
Císař je nahý !
Tomáš Ďásek | Pátek, 11. 4. 2008 v 22:00Možná si ještě vzpomenete na klasickou pohádku Hanse Christiana Andersena o dobrotivém, avšak marnivém císaři, kterému vykutálený krejčí ušil „šaty“, jež mohl spatřit v podstatě pouze ten, kdo měl čisté svědomí. Šaty ve skutečnosti žádné nebyly, a tudíž se císař producíroval po městě zcela nahatý – jenomže nikdo z diváků nechtěl přiznat, že má na svědomí nějaký ten hříšek a tak všichni chválili barvy a střih císařova oděvu. Vše pokazilo až malé nevinné dítko, které zvolalo „Císař je nahý“ ! (je zajímavé, že v knize z mého dětství je napsáno, že to bylo nemluvně, což mi vždy bylo velice divné – když nemluvně přestane být nemluvnětem, obvykle tak v našich zeměpisných podmínkách učiní vyslovením poněkud jednoduššího slovního útvaru – například „máma“, nebo „táta“)…
A v jiném království zase kdysi žil jeden veskrze počestný místopředseda vlády, který si nenechal šaty šít u krejčího, ale ušil si je sám. Ony to vlastně ani nebyly šaty, byl to jenom takový celkem obyčejný kabát. A nebyl ušitý z drahých nití, ale z materiálu mnohem dostupnějšího – z ostudy. A tento dobrotivý muž si po světě vykračoval v tomto kabátě a protože ostuda sice bývá velmi viditelná, ale zároveň také průhledná, kýval s úsměvem na svět svým obnaženým ohambím – patrně aby tak dal svému lidu najevo, co si o něm myslí. Jenomže to království bylo položeno na velice vratkých základech a kdyby onen výtečník jen zlehounka dýchl, domeček z karet by se rozpadl ve vteřině. A tak mu všichni ten jeho kabát chválili a plácali ho po ramenou, jaký je to chlapík a čistý charakter – i když KAŽDÝ věděl, že je stejně nahý, jako ten císař z první pohádky. I zde se pravda našlo nějaké to špatně mluvící dítko, které se „šprajclo“ a řeklo nahlas, že se mu ten nový skvělý průzračný kabát nějak moc nezdá – ale znáte to, kdo rozumný by naslouchal dětskému žvatlání ? Však stačí dát tomu nezbedovi nějaké cukrátko, nebo mu něco slíbit, a ono dá na nějaký čas zase pokoj…
A jak to dopadlo ? Safra – nějak jsem se do toho koukám zamotal. Pohádka je u konce, a pořád se nemohu dobrat pointy. Jak to honem udělat, aby dobro zvítězilo nad zlem ? Jak pohádku dotáhnout do úspěšného konce pro těch pár posluchačů, co ještě neusnuli ?
Hergot ! Že jsem se do toho vůbec pouštěl… No nic, koukejte raději spát !!!
Středa, 16. 4. 2008 v 10:10
opravdu zamotal 🙂
Středa, 16. 4. 2008 v 19:57
Ono těch nahých v této republice, je daleko víc.Viz prezidentská milost pro pana Zdeňka Kratochvíla.
Pátek, 18. 4. 2008 v 14:08
Máš bod za pravdomluvnost. Onen „císař“ je opravdu velice nahý, bohužel málo kdo to chce slyšet, nebo ndejbože přiznat. Řešení tohoto jsi ovšem ve své tvůrčí pýše nenašel ani ty. Možná vzpomenout na to připříštích volbách. Ale to už si zase vzpomínám na jednu pohádku o kosích bratřích: jeden za osmnáct ……….
Neděle, 20. 4. 2008 v 21:07
To,že v ČR pobíhá čím dál víc naháčů,si můžeme sami.My voliči.Přitom stačí u voleb zakroužkovat ne ty,co jsou v prvních řadách,co by tak zvaní lídři,ale dát možnost těm co jsou dole.A uvidíme,zda to zvládnou,či budou jak píše pan DADA,jeden za osmnáct……….Ale chce to k těm volbám jit.av.