Kolik metrů znáš, tolikrát jsi člověkem.

Tak už se mi zase zhoršil zrak. Mám jednu a půl dioptrie „na dálku“, takže při cestách v autě si raději beru brýle a v Tescu mám problém přečíst na velkých navigačních tabulích, co se skrývá v té které uličce za dobroty, které nutně potřebuji. Ale se čtením jsem zatím nikdy problémy neměl – až teď. Budu muset za svojí očařkou – přestal jsem totiž věřit svým očím. Prostě třeba vidím dvě metrová pravítka, která jsou prý naprosto stejná a nachlup odpovídají etalonu metru, uloženému v muzeu měr a vah v Sévres u Paříže – a já ať koukám, jak koukám, přísahal bych, že každé je dlouhé úplně jinak…
Určitě mi to někdo vysvětlí – jedná se o mediálně poměrně propíranou kauze jisté paní Polednicové, (či jak se ta lidová prokurátorka – jakýsi komunistický Matlock v sukních jmenuje). Byla souzena, odsouzena, nejvyšší státní zástupkyně požádala prezidenta o milost a ten ji neudělil. Nu což – je to jeho plné právo a kdybych se býval trochu líp učil a nekašlal na to, mohl jsem dneska třeba udělovat milosti já.
Jestli si ona seniorka nad hrobem svůj trest zaslouží, nebo ne – to naprosto nehodnotím. Já osobně oceňuji, že se konkrétně zase jednou ukázalo na někoho, kdo poctivě a radostně kousky jílu uplácával trhlinky v kramflecích hliněného totalitního kolosa, aby dnešní generace viděly, že komunismus nedělal jakýsi lidově-milicionářský amorfní šedý mrak, ale že to byli zcela konkrétní a živí lidé – mnohdy naši sousedé, nebo třeba i příbuzní. Věřím, že třeba v domě s paní Brožovou-Polednovou bydlí lidé, kteří ji denně zdravili a povídali si s ní, aniž o její minulé kariéře cokoliv věděli…
Osobně o účelnosti výkonu trestu u tak starého člověka velice silně pochybuji – už jen náklady na jeho věznění s neustálou lékařskou péčí mi přijdou jako dost zbytečné. Úplně by mi stačilo to, že byl proces dotažen do konce a byla jasně stanovena vina – alespoň tedy v morální rovině. Proto jsem já sám čekal, že prezidentská odpověď na žádost o milost bude spíše pozitivní.
Ovšem jak říkám – prezident má na zamítnutí milosti plné právo a jistě je to člověk velmi pevných zásad a názorů. Však ve svém zdůvodnění doslova píše :
„Náš nezávislý soud rozhodl a udělení milosti by tento závažný krok naší justice ve vztahu k naší tragické minulosti negovalo. Nesouhlasím s tím, že lidský rozměr může spravedlnosti dodávat jen prezident republiky svými milostmi. Soud má poměřovat všechny okolnosti. Předpokládám, že tak učinil. Pokud byly důvody – i humanitní – pro jiné posouzení případu, měl tak učinit právě soud.“
Takže není o čem diskutovat. Milá paní prokurátorka pošupajdí místo na poštu pro důchod pěkně do arestu…
Leda snad, že by jí někdo poradil, aby si dojela na Vysočinu za nějakým psychiatrem. Ten když jí vystaví glejt, že nesnáší stresovou zátěž, tak bude náš milovaný nejjasnější pan prezident třeba přece jenom o krapítek milostivější…