Blog Jihlavských listů

Ivo Strejček
52- Od roku 2004 poslanec Evropského parlamentu za ODS. Narozen 11. ledna 1962 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Brně. V letech 1996/97 byl tiskovým mluvčím předsedy vlády Václava Klause a vlády ČR. Od roku 1998 do roku 2010 byl členem Zastupitelstva města Žďáru nad Sázavou. V Evropském parlamentu působí v hospodářském a měnovém výboru a jako náhradník v zemědělském výboru. Je členem delegace Evropského parlamentu pro spolupráci s Čínou. Je ženatý a má dvě děti.

Záleží na politicích, jak moc nás Fukušima zasáhne

Ivo Strejček | Středa, 30. 3. 2011 v 8:50

Je skličující sledovat to, co se děje v Japonsku. Přírodní katastrofa, která nemá v japonské historii obdoby, připravila o život tisíce lidí. Zdevastovala část pobřeží a nemilosrdně zasáhla část japonského průmyslu. Nespravedlivě je tragédie obyčejných lidí překryta vystrašeným sledováním událostí v tsunami poškozené jaderné elektrárně Fukušima.

To, že jaderná elektrárna Fukušima vůbec odolala drtivému nárazu vodní hradby, je nejen zázrakem ale důkazem, jak robustně bylo celé zařízení konstruováno. Celý příběh Fukušimy, jakkoliv bolestivý a varovný, více než na zranitelnost a nebezpečnost jaderné energetiky ukazuje na důmysl lidského génia, který je schopen spoutat jadernou energii a ovládat ji.
Škoda, že si toto málo uvědomují někteří světoví politikové. Za bezprecedentní lze považovat bezprostřední vystoupení německé kancléřky Merkelové, která oznámila svůj záměr nejprve na tři měsíce odstavit a poté z provozu zcela vyřadit šest jaderných elektráren v Německu.

Jde o rozhodnutí politicky chybné, ekonomicky katastrofální. Energeticky náročné německé ekonomice bude podvázán přívod životně důležitého kyslíku – elektrické energie.

To samozřejmě neznamená, že elektřina z trhu zmizí. Bude jí „pouze“ ještě větší nedostatek, než je tomu nyní. Pokud se pozorněji podíváme na energetickou mapu střední Evropy, zjistíme, že poslední zemí, která vyrábí více elektřiny, než sama spotřebuje, je Česká republika. Všechny ostatní sousední země elektřinu nakupují.

Tento stav není, zcela pochopitelně, trvalý, protože i nároky českého průmyslu včetně koncových spotřebitelů na konzumaci elektřiny rostou. Odborníci odhadují, že už v roce 2015-2018 bychom mohli spotřebovávat tolik elektřiny, kolik jsme jí sami z našich současných zdrojů schopni vyrobit.

Vypne-li Německo část svých jaderných zdrojů, bude muset elektřinu nakoupit jinde. Elektrická energie bude vzácnější. Míru vzácnosti na trhu vyjadřuje cena. Elektřina se bude prodávat za výrazně vyšší ceny. To ovlivní nejen výši našich měsíčních plateb za elektřinu, ale také ceny všech produktů a služeb. Výrobci logicky zvýšení cen elektrické energie promítnou do cen svých výrobků či služeb.

U Fukušimy se tak, obrazně řečeno, rozhoduje o světové hospodářské prosperitě, evropském hospodářském růstu a sociální stabilitě. Převáží-li hysterické a alarmistické reakce politiků nad racionálními úvahami, nemusí to s budoucím hospodářským růstem dopadnout dobře.

Pokud k tomu všemu připočteme vzrůstající neklid v arabském světě, který ovládá zdrcující většinu ropných nalezišť, může se celá energetická strategie v blahobytu si hovících evropských států brzy zhroutit.

Česká republika zajišťuje 33 % své výroby elektrické energie z jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Více než 50 % české výroby elektřiny je produkováno parními elektrárnami. Vodní, sluneční a větrné zdroje se podílejí na celkové produkci zanedbatelnou měrou. Pokud bychom podlehli „merkelovskému“ zděšení a odmítli pro budoucnost jadernou energetiku jako významný zdroj čisté a laciné energie, museli bychom počítat s dramatickým nárůstem cen elektřiny, zboží a služeb včetně nuceného snížení spotřeby.
To, oč mi dnes jde, je připomenout banální pravdu: zmatečná politická rozhodnutí, která se týkají jaderných elektráren, mohou vrhnout český i evropský průmysl o desítky let zpátky. Se všemi sociálními důsledky.

Věřím, že současná česká vláda si je toho vědoma. Že korektně, ale nesmlouvavě vzkáže našim sousedům, že si o budoucí prosperitě budeme rozhodovat sami. Věřím, že okamžitě spustí trpělivou, srozumitelnou, ale přesvědčivou kampaň pro české občany s cílem vysvětlit jim, že výstavba dalšího bloku v Temelíně je vážným rozhodnutím o našem budoucím blahobytu.

Snad to ve Fukušimě dopadne dobře. Pro tamní obyvatele i pro nás.

56 komentářů k článku “Záleží na politicích, jak moc nás Fukušima zasáhne”

  1. Svatopluk Beran říká:

    xxxxx jsi jako ostatní. Mám ti překopírovat všechno co jsem na těchto stránkách o Klausovi napsal? Věříš mi nebo ti to mám dokázat, aby jsi mi nakonec bez toho aniž by jsi se omluvil, přiblble a vulgárně odepsal, že to sem nepatří.

  2. Svatopluk Beran říká:

    Klausovo chování je i naší hanbou

    xxxxx Že si Véna vzal propisku je pro mě píčovina, navíc bych si jí vzal taky.

    Lidé po celé Evropě a na všech kontinentech se před televizními obrazovkami baví scénou, kdy prezident České republiky se během své návštěvy v Chile zmocňuje protokolárního pera velice nestandardním způsobem. Chová se, jako by si ho chtěl nepozorovaně přivlastnit. To vše přímo za bílého dne a před kamerami, které v detailu vykreslují jeho privatizační mimiku.
    Mluvčí kanceláře prezidenta v reakci na tuto světovou aféru prohlašuje, že pan prezident dostal protokolární pero darem. Pokud bychom tomu uvěřili, nezbylo by nám, než žasnout, jak zvláštním a bytostně neceremoniálním způsobem se prezident naší země naučil přebírat slavnostní dary.
    .
    Pokud bychom skutečně této verzi uvěřili, jen stěží zodpovíme následující dvě otázky:
    .
    1) Proč byla prezidentu České republiky slavnostně darována obyčejná propiska? (O „obyčejné propisce“ mluvil sám Klaus při přebírání čestného doktorátu na brněnské technice.) Znamená to snad, že jsme v Chile vnímáni jako stát, pro jehož náčelníky jsou dobré i skleněné korálky?
    .
    2) Václav Klaus při stejné příležitosti (převzetí čestného doktorátu!) prohlásil, že už ani neví, ve které kapse kterého z jeho obleků propiska skončila. To by byl naopak hodně urážlivý postoj vůči zemi, která našeho prezidenta obdarovala.
    .
    Václav Klaus by si měl vybrat. Buďto propiska nebyla darem a on si ji opravdu mistrovsky nenápadně přivlastnil, anebo darem byla, a v tom případě ukázal, že se neumí chovat podle protokolu a dary přátelské země prostě zahazuje.
    .
    Určité vodítko při řešení tohoto dilematu nám může poskytnout vyjádření paní Paoly Elbietové z tiskového oddělení chilského prezidentského paláce La Moneda, které otiskl server Novinky:
    .
    „Protokolární pero bylo uměleckým výrobkem z dílny chilských šperkařů.“
    .
    Rytinami zdobené pero bylo vyrobeno z polodrahokamu lapis lazuli, typického výraznou modrou barvou. Na otázku, co se s takovým perem obvykle po podpisu smlouvy dělá, reagovala Elbietová mlčením.
    .
    Pokud nechceme, aby hanba za toto nevysvětlitelné jednání padla i na ty, které Václav Klaus ve světě „reprezentuje“, měli bychom požadovat, aby dar v některé z kapes svých obleků našel a s omluvou za opravdu hluboké nedorozumění ho vrátil.

  3. Kajazz říká:

    Mm,myslím,že staník a xxxxx jsou primitivové:-)

  4. Staník říká:

    Díky hombre, přečetl jsem si pár tvých výplodů, tudíž mne zjevně tvá dedukce nemrzí…..buď sbohem :)))

  5. Svatopluk Beran říká:

    Ve finále jsme se dozvěděli že to ani nebylo pero, kterým by tento presidentský kleptoman podepsal nebp měl podepsat nějakou mezistátní dohodu. Podpis totiž prováděl ministr zahraničí Schwanzerberg a ne Klaus. Takže náš tunelářský presidentský hrdina skutečně kradl, na pero měl totiž podle českého protokolu, a to neznáme co říká Chilský protokol, pouze kníže Schwanzerberg.

  6. ondřej říká:

    no co ja sem zjistil ze života to že zaleži na každym zvlašt jak se rozhodne jestly pro dobro či zlo to ovlivni naši současnou budoucnost,nemam moc vdělani ani mi neni přes třicet ale to co vim to je realita ne to co tady proživame.to jsou jem pocity!!! a emoce!!!! nic vic !!!! tak se na tím skuste zamislet????

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I