Marek Hovorka
49- Vystudoval Katedru dokumentární tvorby pražské FAMU, je ředitelem Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, od listopadu 2010 jihlavským zastupitelem.

Živé kino posedmé

Marek Hovorka | Středa, 18. 8. 2010 v 14:26

Ve filmu Český mír je scéna, která v sobě má napětí odlišné zkušenosti. Básník Ivan Martin Jirous vpadne na jihlavském náměstí do mítingu odpůrců amerického radaru. Vykřikuje, hrozí, klečí na kolenou, „Co jste dělali, když tady Sovětskej svaz rozmístil rakety? Hovno!“ volá zoufale do tváří o generaci mladších aktivistů i k netečným kolemjdoucím. Silná scéna z jihlavského náměstí se na něj nyní s celým filmem vrátí v rámci Živého kina, série projekcí ve veřejném prostoru. Už víme, jak to s radarem dopadlo.  Český mír je ale zneklidňující dokumentární komedií o radaru bez radaru, o dnešním Česku vypovídá jako málokterý film.

Živé kino letos proběhne již potřetí i v Praze. Ve stejný večer jako v Jihlavě roztáhne projekční plátno na místě, kde měla stát – nebo snad přesneji: kde bude stát – nová budova Národní knihovny podle návrhu architekta Jana Kaplického. Všichni blob viděli. Všichni na něj mají názor. Jak na diváky ve filmu Oko nad Prahou zapůsobí virtuální prohlídka knihovnou a silová politická argumentace přímo na knihovní kótě? Na té konkrétní stavební parcele, o kterou vedl spor ředitel knihovny s pražskými zastupiteli?

Oba politické docu.thrillery jsou u konce. Zatím. Přijďte hledat souvislosti do míst, v nichž je obvykle nevidíme. Už za pár dnů se na chvíli promění náměstí, parky a ulice v neklidný kinosál.  Ten ožije jak nečekanými významy a asociacemi, tak fyzicky: do filmu zní hlášení o příjezdech a odjezdech vlaků, projíždějí jím auta, vcházejí lidé – s nákupními košíky nebo venčící psy, to podle místa, kde se promítá. Někdy se do plátna obuje i sílící vítr, výjimečně zahrozí déšť. Loňskou projekci dokumentu René Heleny Třeštíkové předčasně ukončila bouřka. „To mě štve, zrovna u tohohle filmu by mě zajímalo, jak skončí,“ prohodil při rychlém uklízení techniky promítač.

Přijďte se podívat, jak to skončí tentokrát. Realita se vrací na místo činu.

-

Živé kino Jihlava / 20. 8. / Český mír / horní část Masarykova náměstí
Živé kino Praha / 20. 8. / Oko nad Prahou / Letná, poblíž tramvajové smyčky Špejchar
Program dalších dnů na www.dokument-festival.cz

8 komentářů k článku “Živé kino posedmé”

  1. Svatopluk Beran říká:

    Možná by bylo dobré promítnout i dokumentární film TAXI NA TEMNOU STRANU, film který má k Českému míru co napovědět. Je od amerického režizéra Alexe Gibneyho. Jednoho dne se pákistánský taxikář Dilawar vydal do práce. Koupil si v Pákistánu nové auto a těšil se, že si taxikařením vydělá na lepší život. Nakonec se dostal až k Američanům. Za nějaký čas přišla z Ameriky zpráva o jeho smrti. Jenže jako vězeň podezřelý z terorismu. Prokazatelně nevinný Dilawar byl americkými vojáky mučen a zabit. Jak může dojít k tomu, že člověk, který jde bojovat za demokracii ve světě, začne používat krajní prostředky? Kdo nebo co ho k tomu přiměje? Na to hledá odpověď dokument z cyklu Proč potřebujeme demokracii?

  2. Tomáš říká:

    Ve filmu Český sen dělali tvůrci z lidí hlupáky. Ve filmu Český mír je ze sebe dělají lidé sami, proto se na něj těším víc.
    …Jako zvládl každý pantáta u piva v hospodě vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas s Lisabonskou smlouvou, aniž by ji kdokoliv četl, tak každý urputně hájil svůj zaručeně správný postoj k radaru. Jediným vítězem v té době snad byla jen mediální realita.

    A film o Kaplického knihovně? Mírně neobjektivní, vkusně sentimentální. Příznivce knihovny však velmi mile potěší.

  3. Svatopluk Beran říká:

    Tomáši – jako hlupák tam vypadal pouze pan Jirous, Topolánek, Vondra, Bursík, Čermák a jim podobní. Nebo jsi možná viděl úplně jiný film a kolem tebe po dobu tří let šel úpně jiný život, jehož součástí byla například i typická udavačská akce z dob socialismu – kterou předvedl radní Vovsík – v poslední době též dobře známý z českých medií jako lhář televizním zpravodajcům a následně i divákům v klasickém podvodném chování státního úředníka, hledajícího právní mezery v českých zákonech. – Policii tehdy udal ze svého radničního místa – promiň podal vlastenecké pravicové hlášení o neohlášeném pohybu komunistů okolo petičního stánku na jihlavském náměstí. :) Zřejmě nezná petiční zákon, ikdyž problematiku lidských práv a svobod studoval a zřejmě si ani není plně vědom že již nežije před rokem 1989.

    V případě druhého filmu jsi mohl vidět výmečného českého architekta, jehož práce jsou již delší dobu součástí moderní architektury nejednoho významného světového města a jeho marný boj s malostí, jednoduchostí a občas až stupidností nynějšího presidenta ČR, otočení korouhvice pražského primátora Bhéma a vůbec celého skutečného chodu principu mravníh hodnot špiček ODS v minulém tříletém období jejich vlády.

    Domnívám se že tvé rádoby objektivní novinářské recense a glosy jsi studoval za své peníze. Pokud ne, stal jsi se součástí a zároveň i objetí sociální politiky, což pro tebe musí být jistě hodně deprimující.

  4. Svatopluk Beran říká:

    Rád bych upozornil, že radarem to ještě zdaleka neskončilo a že jsou zde stále ještě pokusy zavléct naší republiku do akcí nadnárodních amerických zbrojařských koncernů a to jak ze strany americké vlády tak i českých, hlavně pravicových politiků. Například pana Vondry – bývalého českého disidenta, následně českého velvyslance v USA, kde byl po ukončení své velvyslanecké mise najmut PR agenturou Dutko Worldwive jako jednatel a konsultant, která zastupovala americké zbrojařské koncerny – Boeing, Lockheed Martin a Northrop Grumman, jenž se měly nejvýznaměji podílely na výstavbě amerického deštníku a propagoval tuto strategii v samotných Spojených Státech. Po jisté době ukončil ve Spojených Státech svojí činost, vrátil se do ČR kde pokračoval v této své odbornosti až do roku 2006, a následným vstupem do strany ODS prosadil nestandartním způsobem tuto PR agenturu a Tomáše Klvaňu k propagaci amerického radaru v naší zemi. Je potřeba si uvědomit, že PR agentury nemají za cíl poskytnout nestranné informace, nýbrž přesvědčit cílovou skupinu o výhodnosti zakázky. I přes 300milionů Kč, které byly v ČR některým politikům a propagátorům amerického aradaru vyplaceny, podařilo se tento projekt zadržet. Na závěr tohoto vysvětlení se nedomnívám že pan Tomáš či pan Vovsík nějakým způsobem profitovali na těchto penězích, na to oni byli až moc malé ryby. V této hře hráli pouze part obyčejných hlupáků.

    Toto je plagiát.

    Adam B. Bartoš
    novinář

    Češi nebudou mít radar. Hodný pan Vondra jim ale zařídil centrum včasného varování. Není to žádné terno, ale přece se k Američanům neotočíme zády…

    Centrum varování? Vondrova hračka

    Než se pustím do kritiky ohlášeného centra, dlužím případným kritikům vysvětlení. Ano, dříve jsem opravdu podporoval americký radar.

    Ale člověk přemýšlí, zvažuje, vyvíjí se. Dnes mi už skutečnost, že zde radar stát nebude, nevadí. Možná jsem i rád. Spojené státy posledních několika prezidentů (nejen ty obamovské) už dávno nejsou ostrovem svobody, jak se člověk od dětství naivně domníval. Takže netřeba žádného velkého bratření.

    Ze stejného důvodu nejsem nadšený z myšlenky, že bude v Praze – když už ne radar, tak alespoň – jakýsi mozek protiraketové obrany. Středisko včasného varování, které bude shromažďovat a předávat data ze senzorů a družic. Jde totiž jen o další pokus, jak Českou republiku zatáhnout do amerických plánů, ve kterých ochrana České republiky bude až na posledním místě, bude-li vůbec nějaká.

    Aby byla původně zamýšlená americká základna stravitelnější, vymyslel tehdy Alexandr Vondra rozdělení na český radar a polské rakety.

    Plán nevyšel a tak to nyní Vondra zkusil ještě jinak – české počítače, turecký radar, polsko-maďarské rakety. A v televizní debatě se pak uchechtává, jak je to perfektně vymyšlené – parlament to prý nebude muset vůbec schvalovat.

    To je právě kámen úrazu. Český parlament nebude mít právo rozhodnout o tak důležité věci, jako je zapojení České republiky do amerických hvězdných válek?

    Chápu Vondrovo slastné pomlaskávání, protože podobný způsob vládnutí je pro současný postdemokratický systém příznačný. Nerozhodují už suverénní parlamenty, ale samozvané elity.

    „Byli bychom blázni, kdybychom se k Američanům otočili zády,“ říká také a pomíjí přitom, že to byli Američané, kteří se postavili zády k myšlence původního radaru, který si nejprve vymysleli a kvůli kterému zde probíhala na politickém kolbišti krvavá řež. Tu odnesla nejvíce právě „Vondrova“ ODS, protože musela hájit myšlenku, kterou 70 procent voličů odmítalo.

    „S centrem souhlasil předchozí kabinet Jana Fischera,“ vymlouvá se dále Vondra. Je mazaný. Vypadá to, že on za nic nemůže, že vše zařídili pouze Barták s Kohoutem a Fischerem. Inu, ona je leckdy úřednická vláda výkonnější než ta klasická. Co se nepodařilo neokonzervativcům v Topolánkově kabinetu, to zařídili poslušní úředníci pod Janem Fischerem. Ostatně, panu Fischerovi zvláště se asi myšlenka musela i líbit. Těžko ale věřit tomu, že v tom pan Vondra tentokrát neměl prsty.

    Ministr obrany také slibuje, že nás stavba nebude nic stát, protože centrum postaví Američané. Mají na to už vyčleněno přes dva miliony dolarů. Přitom jeho provoz – 50 milionů ročně – bude platit Česká republika.

    A tak zatímco česká vláda bude šetřit, propouštět kdekoho a v armádě se zbavovat techniky a osekávat, co se dá, na Vondrovu hračku – kanclíky včasného vyhodnocování – peníze budou.

    V tom je další habaďura. Jak kdosi trefně poznamenal, pokud půjde jen o kancelář s počítači, jak Vondra tvrdí, proč bude provoz stát 50 milionů ročně? Že by to asi nebyla jen taková kancelář s počítači, jak pan Vondra tvrdí?

    Pokud to ale nebude jen tak nějaká kancelář s počítači, jak pan Vondra tvrdí, pokud půjde o nějakou strategickou součást obrany, potom ale máme zpět celou debatu, která se vedla o radaru. A která z části stála i na argumentech, že by se Česká republika mohla stát terčem odvetného útoku.

    Jenže zatímco tehdy byly v ohrožení jen brdské lesy, do kterých stejně nikdo nechodí (protože nemůže), dnes půjde o hlavní město, protože „Vondrovy kanceláře“ mají sídlit přímo v Praze. Ale možná k nim pan ministr nechá přistavit narezlý vojenský transportér a pár betonových zátaras a budeme snad v bezpečí.

    Ano, bránit se je zodpovědné, mít připraven štít v případě útoku agresora, je chvályhodné.

    Jediné, co ale není úplně jasné, je to, kdo je oním agresorem. Pokud vím, prvotním útokem tu hrozí jen USA a Izrael. A otázka nestojí, zda zaútočí, ale kdy to bude.

    Až se ale potom bude Írán bránit, mohli bychom se divit. Ahmadínežád nic neví o tom, že Češi proti Íránu vcelku nic nemají a že „kanceláře“ zařídil jen jakýsi původním povoláním geolog, který trpí neokonzervativní obsesí.

    Tak snad nezbývá než doufat, že američtí a izraelští jestřábi zaútočí na Írán dříve, než Američané v Praze postaví panu Vondrovi jeho počítačový mozek.

    I když právě ten asi k tomu všemu bombardování potřebují. Takže máme smůlu.

    Ale zase aspoň víme, kdy se útok na Írán odehraje. Kanclíky mají totiž začít fungovat až/už příští rok, takže do té doby si ještě můžeme užívat…

    Pro Prvni zpravy.cz
    Adam B.Bartoš

  5. Tomáš říká:

    Jsem příznivce Kaplického knihovny, tak nevím, o čem tady mluvíte. Jen říkám, že tam nedostali všichni stejný prostor („obě strany“), že je tam schématické dělení na hodní a zlí.
    Tím však neschazuji film. Produkovala ho žena pana Kaplického, a proto je pochopitelné, že je takový, jaký je. A je to dobře a moc se mi líbí – i jeho lidský přesah.

    Zadruhé – k Vašemu jízlivému komentáři ohledně mého studia. Neplatím si ho sám. Někteří lidé to dělají a obdivuji je, já to nedělám. Jinak chodím často na brigádu do Imtecu, prodávám cukrovou vatu, byl jsem na brigádě v pivovaru.

    V předešlých letech jsem pracoval měsíc v kovárnách a měsíc v prádelnách. Téměř rok jsem brigádničil i ve starém kině Dukla. Čtrnáct dní jsem strávil každý den 12 hodin na chmelové brigádě.

    Už asi půl roku šetřím na to, abych mohl jet se svojí přítelkyní do Paříže – na tři dny.

    Studuji poctivě, snažím se připravovat na všechny zkoušky a učit se i nad rámec svých povinností. Jsem špatný jen kvůli tomu, že ke svému dvouoborovému studiu ve 300 km vzdáleném městě nepracuji na plný úvazek jen proto, abych si kvůli Vám platil svou školu???

    Víte co, tu reportáž o změnách dpmj jsem se snažil psát co nejobjektivněji i přesto, že tento řurnalistický žánr objektivitu vůbec nevyžaduje.

    Pane Berane, z Vašich textů cítím jen zatrpklost a zášť a je mi z toho smutno.

  6. Tomáš říká:

    A svého otce budu podporovat, protože si ho vážím. A i když udělal chybu, tak je podle mě správnej chlap a politik.

  7. Svatopluk Beran říká:

    Pane Tomáši, to že jste příznivcem Kaplického knihovny je supr. Ovšem z vašeho příspěvku reagujícho na film o Kaplického knihovně, napsaného za hodnocením dokumentárního filmu Český mír, naprosto splívá vaše neznalost o skutečných záměrech českých pravicových politiků ohledně umístění radaru s jejich většinovou neochotou přijmout i Kaplického knihovnu a vyznívá spíš v ironickém podtextu. Možná že je to však jen ten správný novinářský jazyk, který vás na škole učí.

    Můj jízlivý komentář k vašemu studiu poukazuje na nejen vaše, ale i na chování všech ostatních farizejských studentů, kteří se zůčastnili vajíčkových útoků na principy demokracie a kteří mají pravicové názory na placení školství a poplatků ve zdravotnictví, přičemž jich sami zneužívají a vůbec se za to nestydí. Podle vašich názorů, (tím nemyslím článek o dpmj, jelikož jsem ho vůbec neviděl a tím ani nečetl), a vztahu k vašemu otci jsem přesvědčen že by vám měl váš otec školu platit a nebo by jste si měl na ní sám půjčit v bance. Jak můžete vy a váš otec vystupovat z čistým štítem před lidmi, když sociální stát, (nezaměňovat s socialistickým), odsuzujete a vytváříte politické nástroje k jeho likvidaci. V protikladu však tam kde to jde, tak tam z něj z tyjete. Vemte si půjčku na svou školu a pak když se vám na to budou peníze z vašich článků stačit, jí splácejte. Nebo hold čekejte exekutora. Znám podobného studenta jako vy, a je to tak povětšinou u všech ostatních kteří vykřikujete, já si třicet korun u doktora klidně ze svých brigád zaplatím. Samozřejmě jako mladý a zdravý člověk toho moc nenamarodíte. Můžete se však zranit a to se tak0 jemu na horách stalo. Po úraze, kde si způsobil složitou zlomeninu ramene byl v nemocnici přes dva měsíce. Pak však šel doslova a do písmene potají na jihlavský úřad pro proplacení pobytu v nemocnici. Najednou už mu 3600Kč nepřipadlo jako třicetikoruna. Samozřejmě o tom nevykládal, to jsem se dozvěděl až od jeho příbuzných. Ovšem dál vykřikuje ty svoje pravicový moudra, protože se domnívá že nikdo nic neví. Vy jste podle mne něco podobného. Jestli jste se pro něco ze svým otcem rozhodl, tak si neste všechny plusy i mínusy svých názorů. Nevím jestli si to dostatečně uvědomujete, ale vy si také například na svoje zdravotní pojištění nepřispíváte a nepřispívá na něj ani váš otec, protože v obou dvou případech je státní zaměstnanec a tím nevytváří vůbec žádné hodnoty, které by přidávaly prostředkům směny, (v tomto případě českým korunám), jakoukoliv hodnotu. Nejenže na péči o jeho zdraví musí vydělávat ti co skutečně něco vymýšlí a nebo pracují, ale i vy a vaši sourozenci nejste hrazeni z práce vašeho otce, nýbrž z práce jiných. Ano i mě je smutnu z vašeho otce, z Klauze, ODS a všem podobným, kteří rozkopli dveře do pokladnice toho co tu zbylo po čtyřicetileté vládě komunistů se slovy – BUDIŽ TMA, ŠPINAVÉ PENÍZE NEEXISTUJÍ, nechali vniknout dovnitř LOUPEŽIVOU RYTÍŘSKOU CHÁTRU a rozkrást to, o co komunistické vlády obrali za čtyřicet let inženýry, doktory, vědce, dělníky, co přelili do státního majetku a oni teď nechali pár jedincům. Ano i mě je smutno co tu ta banda lumpů zavedla a dál se vehementně snaží ožebračit nyní i střední třídu. Již několikrát jsem otiskl na těchto blozích projev Václava Havla na Letenské pláni. Proto co tam říkal, tam bylo milion lidí ne pro tuhle povětšinou odeesáckou a topáckou bandu lumpů – Již nikdy žádné lepší potraviny a nemocnice pro bohaté, žádná raketa není mírová, nebudou žádné krize, nebudou žádní nezaměstnaní. Vy byste nebyl zatrpklý, ve vás by nebyla zášť? Po, pro dělníky nelehké první republice, po po celém světě šest let rasově vraždící nacistech, po sice spravedlivější socialistickém státě pro většinu, ale pouze za cenu znemožňující a omezující život těm výmečným a schopným, nyní několikatisícová tlupa výmečných a schopných okrádající a zneužívající ostatní. A teď do toho váš otcem přisluhující této rytířské loupeživé bandě. Abych uvedl na pravou míru veškerý můj názor na něj. Určitě má u mě zastání ve svém působení ohledně romské otázky v Jihlavě a ve své aktivitě proti sprejerům. Pokud se někdy vyjadřoval v těchto otázkách, vžda jsem ho podpořil. Pro připomínku následuje projev Václava Havla, který už jen tak někde nenajdete, protže se nehodí. A tak podobně jako komunisté dříve u nás, i tyto vlády z důkazy o podobných historických skutečnostech raději mlčí. No a nastupující novináři vašeho kalibru něco takového jistě hladat a publikovat jistě nebudou.

    Projev Václava Havla v prosinci na Letenské pláni.

    “Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno
    volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce. V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jaké má dnes. Pro mě není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají
    socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní.
    Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme jen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat… Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme! Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán.
    Zde neplatí žádné NEJDE TO.“
    Václav Havel

    Domníváte se že to co se tu děje a to destrukce sociálního státu, výměnou za stát několika mocných a několika tisíců jejich pomocníků, tak proto na Letenské pláni manifestovalo milion lidí? Chtěli jsme stát bez vlády jedné strany, stát kooperující a výhodný pro všechny kteří se snaží a tím i postupují.
    Zjistěte si jak precentuelně bohatne většina a jak bohatne několik tisíc lidí na úkor a této většiny.

  8. Svatopluk Beran říká:

    Je skutečností že mnou předložený projev je složený z několika projevů, a není z Letenské pláně. Neověřil jsem si to dostatečně důsledně.

    Například tato část je z projevu před volbou presidenta a to z 16.12.1989

    Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.

    Následující slova a věty pocházejí z presidentského projevu 1.1.1990

    Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní.Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají.Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme jen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat.Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout.

    Zato následují odstavec, který Havel pronesl též v novoročním projevu v roce 1990 a který glosuje bývalou socialistickou dobu, nic neztrácí na své hloubce i nyní. A to bychom měli být už o dvacet let dál a úplně jinde.

    Ale to všechno není stále ještě to hlavní. Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud směšné v éře počítačů a kosmických raket. Jen málokteří z nás dokázali – dokáží – nahlas zvolat, že mocní by neměli být všemocní a že zvláštní farmy, které pro ně pěstují ekologicky čisté a kvalitní potraviny, by měly své produkty posílat do škol, dětských internátů a nemocnic, když už je naše zemědělství nemůže zatím nabízet všem. Dosavadní režim – vyzbrojen svou pyšnou a nesnášenlivou ideologií – ponížil – ponižuje – člověka na výrobní sílu a přírodu na výrobní nástroj. Zaútočil tím na samu jejich podstatu i na jejich vzájemný vztah. Z nadaných a svéprávných lidí, důmyslně hospodařících ve své zemi, udělal – dělá – šroubky jakéhosi obludně velkého, rachotícího a páchnoucího stroje, o němž nikdo neví, jaký má vlastně smysl. Nedokáže nic víc, než zvolna, ale nezadržitelně opotřebovávat sám sebe a všechny své šroubky.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.