Blog Jihlavských listů

Kdo poslouchal hotové recepty ČSSD na řešení problémů naší společnosti, které zazněly na sobotní programové předvolební konferenci této strany, mohl snadno nabýt dojmu, že je tady strana, s níž se povede nám všem zaručeně dobře. A nejspíš hned po volbách, jako po mávnutí kouzelným proutkem.
Takováto slepá víra a důvěra není ovšem rozhodně na místě. Slova jako „hotové“, „snadno“ či „zaručeně“ jsou zrádná vždycky, zvláště když v duchu jejich významu mluví před volbami čeští politici, zejména pak ti, s nimiž už máme nějaké zkušenosti.
Reálné ekonomické ukazatele nám totiž říkají něco úplně jiného, než o čem mluví Jiří Paroubek a jeho nejbližší ze sociální demokracie. A my všichni si musíme velice rychle uvědomit, že konference v americkém střihu je spíš show než korektní dialog s voliči. Světla zhasla, show skončila, ale vyřčená slova s problémy nepohnula ani o píď.
Na sobotní sociálnědemokratické estrádě zazněla také řada užitečných slov i vzkazů. Například ten, že lídři ČSSD si nedovedou představit koalici s TOP 09. Takový vzkaz vítáme, ani v TOP 09 si podobné spojenectví představit nedokážeme. Sice bychom mohli v programových východiscích jistý dílčí průnik možná nalézt, ale dospět k němu by bylo možné pouze v případě takového kompromisu, jakého v současnosti není ČSSD rozhodně schopná. A pak je tady ta zjevná nabubřelost, která může krátkodobě někomu imponovat, ale nám je naprosto cizí.
Nebýt po volbách v koalici s ČSSD nebude v žádném případě společenským handicapem, případně výrazem slabosti. Nejeden volič si to určitě uvědomí a slova jako „hotové“, „snadno“ či „zaručeně“ logicky pochopí spíš jako varování. Právě takzvané hotové recepty mohou být ve svém důsledku hodně kontraproduktivní. Občan potřebuje totiž především svobodu a šanci, příležitost. Tyto hodnoty naplněné v praxi mu pak ve svém důsledku umožní lepší přístup i ke zdrojům vznikajícím například v rámci fungujícího systému mezigenerační solidarity.
ČSSD působila na své konferenci jako hospodář, který se snaží přesvědit veřejnost, že uspořádá dožínky již v červnu, přestože se potřebné obilí sklízí v našich podmínkách po staletí až v srpnu někdy i v září. Zatímco v tom červnu bývají spíš banány z dovozu. Občas se u nich objeví i cedulka: „Po přechodnou dobu sleva“.

Dne 10.3.2010 proběhl na ČT 1 další díl politických předvolebních přenosů „Otázky VM. Speciál “tentokrát z Vysočiny. Z tohoto přenosu jsem si odnesla několik zajímavých poznatků.

První zajímavou informací pro mě byl výsledek bleskového průzkumu agentur STEM a SC&C pro Českou televizi. Podle těchto průzkumů by ČSSD na Vysočině získala 27 procent hlasů. To je o osm procent méně, než strana dostala ve volbách v roce 2006. ODS je před květnovými parlamentními volbami druhá se 16 procenty. To je ještě větší propad. V roce 2006 měla na Vysočině téměř 28 procent. Na třetí příčce jsou v kraji komunisté, kteří si z průzkumu odnesli 14 procent. Na další místa se zařadily strany TOP 09, KDU-ČSL, Věci veřejné a Strana práv občanů –  Zemanovci.

Nabízí se otázka, proč k takovému propadu preferencí dvou největších politických stran došlo a naopak, proč nově vzniklé strany si tak rychle získávají své voliče. Myslím si, že občanům dochází trpělivost se stavem současné politické scény, jsou skeptičtí a volají po radikální změně.

Další důležitou informací jsou programy politických stran a jejich odlišnost, které se snažili jejich pozvaní leadeři více či méně úspěšně obhajovat.

Na první pohled je zřejmé, že jedním z hlavních rozdílů je přístup k odpovědnému přerozdělování peněz ze státního rozpočtu.

Levicové strany by rády posilovaly různé dávky, dotace, příspěvky a podobně. Problém je v tom, že aby mohly více rozdělovat, musely by zvýšit příjmy. Největší část příjmů státního rozpočtu pochází z daní. Zvyšovat daně firmám ovšem jde jen do určité hranice, nad kterou firmy už nebudou ochotny daně platit u nás, ale odejdou do jiné, daňově přátelštější země. Takže v důsledku vyšší výdaje státu připadnou opět na běžného zaměstnaného občana. Také si lze na vyšší výdaje půjčit, bohužel tím se zvýší schodek státního rozpočtu. Ovšem státní rozpočet je svou podstatou stejný jako každý běžný rodinný rozpočet – i stát musí platit úroky z úvěru, které potom samozřejmě chybí jinde. Krátkodobé uspokojení někdy i domnělé potřeby se potom dlouhodobě značně nevyplácí.

Pravicové strany by rády naopak státní výdaje omezily. Problém spočívá v tom, že taková opatření nejsou populární, a v předvolebním boji té straně, která je prosazuje, body obvykle nepřidávají.

Politický program na papíře však ještě nic neznamená. Důležitější než program sám, jsou osobnosti, kteří za ním stojí. Možná právě zde hledejme hlavní důvody, proč je obecný názor našich občanů na politiku takový, jaký je. Vzpomeňme, co vše bylo politiky přislíbeno a jak to nakonec dopadlo, vzpomeňme na ty, kteří politický program použili k získání naší důvěry, aby se pak zařídili „po svém“ a v tichosti nebo hlasitěji odešli. A pak se podívejme na naši současnou scénu. Jak má občan mít důvěru v politiku, když její představitelé hoří vzájemnou nevraživostí a nejsou schopni se shodnout ani v základních otázkách? Bez vzájemné dohody nelze pokroku dosáhnout. Často se zamýšlím, zda toho budou někteří současní politici po volbách ještě schopni.

Do otázek Václava Moravce bylo pozváno sedm leaderů sedmi politických stran. Každá z nich má svůj program a své představy. Občan volič by měl odpovědně zvážit důvody, které jsou pro něho nejdůležitější, a podle toho se rozhodnout při volbách Já za sebe pevně věřím a doufám, že v nadcházejících volbách se nezmýlíme a zvolíme ty, kteří naši zemi povedou, tentokráte, už opravdu k prosperitě. Pevně věřím, že občané využijí své právo a k volbám půjdou.

Tak jsem včera v noci nemohl spát a brouzdaje v hlubinách internetu, narazil jsem na „antistránky“ www.modranemoc.cz – kterou vytvořili a platí sociální demokraté. Je to dneska celkem moderní – strany nemají samy voličům absolutně co nabídnout a tak zvolily jinou taktiku – shazují svoje soupeře. Na uvedených stránkách nám tým pana Paroubka předkládá hrůzostrašné scénáře, kterak pod vedením jejich věčného nepřítele ODS, budeme platit za svoje zdraví. Neznalý a jednodušší čtenář po přečtení těchto stránek dojde k názoru, že pokud bude u vesla pravice, tak bude muset za případnou transplantaci ledviny vysolit na dřevo čtvrt milionu. Jsou tam uvedeny „ceny nemocí“ a je tam naznačováno, že za úkony zde vyčíslené budeme muset platit z vlastní kapsy. Namátkou vybírám :

Ceník nemocí dle TOP09 a ODS

Fyzioterapeutické vyšetření              145 Kč
Zubní kaz                                             400 Kč
Zašití rány do 5 cm u dětí                  215 Kč
Preventivní zubní prohlídka             280 Kč
Vyšetření očním lékařem          260-280 Kč
Preventivní prohlídka                        300 Kč
Gynekologická prohlídka                  320 Kč
Ultrazvukové vyšetření břicha         620 Kč
Operace tříselné kýly   14 000 – 22 000 Kč
Šedý zákal                      14 000 – 26 000 Kč
Zápal plic                        20 000 – 31 000 Kč
Operace slepého střeva 10 000 – 35 000 Kč
Mozková mrtvice           25 000 – 35 000 Kč

No uznejte sami – to je přece škandál. Tohle jim nemůže projít. Musíme všichni volit oranžové, protože jinak budeme muset platit, jen otevřeme u doktora dveře (což nám zařídili už teď – s tím nehorázným třicetikorunovým poplatkem)… Šel jsem spát a když se mi konečně podařilo usnout, měl jsem strašlivé sny. Můj obvodní doktor stál nade mnou v modrém tričku s prázdnou injekcí jedu, který mi před chvílí vpravil do žil a s krvelačným úsměvem mi nabízel za sto tisíc protijed. Zoufale jsem s ním licitoval ve snaze stáhnout to aspoň na 50 tisíc. Pohlédl jsem z okna a můj zrak padl na protější strom, ozdobený třemi oběšenci, kteří trpěli nevyléčitelnou vrozenou vadou, ale neměli 30 korun na doktora a tak volili tento způsob odchodu ze světa. Přišla sestra a v ruce držela igelitku se zakrvácenými ledvinami, které koupila od místního bezdomovce za pětistovku. Vytrhl jsem se z doktorova objetí a vyrazil ven z ordinace, ovšem ve dveřích stál můj zubař a hbitě mi vrazil zapnutou vrtačku do levého kolena a křičel na mě : „dej mi korunu, dej mi korunu !“…

Probudil jsem se úplně zpocený a dlouho se nemohl z té hrůzy vzpamatovat. Protože mi za půl hodiny začínala pracovní doba, honem jsem utíkal k autu, abych to stihl. Jenže ouha – jakoby toho nebylo dost – auto ne a ne chytnout. Všemožné červené a oranžové kontrolky na mě zlovolně pomrkávaly, motor škytal, celé auto se třáslo, ale bez jakékoliv odezvy. Do práce jsem přijel pozdě autobusem a domluvil si s bratrancem odtažení do servisu. Tam to napojí na diagnostiku a uvidí se. Ale prý snad motor že bude v pořádku, což je dobré, protože to je šedesátitisícová záležitost. Mohla by to údajně být řídící jednotka, která stojí jen něco přes deset tisíc. Nechám si při té příležitosti rovnou vyměnit olej – preventivně. Člověk nikdy neví. Ach jo, to zase bude peněz. No ale jezdit se musí – přece nebudu chodit pěšky ? Jdu do spořitelny vybrat dvacet tisíc a zítra zkusím zavolat na krajský úřad, jestli by mi neproplatili aspoň tu jízdenku na autobus – formou daru.

Ceník servisu dle RENAULT a VW

Základní diagnostika           500Kč
Výměna oleje                      2100 Kč
Výměna výfuku                  5200 Kč
Výměna řídící jednotky   12520 Kč
Výměna rozvodů                8320 Kč
Nový světlomet                  2890 Kč
Vyvaření prahů + lak      13400 Kč
Nové pneumatiky              6100 Kč
Výměna motoru              72000 Kč

STK + emise (na 2 roky)    900 Kč
Povinné ručení (ročně)    2420 Kč
Benzín (na 14 dní)            1000 Kč

Předvolební pořad Otázky VM pozval sedm lídrů k diskusi. Co kandidát, to známá tvář. Čtyři poslanci, senátor, bývalý ministr a rektor VŠ, který do velké politiky ještě nezasáhl. Mezi ostřílenými matadory se neztratil a na otázku, proč by měli lidé volit stranu, kterou zastupuje, odpověděl: Protože je třeba nových tváří.

Kdo byl nejlepší? Dle mého názoru moderátor Moravec. Dokázat utáhnout celý pořad sám v přímém přenosu s publikem v zádech svědčí o jeho výjimečnosti na poli „politických“ moderátorů.

A kdo byl nejhorší? Pro mne lídr komunistů Kováčik. Zkušený poslanec, který umí skvěle hovořit s dokonalou dikcí. Tu zvýší hlas, tu ubere, přidá rozčilené gesto. Mediální poradci by se od něho mohli učit. Kdo však poslouchal i obsah, musel žasnout nad jeho bezostyšností. Tak jako jihlavský komunistický zastupitel nedávno tleskal devadesátiletému historikovi Hoffmannovi, který celý život proti komunistům bojoval, tak Kováčik básnil na téma zemědělství. Že všechny problémy zavinila jeho strana přetržením kontinuity, mu pramálo vadilo. Korunu tomu dal nakonec. Proč je prý volit? Protože se na komunisty můžeme vždycky spolehnout! Kdyby to slyšela má babička, honem by se pokřižovala a vykřikla: Pán Bůh s námi a zlé pryč.

Vážení sportovní přátelé,

rád bych poděkoval Všem spolupracovníkům, přátelům za uspořádání akce Den Mistrů. Akce se setkala s velmi pozitivním ohlasem návštěvníků, přátel, hráčů. Uvítali jsme v Jihlavě hosty, pro které český hokej mnoho znamená. Zájem o vstupenky na Den Mistrů byl i v Praze, Litvínově a dalších městech České republiky. Příprava akce zabrala Dukle, jejím partnerům a spolupořadatelům mnoho hodin práce a stála velké úsilí mnoha lidí.

Osobně se ve mně díky atmosféře, která panovala na HZS, vzbudil mladý kluk. Velmi emotivně jsem prožíval zápas a nechtěl prohrát. Vím, že vůbec nešlo o výsledek, ale nechal jsem se unést. Podle reakcí spoluhráčů to takto prožívali snad všichni hráči a hosté. I za ten pocit, který nám umožnil vrátit se o 25 let zpět, do našich mladých let, děkuji fanouškům, děkuji všem. Doufám, že stejné pocity prožívali i fanoušci a všichni návštěvníci HZS. Mnozí z nás měli při hymně ČSSR a rozvíjení dresu Dukly slzy v očích.

Den Mistrů ukázal náš vztah k tradici hokeje ve městě Jihlava. Ve městě, které je s Duklou nerozlučně spojeno. Ukázali jsme mladší generaci, co Dukla pro Jihlavu znamenala a stále znamená. Mladší generaci jsme ukázali naši minulost, ukázali jsme tradici. Ukázali jsme atmosféru osmdesátých let, kdy Dukla vládla českému hokeji. Den Mistrů přinesl skvělou atmosféru, skvělý hokej. Byl také důstojnou oslavou výročí vzniku pivovaru Ježek. Jsou dvě tradiční hodnoty spojené s Jihlavou: hokej a pivo.

Díky Jihlavo, díky Vysočino!

BŠ