Blog Jihlavských listů

Radek Vovsík
5- Jsem šťastným otcem třech dětí, vedu dětský domov v Jihlavě a vůbec mi není lhostejné, co se kolem nás děje. V letech 2006-2010 jsem byl náměstkem jihlavského primátora za ODS.

Vzpomínková akce za oběti komunizmu

Radek Vovsík | Pondělí, 23. 2. 2009 v 12:02

Petiční výbor „Na komunisty si zvykat nechceme“ pořádá v předvečer tzv. Vítězného února vzpomínkovou akci za oběti komunizmu. Vzpomínka bude vyjádřena zapálením svíčky za oběti komunizmu. Hlavní akce se pořádá v Praze (http://www.viteznyunor.cz/_d/pozvanka_unor2009_Praha.pdf), ale podpůrné akce budou pořádány i na dalších místech v ČR. Dovolujeme si Vás pozvat k zapálení svíčky i u nás, v Jihlavě. Akce proběhne 24. 2. 2009 v 18.00 u „Smírčích kamenů“ (pomníku obětem komunizmu) vedle VŠ polytechnické.

Radek Vovsík a Josef Kodet – náměstci primátora

81 komentářů k článku “Vzpomínková akce za oběti komunizmu”

  1. Svatopluk Beran říká:

    Pane Furbacher pamatujete si na komunisty, jak už nás štvali s nacistama a naustále je předhazovali a ztotožňovali z naší sousední zemí, ikdyž už Německo bylo úplně jiné? Tu samou demagogi nyní uplatňuje pan Vovsík. Namísto toho aby se coby městský zastupitel staral o blaho tohoto města, dával občany dohromady a připomenul občas pietně minulost našeho města a státu za protektorátu nebo období excesů komunistů, chová se stupidně jako někteří bývalí komunisté. Po přehlédnutí jeho příspěvků v těchto blozíc od samého počátku je zcela zřejmé, že pan Vovsík cítí jak jeho straně bije hrana a tak se mermomocí snaží opět uhodit na strunu antikomunismu, tak jako jeho strana před volbami 2006, s nadějí že opět oblbnou nerozhodnuté voliče. Ve svých prvních blozích od 3.7. 2007 se staral pouze o problémy města. To většina nekmenových voličů, kteří dali ODS svůj hlas ještě věřila slibům ODS a netušila co nás, z jejich strany čeká. Až teprve jeho šestý, devátý a dvanáctý přispěvek horoval proti komunistům. Přičemž v tom třetím se bez znalosti historických skutečností pouští do problému který řeší odprostředka. Následovaly čtyři přispěvky poukazující na bývalá komunistická negativa, dále dva související s naším městem a pak již je cítit jen jeho strach o zastupitelské křeslo a coby praporečník jihlavské ODS bojuje proti již mrtvé vládě komunismu. Všimněte si, že za celo dobu nenapsal pan Vovsík ani jeden článek proti nacismu. Proč asi? Je snad jeho tajným vyznavačem? Nemáme snad v naší zemi Výzkumný ústav, který se věnuje totalitním režimům? Nezvedá se snad u nás za vlády ODS nacionální myšlení určité skupiny lidí do nevhodných výšin a to podle mne, hlavně z flustrace toho, jak se ODS arogantně chová k občanům? Uznává snad pan Vovsík jako totalitní pouze bývalé špičky komunistů?

    Vasemu poslednimu paragrafu nerozumim.Jako voleny zastupitel mesta jihlavy pan Vovsik myslim nema v pracovni naplni svetovou politiku,jestli je to co myslite v jeho napadeni.

    Pan Vovsík coby městský zastupitel nemá v pracovní náplni světovou politiku. Ovšem, coby jeden z myšlenkových základních kamenů vládní ODS, svým jednostraným náhledem na zločiny komunistů a naprostou ignorací válečných zločinů Spojených Států, které i sedumdesát let po druhé světové válce ohrožují a maskrují země této planety, dává najevo jaká demokracie se motá v jeho hlavě. Jeho chování je stejně farizejské jako chování bývalých komunistů. Domnívám se, že člověk s takto jednostraně nastartovaným životním myšlením je pro naše město nedůvěryhodným elementem.

  2. Libor Furbacher říká:

    Ano pane Beran,pamatuji si jak me komunisti stvali a to nejenom opakovanim o nacistech .Ale je tady dost velky rozdil.Nacisticka strana byla zakazana ,vsechni vinici byli potrestani .Na rozdil od komunistu kteri maji porad stejny program.nikdo nebyl potrestan a cpou se pomalu do vlady.A to se musi pripominat.

  3. Svatopluk Beran říká:

    Pane Furbacher mezi nacismem a komunismem je veliký rozdíl. Zatím co nacismus neuznává žádnou jinou rasu než arijskou, tudíž kromě arijců nemá nikdo jiný právo žít. A nebo může být maximálně použit jako otrok – výrobní nástroj. Komunismus měl řešit nerovnoměrnost zjískaného bohatství násilím a zneužíváním lidí, lidmi. Nesloužil na vyvražďování nesprávných ras člověka moderního a národů celé planety. To jakým způsobem následně docházelo k pokusům o nastolení vyrovnanosti mezi lidmi některými komunistickými vizionáři rovnosti, bylo nepřijatelné a mělo by být trestatelné zrovna stejně tak, jako pokusy jistých vlád a konkrétních občanů těchto vlád při nabývání komoditních prostředků jiných národů a zemí, užitím válek a promyšleným rozdmýcháváním nenávisti mezi, vedle sebe žijícími občany, z rozdílným typem vyznání a životních ideálů. To je můj osobní pohled. Následuje trochu delší článek, který jde více do hlobky, nevím jestli si naněj uděláte čas – přetisknu tedy na začátak aspoň jeho poslední odstavec. Snad si ho potom přečtete celý. Nemyslím si že změníte svůj názor, snad ale zčnete přemýšlet nad skutečnými motivy úchylky pana Vovsíka a jeho nerovnoměrně zatíženým mozkem v náhledu na brutalitu a násilý v průběhu kapitalistického období historie této planety a tím i pochopení toho, proč je tento člověk, coby městský zastupitel, místa ve kterém žiji, pro mne a mnoho dalších nedůvěryhodným zastupitelem.

    Proč komunismus a nacismus nejsou totéž

    Martin Škabraha

    Komunista nacistu morálně převyšuje prostě proto, že zlo, které koná, si musel zvolit, a proto zůstává člověkem, byť i vrahem – vždy se může rozhodnout jinak; nacista, chce-li zůstat nacistou, na vybranou nemá – čistá rasa buď zvítězí, nebo zanikne, v té válce jde o všechno a proto je také vše dovoleno.

    V poslední době jsem se při různých příležitostech znovu setkal s hodnocením komunismu jako režimu, jehož podstata je stejná jako podstata nacismu. Vytrvalost, s jakou se tato myšlenka v našem veřejném prostoru udržuje, svědčí o jejím významném místě v ideologii současné moci, institucionálně podepřené např. nedávno zřízeným Ústavem pro studium totalitních režimů, jehož politicko-badatelské zadání je na ztotožnění nacismu a komunismu postaveno. Smyslem celé diskurzivní konstrukce je zřejmě delegitimizace radikální levice, jestliže tímto výrazem míníme takovou teorii demokracie, která tvrdí neudržitelnost aliance mezi demokracií a kapitalismem a napadá princip soukromého vlastnictví výrobních prostředků; právě tímto bodem vedou limity dnešní relativní svobody a právě na tento cíl (tedy na nějakou formu zespolečenštění výrobních prostředků) se zaměřuje i dotyčný antikomunistický diskurz: vyvolává dojem, že vyvlastnění soukromého kapitálu je zločinem proti lidskosti, srovnatelným s fyzickou likvidací „méněcenných“ osob.

    V tomto textu chci poukázat na dva možné pohledy na komunismus, resp. na dvě roviny, na nichž lze provést jeho porovnání s nacismem. Na obou rovinách jde o otázku, jaký je přesně význam slova komunismus, tj. na jaký myšlenkový obsah odkazuje člověk, který ten termín použije. Po této přípravné komparaci se v příštím textu chci podívat na samotný komunismus a pokusit se o diferencovaný pohled na tento fenomén v kontextu jeho vztahu k modernitě.

    To, co je, a to, co má být
    První úhel mého srovnávacího pohledu pojímá komunismus jako myšlenku či vizi, vyjádřenou v podobě politické filosofie nebo politické ideologie (mluvit budu hlavně na rovině politické filosofie, protože má obecnější rozměr, zatímco konkrétní ideologie už filosofický ideál specifikuje s ohledem na existující politické okolnosti a tím také tento ideál potenciálně nabývá spoustu lokálních podob, které se vzájemně liší – což má co do činění s druhým úhlem pohledu). Tuto první rovinu nazvu rovinou normativní, neboť komunismus je zde především označením nějakého stavu, který „by měl být“. Je to svého druhu pohled metafyzický, protože se snaží o postižení podstaty komunismu, tj. toho, co tvoří jeho identitu přesahující konkrétní empirické projevy.

    Druhý úhel pohledu, který nazývám historický, se naopak soustředí na komunismus jako dějinný fenomén, který „skutečně existoval“ a jehož podstata není jednoznačně vymezitelná, neboť se – jako každý historický fenomén (k zuřivosti všech dogmatiků) – neustále proměňuje a jaksi „za pochodu“ sám sebe předefinovává, svou identitu potvrzuje i posouvá v závislosti na tom, jakou prodělává historickou zkušenost, s čím zápolí, vítězí a prohrává; jde tedy o empiričtější rovinu spletité reality konkrétních politických režimů, jejich vládců i disidentů.

    Komunismus jako morální dilema
    Základem srovnání na normativní rovině musí být uznání, že úsilí o společnost, v níž občanská rovnost není fakticky znehodnocena (ba znemožněna) třídní, ekonomicky založenou nerovností, je morálně diametrálně odlišné od úsilí o společnost rasově čistou, a to přesto, že tento rozdíl není rozdílem mezi dobrem a zlem. Zatímco nacistický „ideál“ lze podle mého názoru (mých hodnot, mé víry a životních zkušeností) na škále dobro – zlo jednoznačně postavit k posledně jmenovanému pólu, komunismus takto jednoznačně postavit nelze. Cíl, který proklamuje, je zjevně spojený s morálně pozitivními charakteristikami (pozitivními v tradici moderního humanismu, jež stále ještě určuje i naši současnou kulturu), opatření, která však již na rovině ideálu komunismus předpokládá ve vztahu ke společnosti, jsou však potenciálně ničivá (aniž bychom potřebovali znát realitu konkrétních komunistických režimů ve 20. století).

    Ambivalentnost komunismu se pokusím dále rozvést, už nyní chci ale zdůraznit, že diametrálnost rozdílu mezi komunismem a nacismem je třeba držet ne navzdory, ale právě díky nejednoznačnosti komunistického světonázoru: komunismus sám sebe nastoluje jako morální problém, který teprve musí být vyřešen (sám o sobě tímto řešením není, je právě nastolením problému); stát se a být komunistou znamená postavit se před dilema – jak být komunistou? Jak velké oběti mohu požadovat pro velký historický cíl? Co všechno je mi dovoleno jako komunistovi? Odpověď na takové otázky není předem dána, a jakkoliv historicky potlačovaná mohla tato dimenze být, komunismus ve své podstatě počítá s člověkem jako morální bytostí, která se nemůže vyhnout volbě; proto komunismus představuje autentickou verzi moderního humanismu. Nacismus (jako ideál) naproti tomu srovnatelně svobodnou volbu nepředpokládá, nacista může jen naslouchat hlasu krve a vůdce, naplňovat národní poslání apod.; neexistují žádné morálně relevantní rozdíly mezi různými způsoby, jak být nacistou.

    Dotyčný rozdíl je dobře patrný v okamžiku, kdy se zamyslíme nad „archetypálními“ nepřáteli obou ideologií; těmi jsou žid a buržoa. Rozdíl mezi nimi je významný: zatímco žid (resp. tento typ nepřítele) je definován svým biologickým původem („krví“), jehož se prostě nemůže zbavit, i kdyby četl Rosenbergovy a Hitlerovy spisy pořád dokola, buržoa je definován svým vztahem k vlastnickým poměrům, tj. historicky relativní mocenské struktuře společnosti (z níž vyplývají např. i nějaké kulturní návyky, což má ale odvozený význam).

    Pokud bereme nacistická východiska opravdu vážně, sotva můžeme dojít k jinému závěru než k tomu, že židy a další „méněcenné rasy“ (pomiňme antropologický detail, že židé nejsou samostatnou rasou) je nutné nějak fyzicky eliminovat. Buď je necháme postupně vymřít tím, že je přísně separujeme od zbytku společnosti a znemožníme jim rozmnožování, nebo proces nějak urychlíme; každopádně jakákoliv investice do jejich existence je kontraproduktivní, ba morálně zavrženíhodná, neboť ubírá z omezené zásoby zdrojů potřebných k posilování vlastního národa, jehož dítky přece nemohou scházet na úbytě.

    Pokud jsme komunisty, je náš postoj k buržoovi jen zdánlivě takto jasný. Konzervativci i liberály vysmívaný komunistický předsudek, že jednotlivec je vždy určován společenskými a dobovými poměry, má totiž humanistický základ, který říká: intelektuální a kulturní bída dělnické třídy není důsledkem nižší inteligence nebo lenosti jejích příslušníků, protože všichni lidé bez ohledu na svůj původ, barvu pleti atd. jsou si „od přírody“ rovni; duchovní bída je důsledkem bídy materiální, jež způsobuje nedostatek volného času, prostředků nutných ke vzdělání atd. Ani buržoa pak ale není tím, čím je, z nějakých vrozených dispozic, nýbrž v důsledku sociálních poměrů, tj. v důsledku svého vztahu ke kapitálu, který jej vposledku zotročuje jiným, ale stejně fatálním způsobem, jako zotročuje proletáře. Buržou tedy není na místě likvidovat (on přece není příčinou zla), je jen třeba ho převychovat (což se ale týká i dělníka, který nevidí podstatu vlastní bídy a nevolí si ty správné vůdce). I buržoa, pokud by takříkajíc prozřel, bude platným členem společnosti, navíc i on je přece člověkem a rovnost všech lidí je nejzákladnějším východiskem celé kritiky kapitalismu.

    Zmiňovaná ambivalentnost a morální výzva komunismu jako politické filosofie pochopitelně spočívá hlavně v této myšlence převýchovy, jež souvisí s obecnější osvícenskou touhou po racionálním řízení společnosti ve prospěch rovnosti a svobody všech lidí. Je podmínkou úspěšné převýchovy násilný převrat a změna vlastnických poměrů? A jaké formy může převýchova mít, k jakým prostředkům až můžeme sáhnout? Jsou přijatelné exemplární tresty pro obzvlášť zatvrzelé jedince a skupiny, jestliže to ostatní přivede k pravé cestě?

    Tyto otázky, připomínající např. některé motivy z dějin křesťanství, jsou nakonec vymezeny jedním základním napětím: na jedné straně je z hlediska komunistického ideálu nezbytné, aby proběhla totální změna patologických poměrů, která bude – na druhé straně – pravděpodobně představovat drastický zásah do struktury společnosti, protože „reakční síly“ zpravidla ovládají represivní aparát i společenský konsensus a vlastně použijí zbytek společnosti jako rukojmí k obraně svých partikulárních zájmů; proti různě (byť i omylem) motivovaným odpůrcům je třeba ve jménu celku zasáhnout, současně je ale jasné, že i ti nejhorší z nich jsou lidé a teze o rovnosti všech a o důstojnosti lidského života představuje oporu, bez níž se komunistická vize zhroutí sama do sebe, protože popře základy vlastní spravedlnosti.

    Na jedné straně tedy nutnost nápravy kapitalismem pokřivených poměrů, z níž nelze ustoupit; na druhé straně humanistické zábrany, z nichž ale také nelze ustoupit (alespoň ne dlouhodobě). Takové rozhodování mezi dvěma stejně silnými hodnotami je právě definicí morálního dilematu, jež je v jádru komunismu jako politické filosofie a představuje jeho největší přednost, jakkoliv na ni samotní komunisté budou zapomínat (nebo jakkoliv bude toto břemeno přeneseno na stranické aparáty, které ostatní budou jen poslouchat); v nacismu nic podobného neexistuje a existovat nemůže, rozhodnutí, která vůdce nebo strana činí, nejsou volbou mezi morálně rovnocennými hodnotami.

    Oč jde v socializaci výrobních prostředků
    Častou námitkou proti samotnému ideálu rovnosti, z nějž vychází komunistická představa radikální (tj. nejen formální, ale i materiální) spravedlnosti, je tvrzení, že lidé jsou od přírody různí a že všichni nemohou mít stejně. Tato námitka vychází spíše z karikatury dotyčného ideálu. Komunistický požadavek obecného vlastnictví výrobních prostředků neznamená, že všichni mají mít stejný majetek; znamená, že nikdo nemá být znevýhodněn při získávání majetku jako odměny za práci, kterou skutečně vykoná (připusťme, že je problém definovat už to, co je spravedlivá odměna za práci, jak srovnávat různé druhy pracovní činnosti atd., ale to už se dostáváme na jinou rovinu).

    Stejně tak nelze zobecnění či zespolečenštění výrobních prostředků (nejpravděpodobněji cestou zestátnění) označit prostě za krádež, jak se leckdy stává. Krádež je definována tak, že subjekt A připraví subjekt B o něco, co tento subjekt vlastnil a co v důsledku krádeže zcela ztrácí, zatímco subjekt A to naopak získává; taková interakce může vlastně proběhnout jen mezi dvěma soukromými subjekty. V případě zespolečenštění výrobních prostředků se jedná o něco jiného. „Okradený“ subjekt totiž nepozbývá vlastnická práva zcela, je totiž zároveň občanem, v jehož prospěch se socializace provádí a alespoň teoreticky tak na „ukradeném“ majetku stále participuje. Právo na vyvlastnění ve veřejném zájmu ostatně předpokládá i „normální“ demokratický stát západního typu, komunismus toto právo jen radikalizuje.

    Požadavek socializace výrobních prostředků má přitom hlubší zdůvodnění, než je povrchní majetková spravedlnost. Je jím napětí mezi moderním individualismem, spočívajícím v objevu subjektivní sféry vlastního Já, jeho nitra a jeho životních projektů, na straně jedné, a čím dál komplikovanější sociální strukturou, která onen individualismus umožňuje, na straně druhé; moderní individualismus oslavuje osobnost a nezávislost, zároveň ale „visí“ v síti sociálních vztahů, které jsou čím dál rozsáhlejší (uvažme, na kolika dalších lidech nepřímo, ale fatálně závisí činnost jednoho podnikate), a současně čím dál neosobnější.

    Skvěle to vystihl sociolog Georg Simmel ve slavné eseji Peníze v moderní kultuře: „Středověký cech v sobě zahrnoval celého člověka; cech soukeníků nebyl jen sdružením jednotlivců, kteří měli na očích pouze zájmy soukenictví, nýbrž zároveň i životním společenstvím v odborném, společenském, náboženském, politickém a mnoha dalších ohledech. (…) V protikladu k této jednotné formě umožnilo nyní peněžní hospodářství existenci nespočetných sdružení, která buď jen vyžadují od svých členů určité peněžité příspěvky, nebo se zaměřují na čistě peněžní zájmy. Tím je na jedné straně umožněna ryzí věcnost záměrů sdružení, jejich ryze technický charakter, jejich oproštění od jakéhokoliv osobního zabarvení, zatímco subjekt je na druhé straně osvobozen od omezujících vazeb, protože už není s celkem spojen jako celistvá osoba, nýbrž v rozhodující míře jen vydáváním a přijímáním peněz.“ (Peníze v moderní kultuře, druhé vydání, SLON, Praha 2006, s. 9) Simmel pronikavě popisuje problém moderního člověka vyplývající z toho, že peníze sice umožňují propojení s nebývalým počtem dalších lidí (a bez toho by nemohl fungovat kapitalismus), ale současně mezi jedince a svět vsouvají závoj své neosobnosti, což vede k odcizení, k nezakotvenosti, k pocitu téměř neomezených prostředků (snad vše si lze koupit), jež ale postrádají účel…

    Zatímco Simmel doufá, že moderní kultura se zde projeví jako „onen mytický oštěp, který rány, jež zasadí, dokáže sám i vyléčit“, komunisté vychází z přesvědčení, že popsané napětí představuje neudržitelný rozpor: kapitalismus si díky své peněžní formě zavírá cestu k pochopení společenských předpokladů individuálního zisku, sociální vazby ničí a tím spěje ke katastrofě (Marx se tomuto přesvědčení pokusil dát podobu bezmála přírodovědných zákonů, jež představuje jeho ekonomická teorie). Komunismus vlastně stojí na tezi, že společenskou podstatu moderního podnikání je třeba z její latentní podoby převést do podoby manifestní (právě toho je proklamací Komunistický manifest) a vystavit ji racionálnímu politickému řízení. V této základní intenci se komunistická ideologie možná mýlí, protože nedoceňuje právě tu komplexnost společenského organismu, která je jinak jejím základním argumentem. Nic to ale nemění na tom, že komunismus je snahou racionálně odpovědět na jeden ze základních rozporů moderního života a moderního pojetí člověka, zatímco nacismus tento rozpor vůbec neuchopuje, resp. utíká od něj k pseudomýtickému iracionálnímu vyprávění o věčné válce ras.

    Byl Gerstein nacistou?
    Na normativní rovině tedy podle mého názoru nelze klást rovnítko mezi nacismus a komunismus z toho důvodu, že na rozdíl od prvního, který je přímo založen na popření relevantní morální volby, v sobě posledně jmenovaný nese morální dilema, které nikdy nelze zcela potlačit. Na druhé rovině, u níž se chci zastavit nyní, tedy na rovině historické, je nemožnost ztotožnění komunismu a nacismu obdobná: zatímco dějiny nacismu jsou dějinami téměř čistého zla, dějiny komunismu nejsou zdaleka jednoznačné a jsou mj. dějinami morálních zápasů.

    Samozřejmě, že i v dějinách nacismu najdeme osobnosti, které v rámci daném totalitárním režimem pomáhaly druhým k útěku, chránily je před nejtěžšími tresty, ukrývaly je apod., a přitom třeba samy byly členy NSDAP. Snad nejproslulejší postavou tohoto typu je poručík SS Kurt Gerstein, jehož postava se stala i námětem slavné hry Rolfa Hochhutha, zfilmované Costou Gavrasem (snímek Amen). Gerstein byl „insiderem“ těch nejexkluzivnějších nacistických kruhů a jako zkušený hygienik a chemik se technicky podílel na „konečném řešení židovské otázky“. Současně bylo však plynování v koncentračních táborech natolik v rozporu s jeho (křesťanským) přesvědčením, že se snažil o všem informovat západní spojence a Vatikán a přimět je k nějakému zásahu. Po válce sepsal pro spojence zprávu, jež (poněkud přehnaným způsobem) popisovala holocaust, bylo s ním nicméně jednáno jako s válečným zločincem a ve vazbě pravděpodobně spáchal sebevraždu.

    Proč přesto nelze případ Gerstein srovnávat např. s osudy lidí jako Čestmír Císař nebo Jaroslav Šabata, tedy s našimi reformními komunisty, kteří se z kdysi věrných straníků stali kritiky režimu a následně jeho disidenty? Protože v okamžiku, kdy Gerstein odmítl holocaust a začal tajně jednat proti zájmům vlastního režimu, přestal být nacistou ve smyslu osobního přesvědčení a ideologické věrnosti, jakkoliv zůstal členem strany. Naši reformní komunisté naproti tomu mohli vystoupit s kritikou režimu a přitom zůstat komunisty, ba dokonce jejich kritika mohla být inspirována stejnými ideály, kterými si v padesátých letech ospravedlňovali svůj podíl na represích (období teroru je ospravedlnitelné jako přechodné a právě jen jako přechodné); ačkoliv pak byli často vyhazováni ze strany, stále se hlásili ke komunistickým nebo socialistickým ideálům.

    Čistě teoreticky je samozřejmě možné, že kdyby nacismus dostal více času, znormalizoval by se do podoby, která by byla obdobou humanizujících trendů v komunistických režimech. Myslím si, že je to nesmysl, neboť nacismus se nemůže vzdát rasové teorie a přesvědčení o fyzické eliminaci „podlidí“, kteří objektivně ubírají životní prostor a další zdroje árijcům, takže konečný cíl si přímo vynucuje takové prostředky, jež povedou k rychlé a masové likvidaci méněcenných. Ale i kdybychom hypoteticky připustili absurdní možnost humanizace nacismu, jedná se o irelevantní argument, protože soudíme-li komunismus a nacismus jako historické fenomény, soudíme je právě v té podobě, v jaké se v reálných dějinách vyskytovaly; a dějiny komunismu prostě nejsou morálně jednoznačné, patří k nim gulagy i jejich odsouzení – a to odsouzení ze strany komunistů jakožto komunistů. Ke komu se hlásíme, když se hlásíme k protagonistům historických komunistických režimů? Je více komunistou Stalin nebo Šabata? Ke zkoumanému fenoménu patří oba, přesto je morálně jistě nelze stavět na jednu rovinu.

    Na druhou stranu je nesporné, že pokud hodnotíme nacismus ne jako ideál, nýbrž jako konkrétní historický fenomén, musíme i u něj připustit vnitřní složitost a diferencovanost. Mnoho členů NSDAP určitě režim podporovalo z pohnutek, jako jsou vyhrocené národní cítění, strach z komunismu nebo ultrakonzervativní smýšlení o moderním světě, z nichž rozhodně ještě nevyplývá podpora holocaustu; nacismus jako politický režim zkrátka využil mnoha ideologických prvků, které existovaly již před ním a jejichž přítomnost relativizuje „absolutnost“ hitlerovského zla (tradiční křesťanský antisemitismus např. rozhodně nebyl genocidní a měl své morální meze). Abychom ale fenomén nacismu nerozpustili v jiných fenoménech, musíme ho alespoň přibližně vymezit – a v tomto vymezení je podle mého názoru klíčem „vědecké“ zdůvodnění holocaustu, tedy určitá verze rasové teorie; kdo ji nesdílel a měl problém akceptovat deportace a masovou likvidaci, ten prostě nebyl skutečným nacistou (zřejmě z toho vyplývá, že opravdových nacistů nebylo mnoho, málokdo ostatně viděl holocaustu až do chřtánu).

    Naproti tomu odsouzení gulagů nebo justičních vražd ještě není odklonem od komunistické ideologie. Komunista nemohl zpochybnit socializaci výrobních prostředků (a tedy vyvlastnění) a pravděpodobně ani vedoucí úlohu strany (tedy zrušení liberální politické soutěže), mohl mít ale dobře zdůvodněné výhrady proti způsobu, jakým se zacházelo s lidmi, kteří režimu odporovali. I kdybychom přijali pojem totalitarismu jako označení fenoménu, jehož jsou hitlerismus a stalinismus jen dvěma odrůdami, stále zůstává faktem, že jestliže pod nacismem si historicky sotva lze představit něco jiného než právě hitlerismus, dějiny komunismu jsou jak dějinami stalinismu, tak dějinami zápasu s ním. Opět se zde tedy vynořuje perspektiva morálního dilematu, která v nacismu prostě není možná.

    Komunista nacistu morálně převyšuje prostě proto, že zlo, které koná, si musel zvolit, a proto zůstává člověkem, byť i vrahem – vždy se může rozhodnout jinak; nacista, chce-li zůstat nacistou, na vybranou nemá – čistá rasa buď zvítězí, nebo zanikne, v té válce jde o všechno a proto je také vše dovoleno.

  4. Svatopluk Beran říká:

    Ješťě jenom malá připomínka. Propagace nacismu a fašismu není na webových stránkách Spojených Států zakázana. To že nebyl ze špiček komunistické strany nikdo potrestán vadí i mě. Nedomnívám se a jsem silně přesvědčen narozdíl od vás, že v této době a i budoucí může dojít k jakékoliv fyzické či psychické likvidaci našich i zahraničních občanů, ze strany členů komunistické strany. Domnívám se ale, že pokud by v budoucnu nastalo u některých konzervativně demokratických stran k pokusům o nastolení jediné vlády nad celou planetou, (čehož jsou někteří členové české vlády a ODS signatáři), mohlo by dojít k radikalizaci některých levicovích proudů o zastavení tohoto programu a to i podobnými prostředky, které požívají sami tito pravicový konzervativci.

  5. Libor Furbacher říká:

    Pane Berane po precteni Vami vybranych uvah a ospravedlnovani komunistu typickym jejich zargonem ,ktery nic nevysvetli ba naopak se snazi zamlzit a udelat z toho vinu kolektivni a ne ze tam lidi lezli za vyhodama a byli bezpaterni ,ale ze MUSELI.Ne nemuseli ,ale byl za to postih a ztratili se vyhody.VY pisete ,ze jste zil pet let v USA.Z takovymi nazory a pristupem k problemum a diskuzim jake mate vy si myslim ze jse tam pravdepodobne byl “sluzebne“a to pred rokem 1989.

  6. hugo chávez říká:

    Furbachere kádruješ,bacha na to.Co se týče komunistů.Proboha kolik kariér a skvělých ,vzniklo na údajném boji proti nim.Od kolika problémů se dá utéct k boji proti komunizmu.Vždyť ta naše ušišlaná pravice si je musí pěstovat.

  7. Svatopluk Beran říká:

    Pane Furbachere je skutečně vidět, že jste nečetl mé příspěvky a o skutečném životu ve Spojených Státech a zřejmě kdekoliv jinde ve světě toho moc nevíte. Byl jsem tam mezi rokem 1997 až 2002. Takže jsem tam zažil i pád dvojčat, zrovna tak jako demnstraci ve Venis, což je městská část Los Angeles. Kde už rok před pádem dvojčat, probíhaly demonstrace američanů proti vládě, která prý připravuje válku s Irákem. Nechápal jsem o co běží. Jisté je, že tehdy a tam jsem odložil růžové brýle a začal zjískávat první pochybnosti o Spojených Státech, jako společnosti které jde o většimu národa. Načež jsem se začal aktivně zajímat i o informace z nevládních míst a vnikat do skutečné historie Spojených Států. Jejich vliv na pozitivní myšlení lidí celého světa je veliký, ovšem podle mne, ne ten jediný možný a správný na prahu třetího tisíciletí. Doufejme že Obama je člověk který si to uvědomuje a bude schopný tento trend změnit, tak jako Gorbačov změnil chod Ruska a tím otevřel i satelitů bývalého Sovětského Svazu, žít si po svém.

    Jak už jsem napsal, snažím se pouze na zdejších stránkách poukáza na farizejství pana Vovsíka a nyní vlastně i vaše. Násilý na principu ideologie rovnosti lidí je špatné. To samé násilý pro peníze je správné, ale mluvit o něm nebudem. Asi spolu skončíme. Vy si dál žijte z piety zvůle špiček bývalých komunistů. Já vám k tomu napíšu kde vraždí, znásilňují, mučí a vykrádají svět vaši vizionáři k vůli svobodě zisku. Mě nebude mi narozdíl od vás vadit zapáli svíčku na obou hrobech, ale rád bych, aby příští generace nemusely zapalovat svíčky ani na jednom typu hrobů. Ikdyž se tím možná zpomalí příchod blahobytu a na Měsíc se bude cestovat s cestovní kanceláří až za dvěstě let a ne zítra.

    Jak zvládnout zánik raketové obrany
    9.3.2009 – Jan Jires, PostGlobal – Next Europe

    The Washington Post

    Do americké diskuse o raketové obraně vstoupil pozoruhodným způsobem Jan Jireš
    asistent Ústavu politologie Filozofické fakulty v Praze,
    toho času na studijním pobytu na Johns Hopkins University ve Washingtonu.

    V příspěvku nazvaném příznačně „Zvládnutí zániku raketové obrany“ („Managing Missile Defense’s Demise“) promýšlí Jireš vážně možnost, že Obamova administrativa odstoupí od Bushova plánu vybudovat základny ve střední Evropě, načež vyzývá, aby k tomu aspoň nedošlo pro českou vládu ponižujícím způsobem…

    Takové rozhodnutí by mělo být velmi citlivě zdůvodněno ve vztahu ke spojencům (ČR) a zdánlivě nezávisle na ostatních zainteresovaných stranách (Rusko). Zejména nesmí vzniknout dojem, že se zde jedná o velmocenský kšeft („Above all, no explicit trade-offs should be made between the United States and Russia over the heads of Central Europeans.“)…

    Jireš nicméně přiznává, že ani Evropská unie není s radarem srozuměna („distrustful partners in the EU and NATO“) a že NATO přistoupilo na vágní podporu deštníku teprve v důsledku českého, polského a amerického lobování („Following Czech, Polish and America lobbying, NATO unanimously, though rather vaguely, endorsed missile defense as contributing to the alliance’s security.“)

    Konečně Jireš neskrývá ani pravdu o NATO, totiž že v něm mají „vedoucí úlohu“ Spojené státy („the U.S. leadership role in the alliance“). Mimo jiné i proto by nebyl velký rozdíl mezi americkým a aliančním radarem…

    Z článku jasně vyplývá i to, proč se USA se svým zbraňovým systémem obrátily právě na Česko a Polsko – zdaleka nikoli pouze kvůli jejich výhodné geografické poloze, ale právě i kvůli „poloze“ politické („the traditionally Atlanticist orientation of Central European allies“, … „these two strongly pro-American governments“)…

    Original článek v angličtině

    newsweek.washingtonpost.com/postglobal/sais/nexteurope/2009/03/managing_missile_defenses_demi.html

  8. Svatopluk Beran říká:

    Ta webovka nějak nefunguje, tak jsem to zkopíroval

    Managing Missile Defense’s Demise

    By Jan Jires

    Obama’s „secret letter to Russia“ path could destroy NATO cohesion and undermine pro-Americanism where it is still strong.

    By Jan Jires

    The U.S. missile defense project has always been a divisive issue both at home and abroad. Domestic critics of the project, which the Bush administration vigorously promoted, have questioned the technical feasibility of the proposed system as well as its cost-effectiveness.

    Many critics abroad have been preoccupied with broader political implications of the project. They worry that the delicate parity between the leading nuclear powers and the resulting situation of „mutually assured destruction“ established during the Cold War will be ruined by a missile defense system, and that the planned deployment of the system’s components on the territory of Central European NATO allies will irritate Russia. It is rather ironic that they have succeeded in presenting their opposition to missile defense as a rejection of the „Cold War logic of arms race“ and in accusing the supporters of the project of „Cold War mentality“.

    The Obama administration is, of course, entitled to review the project it inherited and to evaluate its technical feasibility, economic sensibility and political desirability. It should, however, be aware of the fact that the debate about the project has long ago ceased to focus on its declared purpose (protecting the U.S. and NATO from missiles coming from unstable countries in the Middle East and Asia) and has been transformed into a game heavily charged with political symbolism.

    The course of the debate changed when Russian officials started to vigorously oppose the project and shifted it to a prominent position on their list of anti-West grievances. However, it has always been clear that the real challenge posed to Russia by the missile defense installations in Central Europe is not of a military character, as the Russian government officially argues, but of a purely symbolic character. Russians are frustrated by the fact they are no longer treated as a veto-wielding actor in Central European affairs. They also know that the Czech and Polish governments want to participate in the project in order to strengthen their ties with the U.S., to anchor America in Central European security, and to demonstrate that their countries are not, at least politically, in „Russia’s backyard.“

    It makes little sense to quarrel about how this paradigm shift occurred. The real challenge now is: In case the Obama administration decides to abandon the project, it should do so cleverly and manage the process in a way that secures the political interests of the United States and its Central European allies.

    There are two important things at stake. The first is the traditionally Atlanticist orientation of Central European allies. The second is the future of Russia’s foreign policy, especially in the country’s vicinity.

    In the past two years, the Polish and Czech governments have invested tremendous political capital in supporting the missile defense project despite skeptical public opinion at home and distrustful partners in the EU and NATO. Following Czech, Polish and American lobbying, NATO unanimously, though rather vaguely, endorsed missile defense as contributing to the alliance’s security. Last summer, after complicated and politically risky negotiations, both governments signed bilateral agreements with the United States allowing it to deploy missile defense components.

    As a result of this prominence, abandoning the missile defense plan in a politically insensitive way can undermine not only these two strongly pro-American governments but also the very credibility of the Unites States as an ally. Countries are supposed to pursue foreign policies with certain degree of continuity, the very minimum being honoring formal commitments made by preceding governments – or being able to manage policy changes in such a way that they are not interpreted by friends and foes alike as selling out valuable allies. Mismanaging the demise of the missile defense project could deliver a fatal blow to Central European Atlanticism or, if you like, pro-Americanism.

    The Obama administration must also avoid any impression that by scraping the missile defense installations the United States tacitly acknowledges Russia’s veto power over the foreign policies of Central European NATO members. That could seriously damage NATO’s cohesion as well as the U.S. leadership role in the alliance.

    Above all, no explicit trade-offs should be made between the United States and Russia over the heads of Central Europeans. Unfortunately, this is exactly how President Obama’s secret lettre d’amour to President Medvedev comes across. The idea, outlined in the letter, of exploiting the fuss Russia created about missile defense to make the country support U.S. pressure on Iran is not new. Dennis Ross, Obama’s special adviser on Iran, proposed this tactic in his 2008 article.

    If he decides to abandon the missile defense project, President Obama should make sure that everyone understands it is purely because the technology does not work or because the system is objectively not needed. However, the secret U.S. proposal to trade the abandonment of the project for Russia stopping its cooperation with Iran is exactly what will make Russia, Central Europe and the rest of the world conclude that Obama’s administration is relegating Central Europeans to the role of useful idiots in some cunning U.S.-Russian plot. That is hardly in America’s interest.

    Of course, it is still possible that the „secret letter scoop“ is a part of some clever scheme developed by the administration to push the Russians into a corner by demonstrating that they are unwilling to cooperate (or unable to deliver) on Iran – even when the USA is ready to make substantial concessions. Perhaps the Central European allies were informed in advance about the plan and assured they were not going to be thrown overboard. If this is the case, hats off to the administration.

    Jan Jires is a Ph.D. candidate at Charles University in Prague and a Fulbright Visiting Scholar at the Center for Transatlantic Relations, Johns Hopkins University Paul H. Nitze School of Advanced Intermational Studies (SAIS) in Washington, DC.

    Email the Author | Email This Post | Del.icio.us | Digg | Facebook

    Posted by Jan Jires on March 6, 2009 11:16 AM

    http://www.newsweek.washingtonpost.com/postglobal/sais/nexteurope/2009/03/managing_missile_defenses_demi.html

  9. Libor Furbacher říká:

    Ne pane Hugo ,nekadruji .Jenom jsem se podivil proc by pan Beran ztracel pet let sveho zivota v zemi kterou tak nenavidi.

  10. hugo chávez říká:

    To se stávalo i soudruhům,kteří navštívili SSSR za Josifa Vissarionoviče,nebo tam makali v INTERHELPU.Prostě si porovnali doma přicmrndavači prezentované s realitou.A že by Beran nenáviděl USA ? Možná tak bushismus . Já mám taky rád Francii i když Francouzi byli větší čuňata než všichni bolševici dohromady vyjma zvěčnělého JVS.

  11. Svatopluk Beran říká:

    Jak jste přišel pane Furbacher na to, že nenávidím Ameriku? Protože konkretizuji skutky které Spojené Státy dělají. Nic z toho co jsem napsal není vymyšlené, vše jsou proběhlé skutečnosti. Zrovna tak jako ty, co prezentuje pan Vovsík o komunistech a bývalém režimu. Předkládám pouze negativní skutečnosti o Spojených Státech, tak jako pan Vovsík předkládá pouze negativní skutečnosti o bývalé České socialistické republice pod vedením komunistů. Nebyly tu pouze samé zápory, tak jako zdaleka nejsou pouze samé zápory na Spojených Státech. Snažím se jenom panu Vovsíkovi, tak jak krásně řekl v jednom našem filmu, jeden mladý hrdina – nastavit zrcadlo – jeho primitivnímu pohledu na své okolí, přes slaboduchý antikomunismus, v porovnání k tomu, co se ve světě ve skutečnosti děje. Jsem schopen si ale uvědomit, že k tomu má zřejmě své bolestné důvody. Pak, ale ať se necpe do řízení městských záležitostí, ať si napřed vyléčí tento nerovnoměrný hendikep, protože jeho sebestřednost není ku prospěchu většinoví části obyvatel tohoto města.

  12. Libor Furbacher říká:

    Pane Beran pisete ,ze v Ceskoslovenske socialisticke republice pod vladou komunistu nebyli pouze negativa .Mohl by jste mi prosim vyjmenovat ty pozitiva co mate na mysli.Ale prosim vlastnimi slovy ,ne odkazy na Britske listy nebo Marxuv Kapital.

  13. Svatopluk Beran říká:

    Pane Furbacher přečtěte si něco o životě a možnostech dělníka a jeho rodiny za první republiky a fašistické okupace, následně to porovnejte s životem dělníka a jeho rodiny v období socializmu. Pokud dojdete k závěru, že tu nebyl žádný rozdíl, těžko budeme mezi sebou komunikovat a chápat jeden druhého. Pokud se budete domnívat, že možnosti průměrného člověka byly za socializmu nesrovnatelně vyšší, můžeme spolu hovořit o tom že na západ od nás, díky Spojeným Státům, které hospodářsky vydělali na řevnivosti Evropanů mezi sebou, v první a druhé světové válce, a na hospodářském znásilňování třetího světa, dosáhli též poměrně vysoké volnosti myšlení, kterou ponechli i vlastním občanům a dosáhli velkého bohatství. Následovat, pak může domluva co je pro koho v životě priorita. Zda bohatství, které se ale většinou nekreje z morálními hodnotami. A nebo morální hodnoty, které se většinou nekryjí s bohatstvím. Nejlepší je být samozřejmě bohatej a mít i morální úroveň. Bejt chudej a ještě hajzl je úplná blbost. Bejt bohatej a hajzl nechci a asi to ani neumím. Takže radši ten normální, nebohatej, kterej není stranickej zloděj, stranickej farizej a nebo stranicky poškozenej.
    Můžu se já vás teď zeptat v kterých zemích jste pobýval delší dobu, dejme tomu tak čtvrt nebo půl roku a měl tak možnost učit se chápat rozdílnost kultur, vnikat do myšlení lidí a přemýšlet o nich? Domnívám se totiž, že pokud jste nikdy dlouhodobě necestoval a nepoznal jiné národy a prostředí v nichž žijí, jste těžko schpný uvažovat mimo realitu v které jste vychován a svádí vás to tak určovat své hodnoty a své prostředí pouze jako jediné možné správné na této planetě.

  14. Libor Furbacher říká:

    Pane Berane snazim se vas pochopit ale musite mluvit konkretne k veci ,ne pouzivat abstrakce ,jak pisete ,ze “moznosti prumerneho cloveka byly za socializmu nesrovnatelne vyssi nez za Prvni republiky“Napiste co konkretne bylo lepsi.Moje prarodice a rodice byli delnici a tak patreji pravdepodobne to te definice “prumerneho cloveka,takze jsem o tom nejen cetl ale mam i informace od nich.Ale ty “nesrovnatelne vyssi moznosti “mi nejak unikaji.Osobni svobody na minimu,prazdne obchody.brigady…..a na vse dohlizi vsemocna a neomylna KSC,ktere se nemuzou klast beztresne otazky.To je muj pohled .Jaky je Vas?Tohle by jsme si meli ujasnit predem nez se budeme zaobirat problemem evropy ktera znasilnovala treti svet a Ameriky ktera znasilnuje vsechny a nebo nas cechu jez mame moralni uroven a tak znasilnujeme jenom sami sebe.

  15. Mirek říká:

    Nepíše se správně Komunismu?:)

  16. Svatopluk Beran říká:

    První republika je podle vás dekorována svobodou a demokracií. Já tvrdím že také bezprostřední smrtí 75 občanů včetně i dětí, zastřelených četníky při minimálně 50 protestech a stávkách za možnost pracovat a vydělat si tak na obživu a holé přežití. Údaje o počtu těžce a lehce zraněných se pohybují v řádu stovek. Možná, že vám nic neříká stres z toho nemít práci, nemoci zaplatit zdravotní ošetření a koupit jídlo. Jako příklad uvedu Mosteckou stávku a stávku u železničního podjezdu Dolní Lipová, kde četníci šest účastníků dělnického průvodu zastřelili a dalších 14 zranili. Dva z nich ještě zemřeli po převozu do nemocnice. Střelou do zad byla zabita i čtrnáctiletá Anna Luxová, která se na místě tragédie ocitla zcela náhodou. Nemožnosti dostat práci, možnost zranění či dlouhodobého onemocnění, přiváděli občany první republiky k žebrotě, ztrátě víry sám v sebe, k sebevraždám. Třígenerační rodiny bydleli v jednom bytě, mnohokrát pouze i v jedné místnosti. V letech socialismu se stavěla celá nová sídliště, celá nová města – Záluží u Mostu, Havířov. Lidé mohli zakládat družstva, kterým stát půjčoval peníze na výstavbu vlastních bytů svépomocí. Občané dostávali byty od fabrik i zdarma, pokud se zavázali, že tam budou dlouhodobě pracovat . Vysoké školství bylo zdarma. (Bylo ovšem určité procento lidí, kterým bylo studium z politických důvodů znemožněno. Bylo by možná zajímavé zjistit jaký byl poměr studentů, kteří nemohli studovat za první republiky z důvodů finančních a jaký byl poměr studentů kterým bylo znemožněno studium z důvodu politických v době socialismu). Nepamatuji si za socializmu na žebráky či houmlesáky. Byla plošně odstraněna dětská obrna, černý kašel. Byly státem budovány sportovní areály a podporovány všemožné druhy sportů už od malých žáčků. Já jsem hrál například odbíjenou. Jako jihlavští dorostenci jsme byli dokonce třetí v republice a byli jeden rok vyhodnoceni jako druhé nejlepší sportovní družstvo Jihlavského okresu, hned za tehdejší vynikající dospělou Duklou. Při pobytu ve Spojených Státech jsem si chodil taky zahrát. Samozřejmě jsem za to musel platit. Bylo to tak, že jeden bývalý volejbalista si tam předplatil tělocvičnu ve škole a pak dvakrát týdně si tam mohl kdo chtěl přijít zahrát, když zaplatil. Hrálo se až na čtyřech kurtech a jelikož mi to celkem šlo, dostal jsem se vždy k těm lepším. Po prvním skušební hře, kdy se vybíralo do družstev podle kvality, se mne zeptal, za kterou univerzitu jsem to hrál. Řekl jsem mu, že jsem nikdy nestudoval ani střední školu, že jsem pouze vyučenej, ale že to hraju od třinácti let za klub. Tak se mě zeptal, za jaký klub jsem hrál, kolik jsem za to bral a kolik to stálo mé rodiče, než jsem se stal profesionálem. Odpověděl jsem mu, že neplatili nic, že jsem nikdy profesionálem nebyl a že u nás se stát staral finančně o sport dětí a mládeže a každý, kdo měl zájem, se mohl přihlásit kam chtěl. Nevěřil tomu, neviděl důvod proč to stát dělal, když z toho nic neměl, nepochopil to. Teď něco málo z dnešního soudku. Nepamatuji si za socializmu na zaletované lidi v sudech na dně přehrad, nepamatuji si na lidi rozpuštěné v kyselině, nepamatuji si na uhořelé neplatiče pověšené na stromech, nepamatuji si na upálené houmles, nepamatuji si na tu spoustu drogově závislých a z drogové závislosti umírajících, většinou mladých lidí. Nepamatuji si na takové excesy romských komunit jako se dějí v nynějších romských getech. Nepamatuji si že by byli v takovém množství sestěhováváni na jednotlivá místa v naší republice. Dřív museli povině pracovat. Nepamatuji si na agresi a sprosté chování žáků vůči učitelům. Nepamatuji si na šikanu za mých mladých let mezi náma ve škole. Poprali jsme se mezi klukama mockrát, nikdy ale nedocházelo k ponižování. Nepamatuji si na takové množství provozuschopných pedofilů, brutálního násilý na dětech, a dětskou pornografii vůbec. Je pravdou že vás nikdo nepotrestá za kritiku. Ovšem také na ni nijak nereaguje. V lepším případě na vás ukáže z ministerského křesla fakáče, řekne že přece nese politickou odpovědnost, že tomu vy jako obyčejní lidé nerozumíte, že smlouva kterou s vámi uzavřel je už druhý den překonaná a že kdyby jste věděli co jste vlastně volili, tak by jste to nikdy neudělali. Dá se pokračovat a pokračovat.

  17. Libor Furbacher říká:

    Pane Beran za tenhle clanek by se nemusel stydet ani kovanej komunista.Je skoda ,ze uz neexistuje Vokovicka Sorbona,kdyby to tam bylo prezentovano jako disertacni prace tak by jste se stal RSDr[Rozhodnutim Strany Doktor].Pisete ,ze demokraticke prvni republiky bylo zabito 75 lidi policii pri 50 demonstracich,i kdyz nevim jak jste k tomuto cislu dosel, ztrata lidskeho zivota je tragedie.To bylo v dobe kdy se Gottwald jezdil ucit do Moskvy ,jak nam sam rekl “,jak zakroutit demokratum krkem“.A ucitele mel dobreho v te dobe uz Stalin pracoval na svych triceti milionech zavrazdenych.Takze jak skoncila valka uz mohl zacit s modelovanim naseho naroda ,neohebne patere se lamaly[kolik tech bylo?],ohebnejsi se ohybali do zadanych tvaru, sem myslim patril ten prumerny clovek o kterem mluvime[ja tam k nim vlezu at mam vod nich pokoj ,chci decka na skolu atd.]Pak k tomu sportu. Ano ,mate pravdu u nas se o sport,presne jako o vsechno staral stat,a to byla ta chyba.Umite si predstavit jak by na vas koukal sportovni instrukor za komunistu kdybyste tam prisel a chtel si tak pro srandu zahrat a protahnout si kostru jak v Americe .Musel by jste byt clenem jednoty a platit prispevky, mit oddelane brigady ,chodit schuzovat ,ale jinak to bylo zadarmo.V americe skoly po skonceni vyucovani pronajimaji telocvicny ,bazeny, kluziste komukoliv ,za minimalni ceny, nekdy i zadarmo ,po zaregistrovani ,pokud je to jen telocvicna.Parta kluku se da do kupy a uz se hraje,nemusi jit to hriste prvne vybudovat a oni byt pod hlavickou SSM. Tohle je ten sport pro Masy jak by nam komunisti vysvetlili,kdyby to lidem mohli nabidnout.Pak placenech sportu je nespocet,vse je dostupne a plati se podle kvality.No a kdyz jste uz dobrej ,tak zas vam platej podle kvality ,jak se rika ,zadne obedy zadarmo.Ty ostatni neduhy o kterych se zminujete se daji resit zakony. Ale hlavne co nam tu chyby je ucta k zakonu .A vubec tomu nepomohlo ,ze se po sametu prosadila politika “tri moudrych opic“.

  18. xmolly říká:

    Libore jde vidět, že jsi to vůbec nepochopil. Pan Beran se ti akorát snaží otevřít oči, ale ty chceš být raději slepý!
    Můj názor na věc je asi takovýhle za komunistů byl hlavní nepřítel USA o první republice se mluvilo jen v souvislosti z vykořisťování dělnické třídy buržoazní menšinou a zároveň velebení SSSR ( normální člověk poslouchal Svobodnou Evropu a věděl jak se věci doopravdy mají). Dnes velebíme USA a první republiku a opět přehlížíme jistá fakta a nebo je novináři záměrně překrucují a je to stejné jak za komára, kdy novináři také sloužili vládnoucí třídě. možná je to tím, že novinařinu dělají stále ještě ti samí lidé . Nových a nestraných a hlavně dobrých novinářů je poskromnu.

  19. Svatopluk Beran říká:

    Pane Furbacher lžete a jste naprostý cynik k smti, bídě a neštěstí lidí. Za vás by se nemusel stydět žádný člověk vraždící nebo si objednávající vraždu pro zisk. Tvrdím že za vraždění komunistů měli být patřiční lidé potrestáni. Stejně tak jako vlády Spojených Států za maskry domorodých obyvatel a vládní převraty ať už na území Severní a Střední Ameriky, Karibské oblasti či Asie. A to jak už v minulosti tak i přítomnosti. To VÁM chybí hrannice soudnosti, ne mě. Pokud by jste si chtěl za komunistů jen tak protáhnout kostru, mohl jste si dojít zahrát odbíjenou v Jihlavě minimálně na čtyři volejbalová hřiště mezi panelákama nebo třeba pod policajty a nemusel jste se nikoho ptát, fotbal to samé, třeba na Skalku, nebo za internát, nebo mezi školy za Panoramu. Pokud jste si nevšiml, psal jsem se o výkonostním sportu, ne o partičce jdoucí si protáhnout tělo.

    Pokud mluvíte o úctě k zákonu. Tak principy zákonů jsou určovány ústavou. Takže v prvé řadě by to měla být úcta k ústavě. A ta jak jistě víte, pokud mluvíte o zdravotnictví, byla zneužita vládou ODS.
    Jestli dobře znáte článek 31 naší ústavy a listiny základních práv a svobod, zaručuje tato našim občanům právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky, na základě povinného veřejného pojištění a za podmínek, které stanoví zákon. V roce 1991, když naši zákonodárci stanovovali toto prohlášení, nikdo sebemíň nepochyboval o možné změně systému bezpatného hrazení zdravotní péče a tak bylo zapsáno – TAK JAK STANOVÝ ZÁKON. Nyní vládní ODS nepožívá sebemenší úctu k tomuto znění a znásilňuje naší ústavu obcházením tohoto znění a jeho zavádějícím výkladem. Za další, se naši vládní představitelé podpisem Evropské sociální charty DOSLOVA zavázali, že zdraví každého občana je prezentováno jako hodnota společenská a obecně kulturní. Tedy ne jen osobní , individuální. Dále se v této podepsané smlově deklaruje, že není možné oklešťovat právo na ochranu zdraví na úrovni, ktetré již jednou bylo v té které zemi dosaženo. Vláda ODS dodnes tento článek Evropské sociální charty v mezinárodních vztazích nijak nerozporovala. A to se jak jistě víte, nyní zavedením regulačních poplatků a zavedení zákona o neplacení zákoného zdravotního pojištění osobám z vyšším přímem než je miliondvěstětísíc, fyzicky děje. O jaké úctě k zákonu chcete hovořit, když tato vláda, která vznikla jenom na policejním vměšování do voleb, za které byl nynější ministr vnitra Langer spolu s lidovcem Severou pravomocně odsouzen. A následně nákupem zkorumpovaných poslanců ČSSD – tak tato vláda na naší ústavu se..? Mám dojem, že se dnes večer opět dovíme něco zajímavého ze zákulisí vládní ODS. Možná pro vás zaslepeného jednou stranou to bude novinka. Troufám si tvrdit, že devadesáti procentům obyvatel je úroveň nynější vládní ODS jasná jíž minimálně dva roky. Pouze stupidním vytvářením strachu z možného nastoupení komunismu opět k moci, tak jak to provádíte vy a pan Vovsík, je možné ještě zblbnout nekované neokonzervativce. Komunisté již nikdy nebudou moci jednostraně vládnout. Ta doba je nesmazatelně pryč. Lidi jim nikdy nezapomenou co prováděli. Ovšem i vaší vládě bije minimálně na osum let hrana. A bude velmi těžké pro kteroukoliv pravicovou vládu, díky těm dnešním neokonzervativcům, vzbudit v budoucnu u lidí podstatnější důvěru. Takže pokud bude chtít ODS v nejbližších letech vládnout v podobném složení, bude muset podle mne, opět vymyslet nějakou policejní kulišárnu, pokud neudělá rovnou nějaký převrat.

  20. Svatopluk Beran říká:

    Seymour Hersh: V USA existuje „síť řízených poprav“

    16.3.2009 – Czech free press

    Legendární americký investigativní novinář Seymour Hersh, který odhalil masakr ve vietnamské vesnici My Lai nebo fakt, že okupace Iráku byla připravena mnohem dříve a zbraně hromadného ničení byly jen smyšlenou záminkou k útoku, nyní přichází s dalším důležitým zjištěním. Na konferenci o americké ústavní krizi, konané na univerzitě v Minnesotě, Hersh na jednu z otázek odpověděl, že CIA v rozporu s ústavou provádí rozsáhlé špehování občanů USA. „Ještě jsem o tom nepsal, ale po 11. září 2001 byla CIA silně zapojena do domácích akcí proti lidem považovaným za nepřátele státu. Aniž by k tomu měla nějaké zákonné oprávnění. A děje se to stále.

    Právě dnes byl v New York Times článek, v němž jste mohli při důkladném čtení najít zmínku o tom, že existuje jakési Spojené velení zvláštních operací, říkají tomu JSOC. Je to zvláštní křídlo naší zpravodajské komunity a bylo zřízeno nezávisle na ní. Nezodpovídá se nikomu, a v dobách Bushe s Cheneym referovalo jen Cheneymu. Ani náčelníkovi štábů, ani ministrovi obrany, jen přímo Cheneymu.“

    Kongres nad ním nemá kontrolu. Je to ve skutečnosti síť řízeného popravování a neustále funguje. Právě dnes New York Times oznámil, že její velitel, tříhvězdičkový generál jménem McRaven, nařídil tuto činnost ukončit, protože už bylo příliš mnoho vedlejších obětí.

    Za vlády prezidenta Bushe vyjížděli do různých zemí, nekontaktovali tam ani velvyslance, ani vedoucího pobočky CIA, vyhledali lidi ze seznamu, popravili je a zase odjeli. To se děje, jménem nás všech.

    Je to komplikované, protože hoši, kteří to dělají, nejsou obyčejní vrazi, a přesto páchají to, čemu bychom běžně říkali vražda. Je to velmi komplikovaná záležitost. Jsou to mladí muži, kteří se dali ke zvláštním jednotkám, k Delta Force, k Seals. Jsou vysoce specializovaní.

    Asi před pěti lety mi jeden řekl: „Jak byste nazval to, když někoho vyslýcháte, pak ho necháte krvácet bez lékařské pomoci a on o dva dny později zemře? Co by se stalo, kdyby mě za to někdo vyšetřoval?“

    Oni ale vyšetřováni nikdy nebudou.“

    Podle Seymoura Hershe jsou výše zmíněné skutečnosti základem jeho příští knihy, na níž právě pracuje. Bude ale trvat ještě rok či dva, než shromáždí ten správný materiál, který by „účinně…tedy empiricky, přesvědčil i ty největší skeptiky.“

    více na:
    http://www.minnpost.com

    http://www.minnpost.com/ericblackblog/2009/03/11/7310/investigative_reporter_seymour_hersh_describes_executive_assassination_ring

  21. Svatopluk Beran říká:

    Mám dojem, že zdarvotnictví jsme si nechali za pana Julínka a ODS vnutit českými studenty amerického zdravotního systému. Měli bychom skončit po privatizaci nemocnic a pojišťoven podobně?

    OBAMA ODMÍTÁ NÁVRH NA VŠEOBECNÉ STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

    Rozhořela se velmi ostrá debata o zdravotnictví ve Spojených státech, kde přes čtyřicet milionů lidí nemá žádný přístup ke zdravotní péči a pro až sedmdesát procent obyvatel je tento přístup omezený nebo nedostatečný. Vláda prezidenta Baracka Obamy slíbila reformu tohoto systému, aby mohla poskytnout zdravotní péči více obyvatelům. Tento týden senátní výbor pořádal první z mnoha slyšení o Obamových multimiliardových plánech na reformu zdravotnictví.

    Většina amerických lékařů, ale také široká veřejnost upřednostňuje návrh jednoho člena Kongresu, který by rozšířil fond státní zdravotní péče. Prostřednictvím povinné daně by tak zdravotní péče byla poskytována všem občanům. Obamův tým však již veřejně odmítl tento takzvaný plán „jediného fondu“ a zastánci tohoto plánu jsou vytlačeni z diskusí jak v senátu, tak i v médiích.

    Tento plán by totiž zásadním způsobem OMEZIL ZISKY pojišťovacích společností. Mluvčí Bílého domu Robert Gibbs minulý týden řekl: „Prezident si nemyslí, že toto je nejlepší způsob, jak snížit náklady a umožnit přístup ke zdravotní péči většímu počtu lidí.“ Přestože většina Američanů podporuje návrh „jediného fondu“, jedna mediální studie, která zkoumá, jak se k reformě zdravotní péče vyjadřují hlavní média, ukazuje, že z několika set článků minulý týden se pouze v pět z nich o tomto návrhu zmiňuje, přičemž většina zmínek je negativních.

    Mezitím se spojilo několik skupin pracovníků ve zdravotnictví a byl vytvořen největší odbor sester a zdravotních asistentů, který kdy americká historie zaznamenala. Jejich zásadním cílem je propagace návrhu všeobecné státní zdravotní péče navzdory Obamovým námitkám. Tato skupina tvrdí, že plán „jediného fondu“ by zaručoval zdravotní péči všem Američanům i v případě změny bydliště nebo ztráty práce, a zároveň by všem umožňoval vybrat si svého lékaře a zdravotní zařízení.

    Ještě jednou ve zkrácené formě něco o tom co se v našich běžných veřejnoprávních mediích za dnešní demokratické ODS těžko dovíte.

    BUSHOVA VLÁDA PROVOZOVALA „GANG NA ATENTÁTY“

    Investigativní novinář Seymour Hersh zveřejnil důkazy o tom, že Bushova vláda provozovala „gang na atentáty“, který byl přímo pod vedením bývalého víceprezidenta Dicka Cheneyho. Hersh tvrdí, že američtí agenti v cizině tajně zavraždili lidi na seznamu specifických terčů.

    Tato tajná skupina byla zřízená pod tak zvaným Spojeným velitelstvím pro zvláštní operace (Joint Special Operations Command), které bylo úřadem Bílého domu osvobozeno od všech zákonů.

    A nezapomeňte připsat pane Furbacher ve své odpovědi, že se by se za tyto články nestyděl žádný kovaný komunista a kde jsem k těmto článkům přišel. Musel bych vám odepsat že v běžných amerických mediích a to jak už internetových tak i novinových.

  22. Libor Furbacher říká:

    xmolly, dekuji za prispevek .Pan Beran mi skutecne otevrel oci udivem.Nikdy by me nenapadlo kolik je tu lidi co jim ta komunisticka vlada chyby.Kazdy z nas ma jiny nazor jak by ten stat mel fungovat,ale na prvnim miste by mela byt vzdy osobni svoboda ,pak to ostatni.Pokud nekdo chce mit zajistenou praci,chce jet zadarmo na hromadne zajezdy,sportovni areal k dispozici zadarmo,lekarskou peci zadarmo,zubare zadarmo,tak tomu se rika v americe vezeni s minimalni ostrahou.Ale jak se rikalo uz za nasich babicek ,proti gustu zadnej disputat.Pisete ze s zurnalistikou to je jak za komunistu,to myslim je dost silne kafe.Svoboda tisku je nepopiratelna,ze nekteri novinari pouzivaji autocenzuru,tomu se bouhuzel neda zabranit, proste se nectou.At jsou nalevo nebo napravo.Nejvetsi problem vidim v tom ,ze hodne a hodne lidi neveri nicemu,po tech zkusenostech co mame s komunistickymi zpravami. Naucili jsme se cist mezi radky a nemuzeme se to odnaucit a jak jste zpravne podotkl o Svobodne Evrope ,ktera to driv uvedla na spravnou miru.Ted tu nejni nic co je zakazane ,tak mame problem .

  23. Libor Furbacher říká:

    Pane Beran nevim proc si myslite ,ze lzu ,nebo je to jenom takovy slovni obrat.O tom trestani komumunistu s vama souhlasim,ale bohuzel je to dlouho nic a pak bychom ztrestali celej svet.Americany za domorodce atd,ale pozor aby se nam to nevratilo,co takovej Praotec Cech co to vymydlil okolo Ripu.

  24. Svatopluk Beran říká:

    Pane Furbacher už se jenom špičkujeme, ale je podle mne rozdíl požadovat svobodu a žít agresivní svobodou na úkor slabších a méně odolných, čímž vytvářím předpoklad pro svoji netrestatelnost. A požadovat svobodu a žít svobodně se schopností solidarity a pochopení pro druhého, samozřejmě s případnou schopností ubránit se i násilý.

    Lžete, nejsem schopen určit jestli vědomě či nevědomě, ohledně možnosti používání školních tělovýchovných zařízení ve Spojených Státech. Zhodou okoností mám kamaráda čechoameričana, coby učitele, který vyučuje, respektivě do loňského roku vyučoval na střední škole v Los Angeles, která má tři tisíce studentů. Zeptal jsem se ho na to, jak to ve skutečnosti je. Jeho odpověď zněla, že je nemožné aby si do sportovního areálu přišla nějaká partička jen tak zahrát. V prvé řadě, tato musí být partička právní subjekt, který uzavře se školním odborem toho určitého města či obvodu, právní smlouvu a to hlavně z ohledem na případ možného zranění během sportování na daném sportovišti a v dané škole. Čímž vyřeší případnou likvidaci pojistné události a to z ohledem na to aby se případný zraněný finančně nehojil na dané škole. Za druhé musí zaplatit za toto sportoviště. Učil na této střední škole kolem dvaceti let a za tu dobu si prý sportovní areály pronajaly pouze několikrát Hollywoodské ateliéry a to za padesát tisíc dolarů na den.

    Na závěr bych zde jako, již několikrát před tím podotkl, že mi nejde o vychvalování bývalého socialismu a pomlouvání Spojených Států. Rád bych pouze předeslal skutečnosti tak jak jsou skutečně nastaveny a jak skutečně probýhají. Protože se domnívám, že nynější ODS je strana, které nejde o dobrou budoucnost většiny občanů naší republiky a následně celé Evropy. O zbylém světě už nemluvím vůbec. Nynější neokonzervativní ODS a panu Vovsíkovi jde pouze o přesun bohatství a vytvořeného národního zjisku na úzkou skupinu lidí. Jsem rád že nynější vláda Spojených Států začíná opět prosazovat ty hodnoty, které výceméně šlechtily původní osadníky a setlery tohoto světadílu a které dělaly tuto zem pro mnoho lidí na této planetě, zemí výmečnou.

  25. Libor Furbacher říká:

    Pane Beran ,amerika je velka ,to nejni jenom Hollywood a najem padesat tisic za den.Pro normalniho cloveka pet a pul dollaru a nebo i zadarmo na sezonu,podle toho kde zijete a co vyuzivate. A aby jste se zase neunahlil .tak Vam posilam jenom namatkou par ceniku aby jste se mohl podivat.

  26. Libor Furbacher říká:

    http://www.fairfaxcounty.gov/rec/team_sports/feesched06.htm

  27. Libor Furbacher říká:

    http://74.125.47.132/search?q=cache:I9SlZf2M9eUJ:www.gltech.org/Community.htm+school+district+massachusetts+to+use+of+a+gym&cd=1&hl=en&ct=clnk&gl=ca

  28. Libor Furbacher říká:

    http://www.answerbag.com/articles/How-to-Find-Gym-Time-for-Youth-Basketball-Practice/bbb0a3ca-7956-8c76-12cb-f7e2a0c1f304

  29. Svatopluk Beran říká:

    O kterou školu se jedná pane Furbacher? Nemůžu to vyčíst. O tom že se ve Spojených Státech platí o tom se s vámi nehádám, NA TO JSEM PRÁVĚ POUKAZOVAL. Zcela jistě cena za tyto služby, bude v rozlehlých Spojených Státech rozdílná. Jestli si vzpomínáte, vaše otázka zněla, co tak zvláštního bylo za komunistů? Tak jsem vám vypsal pár věcí o kterých se nemluví. Vy se snažíte zachraňovat pana Vovsíka od jeho jednostraného poukazování na vraždění komunistů a přitom zapomíná na vraždění, mučení a likvidaci celých národů kultur a přírody, které prováděly a nadále provádí Spojené Státy Americké po celém světě i sedumdesát let po druhé světové válce. Tentokrát však ne z důvodu ideologoie extrémního komunismu a najivního pohledu na možnost rovnosti lidí a odplaty za utrpení, ale pro hamižnost a možnost neohraničeného zisku, bez jakýchkoliv morálních hranic a hodnot, jak už k jednotlivým lidem tak i celým národům.

  30. Libor Furbacher říká:

    Pane Beran a uz jsme zase tam kde jsme zacali,u vaseho oblibeneho sportu US Bashing.Takze pravdepodobne bude nejlepsi to zakoncit .a podekovat panu Vovsikovi za tento blog a organizovani pripominkove akce ,takovych nejni nikdy dost a doufam ,ze v tom bude pokracovat.

  31. Svatopluk Beran říká:

    Pane Furbacher, nejde tu o můj sport, jako spíš sportovní zápolení pana Vovsíka. Zjistěte si prosím, že je to on kdo si masíruje svaly polovičkou svých zdejších příspěvků pouze o bývalé zločinosti, bez toho aniž aby dokázal pozvednout svůj hlas proti dnešnímu, stejně agersívnímu zlu. Každá akce budí stejně velkou reakci. Pokud je těchto akcí moc, stávají se antiproduktuvní. Pokud se tím dokonce snaží zakrýt neschopnost a zločinost vlády ODS, je to varující.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I