Projev Radka Vovsíka při pietním aktu 27.7.2008 uctívajícím oběti politických procesů 50 let.

Vážené dámy, vážení pánové, vážení přítomní,
stojíme zde před památníkem obětí politických procesů 50 let. Na pomníku si můžeme přečíst 11 jmen lidí odsouzených k smrti a následně popravených. Jedná se však jen o špičku ledovce. Počátkem 50 let bylo za těmito zdmi tehdejšího krajského soudu dále odsouzeno mnoho dalších našich spoluobčanů dohromady téměř k 1400 letům odnětí svobody. Pod metodickým vedením ze strany sovětů zde funkcionáři KSČ záměrně vyvolávali atmosféru strachu ve společnosti právě i tím, že vykonstruovávali soudní procesy, v nichž pak před širokou veřejností byly vynášeny nemilosrdné tresty ničící nejen konkrétní odsouzené, ale i celé jejich rodiny, leckdy i přátele a známé. Důvodem bylo zlomení každého zárodku odporu v řadách obyvatelstva vůči nastolenému totalitnímu režimu, u nás na zemědělské vysočině, kde lidé znali hodnotu půdy, pak i umožnění dalšího procesu kolektivizace na venkově. Snad právě proto se právě zde odehrál i jeden z nejznámějších procesů – proces babický, v jehož důsledku bylo popraveno 8 z 11 výše zmiňovaných obětí.
Musím rovněž konstatovat, že tato metoda byla velmi účinná a nadlouho dobu mezi lidi rozsetý strach dusil již v zárodcích jakýkoliv aktivnější a účinnější odpor vůči komunistickým tyranům.
Dnes není příliš módní připomínat si tuto minulost – jakoby těch 19 let nové svobody zahladilo vše špatné. Ale tak tomu není. Podívejte se kolem sebe, zda zde uvidíte jindy velmi aktivní představitele KSČM? I to, že tady nejsou je důkazem, že následníci strany, která stála za politickými procesy 50 let, se neoprostili od své minulosti. A přesto, že tato strana má ke stranám demokratickým velmi daleko její představitelé celých 19 let trpělivě čekají, až se zapomene a historií nepoznamenané hlasy je opět vynesou k moci. Proto jsem rád, že my, co jsme se zde sešli, nepomáháme zapomínat, čímž se snažíme nevytvářet prostor těm, co na zapomenutí čekají.
Děkuji za pozornost.