„Je to normální zlodějina ! Člověk maká čtyřicet let jak bulhar, nikdá nezastoná a když je starej a nemocnej, tak aby rval doktorům těžký prachy, sotva u nich šáhne na kliku. A pak znova v lékárně ! A když už ho zavřou tadydle v tej nemocnici, tak vyplázne šedesát korun za den a dostane na večeři leda dva tvrdý rohlíky a jakejsi žluklej jogurt. Málo platný chlapi – jak vám povidám, zlodějina je to !“ – pravil rozhořčeně pan Vaněček, odhodil nedopalek do černého stojanového popelníku, který pamatuje ještě rohlíky za třicet haléřů, sáhl do kapsy svého unifikovaného modrého nemocničního pláště a znovu vytáhl krabičku červených Marlboro, aby si tu kraťoučkou vycházku z oddělení alespoň trochu užil…
Kam ten svět jenom spěje… Černý muž již nežije pod bičem otrokáře, ale naopak jeho pravnukům dělá prezidenta a u nás to šlo ještě dál – politici se rozhodli, že budou plnit předvolební sliby. Bohužel to vzali (jak jinak) z té nejhorší možné strany. Pochopitelně mluvím o „zrušení“ poplatků v krajských nemocnicích. Co se týče poplatků samých, tak abych se přiznal – mě osobně jsou celkem jedno. Spíše je vnímám pozitivně, neboť jejich výše v kontrastu s četností mých návštěv u doktorů je v podstatě zanedbatelná, ale zase chápu, že pro některé nízkopříjmové občany, závislé na lékařské „obsluze“ mohou znamenat poměrně velkou položku v jejich měsíčním rozpočtu. Tudíž můj názor není jednoznačný a opravdu nevím, zda-li být pro, nebo proti. Čísla hovoří jasně – i za krátkou dobu jejich fungování velmi výrazně pokleslo „zneužívání“ lékařských návštěv. Nevím – školy nemám, ale podle mě lékaři samotní jsou celkem v klidu – z ekonomického hlediska jim sice pár korun z poplatků přibude, ale tím, že se sníží počet „návštěvníků“, tak jim zase poklesnou proplácené výkony. To samé v lékárnách. Taky vidíte, že z řad zdravotníků samotných (kterých by se to mělo týkat nejvíce), žádný velký křik nezaznamenáváme. Ono – upřímně – už si taky zvykli. Těch „revolucí“ a „reforem“ ve zdravotnictví totiž bylo tolik, že by to vydalo na jeden celý regál v knihovničce…
Chápu (tedy upřímně to vlastně vůbec nechápu), že se z poplatků stal vítaný artikl předvolebního boje – vždyť na co jiného volič slyší nejlépe, než na možnou úsporu své peněžence ? Sociální demokracie tedy z hlediska herní strategie chytře a prozíravě vsadila na tuto ekonomickou kartu a vyplatilo se jí to. Modrý tým v krajských a župních přeborech porazila způsobem, který se ve sportovní hantýrce označuje zpravidla výrazem „deklasovat“. Nyní, po drtivém vítězství si uvědomila, že obecenstvo v ochozech se ihned nerozešlo, ale pokukuje, jak se favorit zachová a tak se rozhodla, že svůj předvolební slib splní. Dobře, já jako nestranný pozorovatel a komentátor to beru a uznávám, že když se platící dav vyjádřil pro zrušení poplatků, tak by se zřejmě slušelo, aby zrušeny byly. Ale když zrušit, tak snad zrušit úplně, ne ? Co je tohle za nechutné šidítko ? Pojďte – musíme lidem něco předhodit. A když už nemůžeme všude, tak zrušíme poplatky alespoň v krajských zařízeních ! No… my je teda vlastně jakože ani nezrušíme, my je jenom zaplatíme z „JINÝCH“ peněz – a to ještě jenom někomu. Proboha ! Jak může s něčím takovým přijít strana, která má přímo ve svém programu jako hlavní kritérium sociální smír ? Jak k tomu přijde chudák bábinka Nováková, co Vám dala hlas a která bude dál u paní doktorky Svobodové u nich na vsi platit třicet korun, protože do města to má daleko a autobus by jí vyšel ještě dráž ? Jak dlouho se asi v budoucnu bude čekat na ambulancích v jihlavské nemocnici – když i nyní je to občas otázka celého dopoledne – až se tam nahrnou úsporychtiví venkované, kteří svou tradiční páteční návštěvu Kauflandu spojí s „bezplatným“ lékařským vyšetřením ? Co budou za pár let říkat třeba loučtí občané, až bude místní lékárna zavřená – neboť poté, co si všichni budou vyzvedávat léky v Jihlavě zadarmo, tak jednoduše zkrachuje ? Jak vysvětlíte lidem, že rozpracovaná rekonstrukce nějaké krajské silnice bude hotová až napřesrok, protože chybělo pár milionů na asfalt, které musely být přesunuty na proplácení poplatků nemocnici ?
Já osobně věřím, že je to všechno jenom nějaký hloupý sen a že tento kočkopes nebude mít dlouhého trvání. Vždyť snad každý soudný člověk musí vidět, že problém je ve skutečnosti úplně někde jinde… Dlouhodobý a neřešitelný (nebo spíše neřešený) problém českého zdravotnictví není ve třiceti, ani v šedesáti korunách – je v soudnosti a odpovědnosti každého z nás. Přece by stačilo tak strašně málo – třeba jenom naplno a bez servítků říct onomu výše zmíněnému milému panu Vaněčkovi, který leží na interně s ischemickou srdeční chorobou : „Když máš ty debile denně na krabičku cigaret – nebýt nichž bys tady mimochodem vůbec neležel – tak by ti snad nemuselo být líto ani těch šedesáti korun za to, že se někdo pokouší prodloužit ti život aspoň o to, co nejvíc to půjde“…