Blog Jihlavských listů

Regina Havránková – Wuršerová
53- Aboslventka jihlavského gymnázia a studentkou divadelní vědy FF UK. Největší zálibou divadlo a psaní článků vedoucí k rozníceným diskuzím. :-)

Lékařský exodus

Regina Havránková – Wuršerová | Středa, 26. 1. 2011 v 9:36

Je zkouškové období. Jako obvykle se na začátku ledna schází naše obvyklá squadra: divadelník, germanista, právník, medik. Ve stejném pořadí, ale naopak, se postupně rozcházíme. Student medicíny už po hodině, neboť by narušil svůj časový harmonogram, a tím by se samozřejmě rozpadla celá jeho koncepce studijního plánu. Přátelsky se loučíme a já si v hlavě musím neustále přemítám jeho slova: „ Má to vůbec cenu, když vidíš co se tady děje? Proto jsem si teď vzal němčinu, je lepší být připraven.“ Tím končí můj prolog a přecházím k těm čerstvějším zážitkům…..            Přestože jsem determinovaná prostředím, ze kterého pocházím, snažím se býti nestranným arbitrem. Měla jsem tu čest státi se pacientem jihlavské nemocnice na celé tři dny. Kdybych se na celé tři dny dívala v rámci divadelního kontextu, nebude mít snad žádná příprava, premiéra a následná repríza inscenace tak hladký průběh, jaká je příprava na výkon v jihlavském nemocnici.Tvrdě jsem musela držet mandibulu a maxillu u sebe při kritickém hodnocení dvou rozčílených důchodkyň, stěžujících si na placení „směšných“ 60 korun za den v nemocnici. Musím se tedy sama sebe ptát, proč náš rádoby „světový“ národ bojující za vymoženosti a prezentaci sama sebe v nadacích, organizacích pomáhající snad všem, neudělá pořádek v nejfundamentálnějších otázkách. Proč má za potřebí pouštět se do tak nesmyslné rozepře se strážci našeho zdraví. Proč lidé nepochopí, že právě lékařské řemeslo je nezaplatitelné svojí zodpovědností, náročností, profesionalitou a ochotou lékařů. Dokonce existují stránky typu znamylekar.cz, kde si zhrzení pacienti, jež museli čekat v čekárně, nedostali neschopenku na bradavici na nose, lečí svá zjihlá srdce. Mám chuť se stát lékařským extremistou, vzít si obrovskou injekci s morfiem ( raději rajským plynem,  byly by alespoň příjemně „sjetí“ ) a propíchat jím tento lid. Lid žijící v ultramoderních bytech, s LCD televizí, kouřící cigarety za 80 Kč, jezdící dvakrát ročně na dovolenou s marxisitcko-leninským smýšlením, že služby, alespoň ve zdravotnictví, musí být zadarmo.Doufejme, že má generace, tedy generace roku 1989 a výš, dojde pochopení a především vychování, že bohužel už vše nemůže být zadarmo. A že typické klišé: zdraví je to nejcennější co máme, stále platí a je nutno za něj platit. Ocenit lékaře, problémy řešit na úrovni a neházet slovy rukojmí je ten a ten.Já děkuji a odcházím. Jdu se věnovat alžbětinskému divadlu. Doufám, že se taky nestaneme obětí establishmentu, i když věřím panu ministrovi kultury, je to přece lékař J. Á propos, myslíte, že ve správném resortu?

85 komentářů k článku “Lékařský exodus”

  1. maria pilkova říká:

    Milý Jardo, třídní nenávist rozdmýchavají lidé, kteří jako vy, co nechtějí chápat rozumné argumenty lékařů a tak je stavějí proti ostatním občanům. Nejde o to postavit různé skupiny obyvatel proti sobě a dnes ani třídy v minulém pojetí už neexistují. Problém a ne jenom u nás, a mluvila jsem o tom ne jednou s kolegy z Francie- spočívá v tom, že se rozevírají nůžky mezi vyšší a střední skupinou obyvatel, střední skupina se propadá do nižší kategorie, co se týče výdělků a tím i postavení. A pokud to nechápete tak se podívejte co se dělo a děje kolem- stávky ve Francii, Anglii, Tunisko a Egypt- až kam se to dostává.

  2. Lukas říká:

    Dobrý den Regino,
    měl jsem toho připraveného víc, ale omezím se jen na přání, aby Vám to tak pořád pěkně psalo a hlavně v duchu Vašeho „psaní článků vedoucí k rozníceným diskuzím. 🙂 „, což, jak vidno, se povedlo více než 100% .-)

  3. Tomáš Ďásek říká:

    Pane J.K. – to s těmi riflemi to je perfektní příklad ! Ono když sháníte gatě, tak se jdete do toho obchodu třeba jen podívat, jestli by na Vás něco neměli. Omrknete to a kdyžtak jdete zase domů. A bohužel ono je taky hodně lidí, co chodili a chodí po doktorech „jenom se podívat“.

  4. Lukas říká:

    Nic si z toho nedělejte, berte to jako přípravku na život, bohužel i tací jsou mezi námi. A není jich málo:-( Nenechte se znechutit, to pak budete zapšklá jako oni, a taková přeci nehcete být. Bohužel, anonymita je zneužitelná, párkrát jsem na to JL upozornil (v diskuzích), ale zdá se, že jim je to jedno.

  5. Hana říká:

    Slečno Regino, moc pěkný příspěvek. Sice s Vámi nesouhlasím úplně ve všem, ale obdivuji jak statečně se držíte svých názorů a svého přesvědčení. S anonimitou reakcí si nic nedělejte. Je v tom určitá svoboda vyjádřit svůj názor, i když vy jste se rozhodla jít s kůží na trh s (pro někoho) kontroverzním názorem. Pro mě nejbližší názor v této diskuzi představuje pan Ďásek a jak pozoruji, tak i pro Vás. Přeji Vám, ať vydržíte a doufám, že si v brzké době budu moci od Vás přečíst další podmětný názor, který třeba vyvolá také tak mohutnou diskuzi.

    Pro pana Ďáska – mrzí mě, že sem více nepřispíváte.

    Teď k diskuzi – myslím, že je zajímavé, že v soukromých nemocnicích a zařízeních žádný lékař výpověď nepodává. Možná by se v tom dala hledat nějaká inspirace.

  6. maria pilkova říká:

    Anonym
    slečno Regino, na mé názory lidé také raguji anonymně. Existuji 2 kategorie lidí- 1. která všechno neguje , ničemu nerozumí a nic v diskusi nepřinese a často je arogantní- to zná hlavně pan. Beránek. A tuto skupinu je nutné odsoudit. A 2. neuvádí své jméno jednoduše proto, že se bojí reakce svého okolí, hlavně zaměstnavatele. A já je chápu.
    Vy zatím studujete a nejste na nikom a ničem závislá. Situace se může změnit po nástupu do práce. Představte si, že majitel firmy je v ODS a vy začnete kritizovat činy členů jeho strany, nebo vstoupite do levicové strany. Myslíte jaká bude jeho reakce.? Toto moje pozorování potrvrdil, i prof. Pafko, který se jako první postavil v médiích za požadavek lékařů – když se ho na to ptala redaktorka, proč více lékařů nevystoupí v televizi, rozhlase, tak řekl, že se lidé bojí o práci a on už nemá co ztratit. Takže domnívat se , že každý anonym je zbabělec a ten kdo se podepíše je hrdina , není úplně správny pohled. Nikdy nepochopíme příčiny jakéhokoliv chování, bez znalosti jeho okolí a problémů ,s kterými se potkává.

  7. Hana říká:

    Paní Pilková,
    ono to může být i tak, že zaměstnavatel je v ČSSD 🙂 …to jen tak na okraj.

  8. Tomáš Ďásek říká:

    Paní Regino a to je právě ten velký paradox. Víte – to že se někdo někde podepíše jako Jarda, Venca, Jihlavský občan, nebo koneckonců třeba Tomáš Ďásek, to vůbec neznamená, že je to ve skutečnosti muž – případně že je to pořád ten samý Jarda, Venca, nebo koneckonců třeba Tomáš Ďásek. Berte to prostě všechno jako NĚČÍ názory. Ať už jsou sebevíc vstřícné, nebo hrubé. Protože NĚKDO živý je nakonec psát musel. Automat to nebyl. A v důsledku je jedno, jestli takový názor má Tomáš Ďásek, nebo Franta, nebo sestřenice tchýně domovníkovy kočky – jde o to, že takový názor existuje a tudíž stojí za zamyšlení.

  9. Schneider říká:

    Proč regulační poplatky, když není co regulovat. Stát, ministersvo, zcela zjevně trvá na placení těchto poplatků z jiného důvodu než nikdy přesně definované regulace něčeho. Za psaní receptů a dalších následných vyšetření včetně pobytu pacienta v nemocnicích zodpovídají pouze a jen lékaři. Je možné, že pacient nějakým způsobem ovlivní rozhodnutí lékaře, ale to jej nezbavuje odpovědnosti. Jedině on je garantem, zejména ze zákona, regulace – t.j. napsání receptu podle skutečné, lékařsky prokazatelné potřeby. Ministerstvo zdravotnictví spolu se zdravotními pojišťovnami má právo a zejména povinnost činnost lékařů kontrolovat. Pacient je až ten poslední, který na hospodaření ve zdravitnictví má vliv.
    HLAVNÍ A PODSTATNÁ OTÁZKA ZNÍ: PROČ MAJÍ PROBLÉMY S NEDOSTATKEM PENĚZ BÝT ŘEŠENY NA ÚKOR TĚCH NEJPOTŘEBNĚJŠÍCH A NEJMÉNĚ MAJETNÝCH? DŮCHODCŮ, NEVYLÉČITELNĚ NEMOCNÝCH, LIDÍ S CHOROBAMI, KTERÉ VYŽADUJÍ DRAHÉLÉKY. CO CHCETE U TĚCHTO LIDÍ REGULOVAT?
    Autorka článku hovoří o tom jakoby částka 60 Kč byl jakýsi paketel o kterém je zbytečné vést řeč. Jistě pro lidi s příjmem obvyklým to nemusí být fatální poplatek. mluví se o stokoruně za den pobytu. Asi i to bude pro autorku paktel, .

    PROČ SE ALE NEMLUVÍ SOUČASNĚ O TOM CO Z THO BUDE MÍT PACIENT. STÁLE SI BUDE MUSET NOSIT VLASTNÍ TOALETNÍ PAPÍR, STÁLE BUDE OBLÉKÁN DO VETCHÉHO NEMOCNIČNÍHO ODĚVU, STÁLE BUDE NUCEN SI NOSIT VLSTNÍ PYŽAMO, DOSTANE V SOBOTU A V NEDĚLI ASPOŇ JEDNO TEPLÉ JÍDO……..- ?
    PROČ MAJÍ OPĚT TI NEJPOTŘEBNĚJŠÍ A NEJCHUDŠÍ ZE SVÝCH PENĚZ PODPOROVAT LÉKÁRNY, KDYŽ JICH JE JAKO HUB PO DEŠTI A ŽÁDNÁ Z NICH NEHODLÁ ZBANKROTOVAT? NENÍ JICH TOLIK ZEJMÉNA PROTO, ŽE JDE O SUPERBYZNYS, KTERÝ VYNÁŠÍ MNOHEM VÍC NEŽ DOBŘE ZAVEDENÁ HOSPODA?
    PROČ REGULOVAT POPLATKY PENĚZI PACIENTŮ, KDYŽ TEN KDO BY SE MĚL O REGULACI JEJICH POČTU A FUNKCE, TEDY STÁT, SAMOZŘEJMĚ PROSTŘEDNICTVÍM MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ, SE O TO NESTARÁ?
    Proč regulační poplatkyv lékárnách. ať se počet lékáren zmenší na ten potřebný bez nich vzhledem k velikosti města a jejich spádovosti. Prostě ať se jejich počet se zreguluje sám, tak jak je to ve volném trhu běžné.
    Proč paní Regino Havránková – Wuršrová nenavštívíte v době kdy jsou pacienti, většinou čtvrtek, pátek, nemocnici a nesednete si na pár hodin k okénku kde pacienti platí poplatky. Tam je skutečně o čem psát, když vidíte jak propuštění pacienti staří lidé, lidé po operaci tam stojí frontu jak za cara klacka na máslo a nikoho nezajímají. JSCH

  10. Svatopluk Beran říká:

    Paní Hano, nepodávají výpovědi protože se bojí. U soukromníků si to nikdo nelajzne. O to je to ale horší, protože hněv v těchto lékařích za jejich ohodnocení je stejný, jen držený pod pokličkou. Lepší je když se energie dostává ze sopky pozvolna a jen dýmá. Vytrysklá láva – hněv – už pak nekouká nalevo ani napravo a ničí vše kolem sebe. Viz. Velká Řínová Revoluce, nebo nyní Tunis či Egypt. Pak již je ale na nějaké diskuze pozdě.

  11. Hana říká:

    Pane Beran, takže vlastně uznáváte, že veřejný sektor je vůdči soukromému upřednostňován? Nebo je to pouze tím, že ho ovládají odboráři, kteří jsou ovlivňováni politickými, zájmovými a lobbystickými skupinami. Nedej bože, že odbory ovládne mafie, jako třeba v Itálii – jestli tomu už tak bohužel není…

  12. Tomáš Ďásek říká:

    Ale tak proč tomu říkat zrovna mafie… Fuj 🙂

    Já si nechci hrát na prognostika – ani ne na jasnovidce, ale mám takový nějaký neodbytný pocit, že je jasné jak to dopadne. Už je vidět, že vše spěje ke smíru a ona remíza kdy nikdo neztratí tvář je už skoro upečená. Vláda dá dvě miliardy místo tří, slíbí že něco udělá z korupcí a odborářští bossové tedy dají pokyn ke stažení výpovědí.

    Jenže… Zajedno vláda stejně jako v podstatě moc nemůže mluvit do toho jestli nemocnice doktory zpátky přijmou, tak nemlže mluvit ani do jejich financování. Ony dvě miliardy nepřitečou doktorům na sporožiro. Vláda je musí nějak poslat krajům (podle jakého klíče ? Že by Vysočina, kde je výpovědí nejvíc, dostala více než třeba Praha ? Hm…). Ty je pak následně jako zřizovatelé nemocnic pošlou nemocnicím. A ty je pak nějak pošlou oněm doktorům. No…nevím, ale obvykle když se něco přelévá z kýble do konve a následně do vázy, pokaždé něco sem tam ukápne bokem. Jak kdo zpětně zjistí, jestli se ony dvě miliardy opravdu použily na platy doktorů, to tedy nevím. Jenže to už nikoho zajímat nebude – všichni budou rádi, že se to nakonec nějak urovnalo.

    A další věc – ty dobré a osvědčené lékaře si nemocnice samozřejmě vezmou zpátky a na jejich výpovědi milerády zapomenou. Ale může se stát, že nějaký ten Cvach, který se nechal strhnout davem, také najednou zůstane bez práce. Zajímalo by mě, jestli se o něj oni rozhněvaní odborářští pantátové, kteří si díky této marketingově velmi dobře zvládnuté kampani zase připsali nějaký ten bodík na cestě k senátnímu korýtku, potom nějakým způsobem postarají.

  13. Venca říká:

    Tomáši,myslíte,že by bylo dobrý vymyslet nějaký adekvátní český název pro mafii?Jinak asi máte vcelku pravdu.A co se týče těch odpadlých Cvachů,to byl přece záměr lékařů.Oni nechtějí (jen) vyšší platy,oni přece bojují proti korupci a za zkvalitnění péče.Takže když se oddělí zrno od plev (Cvachů),tak se jim záměr vydařil.

  14. Hana říká:

    Pane Ďásek, opět jste mě dostal svým vtipem a nadhledem. Děkuji. 🙂
    Ale přesto si myslím, že vše bude nakonec trochu složitější. Udělalo se mi nevolno, když jsem slyšela v TV pana Engela, jak tvrdí, že sestry si nezaslouží peníze navíc, protože neměly odvahu postavit se s lékaři a podat výpověď. Co o tom ví? Sestry jsou na tom trochu jinak, než páni doktoři. To ukazuje něco, co si ani netroufám nazvat…

  15. Petr Švarc říká:

    Dobrý večer přeji. Poctivě jsem si přečetl tento blog. Nejsem znalec zdravotnictví, neznám poměry v oboru lékařství, tudíž bych se nechtěl vyjadřovat o korupci, nízkých platech, přesto by jsem chěl vyjádřit svůj názor, názor človíčka, který pracuje u soukromníka a dalo by se říci že je finančně lehce nadprůměrně ohodnocen. Poměrně dlouho sleduji vývoj situace a to nejen zde na IE, ale i přímo od lidí „nejpovolanějších“, doktorů. Pracuji ve službách a kategorie „Mudr“ je mými častými klienty. Toliko na úvod. Vcelku dlouho jsem doktory podporoval, souhlasil s tím, co dělají, ale jen do momentu, kdy mluvčí LOKu pronesl:…………..a žádáme, aby byli přijati Z5. Nezlobte se, ale toto, mě zvedá ze židle. Doktoři bojují za dodržování zákoníku práce a sami jej teď chtějí porušit ? Někdo může argumentovat tím, že byl již porušován množstvím přesčasových hodin, ale někde se začít musí. Pokud chci dosáhnout změny, jdu za tím a jsem si vědom následků svých činů /výpovědi- V tuhle chvíli to opravdu vypadá, že páni doktoři nebojují proti korupci, ale za to, aby ukrojili svůj díl z koláče . Je mi jasné, že celá tahle fraška skončí kompromisem. Doktoři dostanou přidáno, díry pro „malou domů“ zůstanou, ale přeci jen bych uvítal, aby ředitelé nemocnic dostali volnou ruku v tom, koho si vezmou Z5. Co by to bylo za managment, kdyby nepřipravil scénář pro krizovou situaci a nezlanařil náhradu ? Ať vezmou Z5 špičky ve svém oboru a mladé perspektivní, kteří mají jednání a chuť pracovat. At dostanou smlouvu na rok a ukáží, že mají co nabídnout. Během posledních 5-ti let jsem měl tu možnost 3x navštívit Jihlavskou chirurgii. Možná jsem měl smůlu na doktory, Jihlavě už mě nikdo neuvidí. Vše je o lidech a jejich přístupu k jejich povolání.

  16. Svatopluk Beran říká:

    Slečno Hano, mohu vědět z čeho tak dedukujete? Myslíte tím to, že zaměstnanci ve fabrikách si narozdíl od soukromníků nemohou na podkladě podvodných přiznání krátit daně, či snad to že zaměstnanci ve fabrikách táhnou polovičku zdravotního zajištění za soukromníky? Nebo se snad domníváte že mafii podporovanou nynějším presidentem Klausem, který na konci druhého tisíciletí nechal ztratilo minimálně přes 1 bilion Kč, už tenkrát vedli potají doktoři? Že si ten jeden bilion schovali a teď se snaží paběrkováním proprat a zlegalizovat tyto peníze?
    Můj názor na možnost návratu všech doktorů. Je to samozřejmě úhel pohledu který ukazuje na to jak kdo vnímá hodnoty. Doktoři by měli být přijmutí nazpátek všichni. Nebo si snad myslíte, že ti co si nakakali do kalhot a nebyli se schopni postavit této zkorumpované vládě Petra Nečase, kde i Klaus se zaručovali za Drobila a ejhle, tři miliardy které by pokryly platy občanů kteří se nám starají o to nejcennější co máme, měli připadnout na jediného Drobila a jeho volební propagaci. Nyní se zaručuje Nečas za Vondru a každý kdo zná Vondrovu minulost ví, že je to placený agent amerických PR agentur a zloděj který organizoval miliardový možná i bilionový tunel na nejen české daňové poplatníky. Tohle je mafie paní Hano miliardy až biliony peněz vydřených z daňových poplatníků pro jednotlivce, ne tri miliardy na platy 16 tisíc lidí. Tři miliardy nebo i pět z našich daní do zdravotního pojištění, z kterého se ztrácí 30 miliard ročně. 250miliard kterých se vybere na zdravotní péči pro všechny nesmí být součástí žádného generovaného zisku podnikateli, nýbrž má směřovat pouze do zdraví občanů. Je mi líto sester, hlavně proto že jsou ve valné většině s doktory, ovšem dřívější ministr zdravotnictví za ODS paní Jurásková, nyní ředitelka Všeobecné Fakultní Nemocnice zcela zapomněla z čeho vyrostla a ze své dominantní pozice Presidentky asociace sester, mluví za ostatní sestry a plní tím potřeby ODS, rozeštvat zdravotní personál mezi sebou. Pokud nenajdou sestry v sobě svojí vlastní síly a nesvrhnou tuto osobu z její pozice ředitelky asociace sester, bude ona nadále onou služebnicí a pátou kolonou mezi doktory a sestrami. Je vrcholem její vlastní stupidnosti napřed něco nepodpořit a pak si dělat nároky na výhru. V každém případě by sestry měly mít také přidáno, ale za tento způsob, by se musely stydět. Je potřeba aby se sestry nebály, ale napřed musí zúčtovat s touto mafiánkou. Ještě ohledně Cvachů, jsem přesvědčen že tito zůstali v nemocnicích, protož jsou to právě oni, kteří mají strach a jsou bez vlastní vnitřní síly. A nyní by to měli být právě oni kteří by měli za svojí podělanost dostat přidáno. Jak by se vám líbilo pane Ďásek, kdyby jste bojoval a přitom by smetanu slízli jiní. Nechápu jak mnoho našich občanů je stále schopno naslouchat této korupční vládě a jejich ubohým pomluvám a výmluvám. Ano je to zřejmě tak, Češi mají rádi korupci. Značná část veřejnosti totiž Klausovi, Drobilovi, Nečasovi a vůbec celé ODS aplauduje, proto budeme všichni i nadále nehorázně okrádáni. Podle posledního průzkumu Centra pro veřejné mínění (CVVM) ODS po aféře Drobil výrazně posílila (z prosincových 22% na lednových 26,5%). Zdá se, že u výrazné části českých voličů jsou podezření na korupci a neprůhledné zacházení s veřejnými penězi u politických stran něco opravdu „sexy“.

  17. Svatopluk Beran říká:

    Toto je plagiát.

    Češi mají rádi korupci
    Boris Cvek
    Značná část veřejnosti Klausovi a Drobilovi a celé ODS aplauduje, a proto budeme všichni nehorázně okrádáni dále

    Podle posledního průzkumu Centra pro veřejné mínění (CVVM) ODS po aféře Drobil výrazně posílila (z prosincových 22% na lednových 26,5%). Zdá se, že u výrazné části českých voličů jsou podezření na korupci a neprůhledné zacházení s veřejnými penězi u politických stran něco opravdu „sexy“.

    Vybavuji si tu slova jednoho staršího pána, známého vyváděním veřejných peněz z jedné nemocnice, který mi s bezelstnou tváří v době Čunkovy aféry tvrdil, že rozhodně je na straně Jiřího Čunka a že já mám jistě stejný postoj. Později jsem potkal svého bývalého spolužáka, opravdu čestného člověka, člena KDU-ČSL, který mne přesvědčoval, že Čunek je nevinný jako lilie, pouze se proti němu spikla média.

    Je pravda, že KDU-ČSL se ve vleklé Čunkově aféře nezastal prezident, který měl svou aféru v roce 1997, aby se v roce 2003 stal za podpory Grossovy ČSSD prezidentem. ODS s Drobilem jako ideovým šéfem strany a s prezidentem jako faktickým předsedou netrpí vůbec na souchotě, ale kypí červenolícím zdravím a přízní ze strany veřejnosti.

    Proto mám jisté podezření, že současná aféra kolem ministra obrany Vondry má ve skutečnosti ještě výrazněji zvýšit popularitu ODS ve společnosti, která je sama prolezlá korupcí či příliš důvěřivá k nevině politiků (věřím, že mnohá naivní hlavička si klade kruciální otázku: a je vůbec korupce a defraudace veřejných peněz takový zločin?).

    Zdá se, že v době, kdy byl Vondra místopředsedou vlády a vedl vládní sekci pro předsednictví Česka EU, vyfakturovala jedna firma (Promopro) za pronájem a obsluhu audiovizuální techniky na akcích, pořádaných v rámci českého předsednictví EU, 766 milionů Kč z peněz daňových poplatníků, ačkoli částka podle původních garancí nesměla překročit 85 milionů Kč.

    Zakázku přitom dostala bez výběrového řízení a na základě lživého tvrzení o exkluzivních právech, jež údajně měla mít na zajišťování audiovizuální techniky v prostorách Kongresového centra Praha.

    Podle Novinek.cz šlo o „přeprodaný kšeft“, kdy Promopro větší část zakázky přeprodala za 378 milionů Kč společnosti NWDC, která zakázku „fakticky zajišťovala“. Za tuto „práci“ si Promopro nechalo 147 milionů a jeho dva jednatelé, manželský pár, si převedl 45 milionů na své konto.

    Takhle v Česku vznikají milionáři. Je velmi pravděpodobné, že podobných zakázek existuje mnoho, jen dosud nebyly objeveny, nebo se dosud tutlají. Potom nejsou peníze na placení zdravotního pojištění státních pojištěnců, a tedy na platy lékařů, nejsou peníze na školství, na zefektivnění práce policistů, na postižené a vyloučené občany…

    Přitom lidé, kteří za pomoci politiků okrádají společnost o obrovské prostředky, jistě nejsou žádní filantropové, kultivovaní boháči typu Billa Gatese a veřejný zájem, právní stát i férový byznys jsou jim zcela neznámé věci.

    Tito lidé mají sedět ve vězení a ne uplatňovat výnosy ze svých zločinů jako ekonomickou moc nad společností. To ale, zdá se, velká část české veřejnosti nechápe, což plyne z popularity prezidenta i vzestupu ODS po aféře Drobil, jak ji dosvědčuje průzkum CVVM.

    V následné mediální přestřelce po zveřejnění zmíněných informací o aféře kolem firmy Promopro bylo hlavním tématem, kdo za to může. Premiér Nečas se snažil odpovědnost přehrát na bývalého šéfa Úřadu vlády Jana Nováka, ten to ale odmítl a obvinil Vondru.

    Bývalý premiér Topolánek se postavil za Nováka proti Vondrovi, výdaje se mu prý zdály už tehdy přemrštěné a odpovědnost nese Vondra. Vzhledem k tomu, že trestní oznámení ve věci podezřelé zakázky pro firmu Promopro podalo ministerstvo financí, vedené Kalouskem, který prý Vondru nemá rád, Vondra mluvil o tom, že ho chce někdo „uvařit“, a Kalousek kontroval žádostí o omluvu. Vondra nebyl příliš dobrý stratég v tom, že se snažil hájit i pozici firmy Promopro a bezúhonnost celé zakázky, nikoli jen si nad vším umýt ruce.

    Už z toho se dalo tušit, že nese zodpovědnost (kdyby ji nenesl, nebude něco tak skandálního hájit). A potom Kongresové centrum popřelo exkluzivní práva firmy Promopro, na nichž Vondra stavěl bezúhonnost zakázky, a podle informací z dnešního rána, uveřejněných na Novinkách.cz, se proti Vondrově mytí rukou postavila i jeho někdejší náměstkyně Hendrichová: Vondra prý byl o všem informován.

    Teď je otázka, zda Vondru podrží prezident Klaus, jako podržel Drobila. Klaus má totiž, jak jsem ukázal výše, zvláštní schopnost očarovat část české veřejnosti a učinit z nechutných podezření téměř zásluhy.

    Vondra jako člověk blízký bývalému prezidentovi Havlovi a bývalému šéfovi ODS Topolánkovi Klausovu podporu ovšem téměř jistě nezíská. To, že se proti němu nyní staví i sám Topolánek, může souviset s nějakým Topolánkovým pocitem křivdy, že Vondra udělal kariéru v ODS i po svržení Topolánka, který ho do ODS přivedl. Nakonec může být Vondra obětním beránkem místo Drobila a další lekcí pro premiéra Nečase (Vondra Nečasův člověk) o jeho bezvýznamnosti. Aféra může zvýšit popularitu ODS, ať už dopadne jakkoli, hlavně když posílí Klause a jeho vliv na vládu, což se zdá nevyhnutelné.

    Je nepochybné, že celá ODS by k nějakému vystřízlivění a zbavení se celé pavučiny korupční minulosti potřebovala obrovský pokles důvěry ze strany veřejnosti a definitivní osvobození se od Klause.

    Značná část veřejnosti však Klausovi a Drobilovi a celé ODS aplauduje, a proto budeme všichni nehorázně okrádáni dále, ať už lidmi z ČSSD nebo ODS nebo jiných stran – vždy však pod patronací klausovské mentality (již sdílel např. premiér Gross). Normalizace a divoká privatizace prostě mají svou setrvačnost a vymodelovaly charaktery mnoha lidí, kteří tu budou mít hlas a vliv (a často zastávají ty nejvlivnější posty), dokud přirozenou cestou neodejdou z tohoto světa.

    Výsledky průzkum CVVM, uveřejněné na Novinkách.cz 27. ledna: ZDE

    Informace o aféře kolem ministra Vondry a firmy Promopro: ZDE

    http://www.blisty.cz/art/56989.html

  18. Svatopluk Beran říká:

    Několik informací v širších historických souvislostech, které nejsou z mé hlavy, měly by však mnohé vést k širšímu přemýšlení o souvislostech a napomoci hledat ojektivní pravdu i mimo naše mainsternová pravicová media.

    Toto je plagiát

    Běh věcí je ve zdravotnictví určován zájmy a bojem zájmových skupin o co největší díl z peněz do zdravotnictví směřujících . Je to hra s nulovým součtem, všichni vyhrát nemohou. Poskytovatelé a spotřebitelé péče chtějí platby co největší, plátci co nejmenší. „Veřejní činitelé“ naslouchají zájmovým skupinám potud, pokud jim mohou prospět nebo uškodit. Proto je nejmenší pozornost věnována pacientům a pojištěncům vůbec.

    Toto platí analogicky pro všechny služby financované z veřejných fondů. Rozhodně neplatí oblíbená fráze pravicových fundamentalistů, že zdravotnictví je podnikání jako každé jiné.

    Existují totiž nezničitelná specifika:

    Mezi nabídkou a poptávkou je dvojí asymetrie: informační a emoční. Spotřebitel- pacient je mnohem méně informován o podstatě problému (závažnosti, léčitelnosti, prognóze…) a rozhoduje se v tísni. Z toho důvodu nabídka stimuluje poptávku. Pacient neví, co může odmítnout, aniž by sám sebe poškodil. Z toho dále vyplývá, že ve zdravotnictví více než jinde „nabídka“ stimuluje poptávku.

    A také existují specifika zničitelná. Různě velký segment zdravotní péče je nárokový pro každého. Zdravotnická povolání, (zejména povolání lékaře) mají vysokou společenskou prestiž.

    Zdravotnictví funguje v trojrozměrném prostoru definovaném zcela nesouměřitelnými dimenzemi: morální, vědeckotechnickou a ekonomickou. Vždy zůstane velký rozdíl mezi tím, co může a co by mělo.

    V obecném diskursu je zvykem referovat a „analyzovat“ tzv. „události“, zatímco procesy často zapomenutými událostmi nastartované unikají pozornosti, ačkoli nové „události“ jsou jen vyvrcholením krizí v běhu nepozorovaných procesů.

    O nějakém procesu můžeme říci, že mu rozumíme, jestliže jsme schopni predikovat jeho vývoj. Komentátoři, pro které jsou další události jen dalším překvapením, jen dokazují, že nerozumí ničemu.

    Vývojová linie od Marie Terezie do roku 1989 a její zlom jako neoliberální „reforma“
    Argumentace k vytvoření „nového zdravotnictví“ na „úplně nových principech“ od roku 1989 vycházela z „axiómů“, že existující zdravotnictví je plodem „komunismu“ a že „komunismus“ je zlo, ergo je nutno zbavit zdravotnictví komunismu tak, aby představovalo úplné dobro. Jeden zvláště velký myslitel dokonce dospěl k heslu, že: „Komunistické zdravotnictví je nereformovatelné a proto je třeba je zničit. To se daří. Zdravotnictví, které nebylo nějak zvlášť specificky „komunistické“, tedy 20 let není ani tak reformováno, jako ničeno.

    Na otázku , co je to „zdravotnictví“ by průměrně informovaný občan odpověděl, že to jsou nemocnice, lékaři a sestry v nemocnicích, pak by si vzpomněl na praktické lékaře a možná i ambulantní specialisty a snad i na záchranky. Nejspíš by si nevzpomněl na „odborné léčebné ústavy“ a nezdravotnické pracovníky, lékárny, výrobu a distribuci léků a zdravotnických prostředků, atd. Jenže zdravotnictví netvoří nahodilý shluk jednotlivostí, ale systém řízení, fungování, propojení, koordinace- prostě systém. Zdravotnická zařízení , lékaře a sestry ještě máme, zdravotnictví se už z 90% vytratilo.

    Kdysi za normalizace (1976) jsem se na přednáškách „sociálního lékařství“ dozvěděl, že systém zdravotnictví, který se v ČSSR rozvíjí, vychází z „Košického vládního programu“ ( duben 1945), který byl programem nikoli „socialistické“, ale „národní a demokratické revoluce“ a měl zajistit „prospěch všech vrstev pracujícího lidu“, jenže doktor Třebický (později jsem se s ním setkal v odborné komisi ČSSD), který nám tehdy přednášel, zcela v klidu konstatoval, že tento program nevymysleli v roce 1945 komunisté, ale ve dvacátých a třicátých letech sociální demokraté- tedy odborníci k nim se hlásící. Ovšem ani ti si to nevycucali z prstu. Navazovali na zkušenosti a znalosti odborníků prosazujících „veřejné zdravotnictví“, tedy zdravotnictví dostupné každému, kterážto myšlenka se silně rozvíjela zejména od 2. poloviny 19. století. Souvisela zejména s komunální hygienou a bojem proti infekčním chorobám (pravé neštovice, vzteklina, TBC, infekční průjmová onemocnění, syfilis, dětská obrna, atd., atd.). Skoro každý, kdo tehdy v lékařství něco znamenal, podporoval systém veřejné zdravotní péče. Ani tady nebyl začátek. Josef II a Leopold II byli inspirováni myšlenkami osvícenství a aktivitou Gerharda van Swietena (+1772) „hlavního lékaře“ (protomedikus), propagátora a budovatele veřejného školství pro všechny a také censora mocnářství a osobního lékaře císařovny Marie Terezie. Za panování jejích synů byly budovány „veřejné“ nemocnice, porodnice, nalezince, blázince a další „ústavy humanitární“. O jejich odborné úrovni ve srovnání s dneškem si nemusíme dělat iluze, ale nabízely to, co nabízet mohly. Podstatné je, že nemajetní byli ošetřováni zdarma, chudí za malý poplatek. Tyto dvě kategorie podaných tvořily přes 80% ošetřovaných. Ti byli ošetřováni z veřejných prostředků- zde jsou kořeny „komunistického“ pečovatelského státu- v době Rakousko-Uherské totality. Dnešními pravičáky by byli tito císařové obviněni z levičáctví. Myšlenka sdílení rizik vedla v meziválečném období k realizaci systému veřejného zdravotního pojištění. O jeho nedostatečném fungování napoví film s Vlastou Burianem „U pokladny stál“. Stařičký lékař se mi svěřil, že v roce 1947 se rodina jeho novomanželky složila na úplatek pro úředníky pojišťovny, aby dostal smlouvu na „soukromou“ ordinaci „na pokladnu“. Na velkých myšlenkách vždy parazitují malí lidé.

    Samozřejmě vedle myšlenky všeobecně dostupné veřejné zdravotní péče reprezentované nejvyššími odbornými a morálními autoritami, existovali vždycky medicínští hokynáři, jimž byly zájem nemocných a veřejný zájem celkem lhostejné. Ti vždy a všude patří k hlavním brzdám rozvoje zdravotní péče jako veřejné služby.

    Lékaři byli po roce 1948 vnímáni jako „maloburžoazní živel“, jímž ostatně povětšinou byli, ale KSČ se chtěla prezentovat úspěchy na poli „socialistického zdravotnictví“ a lékaře potřebovala. Přeměna zdravotnictví na „socialistické“ byla svěřena převážně lékařům, kteří byli motivování vlastním přesvědčením nebo možností kariéry nebo obojím. Nicméně zdravotnictví bylo zařazeno jako „nevýrobní sféra“, tedy jako něco, co se na „budování“ tolik nepodílí. Zdravotníci nebyli vyhodnoceni jako „dělnická třída“, proto podpora zdravotnictví v plánovaném hospodářství nebyla prioritní, zdravotnictví patřilo mezi „zbytkové rezorty“. Procentuální růst výdajů na zdravotnictví byl nižší než ve „výrobních“ rezortech. Objektivní potřeba ovšem naopak rostla- s potřebou růstu mezd, investic, vývoje, výroby a dovozu nových léků a technologií. Disproporce se v prvních poválečných letech neprojevovala tak drasticky, ale v dalších desetiletích se rychle zvyšovala. V sedmdesátých letech československé zdravotnictví ve většině oblastí přestalo držet krok s vyspělými kapitalistickými státy a začalo zaostávat v dosažených výsledcích, což bylo prohlubováno také velmi omezenou dostupností vědeckých informací, léků a technologií. Tento stav tedy nebyl výsledkem samotného systému organizace „socialistického“ zdravotnictví, jak se stále účelově nepravdivě tvrdí, ale jeho dlouhodobého podfinancování a izolace. Situaci zhoršovala také rigidita řízení, která prostupovala celým státem a vedla k zanedbávání nutných strukturálních změn.

    Neoliberální „péče“
    Zdravotnictví na území dnešní ČR do roku 1989 plynule navazovalo na snahu o veřejnou zdravotní a sociální péči a to minimálně od dob osvícenství.

    Neinformovaný občan se mohl domnívat, že „vyhnáním komunistů“ se kvalita zdravotní péče rychle zlepší, neboť naváže na vysokou úroveň zdravotnictví před rokem 1948 a rychle se vyrovná s předstihem kapitalistického Západu „který nám ochotně pomůže“.

    Vyrovnání úrovně nebylo cílem vládnoucí pravice, tím byla privatizace a likvidace zdravotnictví jako veřejné služby. Tohoto cíle dosud nebylo dosaženo, ale intenzivně se na něm pracuje a výsledky se dostavují.

    Jenže v roce 1989 nebylo u nás obecně (ani mně) zřejmé, že se situace v zemích, v nichž zvítězili neokonzervativci prudce mění. Hlavním heslem se stala privatizace veřejného sektoru jako všelék. I v těchto zemích byl veřejný sektor (zdaleka nejen zdravotnictví) často v (relativně) zanedbaném stavu (podfinancovaný a nebo navíc špatně řízený) a soukromá iniciativa se mohla jevit jako dobrý nápad.

    Staletí vzhůru pokračující linie budování zdravotnictví jako systému veřejné zdravotní péče se obrátila doprava a dolů. Zdravotnictví přestávalo být veřejnou službou. Pionýrem na této cestě byly a jsou USA. Historicky budovaly jednotlivé státy USA různou měrou a v různé kvalitě veřejnou (všeobecně dostupnou) nemocniční zdravotní péči podobně jako v Západní a Střední Evropě.

    Po roce 1910 prosazovali američtí zdravotničtí reformátoři zdravotní pojištění, ale lékaři („hokynářského typu“) a další zájmové skupiny tomu zabránily. Ve třicátých letech prohrálo veřejné zdravotní pojištění souboj o priority s pojištěním proti nezaměstnanosti. Prezident Roosevelt navrhl (neúspěšně) Kongresu „Listinu ekonomických práv“, která zahrnovala také právo na přiměřenou zdravotní péči. Prezident Truman návrhl plán státní zdravotní péče, který měl zahrnovat všechny Američany. Americká lékařská asociace plán označila za komunistické spiknutí. V padesátých letech dominovalo soukromé zdravotní pojištění, v šedesátých letech už takových soukromých pojišťovacích společností bylo přes 700. Prezident Lyndon Johnson prosadil státní podporu pro chudé a staré (Medicaid a Medicare), protože s rostoucími cenami pojištění přibývalo osob, které si ho nemohli dovolit. Možnost všeobecného zdravotního pojištění opět padla. Honba za ziskem vede k růstu cen pojištění, současně efektivita systému klesá, stoupá počet i podíl nepojištěných a slabě pojištěných. Tato skutečnost se stala důvodem pokračující nespokojenosti, předmětem veřejného zájmu a tím politickým problémem. Proto prezident Richard Nixon usiloval na začátku sedmdesátých let o všeobecné veřejné zdravotní pojištění . To však neprosadil , podařilo se mu rozšířit rozsah výkonů hrazených z Medicare. Soukromé pojišťovací a jiné komerční společnosti budovaly sítě ziskových zdravotnických zařízení. Současně byla státní a městská zdravotnická zařízení privatizována. Tento proces se urychlil od sedmdesátých a zejména osmdesátých let. Prezident Reagan prosadil, že v programu Medicare se platilo „za diagnózu“ – DRG (prosazované v ČR), nikoli za léčení. V posledních dvaceti letech patří neefektivnost, vysoké ceny a proto nedostupnost zdravotní péče k hlavním vnitropolitickým problémům USA. V devadesátých letech rychle rostly náklady na zdravotní péči. O prosazení federálního systému všeobecného zdravotního pojištění marně usiloval tým manželky prezidenta Hilary Clinton. Dále přibylo nepojištěných (45 mil. Američanů v r. 2000). Celkové výdaje na zdravotní péči nyní tvoří 18% HDP, zatímco průměr EU je asi 9% (ČR 7%)- mnohdy při dosažení lepších výsledků než v USA. Výdaje mimo komerční pojištění (Medicare, Medicaid a některé další podpory z veřejných fondů činí asi 50%). Vznikl nový tlak na omezení veřejných výdajů. Reformní pokus prezidenta Obamy se zcvrkl na minimum. Kromě pojišťovacích společností a komerčních poskytovatelů důrazně protestovali konzervativně orientovaní plátci komerčního pojištění, kteří se obávali, aby z peněz, které nastrkali do pojištění, neprofitoval někdo, kdo neplatil. Je zřejmé, že americký vývoj je dlouhodobě zcela jiný než evropských zemích s tradičním silným sociálním státem. Americký vývoj ve značné zkratce uvádím, aby bylo zřejmé, kam směřuje komercializace zdravotnictví v evropských zemích, které k ní zvolna přistupuji a v ČR, pokud bude „dokončena reforma“. Komercionalizace vede k rychlému růstu neefektivních výdajů tlakem na růst ziskovosti. Pokud se „zdravotní daň“ stane „skutečným plnokrevným pojištěním“ jak zní oblíbená floskule, budou uzavírány individuální smlouvy. To povede k podstatně vyšší administrativní náročnosti, dále k výdajům na reklamu a nábor pojištěnců a kontrolu individuálních výdajů. V USA spotřebují samy pojišťovny 27% pojistného, v českých zdravotních pojišťovnách bez individuálních pojistných smluv 3%, v EU 4-6%. Rostoucí počet občanů nebude mít žádné, nebo jen minimální pojištění, protože si ho nebudou moci dovolit. To si může a nemusí (za cenu sociálních konfliktů) vynutit dodatečné státní výdaje na speciální chudinskou péči. Výdaje porostou, tradiční evropská rovnost ve zdraví či rovný nebo „spravedlivý“ přístup ke zdravotní péči (equity) zmizí. Komerční pojišťovny a komerční zdravotnická zařízení vytvoří lobbyistický korupční tlak na další zvýhodnění podmínek, které mají vést k dále rostoucí ziskovosti.

    Situace povede k růstu sociálního a politického napětí. To nás však teprve čeká, pokud bude „reforma dokončena“. V dalším díle popíši, čeho už bylo v ČR dosaženo.

  19. XXXXX říká:

    To je panečku šetřeníčko. Polovina felčarů je zbytečná, ale přidáme jim. Dobrý. Třičtvrtě učitelů jsou k ničemu, ale přidáme jim. Ještě lepší. Chlupatý a hasiči jsou nám na kulový, těm sebereme, lampasáci samostatná kapitola, dostanou ubráno a zvednou jim normy z tělocviku. Ti nemůžou ze zákona stávkovat na těch si smlsnem. Super.

    Proč prostě doktoři simulanty nevyhážou? Je to byznys a v něm se musí živit co nejvíc prasátek. Když chcou jít ať jdou. Já je nepotřebuju. Aspirin a brufen mi prodají v apatice a jestli mi opravdu něco bude, tak mám dvě možnosti, buď si připlatím u odborníků, nebo zaklepu bačkorama. Že žádný nebudou? Ale budou, Vždycky to byl dobrej byznys, nebude to teď jinak.

    Furt jen kecy o šetření. Státní správa stojí celá za hovno. Tolik negramotů jako je tam není nikde jinde. Šéfíci mají svoje židličky za politický bodíky a je šumák, že nemají tucha co je vlastně jejich náplní práce. A ti si pak ve složitých a náročných výběrových řízeních vybírají své poddané. Každej idiot, ktej má stranickou knížku má zároveň s ní kvalifikaci na cokoli. Škoda jen že za moje a ne za svý.

    Je to zapojení „do koule“. Nevybíráme daně protože nás kdejakej právnickej nedouk sfoukne jako svíčku, protože nás zastupuje ještě horší nedouk. Na právníka totiž nemáme. Místo toho, aby stát najal borečka co ho dvacet let systematicky okrádá na daních a tudíž ví přesně kde nechal tesař díru, dal mu sto měsíčně a ten by si vydělal nejen na sebe ale i do státní kasičky, raději pošle negramotnou bábu do firmičky o dvou zaměstnancích a jednom kapitalistovi počítat dva dny stravenky. To je pro zasmání.

    Jsem pro soukromý zdravotnictví, soukromá klinika jistě nekoupí gama nůž za trojnásobek. Jsem pro komerční zdravotní pojištění, seru na nějakou solidaritu. Kdo je solidární se mnou. Jo solím to jo jak mourovatej, ale jen solím.

    Šetříme a šetříme.

    Ale co to tady plácám raději jdu něco dělat.

  20. xmolly říká:

    Tak teď si chrstla oleje do ohně jak znám XXXXX si nic nenechá libit!!!

  21. Svatopluk Beran říká:

    Doporučuji zhlédnout. Prostě tato doba a princip zavedený presidenta Klausem přes jihlavského pana Kratochvíla a jim podobným. Tak nějak mě to irituje k prohlášení – vzhůru od Červéného Hrádku až po Motol, Icom apod.

    Pánbůh z Motola, aneb jak se pilotuje nemocniční letadlo

    Zde můžete zhlédnout velice zajímavé video, dávající náhled do hlubin českého zdravotnictví. Ředitel pražské motolské nemocnice zde mluví na nějakém interním setkání dosti otevřeně a vychloubačně o podstatě věci, píše Boris Cvek.

    http://www.youtube.com/watch?v=17yHeRjJk7k&feature=player_embedded

    Takto funguje v Česku nikoli jen zdravotnictví, nýbrž celý stát: je to mafiánský systém, v němž se rozkrádají peníze daňových poplatníků udělované různým subjektům za nějaké protislužby těm, kdo ty peníze spravují a rozdávají.

  22. XXXXX říká:

    xmolly: Ale nechá. Už mnoho let se řídím úslovím „Orel much nelapá“.

    Regina Havránková – Wuršerová: Milá alžbětínská studentko.

    Zaprvé neshledávám ve svém příspěvku, zvláště pak v tebou citovaných částech gramatických chyb. Je třeba si nejdříve ujasnit co je gramatická chyba a co je slengový výraz, případně vulgarismus.

    Zadruhé na to abys byla schopna posoudit jaký resort mi pasuje, bylo by třeba mě nejprve poznat. To je ale problém, protože se schovávám za jakási anonymní X-ka, která ovšem nejsou o nic anonymnější než třeba Milan Dolažel, Další problém máš v tom, že já nestojím o to potkat se s tebou, snad až budeš něco vědět o životě tak za dvacet let, třeba. Jenže to už budu prvním rokem statečným důchodcem a budu mit asi větší starost o kvalitu ranní moči a stolice než o státní správu.

    Nicméně, abys mohla klidně usnout povím ti co je mým „resortem“. Je to analýza. V divadle obor veskrze neužitečný.

  23. XXXXX říká:

    Malý panáček, to snad ani ne, teatralita, to jo, a vychování – klasické, čecháček to už vůbec ne, alžbětínské divadlo – shit, nehodí s to k ničemu, leda bychom tu měli znovu renesanci. Soudruh tak to jsi ujela hodně vedle. Nedivím se. Blbka co neví kam patří, právo mýlit se má.

    Jak říkám tak dvacet let a hlavička bude moudřejší. Nebyl jsem jiný.

  24. XXXXX říká:

    Abych předešel dalším hloupým debatám, tak to uzavřu.

    Můj děd strávil dvanáct let v lázních v Jáchymově s cestovkou Urválek-Tour, protože nevěděl že ovobozovat se má z východu a ne z druhý strany. Jeho syn – můj otec se za odměnu mohl vyučit horníkem nebo zedníkem. Zvolil to druhý. A rozhodně by chytřejší než polovina těch odcházejících. Můj druhý děd se svými patnácti hektary lesů polí a luk rozvrátil republiku a jeho dcera má matka díky tomu udělala závratnou kariéru v kravíně. Zřejmě byli dost potrestaní a tak mi strana a vláda umožnila napotřetí dokončit průmyslovku a dokonce napoprvé vysokou, pominu-li to, že jsem musel makat na vykládce abych si mohl koupit kus knížky. Takže na soudruha už raději zapomeň a já uznám, že se Shakespear byl významný dramatik.

    vše

  25. Svatopluk Beran říká:

    Přidávám článek z časopisu Žena a život ve kterém povětšinou veselou formou glosuje jedno mladé děvče narozené ve Spojených Státech život v naší zemi. Pod článkem jsou následně dvě vystoupení pana Julínka. Jedno je z pořadu pana Krause Uvolněte se prosím a druhé je z obhajoby třicetikorunových poplatků Tomášem Julínkem před útavním soudem. Všimněte si, mimo jiné jak pan Julínek ústavnímu soudu lže v 7 minutě a 55 vteřině o tom, třiceti korunový poplatek není podmínkou k poskytnutí zdravotní péče. Lež jako věž.

    Pár slov na podporu lékařů.

    Manžel jedné mé známé byl nedávno na operaci. Všechno dobře dopadlo, ona si ale pak stěžovala, jak dlouho museli v nemocnici čekat a jak byli skoupí na slovo. Pravda, není nic horšího, než být v pozici člověka, který nic neví a snaží se vypáčit informace z nějaké všemohoucí osoby, která na něj zvysoka kašle. Chápu že to naštve. Ale strpení, povím vám o něčem co je snad k naštvání ještě víc.
    Je k vzteku platit každý měsíc tři sta dolarů na zdravotní pojištění, které spolkne čtvrtinu vaší výplaty, a ještě u doktora stovky dolarů doplácet, protože spousta typů pojištění neuhradí účet stoprocentně. Vlastně většina. Je k vzteku přijít do nemocnice, kde vám sestra při příjmu řekne ,, Je mi líto, vaše pojistka péči u nás nekryje. Pokud neumíráte, musíme vás požádat, abyste odešla.,, Je to k vzteku, když jste nemocní a u vaší postele se najednou zjeví nemocniční úředník, který vám vysvětlí, jaké léky potřebujete a jaké léky kryje vaše pojistka – zejména když se ty dvě položky skoro nepřekrývají. Je k vzteku, že těch pár veřejných nemocnic v každém státě má nadbytek pacientů a nedostatek peněz, takže sice můžou mít celá oddělení s prázdnými postelemi a přesto musí odmítat nemocné, protože není na zaplacení elektřiny a na oddělení se nedá topit ani svítit. Souhlasím s tím, že čekat dlouhé hodiny na doktora a nakonec se od něj nic nedovědět je protivné. Ta druhá možnost je ale horší. Věřte mi, zažila jsem oboje. Musela jsem si odpustit víc než jen pár obědů, abych si byla schopna platit nadstandardní zdravotní pojištění, a když jsem ho pak využila, stejně jsem si musela půjčovat, přestože jsem měla všechny účty zaplacené…..Závěr článku zní takto – Představte si, že musíte zaplatit 200 000 korun za hospitalizaci. Nebo hůř – představte si,že vás odmítnou léčit kvůli špatně zvolenému pojištění….Raději podpořte lékaře, kteří žádají zvýšení platů a doufejte že ti lepší ještě neodešli….. Zbylý prostředek článku je v posledním čísle časopisu Žena a život……Rád bych jen podotkl, že oba dva dnešní hlavní poradci ministra zdravotnictví Hegera jsou členové ODS. Jedná se o pana Šnajdra a pana Šťastného. Oba dva byli již strůjci a hlavní tahouni bývalé zdravotnické reformy pana Julínka, kterou se nyní snaží v tomto druhém pravicovém parlamentním období dokončit. Oba dva pánové se nijak netají tím, že jejich snahou je dostat náš zdravotní systém zabezpečení na úroveň amerického ziskového. To znamená že to co je a co bylo u nás běžné, již nebude pro všechny, nýbrž pouze pro jednu šestinu obyvatel, plus to že čtyři pětiny z nich si budou muset ještě připlácet během zdravotních problémů, tak že při složitějším zranění nebo nemoci hrozí i finanční kolaps celé rodiny.

    http://www.youtube.com/watch?v=JsnHEGFz7_4&NR=1

    http://www.youtube.com/watch?v=tvjZ_pvKK4A

  26. zdena dolejší říká:

    xxxxxpane,bohužel jste po 20 letech blbej zůstal.

  27. Svatopluk Beran říká:

    Po fišerném hegerné

    Ivan David

    Pokud není systém rozvrácen neschopností nebo neodpovědností jeho správců, lze ho uchvátit i zanesením rozvratu z vnějšku. Například reformami. Současný stav je důsledkem reforem, které už proběhly. Těšme se na další. Optimismus páchne blbostí. Na odpor, zdá se, není síla.

    Fišerné
    Možná se už neví, že Leoš Heger není pionýrem v rozesílání pokynů k navýšení mezd. Již v roce 2001 vydal takové „doporučení“ tehdejší ministr Bohumil Fišer na žádost tehdejšího prezidenta ČLK Davida Ratha. Pan ministr tehdy pravil, že pokud by některý ředitel nevyhověl, bude odvolán. Tomuto přídavku na platu se říkalo „fišerné“.

    Situace na konci tisíciletí byla jiná. Po krachu mnoha zdravotních pojišťoven a masivní těžbě úhrad z málo regulovaného systému výkonových plateb za pravicových vlád (1992-98) vznikl deficit zdravotního pojištění asi 10 miliard. Celkový objem výdajů na zdravotnictví dosáhl asi 100 mld. (Pro srovnání je dnes naopak přebytek ve fondu pojištění „jen“ asi 12 mld. při celkovém objemu příjmů asi 240 mld. A to je prý krize.) Onen více než dvojnásobek za 12 let není výrazem přízně vlád, ale důsledkem růstu mezd, od nichž je pojistné bezprostředně odvozeno. Deficit po pravicových vládách 1992-98 vedl ke zpožďování plateb pro zdravotnická zařízení. K tomu je třeba přičíst několik miliard chybějících ve vytunelovaných nemocnicích. Podařilo se mi (ve funkci ministra) snížit deficit pojistného brzděním růstu příjmů zdravotnických zařízení, neboť jejich větší navýšení bylo možné jen na úkor růstu deficitu „fondu zdravotního pojištění“. Místopředseda vlády Špidla (1998) z pověření vlády s odbory „vyjednal“ růst mezd ve státním sektoru o 17%. (To je onen sektor, v němž současná vláda „uspořila“ na mzdách 10% za jásotu pravicových médií.) Navýšení mezd ve většině rezortů je prosté. „Prostě“ se zvýší v rozpočtu příslušného rezortu položka „osobní výdaje“. Ve zdravotnictví je to jiné. Mzdové výdaje nejsou „rozpočtovány“ ve státním rozpočtu, ale jsou nezřetelně obsaženy v úhradách zdravotnickým zařízením od zdravotních pojišťoven. K vyčlenění osobních nákladů dochází až ve zdravotnických zařízeních podle možností a rozhodnutí jejich vedení. Nikdo nemůže předem jasně říci, kolik to bude. Zeptal jsem se zkusmo Špidly, jak to podle něj mám zařídit, když vyjednal 17% i pro zdravotnictví. Neřekl, že zdroje jsou, ale dal mi mnohem lepší radu: „No to bude těžký…“. Ze 17% zamýšlené hrubé mzdy je nutno odečíst povinné odvody. Mzdy vzrostly asi o 11% a lékaři ostře protestovali, že je to málo (přestože za ministra Stráského reálná mzda ve zdravotnictví klesla (1997) a zdravotníci byli zticha). Měli pravdu, bylo to málo, ale víc to nešlo. Alespoň jsem o tom byl přesvědčen, protože jsem za prioritu pokládal sanaci deficitu zdravotního pojištění, aby se dosáhlo stability rezortu. Bylo to sebevražedně odpovědné rozhodnutí. Po mně přišel Bohumil Fišer, který prý měl za úkol „uklidnit zdravotnictví“. Zdravotníci byli částečně uklidněni, neboť dostali „fišerné“. Zdravotnictví se ovšem neuklidnilo, protože narostlo zadlužení zdravotnických zařízení. Brzo potom ČSSD, která prosadila vytvoření krajů a krajských zastupitelstev, těžce prohrála první krajské volby. ODS vládnoucí v krajích si stěžovala, v jakém stavu jim stát ovládaný neodpovědnou levicí předal nemocnice. Jejich zadlužení bylo nejen důsledkem „fišerného“, ale mimo jiné často také novým tunelováním při jejich „dynamickém řízení“ novou vlnou ředitelů. Co s takovými zadluženými nemocnicemi? Inu, zprivatizovat! Nejlépe hluboko pod cenou. Nyní jsou hejtmani všichni nominovaní ČSSD, ale na zprivatizované nemocnice mají pramalý vliv.

    Hegerné
    Vstali noví bojovníci a odcházejí. Ministr Heger takticky vyčkával a nejednal. To se ukázalo z jeho strany jako prozíravé, neboť dobře věděl, že tolik lékařů určitě neodejde. Iniciátoři protestu se brzo dostali pod větší tlak než ministr. Aby ukázal dobrou vůli, nabídl částku, o níž s jistotou věděl, že bude odmítnuta, což dále zlepší jeho vyjednávací pozici. Když už se lékaři s nabídkou smiřovali, nabídku snížil a štědře rozdělil i pro sestry, aby zasel nesvár do řad zdravotníků a ještě více získal médii jako vždy „objektivně informovanou“ veřejnost na svou stranu. Proti lékařům pracuje i čas, který sami nastavili. Nejkomičtější na celé tragédii je, že žádné miliardy „nejsou na stole“. Prostě není pravda, že je ministr „někde našel“. Ministr má vedle „správců veřejného pojištění“ postavení asi jako domovník vedle majitele domu. Ministr nemá reálný vliv ani na výběr pojistného ani na distribuci příjmů ve zdravotnických zařízeních. Jediné, o čem rozhoduje, je jmenování ředitelů fakultních nemocnic. Vydal tedy příkaz ředitelům pod pohrůžkou jejich odvolání. Ti mu samozřejmě vyhoví. Neušetří ovšem na „předražených zakázkách“, jak si představuje naivní veřejnost, ale na „údržbě a rozvoji“ (na úkor vnitřního dluhu) a hlavně zase na největší výdajové položce, tedy na personálu. Zredukují nebo zruší provozy, které jsou ztrátové nebo málo výnosné. To neznamená, že jde o služby zbytečné, ale jde o služby pojišťovnami málo hrazené. Pomohou si i jinými osvědčenými fintami na příjmové i výdajové stráně, ale deficitu ve vlastním hospodaření těžko zabrání. Celá operace s „nalezenými miliardami“ a ministerskými dopisy ředitelům má ještě další kouzlo. Má donutit Haška k placení „haškovného“, nicméně zdroje nejsou. Dopisy ředitelům hejtmani jistě píší, ale odvolávat příliš nemohou, i pokud náhodou nejsou nemocnice již zprivatizovány. Heger prokázal, že je velký stratég, vnesl zmatek do řad odboje jen tím, že nabídl iluzi. Lékaři nyní procitají a kladou si otázky, které si měli klást předem: „Co bude dál?“ Dál nebude nic, protože finta s hromadnou výpovědí se nedá opakovat. O co více dostanou teď, o to méně dostanou později, neboť nutnost rovnováhy mezi příjmy a výdaji k tomu bude nutit a nastavení motivací a nástrojů se nezmění. Ministr bude pokračovat s osvědčenou figurou bájné „reformy“. Že je stav těžko udržitelný a změny potřebuje, to přece vědí všichni…

    Ivan David
    MUDr. Ivan David CSc.

    civilním povoláním psychiatr, pracoval převážně v psychiatrickém výzkumu (1978- 2007), byl poslancem za ČSSD (1998- 2002) a ministrem zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana (1998- 1999). Pracoval jako ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice (2005- 2008), nyní je tamtéž náměstkem pro vědu, výzkum a vzdělávání. Pracuje také jako ambulantní psychiatr. Je členem ÚVV ČSSD.

  28. Svatopluk Beran říká:

    Ohledně životaschopnosti kvalitního a všeobecně dostupného zdravotnictví v budoucí Československé republice po roce 1989 o jeho nezpochybnitelnosti z hlediska fungování, nikdo sebemíň neuvažoval. Nyní se dostáváme blíž a blíž americkému zdravotnímu systému, který vylučuje jednu šestinu svých občanů z možnosti být kvalitně léčen a ošetřen a tím i vést kvalitní osobní život. Následující plagiát je varováním našim občanů před zdravotními reformami nynější koaliční vlády směřující například k tomu, že i přesto že budete mít zdravotní pojištění, může se vás zeptat chirurg při operci, která bude následovat po uříznutí si prstů na cirgulárce, zdali vám může přišít oba uřízlé prsty, protože vaše zdravotní pojištění totiž není schopno pokrýt přišití prstů obou. Na operačním stole vás nechá vybrat si který to tedy bude, či jestli je vaše rodina schpna doplatit přišití obou prstů. Takovýto a mnoho podobných případů, totiž přechod našeho zdravotního systému na ten americký, může mnohý z nás v budoucnu čekat.

    Takže malé zamyšlení Ivo Patty.

    Ministr za TOP 09 Leoš Heger se pustil do reformování jednoho ze základních pilířů sociálního státu, aniž by jen tušil, jak vypadají základy, na kterých systém financování zdravotnictví stojí. Systém, který se snaží překopat, lépe řečeno rozkopat. Aby zmiňovaný ministr za TOP 09 mohl začít něco smysluplného dělat, musel by pochopit, co znamená průběžné financování systémů sociálního státu a zejména si uvědomit, jaké to má důsledky. Pokud si nedoplní potřebné vědomosti a nepřestane si myslet, že platbou zdravotního pojištění si každý z nás ukládá peníze na zdravotní ošetření ve stáří, do té doby bude jeho činnost jen příslovečným tancem slona v porcelánu.

    Již dnes je zřejmé, že pan L. Heger se díky bezhlavě prováděným škrtům dopracoval jen k iniciaci stavovských bouří lékařů. Konečným důsledkem jeho činnosti je nikoliv snižování, ale naopak zvyšování nákladů ve zdravotnictví. Jako občana mne pan ministr L. Heger nutí přijmout jen jediné možné vysvětlení jeho chování. Pan ministr se nám snad zřejmě pomátl na rozumu. Blábolí o reformách a přitom jen škrtá takovým způsobem, že zhroucení relativně velmi kvalitního a všeobecně dostupného zdravotnictví je na dohled.

    Systém financování zdravotnictví má dnes kromě problému Heger obdobný problém jako důchodový systém, tj. problém gerontologický. Problém všemi omílaný a přitom z hlediska podstaty stále téměř všemi nepochopený. Problém, který se dá přitom vyjádřit velice přesně pomocí výpočtu implicitního, tj. skrytého dluhu průběžně financovaných systémů sociálního státu, důchodového a také zdravotního. Problém, který v oblasti starobních důchodů pojmenovala a vyčíslila v Závěrečné zprávě Bezděkova komise v roce 2005.

    Jak se gerontologický problém promítá do financování zdravotnictví? V České republice je ročně vybráno na zdravotním pojištění cca 200 miliard korun. Polovina z toho se utratí na zdravotní ošetření od narození až do 60 let věku. Těch několik let v důchodu narůstají náklady na zdravotní ošetření s přibývajícími lety geometrickou řadou. Výsledkem je, že plná polovina nákladů ve zdravotnictví jde na zdravotní ošetření starší generace, tj. od dovršeného věku šedesáti let do konce života. To znamená, že na zdravotní péči pro důchodce je v Česku ročně utraceno 100 miliard korun. Právě zde, ve financování zdravotního ošetření důchodců, se nachází ten nejošidnější problém financování zdravotnictví.

    Pan ministr L. Heger se snaží o stále vyšší přímou spoluúčast pacientů. V případě stomatologů to bude nepochybně již jen účast pacienta, a to stoprocentní. Jako důsledek již jen čekám, kdy dostatečně velká skupina lidí přijde s tím, že si vše stejně musí zaplatit sami, tak proč mají odvádět spolu se zaměstnavateli peníze na zdravotní pojištění, a to ještě vyšší než dosud. V tu chvíli nastane neřešitelný problém, který spočívá v tom, že stát platí za důchodce 24,3 miliard korun a přitom na ošetření pro lidi nad 60 let věku jde plná polovina z 200 miliard korun odvedených na zdravotní pojištění, tj. 100 miliard. Takže pan ministr L. Heger si skutečně zahrává s jedním ze dvou důležitých pilířů sociálního státu. Nezodpovědně si pohrává se 75 miliardovým deficitem, který sám způsobí ve financování zdravotnictví svojí bezhlavou škrtománií. Chováním, které lze bez nadsázky dnes přirovnat k tanci tlustokožce v porcelánu. Zítra se ovšem, právě díky možnému otevření problému financování zdravotního ošetření důchodců, může pan ministr L. Heger dopracovat již k úplnému zhroucení systému financování zdravotnictví, které sám osobně způsobí.

  29. Svatopluk Beran říká:

    Toto je plagiát.

    Zdravotní reformy v postkomunistických zemích: privátní zisk, zničený občan, vytunelovaná res publica

    (Václav Umlauf: Přednáška na konferenci pořádané 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy na téma akce lékařů „Děkujeme, odcházíme“, Karolinum, 22.10. 2011)

    V poslední době se často mluví o reformě zdravotnictví, o její potřebnosti, o nemožnosti financovat zdravotnictví ve společnosti, která stárne apod. V těchto souvislostech se však nemluví o pravém smyslu a účelu navrhovaných změn. Viz novoroční přání k Julínkovu reformnímu balíku, který se naštěstí nekonal.

    1. Kdo vlastně píše reformní zákony ve zdravotnictví?
    Kdo se domnívá, že reformní záměry a zákony jsou dílem několika osvícených úředníku na ministerstvu zdravotnictví, ten se hluboce mýlí. Klikněte si na power-pointovou prezentaci pozadí reforem v zemích Visegrádské čtyřky (Petr Háva, Pavla Mašková, 2009).

    Reformy mají stejný základ na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku a v České republice. Pravděpodobně za nimi stojí americké zdravotní pojišťovny prostřednictvím Americké obchodní komory, případně lidé ze Světové obchodní banky. Jedná se o souhrn obdobných zákonů, obvykle 5-7, které mají zdravotnictví co nejvíce odstátnit a umožnit maximální privatizaci, včetně nemocnic a zdravotních pojišťoven. Cílem tzv. „reforem“ je vytvořit podmínky pro to, aby zdravotní péči ovládl pokud možno jeden poskytovatel tzv. „služeb“. Zprivatizovaný systém je vybudovaný jako obchodní koncern, jehož primárním cílem je produkovat zisk pro své akcionáře.
    2. Slovensko aneb ekonomicky výnosný debakl zdravotní péče
    Tzv. „reforma“ se dostala nejdále na Slovensku, kde byly prosazeny zákony nejdříve, včetně privatizace zdravotních pojišťoven. Okamžitě následovalo zvýšení režijních nákladů. Nastupující vláda Roberta Fica omezila obchodním společnostem zdravotních pojišťoven výši režijních nákladů na max. 4 %. Následovalo zahájení arbitráže o 15 mld. slovenských korun, které dosud není uzavřeno. Ztráta zdravotních pojišťoven za rok 2005 činila 2,2 mld slovenských korun. Zisk zdravotních pojišťoven za rok 2006 představoval 2 mld Sk, které pochopitelně chyběly v systému péče. Důležitý komentář k současnému stavu slovenské privatizace zdravotnictví najdete zde: Marek Blaha: Rok Penty vo vláde: 5,5 milióna rukojemníkov. Citujeme z článku:
    „Nejde totiž o bežných zlodejov, akých poznáme z predchádzajúcej vlády, ktorí kradli v zdravotníctve zo spotreby. V sektore, do ktorého ide 7,8 % výdavkov z HDP dokázala Penta za rok ovládnuť štátnu exekutívu, zmeniť systémovo zákony a takmer monopolne ovládnuť finančné toky. Kľúčovým bolo manažérske ovládnutie Všeobecnej zdravotnej poisťovne (jej šéf prišiel z Penty) a tak spolu s Dôverou (ktorú vlastnia) rozhodujú o platbách za 93 % všetkých občanov Slovenska. Navyše zákon dal poisťovniam ešte voľnejšie ruky pri výbere poskytovateľov zdravotnej starostlivosti. A tam je pôvod trhového stalinizmu, ktorý skupina v tomto sektore zaviedla.
    Viacerým poskytovateľom zdravotnej starostlivosti, ktorí odmietli ponuku Penty na prevzatie, boli vypovedané dvomi najväčšími poisťovnami zmluvy. Lekárňam, ktoré sa vzopreli avizícii zdržujú platby tak dlho, že už nemajú na nájom ani výplaty. A podľa poslednej novely zákona nebudú viac poisťovne povinné uzatvárať zmluvy so štátnymi nemocnicami. Ako to skončí sa môžeme pozrieť na poslednom prípade, keď si špinavú robotu spravil šéf Všeobecnej zdravotnej poisťovne – revolučné rušenia oddelení prebehli iba v zariadeniach konkurujúcich skupine.“
    Dopad slovenských reforem na pacienty a na veřejno-právní sektor najdete v následující power-pointové prezentaci prof. Milana Draguly.

    Závěr: Slovenská reforma nezlepšila ani kvalitu poskytované péče, ani postavení pacienta ani lékaře. Přinesla pouhou změnu vlastnictví a monopolizaci celého financování do rukou jediné (!) finanční skupiny. Chybí zprivatizovat poslední článek celého systému, tj. nemocnice.
    3. Etapy tunelovaní systému péče v České republice
    1. Předetapa – řešení krize VZP z důvodu nedostatku finančních prostředků v roce 2006.
    Tehdejší ministr David Rath navrhl zvýšení dlouhodobě stagnujících výdajů státu za státní pojištěnce o 16 %. Sněmovna návrh schválila. V senátu tehdy opoziční senátor Tomáš Julínek navrhl ještě vyšší zvýšení – celkem o 25 %. Zatímco ještě na konci roku 2007 měla VZP ztrátu 10 mld, pak na konci roku 2008 měly všechny zdravotní pojišťovny přebytek 40 mld korun. Zdravotní pojišťovny se měly stát obchodními společnostmi, měly být privatizovány. Vybrané pojistné mělo být jejich majetkem stejně jako na Slovensku.

    2. Po získání těsné většiny v poslanecké sněmovně za pomoci přeběhlíků vláda Mirka Topolánka za pomoci Miroslava Kalouska prosadila bez jakékoliv diskuse vládní prohlášení a chtěla se vydat slovenskou cestou transformace a privatizace zdravotních pojišťoven a všech zdravotnických zařízení. Nemocenská pokladna byla v přebytku z našich daní, mohlo se začít privatizovat.

    3. Nejdříve v srpnu 2007 prosadila vláda první balík reformy veřejných financí, viz sněmovní tisk 222. Jednalo se o změny daňové: snížení daní vyšším příjmovým skupinám, zavedení tzv. stropů pro odvody sociálního a zdravotního pojištění na odvody ze mzdy ve výši max. 80 000 Kč. VZP tím přišla o několik miliard ročně. Dále šlo o změny v sociální oblasti: snížení rodičovských příspěvků a dalších dávek, zavedení regulačních poplatků jako příjmu zdravotnických zařízení. Naprosto netransparentním způsobem byl k této části zákona přilepen i významný pozměňovací návrh k jinému pozměňovacím návrhu, a to v rozsahu 18 stran. Tento pozměňovací návrh (pozměňovacího návrhu) přinesl nový způsob stanovování cen léčiv a jejich úhrad ze zdravotního pojištění, který ze zdravotnictví odebral miliardy korun. Tunelování systému začalo úhradovou vyhláškou a klasickým poslaneckým přílepkem, pravděpodobně objednaným privatizačními lobbisty.

    4. Na podzim roku 2007 schválila vláda plán legislativních změn v resortu zdravotnictví, který předpokládal: transformaci zdravotních pojišťoven a jejich privatizaci; změny ve zdravotním pojištění; vznik univerzitních nemocnic jako akciových společností.

    5. Na jaře 2008 vláda představila 7 reformních zákonů ve věcných návrzích, podobně jako na Slovensku:
    – zákon o zdravotních pojišťovnách
    – zákon o veřejném zdravotním pojištění
    – zákon o univerzitních nemocnících
    – zákon o úřadu dohledu na zdravotními pojišťovnami
    – zákon o zdravotních službách
    – zákon o specifických zdravotních službách
    – zákon o zdravotnické záchranné službě
    Přestože koaliční partneři nesouhlasili ani s věcnými návrhy, vláda je schválila. Šlo o generální útok na celý systém veřejno-právní péče.

    6. V květnu 2008 mělo ministerstvo zdravotnictví již předem připraveno paragrafová znění návrhů zákonů, které se vláda chystala prosadit. Tehdy se však zvedli studenti a profesoři lékařských fakult a postavili se na odpor proti novému zákonu o univerzitních nemocnicích jako akciovkám. Univerzity měly mít pouhých 34% akcií. Zbytek měl mít stát, který se jich ale mohl kdykoliv zbavit. Současně se na internetu objevil článek „Jak rozkrást 220 mld ve zdravotnictví“, který detailně popisoval zájmy vládní kliky propojené se zdravotnickým bysnysem pana Chrenka na severní Moravě. V květnu také poslanci pod vedením Ludvíka Hovorky (KDU-ČSL) přinutili premiéra Topolánka zastavit privatizaci zdravotnických zařízení státu včetně fakultních nemocnic a učinit o tom veřejné prohlášení ve sněmovně. Díky odporu studentů, rektora UK prof. Václava Hampla, menších koaličních partnerů, pod dojmem skutečností onoho článku a z obav o výsledkek krajských a senátních voleb se nakonec Topolánkova vláda rozhodla balík zákonů rozdělit a kontroverznější zákony odložit na dobu po volbách.

    7. Do připomínkového řízení se tak nakonec dostaly jenom 3 zákony – o zdravotních službách, specifických zdravotních službách, o zdravotnické záchranné službě a novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. I tyto zákony byly rizikové pro pacienty, lékaře i zdravotnictví jako celek. Poslanec Ludvík Hovorka a další předložili 320 závažných připomínek, které ministerstvo zdravotnictví nikdy nevypořádalo. Přesto v závěru roku 2008 návrhy vláda schválila a poslala do vlády.

    8. Naštěstí pro lékaře i občany vznikla na podzim 2009 vládní krize a předčasné volby, což stálo i hlavu ministra zdravotnictví Julínka. Reforma však jela dál. Menším koaličním stranám se nejdříve podařilo 2x odsunout projednávání navržených zákonů z pořadu jednání sněmovny a v březnu před hlasováním o důvěře premiér Topolánek návrhy raději stáhl.

    9. Přesto náměstek Marek Šnajdr, skutečný vládce na ministerstvu zdravotnictví, úspěšně prosazoval další kroky směrem k privatizaci. V květnu 2009 ministerstvo zdravotnictví povolilo sloučení miniaturní zdravotní pojišťovny Agel s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. Stihli to přesně v ten den, kdy poslanecká sněmovna schválila ve 3. čtení návrh zákona, který takovou účelovou fúzi zakazoval! Než byl zákon definitivně schválen a vyšel ve sbírce zákonů, povolilo ministerstvo ještě sloučení Agelu, HZP s Českou národní zdravotní pojišťovnou. Nová Česká průmyslová zdravotní pojišťovna tak má 730 tisíc pojištěnců a obrat 15 mld. korun. Koncern Agel vlastnící řetěz nemocnic a lékáren tedy ovládá velmi silnou zdravotní pojišťovnu. Tím vzniklo neformální propojení plátce a poskytovatele zdravotní péče se všemi negativními důsledky pro zdravotní systém. Novela zákona, která tomu měla zabránit, nebyla do konce volebního období projednána. Tím se nastartoval v našem zdravotnictví vývoj podobný Slovensku, kde jsou občané rukojmími finančních makléřů Penty.

    10. Průběžně byly omezovány rozpočty krajských hygienických stanic a Zdravotních ústavů. Systematicky byli likvidování odborníci i odborné týmy ve zdravotních ústavech a řada lidí byla propuštěna. Cílem je pravděpodobně privatizace laboratorních činností a zajímavých nemovitostí a likvidace primární prevence nemocí. Nebudou-li zdravotní data ani kontroly, pak nebudou ani nepříznivé zprávy o zdravotním stavu obyvatel.

    11. V červenci 2009 ministerstvo zdravotnictví v rozporu se zákonem rozhodlo o odnětí skladování a distribuce očkovacích látek Krajským hygienickým stanicím a pověřilo tímto konsorcium soukromých firem Phoenix – Avenier. Firma Avenier má sídlo na Maltě, do té doby neměla s vakcínami naprosto žádné zkušenosti. Další možností k tunelování nemocnic je vedle předražených nákupů i podivný outsourcing služeb a lékařských výkonů mimo vlastní nemocnice do privátních zařízení. Viz příklad pražské nemocnice Na Homolce. Podnikání se rozběhlo a management nemocnic postupuje systémem: „Čím hůř tím lépe; necháme zdravotnická zařízení zbankrotovat, vyděláme na tom, a nakonec je zprivatizujeme.“ Viz podaná trestní oznámení senátorky Dernerové na předražené nákupy pro nemocnice v Ústeckém kraji z prostředků EU. Začalo neuvěřitelně výnosné privátní podnikání za veřejno-právní prostředky, které si platíme v rámci povinného pojištění.

    12. Jen 4 dny před tím, než vláda Mirka Topolánka předala žezlo úřednické vládě premiéra Fischera, schválila účast ve společných podnicích s firmou PrimeCell, a.s. Dále schválila nákup akcií v podivných firmách Národní tkáňové centrum a.s. Brno. a Centrum buněčné terapie a diagnostiky, a.s. Ostrava. Firmy mají rozvíjet tkáňové inženýrství a výrobu tkání. Firma s nulovými zdroji získala peníze z evropských fondů a za 400 milionů vybudovala centrum v budově univerzitního kampusu v Brně. Podle návrhu pana poslance Marka Šnajdra se má tato oblast zdravotnictví otevřít byznysu. Na to stačí novela zákona o bezpečnosti lidských tkání a buněk, čímž vznikne prostředník mezi Tkáňovou bankou fakultních nemocnic a zdravotnickými zařízeními, která tkáně potřebují. Tento prostředník bude prodávat a vydělávat na tom, co bylo dříve společným bohatstvím nás všech jako dárců tkání, kostní dřeně pro transplantace atd. Dalším příkladem lobbistického pozměňování zákonů a tunelování prostředků VZP je známá IZIP-karta s „investicí“ VZP za miliardu a čistým ziskem pro privátní společnosti sídlem ve Švýcarsku. Jiný příklad podnikání z veřejných zdrojů: pojištovna Média nedosáhla limitu 50tis. pojištěnců za rok a pak se rozhodla ukončit činnost. My, plátci VZP, jsme při sloučení zaplatili 450 miliónů nejasného dluhu za „podnikání“ privátního podnikatale Ivana Zacha, který ani nebyl trestně stíhán. Proč ministerstvo nekonalo a neukončilo činnost pojišťovny včas? Funguje stejně bezvadně i dozor nad Chrenkovým Agelem?

    13. Nová energie zdravotnické reformy po volbách 2010 po nástupu vlády Petra Nečase
    Miroslav Kalousek vybírá do čela ministerstva zdravotnictví člověka s kreditem ve zdravotnické veřejnosti, MUDr. Leoše Hegera, bývalého úspěšného ředitele FN Hradec Králové. Ministr Heger deklaruje, že nechce revoluce ve zdravotnictví, jenom kultivaci systému. Odvolává neschopnou ředitelku odboru vzdělávání Helerovou, a tím jeho veškerá snaha o kultivaci systému a odstranění končí. Je přitlačen ke zdi skutečnými vládci ministerstva: poslancem Markem Šnajdrem (ODS), poslancem Petrem Tluchořem (ODS) a poradcem ministra Kalouska, panem Rudolfem Zajacem. Posledně jmenovaný byl ministrem zdravotnictví v Dzurindově vládě coby úspěšný privatizátor slovenského zdravotnictví pro Pentu. Ministr Heger ministerstvo neřídí, bohužel. Stal se vykonavatelem zájmů zdravotnického byznysu a jeho reprezentantů.

    Akce „Děkujeme, odcházíme“ byla možným nejsilnějším reformním hnutím, které mohlo poměry v našem zdravotnictví změnit k lepšímu. Bohužel všech 13 původních rozumných požadavků, včetně šance na odstranění obrovské korupce, se úplně vypařilo. Vinou médií a chybných kroků ČLK zůstal v očích veřejnosti pouze požadavek mzdový, což degradovalo tuto akci v očích veřejnosti. Co se stalo s plněním oněch 12 reformních požadavků? Tam byla a je skutečná odpovědnost lékařů vůči občanům. Tato akce však donutila ministra Hegera, aby se konečně začal zabývat systémovou korupcí ve zdravotnictví, což do té doby bylo nevídané. Jediná dosud uznávaná forma korupce byla mezi farmaceutickými firmami a lékaři. Bohužel, i tato minimální snaha ministra vyšuměla do prázdna. Akce vyšuměla do neurčita, lékaři se spokojili s nezávaznými sliby, systémová korupce zdravotnictví vesele pokračuje.

    14. Současné tzv. „reformní“ zákony jsou tyto:
    – novela zákona o veřejném zdravotním pojištění
    – zákon o zdravotních službách
    – zákon o specifických zdravotních službách
    – zákon o zdravonické záchranné službě

    Jedná se o původní zákony z roku 2008, jenom trochu vylepšené. Společným jmenovatelem těchto zákonů je omezení ústavních práv občanů a omezení nároků pojištěnců ze zdravotního pojištění. Zákony ukládají nesmyslné administrativní povinosti lékařům, podobně jako vysoké až likvidační sankce, včetně odebrání licencí privátním lékařům. Zákony dokazují rezignaci ministerstva na jakoukoliv řídicí a koordinační funkci ve zdravotnictví a otevírají volný prostor zdravotnickým řetězcům, které v dohledné době ovládnou celé české zdravotnictví.

    Kromě toho se připravuje nový zákon o zdravotních pojišťovnách, který má zrušit výlučné postavení Všeobecné zdravotní pojišťovny. Již před tím má být vyprázdněn zajišťovací fond zdravotních pojišťoven a zmizí tak pojistka záruky pojišťovny v nesnázích. K tomu viz studii umlaufovin: „Vládní repete: Jak ovládnout 220 miliard Kč v českém zdravotnictví“. VZP je navíc úmyslným podfinancováním přiváděna k bankrotu, aby mohla být následně privatizována podle nového modelu. Pravděpodobným nástupcem zbankrotované VZP bude Chrenkova akciovka se zdravím Agel. Nově se povoluje slučování zdravotních pojišťoven, neřeší se faktické propojení plátců a poskytovatelů zdravotní péče a vysávání či tunelování systému péče. Nově se údajně připravuje zákon o transformaci nemocnic na neziskové obchodní společnosti. Řada nemocnic, které nejsou navázány na konkrétní fakultu, už byla tzv. odfakultněna, aby bylo snadnější je privatizovat.

    Nové zákony nepřinášejí žádné standardy ani nadstandardy, to je demagogie. Místo nároku na bezplatnou péči přinášejí povinnost zaplatit za všechno to, co nebude nejlevnější variantou poskytované péče. Nejlevnější varianta není nikde blíže specifikována. O lepších právech si pacienti mohou nechat jen zdát. Tzv. „jednotné inkasní místo“ přináší další riziko. Peníze ze zdravotního pojištění budou smíchány v jednom balíku s daněmi a sociálním zabezpečením, čímž se zvýší možnost tunelování. Na to upozornili i odborníci z ČNB.

    Závěr pro českou reformu. Minulé ani současné „reformy“ nejsou psány ani pro pacienty, ani pro lékaře, ani pro zdravotnictví jako dobře fungující úsporný systém. Zákony jsou psány pro zisk zdravotnických koncernů. Pokud se odborníci a lékařské komory hlasitě neozvou, pak za několik let budeme mít jednoho jediného poskytovatele péče jako na Slovensku. Na Slovensku to bude Penta, v Česku Agel. Ve svém důsledku tzv. „reformní“ zákony:

    – ohrožují fungující zdravotní systém v České republice;
    – snižují kvalitu poskytování zdravotní péče;
    – zásadním způsobem omezují ústavní práva a nároky občanů na kvalitní hrazenou péči;
    – ohrožují soukromí a bezpečnost občanů;
    – ohrožují svobodné povolání lékaře a malé lékařské praxe;
    – nepokrytě podporují velké koncerny zdravotnických zařízení se všemi důsledky pro občany a pro náš zdravotní systém.

    Po zničení veřejno-právního zdravotnictví bude dostupnost a kvalita péče pro stát a především pro občany čím dál dražší. Podnikatelé ve zdravotním byznysu velmi dobře pochopili, že každý, kdo je nemocný, dá všechny peníze za to, aby mohl být zdravý!

    4. Odpověď na současný stav
    V širším smyslu slova je třeba se zamyslet nad „Budováním státu“. USA vznikly tím, že 13 britských kolonií muselo platit větší daně než ostatní Britové doma. Bostonský pastor, právník a filosof Jonathan Mayhew použil v kázání roku 1750 známé heslo: „Žádné daně bez politické reprezentace“ (No taxation without representation). Toto heslo přesně vyjadřovalo náladu vykořisťovaných a politicky znevolněných amerických osadníků. Shodu se současnými poměry v Česku vidíme v těchto bodech.

    1. Platíme nové a zjevně nespravedlivé „daně“ (tj. životní náklady) bez oprávněné politické reprezentace. Vládnoucí oligarchie ničí veřejno-právní systém zdravotní a důchodové péče, včetně školství. Stát nyní spravuje malá skupina mocichtivců jako svou soukromou firmu. K tomuto účelu si zřídili a platí vlastní politické strany na republikové i na komunální úrovni. Drastickým příkladem jsou nové partaje typu TOP 09 a VV, kde přímo vládnou soukromé podnikatelské kliky.

    2. Jmenované strany nemají téměř žádné členy, protože je ani nepotřebují. O to více potřebují naše daně a my jako nestraníci nemůžeme přímo ovlivnit jejich vnitrostranická rozhodnutí a parlamentní hlasování. Tito podnikatelé na státním majetku žádnou skutečnou stranu nepotřebují. K výkonu moci jim stačí elitní politický a zájmový klub.

    3. Také dříve zavedené politické strany přijaly finanční zájmy skryté oligarchie jako své vlastní cíle. Prosazují cizí zájmy zcela veřejně, pomocí lobbisticky nadiktovaných zákonů. Staré i nové partaje potřebují jednak naše přímé a nepřímé daně a jednak rozdávají svým kamarádům a chlebodárcům veřejný majetek (lesy, zdravotnictví, školství, důchody atd.) formou zákonně udělených koncesí. Pro normální občany v současné politice místo není, a v takto dané správě veřejných věci ani nikdy nebude.

    4. Z uvedeného stavu věcí vyplývá, že vládnoucí strany a jimi vydávané zákony nejsou schopny zajistit základní občanské hodnoty a oprávněné potřeby nás všech. Demagogicky orientované strany chtějí pouze okamžitě vykořisťovat nebo žít na dluh budoucích generací bez toho, aniž by zohlednily dlouhodobé občanské zájmy.

    Závěr: je načase, aby se politicky a s vynaložením osobní práce a peněz spojila menšina rozumných a přemýšlivých občanů. Tato menšina by měla začít politicky myslet a pracovat v zájmu většiny, která vytváří skutečné hodnoty, a ne manažerský či mediální zmetek, spekulativní kapitál a politický brak. Poctivá práce a společné zájmy slušných lidí by měly být spravedlivě reprezentovány i na úrovni zákonodárství, což zatím není možné.

    Z hlediska zdravotnictví se jedná o zásadní debatu nad sociálním charakterem státu v 21. století a jeho vitální funkce. Podívejte se na následující power-pointovou prezentaci (Olga Angelovská, Petr Háva, leden 2009). Útok na sociální stát ve skutečnosti nevznikl tím, že by byla nějaká zásadní krize uvnitř systému welfare state. Příklad úspěšně fungujících Skandinávských zemí to ukazuje jasně. V současné době se o nich vůbec nemluví a krizí procházejí nejlépe ze všech. Základní problémy způsobilo jednak selhání ekonomiky po ropné krizi (70. léta) a zejména nástup neoliberalismu v 90. letech (Thatcherová, Reagan). Privatizace veřejno-právního sektoru, trvale nízké daně pro 1% těch nejbohatších a odstranění vládní kontroly nad spekulativním podnikáním bank a fondů vedlo ke krizi v celém systému veřejno-právních služeb. Současný welfare state ničí vnější síly, ze své podstaty funguje dobře už od konce 19. století.

    Altruismus a nevýdělečná péče o druhé různými způsoby (rodina, společnost, stát, občanské aktivity, NGO, církve…) tvoří skoro polovinu celkové produktivity. Navíc jsou tyto činnosti absolutně nezbytné pro trvale udržitelný rozvoj celé post-industriální společnosti. Současné ideologie tunelování je tedy zaměřena na ničení téměř poloviny užitečné lidské činnosti. Privatizátoři navíc ničením druhých shromažďují pouze spekulativní kapitál, který nemá reálnou hodnotu. Peníze, které jsou v oběhu ve fyzické ekonomice (suroviny, výrobky, mzdy, směna) tvoří pouhých 5% celkové planetární masy financí. Zbylé peníze ničemu užitečnému neslouží, jsou z hlediska směny prakticky zbytečné. Ve stávajícím systému je ovšem nelze oddělit oněch „zdravých“ 5% financí od těch dluhových a spekulativních. Viz článek „Banky a virtuální peníze“ s přednáškou ekonoma Andrease Clausse.

    Závěr: rozkradením veřejno-právního systému přijdeme o všechno jako občané, protože se nám ztratí naše „společná věc“ (res publica). Šťastní privatizátoři díky monetarizaci služeb jen zvýší masu bezcenných peněz v systému, což povede k další vlně spekulačních bublin a bankovních krizí. A ta nás nakonec zničí všechny.

    Komu prospěje legální rozkradení českého zdravotnictví aneb velká zdravotní loupež?
    Podívejme se z hlediska dopadů nového návrhu zákona na fiktivní obchodní registraci budoucí české firmy se zdravím.
    Jméno firmy: České zdravotnictví a.s.
    Druh akcií: anonymní akcie na doručitele, akcionáři neznámí
    Sídlo firmy: Marshallovy ostrovy
    Generální ředitelství: Kaiser Permanente, New York
    Pobočka: Česká průmyslová pojišťovna – Agel
    Podřízený orgán: Ministerstvo zdravotnictví, Praha
    Druh činnosti: obchod se smrtí, celoplošné vydírání obyvatelstva
    Důvod zřízení firmy: nezřízená hrabivost několika mocných jedinců a masivní lhostejnost českých občanů-voličů
    Způsob fungování firmy: občané se prostřednictvím svých volených zástupců rozhodli pro nejhorší zdravotní péči v západní Evropě. V konečném součtu za ni mohou zaplatit jako v USA, tj. v poměru k HDP asi 2x více než ve vyspělých zemích EU-15.
    Děkuji bývalému poslanci KDU-ČSL, ing. Ludvíku Hovorkovi za podklady a cenné připomínky k textu.

    http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/reportaze/lekari/zdravotni_loupez.html

  30. historik říká:

    Berane, vy jste „nemocný“ !

  31. Svatopluk Beran říká:

    Moji případnou nemoc, nebo vás coby užitečného idiota dnešního neokonzervativního světovému tlaku vlivných nadnárodních a globálních společností necháme posoudit budoucnost. Co vy na to? Dejte do placu raději nějaké relevantní argumenty a nepoužívejte princip typických stupidních uživatelů moci, ať už kteréhokoliv systému, kteří si pomáhají v případě své neschpnosti věrohodně podložit své myšlenky nebo vůbec nějaké předložit, odkazem na případnou nemoc toho druhého. Takové kecy napovíají spíš o vašem způsobu jednoduchého diktátorského přemyšlení.

  32. historik říká:

    Berane, zkuste zformulovat svoje myšlenky svými slovy, zapomeńte na plagiáty, neurážejte nebo si budu myslet, že větší blb v Jihlavě neexistuje. Já idiot dnešního ……, vy myšlenkově extremně levicově onanující blb.

  33. Svatopluk Beran říká:

    Přečtěte si moje příspěvky několik let dozadu a pak se můžeme bavit jestli mám a nebo nemám svůj názor a jestli to co jsem tvrdil v mninulosti se v budoucnosti ukázalo jako skutečnost. Vašeho vlastního jsem si doposud nevšiml, vyjma kopírování historických. Pro vaši informaci uvádím například tento svůj pohled na naši demokracii při rozhovorech před před pěti lety s tehdejší hvězdou jihlavské ODS panem Vovsíkem. Porovnejte to co já jsem tenkrát tvrdil s dnešními průzkumy na stav naší společnosti a jak například dopadl tento rádoby politik. Já nemůžu za to že jste vždy minimálně o pět let pozadu. Možná že to bude tím, že jste historik a pouze tím vždycky budete a že nejste schopen vidět to co se děje nyní v pozadí politiky a co se ostatním začne objevovat teprve za pět nebo deset let.

    Svatopluk Beran říká:

    11. 12. 2007 v 12:51
    Nepochopil jsem co jste tím chtěl říci……………snažím se přemýšlet cojste chtěl říci…………..stále se mi nedaří…………….aha, už to možná mám – teď je tu naše demokracie, tak zavři ústa. Pochopil jsem správně???? ODS a KSČ – Dvě strany – stejné mince. Slovy pana Topolánka – držíme opratě vlády pevně v rukách. To jako mi jsme ti valaši co teď potáhnou vaši káru? Arogance, zisk a nechuť být s lidma to je teď vaše krédo. V 89 roce doufala, věřila většina lidí že mince bude nová. Spravedlivá, poctivá. Nereagoval jste na zvěrstva která provádí USA pod hlavičkou nejvyspěleší demokracie této planety. Unášení lidí, mučení, použití atomových bomb, chemických zbraní, napalmu, fosforu, násilné deportace indiánských kmenů do rezervací, neuznávání ženevských dohod, vlastní interpretace zacházení se zajatci, věznění bez soudů, podpora zcela nedemokratické země Saudské Arábie, vymýšlení si hrozeb zla, na základě dodnes již jasného pojistného podvodu na WTC a krádeže zlata tamtéž, nevysvětleného napadení Pentagonu a následného protiteroristického zákona, umožňující odposlechy a nezákoné sledování amerických občanů i občanů celého světa? A to vše pod pruhovaným praporem s hvězdami. Neměli bychom i v tomto případě bojovat za zpochybnění stávajících amerických symbolů svobody? Když jsem vás před pár lety začal vnímal poprvé, říkal jsem si, je to sice pravičák, ale poctivej, zodpovědnej. Nevydržel jste, zabředl ste tak jako většina a teď už jen táhnete v chomoutu strany z klapkama na očích bez počáteční vnitřní svobody.

  34. Libor Furbacher říká:

    Pane Beran ,tady jste popsal jak se divate na Spojene staty,snad padesati vlastnimi slovy.
    Uzasne!
    Mohl by jste prosim pouzit stejny pocet slov a popsat vlastnimi slovy jak se divate na byvali Sovetsky svaz?

  35. discovery říká:

    Tak jste se vykecali a hned je svět krásnější.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I