Blog Jihlavských listů

Tomáš Ďásek
32- Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz

Kolik metrů znáš, tolikrát jsi člověkem.

Tomáš Ďásek | Středa, 24. 9. 2008 v 7:42

Tak už se mi zase zhoršil zrak. Mám jednu a půl dioptrie „na dálku“, takže při cestách v autě si raději beru brýle a v Tescu mám problém přečíst na velkých navigačních tabulích, co se skrývá v té které uličce za dobroty, které nutně potřebuji. Ale se čtením jsem zatím nikdy problémy neměl – až teď. Budu muset za svojí očařkou – přestal jsem totiž věřit svým očím. Prostě třeba vidím dvě metrová pravítka, která jsou prý naprosto stejná a nachlup odpovídají etalonu metru, uloženému v muzeu měr a vah v Sévres u Paříže – a já ať koukám, jak koukám, přísahal bych, že každé je dlouhé úplně jinak…

Určitě mi to někdo vysvětlí – jedná se o mediálně poměrně propíranou kauze jisté paní Polednicové, (či jak se ta lidová prokurátorka – jakýsi komunistický Matlock v sukních jmenuje). Byla souzena, odsouzena, nejvyšší státní zástupkyně požádala prezidenta o milost a ten ji neudělil. Nu což – je to jeho plné právo a kdybych se býval trochu líp učil a nekašlal na to, mohl jsem dneska třeba udělovat milosti já.

Jestli si ona seniorka nad hrobem svůj trest zaslouží, nebo ne – to naprosto nehodnotím. Já osobně oceňuji, že se konkrétně zase jednou ukázalo na někoho, kdo poctivě a radostně kousky jílu uplácával trhlinky v kramflecích hliněného totalitního kolosa, aby dnešní generace viděly, že komunismus nedělal jakýsi lidově-milicionářský amorfní šedý mrak, ale že to byli zcela konkrétní a živí lidé – mnohdy naši sousedé, nebo třeba i příbuzní. Věřím, že třeba v domě s paní Brožovou-Polednovou bydlí lidé, kteří ji denně zdravili a povídali si s ní, aniž o její minulé kariéře cokoliv věděli…

Osobně o účelnosti výkonu trestu u tak starého člověka velice silně pochybuji – už jen náklady na jeho věznění s neustálou lékařskou péčí mi přijdou jako dost zbytečné. Úplně by mi stačilo to, že byl proces dotažen do konce a byla jasně stanovena vina – alespoň tedy v morální rovině. Proto jsem já sám čekal, že prezidentská odpověď na žádost o milost bude spíše pozitivní.

Ovšem jak říkám – prezident má na zamítnutí milosti plné právo a jistě je to člověk velmi pevných zásad a názorů. Však ve svém zdůvodnění doslova píše :

„Náš nezávislý soud rozhodl a udělení milosti by tento závažný krok naší justice ve vztahu k naší tragické minulosti negovalo. Nesouhlasím s tím, že lidský rozměr může spravedlnosti dodávat jen prezident republiky svými milostmi. Soud má poměřovat všechny okolnosti. Předpokládám, že tak učinil. Pokud byly důvody – i humanitní – pro jiné posouzení případu, měl tak učinit právě soud.“

Takže není o čem diskutovat. Milá paní prokurátorka pošupajdí místo na poštu pro důchod pěkně do arestu…

Leda snad, že by jí někdo poradil, aby si dojela na Vysočinu za nějakým psychiatrem. Ten když jí vystaví glejt, že nesnáší stresovou zátěž, tak bude náš milovaný nejjasnější pan prezident třeba přece jenom o krapítek milostivější…

7 komentářů k článku “Kolik metrů znáš, tolikrát jsi člověkem.”

  1. azvevit říká:

    Zdravím.
    Věřím, že pan prezident je muž pevných zásad a mravů.
    Vzpomeňme třeba na kauzu Kratochvíl, kterého vyrval ze spárů justice, jenž ho chtěla žalářovat. A jak
    zdůvodnil udělenou milost.
    Dotyčná má smůlu, že v jejím domě nesídlí žádné rádio a tudíž tam nezavítá ani žádná státní delegace.
    S pozvánkou na akci Jazz na Hradě, kterou dostal pan Kratochvíl, čítat také nemůže.
    No pokud máte někdo adresu na dotyčného psychiatra z Vysočiny, dejte ji na internet, třeba někdy poslouží i Vám. av.

  2. Svatopluk Beran říká:

    Toto je plagiát, vzhledem k tomu že můj sloh i gramatika zdaleka neodpovídá vašim schopnostem pane Ďásku, nějakým vnitřním způsobem mi je tento článek blízký a snad se i vzdáleně koresponduje z vaším.

    Společnost lidských bytostí a společnost idiotů

    Tomáš Koloc

    Vzhledem k tomu, že v rámci své školní praxe už dva měsíce pracuji jako terapeut mentálně handicapovaných ve waldorfském denním stacionáři, nalézajícím se na venkovské farmě, která je do jisté míry odříznutá od okolního světa, jsem tak trochu „out“ od světodějného dění, hýbajícího našimi médii. Připadám si zde tak trochu jako onen řecký filosof, ke kterému v jeskyni doléhaly pouze stíny venkovního dění, a tato metafora mu přišla natolik silná, že na ní založil celý svůj filosofický systém. O jedné ze zápletek, kterými je v těchto dnech krmen celý národ, jsem se dozvěděl od manžela své kolegyně. Z farmy, kde žije celá jejich rodina, dojíždí dvakrát týdně pracovat do Prahy, a tak vždy nám vždy přiváží nejnovější zprávy. Zmíněné vyprávění znělo v citaci následovně: „Paroubek měl narozeniny, nebo tak něco. Slavil to doma na zahradě a pozval na to celou tu pakáž se kterou se kamarádí. Jeden z těch jeho kamarádů během tý voslavy vytáh pistoli a zastřelil druhýho kamaráda.“

    Asi týden byl klid, řešili jsme jen, co s oligofrenní Olinkou (58), která si tahá do postele čokoládu, se kterou už ušpinila dva povlaky na peřiny a co s narůstajícími Pavlinými epileptickými záchvaty. Načež jsem jel na dovolenou domů a při čekání na autobus jsem si všiml, že na ohradě visí volební plakát KSČM. Asi polovinu tváří znal jsem osobně z doby, kdy jsem působil jako redaktor příloh deníku Haló noviny. Ještě než se mi stačil zvednout žaludek, mi volala moje matka, která pracuje na krajském úřadě v kraji Vladimíra Párala. Odvolala naše víkendové setkání s tím, že budou volby a ona musí být přes víkend na předvolebních akcích strany, která je u nich v kraji u lizu.

    Tak jsem zjistil, že budou volby.

    V následujícím týdnu za mnou přišel můj klient Petr (40) trpící paranoidně-depresivními stavy:

    „Tomáši, voni budou v pátek volby a máma mě zas bude jako každej rok nutit, abych volil ODS. Přitom já tý politice vůbec nerozumim. Já bych se na to nejradši vykašlal, ale bojím se, že budu mít u mámy průser. “

    Stručně jsem Petrovi vysvětlil, že čestnou povinností voliče, který jde vhodit do urny svou kandidátku, je znát volební program a profil strany či jedince, které volí, což je nutná podmínka pro jeho svobodné rozhodnutí. Pokud tyto vědomosti nemá, pak je od něj čestné, když volit nepůjde, k čemuž ho dle zákona nemůže nikdo nutit. Načež jsem zamumlal cosi pejorativního o lidech, kteří politicky zneužívají svého nevinného syna.

    Následovaly volby, během nichž Petr odmítl volit a jako odůvodnění mamince slovo od slova zreprodukoval celý můj výklad o demokracii. Jeho maminka se mnou od té doby nemluví.

    Týden po volbách se u nás na stole objevily noviny, kde se skvěla mapa krajů České republiky, vyvedená v oranžové barvě s malou modrou tečkou Prahy uprostřed. V týchž novinách se už fyzicky neupřímný obličej Dr. Ratha poškleboval nad snahami poraženého hejtmana Bendla udržet se u moci. Na vteřinku jsem zalitoval Petrovu maminku, načež jsem svou lítost opět zavrhl s tím, že kdo si ze dvou pakáží vybere tu, která je mu milejší, nezasluhuje žádné lítosti.

    Otočil jsem stránku. Tam psali, že se rakouský fašista Haider zabil v autě, když jel opilý z homosexuálního klubu.

    Následující týden jsem se, čta jednomu pánovi v metru přes rameno noviny, dozvěděl, že Topolánek rozbil hubu jednomu paparazzimu, který se vrhal na kočárek jeho nemanželského syna.

    Ráno začínáme s kolegyněmi svou terapeutickou práci v osm hodin a de iure končíme v deset večer, což se de facto nedá dodržet, protože Olinka trpí nespavostí, usíná kolem jedné v noci a budí se v šest ráno, a autista Lukáš (26), který trpí mycí obsedantní neurózou, se v koupelně vymývá přesným počtem pohybů průměrně do dvou v noci. Za svou práci bereme osm tisíc korun čistého. Granty jsou hubené a výrobky klientů se obecně prodávají špatně.

    Ve čtvrtek jsem se dozvěděl, že si Lukáš nechává od Petra platit, když si jdou o polední přestávce sednout na kávu do blízkého bufetu, ačkoliv má Lukáš několikanásobně větší kapesné. Večer jsem Lukáše přistihl, jak mlátí po hlavě mongoloidní Zuzanu (26). To ještě nikdy neudělal! Vzpomněl jsem si na filmového Básníka Štepána Šafránka a řekl jsem Lukášovi, ať se nechová jako idiot.

    Mám své svěřence rád. Malují nádherné, velice inspirované obrázky, vyrábějí nesmírně krásné výrobky za dřeva a z kamene, a každým svým pohybem vyzařují zvláštní důstojnost. Onu důstojnost, jež je vrozena všem lidem a již ztrácejí jen ti, kterým se podařilo vtlouct do hlavy něco jiného.

    (Jména klientů denního stacionáře byla změněna. Jména politiků nikoli. Ilustrační obrázky vznikly na hodinách arteterapie v denním stacionáři, v němž pracuje autor.)

  3. Svatopluk Beran říká:

    Snad to nebude brané jako veřejná reklama, ale adresa ordinace tohoto pana doktora je lehce k nalezení na internetu po vložení jeho jména do Googlu. Já se domnívám že každému z nás, koho by ve vězení mohl pronásledovat stres, jenž by mu mohl následně ukrajovat na délce života, by mohla tato varianta přicházela jako reálná a použitelná. Navštěvu Jazzu na hradě, návštěvu ministra vnitra, a příspěvek na volenbní aktivity některé z parlamentních stran? To jsou již jenom drobné maličkosti pro kteréhokoliv duševně postiženého člověka v naší zemi.

    Adresa:
    Březinova 4420/62a, 586 01 Jihlava

    Telefon: +420 567 311 903

    Fax: +420 567 311 903

    E-mail: skacani.mir@volny.cz

    Otevírací hodiny:
    Pondělí – Pátek 7:00 – 15:30

    Zařazení v kategoriích:
    Psychologické a psychiatrické ordinace a pracoviště

  4. Jiří Simon říká:

    Vážený pane Berane, jsem velmi rád že respektujete témata, reklamu jste nepochybně udělal, a to „Psychologické a psychiatrické ordinace a pracoviště“!! Rád bych vám ještě vzkázal mé poznání! Vše co se píše v jakémkoli médiu, jde pouze o informaci kterou je nutné si dále ověřit, a jeli to možné získat k ní důkazy!!! V opačném případě, další rozšiřování je pouhou pomluvou a ve Vašem případě i poplašnou správou.

  5. Svatopluk Beran říká:

    Pane Simone nejméně stotisícovou dotaci Ikomu jedné z našich dvou nejsilnějších stran potvrdila sama dcera pana Kratochvíla, návštěvu a rozmluvu na Ikomu s panem Kratochvílem při návštěvě rádia Vysočina potvrdil sám pan minister Langer.Tato návštěva proběhla jenom pár dní před vynesenim amnestie panem presidentem. Nehledě na to, že pan ministr loboval za osvobození pana Kratochvíla již o několik let dříve. K napovězení o jakou psychiatrickou poruchu se u pana Kratochvíla jedná vám postačí, pokud se nahlédnete do knížky Vladimíra Horáčka (jednoho z našich nejslavnějších psychiatrů) a Františka Holuba vydanou v edici Columbus v roce 2003, z názvem Fantastické a magické z hlediska psychiatrie.

  6. Jiří Simon říká:

    Vážený pane Berane, vaše příspěvky jsou hodně překombinované, například v posledním příspěvku máte dvě zjevné nepřesnosti. Jednak dotace jakékoli firmy jsou dohledatelné na netu, a pan ministr Langer nedělá ministra několik let, pouze dva a něco. Buďte konkrétnější aby se vaše nálezy dali dohledat, a v případě nezvratných důkazu na ty lidi, o kterých mluvíte je vhodné podat trestní oznámení!! Je zadarmo a jistě s tím pomůžete očistit tuto společnost a nežádoucích parazitů.

  7. Svatopluk Beran říká:

    oprava

    Nehledě na to, že – nynější – pan ministr loboval za……..

    pokud žijete pouze touhou podávat oznámení jakéhokoliv druhu a pro internet, tak to jste ten skutečně, správně, odborný případ pro pana Skačániho.

    Nedomnívám se, že další diskuze s vámi v tomto ohledu je vhodná a pro mne podstatná.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I