Blog Jihlavských listů

Ján Lauko
38- Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

Úvaha o svetovom terorizme

Ján Lauko | Čtvrtek, 7. 1. 2010 v 15:57

       V dnešnej tlači je možné každodenne čítať veľké množstvo článkov, úvah a zamyslení, súvisiacich so „sedemhlavým drakom“ svetového terorizmu, ktorému okamžite, po zoťatí jednej hlavy, narastú tri ďalšie, čím sa táto hrozba modernej civilizácie nezmenšuje, ako by sme si všetci želali, ale naopak, rastie.

       Kto teda môže za súčasnú situáciu? Kde hľadať jej príčinu? Koho možno označiť za skutočného a pravého vinníka? Žiaľ, v navyknutej povrchnosti, bez potreby a vôle k hlbšiemu skúmaniu je pre naprostú väčšinu najpohodlnejšie posudzovať veci čiernobielo. Na jednu stranu postaviť dobrých, teda obete a na druhú stranu zlých, čiže vinníkov. Skutočnosť však, pri detailnejšom pohľade, ani zďaleka nevyzerá takto zjednodušene.

       Samozrejme, že v prvom rade je treba podobné skutky  čo najdôraznejšie odsúdiť! O tom niet pochýb! Nedajú sa v nijakom prípade  a ničím ospravedlniť! Každého citlivého človeka musí premknúť hrôza a bolestný súcit s obeťami, najmä ak si uvedomí, že by sa snáď aj on mohol dakedy ocitnúť „v nesprávnom čase a na nesprávnom mieste“.      

       Svoju pozornosť však obráťme trochu iným smerom. Do radov ľudí, ktorí stoja na strane dobrých a sami seba za takých aj považujú. Zloba, neľudskosť, brutalita, a násilie, zhmotnené do podoby konkrétneho teroristického činu v nich vyvoláva strach, úzkosť a zdesenie. A samozrejme, v mnoho násobne väčšej miere v prípade, keď sa stane niekto z ich najbližších osobne účastným podobnej udalosti.

       Nemožno si však nevšimnúť istý, do očí bijúci paradox. Na jednej strane totiž vidíme, či už u jednotlivcov, organizácii, alebo štátnych predstaviteľov, jednoznačné odsúdenie násilia a brutality v jeho najvyhrotenejšej – hmatateľne zrealizovanej podobe, na druhej strane však tvorí to isté násilie, brutalita a agresivita, prirodzenú súčasť života týchto „dobrých“ ľudí. V nevedomosti, ľahkomyseľnosti a bez uvedomenia si nutných dôsledkov, ho nazývajú …kultúrou, oddychom a relaxáciou.

      

       Áno, žiaľ celá západná „kultúra“ je presiaknutá …kultom násilia! Stačí sa totiž pozrieť iba na jedno, jediné médium, zásadným mienkotvorným spôsobom zasahujúceho do života západnej spoločnosti, ktorým sa ako temná niť tiahne zobrazovanie násilia v tisícorakých podobách. Tým médiom je …filmová tvorba!
 

       Len sa pozrite večer na televíziu, alebo choďte do kina. Pod zámienkou boja za správnu vec, pod zámienkou boja so zločinnosťou, pod zámienkou boja proti nepriateľom z vesmíru a pod mnohými inými zámienkami je na televíznych obrazovkách a na plátnach kín glorifikovaná jediná cesta k riešeniu všetkých problémov …násilie! Násilie! Násilie! Násilie!
 

       Sú nim preplnené i kreslené rozprávky pre najmenších, už ani nehovoriac o počítačových hrách plných zabíjania! Nepreberná mnohorakosť jeho podôb dennodenne zaplavuje vnútorný život a podvedomie miliónov ľudí na našej planéte. Je to ako mor! Ako zhubná choroba postupne ovládajúca a rozvracajúca myšlienkový život ľudstva. Položme si však rozhodujúcu otázku: Je možné predpokladať, že niečo tak neustále, programovo a na každom kroku vytrvalo na ľudí pôsobiace sa napokon neprejaví aj navonok? Úplne viditeľne? Vari je možné detinsky podceňovať silu ľudského podvedomia, neustále sýteného presvedčením, že tou jedinou cestou k definitívnemu vyriešeniu všetkých problémov je …násilie? Nie je potom priam „farizejské“, keď spoločnosť na jednej strane ľahkomyseľne tolerujúca kult násilia vo vlastných radoch, je na druhej strane zaskočená a vyjadruje rozhorčenie, ak niekto, nimi samými proklamovaný model riešenia problémov, aj …použije?
 

       Obrovské finančné prostriedky, ktoré by sa zaiste dali využiť aj vhodnejším spôsobom, sú i napriek mnohým varovným hlasom upozorňujúcim na nutné neblahé dôsledky, opätovne vkladané filmovým priemyslom západného sveta na realizáciu filmov plných násilia. Nimi je následne, ako výhodným predajným artiklom, zaplavovaný celý svet, prinášajúc svojim tvorcom mnohonásobné zisky. Vôbec sa pritom neberie na zreteľ deštruktívne pôsobenie podobnej produkcie, ktorá neustálym a neprirodzeným stimulovaním agresívnej zložky osobnosti človeka vytvára okolo celej zeme akoby ťažké búrkové mračná mentálnych energetických zhlukov zloby, agresivity a násilia. A z týchto temných búrkových mračien, neustále sýtených, podporovaných a stimulovaných  myšlienkovou a citovou účasťou miliónov ľudí, konzumujúcich zmienenú produkciu, z času na čas, ako pri každej búrke, udrie blesk so všetkými jeho ničivými dôsledkami!  Stane sa to vtedy, keď  to, čo „ visí vo vzduchu“, prerastie časom … v čin!

       Čo kto zaseje, to musí zožať! Neúprosný zákon, ktorého platnosť je pevne vpísaná do chodu prírodných zákonov, platí rovnako pre každého! Bez výnimky! I pre celú západnú civilizáciu! Lebo doposiaľ ešte nebolo nikoho, kto sadil bodliaky a zožal pšenicu! To nie je možné v nijakom prípade! Túto jednoduchú, intelektuálne nenáročnú pravdu, dokáže pochopiť i prostý sedliak. A nielen pochopiť, ale dennodenne využívať vo svoj prospech !  Ani ho len nenapadne očakávať, že by sa snáď vysádzaním bodliakov dopracoval ku chlebu. Je preto naozaj nepochopiteľné, ak národy, nachádzajúce sa momentálne intelektuálne i ekonomicky na výslní, jednajú spôsobom, akým by nejednal nijaký jednoduchý, zdravo mysliaci človek. A potom, keď, ovocie ich chorobnej činnosti dozrie a prinesie svoje trpké plody, sú zrazu zaskočení, zhrození a nemilo prekvapení.

       Nie, jednoducho nie je možné vštepovať do ľudí agresivitu a naivne očakávať dobro!  Iba pozitívne hodnoty, ktoré by mohli posunúť našu civilizáciu skutočne dopredu, by mali mať nárok na to, aby boli vedome, zámerne a cielene vnášané do spoločenského povedomia, do myslenia a cítenia národov našej planéty. A v tomto nevyhnutnom obrodnom procese môže práve umenie, konkrétne už spomínaná filmová tvorba, zohrať svoju veľkú a nezastupiteľnú úlohu.   

      Len si skúsme predstaviť, že by sa hmotný, ľudský, intelektuálny a citový potenciál filmových tvorcov nezameriaval ako doposiaľ, úplne nelogicky predovšetkým na zobrazovanie zla, na produkciu rôznych kriminálok, akčných filmov, hororov a vesmírnych vojen, ale na tvorbu diel obsahujúcich akési predobrazy ideálneho správania sa. Lebo ľudia podvedome túžia po vzoroch a ideáloch a ak by im filmové umenie niečo podobného ponúkalo, podvedome by to napodobovali! V podstate presne tak, ako to napodobujú aj teraz!

       Zmieneným prístupom by však vznikla úplne nová koncepcia kinematografie, otvárajúca svojou pozitívnou motiváciou brány do lepšej a krajšej budúcnosti celej ľudskej civilizácie. Filmová tvorba by mala stvárňovať iba vzorové správanie v každej oblasti ľudskej činnosti! Mala by ukazovať a zobrazovať napríklad vzory  rôznych konštruktívnych spôsobov riešenia medziľudských vzťahov a problémov, vzory slušnosti, ľudskosti a mravnosti, vzory správneho vyjadrovania, vzory zmysluplného a užitočného využitia voľného času, vzory úcty a lásky k  blížnym, vzory vzťahu k prírode, vzory v poznávaní a dodržiavaní Zákonov Stvorenia a samozrejme, vzory hlbokého, živého a pokorného vzťahu k Tvorcovi a Darcovi všetkého, čo máme a čím sme! Áno, iba týmto smerom vedie cesta nahor, k všeobecnému prospechu a blahu národov planéty Zem! Inej cesty niet!

       Ak sa teda raz bude niekto z čitateľov týchto riadkov spravodlivo rozhorčovať nad ďalším, už takmer každodenne prichádzajúcim teroristickým útokom, ak bude s napätím a so zadosťučinením sledovať pátranie, zatknutie a potrestanie útočníkov, ak vnútorne súhlasí s mocnými tohto sveta, snažiacimi o, ako inak, zase iba násilnú, konečnú elimináciu hybnej sily atentátnikov, nech niekedy skúsi obrátiť svoju pozornosť aj na  …vlastný vnútorný život!

       Možno nakoniec s prekvapením zistí, že i on sám, prostredníctvom vlastnej mysle, stimulovanej sledovaním násilností a brutality na televíznej obrazovke, prispieva svojou osobnou “troškou do mlyna”, k tvorbe negatívnych citových a myšlienkových foriem, a tým k formovaniu desivého, mentálne – energetického zhluku agresivity a zloby, obklopujúceho celú našu zem. Lebo práve s tohto temného mraku, z tejto „osi zla“,  naplnenej akumulovanou agresivitou myšlienkovej energie miliónov „dobrých“ ľudí, čerpajú inšpiráciu a posilnenie všetci tí, ktorí urobia vo svojom rozhodnutí onen osudný krok od myšlienky k …činu –  psychicky a osobnostne nezvládajúc tento obrovský tlak! Aby sme si potom nakoniec, pri štipke sebakritiky, z hrôzou nemuseli uvedomiť, že za neľudskými činmi teroristov sa skrýva … v podstate i náš osobný, násilím znehodnotený, citový a myšlienkový život.

JL, spolupracovník časopisu „Pre Slovensko“
http://www.pre-slovensko.sk/

6 komentářů k článku “Úvaha o svetovom terorizme”

  1. Lufa říká:

    Díky za nicneříkající rozsáhlý článek, ale nečetl jsem ho .. chtělo by to zkrátit a psát sem česky

  2. Libor Furbacher říká:

    Ja jsem si to bohuzel precetl,je to kolosalni nesmysl .Divim se ze k tomu jeste nenapsal svoje dikuvzdani pan Beran,to je jeho lajna jak omlouvat teroristi.

  3. Svatopluk Beran říká:

    Toto je plagiát.

    US Foreign Service Officer Matthew P. Hoh,
    Senior Civilian Representative, Afghanistan
    September 10, 2009

    Ambassador Nancy J. Powell
    Director General of the Foreign Service and Director of Human Resources
    U.S. Department of State
    2201 C Street NW
    Washington, D.C. 20520

    Vážená paní velvyslankyně,
    s velkým politováním se tímto vzdávám diplomatické služby a odstupuji ze svého postu zástupce ministerstva zahraničí v provincii Zábul. Z mých posledních deseti služebních let jsem prožil šest v cizině; byl jsem nasazen jako důstojník amerického námořnického sboru, ale i jako zaměstnanec ministerstva obrany v Iráku v letech 2004-2005 a 2006-2007. Při vstupu do mé nynější pozice jsem si byl potíží s tím spojených vědom a nedělal jsem si žádné iluze, že to bude doba útrap a námahy, odříkání a zklamání.

    Ale po pěti měsících služby jak na východě, tak i na jihu země jsem ztratil veškeré pochopení pro strategii americké vojenské prezence v Afghánistánu. Mám vážné pochybnosti o naší současné strategii, také o budoucím plánovaném postupu. Důvod mého odstoupení však netkví v okolnostech, jak je tato válka vedena, nýbrž v tom, že mi není jasné, proč je vedena a s jakým cílem. Vyjádřeno jednodušeji: Nevidím žádný smysl v akceptování dalších amerických ztrát a v plýtvání zdrojů, abychom podporovali afghánskou vládu v konfliktu, který je v principu 35 let trvající občanskou válkou.

    Jsme nyní v Afghánistánu již osm let a snažíme se ovlivnit vládu a další vývoj země. Na podzim příštího roku tam budeme jako okupační mocnost stejně dlouho jako Sovětský svaz. A stejně jako sověti podporujeme i nadále neúspěšný stát, ideologii a vládní systém, které tamní národ nechce.

    Podíváme-li se na dějiny Afghánistánu jako na divadelní hru, pak v ní USA hrají nanejvýš jednu z malých vedlejších rolí. Roli (kterou dříve obsadila dlouhá řada jiných) v tragédii, v níž jsou nejen proti sobě popuzovány kmeny, vesnice, klany a rodiny, nýbrž je zde také – nejpozději od ukončení panování krále Mohammeda Sahira – rozdmýcháván velmi násilný konflikt mezi městskými, sekulárními, vzdělanými a moderně smýšlejícími Afghánci na jedné straně a venkovskými, náboženskými, nevzdělanými a tradičně smýšlejícími částmi obyvatelstva na straně druhé. A je to především právě poslední skupina, ze které se rekrutují paštunští povstalci.

    Paštunská rebelie rekrutující své bojovníky z mnoha různých lokálních skupin, je namířena proti trvající tyranii, která je paštunskému národu, jeho zemi, jeho kultuře a náboženství jak vnitřními tak vnějšími nepřáteli vnucována již po staletí. V paštunských oblastech představuje přítomnost vojsk USA a NATO a afghánských vojenských a policejních jednotek, jejichž vojáci a úředníci nejsou paštunského původu, okupační mocnost, proti níž je vzpoura odůvodněná. Při mých nasazeních jak na východě, tak na jihu země jsem si všimnul, že většina rebelů nebojuje proti Talibanu, nýbrž proti přítomnosti cizích vojáků – a proti daním ukládaným vládou v Kábulu, která pro ně není reprezentativní.

    Prezence amerických vojsk v Afghánistánu významně přispívá k legitimaci paštunského povstání. Stejně tak jako naše podpora stávající afghánské vládě přispívá k dalšímu odcizení národa od takovéto vlády. Nedostatky této vlády jsou – obzvlášť s ohledem na ztráty amerických životů a dolarů – četné:

    korupce a nepokryté podplácení
    prezident, jehož nejbližší spolupracovníci a poradci se skládají z drogových baronů a válečných zločinců, kteří se naší právní státnosti a našim protidrogovým akcím vysmívají
    regionální systém řízení, v němž vládnou lokální mocipáni a oportunisté, kteří se s USA spojili jenom proto, aby profitovali na rozvojových projektech, a jejichž vlastní politické a ekonomické zájmy jsou v diametrálním rozporu s vyřešením konfliktu
    nedávné volby, z nichž se podvodem a nízkou volební účastí stala fraška, jsou pro naše nepřátele velkým vítězstvím, jež chtějí rozšířit do volebního bojkotu. To celosvětově naše vojenské, ekonomické a diplomatické angažmá za neschopnou a nezákonnou afghánskou vládu zpochybní.
    Naše podpora této vlády ve spojení s nepochopením rebelů a jejich pohnutek mi bohužel připomíná naši intervenci v jižním Vietnamu: nemilovaná a zkorumpovaná vláda, kterou jsme na úkor vnitřního míru v naší vlastní zemi podporovali proti povstalcům, jejichž nacionalistické smýšlení jsme v naší aroganci a nevědomosti považovali za nebezpečí pro naši ideologii studené války.

    Podlé mého názoru neexistuje jediný důvod riskovat v Afghánistánu životy našich mladých mužů a žen. Jestliže by se v Afghánistánu skutečně jednalo o rozbití Al Kajdy, pak bychom museli konsekventně vpadnout také do západního Pakistánu a stejně tak do Somálie, Súdánu, Jemenu atd. Naše prezence v Afghánistánu ale namísto toho vedla k destabilizaci a k rebélii v Pakistánu, kde je nutné se vážně obávat, že oslabená nebo dokonce svržená vláda ztratí kontrolu nad svými atomovými zbraněmi. Jestliže by nám tedy skutečně šlo o Al Kajdu, museli bychom obsadit Pakistán a ne Afghánistán.

    Sem patří i to, že útoky z 11. září a také bombové atentáty v Londýně a Madridu byly plánovány a organizovány hlavně v západní Evropě. Tato skutečnost ukazuje, že hrozby nejsou tradičním způsobem omezeny geograficky nebo politicky. A jestliže nám skutečně jde o záchranu země, v níž panují korupce a chudoba, protože se tam rozmohly zločinecké bandy a drogoví baroni, pak bychom měli zvážit možná také angažmá v Mexiku.

    Vedeme válku už osm let a máme armádu, která nemá celosvětově co se výcviku, zkušeností a disciplíny týká obdoby. Ale angažmá v Afghánistánu nabývá podoby nekonečně komplexní, neprůhledné a frustrujícího záležitosti. Taktické a bojové schopnosti našich vojáků, námořníků a letců přitom jsou mimo diskuzi. Ale nejde tu o bitevní pole 2. světové války, nýbrž o válčení, na které nebyli naši bojovníci a bojovnice našimi uniformovanými, civilními a politickými vůdci země dostatečně připraveni a vyzbrojeni.

    Naše věrně oddaná armáda byla poslána na neurčenou dobu a bez správného plánování do konfliktu, z něhož se mezitím stala už jen politicky výhodná, ale jinak ztroskotaná a naprosto nešťastná záležitost. Na ní se také podílejí jak schopní civilní spolupracovníci vlády, tak i soukromé osoby, které v misi věří a přinášejí ochotně oběti. Nebyli však dostatečně připraveni a jejich nasazení je motivováno a řízeno spíše politickým klimatem ve Washingtonu než skutečnou situací v městech, vesnicích, v horách a údolích Afghánistánu.

    „Peníze vyhazujeme oknem.“ To říká jeden z našich nejschopnějších a nejinteligentnějších velitelů delegacím návštěvníků a vysokým hodnostářům. Dáváme do zástavy náš hospodářský výkon pro válku, která i při zesíleném nasazení na léta může skončit jen patem. Úspěch a vítězství, jakkoliv by měly vypadat, nejenže nelze očekávat během několika příštích let, nýbrž by to trvalo celá desetiletí a generace a stálo by nás další miliardy. Cena takového vítězství je pro státní pokladnu USA příliš vysoká.

    Prosím, abyste mi prominula možná někdy trochu podrážděný tón tohoto dopisu. Jsem si jist, že Vám je jasné, co tato válka pro mnohé lidi doma znamená. Pro rodiny odloučené od svých synů a dcer chránících naši zemi. Pro rodiny, které doma spolu nesou ničivé následky našich bojových nasazení.

    Tisíce našich vojáků se vrátili domů s fyzickými a duševními zraněními, z nichž se některé nezahojí nikdy nebo se časem dokonce zhorší. Mrtvé předáváme jejich rodinám, které musíme ujistit, že jejich milovaní nepozbyli života, budoucnosti a snů nadarmo. Já už nyní nevěřím, že před tyto rodiny můžeme předstoupit s dobrým svědomím. Z tohoto důvodu podávám tímto výpověď.

    S úctou
    Matthew P. Hoh

    Senior Civilian Representative
    Zabul Province, Afghanistan

    Cc: Mr. Frank Ruggiero
    Ms. Dawn Liberi
    Ambassador Anthony Wayne
    Ambassador Karl Eikenberry

  4. neznalý říká:

    a je po diskuzi

  5. Svatopluk Beran říká:

    Dnešní zpráva v českých televizních novinách. 19.1.2010

    Možná si někdo z mých oponentů na těchto stránkách povšiml v dnešních televizních zprávách, že Slovensko přime tři vězně z Guantanáma. Podmínkou však bylo, že to nesměli být teroristi a že se musí naučit slovensky. Jak to že na vojenské základně USA, která leží na jihovýchodním cípu Kuby a byla mimo jiné získána protiprávně, vojenským násilím USA a v rozporu s mezinárodní smlouvou o Pařížském Míru z roku 1898. Tak jak to že byli v této mučírně USA, zadržováni občané jiných států, kteří neměli nic společného s terorismem? Důvod je celkem jednoduchý, státní terorismus USA organizovaný CIA i některými vládami USA na podporu hospodářského a imperiálního růstu USA plodí nynější islámský terorismus proti USA, který samy Spojené státy vymyslely, vybudovali a financovali ve válce Afganistánu proti tehdejšímu Sovětskému Svazu. Pokud někomu vadí jiný jazyk než je český tak dávám na vědomí, že ve vyspělejších zemích světa je již běžné, že občané mluví a píší dvěma i třemi jazyky.

  6. Lufa říká:

    Ve vyspělých státech ať se třeba pos..ou, nemusíme napodobovat kde koho ve všem možným. Tady jsme v Čechách, čeština je i úřední jazyk a já jsem na to patřičně hrdej.
    A jinak k tomu co jsi tu napsal za výplody. … N U D A …

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I