Blog Jihlavských listů

Trochu úsměvně vyznívá oslavování těch úspěšných na olympiádě. Celá republika se radovala z prvenství Martiny Sáblíkové. Vysočina ještě o něco víc, neboť zde se narodila. Stejně tak ale slavili lidé z Velkého Oseku, kde Martina žije. A tak se obě vzdálená místa pyšní velkou sportovkyní a přivlastňují si ji. Slováci zase jásají ze své zlaté biatlonistky, která byla ještě donedávna Ruskou.

Zápolení států prostřednictvím sportovců je jakousi náhražkou za boj, člověku vrozený od doby, kdy chodil na mamuty. Čím víc medailí, tím víc se ta která země může chlubit a ukazovat světu, že je „lepší“ než ty ostatní.

Sportovci však kolují světem a mnohdy zakotvují tam, kde mají nejlepší podmínky. V době studené války museli emigrovat a hrát pod hlavičkou jiného státu, jako třeba tenistka Navrátilová, nyní tak činí, když se jim v jiné zemi zalíbí víc, než v té rodné.

Ano, jsou soutěže, jako jsou třeba olympijské hry, kdy se udatní sportovní válečníci sjedou z celého světa, aby pod hlavičkou té své země bojovali o vavříny. Jak turnaj skončí, zase se rozjedou do svých bydlišť na Floridě, Kanadě nebo třeba v Omsku.

Psycholog by ale řekl, že sport uvolňuje nahromaděný tlak ve společnosti a fandění je proto zdravé. Takže vzhůru k televizím a fandit. Samozřejmě těm NAŠIM sportovcům.

Tento článek byl publikován dne 19. 2. 2010 (Pátek) v 11:37 v rubrice Kultura. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.