Archive for Prosinec, 2010

Lékaři odcházejí i neodcházejí

Pátek, 31 prosince, 2010

Na jednom internetovém serveru položili lidem otázku: Myslíte si, že lékaři, kteří podepsali výpověď, skutečně z nemocnic odejdou? Ano, řeklo na tři tisíce lidí, téměř 13 tisíc si myslelo, že Ne.
Odpověď je přitom vcelku jednoduchá: Ano, z nemocnice odejdou. Nikde už ale není řečeno, že těch tři a půl tisíce lékařů, kteří podali výpověď, prodají své byty a domy, sbalí děti, kočku a psa a odjedou léčit do zahraničí.

Ne, oni „jen“ odejdou z nemocnice. Odchod z nemocnice totiž bohatě stačí. Nemocnice bez lékařů mohou nasadit krizový plán a pár dní to táhnout ze „záložních“ zdrojů. Jak ale dlouho? Lékaři věří, že vláda nedopustí krach nemocnic a rozhodne se jim vyhovět a splnit jejich požadavek na zvýšení platů. Potom se lékaři do nemocnic vrátí a budou léčit.

Zatímco doktor, který odejde z nemocnice, si může doma odpočinout a vydržet „bez práce“ klidně týden, měsíc, dva, nemocnice bez lékařů mohou vydržet snad jen pár dnů.

Tisíce výpovědí jsou tlakem doktorů na vládu, nejsou měřítkem počtu lékařů, kteří opustí naši republiku nebo si založí privátní praxi.

Volání dělného lidu, ať lékaři při odchodu do zahraničí zaplatí za vysokou školu, je pochopitelné. Vždyť studovali za české peníze. V té souvislosti by si „lid“ měl uvědomit, že zavedení školného na vysokých školách je nezbytností. Neboť u nás studují zadarmo i přímo zahraniční studenti, třeba ze Slovenska – u nás se „vyučí“ a pak odcházejí léčit domů na Slovensko.

V souvislosti s odchodem lékařů vyslovila socioložka Šiklová názor: na profese faráře, lékaře a učitele jsou kladeny jiné nároky (myšleno morální) než na elektrikáře.

Prestižní zaměstnání je nejlépe rozeznatelné ve volbách. Proč chtějí politické strany lékaře a učitele na kandidátky? Protože jsou „zárukou“ kvality, důvěryhodnosti, vzdělání… Bývá obvyklé, že lékař z dvaadvacátého místa poskočí třeba na třetí a přeskočí všechny dosavadní politiky.

Požadavky lékařů přišly ve velmi nešťastnou dobu – v době nástupu vlády, která (snad) s financemi státu chce něco udělat. Jenže lékaři si říkají, čekáme už dvacet let – když ne teď, tak už nikdy.

Vláda i pacienti, kterých se jakékoliv řešení dotkne, mohou jen litovat, že lékaři takhle razantně nedokázali protestovat v době, kdy se státu vedlo, za vlády premiérů Grosse, Paroubka, Topolánka… A nedokázal to ani „křikloun“ lékařů David Rath. Z jeho kariéry lze ale soudit, že mu šlo spíše o sebe než o lékaře.

Pokud vláda neustoupí, lékaři z nemocnic odejdou. Většina ale ne do zahraničí, nýbrž jen do svých domovů, kde vyčká, jak se to vyvine. Takže lékaři odcházejí, ale vlastně neodcházejí.

Krajská nemocnice a strach politiků

Pátek, 10 prosince, 2010

Výzva lékařů Děkujeme, odcházíme může paradoxně pomoci. Jen v jihlavské nemocnici podepsaly výzvu dvě třetiny lékařů. V dalších nemocnicích v kraji tomu nebude jinak. I kdyby jich nebylo tolik, s nemocnicemi i politiky v kraji to výrazně zahýbe. A to je dobře.

Hrozba výpovědí totiž může přinést změnu, které bychom se jinak nedočkali: vznik jedné krajské nemocnice. Ta by soustředila tu nejnákladnější péči jen do jedné nemocnice a péče by se nedrobila do nemocnic několika ve stylu: kdo co získá (urve), to má.

Nejen kvůli spádovosti by měla být krajskou nemocnicí ta jihlavská. Jenže o tom by museli rozhodnout krajští zastupitelé, kteří k tomu doposud nesebrali dost odvahy. Kraj Vysočina složený z části tří dřívějších krajů vznikl trochu jako nechtěné dítě. A aby se žádný z okresů necítil zneuznaně a odstrčeně, je krajské město tak trochu potlačováno.

Krize v nemocnicích dá ale politikům do ruky velký argument – nelze udržet v provozu „všude všechno“, proto je dobré některé provozy přesunout sem a jiné tam a tu nejdražší péči soustředit do jedné nemocnice – krajské nemocnice. Občané okresů, jejichž nemocnice se tou krajskou nestane, to v krizové situaci snáze pochopí.

Pokud politici strach z odezvy svých voličů nepřekonají, řešení problému se jen oddálí a vyplýtvá plno dalších peněz. V takovém případě by plynula jediná výhoda jen krajským politikům. Užívali by si do konce svého volebního období alibistického klidu. Petr Klukan