Blog Jihlavských listů

Ladislav Jirků
47- Pochází z Jihlavy, v roce 1970 absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze na Karlově univerzitě (FTVS UK). Učil tělocvik a češtinu na OA v Jihlavě, od roku 1978 pracoval na FTVS UK Praha ve výzkumu. Od roku 1991 byl ředitelem OA v Jihlavě, zde založil VOŠ Jihlava a byl jejím ředitelem do roku 2006, kdy na jejím základě založil veřejnou Vysokou školu polytechnickou Jihlava (VŠPJ). Na VŠPJ se stal rektorem a byl jím do roku 2010, kdy se funkce vzdal, protože kandidoval ve volbách do Parlamentu za TOP 09 v Kraji Vysočina. V současné době je poslancem PS PČR a působí ve výboru pro vědu, mládež, vzdělávání kulturu a tělovýchovu. Je ženatý a má dvě dcery.

Školné není strašák

Ladislav Jirků | Pondělí, 26. 4. 2010 v 12:09

V souvislosti se školným na vysokých školách, které navrhuje TOP09, se ve veřejnosti vytváří dojem, že doposud je vysoká škola zadarmo a po zavedení školného bude za peníze. To je zásadní nepochopení.

Každý rodič, jehož potomek studuje na vysoké škole, vám potvrdí, že „vejška“ je za peníze, za dost peněz. Nechci tady rozebírat náklady na studium, ale osm až devět tisíc měsíčně je docela reálný odhad.

Školné skutečně není strašák, bude tvořit jen další část celkových nákladů na studium. Půjčit si bude možné nejen na zaplacení školného, ale i na pokrytí ostatních nákladů spojených se studiem na vysoké škole.

Školné nemusí za jistých okolností představovat okamžitou zátěž, připravují se takové nástroje jako je odklad placení školného až po absolvování školy, vysokoškolské půjčky či výhodné spoření.

Školné však také znamená zvýšení osobní motivace studentů vedoucí k větší odpovědnosti za studium.V neposlední řadě systém půjček umožní snadnější přístup ke vzdělání právě pro sociálně slabší jedince. Investovat do studia a investované peníze dostat zpátky díky lépe placené práci, díky vyšší kvalifikaci. To je nová možnost. Vlastně ne nová, jinde ve světě je to už stará možnost.

Zavedení takové možnosti financování vysokoškolského studia je podstatou politiky TOP09, politiky, která přivede naše terciární vzdělávání do 21. století.

60 komentářů k článku “Školné není strašák”

  1. historik říká:

    Španělsko – totální propad levice ve velbách a drtivé vítězství lidové strany /pravice . Jsou ti Španělé tak hloupí, nebo konečně se probrali z reality líbivé sociální politiky levice ?

  2. Jan říká:

    Španělé jsou znechucení politikou

    Předčasné volby se konaly v době špatné finanční a hospodářské situace v zemi. Španělé zjevně ztratili důvěru v dosavadní socialistickou vládu, jež nedokázala zemi odvrátit od dluhové krize a zkrotit téměř 22procentní nezaměstnanost, nejvyšší v Evropské unii. Levice byla u moci od roku 2004.
    Pro pravici prý poprvé v životě hlasoval 67letý důchodce Octavio Arginano z Madridu, který býval dělníkem. „Můj syn je více než rok nezaměstnaný. Moje dcera vydělává jen 600 eur (15 300 korun) měsíčně hlídáním dětí. Je nutná nějaká změna, ale nejsem si jistý, že někdo ví, jak nás z toho dostat,“ svěřuje se muž.
    Obě hlavní politické strany do voleb vedli bývalí ministři vnitra – socialisty charismatický Alfredo Pérez Rubalcaba a konzervativce Mariano Rajoy, který se pravděpodobně stane příštím španělským premiérem.
    Lidé byli nespokojení se zástupci obou velkých stran. Často sympatizují spíše se světoznámým protestním hnutím 15-M neboli hnutím „rozhořčených“, které kritizuje nezaměstnanost a zkorumpovanost mocných.

    Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/spanele-ve-volbach-zvolili-konzervativce-socialistum-dali-kosem-phx-/zahranicni.aspx?c=A111120_082403_zahranicni_stf

  3. Svatopluk Beran říká:

    JE A NEBO NENÍ ŠKOLNÉ JE STRAŠÁK?

    Toto je plagiát o skutečnostech v závislosti na školném ve Velké Britani.

    Studentky „financují své studium prostitucí“
    Stále větší počty studentek v Anglii financují své studium prostitucí, varoval britský Národní svaz studentstva. Svaz také konstatoval, že studenti používají hazardních her a účastní se na placených lékařských experimentech, aby z toho mohli financovat svá studia, informuje společnost BBC.

    Anglický kolektiv prostutitek, který provozuje pomocnou a podpůrnou telefonní linku pro ženy, které jsou nuceny se živit prostitucí, konstatoval, že počet žádostí o informace a o pomoc od studentek se za poslední rok více než zdvojnásobil.

    Sarah Walkerová z této organizace konstatovala, že počet studentek telefonujících na tuto pomocnou linku se zvyšuje už deset let, ale že se na její organizaci obrátil bezpredecentní počet studentek od té doby, co anglická vláda oznámila, že zvyšuje univerzitní školné na 9000 liber (270 000 Kč) ročně.

    „Ministři vědí, že škrty, které provádějí, nutí ženy dělat práci, jako je prostituce. Je to strategie na přežití a my z toho obviňujeme vládu.“

    Podle společnosti BBC se však na prostituci dávají i středoškolačky. Osmnáctiletá Clare se dala na prostituci při studiu na maturitu, když zjistila, že vláda hodlá zrušit její sociální stipendium.

    „Nemohla bych bez sociálního stipendia studovat. Cestovné mě stojí 70 liber (2100 Kč) měsíčně. Mnoho mých přátel bylo nuceno přijmout zaměstnání v obchodech a v důsledku toho střední školu nedokončili. Nechtěla jsem, aby se to stalo i mně.“

    Clare už teď prostituci neprovozuje a pokračuje v univerzitním studiu. Varuje před prací prostitutky: „Dělala jsem to, abych si mohla dovolit dostat se na univerzitu. Aby to mělo pozitivní dopad na celý můj život. Ale jsem teď jiný člověk, než když jsem s tím začala. Ztratila jsem sebevědomí a důvěru v lidi.“

    University of Kingston zveřejnila loni výsledky průzkumu, z něhož vyplývá, že počet studentů, kteří znají někoho, kdo se při studiu živí prostitucí, stoupl za posledních 10 let ze 3 na 25 procent.

    Psycholog dr. Ron Roberts provedl průzkum mezi stovkami univerzitních studentek a zjistil, že 16 procent z nich vážně uvažuje o tom, že by si na studium vydělávaly prostitucí. Charakterizoval výsledky tohoto průzkumu jako „znepokojující“.

  4. staník říká:

    Berane kurňa piš jen pod jedním nickem, každej blb pozná, že Jan a Beran jsou tatáž osoba. Tvůj styl psaní je totiž nenapodobitelnej. Apropos ….už sis našel tu babu???

  5. Jan říká:

    Stáníku, již opravdu naposledy!S panem Beranem mimo názorovou shodu ohledně celospolečenského dění u nás i ve světě nemám nic společného.Osobně se neznáme.Staníku, hledej babu spíše ty a tím možná utlumiš svoji zbytečně přebujelou fantazii.

  6. staník říká:

    Cha,chá……já babu nepotřebuju Jane Svatopluku Berane, já si od těch bab občas odskočím sem a náramně se bavím, když si tady přečtu ty tvoje sáhodlouhý a nicneříkající trotloviny a ještě jak si píšeš sám se sebou a krásně si při tom pochlebuješ :-))) Takže dobře, baby ne……tak co zkusit třeba Lego??? Můžeš si o ně napsat Ježíškovi.

  7. Svatopluk Beran říká:

    NEJEN ŠKOLNÉ, ALE I TO CO SE DĚJE NA MINISTERSTVU ŠKOLSTVÍ ZA PODPORY PANA Jirků, TOP09 A ODS JE PRO NAŠE VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ STRAŠÁK.

    Toto je plagiát.

    Kritický průvodce „reformou“ vysokých škol.

    Text, který Vám předkládáme, reaguje na momentální snahu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) o vytvoření nového zákona o vysokých školách a souvisejícího zákona o finanční pomoci studentům. Věcné záměry obou zákonů již v prosinci roku 2011 prošly vnějším připomínkovým řízením a byly následně na konci prosince, resp. na počátku ledna 2012 z MŠMT poslány ke zpracování Legislativní radou vlády a k projednání vládou České republiky.

    Přestože se jedná o návrhy, které by, pokud by vešly v platnost, velmi radikálně změnily podobu českého vysokého školství, obeznámenost akademických obcí s jejich obsahem je stále velmi malá. Akademická obec, která by nepečovala o své prostředí, si však své svobody a práva těžko zaslouží. Na druhou stranu málokdo má čas a chuť se při svém studiu či při své vědecké a pedagogické práci zanořit do mnoha stran často jen těžko srozumitelných formulací. Cílem tohoto textu je proto informovat – na několika málo stranách a pokud možno co nejpřesněji přiblížit základní aspekty návrhů, nastínit logiku, která za nimi stojí, a pokusit se zároveň vysvětlit, proč navrhované změny opakovaně odmítají akademické obce (akademické senáty 21 z 26 veřejných vysokých škol, samostatným usnesením i jejich předsedové) i zákonná reprezentace vysokých škol – Rada vysokých škol i její Studentská komora a Česká konference rektorů.

    Historie reformy
    První významné pokusy o aktuální reformu vysokých škol navázaly na zprávu OECD Country Note – Thematic Review of Tertiary Education, která byla vydána v roce 2005, publikací tezí Bílé knihy terciárního vzdělávání (BK TV) na podzim 2006. Bílá kniha pak byla připravována v průběhu roku 2008. Autoři Bílé knihy pod vedením Petra Matějů následně získali evropský Individuální projekt národní „Reforma terciárního vzdělávání“, rozpočtený na 93 milionů Kč a slibující, že do konce roku 2011 bude vládě ČR odeslán věcný záměr zákona o terciárním vzdělávání. Vůči BK TV, která již tehdy zakládala ideové vzory dnešních návrhů, zejména snahu transformovat vysoké školy ve firmy se studenty jakožto klienty, vznikl v akademické obci nemalý odpor. I proto ji vzala vláda ČR v lednu roku 2009 pouze na vědomí, neschválila ji. To nicméně nezabránilo tehdejšímu ministru Ondřeji Liškovi a náměstkovi pro vysoké školství a výzkum Vlastimilu Růžičkovi, aby na jejím základě začali pracovat na věcném záměru zákona. Slíbená komunikace s reprezentacemi dopadla katastrofálně a většina akademické obce snahy ministerstva odsoudila.

    Po pádu vlády premiéra Topolánka byly veškeré práce na věcných záměrech zastaveny. Na MŠMT nastoupila ministryně Miroslava Kopicová a do čela projektu reformy byl instalován Jakub Fischer. Ministryně Kopicová zároveň ustavila „Radu pro reformu terciárního vzdělávání“, sdružující zástupce vysokých škol, státu a průmyslu, a do jejího čela jmenovala emeritního profesora univerzity v Cambridge Rudolfa Haňku. Tato rada v létě roku 2010 vytvořila zprávu obsahující vizi, jak by měly vysoké školy fungovat.

    S nástupem nové vlády premiéra Nečase se stává ministrem Josef Dobeš. Během podzimu roku 2010 do čela projektu přichází bývalý senátor PČR a náměstek ministra školství z let 1997–1998 Jan Hálek, náměstkem ministra pro vysoké školy se po krátkém působení Kryštofa Hajna stává ředitel Střediska vzdělávací politiky PedF UK Jan Koucký a ředitelem odboru vysokých škol bývalý kancléř Masarykovy univerzity Jiří Nantl. Zpráva Rady pro reformu terciárního vzdělávání je zapomenuta, připravovaný zákon o terciárním vzdělávání je rozdělen do dvou norem – zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům.

    V únoru roku 2011 ministr Dobeš předkládá odborné veřejnosti návrh věcného záměru zákona o vysokých školách a slibuje maximální otevřenost při jeho projednávání. Je ustavena oponentní skupina z řad zástupců České konference rektorů a Rady vysokých škol, která se se zástupci MŠMT opakovaně schází a návrh projednává. Vzhledem k nepřijatelnému obsahu oponovaného návrhu opět stoupá nespokojenost odborné veřejnosti. K přípravě věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům je v téže době ustavena mezirezortní pracovní komise pod vedením kvestora Vysoké školy ekonomické Libora Svobody, své zastoupení v této skupině má i RVŠ a ČKR. Komise ale projednává jen dílčí materiály (např. materiál definující studenta či studentskou domácnost), reprezentace je oficiálně k projednání nikdy nedostaly.

    Ministr Dobeš v červnu 2011 odvolává náměstka Kouckého a nahrazuje jej emeritním rektorem UK Ivanem Wilhelmem, od čehož si slibuje zlepšení komunikace reformního týmu s vysokými školami. Náměstek Wilhelm usuzuje, že oponovaný návrh neskýtá možnost konsensu, nahrazuje ho tedy mnohem obecnějším a stručnějším materiálem. V červnu také organizuje jednodenní konferenci, na které má být o návrhu diskutováno.

    Během léta 2011 se také mění tým vypracovávající věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům: odchází z něj Petr Matějů, Daniel Münich a někteří další členové původního týmu. Návrh tohoto věcného záměru stále není hotový, natož projednaný s reprezentacemi VŠ. V září 2011 vrcholí práce oponentní skupiny na návrhu věcného záměru zákona o vysokých školách, přičemž návrh se přes všechna úskalí posunuje do polohy, kdy je až na otázky zavedení školného a funkčních míst docentů a profesorů pro vysoké školy víceméně přijatelný. Pod vlivem ministra Dobeše a ad hoc ustavené koaliční skupiny poslanců (tzv. „malá K9“) se však do něj dostávají nová, s reprezentacemi vysokých škol neprojednaná ustanovení, která jsou bohužel takové povahy, že srozumitelnost návrhu i jeho přijatelnost pro vysoké školy opět radikálně klesá.

    Na konci listopadu 2011 se najednou objevuje návrh věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům a oba návrhy jsou bez dalšího (v případě zákona o finanční pomoci studenům tedy bez jakéhokoli) projednání postoupeny do vnějšího připomínkového řízení, do něhož jsou jako mimořádná připomínková místa zařazeny i Česká konference rektorů a Rada vysokých škol.

    Obě části reprezentace vznášejí rozsáhlé a podstatné připomínky. S Radou vysokých škol ministerstvo její připomínky projednalo, s Českou konferencí rektorů bohužel nikoli – připomínky Konference jako celku sice projednány jsou, avšak připomínky jednotlivých škol, které si Konference jako celek osvojila a připojila jako přílohy, nikoli. Reprezentace vysokých škol se také bouří proti způsobu, jakým byl navržen věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům, zejména proti tomu, že až do vložení do vnějšího připomínkového řízení nebyl k dispozici a v rozporu s platným zákonem o vysokých školách s nimi nebyl projednán. Přesto oba návrhy ministr Dobeš odesílá vládě, kde v době sepsání tohoto textu čekají na projednání Legislativní radou vlády.

    Samospráva
    Návrh umenšuje vliv akademické obce na chod vysoké školy a některé důležité pravomoci předává externím aktérům. Vysoké školy tak budou vystaveny působení netransparentních zájmů.

    Co je v návrhu
    Materiál přesouvá některé konkrétní pravomoci týkající se uspořádání vnitřních poměrů výhradně na vnitřní předpisy vysoké školy. Zároveň ale při rozhodováních o klíčových záležitostech posiluje roli externích aktérů skrze tzv. radu veřejné vysoké školy (dnes správní rada), kterou jmenuje ministr (ze dvou třetin na základě návrhu vysoké školy, z jedné třetiny z vlastního podnětu se souhlasem vlády ČR). Rada veřejné VŠ má například nově místo akademických senátů schvalovat statut jako základní předpis vysoké školy a také její rozpočet. V některých momentech naopak návrh reguluje uspořádání vysoké školy mnohem striktněji než dnes (např. složení akademického senátu).

    Proč to chtějí
    Autoři návrhu jsou přesvědčeni, že není nutné, aby bylo uspořádání všech veřejných vysokých škol shodné. Argumentují tím, že u malé, regionální školy nemá smysl zbytečně zakládat fakulty a že i systém řízení může vypadat jinak než u velké školy typu UK.

    Zároveň se autoři domnívají, že je na vysokých školách třeba výrazně posílit manažerský způsob řízení a zvýšit vliv veřejnosti na dění na vysoké škole. Základním argumentem je pro ně nepružnost vnitřní demokracie a uzavřenost vysokých škol vůči požadavkům zaměstnavatelů, resp. veřejnosti obecně.

    Srovnáním jednotlivých verzí návrhu věcného záměru zákona lze zároveň zjistit, že vytouženým modelem autorů je silné centrální řízení VŠ rektorem dosazeným ve výběrovém řízení vedeném radou veřejné vysoké školy. orgány veřejné VŠ, akademické senáty, které nyní mají některé zásadní pravomoci (schvalování rozpočtu, volba rektora aj.), by tedy v takovém případě byly redukovány na jakési poradní sbory.

    Proč je to špatně
    Co se týče posílení role externích aktérů v řízení veřejné VŠ, návrh potlačuje mezinárodně osvědčený systém řízení VŠ pomocí vnitřní demokracie. Přitom tvrzení, že VŠ jsou díky tomuto způsobu řízení nepružné či zahleděné do sebe, není a ani nemůže být podpořeno žádnými věcnými argumenty. Veřejnost, zastupovaná ministerstvem, má již nyní k dispozici dostatečně silné regulativy – akreditace a systém financování. Nastavení části pravidel rozdělování financí jednotlivým vysokým školám v posledních deseti letech vedlo k zásadní proměně všech veřejných vysokých škol. Není přitom vinou vnitřní demokracie těchto škol, že tato pravidla vedla k pouhému zvyšování počtu studentů bez provedení potřebných změn pro udržení kvality.

    Představa, že posílení role veřejnosti, reprezentované zástupci politické nebo komerční sféry, povede k efektivnějšímu řízení VŠ, je mylná. Externí aktéři nemají žádnou motivaci k zodpovědnému řízení svěřené VŠ. V lepším případě se budou bez znalosti vnitřního uspořádání chovat tak, aby maximálně využili nastavení ministerských regulativů, v horším případě budou prosazovat své partikulární zájmy (to hrozí zvláště v případě aktérů spjatých s některou konkrétní firmou nebo politickou stranou). Při obou možnostech jsou však zanedbány ty aspekty, které systém vnitřní demokracie už z principu zahrnuje, tedy provozování vědy a úroveň vzdělávání na VŠ.

    Koncept manažerského řízení vysokých škol, údajně importovaný z anglosaského prostředí, přitom nejen že nemůže v českých podmínkách fungovat, ale navíc je importován nepřesně a tendenčně. Například tzv. board v USA není v žádném případě přímo ovlivňován státem, noví členové jsou povoláváni členy stávajícími a nejčastěji se rekrutují z řad excelentních vědců schopných dobře řídit i rozhodovat.

    Představa silného rektora, který manažersky řídí vysokou školu, je navíc v návrhu pojímána velmi nedůsledně. Rada vysoké školy, ač deklarována jako kontrolní a konzultační orgán veřejnosti vůči vysoké škole, rozhoduje v poslední instanci o nejvýznamnějších změnách na vysoké škole. Schvaluje statut vysoké školy, její rozpočet a navrhuje prezidentovi republiky kandidáta na rektora. Akademická obec tak zejména v případě schvalování statutu – „ústavy“ vysoké školy – ztrácí svůj samosprávný charakter. Rozhodování rektora – vrcholného představitele akademické obce vysoké školy – přitom může být výrazně omezeno partikulárními zájmy členů rady vysoké školy.

    Návrh navíc neobsahuje žádné strukturální pojistky proti dalšímu omezování samosprávy – změnou pouhých několika slov v textu je možné samosprávný charakter vysokých škol zcela zrušit. Reálně hrozí, že při dalším postupu návrhu legislativním procesem budou vlivem politických a lobbistických skupin, které se o ovládnutí vysokých škol dlouhodobě snaží, tato slova změněna, a vysoké školy tak svou samosprávu ztratí.

    Studenti
    Návrh snižuje zastoupení studentů v akademických senátech vysokých škol. Tato redukce povede k proměně dosavadního kolegiálního prostředí vysokých škol v prostředí školicích středisek.

    Co je v návrhu
    Návrh obsahuje zákonné omezení zastoupení studentů v akademických senátech veřejných vysokých škol, a tedy snížení jejich vlivu na chod vysoké školy. Zatímco současný zákonný rozsah počtu studentů v akademických senátech je 1/3 až 1/2 členů, návrh obsahuje omezení tohoto počtu na 1/3.

    Proč to chtějí
    Ve zprávě, kterou v roce 2009 vypracovala Rada pro terciární vzdělávání vedená Rudolfem Haňkou a která také navrhovala třetinové studentské zastoupení, toto omezení vyplývalo z pojetí akademických senátů jako relativně malých orgánů, přebírajících kromě jiného i roli stávajících vědeckých rad, které měly být zrušeny. Proto zpráva navrhovala zvýšit „akademickou váhu“ senátů zavedením nové „docentské a profesorské“ kurie, což zpětně vedlo k relativnímu oslabení stávajících kurií (studentské a obecně akademické). Výhody takového uspořádání ale nikdy nebyly představeny, stejně jako argumenty, které by tuto změnu ospravedlňovaly.

    V současné verzi návrhu zůstává tato logika částečně použitelná pouze u neuniverzitních vysokých škol (tedy škol, které nemají akreditované doktorské studium) – na univerzitách zůstává jako povinný orgán vědecká rada, u obou typů škol bylo také upuštěno od zavedení „profesorské“ kurie. Změna studentského zastoupení na všech typech škol se tak jeví jako reziduum prvotních verzí – relevantní argumenty pro ni nikdy nezazněly.

    Z neformálních vyjádření některých aktérů se lze nicméně dozvědět, že oslabení studentského zastoupení podporují i zcela obecně – studenti podle nich nejsou schopni plně rozumět projednávaným záležitostem a jsou náchylnější k manipulaci.

    Proč je to špatně
    Tvrdé stanovení třetinového počtu studentů v senátech vysokých škol je silný zásah do autonomie, který jde proti obecným deklaracím MŠMT o jejím posilování. Každá škola by si měla stanovit konkrétní poměr studentského zastoupení v senátech sama, jelikož nejlépe zná kvality, schopnosti a potřeby svých studentů.

    Vysoké školy, na rozdíl od škol středních či základních, byly a jsou založeny na principu kolegiality. Studenti jsou mladší kolegové svých vyučujících, jsou plnohodnotnými členy akademické obce, nikoli objekty frontální výuky. Marginalizace vlivu studentů na chod univerzity tento princip popírá, a hrozí tak redukce vysokých škol na pouhá školicí střediska. Kvalitní školu nedělají jen dobří vyučující, ale ve stejné míře i dobří studenti – a bez možnosti ovlivňovat, co se na škole děje, bude motivace dobrých studentů rychle klesat.

    Nelze také souhlasit s tím, že by studenti obecně rozuměli projednávaným záležitostem méně než akademičtí pracovníci – projednávané záležitosti obvykle s odborností akademických pracovníků nesouvisí, takže ti nejsou a priori ve výhodě vůči studentům vyšších ročníků. Co se týče spojení studentů s VŠ, členy akademických senátů se stávají studenti nejen bakalářských, ale i magisterských a doktorských programů, nelze tedy tvrdit, že by byly vazby studentských zástupců obecně na VŠ slabší než dříve. I co se týče náchylnosti k manipulaci, právě díky absenci existenciální závislosti na zaměstnávající instituci jsou obvykle studenti schopnější nezávislejšího pohledu a vyšší míry kritiky.

    Snaha omezit zastoupení studentů je bohužel součástí obecné logiky návrhu, jejímž cílem je výrazné omezení fungování vysoké školy jako obce, jejíž samosprávu vykonávají prostřednictvím svých zástupců ti, kteří obec tvoří – akademičtí pracovníci a studenti. Omezení vlivu studentů povede k tomu, že se z akademického senátu postupně stane nereprezentativní orgán, jehož rozhodovací pravomoci ztratí svůj význam a bude možné je snadno odevzdat do rukou rady vysoké školy.

    Omezení zastoupení studentů v akademických senátech proto nezajistí ani zvýšení kvality samosprávy a řízení vysoké školy, ani zvýšení kvality vysokých škol jako takových.

    Funkční místa
    Návrh mění „tituly“ docentů a profesorů na funkční místa. Tím způsobí zakonzervování současného stavu a výrazně omezí motivaci mladých akademických pracovníků.

    Co je v návrhu
    Momentální verze návrhu obsahuje jakýsi hybridní systém akademických hodností. Na jedné straně má „docent“ a „profesor“ znamenat funkční místo, tedy typ pracovní smlouvy, kterou VŠ s pracovníkem uzavírá, na druhé straně má být uzavření takové pracovní smlouvy vázáno na existenci „habilitace“ daného pracovníka. Habilitací se rozumí v principu podobný institut, jak ho známe nyní, až na jeho lokální působnost (habilitaci nutně uznává pouze škola, na které byla udělena, ostatní školy se mohou rozhodnout, zda ji uznají či nikoli) a to, že být habilitován neznamená být ustanoven docentem či profesorem. Dále platí, že „profesoři“ mohou být ustanoveni pouze na školách univerzitního typu.

    Současní docenti a profesoři se mají stát automaticky „docenty“ a „profesory“ podle nového zákona.

    Proč to chtějí
    Hlavním argumentem pro zavedení funkčních míst je pro autory to, že ČR je jednou z mála zemí, kde zavedeny nejsou. Na věcné úrovni mají řešit jednak problémy s přijímáním akademických pracovníků z praxe (ti nyní nastupují na asistentská místa, která jsou pro ně většinou neatraktivní), jednak problémy s „létajícími profesory“ (pokud si daná škola může jmenovat profesory sama, nepotřebuje si je kupovat).

    Proč je to špatně
    Současný systém funguje motivačně. Postupem v „akademické hierarchii“ a související prestiží se tak částečně nahrazuje mnohdy podprůměrné ohodnocení. Navrhovaný systém takovouto roli neplní, neboť iniciativa k ustanovení docentem či profesorem není v rukou samotného pracovníka, ale v rukou instituce. Návrh je tak naopak pro akademické pracovníky demotivující, neboť instituce nemusí být k ustanovování nových docentů či profesorů motivována (profesor a docent „stojí víc“), takže jakýkoli kariérní růst může být vázán na penzionování některého z již ustanovených docentů či profesorů. Ve spojení s tím, že návrh přiznává funkční místa docentů a profesorů vše současným pracovníkům s odpovídajícími akademicko-pedagogickými hodnostmi, tak hrozí mnohaleté zamrznutí ve stavu, který sami autoři kritizují a uvádějí jako důvod pro reformu.

    V navrhovaném systému se také poněkud ztrácí jasné rozlišení docenta a profesora, rozdíl je pouze deklaratorní povahy (profesor „vědecky nebo umělecky působí na mezinárodní úrovni“, což u docenta zřejmě nově vyžadováno nebude).

    Současné akreditace pro konání habilitačních, resp. jmenovacích řízení umožňují celostátně garantovat minimální standardy kvality a zároveň ponechávají jednotlivým vysokým školám možnost uplatňovat přísnější podmínky. V návrhu předpokládanou akreditaci tematicky vymezených oblastí vzdělávání by bylo možné funkčně provázat s akreditací právě zmíněného oprávnění, při splnění vyšších a náročných standardů. Pak by nebyl problém, aby příslušná škola byla podrobena účelné a účinné veřejné kontrole a byla jí uložena povinnost konat příslušná řízení obecně, tj. nikoli pouze pro své akademické pracovníky. Návrh, aby byly docentury a profesury chápány jako pracovní pozice na dané škole, však zcela postrádá právě popsanou výhodu a fakticky za ni nepřináší nic pozitivního, navíc nezaručuje dnes povinnou externí účast v příslušných komisích. Vedlo by to zřejmě ke ztrátě veřejné kontroly a objektivních měřítek.

    Školné
    Návrh obsahuje variantu školného, která nepovede ani ke zvýšení motivace studentů, ani k nárůstu kvality vysokého školství. Vzhledem ke snižování výdajů na vysoké školy školné ani nezlepší finanční situaci vysokých škol. Na návrhu vydělá pouze bankovní sektor.

    Co je v návrhu
    Podle návrhu by všichni studenti na vysokých školách měli platit školné ve výši stanovené danou školou. Po dobu standardní doby studia by přitom zákon garantoval maximální výši takto stanoveného školného v hodnotě 10 000 Kč za semestr. Studenti si na školné budou moci brát půjčky – podle věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům by úroky z této půjčky spláceli okamžitě po ukončení studia (ať už úspěšném, či neúspěšném), samotnou půjčku pak po dosažení hrubé měsíční mzdy ve výši alespoň dvojnásobku mzdy minimální, tj. v současnosti 16 000 Kč.

    Proč to chtějí
    Návrh na zavedení školného je obsažen v programovém prohlášení vlády Petra Nečase. Původním záměrem zavedení školného bylo umožnit studium většímu počtu osob v době, kdy stát nebyl schopen skokově zvyšovat výdaje na vysoké školy. Školné pak měli platit pouze ti, kteří z dosaženého vzdělání budou osobně profitovat, tedy budou mít příjem vyšší, než je průměrná mzda. Cílem celého systému, který předpokládal zavedení školného s možností odloženého splácení dluhu a zavedení systému grantů a stipendií, tak bylo snížení selektivity v přístupu různých společenských skupin ke studiu na vysoké škole.

    Současná podoba věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům však ukazuje, že MŠMT tento původní záměr opustilo. V návaznosti na dlouhodobý plán rozpočtu ČR je zřejmé, že zásadní motivací pro zavedení školného je nahrazení části veřejných zdrojů, které jsou v současnosti jedním z pilířů příjmů vysokých škol.

    Proč je to špatně
    Systém, který předpokládají oba věcné záměry zákonů (o vysokých školách a o finanční pomoci studentům), již neobsahuje zavedení studijních grantů a státních stipendií, naopak stojí téměř výhradněna systému půjček. Splácet školné by pak neměli pouze ti, kteří dosáhnou vyššího platu, než je průměrná mzda, ale již ti, kteří dosáhnou dvojnásobku minimální mzdy – tedy platu o třetinu nižšího, než je mzda průměrná. Tento systém by tedy vedl k efektivnímu snížení platů v profesích, kde jsou mzdy poměrně nízké a rostou až po dlouhé době od nástupu do zaměstnání – učitelé, pracovníci ve zdravotnictví, lékaři apod.

    Návrh také předpokládá, že půjčky budou poskytovat banky, kterým bude stát dotovat úroky tak, aby se jim poskytování půjček vyplatilo. Fakticky tak půjde o systematickou dotaci zisků bank z veřejného sektoru.

    Je také nutno upozornit, že ve všech zemích, kde bylo takto „zastropované“ školné zavedeno, se po krátké době začalo skokově zvyšovat (v Anglii v průběhu deseti let o 900 %) a zároveň s tím výrazně klesaly veřejné výdaje na vysoké školství. Příjmy vysokých škol se proto po zavedení školného nijak výrazně nezvýší – zato dojde k výraznému zadlužení absolventů vysokých škol a jejich rodin. Rozpočtové plány vlády ČR navíc předpokládají do roku 2015 výrazný pokles financování vysokých škol z veřejných zdrojů, jehož objem by měl klesnout až o třetinu. Zavedení školného je proto pouze způsob, jakým se stát zbavuje odpovědnosti za kvalitní veřejné vysoké školství.

    Neplatí ani často uváděná představa, že by zavedení školného zvýšilo racionalitu rozhodování studentů ve smyslu tržního uplatnění studovaného oboru a že by s placením školného vznikal tlak na kvalitu vysoké školy. Tyto předpoklady se nikde v zahraničí nepotvrdily.

    Otázka zpoplatnění vysokoškolského studia není jednoduchá, i návrh věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům, jinak vysoce nekoncepční, obsahuje v analytické sekci čtyři varianty zpoplatnění studia, od absolventské daně až po přímé školné. Zkušenosti ze zahraničí však ukázaly, že pro zavedení školného existují spíše důvody politické než věcné. Školné nevede ani ke zvýšení motivace studujících, ani k růstu kvality vysokého školství. V situaci, kdy je zřejmé, že záměrem vlády je výrazně snižovat podíl veřejných výdajů na financování vysokého školství, nepomůže zvolená verze zpoplatnění studia ani vysokým školám, ani studentům.

    Kvalita
    Návrh nového systému zajišťování kvality vysokých škol je nekoncepční a nedopracovaný, zároveň se ale jedná o radikální změnu, které se budou muset vysoké školy přizpůsobit. Přizpůsobování se nedodělku nepovede ke zvýšení kvality, ale pouze k chaosu.

    Co je v návrhu
    Návrh zcela mění pojetí akreditace, kvality VŠ a jejího zajišťování. Poněkud zmatené, vágní a někdy i vnitřně sporné formulace bohužel ztěžují orientaci v návrhu až na hranici srozumitelnosti. Přesto je pravděpodobné, že chce návrh formulovat následující strukturu: Vysoké školy budou jako součást svých vnitřních předpisů definovat tzv. „vnitřní systém zajišťování kvality“, který by měl obsahovat obecné nastavení procesů s kvalitou souvisejících (pravidla pro habilitace, kariérní řád, způsob vytváření nových studijních programů, ale i studentské hodnocení výuky, jakési výstupní testy pro zjištění kvality absolventů či jejich zaměstnatelnosti – tyto náležitosti ale momentální návrh neobsahuje, lze tak soudit pouze z „dlouhé verze“, projednávané před létem 2011). Na základě posouzení tohoto vnitřního systému získá škola na deset let tzv. „institucionální akreditaci“, která ji oprávní provádět výuku v určité oblasti či oblastech vzdělávání (oblastmi vzdělávání se myslí např. fyzika, elektrotechnika, lékařství, ekonomie, herectví či filosofie; autoritativní seznam oblastí však nikdy nebyl vytvořen). Během těchto let musí škola nedefinovaným způsobem provádět a zveřejňovat tzv. „vnitřní hodnocení vnitřního systému zajišťování kvality“ a též „hodnocení dosahovaných výsledků“ (půjde pravděpodobně o mírně obohacené výkazy, které jsou již v současné době povětšinou součástí výročních a hodnotících zpráv). Jednou za několik let se také škola musí podrobit „vnějšímu hodnocení vnitřního systému zajišťování kvality“ a „vnějšímu hodnocení oblastí vzdělávání“.

    Za udělování, omezování nebo odnímání institucionálních akreditací a zajišťování systému hodnocení bude odpovědná transformovaná Akreditační komise, nově „Národní akreditační agentura“. Ta bude moci hodnocením pověřit na státu nezávislou hodnotící agenturu ze seznamu, který sama vytvoří.

    Proč to chtějí
    Autoři si od návrhu slibují především zmenšení nadměrné administrativní zátěže, která je v současnosti s procesem akreditací spojena. Zároveň doufají, že návrh skrze zveřejňování hodnocení povede k větší průhlednosti a v jejím důsledku ke zvýšení srovnatelnosti kvality jednotlivých škol. Přenos odpovědnosti za zajišťování kvality na vysokou školu by měl též přinést větší flexibilnost vzhledem k aplikační sféře.

    Proč je to špatně
    Předložený návrh je naprosto nedopracovaný, až zmatečný. Podstatná část navrhovaných změn je pouze letmo naznačená, jejich věcný obsah nebyl nikdy (ani v oné předprázdninové „dlouhé verzi“ vyjasněn. Některé formulace jsou nejasné, nebo si dokonce protiřečí: u funkčních míst profesorů a docentů je zmíněn institut garanta, v části zabývající se akreditacemi zmíněn není; institucionální akreditace uschopňuje školu provádět výuku v celé oblasti, Národní akreditační agentura přesto rozhoduje o registraci jednotlivých programů realizovaných v rámci akreditované oblasti; v části o typech škol je řečeno, že neuniverzitní vysoké školy budou „na základě akreditace poskytovat vysokoškolské vzdělávání prvního, případně druhého stupně“, v části o akreditacích však o možnosti omezení akreditace na stupně není ani zmínka.

    Není také jasné, jak bude ve vztahu k zajišťování kvality ošetřena autonomie vysoké školy. Stojí-li návrh na principu zvyšování kola mohla sama zvolit hodnotící agenturu, která projde certifikací ze strany státu. Férový í systém zajišťování kvality také musí umožnit, aby se vysoká škola mohla následně k výsledkům hodnocení vyjádřit. Zejména v případech, kdy by byla těmito výsledky neoprávněně poškozena, musí být vytvořen systém, který umožní nezávislé posouzení výsledků hodnocení. Představa o řešení těchto problémů však v návrhu zcela chybí.

    Zároveň se ale jedná o naprosto revoluční změnu, u které není nikdo schopen dohlédnout, jak bude či nebude fungovat. Ve spojení s nepřehledností návrhu tak hrozí, že nový systém nepovede k vytouženým cílům, ale naopak k destabilizaci a zmatku.

    Soukromé vysoké školy
    Návrh rezignuje na regulaci poměrů na soukromých vysokých školách a nereaguje ani na problémy související s rapidním nárůstem jejich počtu.

    Co je v návrhu
    Právě že skoro nic. Pro soukromé vysoké školy se reformou v zásadě vůbec nic nemění.

    Proč to chtějí
    Autoři návrhu, potažmo MŠMT, se neodhodlali k řešení neuspokojivé situace a systémových problémů v části sektoru soukromého vysokého školství. Jedinou změnou tak je, že splněním zákonem určených podmínek při zakládání nové soukromé vysoké školy nevzniká nárok na státní souhlas.

    Proč je to špatně
    Odpovědnost za současný kritizovaný stav českého vysokého školství z velké části padá právě na soukromé vysoké školy, resp. na MŠMT, protože po mnoho let nijak nekontrolovalo úroveň soukromých vysokých škol ani neregulovalo jejich počet. Mnohé z těchto škol jsou vysokými školami jen podle jména a pověření udělovat akademické tituly. Tyto instituce mnohdy nesplňují ani základní podmínky (již zmíněná kolegialita, existence akademické obce a její samosprávy, probíhající tvůrčí činnost atd.). Ačkoli by návrh mohl stanovit, jak uspořádané firmě bude udělen státní souhlas či prodloužena akreditace, nečiní tak. V návrhu je sice deklarováno, že „bude pojetí státního souhlasu reformováno ve vazbě na institucionální pojetí akreditace tak, aby udělení státního souhlasu nebylo pouze ověřením formálních náležitostí, ale mělo skutečný regulativní efekt“, není však vyjasněno, jakým způsobem k této reformě dojde, a ani tato formulace neobsahuje ochranu výše zmíněných náležitostí. Přitom takové zpřísnění by pomohlo nejen školství obecně, ale i těm ze soukromých vysokých škol, kterým již nyní na kvalitě a zmíněných náležitostech záleží.

    Hrozí tak další bujení soukromých vysokých škol mnohdy pochybné úrovně, jejichž pozice se navíc zlepší zavedením školného i na veřejných vysokých školách. Nelze ostatně vyloučit, že si soukromé školy začnou činit nárok na státní příspěvek s poukazem na svou údajnou diskriminaci (neboť soukromé i veřejné školy budou vybírat školné, avšak státní příspěvek dostávají pouze školy veřejné) – před tímto vývojem chybí v návrhu jakákoli ochrana.

    Závěrem
    Výše uvedený text se snažil v hrubých obrysech popsat hlavní změny navržené ve věcných záměrech zákonů o vysokých školách a o finanční pomoci studentům. Těmito tématy se věcné záměry samozřejmě nevyčerpávají (včetně připomínek vzešlých z vnějšího připomínkovacího řízení jsou k dispozici na adresách uvedených níže). I kdyby však kromě zmíněných změn věcné záměry obsahovaly již jen samé chvályhodné věci, jsou tyto změny dostatečným důvodem k celkovému odmítnutí návrhů.

    Návrhy přinášejí nebezpečí postupné redukce vysokých škol na provozní instituce velkých zaměstnavatelů a ztráty ohledu na jejich akademický charakter. Svobodný prostor pro vědu a výzkum vyžaduje mnohem větší nezávislost na vnějších politických a ekonomických vlivech, než jakou do budoucna zaručují nynější návrhy. Změny je navíc nutno vnímat v souvislostech. Některé z návrhů, které snad mohou fungovat v jiných zemích, v České republice téměř jistě fungovat nebudou, zvláště ne za současné tendence státu zbavovat se odpovědnosti za veřejný sektor, vysoké míry korupce a stále silnějšího podfinancování vysokého školství. V naší zemi tyto návrhy povedou jen k dalšímu omezení financování veřejného vysokého školství, prudkému snížení jeho kvality a destabilizaci, či dokonce destrukci celého vysokoškolského sektoru.

    Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš ani vláda ČR však tyto argumenty neslyší a jsou, zdá se, připraveni oba zákony přes odpor akademických reprezentací prosadit. Proti tomu nezbývá než se postavit, postavit se veřejně a hlasitě.

    Ačkoli jsou veřejné nátlakové akce českým akademickým obcím spíše cizí, nastává čas, kdy je potřeba se rozhodnout, zda stojí za to chránit své almae matres, či zda svou nečinností dovolit jejich úpadek.

    Rada vysokých škol

    Česká konference rektorů

    Studentská komora RVŠ

    Facebooková stránka SK RVŠ

    Stránky iniciativy Pro Vzdělanost

    O autorech

    Text vznikl prací kolektivu autorů, členů akademické obce Univerzity Karlovy v Praze, v lednu roku 2012. Je volně šiřitelný a může být v libovolném rozsahu citován či parafrázová.

    A ještě jedna výzva ke studentům.

    Vážení kolegové studenti a studentky i absolventi středních a vysokých škol!

    Jako členka akademického senátu Univerzity Hradec Králové bych Vás chtěla seznámit s Věcným záměrem zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům, s nimiž byl v minulých dnech seznámen náš akademický senát, a se situací, která momentálně hýbe českým vysokým školstvím.

    Jistě si vzpomínáte na akci, při níž pražští studenti vyhodili z okna na ulici devadesát vodních melounů. Měly symbolizovat 90 milionů korun, které byly vynaloženy na již zmíněné návrhy. V nich jsou uvedeny zásadní změny, které by měly ovlivnit nejen životy vašich nástupců, ale i vás samých.

    Zde jsou bodově uvedeny ty z nich, proti kterým se naše studentská obec chystá protestovat:

    ■1. V budoucích akademických senátech by podle plánovaných záměrů neměla být zachována parita – rovnoměrné zastoupení studentů i akademiků. Studenti by zde měli zastupovat pouze jednu třetinu.
    ■2. Každá firma si školí svoje odborníky, aby potom mohla z jejich vzdělání profitovat. Stejně tak si stát doposud platil vzdělání svých odborníků, aby v něm dobře fungovala ekonomika, zemědělství a další odvětví, která by podporovala hladký chod a dobré fungování státu. Nyní budeme nuceni si za svou odbornost, kterou státu už dnes v drtivé většině splácí absolventi dvakrát (svou prací pro jeho fungování a svými daněmi) zaplatit ještě jednou. Přitom právě dnes je svrchovaně nejisté, kam odvedené prostředky doputují.
    ■3. Půjčky uvedené v záměru zákona o finanční pomoci studentům jsou dvojího typu: na živobytí (2000 za měsíc) a na školné (10 000 za semestr). Vezmeme-li v úvahu, že většina studentů chce dosáhnout alespoň titulu Mgr./Ing., strávíme na univerzitě pět krásných let, ze kterých nám vznikne dluh 220 000 Kč, počítáno bez úroku. Dle předloženého záměru by úroky měl financovat stát, ačkoli podle odborníků je tento slib (který se paradoxně chystá dát „vláda rozpočtové zodpovědnosti“!) nesplnitelný. Z půjček, které budou poskytovat banky a garantovat stát, budou v případě, že absolvent nebude po dokončení VŠ dostatečně finančně ohodnocen, profitovat pouze banky. 23 z 26 akademických senátů českých veřejných vysokých škol včetně Univerzity Karlovy vládě doporučilo stáhnout oba věcné záměry a přepracovat jejich obsah. Dvě další doporučení se připravují. V úterý 24. ledna 2012 se sešel ministr školství Mgr. Josef Dobeš s rektory protestujících univerzit. Rektoři měli jediný cíl – stažení věcných záměrů, na kterých se nedohodli. Místo toho je ministr seznámil s rozpočtem na příští rok. Po tříletém šetření se jim dostalo šokujícího vhledu do navrženého rozpočtu každé univerzity. Přijdou o 33% prostředků, což se v této souvislosti nedá vykládat jinak, než jako donucovací praktika, aby vysoké školy zavedly školné.

    Tento vývoj má však i hlubší souvislosti, které by nás měly znepokojovat.

    Akademická půda ze svých pramenů, jíž byly v evropském prostředí svobodné diskuze řeckých učenců, disponovala nezávislostí a zvláštní legislativou, a každý akademik, či člověk na ní pobývající, podléhal pouze její nezávislé legislativní a výkonné jurisdikci, které byly z důvodu zachování svobody myšlení na akademické půdě z podstaty vždy liberálnější, než státní a církevní. Odmítavým postojem ministra školství ke stanovisku českých rektorů je ohrožena AKADEMICKÁ AUTONOMIE, která byla v naší zemi zavedena už v roce 1348 a byla (počínaje rektorem Univerzity Karlovy Janem Husem) napříč dějinami vždy fenoménem, který českou společnost posouval dál. Kdo zná dějiny, ví také, že prvním krokem každého totalitního režimu (rekatolizačního, nacistického, stalinistického, normalizačního) byl vždy útok proti akademickým svobodám. Vyjádření českého prezidenta Prof. Ing. Václava Klause, CSc. (jehož studia, stejně jako studia ostatních zúčastněných a sympatizantů procesu oklešťování akademického procesu, byla v minulosti hrazena z veřejných prostředků), že veřejné vysoké školy jsou státní, a akt akademického odporu proti rozhodnutí státu je tedy nezodpovědný, svědčí buďto o základních mezerách ve vzdělání pana prezidenta, anebo o jeho spoléhání se na fakt, že dnešní česká vysokoškolská mládež nezná základní středoškolské učivo.

    Vážení kolegové, je tomu tak doopravdy?

    Akademický senát Univerzity Hradec Králové, který byl před třemi lety hostitelem setkání zástupců všech českých akademických senátů, na němž byl podepsán protest proti Bílé knize terciárního vzdělávání ministra Lišky, se nyní opět dostává do pozice, kdy je nucen vyjádřit svůj nesouhlas s principy, pomocí nichž se (tentokrát pod jinou hlavičkou) chystá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, dnes pod vedením Mgr. Dobeše, oklešťovat akademické svobody. O tom, kam může podobný vývoj vést, se můžeme dozvědět od kolegů z univerzit v Západní Evropě, s nimiž ovšem máme šanci své snahy o zachování akademických svobod zároveň koordinovat. Vzpomeňme na příklad University of Glasgow, kde byl do funkce rektora dosazen (nikoli zvolen!) komerční manažer, který v tuto chvíli z důvodu „ekonomické nerentability“ ruší zavedené katedry založené před tři čtvrti stoletím, a glasgowská akademická obec, která byla v minulých letech zcela formálním shromážděním, narychlo nastudovává a osvojuje si svá stará zákonná práva a po letech o ně začíná bojovat. Výsledky protestujících glasgowských akademiků jsou nicméně ukázkou, že snaha přináší ovoce.

    Na únor 2012 je připravován protestní týden, v jehož průběhu by se na KAŽDÉ Z PROSTESTUJÍCÍCH UNIVERZIT měla připravit konference, která bude pravdivě informovat o tom, co se v jednání o věcném záměru zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům děje. Podrobnosti o průběhu těchto konferencí budou včas zveřejněny.

    Přijďte – podpoříte tím svou budoucnost i budoucnost těch, kteří přijdou po vás. Naše dveře by měly být otevřeny i pro širokou veřejnost, neboť věc zachování akademických svobod není nijak izolovaná od věci současného vývoje v naší společnosti.

    Spíše naopak.

  8. Svatopluk Beran říká:

    Škoda že si nebyli studenti schopni zjistit o co stranám, z nichž ani jedna nevyhrála volby v roce 2010, ve skutenosti spojením v koalcici šlo. I když prozřeli později než státní zaměstnanci a doktoři i přesto je jejich bojkot dříve preferované vládní koalice, posledním hřebíkem k jarnímu totálnímu rozkladu této asociální, zlodějské vlády.

    Toto je plagiát.

    Proč jsem zanechala studia

    Petra Kováčiková

    Je mi 22 let, studuji Učitelství, historie a společenských věd pro střední školy. Tedy, studovala jsem. Před několika dny jsem ukončila studium, které mohlo dospět k získání titulu Mgr. a garantovat mi tak lepší pozici na trhu práce. Tedy, teoreticky. Splňovala jsem určitě některé předpoklady k tomu, abych získala dobrou práci a aby mé studium a zkušenosti byly oceněny. Umím několik jazyků – anglicky, německy, rusky, základy turečtiny, základy italštiny, rozumím polsky, studovala jsem v zahraničí. Netvrdím, že mé studijní výsledky byly ukázkové, neměla jsem se studiem však větší problém. Až na jeden.

    Přestože jsem měla vhodné předpoklady na to, abych studium dokončila a stala se další adeptkou na vhodné zaměstnání, které by uvázalo mou pozornost již jen k placení složenek a utrácení peněz na podporu ekonomiky, tuto ohromnou šanci na tak zářnou budoucnost jsem zahodila.

    Odmítla jsem bezplatné veřejné vysokoškolské vzdělání, které mi váš systém tak blahosklonně nabízí. Říkám bezplatné, protože je zatím bezplatné. Říkám bezplatné, protože nemusím mé škole zatím nic platit, pouze hloupé administrativní poplatky. Říkám bezplatné, protože naopak má škola platí mně – stipendium, stipendium na studium v zahraničí, ubytovací stipendium. Přesto jsem měla daleko více důvodů, proč tuto nabídnutou ruku odmítnout.

    Předně protože nevidím další smysl v tom, abych se nechávala vzdělávat profesory, kterým je jedno, jestli v sobě rozvíjíme názory a naopak jim jde pouze o to, aby do nás nalili své vlastní názory. Dále proto, že už odmítám být ovečkou studijních oddělení, která musí vyřizovat administrativní a byrokratické záležitosti, aby vůbec mohla studovat a aby vykazovala perfektní výsledky.

    Citace prací, které se nečtou, aby v sobě student rozvíjel jakékoli myšlení (které má být základem vzdělání), ale čtou se pouze kvůli tomu, aby se zkontrolovaly, zda jsou správné citace, uvrhují akademickou obec do systému kontroly, který redukuje vzdělání na formality se psaním spojené a vztah mezi profesorem a studentem na kontrolu číslování stránek.

    Dále, protože už jsem unavená ignorací profesorů, kteří trpí pocitem malého zadostiučinění a poklesky svého ega si vybíjejí na studentech.

    Protože jsem unavená jejich nespravedlivostí při prokazování nějakých znalostí a schopnosti vlastního myšlení, která je podle mne důležitá pro všechny studenty. Protože odmítám svůj čas dávat pouze škole, jednomu jedinému oboru, který sice obohacuje mé poznání, ale obohacuje ho pouze tak, aby ze mne byl jen další vychovaný specialista na jednu věc, další šroubek v dnešní mašinérii, který koná pouze jeden jediný výkon.

    Protože všeobecné vzdělání, které se má prohlubovat, je vaším systémem nastaveno tak, aby se zastavilo v určitém momentě – ve chvíli, kdy se člověk rozhoduje, co se svou budoucností a co se svým potenciálem, který je nucen v dobách kapitalismu vidět pouze jako ekonomickou příležitost, která se musí správně zhodnotit.

    Budťo si zvolí cestu dalšího vychovávání (studium vysoké školy) anebo zapřažení do práce a budování kariéry.

    Získávání pracovních zkušeností, které ho mají posunout dále a obohatit jeho CV o jednu impozantní řádku je obětována psychická a fyzická síla, často nervy, vysoký stres, strach ze ztráty zaměstnání apod.

    Člověk se stává štvanou zvěří při lovu malých kouzelných papírků, na kterých jsou natištěna čísla a která nám mají dát jakousi magickou moc uskutečnit vše, co chceme.

    Nechci se účastnit tohoto honu.

    Nechci být vaším vychovaným expertem na jednu věc, který svůj veškerý čas obětuje vzdělávání pouze v jedné specifické oblasti a ve všech ostatních bude naprosto nevzdělaný. Nechci být expert, který ví, jak učit patnáctileté děti o válkách a holocaustech a veškerých zločinech lidstva, kterým říkáte vznešeně „historie“ a zároveň nebude umět vařit, nebude umět uklízet, spravit si věci, něco si sám vyrobit.

    To není váš záměr. Vaším záměrem je udělat ze mne experta, který nebude umět vůbec nic a proto si bude muset vše koupit, aby podpořil ten váš takzvaný systém.

    Tu vaši takzvanou liberální ekonomiku a svobodnou společnost. Ale promiňte, význam slova svoboda nespočívá v možnosti koupit si mandarinky i v zimě.

    Znám spoustu lidí, kteří mají vysokoškolské vzdělání a jsou nevzdělaní. Znám spoustu lidí, kteří nemají žádné vysokoškolské vzdělání a jsou velice vzdělaní. Životem, kulturou, zkušenostmi, svými přáteli, vlastním zájmem a touhou po poznání. To je skutečné vzdělání.

    Vzdělání, které je okolo nás a je přístupno všem.

    Ale vy již nechcete, aby bylo přístupno všem. Chcete, aby se za něj platilo. Chcete, aby se za něj platilo půjčkami a hromadou těch kouzelných papírků s číslicemi. Chcete, aby se za něj platilo vysokými životními náklady. Chcete, aby se za něj platilo stresovými situacemi, které zakoušíme při zápolení s byrokracií vysokých škol a s profesory, kteří si často nevidí na špičku nosu a pro které máme být pouze masa tupých ovcí, do kterých mohou jako do otevřených nádob nalít své názory a vychovávat je.

    Chcete, abychom si nemohli dovolit učebnice a knihy, které jste zdražili pro svou vlastní kapsu a dokonce chcete, abychom měli strach z toho, co na internetu stahujeme.

    Chcete, abychom pouze sledovali komerční humbuk, vaše placená média a abychom v této znechucenosti rezignovali na používání vlastního myšlení a vlastního vzdělávání se. Anebo abychom na to zapomněli, protože jsou jiné „důležité“ věci, mezi které patří placení složenek, placení zdravotního pojištění, které nám stejně bude v privatizovaném zdravotnictví k ničemu. Abychom upnuli svou vlastní pozornost na většinu, která dává svým mlčenlivým souhlasem legitimitu vašeho vychovávání a následovali její vzor a snažili se být „normální“.

    A přesně proto už se nechci vzdělávat. Ukončením svého studia protestuji nejen proti vysokoškolské reformě, ale i proti vašemu systému. Proti tomu, jakým způsobem nás chcete dál vzdělávat a proti tomu, co z nás chcete vychovat. Děkuji vám za vaše dosavadní služby.

  9. Libor Furbacher říká:

    Hm,studie zadarmo ,jeste zahranicni,jeste stipendium k tomu,tak se ji ani nedivim ze se ji nechce honit za penizky.A slecna si porad stezuje?
    To ted jim to dala kdyz prestala studovat,ted konecne si bude muset ty kouzelny papirky vymakat.A nebo do jeskynky a zpivat “Imagine no possessions I wonder if you can………….“

  10. Svatopluk Beran říká:

    TAKTO ZNĚLA POLITIKA TOP09 A ODS JEŠTĚ PŘED PÁR LETY – NEZAPOMEŇME

    Zavedení takové možnosti financování vysokoškolského studia je podstatou politiky TOP09, politiky, která přivede naše terciární vzdělávání do 21. století.

    Libor Furbacher říká:
    Pátek, 30. 4. 2010 v 0:34

    Na toto tema me nedavno zaujal jeden clanek,je tam mimo jine i strucny popis americkych univerzit a jak pracuji,muzete si ho precist,pokud mate zajem.Jeste bych k tomu doplnil ze univerzity maji velmi silne alumni,kde byvaly zaci jsou ve styku s univerzitou, posilaji finance[a nejsou to male sumy]na nove programy a nebo stipendia .U nas dost nepochopitelne a ne nejni to doplatek za titul.
    http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:Ma2Qv3VrhtsJ:www.msmt.cz/bila-kniha/skolstvi-americke-univerzity-nas-vzor+americke+university+nas+vzor&cd=2&hl=en&ct=clnk&gl=ca

    O PÁR LET POZDĚJI

    Sanders vévodí demokratickým kandidátům, táhnou ho zadlužení studenti

    Podle komentátora serveru CNBC Jakea Novaka je Sandersův úspěch dán tím, že strany převážně ignorují mladé voliče. Ti jsou v těžké situaci. Za klíč k úspěchu jedince se považuje univerzita, ale náklady na vysoké školství od sedmdesátých let vzrostly šestkrát a mnozí studenti je nemohou splatit, objem studentských půjček nyní přesahuje 1,6 bilionu dolarů.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I