Archive for Březen, 2011

Záleží na politicích, jak moc nás Fukušima zasáhne

Středa, 30 března, 2011

Je skličující sledovat to, co se děje v Japonsku. Přírodní katastrofa, která nemá v japonské historii obdoby, připravila o život tisíce lidí. Zdevastovala část pobřeží a nemilosrdně zasáhla část japonského průmyslu. Nespravedlivě je tragédie obyčejných lidí překryta vystrašeným sledováním událostí v tsunami poškozené jaderné elektrárně Fukušima.

To, že jaderná elektrárna Fukušima vůbec odolala drtivému nárazu vodní hradby, je nejen zázrakem ale důkazem, jak robustně bylo celé zařízení konstruováno. Celý příběh Fukušimy, jakkoliv bolestivý a varovný, více než na zranitelnost a nebezpečnost jaderné energetiky ukazuje na důmysl lidského génia, který je schopen spoutat jadernou energii a ovládat ji.
Škoda, že si toto málo uvědomují někteří světoví politikové. Za bezprecedentní lze považovat bezprostřední vystoupení německé kancléřky Merkelové, která oznámila svůj záměr nejprve na tři měsíce odstavit a poté z provozu zcela vyřadit šest jaderných elektráren v Německu.

Jde o rozhodnutí politicky chybné, ekonomicky katastrofální. Energeticky náročné německé ekonomice bude podvázán přívod životně důležitého kyslíku – elektrické energie.

To samozřejmě neznamená, že elektřina z trhu zmizí. Bude jí „pouze“ ještě větší nedostatek, než je tomu nyní. Pokud se pozorněji podíváme na energetickou mapu střední Evropy, zjistíme, že poslední zemí, která vyrábí více elektřiny, než sama spotřebuje, je Česká republika. Všechny ostatní sousední země elektřinu nakupují.

Tento stav není, zcela pochopitelně, trvalý, protože i nároky českého průmyslu včetně koncových spotřebitelů na konzumaci elektřiny rostou. Odborníci odhadují, že už v roce 2015-2018 bychom mohli spotřebovávat tolik elektřiny, kolik jsme jí sami z našich současných zdrojů schopni vyrobit.

Vypne-li Německo část svých jaderných zdrojů, bude muset elektřinu nakoupit jinde. Elektrická energie bude vzácnější. Míru vzácnosti na trhu vyjadřuje cena. Elektřina se bude prodávat za výrazně vyšší ceny. To ovlivní nejen výši našich měsíčních plateb za elektřinu, ale také ceny všech produktů a služeb. Výrobci logicky zvýšení cen elektrické energie promítnou do cen svých výrobků či služeb.

U Fukušimy se tak, obrazně řečeno, rozhoduje o světové hospodářské prosperitě, evropském hospodářském růstu a sociální stabilitě. Převáží-li hysterické a alarmistické reakce politiků nad racionálními úvahami, nemusí to s budoucím hospodářským růstem dopadnout dobře.

Pokud k tomu všemu připočteme vzrůstající neklid v arabském světě, který ovládá zdrcující většinu ropných nalezišť, může se celá energetická strategie v blahobytu si hovících evropských států brzy zhroutit.

Česká republika zajišťuje 33 % své výroby elektrické energie z jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Více než 50 % české výroby elektřiny je produkováno parními elektrárnami. Vodní, sluneční a větrné zdroje se podílejí na celkové produkci zanedbatelnou měrou. Pokud bychom podlehli „merkelovskému“ zděšení a odmítli pro budoucnost jadernou energetiku jako významný zdroj čisté a laciné energie, museli bychom počítat s dramatickým nárůstem cen elektřiny, zboží a služeb včetně nuceného snížení spotřeby.
To, oč mi dnes jde, je připomenout banální pravdu: zmatečná politická rozhodnutí, která se týkají jaderných elektráren, mohou vrhnout český i evropský průmysl o desítky let zpátky. Se všemi sociálními důsledky.

Věřím, že současná česká vláda si je toho vědoma. Že korektně, ale nesmlouvavě vzkáže našim sousedům, že si o budoucí prosperitě budeme rozhodovat sami. Věřím, že okamžitě spustí trpělivou, srozumitelnou, ale přesvědčivou kampaň pro české občany s cílem vysvětlit jim, že výstavba dalšího bloku v Temelíně je vážným rozhodnutím o našem budoucím blahobytu.

Snad to ve Fukušimě dopadne dobře. Pro tamní obyvatele i pro nás.

Loučení

Pondělí, 28 března, 2011

Často se říká, že některé věci u nás v Česku neumíme nebo zkrátka neděláme. Dlouholetý kapitán Dukly Jihlava Oldřich Bakus se rozhodl ukončit svoji profesionální kariéru a reakce Dukly a jejích fanoušků byla skvělá.V sobotu (26. 3.) jsme měli možnost se zúčastnit rozloučení s Oldřichem Bakusem. Volný vstup na utkání, báječná atmosféra, srdečné a bouřlivé úvodní i závěrečné ovace.Ano, takto se loučí slavný a velký tým se svým klíčovým hráčem, tahounem a vůdčí osobností. Takováto reakce přestavitelů HC Dukly Jihlava, jejích současných i bývalých hráčů a dalších sportovců vydá za mnohem víc než desítky výchovných lekcí o slušnosti, pracovitosti, poctivosti, odpovědnosti atd.Všichni, kteří se podíleli na tom vydařeném sobotním hokejovém představení, proto zaslouží velké poděkování a úctu. Dokázali pobavit a zároveň i kultivovat a určitě také, možná třeba podvědomě, i výchovně pozitivně zapůsobit.Po zápase jsem ještě chvíli postál v hledišti a tiše jsem si celou atmosféru vychutnával. V té chvíli se mi nějak automaticky vybavilo, že Oldřich Bakus vlastně hraje se čtrnáctkou, s tou slavnou čtrnáctkou skvělého střelce Václava Nedomanského, mistra světa a jednoho z prvních československých hokejistů, který „odešel“ proti vůli režimu již v roce 1974 hrát do Kanady.Václav Nedomanský byl tehdy pro nás kluky nedostižným vzorem a pro řadu našich rodičů zároveň symbolem síly, odvahy a svobody. Oldřich Bakus je dnes také střelcem a vzorem. Je moc dobře, že se s ním Dukla a její fandové dokázali takto důstojně rozloučit.

Smíšené pocity.

Neděle, 27 března, 2011

Mám smíšené pocity. Nevím, zda mít radost z velmi povedené akce, čím exhibice na rozloučení se s hráčskou kariérou Oldy Bakuse rozhodně byla, nebo být smutný z ukončení kariéry tohoto v novodobé éře významného hráče Dukly Jihlava. Každého čeká odchod do důchodu. V tomto případě jde o odchod do sportovního důchodu, který u vrcholových sportovců nastává mnohem dříve než u ostatních lidí. Čeká nás to všechny, sportovce, nesportovce, takže se přikloním k té radosti z povedené akce. Bylo to SUPER.

Myšlenka na uspořádání exhibice přišla až po ukončení sezony a oznámení ukončení kariéry. Když Olda s akcí souhlasil, zbývalo v podstatě pár dní na uspořádání, zorganizování a zajištění akce. Přes tak málo času se akce povedla a já bych rád poděkoval všem, kteří se na akci podíleli, za její průběh. Děkuji spolupracovníkům za uspořádání. Děkuji partnerům, kteří pomohli s finančním zabezpečením exhibice. Děkuji hráčům, kteří přijeli a exhibice se, jako aktéři, účastnili. Děkuji fanouškům, kteří přišli a vytvořili nádhernou a důstojnou atmosféru.

Neměli jsme zapnuté turnikety. Nevíme, zda bylo 3000 nebo více diváků. HZS má kapacitu 7200, polovina plná určitě byla. Já tipuji, že bylo 3500 lidí. Olda si tak vysokou návštěvu na exhibici určitě zasloužil. Je to ocenění jeho práce. Je to ocenění jeho věrnosti klubu.

Olda strávil v Dukle většinu své hokejové kariéry. Byl velkou osobností a táhl Duklu po mnoho let. Byl symbolem určitého období. Standing ovation při exhibici si právem zasloužil.

Odborníci na odpis

Středa, 23 března, 2011

     Málokdy se stane, aby výběrové řízení na primáře Zdravotnické záchranné služby řízené krajem vzbudilo takovou reakci.

     V tomto případě se novým šéfem jihlavské Zdravotnické záchranné služby stal, po výběrovém řízení, méně zkušený lékař. Nahradil primáře MUDr. Miroslava Havlíka, který byl veřejností hodnocen jako úspěšný odborník i dobrý manažer. Nahradil ale také osobnost, která se angažovala i v dalších odborných aktivitách, člověka, který se nedávno stal prvním českým lektorem pro  leteckou záchrannou službu, odborníka se zkušenostmi z pořádání vzdělávacích akcí, člena odborných komisí a také např. odborného konzultanta celorepublikové kampaně BESIP „Nemyslíš – zaplatíš“.

     Doktor Havlík pracoval na ZZS jako lékař od roku 1998, od roku 2004 byl primářem oblastního střediska Jihlava (Letecká zdravotnická záchranná služba a pozemní záchranná služba).

     Potud fakta. Otázkou zůstává, proč kvalitního odborníka nahradil jiný lékař. Pokud by nový primář toho dosavadního převyšoval ve více směrech a pokud by takový člověk byl uznávaným odborníkem, potom bychom mohli říci, že se zvýší kvalita péče. Tak tomu ale není. Zde byl uznávaný odborník nahrazen člověkem, který se možná odborníkem stane.

    Když tady konečně je odborník, který dostal šanci a během sedmi let něco dokázal, je nahrazen někým novým.

Nemohu se zbavit dojmu, že výměna primáře Havlíka sleduje jiné cíle, než ty, které jsou v zájmu občanů a pacientů Vysočiny.

V Jihlavě dne 18. března 2011

Ladislav Jirků, poslanec PSP za TOP09

Zdroje jsou…

Pátek, 18 března, 2011

Tak lapidárně kdysi smetl Vladimír Špidla Václava Klause v jedné z předvolebních televizních debat. Necítil v té chvíli žádnou potřebu vysvětlit, co těmi „zdroji“ myslí. Až za pár měsíců Špidlova premiérování se ukázala holá pravda – kapsa daňového poplatníka byla ještě dostatečně plná na to, aby ji čeští socialisté zvýšením daní náležitě vyprázdnili.
Špidlův socialistický duch úspěšně obchází chodbami Evropské komise a Evropského parlamentu.
V době těžkých krizí veřejných rozpočtů se národní státy přirozeně vzpírají vyšším povinným odvodům do centrálního evropského rozpočtu. A tak významná část evropských poslanců v úzké spolupráci s byrokraty v Evropské komisi zjistili, že „zdroje tu jsou“.
Politicky korektně se tyto zdroje obezřetně nenazývají daněmi, ale sáhlo se po dostatečně vznosném pojmenování „inovativní financování“. Princip je však stejný – ruka (evropského) výběrčího daní si hledá další cestu do kapsy poplatníka.

**Proč?**
Argumentace k hledání nových daňových příjmů je překvapivě prostá – zaplatí ten, kdo škodí.
Škodí nám banky a finanční instituce – mohou prý za finanční a ekonomickou krizi. Bude na ně uvalena daň z finančních transakcí a také povinný odvod za provozování finančních aktivit.
Škodí nám ti, kteří znečišťují životní prostředí. Takoví budou nuceni platit „evropskou daň z přidaného uhlíku“, což má vytvořit finanční zdroje pro podporu „přechodu na bezuhlíkovou společnost“.
Škodí nám (evropským modelem sociálního blahobytu) rozvrácené rozpočty. Vydáme evropské dluhopisy jako „jednotný nástroj pro řízení dluhů založený na zásadě vzájemného sdružování částí státních dluhů“.
Jinak řečeno, dluhy shrneme na jednu hromadu – zfederalizujeme je – a z výnosu emise evropských dluhopisů je zaplatíme. Zadlužíme se, abychom splatili dluhy. Kdo jsi žil nad poměry – raduj se, kdo jsi reformoval a šetřil – spílej si.

**Škrty v evropském rozpočtu? Neblázněte!**
Tak vypadá podivná logika hledání nových finančních zdrojů na úrovni evropských institucí. Ani slovo o hledání úspor v unijním rozpočtu. Ani slovo o škrtech v rozpočtech desítek zbytečných evropských agentur (nedej bože jejich zrušení). Jednotná zemědělská politika, která ročně spolyká téměř polovinu evropského rozpočtu, je i nadále nedotknutelnou svatou krávou. Směšný boj s klimatickou změnou je stále prioritou, ačkoliv EU je na tomto bojišti již beznadějně opuštěna.
Zatímco v národních rozpočtech se drasticky a za cenu vysokého sociálního napětí škrtá, evropského rozpočtu se nic takového netýká.

**EU jako předvoj (ale čeho)**
Jako by ani EU nebyla obklopena rychle rostoucím okolním světem. Protlačuje návrhy, které opět sníží konkurenceschopnost evropských firem. K dispozici sice evropští úředníci dávají mlhavé propočty o výnosech z nově zavedených daní, nikdo však nepočítá s tím, že by se část průmyslu a finančního byznysu kvůli novému daňovému břemenu přesunula mimo hranice EU.
Unie tak setrvává ve svých naivních chimérách o tom, že je předvojem změn, jejichž dobro zbytek světa nakonec pochopí a přijme. Bohužel, ke své škodě.

**Zdroje jsou, ale jak dlouho?**
Jak nakažlivý je špidlovský virus zvrácených představ, že kapsy daňových poplatníků jsou stále plné a jak snadno této nákaze politikové podléhají. Jak jednoduché je sáhnout do kapsy daňového poplatníka a ještě to doprovodit ujištěním, že je to vlastně k jeho dobru.
Každého takového šmírování ve vlastní peněžence by si měl občan dobře všimnout. Ať už jde o nové evropské daně (které s největší pravděpodobností budou, bohužel, schváleny), či nejrůznější akrobatické pokusy zručných domácích ministrů financí.
S jistotou lze totiž říci jediné: zdroje tu donekonečna nebudou.