Blog Jihlavských listů

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

V rohu

Petr Klukan | Úterý, 8. 2. 2011 v 12:53

Lékaři dokázali vydržet velmi dlouho a mohou si blahopřát. Od sametové revoluce nebyly nikdy tak hlasitě řečeny názory na zdravotnictví. Přidáno dostanou, i když ne tolik, jak chtějí, ale příslib změn zazněl. Věřím, že jestli vláda do té doby vydrží, změny se uskuteční. Protestující lékaři spokojeni s výsledkem jednání ale nejsou. Mají pravdu?

Veřejnost není schopna posoudit odborné výtky, jen hledí, jak se obě strany snaží získat co nejvíce a neztratit přitom tvář. Nesdílím optimismus lékařů z LOKu, že veřejnost „je na naší straně“. Rozumní uznají platovou podhodnocenost lékařů, s příliš tvrdým vymáháním požadavků již souhlasit nemusí.

Lékaři si vybrali nejhloupější chvíli na protesty. Do ČSSD ani ODS nešli, až do vlády, která se snaží průšvihy předcházejícího rozhazování napravit. Výzvou nedosáhli všeho, části však ano, přílišná neústupnost jim ubere z prestiže. Nebo jinými slovy: rozumní ví, že není taktické zahnat soupeře do rohu, ze kterého není úniku.

48 komentářů k článku “V rohu”

  1. franta říká:

    Přidávání doktorům??? Ano, ale jen nějakým specialistům, i když ty by už odešli dávno, takže musejí mít nasypáno dost. Nedokážu si představit, že takový „obvoďák“ dostane taky přidáno za to „hovno“ co tam dělá a co zná. Dalo by se pokračovat i v dalších případech. Ale proč přidávat pouze doktorům, když další záchranné složky nedostanou nic, ba jim ještě seberou? A ta jejich forma způsobu vydírat stát je taky pěkně „prasácká“, jsou to pouze vyděrači a nic víc!!! A když podali výpovědi, tak museli mít nalezené lépe placené místo… Tak ať si jdou!!! Kdo z vás by si mohl dovolit takovouto formu žádat o zvýšení platu????? Můj odhad je 0, jelikož každý je nahraditelný!!!

  2. Hana říká:

    Všechna tahle šaškárna je jen ukázka moci odborů a snaha o její posílení. Zprivatizujte nemocnice s podmínkou základní péče a odbory přijdou o chlebíček.

  3. XXXXX říká:

    Moc pěkně napsáno, škoda jen, že já to neumím tak „politicky“ a vždycky vezmu příliš pravými jmény. Opravdu pěkně.

  4. Svatopluk Beran říká:

    Pane Klukane nezlobte se, ale nemohu konstatovat nic jiného, než že se jedná o typický PR článek novináře, vydělávajícího si na chléb vezdejší v období pokračování vykrádání státního majetku a sociálních jistot, směřovaný na pasivní občany dnešní společnosti bez vlastního názoru či znalosti skutkové podstaty situace. – Uvedu příklad rozhořčeného pana Franty, který tvrdí že – Nedokážu si představit, že takový “obvoďák” dostane taky přidáno za to “hovno” co tam dělá a co zná. – Pane Franto, jistě jste si všimnul, že obvoďáci nestávkují ani se nijak k protestům nepřipojili. Obvoďáci NEDOSTANOU přidáno. Ti kdo stávkují jsou pouze nemocniční lékaři a pouze ti mají dostat přidáno. Jsou to právě oni kteří jsou vydíráni a zahnáni do kouta. Aby vám bylo jasné o co tu ve skutečnosti jde, jedná se ve valné většině o doktory kteří přijdou ráno do práce a 8 hodin se točí kolem operací, po osmi hodinách se přesunou na lůžková oddělení kde zajišťují péči ohledně ležících pacientů a průběžně odchází na pohotovost řešit případné zlomeniny či nemoci občanů, kteří se dostavili se svým problémem na pohotovost. Následně se v noci odebírají na lůžko, stále ještě v nemocnici, aby mohli v noci řešit případné problémy na lůžkových odděleních, či pomoci při nějaké noční operaci po havárce. Může se stát, že v noci k ničemu naštěstí nedojde a doktor opět ráno, zaskakuje osm hodin za kolegu který je na dovolené. Načež konečně odchází domů za rodinou. A tak to jde stále do kola každý měsíc, kdy si takto napracuje i 150hod. přesčasů. Mnohokrát je tato práce i v prostředí pro nás ostatní nepříjemném. Místnosti s pacienty, kteří musí své potřeby provádět do sáčků a bažantů, kteří jsou nepohyblivý a tudíž i jejich osobní hygiena je složitá, není totiž tolik sester nebo zdravotních bratrů aby každého nepohyblivého člověka denně celého omyli, vykoupali plus a zajistili jeho kompletní hygienu. Jak asi vypadá po několika letech takový člověk? Říká se tomu vyhořelost. Takže ještě jednou pane Klukane a ostatní, jsou to tito doktoři kteří žádají o to aby měli více peněz a nechtějí přitom žádné peníze navíc ze státního rozpočtu, jde jim o miliardy které rozkrádá menežment zdravotnictví z našich pojistek, které dle zákona platíme do solidárního zdravotního systému a který je pomocí různých ekonomických nástrojů mnohdy vyváděn i zcela legálně. Viz. zrušení kontrol nákupu zdravotnického matriálu a zařízení v minulé vládě pana Topolánka, panem Julínkem, Šnajdrem, Šťastným a pod. Nyní opět pan Heger vrací tuto kontrolu do hry. Kolik se asi ztratilo miliard za poslední čtyři roky touto uměle navozenou NEkontrolou? To že naše media viz. pan Klukan a Jihlavské Listy nedokáží objektivně popsat situaci o tom že je to vláda, která podle ústavy zodpovídá za zdravotní zabezpečení této země, na podkladě povinného zdravotního pojištění a přehazuje vydírání právě na ty kteří jsou vydíráni, vypovídá o úrovni vaší i ostatních. Skoro 300 miliard které do zdravotnictví přiteče z pojištění občanů je hodně velká částka, pro kterou stojí mnohým lumpům za to si vymýšlet cestičky, kterými je možné odčerpat nějakou tu miliardu pro sebe. Hanebné platy doktorů jsou jednou z mnoha možností. Pokud se povede těmto ekonomickým žonglérům ještě rozdmýchat nenávist mezi těmi kteří svými pojistnými odvody táhnou tento solidární zdravotní systém, je to již jejich vítězství navíc a jen si potřesou mezi sebou rukama, jak se jim ty hlupáky podařilo zvládnout. No ono to není až tak složité když na to mají veškerá media a šéfredaktory Klukany. Doktoři nebojují jenom za své peníze, jak se to snažíte nenápadným PR způsobem vnutit lidem i vy. Bojují také za zničení celé této zlodějny zavedené Občanským Forem a následně přes ODS a Klause do této společnosti, kdy morálka a obyčejná poctivá práce není vůbec důležitá a potřebná v porovnání s tím kdo umí UDĚLAT peníze jakkoliv. Podotýkám ne VYDĚLAT, ale UDĚLAT, on už se pak nějaký ten drobek z UDĚLANÝCH peněz se najde i pro pisatele takovýchto PR článků, jaké tu povětšinou předvádíte vy.

  5. XXXXX říká:

    Berane berane, obvykle tvoje příspěvky nečtu, protože nemám půl dne času, ale tohle jsem náhodou začal číst. To je teda opravdová pecka. Já obvykle se šéfredaktorem nesouhlasím, ale tentokrát má naprostou pravdu. Přečti si to ještě jednou a když nic jinýho, tak se pouč jak je možno napsat hodně málo větami. To bude bingo. Pro všechny.

  6. Svatopluk Beran říká:

    Vaše PR vyjádření pane Klukane že – Do ČSSD ani ODS nešli, až do vlády, která se snaží průšvihy předcházejícího rozhazování napravit. – je LŽIVÉ jako je LŽIVÁ celá tahle KOALIČNÍ VLÁDA. Této vládě nejde o narovnání chyb, této vládě jde o pokračování vizí předešlé pravicové vlády o celkovém převedení solidárního českého zdravotního systému na americký zdravotní systém sobců – výmečných lidí.

    Viz. článek americké občanky žijící u nás a následné vyjádření pana Julínka o tom jak důležité je aby ze zákonného zdravotního odvodu byly bohaté nemocnice. Pokud budou totiž bohaté nemocnice budou dobře léčeni i pacienti. Pan Julínek už samozřejmě neříká, že se to bude týkat jen některých a nebo že to u některých bude znamenat jejich celoživotní zadlužení a možná i kolaps rodin. Pokud to celá rodina na podkladě půjček zvládne, namažou se zase banky tak jako v případě studentů a jejich celoživotního splácení svého studia. Čímž přijdou k UDĚLANÝM penězům zase jenom ti kteří nic nevyrobili, nikoho nezachránili, jenom parazitují na tom že mohou virtuálně tisknout peníze – prostředky směny – které vznikly ze své podstaty potřeby obchodovatelnosti mezi občany této planety. Peníze nikdo nevymyslel, vznikly přirozenou cestou potřeby obchodovatelnosti. Nepřirozenou cestou však následně a to navozováním inflace například pomocí válek, či rozkrádáním majetku svěřeného bankéřům k ochraně, byly vymyšleny ekonomické nástroje k tvorbě a používání virtuálních peněz a virtuálního držení jejich hodnoty a koupěschopnosti občanů, z kterého se již následně dá přihrávat do vlastní kapsy, aniž bych něco hmotného nebo užitečného já sám vytvořil, samozřejmě mimo mnou vymyšlené virtuální cesty navýšení virtuálních peněz.

    Manžel jedné mé známé byl nedávno na operaci. Všechno dobře dopadlo, ona si ale pak stěžovala, jak dlouho museli v nemocnici čekat a jak byli skoupí na slovo. Pravda, není nic horšího, než být v pozici člověka, který nic neví a snaží se vypáčit informace z nějaké všemohoucí osoby, která na něj zvysoka kašle. Chápu že to naštve. Ale strpení, povím vám o něčem co je snad k naštvání ještě víc.
    Je k vzteku platit každý měsíc tři sta dolarů na zdravotní pojištění, které spolkne čtvrtinu vaší výplaty, a ještě u doktora stovky dolarů doplácet, protože spousta typů pojištění neuhradí účet stoprocentně. Vlastně většina. Je k vzteku přijít do nemocnice, kde vám sestra při příjmu řekne ,, Je mi líto, vaše pojistka péči u nás nekryje. Pokud neumíráte, musíme vás požádat, abyste odešla.,, Je to k vzteku, když jste nemocní a u vaší postele se najednou zjeví nemocniční úředník, který vám vysvětlí, jaké léky potřebujete a jaké léky kryje vaše pojistka – zejména když se ty dvě položky skoro nepřekrývají. Je k vzteku, že těch pár veřejných nemocnic v každém státě má nadbytek pacientů a nedostatek peněz, takže sice můžou mít celá oddělení s prázdnými postelemi a přesto musí odmítat nemocné, protože není na zaplacení elektřiny a na oddělení se nedá topit ani svítit. Souhlasím s tím, že čekat dlouhé hodiny na doktora a nakonec se od něj nic nedovědět je protivné. Ta druhá možnost je ale horší. Věřte mi, zažila jsem oboje. Musela jsem si odpustit víc než jen pár obědů, abych si byla schopna platit nadstandardní zdravotní pojištění, a když jsem ho pak využila, stejně jsem si musela půjčovat, přestože jsem měla všechny účty zaplacené…..Závěr článku zní takto – Představte si, že musíte zaplatit 200 000 korun za hospitalizaci. Nebo hůř – představte si,že vás odmítnou léčit kvůli špatně zvolenému pojištění…

    http://www.youtube.com/watch?v=JsnHEGFz7_4&NR=1
    http://www.youtube.com/watch?v=tvjZ_pvKK4A

  7. Svatopluk Beran říká:

    xxxxx nedomnívám se že málo větami je možné napsat hodně. Málo větami bez konkrétních údajů můžeš pouze manipulovat lidmi, kteří nejsou zasvěceni. Někde jsi psal, že jsi analizátor, což podle mne znamená že přehled musíš mít poměrně velký a celá problematika ti bude zřejmě známa dohloubky. Pak podle mne prostě jako chytrý a úspěšnější podnikatel nestojíš o určitou výši solidarity kterou cítím já a která tebe omezuje. Je to tvůj názor a oprávněný pohled na svobodný svět a já to respektuji. Ale i nadále jsem přesvědčen že článek pana Klukana je zcela neobjektivní a napsán na zakázku. Podobné články psal celou dobu a vždy vyzýval k tomu vydržet, oni to myslí dobře. Jenže ouha – nemysleli – byli to zloději, o tom už se ale dodatečně nikdy nezmínil. Nyní opět píše – tihle to myslí dobře – . Jenže nemyslí a ty to jako analitik musíš dobře vědět. Už jen například taková blbost od Bárty, jako je zatažení vězňů v době krize na stavební práce. To zase budou od lidí reakce – tak je to správné jenom s nimi ze všemi na výstavbu dálnic -. Ovšem kdo z běžných občanů ví co se za tím všechno ze sociálního hlediska skrývá? A kam až užití vězňů jako ekonomického nástroje ke zničení sociálního státu, dopracovali ve Spojených Státech, tak by se divil. Například jako levná pracovní síla se na několik málo roků může stát i každý mladý člověk kouřící marihuanu, na kterého to bude legálním způsobem sehráno. To všechno jsou již zcela běžné praktikyv moderních demokratických zemích, o kterých naši občané vůbec nic netuší.

  8. XXXXX říká:

    To, že máš k dispozici velké množství údajů ještě neznamená, že mají vypovídací hodnotu. Ono je důležité logicky dovodit z významu dat výsledek a obvykle je to na základě menšího množství relevantních podkladů, než hromady bezcenných dohadů. Jestli si myslíš, že je to blábol, tak já ti povím, že to šéfredaktor mohl napsat ještě jednodušeji a to tou poslední větou „Nebo jinými slovy: rozumní ví, že není taktické zahnat soupeře do rohu, ze kterého není úniku.“ Ta totiž vyjadřuje přesně obsah celého jeho článku.

  9. Jan říká:

    Každé město má nějakého chytráka,u nás je to Beran.

  10. Svatopluk Beran říká:

    Tomu jsem porozuměl xxxxx od začátku. Jenže to samé platí v PRVÉ ŘADĚ nopak. Tak dlouho se vytváří ekonomické páky, jsou ohlupováni, okrádáni a zaháněni do kouta občané, až jsou v něm. Pokud by to pan Klukan posoudil takto, neměl bych s tím žádný problém, protože tak to vidí během poslednícj let většina občanů. Ještě otázka, jaké procentuální množství se skrývá za slovem obvykle. Znamená to žetřeba z osumdesáti procent, to co říká vláda, ty, pan Klukan, Jan, Hana, franta jsou minimální relevantní a podstatné podklady, které řeší dvacetileté zneužívání zdravotního pojištění oproti těm doktorským, které jsou ve své relevanci podle tebe bezcené? To hromadu doktorských argumentů jako nerelevantních, posoudila jedině správně právě tato vláda v podání zlodějů Nečase, Vondry, Kalouska, Schwanzerberga a ostatních?

  11. Svatopluk Beran říká:

    Pro Jana. Každé město má svého ,,blbce,, u nás je to Jan….. Já jen aby sis představil vypovýdající hodnotu svého jistě fundovaného příspěvku.

  12. Petr Klukan říká:

    Panu Beranovi: Filozoficky můžeme teoretizovat stejně se Šimkem a Grossmannem, že všichni kradou a když ne, tak stejně chtějí… Naučme se, že lze označit za zloděje až člověka, který je usvědčen. Takže plácnout, že vláda je lživá a stejně krade nikam diskuzi neposune. Máte-li konkrétní opdezření, obraťte se na policii. Jinak to lze chápat jen jako plácání nespokojeného občana.
    Píšete, že „…tak to vidí během posledních let většina občanů“ dopouštíte se toho, co se na komunistech kritizovalo – manipulace – vy jste s tou většinou mluvil?
    Nevím, co vám připadá, že článek je PR. Pro koho? V první reakci mluvíte o morálce, ale sám se jí ve svých příspěvcích neřídíte. To považujete za správné?

  13. Hana říká:

    Nerozumím tomu, proč Pan Beran stále žije v tak nepřívětivém prostředí, jako je ČR. Vždyť mnohem svobodnější socialistické země mají otevřenou náruč…

  14. Svatopluk Beran říká:

    Paní Hano jsem tady doma. To byste se mohla zrovna tak před rokem 89 zeptat Havla či pana Wericha. Ti také žili zde v nepřívětivém prostředí a nikdy by neodešli. To byla poměrně prostoduchá otázka.

  15. Svatopluk Beran říká:

    Panu Klukanovi – Píšete, že “…tak to vidí během posledních let většina občanů” dopouštíte se toho, co se na komunistech kritizovalo – manipulace – vy jste s tou většinou mluvil?

    Pane Klukane nemluvil, to je od vás dost poměrně jednoduhá otázka. Není potřeba s každým mluvit, stačí si číst reakce občanů na různých jiných blozích či reakce na různé články prezentované na různých jiných mediálních servrech. Je možné že netušíte, že i jiná media než jsou Jihlavské Listy mají možnost reakcí čtenářů, proto vás to omlouvá z osočování mne z manipulace.

    Že mohu mít problémy s morálkou je možné, nevěřím ale tomu že vy by jste mohl poznat v kterém smyslu. Proto bych se od vás rád dozvěděl z kterého mého projevu takto usuzujete, ať snázeji pochopím kam míříte.

    Pokud se podíváte zpětně na mnohé ze svých článků, lehce pochopíte od kterých osob se snažíte odpoutat pozornost a na kterých zase hledáte pouze vši a pro koho tím pracujete.

    Dále předložím několik článků namísto plácání občana. Je možné, že i tyto články budou pro vás plácáním, pak se ale i já nebudu moci vyjádřit o vašich příspěvcích jinak. Jistě i diky kauze pana Michálka jste schopen vnímat, že obyčejnému občanovi není umožněno se proti rozkrádání vládních činitelů výrazněji prosadit, pokud toho nejsou schopny ani orgány činné v trestném řízení.

    Pan ministr Drobil měl poradce, který jeho jménem žádal ze zakázky předražené o tři miliardy, půl miliardy pro tajné stranické fondy. Když ho na to upozornil šéf fondu Michálek, nedal to vyšetřit, ale požádal ho, ať zničí důkazy a nabídl mu místo náměstka.

    Předseda vlády Nečas si myslí, že Drobil vlastně jednal správně, možná se dopustil drobného manažerského pochybení. Drobila pochválil i pan prezident, prý se z toho dělá zbytečná aféra. On pan premiér sice o úplatcích něco věděl, ale taky to nedal vyšetřit. Hlavní problém vidí v tom, že ten pan Michálek postupoval nestandardně a pořídil důkazy. Proto taky Drobil zůstal poslancem, a dostal funkci hlavního ideologa ODS. To je dobře. Aspoň všichni víme, o jakou ideologii jde.

    O Drobilově aféře něco věděl i ministr vnitra John. Je zajímavé, že ministr John neposlal vyjeveného Michálka za policií. Poradil mu, aby důkazy získal svépomocí. To bylo ďábelské. Šušká se, že John má k dispozici statistiku, podle které se česká policie častěji korupce dopouští, než by ji vyšetřila.

    To ministr Vondra byl nařčen, že prý neúnavně propagoval, aby armáda dostala Pandury. Panduři jsou z Rakous, ale vlastníkem jejich výrobce je firma americká. Teď vylezlo navíc, že ministr Vondra špatně hlídal peníze na předsednictví EU. Účtovalo se příliš za audiovizuální služby. No, ještě že aspoň Entropa měla úspěch.

    Prý si někdo z ministerstva obrany řekl americkým majitelům o úplatek za dodávku nákladních aut Tatra. Americký diplomat naznačil, že snad bývalý náměstek (ministr) Barták. No, jen jestli nekecá. O Bartákovi přece řekl Kalousek, že je to muž na svém místě. Má teď na ministerstvu financí bojovat s korupcí. Věřím, že se korupčníci už třesou. Nebo třesou pokladničkami.

    Vojsko má ovšem problém s letadly. Letadla CASA odborná komise nedoporučila. Nedoletí do Afghánistánu a nevejde se do nich velké kontejner. Přesto jsme ta letadla koupili. Obešli jsme výběrové řízení, za což nás nyní EU spravedlivě potrestá. Tvrdili jsme, že dopravní letadlo vyměníme za slavný bitevník, kterých kolega Kalousek omylem objednal třikrát víc, než jsme potřebovali. Ale nic jsme nevyměnili. Zato jsme při nákupu aeroplánů, přestože jsme měli ty nejlepší prostředníky, zapomněli na servis. Objednali jsme ho později. Byl sice trochu dražší, ale hlavně, že ho máme.

    Jiný Kalouskův kamarád Kopřiva, byl jako náměstek ministra obrany nachytán novináři, že chce dodat oddílům minomety. A hned, šibal, věděl, jak obejít výběrové řízení. To bylo to od novinářů nepěkné.

    Ještěže na ministerstvu zemědělství se zatím nic neprofláklo. Ministr Fuksa je bývalým starostou Příbrami, které se říká české Palermo. To je tam, kde rozstříleli chudáka Kalouskova švagra samopalem. Na ministerstvu zatím nic. Žádná střelba. Nějaké to rozebírání Českých lesů nikoho už nedojímá.

    To na ministerstvu vnitra perou špinavé prádlo. Pral ho tam nájemník bývalého ministra, asi za sto milionů. Jestli to zas není nějaká bouda proti nájemníkům?

    Je dobře že vláda nelže, nekrade, ale bojuje s korupcí.

    Co jste možná opravdu ale opravdu nevěděli o Václavu Klausovi coby vysokoškolském profesorovi, předsedovi vlády ČR, poslanci ČNR, předsedovi ODS, guvernérovi světové banky, koordinátorovi MMF, nositele Erhardtovy i Englišovy ceny a mnoha doktorátů na různých provincionálních zahraničních univerzitách.
    Tak pěkně po pořádku. V. Klaus se narodil za války (1941) v Praze, i když rodina pochází z Haliče a jak už to bývá, ve vhodnou dobu si změnila jméno. Vždyť na to má každý právo. Dá se říct, že V. Klaus pochází z komunistické rodiny. Oba rodiče byli členy matičky strany. Podobné je to i u jeho manželky Livie, která pochází z Oravy na Slovensku a div se světe, i paní Livie má stejné komunistické rodinné zázemí. Řeknete si, děti nemůžou za své rodiče. To je sice pravda, ale jenom částečná. V. Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale měl nevídanou smůlu, komunisté jeho žádost opakovaně zamítli. Že by z obavy z ješitnosti a neskonalé touhy po vůdcovství u páně Klause? Je známo, že V. Klaus byl vzorným pionýrem a jako jediný ze třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek. To mu vlastně zůstalo podnes, jen rudý šátek nahradily vázanky.
    Po ukončení VŠE v Praze, kde se seznamuje s budoucí manželkou Livií, nastupuje aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. Jeho CSc. práce opěvující údajně socialismus a RVHP se bohužel z knihovny VŠE ztratila po listopadu 1989, podobně jako práce dalšího vládního ekonoma V. Dlouhého, přítele V. Klause z prognostického ústavu.
    I přes neúspěch se vstupováním do KSČ stane se V. Klaus nomenklaturním kádrem KSČ v Praze. Pak může absolvovat studijní pobyty v zahraničí před rokem 1968, například v Itálii a později v USA. Do roku 1970 je V. Klaus v EÚ ČSAV. Potom je dlouhodobě v závětří a působí jako bankovní úředník ve Státní bance československé až do roku 1988. Toto je velmi výstižné označení odborových schopností V. Klause, které si on vybral sám a které se téměř denně objevuje vedle jeho fotografie při různých, často nesmyslných názorech publikovaných na stránkách kdysi disidentských Lidových novin. O tom, jak V. Klaus trpěl za bývalého režimu, ať promluví on sám. V Ekonomu č. 5 z roku 1994, V. Klaus na straně 18 píše: „Naši ekonomové by měli navázat na první debaty o udělování Nobelovy ceny za ekonomii, které v letech 1980 – 85 probíhaly v rámci mých seminářů pořádaných v tehdejší Státní bance československé“.
    Leccos užitečného jsme při nich tehdy pochopili. Vzhledem k tomu, že V. Klaus nikdy nepublikoval jediný odborný článek ve světových odborných časopisech, ješitnost neskonalá.
    Celkem včas, už v roce 1988, nastupuje V. Klaus do známého „prognosťáku“, kde se L. Štrougalovi podařilo shromáždit další nomenklaturní kádry až do úrovně ÚV KSČ. Zde šéfuje V. Komárek a předsedou ZO KSČ je mladý nadějný komunista, čerstvý absolvent Katolické university v Louvain, Belgie, V. Dlouhý. Není zde prostor na pikantní historky, jak se například opatrný a duchem malý Klaus bál podepsat dokonce pamflet „Několik vět“ v době, kdy už bylo jasné, že žádné sankce za to nehrozí. Zde V. Klaus potkává svého dvojníka, agenta KGB a StB Karla Koechera, který byl v USA odsouzen za špionáž a pak vyměněn za významného ruského disidenta Anatolije Ščaranského (dnes Natan Sharansky). Na první pohled zajímavá a veselá společnost. Přípravy na převzetí moci běží na plné obrátky. V květnu 1987 bylo přece několika nejvlivnějšími „disidenty“ vypracováno tzv. Prohlášení spolupráce. Jen na vysvětlenou, jednalo se o spolupráci mezi „reformní“ částí ÚV KSČ (13. oddělení) a „zdravým jádrem“ Charty 77. Jméno V. Klause se ale pod tímto „prohlášením“ samozřejmě neobjevuje.
    A pak přišel listopad 1989. V Klaus se objevuje v Laterně magice jako neznámý človíček. Věci už ale plynou svým tempem, přesně dle scénáře V. Dlouhý je navrhován na post místopředsedy federální vlády a V. Klaus na post ministra financí prakticky komunistické vládě M. Čalfy. V. Klaus má pak zásadní „zásluhy“ při realizaci šokové terapie v bývalé ČSFR, se všemi důsledky až do dnešních dnů. Stručně řečeno, kaskádní devalvace koruny, liberalizace cen v monopolním prostředí státních výrobců a obchodu při fixních platech, kdy průměrný měsíční plat byl devalvací sražen na zhruba 100 USD! Postup přesně dle návodu MMF a Světové banky. Následky jsou okamžité: Prudké zvýšení cen spotřebního zboží, potravin, služeb za současného prudkého poklesu reálných mezd a znehodnocení vkladů občanů a vede tudíž k prudkému poklesu životní úrovně až u 90% populace. V. Klaus jde ale ještě dál. Jako guvernér Světové banky a koordinátor MMF je vzorným služebníkem těchto nadnárodních organizací. Když se člověk podívá do Memoranda o hospodářské politice vypracovaného pro MMF, pod kterým je podepsán V. Klaus coby ministr financí z roku 1990, hodně pochopí z vývoje, který pak u nás následoval. Jinými slovy, již v roce 1990 byly položeny základy k výprodeji čsl. ekonomiky do zahraničí a prakticky k destrukci průmyslu a zemědělství. To by ale vyžadovalo samostatné pojednání. A tak skočme až na konec Memoranda, kde se v bodě 48 doslovně uvádí: „Zahraniční dluh v konvertibilních měnách včetně vypůjček od MMF, by podle plánu (zajímavý ekonomický termín, pozn. autora) měl do konce roku 1991 dosáhnout 12 mld. USD, neboli 37% HDP“. K tomu není nutné opravdu, ale opravdu co dodat – republika byla prodána nadnárodnímu bankovnímu kapitálu. Jenom pro úplnost dodejme známý výrok V. Klause coby ministra financí, že nezná špinavé peníze – za co by v každé normální zemi musel ministr financí okamžitě odstoupit, ale pravděpodobně navždy z politiky odejít. K tomu se pojí další výrok V. Klause o „utahování opasků“. Slyšely to statisíce televizních diváků, ale V. Klaus to cynicky veřejně opakovaně popřel. A to samé potkalo jeho výroky o šokové terapii – vzpomeňme jen na televizní medailónek ,,Léčba Klausem“ = léčba šokem. A jaký byl trest za ty trestuhodnosti? Další politický vzestup páně Klause, kdy se po volbách v červnu 1992 stává předsedou české vlády. V tom samém roce toho stihne moc. Je hlavním arbitrem, kromě Havla, při rozdělení ČSFR. Nu a pak následují „zásluhy“ při zlodějské malé a velké privatizaci o té světové kupónové raději vůbec nemluvit. Až po současnost.
    Ale o tom všem vlastně zde řeč být neměla. Chtěli jsme se přece věnovat páně profesoru Klausovi a bídě ducha, jak jest psáno v názvu článku. Takže přímo k věci. Denní telegraf, noviny ODS, přinesly 7. června 1995 zprávu s titulkem: „Premiér obhajoval habilitační práci“. V článku se píše:“Předseda vlády Václav Klaus včera v dopoledních hodinách obhajoval před vědeckým kolegiem Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze svou habilitační práci „Ekonomická teorie a realita transformačních procesů“. Přítomní odborníci hodnotili práci jako vysoce nadprůměrnou. Jednotlivé kapitoly byly věnovány metodologii, analýze centrálního řízení ekonomie, obhajobě konceptu tržní ekonomiky, problematice transformace a současným ekonomickým dilematům“. Tolik Denní telegraf.
    Čeho moc, toho příliš. Rozhodl jsem se proto čistě demokraticky, že se s tak významným dílem ekonomickým blíže seznámím. Dřív ale než uvedu strastiplnou cestu za profesorskou práci „páně Klause“, dovolte několik poznámek: Klaus, Dyba a Zieleniec získali docenturu za ekonomii na Fakultě sociálních věd UK v Praze, přešli to mnozí s úsměvem. Vždyť docent, co to je? Avšak to, že docent je především pedagogická hodnost, která se uděluje po minimálně 1000 hodinách přednášek, jaksi všem uniklo. Výjimky přece musí být. Nedovedu si ale představit, aby se americký prezident Clinton habilitoval jako Assistent Professor (náš docent), třeba na Harvardu. Ono se to dokonce nedělalo ani za vrcholného komunismu. Biľak i Jakeš získali známý RSDr. po dlouhém večerním studiu, ale na docenta si nikdo netroufl. A co už titul profesora? Udělení profesury V. Klausovi je proto výsměchem a urážkou akademické obce ČR. Proč? Mimochodem i proto, že profesorská přednáška byla trochu o něčem jiném než vlastní předložená práce.
    Na dušičky (1995) jsem se vypravil na pražský Žižkov, na VŠE, abych se osobně do habilitační práce profesora Klause podíval. A ejhle! V knihovně se dovím, že práce tam není. Ptám se také na CSc práci V. Klause a dostanu stejnou odpověď. Práce se v knihovně nevyskytuje. V ten samý den se ještě pro úplnost vypravím na Smetanovo nábřeží v Praze na fakultu sociálních věd UK, ale běda. Docentská práce V. Klause se zde taky nevyskytuje. Mám asi smůlu…. Na VŠE to ale nevzdávám. Chodím po všech možných i nemožných knihovnách, katedrách. Přece profesorská práce tehdejšího předsedy vlády musí někde být. Po dlouhém hledání narazím na slušné lidi. Dlouho se mne vyptávají odkud jsem, co dělám a proč mne práce zajímá. Když všechno objasním, že jsem z Akademie, že jsem se podrobně zabýval šokovou terapií Jeffreyho Sachse a čistě z profesionálních důvodů bych si v práci rád zalistoval, řeknou mi, abych trochu počkal. Prý jsem první, kdo o práci projevil zájem. Po několika dlouhých minutách čekání, držím v ruce v obyčejných černých deskách svázanou „habilitační práci“ pana premiéra. Je mi umožněno práci jenom prolistovat na místě, bojí se, aby to nikdo neviděl. Udělat xeroxové kopie mi nebylo umožněno.
    Listuji v práci důsledně a dělám si poznámky. Zde je výsledek. Práce má úplně jiný název, než jaký měla profesorská přednáška V. Klause. Ten doslovně zní: Soubor publikovaných statí na téma: Makroekonomie, měna, inflace. A dále zjišťuji, že pan premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků resp. pamfletů publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989.
    Pokusme se zde o krátkou recenzi jednotlivých článků. první je z roku 1987 a nese název: Ekonomický růst, nerovnováha a nerovnovážné impulzy – teoretická část a byl publikován v časopisu Federálního ministerstva financí ČSSR, Finance a úvěr č. 7 (1987) str. 479 – 91 v sekci „diskuse“. V práci se věnuje pozornost vyrovnanému socialistickému státnímu rozpočtu (doslovný přepis, pozn. autora), kde se citují práce Kočárníka z roku 1982, 1986, ale i práce Dlouhého, Dyby, Rudlovčáka, Novotného, D. Třísky apod. Není nezajímavé, že šéfredaktorem časopisu Finance a úvěr byl v té době soudruh Kočárník !? Zůstala V. Klausovi touha po vyrovnaném rozpočtu už z doby socialismu?
    Další práce je vlastně pokračováním práce první, vyšla ve stejném časopisu, ale v roce 1988 (ibid ad 1, č. 6 (1988), str. 391 – 405). Třetí práce v pořadí nese název: „Podstata a projevy inflace“ a vyšla v ekonomickém časopise č. 37 (1989), str. 596 – 611. To už V. Klaus působil v Prognostickém ústavu ČSAV. Článek se prý zakládá na studii vypracované v roce 1988 pro VÚ SRP v Bratislavě. Vydavatelem Ekonomického časopisu je totiž Veda, vyd. SAV Bratislava. V pořadí čtvrtý článek publikován v Politické ekonomii 36 (1988), str. 475 – 86 nese název „Měnová kritéria a chování banky“ a byl vypracovaný v prognostickém ústavu. Tak například § 5 článku hovoří o modifikovaném modelu socialistické ekonomiky, citujeme doslovně: „Tradiční model centrálního plánování socialistické ekonomiky je ve své vnitřní struktuře konsistentní. Jeho jednotlivé prvky do sebe zapadají, není v něm místo pro žádné cizorodé prvky….“ a tak dále a tak podobně. Jinými slovy, jasná příprava na hladký přechod od komunismu k postkomunismu v ekonomice.
    V pořadí pátý článek nese název „Jednoduchý makroekonomický model s explicitním zavedením peněz: teoretická analýza“, vyšel opět v časopisu Finance a úvěr 38 (1988), str. 821. Další článek vyšel ve stejném časopisu v roce 1989, kde už je zavedena nová sekce „Přestavba hospodářského mechanismu“ – zřejmě po vzoru sovětské perestrojky = přestavby (ibid ad 1, 39 (1989), str. 155 – 60). Tedy žádná transformace, ale tvrdá přestavba. Pro úplnost uveďme ještě název článku: K některým otázkám funkcí a vztahu centrální banky a bank komerčních. Zde se pro změnu citují práce T. Ježka, D. Třísky a dalších. Je zajímavé, že V. Klaus zde necituje společnou práci s D. Třískou (kromě toho, že byl agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V. Klause a realizátorem modelu kupónové privatizace), která má zajímavý název: „Ekonomické centrum, přestavba a rovnováha“ a byl publikován v Politické ekonomii č. 8 (1988)! Důvod je ale zřejmý na první pohled. Dále jsou k práci připojeny pamflety č. 7 a č. 8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány. Zde jsou jejich názvy: „Makroekonomické souvislosti nového ekonomického programu – schematické zobrazení“ ze dne 30. 10. 1989 a poslední: „Hledání přestavbové strategie – makroekonomický aspekt“, zřejmě z konce roku 1989.
    Do práce je vložen (nebyl čas ho svázat?) jediný text psaný v cizím jazyku. Odcitujme zde přesně titulaci i místo zveřejnění této podivuhodné ideologické práce, vlastně jakéhosi separátu: V. Klaus, El desmantelamiento del socialismo, documento, Estudios Publicos, No.55, In vierno, 1994 Separata, Centro de Estudios publicos Nonseňo v Sótero, 175 – Santiago 9, Chile. Jakýkoliv komentář a dokonce i překlad ze španělštiny je myslím zbytečný. Snad jen tajemný obdiv Pinocheta i takovým způsobem je bezprecedentní.
    Shrnuto a podtrženo,“profesorská práce“ pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný i v podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo. Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že „profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma“. Nic z toho novopečený profesor Klaus na hony vzdáleně nenaplňuje.
    Noviny Právo, oznamují 1. 11. 1995: „Prezident V. Havel jmenoval V. Klause vysokoškolským profesorem v oboru financí v polovině října. Klausovo jmenování navrhl a Havlovo rozhodnutí spolupodepsal ministr školství (inženýr ekonom – což je celá kvalifikace, kromě předsedy dnes vlastně už bývalé KDS (mimochodem Klausův krajan v Podkarpatské Rusi, pozn. autora) Ivan Pilip poté, co premiérovu přednášku na téma: „Ekonomická teorie a realita transformačních procesů“ schválily v řádném procesu orgány VŠE v Praze“. Tolik Právo, které dává ODS, ale především V. Klausovi velký prostor. Mimochodem, tyto noviny přinesly nejobsáhlejší informace o promoci novopečeného profesora Klause ve starobylém Karolinu. Vždyť to byla poslední promoce před dlouhodobým uzavřením Karolina z důvodů rekonstrukce a pan premiér si přál, aby celý proces schvalování byl proto dokončen včas. Diplom profesora odevzdal panu premiérovi jeho ministr, vlastně člen ODS, inženýr ekonom, Ivan Pilip. Slavnostního aktu se měli zůčastnit ministr zdravotnictví Stráský, ministr kultury Tigrid, Havel a maminka pana premiéra, Marie Klausová.
    Britský list Financial Times reagoval na tuto událost dost poťouchle. Noviny ODS, Denní telegraf ze dne 7. listopadu 1995 komentovali tuto událost až typicky bolševickým způsobem: „Klausova osobnost natolik převyšuje všechny, kteří se ekonomickou vědou zabývají, že ocenění titulem profesor je jen minimálním vyjádřením této skutečnosti.“ Trefně se k této záležitosti vyjádřil J. Hanák v denníku Práce ze dne 9. listopadu 1995, když srovnává udělení profesury V. Klausovi s povyšováním Stalina. Píše: „Generál bylo pro něj málo, učinili z něj tedy maršála. Pak pro něj vymysleli generalissima a ani to nestačilo. Největší génius všech dob také ještě nebylo úplně ono.“ A dál pokračuje: „My nesrovnáváme bankovního lupiče Džugašviliho s českým premiérem. Navrhne snad příště palič voňavých tyčinek (resp. malý český človíček a poskok) pro Václava Klause titul profesorismus? A nebude to málo? Co takhle profesorissmus inženýressimus? A dál? Dál soudíme, že by i lezení do zadku mělo mít v Čechách své hranice.“ K tomu je snad možné připojit tvrzení, že ke všeobecné rozbujelé korupci hospodářské, privatizační, atd. v současnosti budovaného postkomunistického kapitalismu novodobými demokraty z řad včerejších nomenklaturních kádrů ÚV KSČ přistupuje čím dál víc i korupce ducha. ýsledkem je galimatiáš primitivního kapitalismu minulého století a autoritativního pinochetovského kapitalismuV z nedávné doby, „jediná správná cesta“ hlásaná donedávna V. Klausem při přestavbě, později transformaci ekonomiky ba i celé společnosti.
    Nesmíme opomenout ani vědu a umění. Vždyť takový Nero, Calligula, Stalin, ba dokonce i Brežněv v neblahé paměti také rozuměli všemu, psali básničky a měli vytříbený umělecký vkus. Zanedlouho po slavnosti v Karolinu, přesněji 25. listopadu 1995 píše náš oslavenec V. Klaus článek do svých Lidových novin (kde ty disidentské časy jsou?) článek pod názvem: „Úloha vědce v dnešní společnosti“. Aby tomu bylo rozuměno. Velký pedagog, učenec a vědec, vážený profesor V. Klaus považuje za samozřejmé a nutné se „kriticky“ vyjádřit ale hlavně poučit všechny ty, co tu vědu dělají ale „opravdu moc a moc“ špatně. Pro věcnost a přesnost citujeme začátek zmiňovaného článku z LN. V. Klaus píše „Když jsem nedávno seděl ve staroslavné aule Karolina a přebíral diplom univerzitního profesora (počin asi nemající v novodobých dějinách civilizovaných společností obdobu, aby se předseda vlády ve funkčním období stal řádným profesorem, pozn. autora), přemýšlel jsem nejenom o sobě samém a o poctě, které se mně dostalo, ale i o prazvláštním postavení univerzitního pedagoga a vědce ve společnosti vůbec a v naší zvláště“.
    A tak to pokračuje dál až do konce článku. Nemá smysl diskutovat o prázdné nadutosti resp. až podivné duševní aroganci profesora Klause.
    Není zde také místo na trapnosti v pozadí udělení Erhardtovy a Englišovy ceny V. Klausovi. V prvním případě byla dikce ceny změněna z původního „za výjimečné zásluhy o ekonomický rozvoj a transformaci československé ekonomiky“ na cenu za „ekonomickou publicistiku“ jako přímá reakce na protestní dopis DSYS vedení Erhardtovy nadace. Nebyla ale cena udělena spíše za „rozvoj českoněmeckých ekonomických vztahů“ po roce 1989 pod egidou ministrů Klause a Dlouhého? V druhém případě se pravděpodobně jedná o mrzkou korupci ducha malého českého človíčka, kterou předseda výboru Englišovy ceny Jaroslav Malina projevil, při této příležitosti, cituji: „….vůli iniciovat u švédské královské akademie, aby Václav Klaus získal cenu za ekonomii“.Po směšném návrhu Klause a Mečiara na Nobelovu cenu míru, za mírové rozbití Československa, který vyšel z Bratislavy, tedy další trapný povyk podobného ražení, tentokrát z Brna. Ale dost bylo trapasů!

    A teď něco o panu Vondrovi. nebude to o urvaném podílu z daní českých daňových poplatníků, ale něco skutečném pozadí tohoto bývalého disidenta, později velvyslance ČR ve Spojených Státech a v letech 2004 až 2006 externím spolupracovníkovi, jednateli a konzultantu firmy Dutko Worldwide, která měla na starosti propagaci raketového deštníku ve Spojených Státech a následně přes pana Klvaňu i u nás. Že to byl bilionový tunel na daňové poplatníky jak české tak i americké, s nefunkčním vojenským zařízením, ví už díky Obamovi většina z našich občanů.
    Je český ministr obrany agentem CIA?
    Na svých stránkách kromě své základní biografie mimo jiné uvádí, že v roce 1999 obdržel medaili od National Endowment for Democracy (NED). Musí být na tuto medaili patřičně hrdý, je uvedená hned na prvním místě v jeho sekci „Ocenění a vyznamenání“. A co že je tato National Endowment for Democracy, neboli Národní nadace pro demokracii?

    Jeden ze zakladatelů NED Allen Weinstein k její činnosti uvádí: „Mnoho z toho, co my [NED] dnes děláme, dělala před 25 lety tajně CIA“ (Blum, Rogue State: A Guide to the World’s Only Superpower, 2000, str. 180). To je možná nejvýstižnější shrnutí. Obšírněji je pak činnost NED popsána přímo na webových stránkách organizace:

    „Po druhé světové válce, čelíc hrozbám našich demokratických spojenců a bez jakéhokoli mechanizmu poskytování politické pomoci, se zákonodárci Spojených států uchýlili k utajeným způsobům, tajně vysílajíc poradce, vybavení a finance na podporu novin a politických stran, které byly v Evropě v ohrožení. – Když bylo na konci 60. let odhaleno, že některé americké privátní dobrovolnické organizace byly skrytě financovány prostřednictvím CIA, aby vedly boj myšlenek na mezinárodních fórech, dospěla vláda prezidenta Johnsona k rozhodnutí, že takovéto financování by mělo přestat, a doporučila ustanovení ‘veřejno soukromého mechanizmu‘ k financování zahraničních aktivit otevřeně.“ (Idea to Reality: A Brief History of the National Endowment for Democracy)

    V otevřené encyklopedii Wikipedia je dostatek příkladů, jak takové financování zahraničních skupin a politických stran prostřednictvím NED probíhá (http://en.wikipedia.org/wiki/National_Endowment_for_Democracy). Obecně lze říci, že NED podporuje takové politické strany a kandidáty, kteří jsou nakloněni zájmům USA v dané zemi či regionu. Konkrétně to jsou často kandidáti se silnými vazbami na vojenskou oblast a tací, kteří podporují práva amerických společností investovat v daných zemí s minimálními omezeními. NED nepodporuje kandidáty, kteří se staví proti investicím amerických společností nebo ty, kdo slibují omezení práv investic těchto společností.

    Český vicepremiér má ale na svém kontě víc „trofejí“. – Další z nich je například členství v Trilaterální komisi (2005-2006). Tato soukromá organizace, jejíž vliv daleko přesahuje vliv mnoha národních vlád, včetně té české, a jejíž členové jsou nikoliv demokraticky voleni, ale jmenováni, je často považována za skupinu, jejímž cílem je vytvoření jedné světové vlády. Není zřejmě náhodou, že dnes v Trilaterální komisi místo Alexandra Vondry zasedá český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg (viz Wikipedia: Trilateral Commission).

    Kolik Čechů zná tyto zásadní informace? Kde jsou nezávislá média, aby na tyto skutečnosti poukázala? Jak to, že žádný novinář se pana Vondry na tyto skutečnosti neptá a nepožaduje vysvětlení?

    Alexandr Vondra také spoluzakládal (spolu s dalším bývalým velvyslancem v USA – Michaelem Žantovským) PASS – Program of Atlantic Security Studies, takzvaný think-tank, jehož cílem je „identifikovat a analyzovat otázky a problémy zahraniční politiky a bezpečnosti v oblasti transatlantických vztahů a pomoci navrhnout praktická řešení a způsoby čelení těmto problémům“ (viz Pass Fact Sheet 2005 [PDF soubor]).- Pod hlavičkou PASS organizoval současný český vicepremiér spolu s dalšími jeho členy konference, jejichž témata odpovídala širšímu zaměření PASS „na obecné perspektivy Atlantické vazby samotné. Současné Euro-Americké otázky a budoucnost NATO a budoucnost společné evropské bezpečnostní a obranné politiky jsou analyzovány směřujíce ke komplementárním a synergickým řešením, která by posílila transatlantickou vazbu“. Po ořezání všech zbytečných slov kolem zůstává jasno: cílem PASS bylo posilování „transatlantické“ vazby a vytváření takové evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, která by tuto vazbu posílila (a nikoliv naopak). (Program PASS byl sice v roce 2005 ukončen, byl však okamžitě nahrazen institutem Prague Security Studies Institute. Jména se mění, cíle zůstávají stejné.)

    Je zjevné, že tato „transatlantická“ vazba bude tím silnější, čím silnější bude závislost Evropy na USA. A naopak, čím nezávislejší bude Evropa na USA, tím slabší bude tato vazba. Ona vicepremiérem tak opěvovaná „vazba“ totiž není ničím jiným než poutem, kterým je EU připoutána k USA. Jak jinak si lze vysvětlit skutečnost, že Česká vláda prosazovala umístění americké vojenské základny v Brdech zcela bez diskuze na půdě Evropské unie?

    Čí zájmy tedy hájil český ministr obrany? Zájmy občanů České republiky? Nebo zájmy mezinárodních polotajných uskupení s neznámými cíli, často však přímo napojenými na vysoké politické, vojenské a finanční činitele USA? Je tedy snad opravdu pravda, že pracuje nikoliv pro českou vládu, ale že že jeho skutečným zaměstnavatelem je prostřednictvím krycích organizací přímo americká CIA? Jeho chování (stejně tak jako chování jeho „kolegy“ Schwarzenberga) v otázce umístění americké vojenské základny v ČR tomu nasvědčuje.

    Topolánkova vláda dělala z České republiky trojského koně v Evropské unii, neboť prosazoval něco, proti čemu se otevřeně postavili prezident Francie, premiér Itálie, vrcholní představitelé Německa, Rakouska, Španělska a řady dalších evropských zemí.

    Chcete ještě o ostatních?

  16. Svatopluk Beran říká:

    Panu Klukanovi – Píšete, že “…tak to vidí během posledních let většina občanů” dopouštíte se toho, co se na komunistech kritizovalo – manipulace – vy jste s tou většinou mluvil?

    Pane Klukane nemluvil, to je od vás dost poměrně jednoduhá otázka. Není potřeba s každým mluvit, stačí si číst reakce občanů na různých jiných blozích či reakce na různé články prezentované na různých jiných mediálních servrech. Je možné že netušíte, že i jiná media než jsou Jihlavské Listy mají možnost reakcí čtenářů, proto vás to omlouvá z osočování mne z manipulace.

    Že mohu mít problémy s morálkou je možné, nevěřím ale tomu že vy by jste mohl poznat v kterém smyslu. Proto bych se od vás rád dozvěděl z kterého mého projevu takto usuzujete, ať snázeji pochopím kam míříte.

    Pokud se podíváte zpětně na mnohé ze svých článků, lehce pochopíte od kterých osob se snažíte odpoutat pozornost a na kterých zase hledáte pouze vši a pro koho tím pracujete.

    Dále předložím několik článků namísto plácání občana. Je možné, že i tyto články budou pro vás plácáním, pak se ale i já nebudu moci vyjádřit o vašich příspěvcích jinak. Jistě i diky kauze pana Michálka jste schopen vnímat, že obyčejnému občanovi není umožněno se proti rozkrádání vládních činitelů výrazněji prosadit, pokud toho nejsou schopny ani orgány činné v trestném řízení.

    Pan ministr Drobil měl poradce, který jeho jménem žádal ze zakázky předražené o tři miliardy, půl miliardy pro tajné stranické fondy. Když ho na to upozornil šéf fondu Michálek, nedal to vyšetřit, ale požádal ho, ať zničí důkazy a nabídl mu místo náměstka.

    Předseda vlády Nečas si myslí, že Drobil vlastně jednal správně, možná se dopustil drobného manažerského pochybení. Drobila pochválil i pan prezident, prý se z toho dělá zbytečná aféra. On pan premiér sice o úplatcích něco věděl, ale taky to nedal vyšetřit. Hlavní problém vidí v tom, že ten pan Michálek postupoval nestandardně a pořídil důkazy. Proto taky Drobil zůstal poslancem, a dostal funkci hlavního ideologa ODS. To je dobře. Aspoň všichni víme, o jakou ideologii jde.

    O Drobilově aféře něco věděl i ministr vnitra John. Je zajímavé, že ministr John neposlal vyjeveného Michálka za policií. Poradil mu, aby důkazy získal svépomocí. To bylo ďábelské. Šušká se, že John má k dispozici statistiku, podle které se česká policie častěji korupce dopouští, než by ji vyšetřila.

    To ministr Vondra byl nařčen, že prý neúnavně propagoval, aby armáda dostala Pandury. Panduři jsou z Rakous, ale vlastníkem jejich výrobce je firma americká. Teď vylezlo navíc, že ministr Vondra špatně hlídal peníze na předsednictví EU. Účtovalo se příliš za audiovizuální služby. No, ještě že aspoň Entropa měla úspěch.

    Prý si někdo z ministerstva obrany řekl americkým majitelům o úplatek za dodávku nákladních aut Tatra. Americký diplomat naznačil, že snad bývalý náměstek (ministr) Barták. No, jen jestli nekecá. O Bartákovi přece řekl Kalousek, že je to muž na svém místě. Má teď na ministerstvu financí bojovat s korupcí. Věřím, že se korupčníci už třesou. Nebo třesou pokladničkami.

    Vojsko má ovšem problém s letadly. Letadla CASA odborná komise nedoporučila. Nedoletí do Afghánistánu a nevejde se do nich velké kontejner. Přesto jsme ta letadla koupili. Obešli jsme výběrové řízení, za což nás nyní EU spravedlivě potrestá. Tvrdili jsme, že dopravní letadlo vyměníme za slavný bitevník, kterých kolega Kalousek omylem objednal třikrát víc, než jsme potřebovali. Ale nic jsme nevyměnili. Zato jsme při nákupu aeroplánů, přestože jsme měli ty nejlepší prostředníky, zapomněli na servis. Objednali jsme ho později. Byl sice trochu dražší, ale hlavně, že ho máme.

    Jiný Kalouskův kamarád Kopřiva, byl jako náměstek ministra obrany nachytán novináři, že chce dodat oddílům minomety. A hned, šibal, věděl, jak obejít výběrové řízení. To bylo to od novinářů nepěkné.

    Ještěže na ministerstvu zemědělství se zatím nic neprofláklo. Ministr Fuksa je bývalým starostou Příbrami, které se říká české Palermo. To je tam, kde rozstříleli chudáka Kalouskova švagra samopalem. Na ministerstvu zatím nic. Žádná střelba. Nějaké to rozebírání Českých lesů nikoho už nedojímá.

    To na ministerstvu vnitra perou špinavé prádlo. Pral ho tam nájemník bývalého ministra, asi za sto milionů. Jestli to zas není nějaká bouda proti nájemníkům?

    Je dobře že vláda nelže, nekrade, ale bojuje s korupcí.

  17. Svatopluk Beran říká:

    Něco o panu Vondrovi.

    Nebude to o urvaném podílu z daní českých daňových poplatníků, ale něco skutečném pozadí tohoto bývalého disidenta, později velvyslance ČR ve Spojených Státech a v letech 2004 až 2006 externím spolupracovníkovi, jednateli a konzultantu firmy Dutko Worldwide, která měla na starosti propagaci raketového deštníku ve Spojených Státech a následně přes pana Klvaňu i u nás. Že to byl bilionový tunel na daňové poplatníky jak české tak i americké, s nefunkčním vojenským zařízením, ví už díky Obamovi většina z našich občanů.

    Je český ministr obrany agentem CIA?

    Na svých stránkách kromě své základní biografie mimo jiné uvádí, že v roce 1999 obdržel medaili od National Endowment for Democracy (NED). Musí být na tuto medaili patřičně hrdý, je uvedená hned na prvním místě v jeho sekci „Ocenění a vyznamenání“. A co že je tato National Endowment for Democracy, neboli Národní nadace pro demokracii?

    Jeden ze zakladatelů NED Allen Weinstein k její činnosti uvádí: „Mnoho z toho, co my [NED] dnes děláme, dělala před 25 lety tajně CIA“ (Blum, Rogue State: A Guide to the World’s Only Superpower, 2000, str. 180). To je možná nejvýstižnější shrnutí. Obšírněji je pak činnost NED popsána přímo na webových stránkách organizace:

    „Po druhé světové válce, čelíc hrozbám našich demokratických spojenců a bez jakéhokoli mechanizmu poskytování politické pomoci, se zákonodárci Spojených států uchýlili k utajeným způsobům, tajně vysílajíc poradce, vybavení a finance na podporu novin a politických stran, které byly v Evropě v ohrožení. – Když bylo na konci 60. let odhaleno, že některé americké privátní dobrovolnické organizace byly skrytě financovány prostřednictvím CIA, aby vedly boj myšlenek na mezinárodních fórech, dospěla vláda prezidenta Johnsona k rozhodnutí, že takovéto financování by mělo přestat, a doporučila ustanovení ‘veřejno soukromého mechanizmu‘ k financování zahraničních aktivit otevřeně.“ (Idea to Reality: A Brief History of the National Endowment for Democracy)

    V otevřené encyklopedii Wikipedia je dostatek příkladů, jak takové financování zahraničních skupin a politických stran prostřednictvím NED probíhá (http://en.wikipedia.org/wiki/National_Endowment_for_Democracy). Obecně lze říci, že NED podporuje takové politické strany a kandidáty, kteří jsou nakloněni zájmům USA v dané zemi či regionu. Konkrétně to jsou často kandidáti se silnými vazbami na vojenskou oblast a tací, kteří podporují práva amerických společností investovat v daných zemí s minimálními omezeními. NED nepodporuje kandidáty, kteří se staví proti investicím amerických společností nebo ty, kdo slibují omezení práv investic těchto společností.

    Český vicepremiér má ale na svém kontě víc „trofejí“. – Další z nich je například členství v Trilaterální komisi (2005-2006). Tato soukromá organizace, jejíž vliv daleko přesahuje vliv mnoha národních vlád, včetně té české, a jejíž členové jsou nikoliv demokraticky voleni, ale jmenováni, je často považována za skupinu, jejímž cílem je vytvoření jedné světové vlády. Není zřejmě náhodou, že dnes v Trilaterální komisi místo Alexandra Vondry zasedá český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg (viz Wikipedia: Trilateral Commission).

    Kolik Čechů zná tyto zásadní informace? Kde jsou nezávislá média, aby na tyto skutečnosti poukázala? Jak to, že žádný novinář se pana Vondry na tyto skutečnosti neptá a nepožaduje vysvětlení?

    Alexandr Vondra také spoluzakládal (spolu s dalším bývalým velvyslancem v USA – Michaelem Žantovským) PASS – Program of Atlantic Security Studies, takzvaný think-tank, jehož cílem je „identifikovat a analyzovat otázky a problémy zahraniční politiky a bezpečnosti v oblasti transatlantických vztahů a pomoci navrhnout praktická řešení a způsoby čelení těmto problémům“ (viz Pass Fact Sheet 2005 [PDF soubor]).- Pod hlavičkou PASS organizoval současný český vicepremiér spolu s dalšími jeho členy konference, jejichž témata odpovídala širšímu zaměření PASS „na obecné perspektivy Atlantické vazby samotné. Současné Euro-Americké otázky a budoucnost NATO a budoucnost společné evropské bezpečnostní a obranné politiky jsou analyzovány směřujíce ke komplementárním a synergickým řešením, která by posílila transatlantickou vazbu“. Po ořezání všech zbytečných slov kolem zůstává jasno: cílem PASS bylo posilování „transatlantické“ vazby a vytváření takové evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, která by tuto vazbu posílila (a nikoliv naopak). (Program PASS byl sice v roce 2005 ukončen, byl však okamžitě nahrazen institutem Prague Security Studies Institute. Jména se mění, cíle zůstávají stejné.)

    Je zjevné, že tato „transatlantická“ vazba bude tím silnější, čím silnější bude závislost Evropy na USA. A naopak, čím nezávislejší bude Evropa na USA, tím slabší bude tato vazba. Ona vicepremiérem tak opěvovaná „vazba“ totiž není ničím jiným než poutem, kterým je EU připoutána k USA. Jak jinak si lze vysvětlit skutečnost, že Česká vláda prosazovala umístění americké vojenské základny v Brdech zcela bez diskuze na půdě Evropské unie?

    Čí zájmy tedy hájil český ministr obrany? Zájmy občanů České republiky? Nebo zájmy mezinárodních polotajných uskupení s neznámými cíli, často však přímo napojenými na vysoké politické, vojenské a finanční činitele USA? Je tedy snad opravdu pravda, že pracuje nikoliv pro českou vládu, ale že že jeho skutečným zaměstnavatelem je prostřednictvím krycích organizací přímo americká CIA? Jeho chování (stejně tak jako chování jeho „kolegy“ Schwarzenberga) v otázce umístění americké vojenské základny v ČR tomu nasvědčuje.

  18. Svatopluk Beran říká:

    Něco o panu Vondrovi.

    Nebude to o urvaném podílu z daní českých daňových poplatníků, ale něco skutečném pozadí tohoto bývalého disidenta, později velvyslance ČR ve Spojených Státech a v letech 2004 až 2006 externím spolupracovníkovi, jednateli a konzultantu firmy Dutko Worldwide, která měla na starosti propagaci raketového deštníku ve Spojených Státech a následně přes pana Klvaňu i u nás. Že to byl bilionový tunel na daňové poplatníky jak české tak i americké, s nefunkčním vojenským zařízením, ví už díky Obamovi většina z našich občanů.

    Je český ministr obrany agentem CIA?

    Na svých stránkách kromě své základní biografie mimo jiné uvádí, že v roce 1999 obdržel medaili od National Endowment for Democracy (NED). Musí být na tuto medaili patřičně hrdý, je uvedená hned na prvním místě v jeho sekci „Ocenění a vyznamenání“. A co že je tato National Endowment for Democracy, neboli Národní nadace pro demokracii?

    Jeden ze zakladatelů NED Allen Weinstein k její činnosti uvádí: „Mnoho z toho, co my [NED] dnes děláme, dělala před 25 lety tajně CIA“ (Blum, Rogue State: A Guide to the World’s Only Superpower, 2000, str. 180). To je možná nejvýstižnější shrnutí. Obšírněji je pak činnost NED popsána přímo na webových stránkách organizace:

    „Po druhé světové válce, čelíc hrozbám našich demokratických spojenců a bez jakéhokoli mechanizmu poskytování politické pomoci, se zákonodárci Spojených států uchýlili k utajeným způsobům, tajně vysílajíc poradce, vybavení a finance na podporu novin a politických stran, které byly v Evropě v ohrožení. – Když bylo na konci 60. let odhaleno, že některé americké privátní dobrovolnické organizace byly skrytě financovány prostřednictvím CIA, aby vedly boj myšlenek na mezinárodních fórech, dospěla vláda prezidenta Johnsona k rozhodnutí, že takovéto financování by mělo přestat, a doporučila ustanovení ‘veřejno soukromého mechanizmu‘ k financování zahraničních aktivit otevřeně.“ (Idea to Reality: A Brief History of the National Endowment for Democracy)

    V otevřené encyklopedii Wikipedia je dostatek příkladů, jak takové financování zahraničních skupin a politických stran prostřednictvím NED probíhá (www.en.wikipedia.org/wiki/National_Endowment_for_Democracy). Obecně lze říci, že NED podporuje takové politické strany a kandidáty, kteří jsou nakloněni zájmům USA v dané zemi či regionu. Konkrétně to jsou často kandidáti se silnými vazbami na vojenskou oblast a tací, kteří podporují práva amerických společností investovat v daných zemí s minimálními omezeními. NED nepodporuje kandidáty, kteří se staví proti investicím amerických společností nebo ty, kdo slibují omezení práv investic těchto společností.

    Český vicepremiér má ale na svém kontě víc „trofejí“. – Další z nich je například členství v Trilaterální komisi (2005-2006). Tato soukromá organizace, jejíž vliv daleko přesahuje vliv mnoha národních vlád, včetně té české, a jejíž členové jsou nikoliv demokraticky voleni, ale jmenováni, je často považována za skupinu, jejímž cílem je vytvoření jedné světové vlády. Není zřejmě náhodou, že dnes v Trilaterální komisi místo Alexandra Vondry zasedá český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg (viz Wikipedia: Trilateral Commission).

    Kolik Čechů zná tyto zásadní informace? Kde jsou nezávislá média, aby na tyto skutečnosti poukázala? Jak to, že žádný novinář se pana Vondry na tyto skutečnosti neptá a nepožaduje vysvětlení?

    Alexandr Vondra také spoluzakládal (spolu s dalším bývalým velvyslancem v USA – Michaelem Žantovským) PASS – Program of Atlantic Security Studies, takzvaný think-tank, jehož cílem je „identifikovat a analyzovat otázky a problémy zahraniční politiky a bezpečnosti v oblasti transatlantických vztahů a pomoci navrhnout praktická řešení a způsoby čelení těmto problémům“ (viz Pass Fact Sheet 2005 [PDF soubor]).- Pod hlavičkou PASS organizoval současný český vicepremiér spolu s dalšími jeho členy konference, jejichž témata odpovídala širšímu zaměření PASS „na obecné perspektivy Atlantické vazby samotné. Současné Euro-Americké otázky a budoucnost NATO a budoucnost společné evropské bezpečnostní a obranné politiky jsou analyzovány směřujíce ke komplementárním a synergickým řešením, která by posílila transatlantickou vazbu“. Po ořezání všech zbytečných slov kolem zůstává jasno: cílem PASS bylo posilování „transatlantické“ vazby a vytváření takové evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, která by tuto vazbu posílila (a nikoliv naopak). (Program PASS byl sice v roce 2005 ukončen, byl však okamžitě nahrazen institutem Prague Security Studies Institute. Jména se mění, cíle zůstávají stejné.)

    Je zjevné, že tato „transatlantická“ vazba bude tím silnější, čím silnější bude závislost Evropy na USA. A naopak, čím nezávislejší bude Evropa na USA, tím slabší bude tato vazba. Ona vicepremiérem tak opěvovaná „vazba“ totiž není ničím jiným než poutem, kterým je EU připoutána k USA. Jak jinak si lze vysvětlit skutečnost, že Česká vláda prosazovala umístění americké vojenské základny v Brdech zcela bez diskuze na půdě Evropské unie?

    Čí zájmy tedy hájil český ministr obrany? Zájmy občanů České republiky? Nebo zájmy mezinárodních polotajných uskupení s neznámými cíli, často však přímo napojenými na vysoké politické, vojenské a finanční činitele USA? Je tedy snad opravdu pravda, že pracuje nikoliv pro českou vládu, ale že že jeho skutečným zaměstnavatelem je prostřednictvím krycích organizací přímo americká CIA? Jeho chování (stejně tak jako chování jeho „kolegy“ Schwarzenberga) v otázce umístění americké vojenské základny v ČR tomu nasvědčuje.

  19. Svatopluk Beran říká:

    No a pan Klaus také není ale opravdu nezajímavý.

    Co jste možná opravdu ale opravdu nevěděli o Václavu Klausovi coby vysokoškolském profesorovi, předsedovi vlády ČR, poslanci ČNR, předsedovi ODS, guvernérovi světové banky, koordinátorovi MMF, nositele Erhardtovy i Englišovy ceny a mnoha doktorátů na různých provincionálních zahraničních univerzitách.
    Po ukončení VŠE v Praze, kde se seznamuje s budoucí manželkou Livií, nastupuje aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. Jeho CSc. práce opěvující socialismus a RVHP se bohužel z knihovny VŠE ztratila po listopadu 1989, podobně jako práce dalšího vládního ekonoma V. Dlouhého, přítele V. Klause z prognostického ústavu.
    I přes neúspěch se vstupováním do KSČ stane se V. Klaus nomenklaturním kádrem KSČ v Praze. Pak může absolvovat studijní pobyty v zahraničí před rokem 1968, například v Itálii a později v USA. Do roku 1970 je V. Klaus v EÚ ČSAV. Potom je dlouhodobě v závětří a působí jako bankovní úředník ve Státní bance československé až do roku 1988. Toto je velmi výstižné označení odborových schopností V. Klause, které si on vybral sám a které se téměř denně objevuje vedle jeho fotografie při různých, často nesmyslných názorech publikovaných na stránkách kdysi disidentských Lidových novin. O tom, jak V. Klaus trpěl za bývalého režimu, ať promluví on sám. V Ekonomu č. 5 z roku 1994, V. Klaus na straně 18 píše: “Naši ekonomové by měli navázat na první debaty o udělování Nobelovy ceny za ekonomii, které v letech 1980 – 85 probíhaly v rámci mých seminářů pořádaných v tehdejší Státní bance československé”.
    Leccos užitečného jsme při nich tehdy pochopili. Vzhledem k tomu, že V. Klaus nikdy nepublikoval jediný odborný článek ve světových odborných časopisech, ješitnost neskonalá.
    Celkem včas, už v roce 1988, nastupuje V. Klaus do známého “prognosťáku”, kde se L. Štrougalovi podařilo shromáždit další nomenklaturní kádry až do úrovně ÚV KSČ. Zde šéfuje V. Komárek a předsedou ZO KSČ je mladý nadějný komunista, čerstvý absolvent Katolické university v Louvain, Belgie, V. Dlouhý. Není zde prostor na pikantní historky, jak se například opatrný a duchem malý Klaus bál podepsat dokonce pamflet “Několik vět” v době, kdy už bylo jasné, že žádné sankce za to nehrozí. Zde V. Klaus potkává svého dvojníka, agenta KGB a StB Karla Koechera, který byl v USA odsouzen za špionáž a pak vyměněn za významného ruského disidenta Anatolije Ščaranského (dnes Natan Sharansky). Na první pohled zajímavá a veselá společnost. Přípravy na převzetí moci běží na plné obrátky. V květnu 1987 bylo přece několika nejvlivnějšími “disidenty” vypracováno tzv. Prohlášení spolupráce. Jen na vysvětlenou, jednalo se o spolupráci mezi “reformní” částí ÚV KSČ (13. oddělení) a “zdravým jádrem” Charty 77. Jméno V. Klause se ale pod tímto “prohlášením” samozřejmě neobjevuje.
    A pak přišel listopad 1989. V Klaus se objevuje v Laterně magice jako neznámý človíček. Věci už ale plynou svým tempem, přesně dle scénáře V. Dlouhý je navrhován na post místopředsedy federální vlády a V. Klaus na post ministra financí prakticky komunistické vládě M. Čalfy. V. Klaus má pak zásadní “zásluhy” při realizaci šokové terapie v bývalé ČSFR, se všemi důsledky až do dnešních dnů. Stručně řečeno, kaskádní devalvace koruny, liberalizace cen v monopolním prostředí státních výrobců a obchodu při fixních platech, kdy průměrný měsíční plat byl devalvací sražen na zhruba 100 USD! Postup přesně dle návodu MMF a Světové banky. Následky jsou okamžité: Prudké zvýšení cen spotřebního zboží, potravin, služeb za současného prudkého poklesu reálných mezd a znehodnocení vkladů občanů a vede tudíž k prudkému poklesu životní úrovně až u 90% populace. V. Klaus jde ale ještě dál. Jako guvernér Světové banky a koordinátor MMF je vzorným služebníkem těchto nadnárodních organizací. Když se člověk podívá do Memoranda o hospodářské politice vypracovaného pro MMF, pod kterým je podepsán V. Klaus coby ministr financí z roku 1990, hodně pochopí z vývoje, který pak u nás následoval. Jinými slovy, již v roce 1990 byly položeny základy k výprodeji čsl. ekonomiky do zahraničí a prakticky k destrukci průmyslu a zemědělství. To by ale vyžadovalo samostatné pojednání. A tak skočme až na konec Memoranda, kde se v bodě 48 doslovně uvádí: “Zahraniční dluh v konvertibilních měnách včetně vypůjček od MMF, by podle plánu (zajímavý ekonomický termín, pozn. autora) měl do konce roku 1991 dosáhnout 12 mld. USD, neboli 37% HDP”. K tomu není nutné opravdu, ale opravdu co dodat – republika byla prodána nadnárodnímu bankovnímu kapitálu. Jenom pro úplnost dodejme známý výrok V. Klause coby ministra financí, že nezná špinavé peníze – za co by v každé normální zemi musel ministr financí okamžitě odstoupit, ale pravděpodobně navždy z politiky odejít. K tomu se pojí další výrok V. Klause o “utahování opasků”. Slyšely to statisíce televizních diváků, ale V. Klaus to cynicky veřejně opakovaně popřel. A to samé potkalo jeho výroky o šokové terapii – vzpomeňme jen na televizní medailónek ,,Léčba Klausem” = léčba šokem. A jaký byl trest za ty trestuhodnosti? Další politický vzestup páně Klause, kdy se po volbách v červnu 1992 stává předsedou české vlády. V tom samém roce toho stihne moc. Je hlavním arbitrem, kromě Havla, při rozdělení ČSFR. Nu a pak následují “zásluhy” při zlodějské malé a velké privatizaci o té světové kupónové raději vůbec nemluvit. Až po současnost.
    Ale o tom všem vlastně zde řeč být neměla. Chtěli jsme se přece věnovat páně profesoru Klausovi a bídě ducha, jak jest psáno v názvu článku. Takže přímo k věci. Denní telegraf, noviny ODS, přinesly 7. června 1995 zprávu s titulkem: “Premiér obhajoval habilitační práci”. V článku se píše:”Předseda vlády Václav Klaus včera v dopoledních hodinách obhajoval před vědeckým kolegiem Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze svou habilitační práci “Ekonomická teorie a realita transformačních procesů”. Přítomní odborníci hodnotili práci jako vysoce nadprůměrnou. Jednotlivé kapitoly byly věnovány metodologii, analýze centrálního řízení ekonomie, obhajobě konceptu tržní ekonomiky, problematice transformace a současným ekonomickým dilematům”. Tolik Denní telegraf.
    Čeho moc, toho příliš. Rozhodl jsem se proto čistě demokraticky, že se s tak významným dílem ekonomickým blíže seznámím. Dřív ale než uvedu strastiplnou cestu za profesorskou práci “páně Klause”, dovolte několik poznámek: Klaus, Dyba a Zieleniec získali docenturu za ekonomii na Fakultě sociálních věd UK v Praze, přešli to mnozí s úsměvem. Vždyť docent, co to je? Avšak to, že docent je především pedagogická hodnost, která se uděluje po minimálně 1000 hodinách přednášek, jaksi všem uniklo. Výjimky přece musí být. Nedovedu si ale představit, aby se americký prezident Clinton habilitoval jako Assistent Professor (náš docent), třeba na Harvardu. Ono se to dokonce nedělalo ani za vrcholného komunismu. Biľak i Jakeš získali známý RSDr. po dlouhém večerním studiu, ale na docenta si nikdo netroufl. A co už titul profesora? Udělení profesury V. Klausovi je proto výsměchem a urážkou akademické obce ČR. Proč? Mimochodem i proto, že profesorská přednáška byla trochu o něčem jiném než vlastní předložená práce.
    Na dušičky (1995) jsem se vypravil na pražský Žižkov, na VŠE, abych se osobně do habilitační práce profesora Klause podíval. A ejhle! V knihovně se dovím, že práce tam není. Ptám se také na CSc práci V. Klause a dostanu stejnou odpověď. Práce se v knihovně nevyskytuje. V ten samý den se ještě pro úplnost vypravím na Smetanovo nábřeží v Praze na fakultu sociálních věd UK, ale běda. Docentská práce V. Klause se zde taky nevyskytuje. Mám asi smůlu…. Na VŠE to ale nevzdávám. Chodím po všech možných i nemožných knihovnách, katedrách. Přece profesorská práce tehdejšího předsedy vlády musí někde být. Po dlouhém hledání narazím na slušné lidi. Dlouho se mne vyptávají odkud jsem, co dělám a proč mne práce zajímá. Když všechno objasním, že jsem z Akademie, že jsem se podrobně zabýval šokovou terapií Jeffreyho Sachse a čistě z profesionálních důvodů bych si v práci rád zalistoval, řeknou mi, abych trochu počkal. Prý jsem první, kdo o práci projevil zájem. Po několika dlouhých minutách čekání, držím v ruce v obyčejných černých deskách svázanou “habilitační práci” pana premiéra. Je mi umožněno práci jenom prolistovat na místě, bojí se, aby to nikdo neviděl. Udělat xeroxové kopie mi nebylo umožněno.
    Listuji v práci důsledně a dělám si poznámky. Zde je výsledek. Práce má úplně jiný název, než jaký měla profesorská přednáška V. Klause. Ten doslovně zní: Soubor publikovaných statí na téma: Makroekonomie, měna, inflace. A dále zjišťuji, že pan premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků resp. pamfletů publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989.
    Pokusme se zde o krátkou recenzi jednotlivých článků. první je z roku 1987 a nese název: Ekonomický růst, nerovnováha a nerovnovážné impulzy – teoretická část a byl publikován v časopisu Federálního ministerstva financí ČSSR, Finance a úvěr č. 7 (1987) str. 479 – 91 v sekci “diskuse”. V práci se věnuje pozornost vyrovnanému socialistickému státnímu rozpočtu (doslovný přepis, pozn. autora), kde se citují práce Kočárníka z roku 1982, 1986, ale i práce Dlouhého, Dyby, Rudlovčáka, Novotného, D. Třísky apod. Není nezajímavé, že šéfredaktorem časopisu Finance a úvěr byl v té době soudruh Kočárník !? Zůstala V. Klausovi touha po vyrovnaném rozpočtu už z doby socialismu?
    Další práce je vlastně pokračováním práce první, vyšla ve stejném časopisu, ale v roce 1988 (ibid ad 1, č. 6 (1988), str. 391 – 405). Třetí práce v pořadí nese název: “Podstata a projevy inflace” a vyšla v ekonomickém časopise č. 37 (1989), str. 596 – 611. To už V. Klaus působil v Prognostickém ústavu ČSAV. Článek se prý zakládá na studii vypracované v roce 1988 pro VÚ SRP v Bratislavě. Vydavatelem Ekonomického časopisu je totiž Veda, vyd. SAV Bratislava. V pořadí čtvrtý článek publikován v Politické ekonomii 36 (1988), str. 475 – 86 nese název “Měnová kritéria a chování banky” a byl vypracovaný v prognostickém ústavu. Tak například § 5 článku hovoří o modifikovaném modelu socialistické ekonomiky, citujeme doslovně: “Tradiční model centrálního plánování socialistické ekonomiky je ve své vnitřní struktuře konsistentní. Jeho jednotlivé prvky do sebe zapadají, není v něm místo pro žádné cizorodé prvky….” a tak dále a tak podobně. Jinými slovy, jasná příprava na hladký přechod od komunismu k postkomunismu v ekonomice.
    V pořadí pátý článek nese název “Jednoduchý makroekonomický model s explicitním zavedením peněz: teoretická analýza”, vyšel opět v časopisu Finance a úvěr 38 (1988), str. 821. Další článek vyšel ve stejném časopisu v roce 1989, kde už je zavedena nová sekce “Přestavba hospodářského mechanismu” – zřejmě po vzoru sovětské perestrojky = přestavby (ibid ad 1, 39 (1989), str. 155 – 60). Tedy žádná transformace, ale tvrdá přestavba. Pro úplnost uveďme ještě název článku: K některým otázkám funkcí a vztahu centrální banky a bank komerčních. Zde se pro změnu citují práce T. Ježka, D. Třísky a dalších. Je zajímavé, že V. Klaus zde necituje společnou práci s D. Třískou (kromě toho, že byl agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V. Klause a realizátorem modelu kupónové privatizace), která má zajímavý název: “Ekonomické centrum, přestavba a rovnováha” a byl publikován v Politické ekonomii č. 8 (1988)! Důvod je ale zřejmý na první pohled. Dále jsou k práci připojeny pamflety č. 7 a č. 8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány. Zde jsou jejich názvy: “Makroekonomické souvislosti nového ekonomického programu – schematické zobrazení” ze dne 30. 10. 1989 a poslední: “Hledání přestavbové strategie – makroekonomický aspekt”, zřejmě z konce roku 1989.
    Do práce je vložen (nebyl čas ho svázat?) jediný text psaný v cizím jazyku. Odcitujme zde přesně titulaci i místo zveřejnění této podivuhodné ideologické práce, vlastně jakéhosi separátu: V. Klaus, El desmantelamiento del socialismo, documento, Estudios Publicos, No.55, In vierno, 1994 Separata, Centro de Estudios publicos Nonseňo v Sótero, 175 – Santiago 9, Chile. Jakýkoliv komentář a dokonce i překlad ze španělštiny je myslím zbytečný. Snad jen tajemný obdiv Pinocheta i takovým způsobem je bezprecedentní.
    Shrnuto a podtrženo,”profesorská práce” pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný i v podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo. Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že “profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma”. Nic z toho novopečený profesor Klaus na hony vzdáleně nenaplňuje.
    Noviny Právo, oznamují 1. 11. 1995: “Prezident V. Havel jmenoval V. Klause vysokoškolským profesorem v oboru financí v polovině října. Klausovo jmenování navrhl a Havlovo rozhodnutí spolupodepsal ministr školství (inženýr ekonom – což je celá kvalifikace, kromě předsedy dnes vlastně už bývalé KDS (mimochodem Klausův krajan v Podkarpatské Rusi, pozn. autora) Ivan Pilip poté, co premiérovu přednášku na téma: “Ekonomická teorie a realita transformačních procesů” schválily v řádném procesu orgány VŠE v Praze”. Tolik Právo, které dává ODS, ale především V. Klausovi velký prostor. Mimochodem, tyto noviny přinesly nejobsáhlejší informace o promoci novopečeného profesora Klause ve starobylém Karolinu. Vždyť to byla poslední promoce před dlouhodobým uzavřením Karolina z důvodů rekonstrukce a pan premiér si přál, aby celý proces schvalování byl proto dokončen včas. Diplom profesora odevzdal panu premiérovi jeho ministr, vlastně člen ODS, inženýr ekonom, Ivan Pilip. Slavnostního aktu se měli zůčastnit ministr zdravotnictví Stráský, ministr kultury Tigrid, Havel a maminka pana premiéra, Marie Klausová.
    Britský list Financial Times reagoval na tuto událost dost poťouchle. Noviny ODS, Denní telegraf ze dne 7. listopadu 1995 komentovali tuto událost až typicky bolševickým způsobem: “Klausova osobnost natolik převyšuje všechny, kteří se ekonomickou vědou zabývají, že ocenění titulem profesor je jen minimálním vyjádřením této skutečnosti.” Trefně se k této záležitosti vyjádřil J. Hanák v denníku Práce ze dne 9. listopadu 1995, když srovnává udělení profesury V. Klausovi s povyšováním Stalina. Píše: “Generál bylo pro něj málo, učinili z něj tedy maršála. Pak pro něj vymysleli generalissima a ani to nestačilo. Největší génius všech dob také ještě nebylo úplně ono.” A dál pokračuje: “My nesrovnáváme bankovního lupiče Džugašviliho s českým premiérem. Navrhne snad příště palič voňavých tyčinek (resp. malý český človíček a poskok) pro Václava Klause titul profesorismus? A nebude to málo? Co takhle profesorissmus inženýressimus? A dál? Dál soudíme, že by i lezení do zadku mělo mít v Čechách své hranice.” K tomu je snad možné připojit tvrzení, že ke všeobecné rozbujelé korupci hospodářské, privatizační, atd. v současnosti budovaného postkomunistického kapitalismu novodobými demokraty z řad včerejších nomenklaturních kádrů ÚV KSČ přistupuje čím dál víc i korupce ducha. ýsledkem je galimatiáš primitivního kapitalismu minulého století a autoritativního pinochetovského kapitalismuV z nedávné doby, “jediná správná cesta” hlásaná donedávna V. Klausem při přestavbě, později transformaci ekonomiky ba i celé společnosti.
    Nesmíme opomenout ani vědu a umění. Vždyť takový Nero, Calligula, Stalin, ba dokonce i Brežněv v neblahé paměti také rozuměli všemu, psali básničky a měli vytříbený umělecký vkus. Zanedlouho po slavnosti v Karolinu, přesněji 25. listopadu 1995 píše náš oslavenec V. Klaus článek do svých Lidových novin (kde ty disidentské časy jsou?) článek pod názvem: “Úloha vědce v dnešní společnosti”. Aby tomu bylo rozuměno. Velký pedagog, učenec a vědec, vážený profesor V. Klaus považuje za samozřejmé a nutné se “kriticky” vyjádřit ale hlavně poučit všechny ty, co tu vědu dělají ale “opravdu moc a moc” špatně. Pro věcnost a přesnost citujeme začátek zmiňovaného článku z LN. V. Klaus píše “Když jsem nedávno seděl ve staroslavné aule Karolina a přebíral diplom univerzitního profesora (počin asi nemající v novodobých dějinách civilizovaných společností obdobu, aby se předseda vlády ve funkčním období stal řádným profesorem, pozn. autora), přemýšlel jsem nejenom o sobě samém a o poctě, které se mně dostalo, ale i o prazvláštním postavení univerzitního pedagoga a vědce ve společnosti vůbec a v naší zvláště”.
    A tak to pokračuje dál až do konce článku. Nemá smysl diskutovat o prázdné nadutosti resp. až podivné duševní aroganci profesora Klause.
    Není zde také místo na trapnosti v pozadí udělení Erhardtovy a Englišovy ceny V. Klausovi. V prvním případě byla dikce ceny změněna z původního “za výjimečné zásluhy o ekonomický rozvoj a transformaci československé ekonomiky” na cenu za “ekonomickou publicistiku” jako přímá reakce na protestní dopis DSYS vedení Erhardtovy nadace. Nebyla ale cena udělena spíše za “rozvoj českoněmeckých ekonomických vztahů” po roce 1989 pod egidou ministrů Klause a Dlouhého? V druhém případě se pravděpodobně jedná o mrzkou korupci ducha malého českého človíčka, kterou předseda výboru Englišovy ceny Jaroslav Malina projevil, při této příležitosti, cituji: “….vůli iniciovat u švédské královské akademie, aby Václav Klaus získal cenu za ekonomii”.Po směšném návrhu Klause a Mečiara na Nobelovu cenu míru, za mírové rozbití Československa, který vyšel z Bratislavy, tedy další trapný povyk podobného ražení, tentokrát z Brna. Ale dost bylo trapasů!

  20. Petr Klukan říká:

    Panu Beranovi: Zkusím to opravdu krátce: Ani čtení blogů na jiných serverech nikoho neopravňuje hovořit o většině. Správněji řečeno, udělat to může, ale ztrácí tím na důvěryhodnosti, protože to není pravda.
    Chceme-li o něčem konkrétním diskutovat, nelze odbíhat sem a tam a přídávat další a další „fakta“ z různých zdrojů a různých událostech. Republikovou politiku a kauzy sleduji okrajově, takže se ke kauzám Gripen, Drobil, Tatrovky a pod. nemohu a nechci vyjadřovat. Neznám přesná fakta, jen to co je v médiích. A média dělají svou práci a otevírají témata, zda se v konkrétním tématu stalo něco kriminálního, je věcí policie, soudů atd. Takže mě více zajímají témata místní, o kterých jsme schopni zjistit si mnohem více. Na této parketě se domnívám, že plníme svou novinářskou roli, někdy lépe, někdy hůře. Přesto za námi je otevření „témat“, které došly k soudu a odsouzení enbo k rezignacím politiků – jako třeba někdejšího zakládajícího člena ODS v Jihlavě – takže vidíte, že „jdeme“ i do pravicových stran a ne, že ne.
    Co se týká té morálky – myslím to tak, že mi nepřide morální, bez důkazů o lidech říkat, že jsou zloději. Na názor máte právo, ale měl by být podpořen argumenty – důkazy. Vaše „důkazy“ jsou jen vybrané negativní zprávy z novin a televize – to je právě jen to otevírání témat. Zda někdo zloděj je nebo měl by říci soud.
    Omlouvám se, ale váš příspěvek Klause jsem nečetl a číst nebudu. Nejsem ekonom a dlouhé litanie směsice názorů, faktů a domněnek mě nezajímá.
    Nabízím ale něco jiného, nechtěl byste se se mnou sejít a popovídat si? Rád bych o vašem „hledání pravdy“ rád napsal.

  21. Tomáš Ďásek říká:

    Témata místní. To je pravda… Například „psychicky labilní“ pan Kratochvíl ? Nebo vznik City Parku (už jen požár části továrního komplexu „náhodně“ založený neznámými bezdomovci) ? Nebo krádež počítače pár dnů po sebevraždě nešťastného Don Simona Quiota ? Nebo zajímavé stavební zakázky pro město v minulosti – možná v současnosti – a nepochybuji o tom, že i v budoucnosti ? Nebo Dobronínský incident (opravdu je tak těžké najít více lidí, kterým o tom například rodiče vyprávěli) ?

    Na rovinu říkám, že tak nějak trochu postrádám jakékoliv výsledky či další sledování těch „otevřených“ (a ještě více těch neotevřených) kauz… 🙂

  22. Petr Klukan říká:

    Pane Ďásku, určitě by se takové našly, ale ty, co uvádíte, tam dle mého soudu nepatří. Kauza pan Kratochvíl je uzavřena. Nebo podle vás není? Co k ní dodávat? Vše bylo napsáno. Pokud se objeví nějaký další důkaz „něčeho“ nebo posun kauzy, bude se o tom psát. Ale teď? Nebo by měly noviny, tak jak nám to radí řada dopisovatelů, o panu Kratochvílovi a dalších lidech jednou měsíčně napsat, abychom nezapomněli?
    Ještě před stavbou City Parku – požár bezdomovců – kauza uzavřena. Píšete „náhodný“ požár. Možná nebyl náhodný, žádné důkazy ale o tom nemáme. Co k tomu psát více? Policie nezjistila víc a noviny také ne. Úloha médií by se neměla nedoceňovat, ale ani přeceňovat. Investigativní žurnalistika ve smyslu „té slavné americké aféry“ v ČR vlastně neexistuje. Přesto média dokáží otevřít různá témata, jejich sledování je pak už v mnoha případech možné jen z šetření policií a soudů, které se tímto mají zabývat primárně.
    Stavební zakázky? Psali jsem jich řadu, řada byla dotažena do konce, naposledy snad tenisová hala u Vivaldi…
    Dobronín – tématu bylo během roku věnováno nejvíce místa. Vždy mohu říci: nezeptali jsme se všech. Jenže bohužel, nikdy nebudou „vyzpovídáni“ všichni aktéři jisté události , a když budou, třeba se objeví synovec z vedlejší vsi, který o tom přece ví a ti novináři se ho vůbec nezeptali. Naposledy jsme třeba uzavřeli kauzu Zelení a Žatečka, pokud vím, JL byly dosud první a poslední, kdo ji uzavřel.
    Dojem z nevýsledků může být způsoben i tím, že v množství událostí se výsledky (ať záporné či kladné) ztratí. Jak jsem napsal, média bych nepodceňoval ani nepřeceňoval. Možná byste nevěřil, po kolika „událostech“ se pídíme, aby pak z toho nebylo zhola nic, ačkoliv si lidé myslí, že tady musí být něco v nepořádku. A to nemluvím o tom, že jsme pravidelně zoufale voláni ke každému právě kácenému stromu.. 🙂
    Omlouvám se za délku textu, ale váš názor jistě sdílí řada lidí, rád jsem proto napsal svůj pohled obšírněji.

  23. Svatopluk Beran říká:

    Panu Klukanovi.

    Zřejmě nemá cenu si konkretizovat důkazy pře tyto blogy. Je skutečností že mé odpovědi na vaše i jiná témata, jsou často směřována do šírších republikových či mezistátních událostí. Podle mne však bez udání šírších kontekstů, jsou ta místní mnohdy vytržena z kontekstu. Ohledně mých důkazů jsem přesvědčen, že nemáte zdalka pravdu. Několikrát jsem se na svůj náklad zůčastnil osobně některých, zde v tématech řešených problémů čí jejich návazností. Byl jsem například přítomen od prvního dne akce Greanpeace na kotě v Brdech po několik prvních dní. Nabízel jsem možnost podat výpověď o tom co se tam děje a kdo a proč tam je jak Jihlavským Listům, tak i Jihlavskému deníku. Recepční v obou případech někam zavolalaly a následovalo odmítnutí z ohledem na to že Brdy nejsou regionální záležitostí. Domnívám se však že by mnohé občany z našeho regionu zajímalo už jen to, že se pár občanů dokázalo díky demokracii v naší zemi, postavit svým vlastním názorem proti armádní mašinerii pravicové Topolánkovy vlády a následnému propojování této vlády přes naše podnikatelské špičky a vědecké ústavy s nadnárodními zbrojařskými, převážně americkými koncerny a tím nás závazně zatáhnout do hospodářské závislosti na vojenských operacích vlády USA po celém světě. Tak jako se dnes dokáží například postavit v pořadí další pravicové vládě, nyní pana Nečase doktoři, kteří po hasičích policii a vůbec státních zaměstnancích, snaží zastavit vykrádání a demolici sociální a solidární podstaty našeho státu, v kterou většina občanů po odstranění vlády jedné strany, věřila.

    Nemám žádný problém se s vámi setkat. Již jednou mne před pár lety nabídl návštěvu, tenkrát v roli hejtmana pan Vyskočil. Navštívil mě v mém bytě a domnívám se že rozhovor byl přínosný pro oba dva, i když jsme se vě většině dotknutých témat nesešli.

    Můžeme se bavit i o vámi nabízeném článku. Ovšem pokud by jeho vyůstění mělo tendenci závěru, kterým jste dokončil svůj pohled na pana Hrzána – V úterý tedy složí slib další zastupitel, Martin Herzán. Je opravdu věřícím komunistou? Ne, spíše vypočítavým člověkem obdařený sociálním cítěním. – v protikladném kontekstu u odsouzeného a amnestovaného pana Kratochvíla, kdy namísto jasného odsouzení kriminální činnosti pan Kratochvíla, použijete ke zlehčení názor prodavačky a následně navozujete polemiku o tom, proč by nemohl řídit blázen velkou firmu, tak aby se čtenář nad chováním kriminálníka nepohoršoval, nýbrž po presidentské amnestii uvažoval i legálnosti celé téhle pravicové a presidentské komedie, tak to bychom se asi nedohodli. Jak říkám nemám ale žádný problém se s vámi setkat a vyměnit si názory.

    Pro prodavačku z obchodu se dvěma dětmi je to jasné: peníze. Ty zmůžou všechno. Byl by hloupej, kdyby šel sedět. A já bych to udělala taky. Dyť to dělají všichni.

    Velkorysá milost na všechny kauzy. A šmitec. Však se na to zapomene. Uvěřme ale znalcům. Chápat smysl soudního řízení nemůže, řídit firmu může? Proč by to nemohla být pravda?

  24. Jan. říká:

    Berane,Berane ne jen chytrák ale i hulvát,no co by po tobě člověk chtěl.Tvoje monology o tobě vyprávějí docela dost.

  25. Svatopluk Beran říká:

    Jene je vidět, že jsi odpověď nepochopil. I tak děkuji za tvojí přítomnost zde a nejen vyvážené a přínosné reakce. 🙂

  26. Svatopluk Beran říká:

    Pro pana Klukana. Dnes, to je 10.2.2011 ve 12.38 na ČT24 vedla komentátorka české televize rozhovor se zástupkyní šefredaktora Mladé Fronty Dnes, paní Martinou Ribauerovou. Ta při jedné ze svých odpovědí, týkající se odchodu nemocničních lékařů, odpověděla že – OBČANÉ VE VĚTŠINĚ NESOUHLASÍ – domníváte se pane Klukane že i tato, tak vysoko postavená novinářka při rozhovoru v tak sledovaném mediu, se dopustila toho z čeho jste obvinil vy mě, a to manipulace s lidmi? – V jedné ze svých reakcí na mě, mi totiž odpovídáte – Píšete, že “…tak to vidí během posledních let většina občanů” dopouštíte se toho, co se na komunistech kritizovalo – manipulace – vy jste s tou většinou mluvil?

  27. Petr Klukan říká:

    Pane Berane, já vnímám u pana Herzána a pana Kratochvíla jeden zásadní rozdíl. První je politik, druhý podnikatel. Na politiky jsou vždy kladeny jiné nároky včetně morálních. Jedním z důvodů je i to známé, že jsou placeni z našich daní. Veřejnost má právo o politikovi „vědět takřka vše“. Proto se o nich píše mnohem více než o soukromníkovi, jehož kauza skončila. Kdyby však takový soukromník chtěl do politiky vstoupit, bylo by zcela legální o všem psát, znovu a znovu i přesto, že již jeho kauza skončila.
    K radaru v Brdech – noviny nejsou nafukovací a nevejde se tam vše. Spousta lidí by ocenila více psaní o různých věcech včetně rozvíření velkých diskuzí o přímé volbě prezidenta…jsme a chceme být regionálními novinami a je na nás, která témata vybíráme. Kdybyste řídil noviny vy, věřím, že by to mohla být jiná témata, stejně jako kdyby je řídil pan Jan nebo paní Hana atd.

  28. Petr Klukan říká:

    Teprve teď jsem přečetl váš další příspěvek. Rozhovor jsem neviděl, nevím, zda se opírala o nějaké průzkumy nebo ne. Pokud ne, myslím si to samé, co jsem již napsal.

  29. Tomáš Ďásek říká:

    P. Klukan : Děkuji za odpověď. Upřímně musím říci že mám sice hodně výhrad k Jihlavským Listům, ale na druhou stranu bych si opravdu rozhodně nepřál, aby se staly nějakým místním Bleskem, lezoucím lidem do soukromí s pěticentimetrovými titulky na první straně. To, že si zachovávají svoji stálou, byť pro někoho možná příliš „sousedskou“ úroveň (no dobře, ty erotické inzeráty – ale to je zase jiná věc) a relativní nestrannost vnímám jako velký klad.

    P. Beran : Už zase komolíte jména politiků ! Vyskočil a Vystrčil je přece rozdíl. Až Vás jednou někdo najde v příkopě pod oknem jihlavské radnice, určitě oficiální závěr bude znít, že jste vyskočil. Ale plno lidí si bude myslet, že Vás spíš někdo s chutí vystrčil…:)-

  30. maria pilkova říká:

    Vážení pánové
    nevím zda si uvědomujete, že v těchto diskusích se více méně promítá setkání dvou politických směrů- v dnešním pojetí pravicového a levicového. I když já bych už dnes politické strany takto nedělila- dělila bych ja na ty co hájí zájmy většiny a ty co hájí zájmy menšiny. Asi si tam každý z Vás doplní kam patří.
    A dnes k té většině- nepatří už jenom dělníci jako kdysi, ale i inteligence , dokonce i lékaři, kteří kdysi patřili k jiné skupině, drobní a dokonce i střední podnikatelé. Ty všichni patří k té většině. A pak je tu tá menšina, která nám všem strpčuje život, tajnými i veřejnými způsoby ukrajuje ze společného koláče a tzv. křečkuje na horší časy. Protože ty horší časy ještě jenom přijdou. A pan Beran se snaží otevřít té většině oči, bohužel není nikdy pochopen. Samozřejmě, že každý z Vás, z nás co diskutujeme má svou pravdu – ale zamyslete se všichni o co tady skutečně jde – a myslím, že pan Beran to na rozdíl od všech ostatních brzy pochopil.
    Kdysi jsem četla knihu od Anny Seghersové Sedmý kříž- odehrává se za 2. světové války v Německu, poblíž jednoho koncentračního tábora-už si nepamatuji kterého- a o útěk věznů. Co mně ale nejvíce utkvělo v paměti z této knihy byly slová jednoho obyvatele z vesnice nedaleko od tábora- který prohlásil, že vůbec nevěděli co se vtom tábore děje. Když jsem to četla, tak jsem si říkala,- to není možné. Pak , jak jsem nad tím déle přemýšlela a události a život šel kolem, tak jsem začala těm lidem- Němcům bydlícím nedaleko KT věřit. Ano, dnes už věřím, že nevěděli, co se tam deje- protože nechtěli, nezajímali se, propaganda je úpně ohloupila a také možná ze strachu. A o to tady jde- musíme věřit také vlastnímu rozumu, citu , postřehům odjinud-nesmíme se nechat takto ohloupit jako kdysi německý národ. Zapomente na to, že patříte k ODS nebo CSSD -když bude nejhůř tak nám příslušnost k žádné politické straně nepomůže. Když někdo dělá zlo a rozkrádání státního rozpočtu to zlo skutečně je- tak nebudu někoho obhajovat jenom proto, že patřím k jeho straně a ještě ho omlouvat- jak se to dnes otevřeně deje na naší politické scéně. Lidé proberte se- Váš nepřítel není ten kdo má trochu odlišné politické nebo jiné názory- Váš nepřítel s Vámi pěkně manipuluje a často je to možná někdo, kdo se jeví jako přítel.

  31. Tomáš Vovsík říká:

    Paní Pilková, to co píšete je naprosto absurdní.
    Souhlasím s vámi, že je v dnešní době dost problematické rigidní členění na pravici a levici – uznávají to i sami politologové – ale to je asi to poslední, s čím bych souhlasil.
    Dělení na strany, které hájí zájmy většiny, a na ty, které hájí zájmy menšiny? Vždyť to není vůbec pravda. Kde jste vzala předpoklad, že „pravicové“ (předpokládám, že máte na mysli ty) strany hájí zájmy menšiny? Nemůže to být třeba tak, že podpora schopných a podnikavých může přinést ekonomickou prosperitu a nárůst pracovních míst – čili výhodypro všechny vrstvy? Není právě tohle o názoru a úhlu pohledu?
    A mýlíte se i v tom, že dřív byli levicoví jen dělníci. Co takhle První republika a pátečníci? Intelektuálové, vědci, umělci…Nebo si připomeňte si události roku 68, kdy například studenti v USA a Francii byli hlavní silou, která revoltovala proti stávajícímu stavu společnosti. Byli to především levicoví studenti a intelektuálové. Můžu vám zmínit i osobnosti, které se týkají mého oboru: Noam Chomsky, Theodor Adorno, Jean Baudrillard, Roland Barthes… To jsou všechno jedni z nejvýznamnějších myslitelů 20. století – levicově zaměření, často vycházející z marxismu (z kterého třeba vychází i feminismus).
    A co píšete dále: Všichni jsme krátkozrací, né-li slepí. A pan Beran je mesiáš, možná spíš mučedník, který nám otevírá oči, protože mi nevidíme. My žijeme někde v Platónově jeskyni, kdežto pan Beran se dotýká skutečného světla světa, ale my otupení neposloucháme.
    Závěr vašeho příspěvku je pak úplně nicneříkající, abstraktní a mimo. Kdo je podle vás to zlo? Kdo podle vás rozkrádá státní rozpočet? Proti čemu se máme bránit tak, abychom nedopadli jako německý národ? Zpochybňujete význam politický stran? Jak si tedy představujete formu zastupitelské demokracie? Dosďme tam ty, co jsou hodní, a ne ty, co jsou zlí? Je takové náboženské učení – Manicheismus – to je založeno na protipólech dobra a zla, ale nemůžete myslet vážně, že budeme rozlišovat nějaké pojmy dobra a zla i v politice. Svět je o relativních hodnotách, které vychází z dějinné podmíněnosti.
    Můžete mi nějak konkretizovat ty nepřátele a to zlo? Kromě toho, že to může být někdo, kdo číhá za rohem?
    Váš příspěvek je krásným příkladem falešné argumentace.

  32. Tomáš Vovsík říká:

    …mimochodem vyloučení těch „zlých“ stran vedlo k založení Národní fronty a posléze ke 40 letům totality…

  33. Svatopluk Beran říká:

    Pane Ďásku tentokrá tentokrát došlo z mojí strany k neůmyslné záměně jmen. Tímto se panu Vystrčilovi omlouvám. Na pana kreslíře Štěpána jsem si slovně zahrál pouze v případě pana Strejčka.

  34. Svatopluk Beran říká:

    Pane Klukane, mohu se od vás dozvědět jakým vypočítavým způsobem pan Hrzán zneužil peníze daňových poplatníků? Mohu znát též jakým způsobem se jeho tologické studium, z následným zastupováním komunistů v městské radě, podepsalo na vzniku nějaké jeho kriminální činnosti a čím se tato jeho kriminální činnost projevila, či o co se obohatil na úkor ostatních? Nějak mi též unikají vaše rozdílné nároky které máte ve své hlavě a které vidí rozdíl mezi kriminálními podnikateli, kteří se pomocí psychiatrů a presidenta prohlásí za blba v domácnosti a následně ředitelují firmě kterou ukradli a předali dceři. Jste jeden z mála v Jihlavě – aby to nevypadalo že manipuluji z lidmi, tak množství málo jsem použil z ohledem na ohlasy občanů v blogu o této problematice, která běžela též na zdejších blozích – který z ohledem na odsouzení pana Kratochvíla a jeho následné zneužití netrestatelného posudku psychiatra, schvalujete zločincům a kriminálním živlům cestu, jak se vyhnout spravedlivému trestu, čímž sám, zřejmě nevědomky, příspíváte k morální devastaci tohoto národa.

  35. Svatopluk Beran říká:

    Domnívám se, že paní Pilková měla spíš na mysli moje pohledy na dnešní svět přes myšlenky Jana Kellera a jeho knihy, než mojí glorifikaci. Jedna z jeho knih, která vyšla pod názvem Tři sociální světy, nese např. ve své kapitole Nerovnost a Nesouměřitelnost tyto myšlenky –
    Ostrá nesouměřitelnost sociálních pozic není zajisté ničím novým. Byla charakteristickým rysem společností tradičních a stála i na počátku modernity. Výrazné sociální bariéry, nesrovnatelné cíle a hodnoty a zcela odlišné životní styly oddělovaly šlechtu od neurozené buržoazie. Majitelé továren zase žili ve zcela jiném světě než proletáři. Lišili se od nich jak možnostmi a prostředky, tak i svými šancemi a životními aspiracemi.
    Až do poměrně nedávné doby byl ovšem vývoj moderní společnosti nesen snahou překonat propastné výchozí nesouměřitelnosti a nahradit je pouhou jemně odstupňovanou nerovností. Úspěch v tomto úsilí byl mimo jiné základní premisou teorie otevřené společnosti a zcela praktickým předpokladem rozvoje demokracie.
    Tento pokus trval déle než sto let a ústřední roli v něm sehrál sociální stát s rozvojem společnosti zaměstnání. Pojistky obsažené v zákoníku práce spolu s prvky sociální ochrany navázané na zaměstnanecký poměr zmírnily naprostou asymetričnost postavení pracovníka a zaměstnavatele z dob počátků kapitalismu.Díky těmto změnám byla příkrá sociální nesouměřitelnost životních podmínek celých velkých skupin lidí vystřídána pouhou nerovností pozic, kterou bylo možno s většími, či menšími výhradami tolerovat.
    Své vrcholné období zažila společnost tolerované nerovnosti a sociálního smíru ve třiceti letech, jež následovali po druhé světové válce. I když nadále existovaly značné rozdíly v příjmu a životní úrovni různých kategorií obyvatel, přinejmenším tři okolnosti způsobovaly, že je přijímala téměř celá společnost.
    Za prvé se jednalo o rozdíly pouze pozvolné, které odpovídaly postavení každého jednotlivce na spojité škále příjmů. Mezi vedením firmy, které pobíralo ještě v sedmdesátých letech 20. století zhruba pětinásobek průměrného zaměstnaneckého platu, a nejníže odměňovanými pracovníky se klenula dlouhá řada jemně odstupňovaných příjmových rozdílů.
    Za druhé byli zaměstnanci stojící na obou polech příjmové a mocenské škály spojeni v zásadě stejnými sociálními právy. Žádný z nich nepracoval pouze pro firmu a pro svoji bezprostřední potřebu, ale též pro dlouhodobé zajištění sebe a své rodiny. Část plodů jeho práce byla formou pojistného a daní nasměrována na jeho vlastní sociální zabezpečení a na zabezpečení celé jeho domácnosti. A konečně za třetí docházelo ve třiceti poválečných letech k téměř všeobecné vzestupné sociální mobilitě. Každá ze skupin na jemně diferencované škále příjmů mohla doufat, že do budoucna se také její situace bude zlepšovat. I když různí lidé vystupovali z výtahu sociálního vzestupu v různých patrech, všichni, a nebo téměř všichni byli vyváženi směrem nahoru.
    Od poslední čtvrtiny 20. století (období vlád Margaret Teacherová a Rollanda Regana) se ovšem prudkým tempem množí známky toho, že relativní, spojitá a jemně odstupňovaná sociální nerovnost je opět nahrazována, diskontinuitní, nejednou až brutální nesouměřitelností. Nejde o to, že existují případy závratného bohatství a na druhé straně neméně ohromující případy beznadějné bídy. To existovalo vždycky. Problém je v tom, že dříve spojitá pyramida majetku, moci a prestiže se rozpadá a na jejích obou koncích se vydělují zvláštní sociální světy. Fungují svou vlastní logikou a vzdalují se jeden druhému a všechny společně hodnotám otevřené společnosti.
    Pochybuje li někdo o tom, že žijeme ve světě, kde nesouměřitelnost již dosáhla přímo astronomických rozměrů, měl by si uvědomit, že každý ze tří nejbohatších mužů světa vlastní dnes už více majetku, než kolik činí suma bohatství 48 nejchudších zemí světa. Podobný omračující nepoměr se začíná projevovat také v rámci jednotlivých ekonomik vyspělých zemí – nejbohatší žena Francie pobírá ročně příjem, o jaký se musí dělit 15 700 jejích spoluobčanů odkázaných na minimální mzdu.
    Různé formy prohlubující se nerovnosti lze doložit v řadě zemí. Jak konstatuje např. Michel Husson, dochází v hlavních průmyslových zemích od sedmdesátých let 20. století k poklesu podílu mezd na hrubém domácím produktu ke vzestupu příjmů z kapitálu (Husson 2006,130). Např. ve Francii rostly během třiceti poválečných let příjmy dělníků o 3,5 procent ročně. Od poloviny osmdesátých let se jejich růst zpomaluje a v devadesátých letech 20. století rostou již jen o půl procenta ročně. Doba za kterou by příjem podřízeného dohnal příjem jeho šéfa, se zvýšil z dvaceti až třiceti let na 120 let a více. ( Chauvel 202b, 102). Jak dále konstatuje Luis Chauvel – Za posledních dvacet let se výrazně změnil podíl přivlastnění nadhodnoty ve prospěch kapitálu na úkor mzdy. (Chauvel 2002b,127). V Německu vlastní deset procent nejbohatších plných 48procent všeho majetku a pobírá 33 procentvšech příjmů. Naopak chudší polovina Němců vlastní pouze 4 procenta majetku. Deset procent nejchudších německých domácností za posledních pět let ztrojnásobilo míru svého zadlužení (Hartmann 2007 – 9)

  36. Petr Klukan říká:

    Pane Berane, tady si nerozumíme. Z čeho usuzujete, že „schvaluji zločincům a kriminálním živlům cestu, jak se vyhnout spravedlivému trestu,“ Tím, že nechodím po ulicích a každému na potkání to neříkám, nebo, že to nepíši v každém čísle novin? Odpověď jsem, myslím, ale napsal již výše. A k panu Herzánovi: politik přece nemusí být kriminálním živlem, abych měl právo o něm všechno vědět. Kvůli názorům, které pan Herzán zastával a zastává se pro mne stal nedůvěryhodným. A dokud je v politice, tak o tom píši.
    Myslím ale, že jednodušší si bude své názory vysvětlit osobně. Máte-li zájem, napište mi na e-mail klukan@jihlavske-listy.cz a domluvíme se. Díky.

  37. Tomáš Vovsík říká:

    Kellera jsem četl také. Stejně tak Bělohradského, jehož myšlenky kritiky růstu růstu vám budou jistě taktéž blízké. Snažím se číst cokoliv (co alespoň za něco stojí, případně i to, co za nic nestojí, ale dá se z toho interpretoval mnoho o světě kolem nás) z různých názorových proudů. Mám ale takový dojem, že vy sám se zaměřujete pouze na jednosměrně orientované myšlenky, čímž se jakousi spirálou neustále utvrzujete v jejich „pravdivosti“, čímž neříkám, že pravdivé (i když nerad používám toto slovo) být nemohou, jen bych řekl, že člověk by měl důkladně znát i argumenty druhé strany, aby ji mohl kritizovat. Navíc ohánět se Kellerem mi přijde už trochu jako klišé.
    V tomto ohledu mám rád slova mého kamaráda studenta politologie, který říká: „Mé názory jsou názory proti předsudkům.“

  38. Libor Furbacher říká:

    Pane Beran vy mluvite o devastaci naroda.Uz asi zapominate.Ta devastace zacala po valce komunistama ,a kradly si taky poradne ,kdyz uz to bylo moc vokate tak se to resilo soudruzsky, stranickou domluvou,nikdy to neprislo k soudu.A to se tahlo ctyricet let.Po sametove revoluci komunisti pokracovaly ve stejnych praktikach pouze prevlikly kabaty.A kdo je mel trestat byli to prevleceni komunisticky soudci?A vy se jeste porad divite,ze to nejak nepracuje,vzdyt je to tak krasne vzity.Vsechno ma svou cenu,ted jeste porad platime za ohleduplnust ke komunistum a jeste dlouho budem.
    A ze ty“ novy a cisty“komunisti neudelaly jeste zadny prusvich je jedine kvuli tomu ,ze zaplat panbu nemaji moc aby neco zkazily.

  39. maria pilkova říká:

    Vážený pane Vovsík
    na svůj názor má každý právo, vy také a přesto já vám neříkám, že je absurdní. Jen několik poznámek- aby mi pak někdo neříkal, že jsem jako p. Beran a články jsou příliš dlouhé.
    Vůbec jsem nemluvila o tom, kdo je a podporuje levicové strany -samozřejmě, že intelektuálové stojí obyčejně vlevo hlavně ve Francii Idnes je to markantné můžete si přečíst Manifest zdrcených ekonomů , který vznikl právě z jejich iniciatívy a který jsem já také jako asi první z Čech podepsala. Levicové strany také podporuji podnikatelé protože je každému jasné. že prosperující podnikatel je pro stát jenom přínosem.
    Bohužel pokud budu mluvit o vládní pravicové straně ODS , tak se mi nezdá, že podporuje malé a střední podnikatele, z toho co se děje a to nemůže nikdo popřít, podporuji více méně sami sebe , své rodiny a ještě několik mamutích firem a zahraničních korporací. nebo je to snád´jinak?Např. v Jihlavě jak se podporují malí podnikatelé ve městě, nebo ted´na Březinkách, když jim majitel vypověděl nájem ? Pokud já jsem si všimla, tak se podporoval jenom Bosch, Kronospan – k naší střední firmě na Bedřichově nevede ani chodník a neustále hrozí, že zaměstnanci budou zranění šíleně projíždejícími auty. Mně samotnou už 2 krát téměř smetly
    jednou se mi strefili jenom do počítače.
    Rok 1968 ve Francii: Výsledek chaotické politiky ve školství, na VŠ se dostal každý, posluchárny byly tak přeplněné, že studenti seděli i na schodech, neměli kde bydlet a z toho vznikli v Nanterre nepokoje. Jsem frankofoně orientovaná a to co se tam dělo znám poměrně dobře, a navíc mám přítele profesora práva v Nanterre a znám trochu jak vypadá jejich školství. Připomína Vám to něco?My po 50-60 letech opakujeme stejné chyby ve školství jako oni, i když jsme se mohli poučit.
    Spochybnování politických stran ? Ano situace k tomu vybízí. Samozřejmě čím je nahradit tot´otázka. A víte, že jsem nad tím už uvažovala ? Jak byla řízená např. Jihlava za středověku? Městská rada, v které určitě seděli zástupci všech cechů, by určitě nedělala opatření namířené proti podníkání na území města, které by vedli k zániků živností tak jak se to děje dnes. Možná by jsme se měli poučit z historie.
    Na otázků co je zlo- si musí odpovědět každý sám- já to učím své děti od útlého dětství, tak jak to učili mně- nekrást, nepodvádět, být solidární k těm, co neměli takové štěstí jako ostatní.
    Německo a poučení? Prosím- chtěla jsem jenom říct, že dobře cílená a promyšlená propaganda může udělat i z moudrých lidí loutky a dovést je tam kam dovedla německý národ, věřit lži, podvodu a sfanatizovaným hlupákům.

  40. Svatopluk Beran říká:

    Pane Furbacher odpovím, nezapoměl jsem na vás.

  41. Svatopluk Beran říká:

    Pane Tomáši i vám, jsem jen teď v časové tísni.

  42. XXXXX říká:

    Já bych se spíš než na zpochybnění politických stran soustředil na zpochybnění jejich představitelů a jejich odborné způsobilosti. Šéf bezpečnostní agentury má kvalifikaci pro dopravu, bulvární zkrachovalec pro vnitro, a šedá eminence všeho zla pro finance. Já bych kupříkladu mohl být presidentem při mé kvalifikaci. No to je hnus.
    Dneska mě pobavil John s oddlužovací vládou. To, že proprcají jen 135 miliard je mi prezentováno jako šetření. Nevím, jestli by mě v bance nenechali rovnou zastřelit ochrankou, kdybych jim vysvětloval, že tím, že si zase půjčuju jim vracím. No teda takhle, oni by mi nic nepůjčili. A kdo teda půjčuje naší vládě? Chtěl bych vidět tu banku co jen půjčuje když se jí nevrací. Tu řídí nejspíš pan kníže, asi zase usnul. Já to nechápu, jsem jen venkovský prosťáček. Pomozte.

  43. Svatopluk Beran říká:

    Pane Furbacher v mnohém je to tak jak prezentujete. V jednom blogu, ne na těchto stránkách, se jedna studentka rozepsala o svém rozhovoru s rodiči, kteří jsou stále členy KSČM. Její otázka na ně zněla – proč už konečně z té strany neodejdete, je přeci již zcela jasné, že je jiná doba a jak to vlastně bylo. Jejich opdověď koresponduje s tou vaší, jen jí dává malinko jiný význam a zněla – PROČ BYCHOM TO DĚLALI PRÁVĚ TEĎ, KDYŽ TI CO TO NEMĚLI VŮBEC BÝT, JSOU KONEČNĚ V JINÝCH STRANÁCH. – Konec citace. To však není o straně, ale o chápání principu jak dostat se k penězům jakýmkliv způsobem a přes jakoukoliv stranu, u každého konkrétního člověka. To že se zatím konkrétní komunisté k nějakému podvodu a následnému zisku ještě nedostali je podle mne především záležitost toho, že ti praví zloději jsou prostě již jinde. Praví komunisté mají tezi veškerý majetek přetavit do státního a nedovolit nikomu aby se díky svým schopnostem nadměrně obohatil a z tohoto bohatství následně zneužíval jak občany, tak i jiné národy ke svému dalšímu osobnímu obohacování na úkor ostatních. Je skutečností, že si vládní komunistické garnitury stavěli lacino baráky či si žili lehčeji než ostaní. Ovšem v žádném případě nejsou známy žádné výše jejich majetků, které by se jen zdáli přibližovali dnešním elitám světa a jenž se snaží pomocí vhodné manipulace tímto svým nezměrným bohatstvím ovládat a řídit svět. Již jsem tu psal jedno. Jedno procento lidí na planětě země, vlastní 45 procent bohatství této planety vytvořené všemi lidmi v historii této planety, dest procent lidí vlastní 85 procent celkového vytvořeného bohatství na této planetě. Pokud jemi známo, není mezi nimi ani jeden komunista. Ovšem po roce 89 byly vytvořeny moderní ekonomické nástroje, převážně pomocí zástupců rozpadajícího se OF a nastupující ODS v čele s Václavem Klausem a největšími bankovními světovými instiucemi, k rozkradení státního majetku, v hodnotě jednoho až tří bilionů Kč. Byl to majetek, který po čtyřicet let vláda jedné strany hromadila na úkor každého inženýra, doktora, vědce, dělníka. Tento majetek byl coby velká loupež století vykraden převážně jednotlivci na vlastní konta, potažmo konta zahraničních bank. Namísto toho, aby byl tento majetek či záruky jeho hodnot poskytnuty pro všeobecný rozvoj ekonomiky ČR, tak byl rozptýlen a tím byl vytvořen potřebný krok dalšího ekonomického tahu světových finančních institucí, vedoucí k zadlužení naší republiky a následném přenesení oddlužování na bedra těch nejslabších a jejich snižování životní úrovně v protikladu k těm nejbohatším, kteří ještě více zbohatli. Nyní se tato vláda snaží svými reformami tuto tíži zcela přenést na nižší a střední třídu v protikladu s elitami, které o to více bohatnou. Viz. naši nový dva vzniklí světový miliardáři v období krize, pan Bakala a pan Babiš. Následným a to již třetím krokem, který nyní provádí tato koaliční vláda ODS, TOP09 a WWéček, je též pod nejvyšším zájmem světových finančních institucí, připravit a aplikovat další loupež století. Ta již ale nevychází z minulých finančních hodnot či těch dnešních, nýbrž na podkladě budoucího důchodového zajištění, připravuje dnešní mládež ke sponzorování budoucí světových oligarchů.

  44. Svatopluk Beran říká:

    Pane Tomáši máte pravdu v tom, že čtu převážně levicové politology. Díval jsem v omezeném množství i do jiných sfér, ale vysvětlování toho co se u nás a ve světě ve skutečnosti děje a pod jakými praktiky, mi připadá od Kellera, Bělohradského či Chomského víc reálnou skutečností než jiné proklamace. Mohu vám říci, a myslím to v dobrém, že vám závidím možnost nyní studovat a mít dostatek času nahlédnout do různých světových vizí a je toi zásluhou mnou placených daní. Opět to není myšleno jako provokace. Je dobře že vy a každý mladý člověk má možnost bezplatně studovat a mít zajištěno své zdraví i z mých daní. Nemám s tím sebemenší problém, protože jsem přesvědčen, že jedině přes kompletní vzdělání a jistotě ve své zdraví může vyrůstat další kvalitní člověk, který kdykoliv v budoucnu opět nezjištně nabídne každému novému občanu ze svých daní tuto možnost, rozvoje a jistoty hledat svůj vlastní pohled na svět. Pohled a jistotu, který a která nebude vedena jenom přes finanční úspěch svých rodičů v protikladu rodičů kteří v životě prohráli nebo zklamali a tím připtavili své potomky o možnost plnohodnotně se zapojit do své realizace životních potřeb a ideí.

  45. Tomáš Vovsík říká:

    Souhlasím.
    Bohužel účelem studia už moc nejsou samy vědomosti a poznání, ale spíš jen klíč ke dveřím do „velkého světa“.

  46. maria.pilkova říká:

    Pro XXXX- musím uznat, že máte pravdu, často generalizujeme a když někdo dělá nepravosti, tak máme tendence všechny házet do jednoho pytle. A v současnosti se situace přiostruje, tak lidé jsou spíš náchylní k těmto tendencím. Jinak souhlasím s tím, že kdyby na rozhodujících místech byli odoborníci ,tak se mohlo zabránit spoustě chyb a omylů. Jenom když si vezmu ministerstvo zemědělství- pořád tam je někdo mimo obor a zemědělství já považuji za naší budoucnost, protože se jednou budeme muset vrátit k půdě.
    Ono je vůbec tendence v dnešní době, ne jenom v politice, ale i v podnikové sféře postavit do vedení nezkušené, síce mladé a drzé, ale lidi bez praxe. Pak se někdo diví, že podniky jdou ke dnu, já se teda vůbec nedivím . Někdy mi to připomína 50 léta u nás- protože byl nedostatek intelektuálů a lidí odborně vzdělaných po čistkách, tak se do vedoucích funkcí dosadilii dělníci -oni se chudáci i snažili, ale nešlo jim to tak jak mělo
    neměli ani odborné a ani praktické zkušenosti. A ted´se děje ve své podstatě to stejné.
    Například na Islandu- když jsem si přečetla to složení- premier a guverner národní banky, byli předtím herci, nebo něco podobného, tak jak asi mohli skončit. Já nevím- když můj bratr je soustružník , tak já ho považuji za odborníka v jeho oboru a nebudu ho dávat na místo účetního, když já jsem účetní a ekonom tak mi ani čest a ani hanba nedovolí jít do nástrojárny a tvářit, se že rozumím tomu , co dělají a ještě nedejbůh to zkoušet. No a vidíte- při řízení státu se s úsměvem rozdávají funkce- novinář dělá ministra vnitra, dopravák dělá min. zemědělství, ministr práce a sociálních věci si nikdy nevyzkoušel co to je pracovat ve výrobní sféře
    ale navrhuje nový zákoník práce, aniž by si uvědomoval , co to lidem přinese atd A to je ten náš hlavní problém- obsazování funkcí ne podle odbornosti, ale podle nějakého prapodivného systému, který způsobuje rozvrat . Chtěla bych každého vidět, jak by se asi tvářil, kdyby šel na operaci a místo lékaře by ho operovala
    kuchařka. A to co se děje v řízení státu a firem a ne jenom u nás, ale v celem světě je důsledek hlavně neodbornosti . Co říkali moudří předkové?: ševče, drž se svého kopyta, asi věděli proč.

  47. Josef Drbal říká:

    Teda tady se to rozjelo, číst to všechno bohužel nemám čas ale i když s panem Klukanem spíš nesouhlasím a spousta jeho článků mě nadzvedla ze židle (třeba na téma úklidu po psech….) tak tenhle příspěvek má hlavu a patu.

  48. Svatopluk Beran říká:

    Uvědomuji si, že článek od pana Klukana V ROHU je o doktorech, já ale jak už je u mě zvykem bych rád námět V ROHU rozšířil. A to na to jak nás většinové občany tlačí do ROHU tato koalice nyní nejen důchodovou reformou, ale reformou jako takovou vůbec. Další svinstvo které se chystá je na naší kulturu a vědění vůbec. Nemám tím na mysli jen nynější pokus o narušení bezplatného školství. Posuďte následující dva články.
    .
    .
    Česká vláda chce zvýšeným zdaněním zlikvidovat knižní kulturu.

    Průměr DPH na knihy ve vyspělých evropských zemích je mezi 5 až 6%. Se započítáním všech zemí EU 7,6%. Osm zemí EU má na knihy dokonce speciální sazbu, která je zdaněním řadí například i pod potraviny nebo léky. U nás je DPH na knihy v současnosti 10%, ale vláda zamýšlí zvýšit sazbu na 19%. Tímto v historii bezprecedentním skokem se propadneme téměř až na samotné dno Evropy, přiblížíme se Bulharsku, kde je sazba DPH na knihy 20%. Půjde naše země západoevropskou, anebo bulharskou cestou?
    .
    .
    V Británii jsou knihy, časopisy a tisk zcela osvobozeny od DPH.

    Do roku 1855 se v Británii platila z denního tisku velká daň, aby se informace nedostaly do rukou dělnické třídy a nevyvolaly revoluci. Cena novin, které denně stály tři pence, se daní zvyšovala až na sedm pencí, jak ukazuje obrázek.

    Vzhledem k tomu, že dělník tou dobou v Anglii vydělával kolem 40 liber ročně, tedy cca 900 pencí měsíčně, cena sedmi pencí za jedny noviny byla značně vysoká. Pro názornost si cenu novin i dělníkova měsíčního příjmu zdvojnásobme dvacetkrát, a tak obě ceny vlastně převedeme na české koruny. S příjmem 18 000 Kč měsíčně by noviny stály 140 Kč denně. To si normální člověk prostě nemohl dovolit, a tak zůstával v nevědomosti.

    Ostudná „daň ze znalostí“, jak se jí tehdy říkalo, byla zrušena r. 1855 především díky úsilí vzbouřence a disidenta Roberta Carlila, vydavatele listu The Republican. Ten se zákonu protivil a namísto daňové známky měl v čele titulní stránky heslo „Knowledge is power“ – „Znalosti, to je síla“. Carlile strávil kvůli tomu skoro celý život ve vězení.

    Od té doby se však v Británii nezdaňují ani knihy, ani noviny, ani časopisy. Jsou to sdělovací prostředky, nástroje vzdělávání a informací a každé britské vládě záleží na tom, aby měla informovanou veřejnost. Proto se nosiče informací v Británii nezdaňují.

    Pokud by to někoho zajímalo, více je na těchto stránkách.
    .
    http://www.blisty.cz/art/57345.html
    http://www.blisty.cz/art/57344.html

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I