Archive for Únor, 2011

25.ÚNOR 1975.

Pátek, 25 února, 2011

25. února 1975.

V úterý 25. února 1975. vyšla JISKRA Orgán OV KSČ, nositel řádu práce,  číslo 16.  za   50 haléřů.  Za těchto pouhých padesát haléřů byli na první straně Jiskry občané jihlavského okresu obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou. Druhý zprava vypadá  zvlášť uvědoměle a rozhodně, ti ostatní nikoli.

Pod fotografií je tento nápis:PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil. Pod nimi  je báseň Františka Branislava ÚNOR.

Pod hlavičkou Jiskry jsou uvedena  slova vedoucího tajemníka: „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“.

V listu  se připojuje redaktor Milan Dvořák a vyzývá: 

„Zachovejme pokrokové tradice a symboly – Kvartal prověren“.  . . . . . „Chci přispět dalším, jehož by se měli chopit soudruzi na městském národním výboru /finančně?!/ a z Muzea Vysočiny /historicky/“. . . „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána.  Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré. Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě. Všimněte si však, že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem. Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky. My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplńkem stojících a připravovaných sportovišť. . . . Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“. . .  

Na závěr vysvětlení, proč se „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“:

1/ Bylo   riziko, že se nějaká babička, či nestydlivý věřící se před stupem do Březinek u sochy sv. Jána požehná.

2/ Musíme zabránit, tomu, aby nebylo za socialistické peníze realizováno něco co připomíná církevní architekturu. V rámci Březinek v souvislosti s Okružní jsme s Ing.  Hlaváčem navrhli  opěrnou zeď hřbitova a já pak na ni márničku-kapličku se zvoničkou.  V rámci autorského dozoru jsem zajistil i  zavěšení zvonu. /Bylo o něj podobně postaráno jako o uložení sochy sv. Jána. /  Po zavěšení se  vyzkoušelo, jak funguje a jaký má zvuk.  Soudruhům se to doneslo.  Vedoucí stavebního odboru ONV Jiří Vondrák pamatuje, jak mu také za tuto realizaci „umyli hlavu“. U mně se o to postaral soudruh ředitel Kavalec.  

A co je v souvislosti s dobou nejzajímavější,  Phdr.  František Hoffmann byl z města odklizen. Také proto, že jeho  články v Jiskře zabývající se památkářskou problematikou  byly nežádoucí.  Soudruzi   „z Muzea Vysočiny /historicky/“,  jak je vyzývá v článku 25. února 1975.  M. Dvořák,  se poslušně zapojili do publikace v rámci dalších výročí Únorových událostí. Nikdo z nich se neodvážil  prezentovat odborný památkářský požadavek na zachování sochy sv. Jána in situ.  

Taková byla doba.  

Jihlava pátek, 25. února 2011.  Zdeněk Gryc 

Zprávy ze Senátu: Senátní komise jednala o stavebních úřadech a pobočkách České pošty

Středa, 23 února, 2011

 Zprávy ze Senátu: Senátní komise jednala o stavebních úřadech a pobočkách České pošty

 

V úterý 22. února zasedala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova.

Z mého pohledu se komise zabývala zejména dvěma problémy, jejichž řešení poměrně značnou část obcí v mém senátním obvodu (okres Jihlava, Dačicko, Slavonicko) určitě zajímají.

 

Stavební úřady na menších obcích by se rušit neměly

Komise nejdříve vyslechla náměstka ministra pro místní rozvoj Miroslava Kalouse a přijala po rozpravě následující usnesení:

 

  • Komise vzala na vědomí informaci náměstka ministra pro místní rozvoj pana Miroslava Kalouse o novele stavebního zákona, která nepředpokládá v paragrafovém znění rušení stavebních úřadů.
  • Komise požádala Ministerstvo pro místní rozvoj ČR o informování o případných návrzích změn.

 

Česká pošta by měla projednávat s obcemi své záměry s dostatečným předstihem

Komise vyslechla zástupce petičního výboru „Nelikvidujte venkov“ pana Petra Pakostu, náměstka ministra vnitra pro ekonomiku a provoz pana Jiřího France, vrchního ředitele pro poštovní provoz a logistiku České pošty, s.p. pana Petra Zatloukala a po rozpravě přijala následující usnesení:

 

  • Komise vzala na vědomí text petice „Nelikvidujte venkov“.
  • Komise vzala na vědomí vystoupení zástupců České pošty, s.p. o potřebě transformace České pošty, s.p.
  • Komise požádala generální ředitelství České pošty, s.p., aby s důrazem na citlivý a individuální přístup v případě rušení či transformace poboček České pošty, s.p. tento záměr projednalo s předstihem nejméně šesti měsíců se zástupci příslušných samospráv.

 

Osobně jsem o problematice dalšího osudu stavebních úřadů na menších obcích i možném rušení poboček České pošty jednal se starostkami a starosty již poměrně velkého počtu obcí. Zatímco fungování stavebních úřadů není dle prohlášení náměstka ministra pro místní rozvoj Miroslava Kalouse ohroženo, osud zejména malých poboček České pošty je už delší dobu nejasný. Z tohoto důvodu budu o záměrech České pošty jednat osobně s jejím vrchním ředitelem divize provozu a logistiky Petrem Zatloukalem na začátku března.

Volič indiánským stopařem

Pondělí, 21 února, 2011

Poprvé naostro. Po volbě vedení a pracovním setkání konečně řádné zastupitelstvo. Podklady daly v součtu přes pět set stran. Co bod, to návrh krátkého usnesení a zdůvodnění magistrátních úředníků – často doplněné přílohami smluv, jejich dodatky, kopiemi katastrálních map, dopisy žadatelů. Starší razítka střídají novější, podpisy se proměňují, paragraf vedle paragrafu. Několik hodin čtení. Minulost města se prolíná s budoucností.

Proč se nikdo z koalice neptá?

Začíná schůze. Zatímco primátor a jeho náměstci rychle předkládají jeden bod za druhým, nikdo z koaličních zastupitelů se na nic neptá. Možná i proto, že když se na konci roku na pracovním zastupitelstvu věcně zeptali, některým kolegům se to prý nelíbilo. Proto se pořádají – neveřejná – setkání jednotlivých zastupitelských klubů a následně i všech koaličních zastupitelů. Veřejně se ptají jen ti, kteří mají nejméně informací – opozice.

O čem se nepíše, a přitom to vypovídá o mnohém

Z toho, co jsem napsal, vyplývá, že s hlasy koalice se předem počítá. Proto mi přijde zajímavější sledovat, jak hlasují ti ostatní. Výhodou komunální politiky – oproti té parlamentní – totiž je, že se opozice nestaví a priori proti, a tak z jejího hlasování lze číst a věštit budoucnost jako z logru na dně hrnku s kávou. Podobně zajímavé jsou i situace, kdy se koalice vyjadřuje k opozičnímu návrhu.

Nejvýrazněji to tentokrát ukázalo, když se hlasovalo o komunistickém návrhu na snížení – nesmyslně drahých – jízdenek MHD. Odmítlo jej 14 zastupitelů, tedy jen silnější polovina koalice. 11 zastupitelů návrh podpořilo a dalších 10 se zdrželo. Výsledkem tedy zatím není změna jízdného – i proto, že vedení města přislíbilo do dubna připravit vlastní návrh -, ale zastupitelé dali kouřovými signály najevo, že je čas k činu.

Hra gest

Největší kouzlo v této hře znaků tak často nemají tlačítka „pro“ nebo „proti“, ale mnohoznačné „zdržel se“. Chce-li se proto volič pokusit více porozumět politikům, měl by se proměnit v indiánského stopaře nebo námořního kapitána, který z jemných náznaků zbytků stop v lese nebo odlesku mořských vln na horizontu dokáže vyčíst změny větru či počet koní. Mám-li se v kůži námořního začátečníka pokusit z tohoto hlasování něco vyčíst, věštím, že se cena jízdenek letos přeci jen sníží.

Říkám si, kéž bych měl pravdu. Ale o tomto již tlačítko „zdržel se“ nevypoví. Zde bude záležet na těch, kteří se rozhodnou zmáčknout „pro“. Na změnu věcí bývá hra gest málo. Uvidíme v dubnu.

Jistě, pane ministře

Závěrem otázka. Jak myslíte, že se jmenuje firma, která vyrobila hlasující zařízení jihlavskému magistrátu? Ministr. To je alespoň napsáno pod displejem každé hlasovací jednotky. Přišlo mi to vtipné. Jsme sice zastupitelé, ale když hlasujeme, můžeme se cítit tak trochu i ministry. Příště se podívám, zda i primátorské hlasovací zařízení tam má napsáno Ministr, anebo třeba… Premiér.

„Obrození hokeje v Jihlavě“

Neděle, 20 února, 2011

9579 to je číslo, které udává počet diváků na HZS na dva zápasy Dukly Jihlava v play-off 2011.

Parádní číslo. Jsem na diváky hrdý. A zvlášť na kotelníky. Tihle skalní příznivci Dukly pravidelně něco vymyslí. Vymýšlejí pokřiky, chorea, vítězné rituály. Když začnou skalní příznivci DUKLY zpívat „Skřítky“ – podívám se na časomíru. Kotelníci přivolávají vítězství a začínají oslavy. Často ještě před koncem zápasu.

Na web Dukly najde denně cestu přes 5000 návštěvníků. Návštěvy na utkáních a webových stránkách udávají výši zájmu o Duklu. Dukla opět táhne a to je dobře. Myšlenka „Probuď v sobě Duklu“ se naplňuje. Daří se probouzet Duklu v dalších a dalších lidech. Bavit se hokejem, slavit vítězství.

Je zde velká komunita lidí, které baví hokej a kteří se baví hokejem. A ta komunita se rozrůstá. Potěšující je i pohled do hlediště. Je možno vidět i mladou generaci. To je důležité pro budoucnost hokeje. Ukazuje to na správný průřez základnou fanoušků. Dukla baví napříč generacemi. Dukla nás spojuje.

Kdo byl na I. zápase play-off 2011 v pátek 18.2., viděl i nádherné choreo před začátkem zápasu. Byla to úžasná podívaná. Fanoušci se vytáhli. Potěšili mě, vytvořili úžasnou atmosféru. Dali o sobě vědět tím nejlepším způsobem.

http://hcdukla.cz/fotogalerie.asp?zobraz=kategorie&kategorie=515&foto=16861&slovo=&typ=&sezona=&poslano=true#photo

http://hcdukla.cz/fotogalerie.asp?id_zapas=&zobraz=posledni&kategorie=515&slovo=&typ=&sezona=&poslano=true

„Obrození hokeje v Jihlavě“, tak bych pojmenoval současné dění v Dukle. Je to zásluha lidí v Dukle, fanoušků, obchodních a mediálních partnerů klubu. Tohle společenství drží při sobě. Spojuje nás hokej. Vůle porazit soupeře. Na vítězství v hokejovém utkání se podílí trenéři, hráči, fanoušci, partneři klubu. (http://hcdukla.cz/zobraz.asp?t=partneri-klubu). Být na hokeji je v těchto dnech „in“. Fanoušci na zápasech jsou nejen z Jihlavy, ale z celé Vysočiny i z dalekého okolí. Dukla opět spojuje kraj a region.

Mám skvělé zážitky ze čtvrtfinále. Jsem hrdý na celý tým, partnery a fanoušky. Na první dva domácí čtvrtfinálové zápasy přišlo přes 9500 diváků. Úžasné číslo.

Emilia musí být krásná !!!

Neděle, 20 února, 2011

     Nechci být jen nepříjemnou, kritickou pozorovatelkou okolního kulturního života, ale opravdu si nemůžu pomoct, a tak jednoho příjemného večera opět usedám ke svému laptopu a musím své myšlenky přes mozek a prsty přenést na pomyslný kybernetický papír.            

     Nejprve trochu zavzpomínejme v našich vodách: Jana Hlaváčová jako Emilia Marty ve Věci Makropulos, Jitka Čvančarová jako Marie Stuartovna a v jihlavském divadle živelná Martina Klimáčková jako Kateřina ze Shakespearovského Zkrocení zlé ženy. Tento výtah je jen pouhým a namátkovým seznamem krásných hereček, kterým oplývá (oplývala) naše jeviště. A právě záměrně jsem zmínila Janu Hlaváčovou, ale i Martinu Klimáčkovou, a sice kvůli tomu, že inscenace, v nichž figurují tyto postavy jsou a budou zhlédnutelné na scéně Národního divadla v Praze.

     Proč o tom vlastně píšu? Z rozhořčení. Každý, kdo četl Čapkův dramatický text Věc Makropulos, ví, že Emilia Marty je i ve svých 337 letech neuvěřitelně krásná, okouzlující, jedinečná nejen svoji fysis, ale i svým opojným operním hlasem. Paní Soni Červené si velmi vážím a také vím, že není úplně její chybou, že vystupuje v roli Emilie, ale promiňte. Jednoduše se na „to“ nedá koukat. Celá Wilsonova (pozn: režisér Robert Wilson je považován za současného nejlepšího činoherního režiséra) interpretace není Čapkem, ale sci-fi na motivy Čapka. Na jeviště nevstupuje Emilia Marty, ale Weißegeist doprovázený další partou jiných podivných postav a zjevů. Nelze jim upřít jejich pohybovou a hlasovou vybavenost, kdy herci nejen parlandují, ale stávají se z nich i kleštěnci s hlasem typu kontraalt. Co kvituji je přidání role „ Muže s hůlkou“, který plní funkci jakéhosi zpovědníka, kterého jsme mohli nalézt již ve středověkých moralitách. Jeho funkce je čistě informační a doprovázející (dějem) pro diváka. Vladimír Javorský podává jeden z nejlepších výkonů celé inscenace.            

     Jsem smutná. Chci se dočkat nějakého střídmějšího a pozemského Čapka, chci se dočkat krásné Kateřiny a ne polovyholeného hybrida mezi šaškem a Alžbětou I. Nebo je to příprava nás diváku na to, že během deseti let budou všechny interpretace nejen klasických textů vypadat takhle?! Já to ještě zvládnu, ale jak to vysvětlit těm pamětníkům, kteří si vzpomínají na fenomenální Janu Hlaváčovou, ale i jihlavskou Emilii Marty Táňu Schottnerovou?