Blog Jihlavských listů

Miloš Vystrčil
24- Narozen v roce 1960. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2009 vysokoškolský učitel na VŠP v Jihlavě. www.vystrcil.cz

Zprávy ze Senátu: Petice a jejich projednávání

Miloš Vystrčil | Pátek, 18. 3. 2011 v 2:16

Na březnové schůzi projednával Senát kromě jiného i Petici proti zastavení výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou, kterou podepsalo více než 28 tisíc občanů. Vznik petice zorganizovalo Sdružení pro výstavbu komunikace I/11-I/57. V souladu s petičním zákonem a jednacím řádem Senátu byla petice v Senátu projednána a většinově podpořena.

V rámci debaty o dopravních problémech Opavska a Ostravska jsem si několikrát uvědomil, že by zřejmě u nás na Vysočině nebyl velký problém také získat dostatečnou podporu pro předložení petic obdobných podporujících realizaci možná i desítek dopravních staveb. Namátkou mohu uvést například alespoň opravu povrchu dálnice D1 na území Vysočiny, dokončení jižní části obchvatu Jihlavy, rekonstrukci silnice I/23 nebo obchvat Želetavy na císařské silnici I/38 atd. atd.

Je nám asi všem jasné, že předkládání petic a jejich případná podpora v Senátu nám samy od sebe lepší dopravní infrastrukturu nepřinesou. Základní problém je ve velké zanedbanosti silniční sítě a z toho plynoucí potřeba na obrovské investice do dopravní infrastruktury.

Dostáváme se tedy k základní otázce, kterou končí většina plánů a záměrů. Kde na to vzít? Pokud odmítneme další zadlužování, nabízí se dle mého názoru již pouze dva zdroje.

Jedním možným zdrojem jsou tzv. PPP (public privat partnership) projekty, o kterých jeden z mých kolegů říká, že jsou jako „Yeti“ – všichni o něm mluví, ale nikdo ho doposud neviděl. Tedy dle mého názoru tudy zatím cesta v ČR nevede.

Druhým možným zdrojem jsou tzv. „evropské peníze“. V dalším plánovacím období Evropské unie (předpokládá se období 2014-2020) může ČR využít prostředky ve výši cca 400 až 500 miliard korun. Tady záleží zejména na naší vládě kolik z těchto prostředků věnujeme v následujících letech pro zlepšení české dopravní infrastruktury. Buď vláda nalezne odvahu podpořit pouze několik málo priorit nebo se peníze rozdělí opět skoro mezi všechny a tím pádem budou mít opět skoro všichni málo.

9 komentářů k článku “Zprávy ze Senátu: Petice a jejich projednávání”

  1. Mirek říká:

    Je mě z Vás všech špatně. Dokážete vydělávat i na postižených lidech a to je myslim docela nestravitelné a proto Vám přeju ať Vám ty prasárny vychází vesele dál!

  2. xxx říká:

    Mirku, vezmi si prášek……

  3. Fejinka říká:

    Abychom zalepili všechny“díry“, nejen na silnicích, tak by na to muselo být daleko více prostředků z EU. Pane senátore, co se takhle zaměřit na horních „deset tisíc“ a ty začít prověřovat, jejich jistě legálně získané majetečky, tam bude penízků a hned bude na důchodovou reformu. Jste můj senátor, ale nevolil jsem Vás, tak Vám to dávám za podnět.

  4. J.K. říká:

    To Fejinka: jak by v praxi vypadalo to vaše ,,prověřování,,?

  5. Fejinka říká:

    Zatím legálními prostředky – audity, jak je možné za krátkou dobu si opatřit takový majetek atd. Musí se ovšem chtít…

  6. J.K. říká:

    Zatím……rozumím…..díky za upřímnost.

  7. Svatopluk Beran říká:

    Rád bych tímto plagiátem z BL podpořil přání Fajinky, které by mělo přejít občanskou angažovaností většiny obyvatel, přes nově a zákoně tvořené právní legislativy ve skutečnost. NÁTOR ZNÍ – Zatím legálními prostředky – audity, jak je možné za krátkou dobu si opatřit takový majetek atd. Musí se ovšem chtít… – Jisem přesvědčen, že by si pak senátor za kraj Vysočina, pan Vystrčil nemusel tak tvrdě lámat hlavu kde a na co použít peníze daňových poplatníků. Z audity by mohl začít třeba u rodiny generálního ředitele Icomu, který není do dnes schopen pochopit že krást se nemá, že je normální být za zlodějnu odsouzen a že když je někdo odsouzen že bývá u většiny občanů normální, že člověk ve vězení strádá a tím si krátí život.
    .
    Tunelování vytunelovaných tunelů
    .
    Pavel „Corleone“ Drobil, jenž musel v prosinci 2010 kvůli aféře ve státním fondu životního prostředí odejít z postu ministra životního prostředí, bude mít na starosti „ustavení stranických odborných komisí a proměnu manažerské sítě ODS“. Stane se tak klíčovou postavou ovlivňující vnitřní chod ODS. Protože v kauze SFŽP šlo o tunelování státního rozpočtu ve prospěch stranické pokladny, občanští demokraté vysílají veřejnosti nad slunce jasnější signál o tom, kam chtějí tuto zemi vést.
    .
    Občanskou válkou zmítaná Libye má kmenové struktury čnící nad státností, Itálie mafii a Česká republika bratrstva kočičí pracky prorostlá s parlamentními a vládními strukturami. Vše jmenované, jakkoliv se v detailech navzájem liší, vykazuje jednu paralelu: Existuje silná parciální loajalita jednoznačně upřednostňovaná před loajalitou k celku společnosti a využívaná mj. k tomu, aby ze společenského koláče byl odříznut díl co možná nejvíce nepřiměřený společenskému přínosu skupiny, jež si na něj činí nárok.

    Proces polistopadové transformace lze rozdělit na tři období: Nejprve se tunelovala minulost. Řada relativně dobře fungujících podniků a dalších aktiv vzniklých v době tzv. reálného socialismu byla na základě pochybných projektů a za legrační ceny převedena na soukromé vlastníky, kteří tento majetek zhusta obratem vykradli či prodali konkurenci a následně zrušili; jejich vděk vůči politickým dárcům ovšem nezůstal toliko platonický… Posléze došlo k tunelování přítomnosti: Veřejné zakázky a nejrůznější úřady, jimiž procházejí finanční toky z ČR i ze zahraničí, např. ministerstvo pro místní rozvoj, se staly vítaným zdrojem desátků odváděných do všemožných soukromě veřejných kapes.

    Když se teď připravuje tunelování budoucnosti – důchodového a školského systému, zdravotnictví – je ovšem namístě nejvyšší obezřetnost. A to dá rozum, že klíčová role připadne právě Drobilovi, který už přes své relativní mládí nasbíral četné zásluhy i zkušenosti.

    Protože co kdyby se nedejbůh k tunelování vytunelovaných tunelů připletl nějaký Michálek?

  8. Svatopluk Beran říká:

    Tak jako za vlády Topolánka vláda Nečase opět škodí obecnému blahu občanů a pouze vytváří nové zlaté doly pro úzkou skupinu občanů.
    .
    Toto je opět plagiát z BL a kdo to nechce číst ať to přeskočí. Doufej me jen, že senátor za kraj Vysočina pan Vystrčil, neumožní svou morální vahou slušného člověka a svým hlasovacím právem v senétě další okrádání občanů této republiky, malou hrstkou vládních samolibců, kteří nevyhráli volby, jen se prostě dali po prohraných volbách svých jednotlivých stran dohromady, aby mohli pokračovat ve vládě, která pro vizi několika jednotlivců, ničí stát jako občanský celek.
    .
    Neviditelné ruce šedé zóny velkých peněz vedou vládu k tomu, aby škodila velké většině občanů. Návrh nesmyslné důchodové reformy, kombinovaný se zvýšením daňového zatížení lidí s menšími příjmy, aby se mohlo každoročně slevovat 22 miliard zaměstnavatelům a přitom plnit soukromé fondy, to je i bez dalších zrůdných záměrů ve zdravotnictví a v oblasti sociálních opatření dostatečný podnět k úvahám o generální stávce. A tak se vláda uchýlila k úhybnému manévru, svolala „devítihlavou trojkoalici“ (to není druh saně), aby upravila clonu lhaní, ale neustoupila od toho, co kapitálové skupiny u vlády objednaly. A devítihlavá nechtěně rozhodla. Vláda musí být doražena.

    Tak jako u původních návrhů důchodové reformy, kde se vybíralo ze dvou stejně špatných možností, také zde vznikl návrh, který vypadá odlišně, ale to může oklamat jen méně znalé, nebo překvapit presidenta. Ve skutečnosti je neméně špatný, také neřeší reformu, rovněž poškozuje chudší vrstvy obyvatelstva sjednocením DPH a i těch 22 miliard přidává bohatším občanům, tentokrát cestou snížení DPH u těch komodit a služeb, které konsumují převážně oni. Stejné zůstávají škodlivé účinky omezení koupěschopnosti obyvatelstva a navíc by byl zatížen státní rozpočet tím, že hned od druhého roku po zavedení by se začal projevovat deficit důchodového účtu a chyběly by prostředky na kompensace následků zvýšeného DPH u sociálně slabých občanů.

    To je moc škody, uvážíme-li, že se celá „reforma“ dělá jen proto, aby občané s vyššími příjmy mohli 10.7 % svých odvodů na důchodové pojištění vyvádět do soukromého fondu a doufat, že tam jejich vklad bude ještě po třiceti a více létech existovat. Vzhledem k provozním nákladům a zisku soukromých fondů a také podle historických zkušeností to je velmi nepravděpodobné. Ale i kdyby, tak rozdíl ve srovnání s klasickým průběžným financováním by se týkal jen zhruba jedné desetiny důchodu. U té by se uplatnila přímá úměrnost dřívějšímu platu. To je výhodné pro občany s vyššími příjmy. Ovšem i nový způsob výpočtu důchodů, vynucený Ústavním soudem, posiluje zásluhovost. Je spravedlivé si také povšimnout, že existence spořicích fondů má být umožněna zvýšením DPH, na které relativně nejvíce doplatí občané s nízkými příjmy, kteří z fondů nemohou mít žádný užitek.

    Kdyby návrh, který si vláda osvojila, byl jen následkem neschopnosti soudně uvažovat, vláda by mohla po výše uvedeném upozornění a případném podrobnějším vysvětlení od svých záměrů s omluvou ustoupit. Ale nemůže, neboť má od finančních kruhů objednávku, naplnit soukromé fondy volným kapitálem, se kterým by se dalo výborně podnikat, protože rizika by nesli občané a zisk pobírali majitelé fondů.

    To není žádný pilíř, ale zlatý důl. A není to ani nic nového, vždyť soukromé fondy pro spoření na důchod tady máme, ovšem fungují jen jako obecné spoření se státní podporou, která do nich nahání klienty, přestože to je nemravné a v rozporu s Ústavou. Kdo má na to, aby spořil, dostane ze společných peněz – od státu – bezdůvodně peníze navíc. Kdo sotva vyjde, a pomoc by potřeboval, nedostane nic. To je nerovnost nesrovnávající se s právy zaručenými Ústavou, ani se slušnými mravy.

    Ovšem skutečné individuální spoření na důchod bez tohoto kazu by se dalo bez problémů zorganizovat a vůbec k tomu nejsou potřebné nové zvláštní fondy, stačilo by využít existujících finančních institucí. To by ale neuspokojilo ty kruhy, které si objednaly „důchodovou reformu“, tj. dodávku dalšího volného kapitálu pro konkrétní nové, nebo staronové majitele fondů.

    Účast ve fondovém spoření prý má být dobrovolná, takže nevíme, kolik důchodově pojištěných by se zapojilo. Počítejme s nejhorším případem, že by se zapojili všichni. I vyvedení necelých 11 % odvodů, určených pro solidární průběžné financování důchodů, do individuálních soukromých účtů by přineslo velké problémy mimo jiné proto, že tyto peníze až dosud byly součástí kupní síly obyvatelstva. Předány do spořicího fondu budou zde třicet a více let čekat, než budou vyplaceny jako důchod (pokud se toho dočkají). Kdyby se jinak nic nezměnilo, a za třicet let spořili již všichni ekonomicky aktivní občané, přicházelo by do fondů ročně to, co dnes odpovídá 36 miliardám korun. Ve fondech by byl ekvivalent 720 miliard umrtvených korun a tato částka by dále rostla až do doby, kdy by ve fondech majitelů účtů, spořících již od nástupu do prvního zaměstnání, přestalo přibývat.

    Peníze odcházející do soukromých fondů by chyběly při vyplácení důchodů průběžného systému. Ale prostě snížit pense by bylo nepopulární a tak se již při prvním návrhu zrodil nápad zvýšit nižší sazbu DPH, a tím donutit i nezúčastněné, aby tento špinavý podnik financovali. Penze se nesníží, ale vyvolá se inflace. Nejen důchodci, ale i rodiny s dětmi, a do jisté míry každý, by nakoupil méně. Lže se o kompensacích. Kdyby se poctivě provedly, nic by nezbylo. Tak bylo záměrem vytěžit z daně dvakrát tolik, než je potřeba a polovinu vrátit občanům jako „kompensaci“. Ale v druhé verzi v dalších letech na vracení nezbude nic. Počítejme.

    Kdyby v roce 2012 převedla do soukromých fondů třetina ekonomicky aktivních občanů 3 % hrubé mzdy, chybělo by v důsledku toho 12 miliard korun pro průběžné financování důchodů. Zvýšení nižší sazby DPH v tomto roce na 14 % by vyneslo 23.2 miliard korun. Na jednoho občana z toho připadá zaplatit navíc asi 180 Kč. Na vytvoření obrazu, že se kompensuje, by bylo k dispozici 11.2 miliardy korun.

    V roce 2013 by se při jednotném DPH 17.5 % vybralo za zboží a služby dříve v nižší sazbě navíc 43.4 miliardy, ale ve skupině dříve zdaněné 20 % by došlo ke slevě, v úhrnu asi 22 miliard korun ročně. Této výhody by využili plně jen bohatší poplatníci. Tato sleva způsobuje, že nezbývají téměř žádné prostředky ani na částečnou kompensaci zvýšení DPH ze 14 % na 19 % postihujícího sociálně slabé vrstvy obyvatelstva. Co se od chudších vybere navíc, to se dá bohatším, jako sleva. Chudí by zaplatili v roce 2012 dobrou polovinu, a v roce 2013 všechno to, co by platili při jednotném 20 % DPH a úlevě u sedmi komodit na 10 %.

    Počínaje rokem 2014 by výtěžek ze sjednoceného DPH již nestačil ani na vyrovnávání rostoucího deficitu účtu průběžného financování a nadále by nebylo na kompenzace. Ani tak násilný a škodlivý zásah, jako je necitlivé zvýšení DPH, by tedy neřešil vážné následky zbytečného a neodpovědného podkopání systému průběžného financování důchodů.

    Právě průběžné financování důchodů je způsob, který nejsnáze může řešit úlohu dělit ve společensky přijatelném poměru aktuální produkci zboží a služeb mezi aktivní část populace a důchodce. Spoření nemá na množství rozdělovaného produktu vliv a jeho širší uplatnění může deformovat nejen ceny, ale i vztahy. Pouze dolaďováním parametrů průběžného financování a dělby o práci podle skutečného stavu populace a produkce lze dosáhnout optimálních poměrů ve společnosti.

    Vládu, která nehájí zájmy občanů a místo toho pracuje pro zájmy finančních skupin, je třeba pochválit aspoň za to, že to dělá tak diletantským způsobem, že je snadné ji přistihnout a usvědčit.

    Vraťme se k nadpisu, ano, vláda se svíjí v křečích, ale stále škodí, a je třeba, aby byla doražena. To je teď úloha pro odbory a zdá se, že se svého úkolu ujmou. Vláda se v nervozitě snaží rychle prosadit mnoho špatností najednou a generální stávka by měla být přirozeným výsledkem jejího úsilí.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I