Nemáme televizi. Doma ani v klubu. Má to své nevýhody i výhody.
Například se k nám sice dostanou pozdě podstatné informace o záměnách
děťátek v porodnicích či stařenek v rakvích, ale zase bývá čas si s
lidmi popovídat. Někdy. Jedním z posledních vážně diskutovaných témat
byla „právní nevědomost“ mladých, ač třeba už dospělých lidí v běžném,
řekněme čerstvě občanském životě, po ukončení střední školy nebo
„učňáku“. Co je trestný čin a co přestupek? Co se mi může stát když dám
někomu přes „ústa“? Jak jednat s policistou či strážníkem, co spáchám,
budu-li řídit opilý, co mi musí zaměstnavatel napsat do smlouvy, co
dělat, když mě někdo ohrožuje, co když dojde k dopravní nehodě……
neskutečně mnoho dosti běžných životních situací, které my (sice) starší
řešíme na základě zkušeností, ale o kterých ve škole ty mladé nejsme
zřejmě schopni naučit takřka nic. Popravdě v Jihlavě jen asi Manažerská
akademie vyučuje „celní a právní předpisy“, (navíc dnes doplněny oblastí
trestního práva, protože ta celní nebude brzy aktuální), gymnázium se
právním věcem věnuje v předmětu „základy spol. věd“ zřejmě jen okrajově
(cit.: „zase ale když se právničky zeptám, na co chci, tak mi odpoví“),
Obchodní akademie vyučuje logicky obchodní právo. A tím právní vzdělání
mladé generace končí. Zřejmě. Ti ostatní, ktří se učí či studují jinde,
mají smůlu. A jejich převládající názor typu „oni nás chtějí udržet v
hlouposti, aby na nás mohli“, je pro celou společnost přinejmenším
nelichotivý. V zemi, kde je podle jisté studie platných přibližně 7000
zákonů (bez všech dalších vyhlášek a předpisů!), a kde stále platí, že
neznalost zákona neomlová, bude asi něco špatně. Nebo ne?