Archive for Červenec, 2011

Šumava – Ze života blokádníka

Čtvrtek, 28 července, 2011

Ze života blokádníka

Téma blokády kácení v NP Šumava je  v posledních dnech stálicí ve většině médií. Chtěla bych se k tomuto tématu vyjádřit zevnitř , neboť jsem sama strávila osm intenzivních dnů jakožto účastnice blokády. Možná si někdo představuje, že se aktivisté  na Šumavě jen tak pohodově potulují po lese a postávají u stromů.  Ve skutečnosti je ale život blokádníka velice náročný. Každý den vstáváme mezi čtvrtou  a pátou hodinou, abychom byli na místě včas. Když se po kraťounké noci ozve signál budíku, je venku ještě tma. Rychle do sebe dostat teplý čaj a vyrazit na několikakilometrovou cestu na Ptačí potok. Jde o to být tam dříve než těžaři. Rozmisťujeme se na stanoviště a napjatě čekáme, až to zase vypukne.

 První týden byl klid, naše práce spočívala v hlídkování a monitorování přijíždějících aut. Občas jsme zašli do hloubi lesa a žasli nad změtí padlých kmenů, malých semenáčků i vzrostlých stromů  uprostřed mechem porostlých bažin. Jedna účastnice blokády tiše seděla uprostřed lesa a podle svých slov “pocítila starou pravdu”. A to všechno má být bezohledně a ilegálně zničeno? Tomu musíme zabránit!

V pondělí 25.července akce propukla v plné síle. Na místo nejprve nastoupili strážci parku a vytyčili prostor pro kácení. Mnozí z nich s omluvnými výrazy. Ví totiž, o co tam je. Kůrovec to asi nebude. Mnozí z nich nás po straně podporují, vozí nákupy a snaží se nám dát alespoň morální podporu. O práci ale přijít nechtějí, což je pochopitelné. Poté nastoupili těžaři. Mimochodem, jeden z argument místních odpůrců blokády je ten, že bereme místním dřevorubcům práci. Nevím přesně, kde jsou místní dřevorubci. Tihle jsou Rumuni, Vietnamci, Ukrajinci. Představte si Rumuna nebo Vietnamce, jak ničí unikátní český prales… No, možná je to ještě pomsta za vietnamskou válku. Začali jsme blokovat a potom, slovy klasika,  “přišlo právo”. Nejprve několik místních policistů, kteří v oficiálním rozhovoru na naše argument říkají “máme svoje rozkazy.” Ovšem v některých případech nastal poté ještě neoficiální rozhovor, ve kterém smutně říkají: “My víme, kde je právo, ale nechte toho boje s větrnými mlýny. Stejně to nevyhrajete”. Divné… Ovšem zásahová policie, která dorazila později už se s nikým nebaví.  Nastoupila tvrdá síla. Jen pro zajímavost, v pondělí dopoledne bylo na místě pouhých 15 aktivistů a proti nim kolem  40 speciálně vycvičených policistů. Také divné…Vůbec se na Šumavě děje hodně divných věcí.

 Vlastní blokáda probíhá tak, že svým tělem bráníme stormy, jsme  z lesa vyváděni, vracíme se, jsme opět vyváděni a odváženi na policejní stanici. Celé to končí až večer. Vyčerpaně se vracíme na základnu, tam v rychlosti něco sníme a jdeme na poradu, která končí až pozdě večer. Po několika dnech nastává totální vyčerpání, tělo ještě lze donutit k poslušnosti, hlava ale chvílemi nechce fungovat. Aktivisty, kteří jsou na blokádě již delší dobu, lehce poznáte podle strhaných  výrazů. Naštěstí stále přijíždějí noví lidé. Někteří  zůstanou pouze na den, i to má smysl. Jiní  přijíždějí na několik dnů. Mnozí měli už dávno odjet, ale svůj odjezd den ode dne odkládají. Říkají. “přece v tom nemůžu ostatní nechat samotné.” A kdo jsme? Podle našich odpůrců “ekoteroristé, zarostlé existence, blázni”. Ve skutečnosti jsou mezi námi odborníci, vědci, lidé pracující v ekologických organizacích i učitelé, právníci, studenti a dělníci. Spojuje nás jediné: snaha zachovat alespoň malý kousek neporušené přírody a boj s korupcí.

Mluvila jsme po telefonu s kamarádkou, která měla to štěstí (či smůlu) že odjela den před tím, než se začalo kácet a desítky policistů nás začali vyvádět z lesa. Řekla jsem jí, že  už byly poraženy stovky stromů. Na druhé straně bylo chvíli ticho a pak Katka  s pláčem nevěřícně šeptala: “V našem lese? Stromy, které jsme hlídaly? Ne, to přece ne!”

Na scéně se potulují spousty novinářů, pravidelně jezdí televize. Nezdá se mi ale, že by byla veřejnost o celé kauze pravdivě informována. V mediích se ozývají poplašné vykřiky “kvůli aktivistům sežere kůrovec   celou Šumavu”,” kácení je legální”.  Méně  hlasitě se ozývají hlasy vědců a právníků, kteří upozorňují na to, že kácení je skutečně ilegální a s bojem proti kůrovci má málo společného. Právě před chvíli jsem se dočetla , že  mimo jiné “šumavské hospodyňky napečou dřevorubcům borůvkové koláče”. Škoda, že se v mediích nepíše o tom, že i nám lidé donesli koláče z vlastní pekárny. Jindy nám kolejdoucí donesli sladkosti, čokolády a sušené ovoce. Mnozí vyjadřují svoji podporu, která často končí opatrným “víte, já tu nemůžu být s vámi, ale stojím za vámi” I to potěší. Jsme vyčerpaní, špinaví, promoklí, někteří i zbití, ale neustoupíme.

Státní maturita: vypadá, že to bude

Čtvrtek, 14 července, 2011

Rakousko a Německo otevřely od 1. května letošního roku své pracovní trhy pro občany těch států, které do EU vstoupily 1. května 2004. Obě země tak plně využily přechodná období trvající 7 let. Letos tedy musely své trhy otevřít naplno. Zajímavé je, jak rozdílně k tomu obě země přistoupily.

Zatímco Rakousko schválilo zákon proti mzdovému a sociálnímu dumpingu, němečtí podnikatelé připravují náborové kampaně v příhraničních oblastech České republiky.
To, co máme s oběma zeměmi společného, je nedostatek chuti mladých lidí získat jeden či více výučních listů. V Čechách za to může „inflace maturit“, kdy tuto zkoušku lze prozatím získat hravě a bez větší námahy (a vůbec nic na tom nezměnila tzv. státní maturita). To se neblaze projevuje zejména v technických oborech a řemeslech.

V tradičně strojírenském Německu chybí šikovní vyučení mladí lidé. Němci tedy vědí, o čem mluví, když hodlají organizovat nábory mladých lidí v českém pohraničí. A mají co nabídnout. V Německu je v učebních oborech zaběhlý tzv. duální systém: soukromá firma si svého učně platí. Nejen náklady na jeho vzdělání, ale také měsíční plat. Učeň si tak v Bavorsku může přijít až na 650 eur měsíčně. Uplatnění na pracovním trhu je posléze také zajímavější než u nás. Minimální hodinová mzda v západní části Německa je 7,79 eur (ve východní části 6,89 eur) a průměrný měsíční výdělek německého řemeslníka je 3261 eur.

Rakušané, na rozdíl od Němců, k tomu přistoupili opačně. Naštěstí pro nás se proti chimérické „vlně“ lacinější české pracovní síly pojistili zákonem, který nařizuje vyplácet mzdy zahraničním pracovníkům ve stejné výši jako mzdy rakouských zaměstnanců. K rakouské smůle tamní zákonodárci navíc uvalili hrozbu pokuty 50 tisíc eur na ty firmy, které by využily potenciálu mzdové konkurence a zahraničním zaměstnancům platily byť jen o zlomek méně.

Jsou to jemná a promyšlená ochranářská opatření, která výrazně omezují možnosti zaměstnat sousední Čechy nebo Slováky. Jako každé ochranářské opatření nakonec poškodí toho, kdo se jím bláhově chrání. To však není problém, který mě dnes trápí.

Dnes mi jde o jiné poučení, než poukazovat na škodlivost regulací, nesmyslnost vytváření bariér a škodlivost ochrany trhu. Dnes chci poukázat na to, že jsme to my, kdo by se měl mít na pozoru před odchodem šikovných a pracovitých rukou, a s jistotou tvrdím, že první a hlavní příčinou tohoto stavu je dlouhodobé selhávání českého vzdělávacího systému.

Po celá léta jsem byl zastáncem státní maturity jako formy srovnávací soutěže, která objektivně, na základě dlouhodobě pevných neměnných a srozumitelných kritérií, porovná úroveň středních škol poskytujících vzdělání zakončené maturitou. To, čeho jsme byli před měsícem v „premiéře“ svědky, bylo byrokratickou karikaturou zarámovanou skandálně nízkými požadavky, že celá idea náročné maturity byla diskvalifikována. Je to další hřebíček do rakve naší konkurenceschopnosti. Maturitní vysvědčení bude i pro budoucnost lehce dosažitelnou metou a učňovské školství, které mohlo z tvrdších požadavků na studenty těžit, si může o nárůstu zájmu o učební obory nechat zdát.

Takto pojatá tzv. státní maturita nemotivuje „slabší“ stát se silnějšími, ale „schopnější“ stahuje do bažin průměrnosti.
Současné nenáročné pojetí státní maturity dokončuje popravu učňovského školství se všemi skličujícími důsledky.

Systém učňovského školství je nekonkurenční a zbytečně drahý. Školy postupují individuálně, do vzdělání jsou minimálně vpouštěny soukromé firmy. Ty by se o kvalitu řemesla učňů (ve svém zájmu) postaraly efektivněji a asi i laciněji. Německý duální systém by nám mohl sloužit jako inspirace.

Tento styl uvažování by mohl dílčím způsobem řešit bolestivý problém slučování škol, což plyne z neblahého trendu poklesu počtu žáků a studentů na základních a středních školách. Několik škol poskytujících učňovské vzdělání by mohlo své studenty v prvních ročnících vyučovat všeobecné předměty společně (ušetří se jak prostorové kapacity, tak učitelé). Až ve vyšších ročnících, kdy dochází ke specializaci studentů, by mohlo dojít k jejich dělení. To však již budou většinu svého času věnovat plnění požadavků odborné praxe a ve „své“ škole toho stejně moc nepobydou.

Rozpačitý školní rok končí a kolaps projektu státní maturity mě na jejím hřbitově přivedl k první sadě úvah – tentokrát o souvislostech s učňovským školstvím.
Mezinárodní konkurence nám nastavuje nemilosrdné zrcadlo. Kéž bychom si z toho vzali alespoň dílčí poučení a s odvahou, rasantně, ale jinak, než jak je tomu dnes, reformovali náš vzdělávací systém.

Je to totiž neméně tak důležité, jako reformy daní, penzí či poskytování zdravotní péče. Ne-li dokonce důležitější.

Vyvracanie ateistických téz – evolúcia

Neděle, 10 července, 2011

   Evolučná teória patrí k jedným zo základných pilierov, o ktoré sa opiera ateistický svetonázor a materialistický pohľad na svet. Je však paradoxné, že práve hlboké pochopenie podstaty evolučného procesu potvrdzuje existenciu Vyššej Inteligencie, ktorou bol tento proces riadený.

   Materialistický pohľad na evolúciu totiž predpokladá, že ide o vývoj od najjednoduchších foriem života až k tým najzložitejším a to prostredníctvom slepého a náhodného výberu. Celé si to môžeme pripodobniť ku nepripravenému žiakovi, ktorý rieši test. Na každú otázku v teste je daných desať odpovedí – desať možností. No a keďže žiak je nepripravený, krúžkuje svoje odpovede iba systémom náhodného výberu.

   Presne takýmto spôsobom si teda materialisti a ateisti predstavujú i evolučný proces. Podľa nich aj príroda postupovala práve takýmto spôsobom čo znamená, že ak sa vývoj nachádzal na určitom nižšom stupni, iba čisto slepým a náhodným výberom sa hľadali ďalšie vývojové možnosti, pričom napokon úplne náhodne, prostredníctvom pokusov a omylov sa takáto možnosť napokon našla a vývoj mohol postúpiť o krôčik dopredu.

   Takáto je teda podstata materialistickej predstavy evolučného vývoja, ktorá predpokladá, že vedomie sa vyvíjalo spolu s vývojom hmoty a to sériou náhodných pokusov, omylov a náhodne nachádzaných riešení.

   Takáto úvahy však majú jeden háčik! Už dávnejšie som totiž čítal istú vedeckú teóriu dokazujúcu, že ak zoberieme do úvahy celkový čas vývoja života na našej planéte od jeho prazákladných počiatočných foriem až ku človeku súčasného typu, toto obdobie je jednoducho príliš krátke na to, aby ho príroda stihla uskutočniť prostredníctvom slepého výberu čisto náhodných možností. Ak by sa to totiž dialo práve takýmto spôsobom, evolučný vývoj na zemi by musel byť omnoho, omnoho dlhší, než v skutočnosti reálne bol.

   Z tohto faktu teda vyplýva, že príroda sa vo svojom vývoji od najjednoduchších foriem k najdokonalejším vôbec nesprávala ako nepripravený žiak, náhodným spôsobom krúžkujúci odpovede v teste. Evolúcia v skutočnosti prebiehala úplne inak! Správala sa ako žiak, ktorý sa na test dobre pripravil a preto už dopredu pozná správne odpovede. Jednotlivé kroky v evolučnom procese na našej planéte boli uskutočňované VEDOME! S plným vedomím toho, ktorá vývojová možnosť je správna!

   Evolučný proces bol preto procesom vedomým a nie náhodným! Jedine ak zoberieme do úvahy túto skutočnosť je totiž možné vtesnať evolučný vývoj na našej planéte do toho vymedzeného časového obdobia, v ktorom podľa vedeckých poznatkov v skutočnosti prebehol. Iba ak pripustíme túto možnosť môže všetko súhlasiť. Inak nie!

  Inak, čiže tak, ako sú o tom presvedčení materialisti a ateisti, to znamená prostredníctvom čisto náhodného výberu by tento vývoj nebolo možné v danom čase stihnúť.

   Skutočné, hlboké pochopenie podstaty evolučného procesu je teda potvrdením existencie Stvoriteľa. Potvrdením existencie Vyššieho Princípu, ktorý posúval vývoj na našej planéte vedomým spôsobom. Evolučný proces je teda príbehom dobre pripraveného žiaka, ktorý s prehľadom zakrúžkovával správne odpovede v teste a práve preto, že a nemýlil a nepochyboval mohol stihnúť tento test úspešne vypracovať v presne stanovenom čase, ktorý bol naň určený.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s J.L.

Standardy

Pátek, 8 července, 2011

Tři ženy v nemocnici, gynekologicko-porodnické oddělení. Termín se blíží: Potrat – potrat z finančních důvodů. Pro rodiny nedělá stát nic, vůbec nic. Neexistuje šance umožnit dítěti šťastný život. Proto jsou ty dvě tady. Mě čeká jenom chirurgický zákrok. Řekli mi, že ho provede nejlepší lékařka. Ty  dvě ženy v mém pokoji jsou bledé, působí ustrašeným dojmem.  Mají co dělat se svým svědomím, ale jakou mají jinou možnost. Já bych si dítě dovolit mohla, můj muž pracuje na magistrátě. Ty dvě jsou na operačním sále, ale ne takovém, jaký možná znáte ze seriálů s nemocniční tematikou, o hodně spartánštější, s minimem nástrojů a technického vybavení na úrovni nemocnic ve vyspělých zemích. Něco takového je jenom v prvním patře. My jsme v přízemí. Ty ženy strašně křičí, fyzická bolest se v tom spojuje s psychickým utrpením, především je to ale asi ta bolest. Tušila jsem to, ty dvě neměly peníze na narkózu. Potrat bez narkózy, proboha! Už neměly peníze? Musely zaplatit za povlečení, lékařský materiál, ručníky, tablety, to nebylo tolik. Je pravda, že vatu a mýdlo si člověk taky musel přinést sám… Kolik stojí narkóza??? Jejich muži zřejmě vydělávají zlomek toho, co vydělává můj muž… Není  jeden z nich učitel? Kolik ti vydělávají? Kolem 100 eur??? Když o tom teď tak přemýšlím, na naší dovolené u moře minulý rok, v Evpatorie, jsem měla každý večer dva drinky, to stály tak deset euro, ale můj muž jich měl o hodně víc… Proč proboha nemají tyhle ženy peníze na narkózu??? (vzpomínka dřívější kamarádky, Oleksandrija, 2001)

Zprávy ze Senátu: Zelená kniha o veřejných zakázkách

Pátek, 1 července, 2011

Korupce, boj proti korupci, korupční prostředí není zdaleka jenom tématem a problémem České republiky. Důkazem tohoto tvrzení je fakt, že do organizace zadávání veřejných zakázek a s tím spojenými pravidly se rozhodla vložit i Evropská unie.

Při zasedání Senátu v první polovině června 2011 se při projednávání bodu Zelená kniha o modernizaci politiky EU v oblasti zadávání veřejných zakázek: „Směrem k efektivnějšímu evropskému trhu veřejných zakázek“ rozvinula zajímavá diskuse, která opět obnažila dlouholetou vzájemnou neslučitelnost a střety některých cílů EU.

V zelená knize (tzv. Green Paper) veřejných zakázek pokládá Evropská komise celkem 114 otázek a snaží se tak zmapovat hlavní „evropské“ problémy při zadávání veřejných zakázek.

Asi nikoho příliš nepřekvapí, když napíši, že cílem Evropské komise je zadávání veřejných zakázek zjednodušit, modernizovat, učinit pružnější a zajistit zvýšení účinnosti vynakládání veřejných prostředků. To si určitě přejeme všichni nebo alespoň většina z nás a budeme Evropské komisu při její bohulibé činnosti v tomto smyslu držet palce.

Zároveň ale a to považuji za varovné a v protikladu s předchozími cíli, chce Evropská komise změnami zadávání veřejných zakázek napomoci realizaci politice inovací, udržitelného rozvoje a dalších politik prosazovaných v rámci strategie EU 2020.

Ne že bych měl něco proti dlouhodobému a ještě k tomu inteligentnímu růstu, ale osobně jsem přesvědčen, že v rámci zadávání veřejných zakázek nelze jako kritéria hodnocení zavádět například hodnocení toho, do jaké míry uchazeč podporuje inteligentní růst, udržitelnost nebo třeba boj proti oteplování.

Snahu používat způsoby zadávání veřejných zakázek a způsoby jejich hodnocení jako politický nástroj nepovažuji za správnou a věřím, že Evropská komise od tohoto záměru nakonec ustoupí.

Miloš Vystrčil, senátor, www.vystrcil.cz