Jak jsem se stal „Skokanem“

Přál jsem si to. A zároveň nečekal. Z dvacátého místa to nepůsobilo reálně. Ale stalo se, dostal jsem dva tisíce dvě stě čtyři preferenční hlasy a byl zvolen jedním ze sedmatřiceti zastupitelů. Poprvé jsem na vlástní kůži ucítil, co znamená otřepané sousloví „voliči rozhodli“.

Začaly mi chodit esemesky, lidé gratulovali – a sem tam hrdě hlásili: „Můj křížek jsi dostal.“. Najednou se abstraktní číslo a neviditelná voličova ruka alespoň částečně zkonkretizovala do tváří několika známých i neznámých. Proč jste mě volili?, ptal jsem se často. A odpovědi byly různé. Někdo mě svým hlasem chtěl odměnit za mou předchozí práci, jiní mi věří, že jako třicátník budu reprezentovat to, co chtějí nejen mí vrstevníci od města v jednadvacátém století.

V novinách mě nazvali „Skokanem“ a tlačili do prvních konfrontací. K tomu se přidaly spory pod některými blogy na stránkách Jihlavských listů: Hovorka na mě leze i z konzervy (to mě pobavilo a věřím, že až do příštího festivalu můžete být klidní), Hovorka si jde nahrabat (z platu zastupitele určitě ne, až jej budu znát, hned vám ho sem napíši), Hovorka tam jde kvůli penězům pro festival (festival je čtrnáct let podporován, aniž bych byl zastupitel).

A mezitím začala vyjednávání, telefonáty, strategie a možná i konspirace – varianty se proměňovaly jako jarní počasí. Možností bylo několik a žádná ideální. Jak to dopadlo, všichni víme. Jak na mne působila volba primátora? A jaké věci pro mě budou důležité? Napíši příště. Závěrem děkuji za podporu, opravdu si jí vážím – ačkoli to zní jako ta nejhorší fráze. I proto se zde budu s vámi průběžně dělit o své zkušenosti. Boj s frázemi je jednou z nich. Ale i o tom někdy příště.

One Response to “Jak jsem se stal „Skokanem“”

  1. Jan Mazanec napsal:

    Marku, zřejmě jsem to byl já, kdo Vás v některém článku nazval „skokanem“. Nemyslel jsem to nijak zle, spíš jsem potřeboval novinářskou zkratku pro označení celkem úctyhodného výkonu – dostat se ze 20. místa do čela. Nicméně zároveň jsem se netajil svým názorem, že pokud je na kandidátce příliš velké množství osobností, pak se může stát (a stalo se to u Krásné Jihlavy), že tito lidé v podstatě odstraní lídra, který – ať už je, jaký je – přece jen je garantem programu toho uskupení a také styčným bodem pro novináře. Možná v souvislosti s tímhle druhým názorem mohlo slovo „přeskočit“ vyznít negativně. To jen na vysvětlenou.
    Jinak si velmi cením, že považujete za důležitý „boj s frázemi“. To je podle mě náš společný úkol. Mějte se dobře!
    Jan Mazanec

Leave a Reply