Blog Jihlavských listů

Klaus Mike Hübner
75- Učitel na státním gymnáziu v Jihlavě, člen ZO Strana zelených v Jihlavě.

Standardy

Klaus Mike Hübner | Pátek, 8. 7. 2011 v 8:48

Tři ženy v nemocnici, gynekologicko-porodnické oddělení. Termín se blíží: Potrat – potrat z finančních důvodů. Pro rodiny nedělá stát nic, vůbec nic. Neexistuje šance umožnit dítěti šťastný život. Proto jsou ty dvě tady. Mě čeká jenom chirurgický zákrok. Řekli mi, že ho provede nejlepší lékařka. Ty  dvě ženy v mém pokoji jsou bledé, působí ustrašeným dojmem.  Mají co dělat se svým svědomím, ale jakou mají jinou možnost. Já bych si dítě dovolit mohla, můj muž pracuje na magistrátě. Ty dvě jsou na operačním sále, ale ne takovém, jaký možná znáte ze seriálů s nemocniční tematikou, o hodně spartánštější, s minimem nástrojů a technického vybavení na úrovni nemocnic ve vyspělých zemích. Něco takového je jenom v prvním patře. My jsme v přízemí. Ty ženy strašně křičí, fyzická bolest se v tom spojuje s psychickým utrpením, především je to ale asi ta bolest. Tušila jsem to, ty dvě neměly peníze na narkózu. Potrat bez narkózy, proboha! Už neměly peníze? Musely zaplatit za povlečení, lékařský materiál, ručníky, tablety, to nebylo tolik. Je pravda, že vatu a mýdlo si člověk taky musel přinést sám… Kolik stojí narkóza??? Jejich muži zřejmě vydělávají zlomek toho, co vydělává můj muž… Není  jeden z nich učitel? Kolik ti vydělávají? Kolem 100 eur??? Když o tom teď tak přemýšlím, na naší dovolené u moře minulý rok, v Evpatorie, jsem měla každý večer dva drinky, to stály tak deset euro, ale můj muž jich měl o hodně víc… Proč proboha nemají tyhle ženy peníze na narkózu??? (vzpomínka dřívější kamarádky, Oleksandrija, 2001)

66 komentářů k článku “Standardy”

  1. jojo říká:

    Ještě,že tohle nás pod vedením naší moudré a odpovědné vlády nečeká.Jsem slyšel ,že ministr Heger nastavil standard u operace slepého střeva tak , že standardní operací bude vyjmutí a po nadstandardní operaci bude slepé střevo zase vidět.

  2. Jan říká:

    Pravice u nás pokračuje ve vítězném tažení
    Skončil červen a pravicová koaliční vláda nepadla.

    Předseda vlády Petr Nečas nepožádal Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry, jak před několika týdny vyhrožoval. Vláda svým chováním a přehlížením názoru nejenom politické opozice, ale drtivé většiny obyvatelstva, si vykoledovala největší stávku za posledních dvacet let budování kapitalismu u nás. Podle průzkumů veřejného mínění je 80 až 90 procent občanů s vládou nespokojeno a nesouhlasí nebo má zásadní připomínky k vládou prosazovaným asociálním reformám zdravotnictví, penzijního, daňového a sociálního systému. Ukazuje se, že se pravici daří inscenovat veliké divadlo a šaškárnu a odpoutat tak pozornost veřejnosti od toho hlavního – od poměrně rychlého a hladkého prosazování pravicové politiky.

    Reforma výnosná jen pro finančníky

    Místo ohlašovaného možného pádu schválila vláda celý seriál asociálních reformních návrhů. Především zákony, které mají dovršit největší změnu penzijního systému za posledních šedesát let a realizovat největší krádež století. Do penzijních soukromých fondů se mají kopit stovky miliard korun a vytvořit tak druhý, komerční pilíř penzijního systému. V Poslanecké sněmovně již koalice odhlasovala první etapu reformy penzijního systému – snížení důchodů většině nových důchodců a automatické prodlužování věku odchodu do důchodu i nad hranici 70 let.

    Celá reforma je založena na lživém tvrzení o katastrofálním stárnutí obyvatelstva a trvale klesající porodnosti. Místo propopulační politiky a snižování rekordní nezaměstnanosti se realizuje podstatná privatizace penzijního systému, která přinese výhody (zisk) majitelům soukromých penzijních fondů. Současným důchodcům reforma uškodí, protože se sníží objem prostředků v průběžném financování důchodů (snižují se odvody a bude snaha snížit tyto zdroje o tři procenta odvodů z mezd, které by bylo možné přesouvat do soukromých fondů). Nebude tedy na potřebnou valorizaci důchodů.

    Navíc se zvýší DPH na 17,5 procenta (nebo i více) a tím se všechny služby a zboží zdraží. Nejvíce to postihne důchodce a další sociálně slabší skupiny obyvatelstva. Na reformě nevydělá ani střední generace. Když se rozhodnou vyvést uvedená tři procenta do soukromých fondů, budou mít jedinou jistotu, že státem vyplácený důchod jim klesne asi o desetinu ve srovnání s těmi, kdo si ona tři procenta nevyvedou. Nejvíce postihne reforma mladou generaci. Budou pracovat do sedmdesátky, a co je v důchodu čeká, jim dnes nikdo nezaručí.

    Času moc nezbývá

    Stejného charakteru jsou vládou schválené zákony o reformě zdravotnictví a novela zákoníku práce. Pravice zatím pokračuje ve své reformní cestě vítězně. Mnoho slov padá o rozpočtové odpovědnosti a o boji proti korupci. Jsou to však pouze prázdná slova. Pravice má zatím předpoklady, že pohodlnou většinou v Poslanecké sněmovně reformní zákony prosadí a není pochyb, že pan prezident Klaus je podepíše. To vše se může stát do konce roku, pokud nebude vláda přinucena odstoupit a pokud nebude co nejrychleji po předčasných volbách vytvořena vláda nová, orientovaná na realizace platných ústavních principů a Listiny základních práv a svobod.

    Skutečností je, že Nečasovi, agresivnímu Kalouskovi a »lidovému knížeti« Schwarzenbergovi se daří úspěšně prosazovat asociální pravicovou politiku proti většině obyvatelstva. Orgány státní moci neslouží všem občanům, jak to ukládá Ústava ČR. Je to nepříjemné, ale je třeba si to otevřeně přiznat. Pouze to může být počátkem sjednocení všech opozičních sil, které budou prosazovat společně politiku obnovení základních sociálních hospodářských a životních jistot většiny obyvatelstva.

  3. discovery říká:

    No vždyť to tady dříve fungovalo.Sice na úrovni doby, ale fungovalo.

  4. Libor Furbacher říká:

    Pane Jane,jakepak lzive tvrzeni o starnuti obyvatelstva.Najdete si fakta prosim. V roce 1951 ve svobodnem svete byl prumerny vek 68 a do penze se slo v 65.Ted je prumerny vek pres 80 a kazdy by chtel jit do penze v 50.A za 90% sveho produktivniho platu.Porodnost je kolem 1.5,coz znamena ze ani si neudrzime populacni status quo ,ktery musi byt 2 .Proste pomaly jako narod vymirame.Mohl by jste mi vysvetlit kde je to lzive tvrzeni.

  5. jojo říká:

    byl prumerny vek 68 a do penze se slo v 65.Ted je prumerny vek pres 80 a kazdy by chtel jit do penze v 50.
    A CO TO DALŠÍ ????????

  6. discovery říká:

    Omyl !
    Do penze se chodilo v 60 letech a ženy podle dětí dříve !!!

  7. Jan říká:

    Žijeme skutečně o 4,5 roku déle než v roce 1990?
    Nejde o průměrnou délku života, ale o naději dožití. Vyhrožování katastrofálním stárnutím je nepravdivé.

    Teorie o katastrofálním stárnutí obyvatelstva pochází od známé komise Bezděka, která měla připravit a zdůvodnit návrh penzijní reformy. Ta na základě zcela vymyšlených údajů o vývoji počtu obyvatel až do roku 2100 prohlásila, že obyvatelstvo bude katastrofálně stárnout. Za několik desetiletí prý bude na jednoho pracujícího jeden důchodce, a proto se musí zásadně změnit důchodový systém, stát může garantovat pouze malou penzi (asi 20 procent průměrné mzdy) a každý občan si musí celý život na stáří šetřit v soukromých penzijních fondech. Od počátku jde skutečně o největší podvod tisíciletí. Jde totiž o to, jak by se mohly soukromé penzijní fondy zmocnit stovek miliard až několika bilionů korun pro své spekulantské cíle. Jde o miliardové zisky a případně o vytunelování a rozkradení bilionových částek.

    Reálný vývoj je jiný

    Teorie katastrofálního stárnutí vznikla kolem roku 2004. V té době se demografické údaje vyvíjely skutečně nepříznivě. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století se na území ČR živě narodilo ročně kolem 150 tisíc dětí. Nejvíce v roce 1974 – 194 tisíc dětí, v roce 1990 necelých 131 tisíc. V průběhu prvních let transformace nastal prudký pokles ekonomiky i reálných příjmů většiny obyvatelstva. To se projevilo výrazným poklesem počtu narozených dětí, zejména od roku 1994. Ten pokračoval až na 89 tisíc dětí v roce 1989. Od roku 2002 nastal opět pomalý růst a v roce 2008 dosáhl téměř 120 tisíc dětí za rok. Na této úrovni se udržuje do dnešních dnů. Proto nastal od roku 1994 do roku 2006 každý rok přirozený úbytek obyvatelstva (více zemřelo, než se narodilo). Od roku 2007 je tu však opět přirozený přírůstek obyvatelstva, tedy větší počet se narodí, než zemře. Odborníci z komise Bezděka přechodný nepříznivý vývoj prodloužili o desítky let do budoucnosti. V nejhorší variantě se mělo narodit pouze kolem 60 tisíc dětí ročně. A tak jim obyvatelstvo začalo katastrofálně stárnout.

    Celkově kladný demografický vývoj pokračoval i v roce 2010, i když poslední vlády (Topolánka, Fischera i Nečase) realizovaly spíše protipopulační než propopulační politiku. V roce 2010 bylo u nás ke konci roku 10 533 tisíc obyvatel, přírůstek za rok činil 26 tisíc obyvatel. V roce 2010 se narodilo 117,2 tisíce dětí. Bylo jich o 10,3 tisíce více než zemřelých. Přirozený přírůstek obyvatel tedy činil 40 procent přírůstku obyvatel. Zbytek tvořila migrace (vyšší počet přistěhovalých než vystěhovalých).

    Uvedené skutečnosti pravicoví vládní politici nerespektují a ve svém tvrzení o katastrofálním stárnutí obyvatelstva pokračují. Nemají totiž žádný jiný vážný argument pro zdůvodnění nutnosti svých asociálních reforem. Používají k tomu tvrzení o tom, že žijeme déle.

    Co se vlastně prodlužuje?

    Statistický úřad EU Eurostat v nedávné zprávě oznámil, že se obyvatelé EU a také ČR dožívají stále vyššího věku. Sdělovací prostředky přinesly nadpisy článků jako: »Žijeme o 4,5 roků déle než před dvaceti lety.« Je tomu skutečně tak, zvýšila se o tolik reálná průměrná délka života?

    Ve skutečnosti jde o zneužití nebo v lepším případě nepochopení statistického ukazatele, který přesně zní – naděje dožití. Statistika jej definuje takto: »Naděje dožití udává počet let, které má ještě naději prožít osoba narozená v daném roce při zachování řádu úmrtnosti sledovaného období.« Prakticky to znamená, že občan narozený například v roce 2010 má naději dožití – u mužů 74,4 roku, u žen 80,6 let. Tedy má naději se dožít, ale to neznamená, že se toho věku každý narozený dožije. Jeden zemře třeba ve 30 letech, jiný v oněch 80 nebo i 100 letech. Je to naděje, není to žádný skutečný, průměrný věk dožití. Trochu k nepochopení podstaty tohoto ukazatele přispívá i statistický úřad, který tento ukazatel »naděje dožití« uvádí i pod názvem střední délka života. Je to nepřesné, žádný střed tím určován není.

    Taková je realita. Vše nasvědčuje tomu, že při rozumné propopulační politice je u nás možné zvýšit počet narozených na 120 až 130 tisíc průměrně ročně. To by mělo stačit na zdravý demografický vývoj. Na to by se jako na jednu prioritu měla zaměřit vládní politika. Zajistit dobře (spravedlivě) placená zaměstnání, dostatek finančně dostupných míst v porodnicích, jeslích, školkách. Podporovat rodiny s dětmi, vytvořit podmínky pro zaměstnání žen – matek. Hlavní problém je odstranit nezaměstnanost – to je klíč k dostatku financí. Na důchody i zdravotnictví.

  8. Jan říká:

    Skutečná krize zdravotnictví teprve nastane
    Pravicová vláda Petra Nečase se prezentovala jako vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci.

    Zatím jsem z její strany nezaevidoval ani jeden příklad odhalení nějaké větší korupce, včetně navrácení státu ukradených peněz. Stejný osud mají úspory zbytečných nákladů. To platí pro všechna odvětví a ministerstva. Všimněme si zdravotnictví, kde při poslední akci nemocničních lékařů »Děkujeme, odcházíme« bylo o těchto problémech proneseno mnoho dramatických řečí. A co se stalo? Lékaři dostali přidáno na platech, nic se zatím neušetřilo a veliká krize ve zdravotnictví je zřejmě teprve před námi a jasně bude směřovat k další privatizaci zdravotnických zařízení a k podstatnému zvýšení spoluúčasti pacientů na placení zdravotní péče.

    Nezaregistroval jsem ani jednu informaci například o reálném snížení výdajů za předražené léky nebo přístroje, často nejenom drahé, ale i zbytečné. Nepokročilo se v zavedení pořádku v hospodaření zbytečně velkého počtu zdravotních pojišťoven, ani ve vynakládaných stovkách milionů soukromým firmám za často zbytečné, ale zpravidla vysoce předražené služby (například vaření, praní, úklid a ochrana) v nemocnicích. Některé zajímavé příklady z »nemocného zdravotnictví« přinášejí v poslední době Hospodářské noviny.

    Prevence je dobrý byznys

    Potlačování korupce a nehospodárnosti stojí podle Transparency International ve zdravotnictví ročně 27 miliard korun. Je to zhruba 20 procent prostředků získaných ze zdravotního pojištění. V roce 2009 bylo vybráno na tento účel 137 miliard. V minulých dnech se vláda zabývala náklady na provoz zdravotnictví a na prevenci. I zde by se podle ní dalo ušetřit 1,5 miliardy ročně. Hodily by se na platy lékařů a zdravotního personálu.

    Dobrým byznysem je prevence. Všeobecná zdravotní pojišťovna vyčerpala v roce 2009 z fondu prevence 523 milionů korun, tedy více než půl miliardy. Z toho na očkování 110 milionů, 70 milionů na program Chráníme děti před úrazem a 122 milionů na program Mořský koník. Nejvyšší kontrolní úřad ale zjistil, že například v akci Mořský koník zaplatila VZP 24 milionů korun zbytečně, za neobsazená místa.

    Pro VZP realizuje program prevence úrazů dětí za 15 milionů korun ročně firma Adamos. Za tři roky má získat 45 milionů korun. Již za pár dní si firma vyfakturovala šest milionů korun bez jakékoliv konkrétní činnosti. V této akci je jasná vazba na poslance ODS. Ve správní radě VZP sedí – a má na starosti prevenci – poslanec ODS Boris Šťastný, ve vedení firmy Adamos sedí Šťastného stranický kolega, bývalý europoslanec za ODS Jaroslav Zvěřina. Půlmiliardová částka poskytuje dostatečný prostor pro »výhodné služby«.

    Nejrychleji rostou výdaje VZP za reklamu

    Je až neuvěřitelné, že nejrychleji roste položka výdajů VZP za reklamu a propagaci – její vlastní činnosti. V roce 2007 činily 44 milionů korun, v roce 2008 již 127 milionů. Kromě toho VZP dávala 90 milionů korun ročně na časopis Svět pojištěnce.

    Někdy jsou programy VZP těžko pochopitelné. Například program kvality Akord má stát stovky milionů. VZP slibuje, že zaručí pacientům kratší čekací dobu v ordinacích. Odborníci to považují za nesmysl a utopii. Ale má to stát miliony korun.

    To je pouze pár příkladů. Desítky a stovky podobných dnes můžete najít na všech ministerstvech i v orgánech zastupitelstev. Je nanejvýš nutné přistoupit k likvidaci těchto nedostatků a ne pouze o nich vznešeně hovořit. To však zřejmě nebude možné bez nových kvalifikovaných a čestných pracovníků na příslušných místech, kteří budou mít záruku, že nebudou za likvidaci nedostatků likvidováni sami. V tomto směru vláda ani Parlament ČR ještě neučinily nic.

    Zatím ani koruna úspor ze zbytečných stomilionových výdajů, korupce a nepořádek pokračují

  9. Svatopluk Beran říká:

    Pro Jana. Uvažuji hodně podobně snad až totožně jako vy. Nedá se ovšem srovnat moje a vaše komunikační schopnost. Za vším co jste doposud napsal a doufám že ještě napíšete, pokud vám to může nějak pomáhat, stojím i já. Díky. Díky i všem ostatním, kteří zde píší své příspěvky a mají podobně nastavenou stránku vnitřní morální etiky o úrovni života nejen svého vlastního, ale i většiny ostatních průměrných občanů této planety, jenž pouze díky tomu že se nenarodili z výmečnými schopnostmi jako pár desetitisíců nejschopnějších a nejmocnějších, možná nebudou odsouzeni žít celý svůj život, pouze s pocitem zeloživotních proseb o milost a slitování.

  10. S. říká:

    Berane…kopírovat z BL a psát je rozdíl…

  11. S. říká:

    doplnění:

    není problém dohledat, že ,,Jan,, kopíruje z Haló novin…(Haló noviny jsou od první poloviny 90. let vycházející celostátní vyhraněně levicově a stranicky profilovaný deník spojovaný s Komunistickou stranou Čech a Moravy.)

    takže se Berane nedivte, že máte s Janem stejné ,,uvažování,,.
    ,,Autoři,, přes kopírák. Jste trapní oba….

  12. Svatopluk Beran říká:

    Vím co jsou Halo Noviny asi tak jako to víte i vy. Důležité je zdali to co zde Jan uvádí je skutečností a nebo není. Pokud ano, bylo by dobře aby se tyto argumenty objevovaly hromadně na co nejvíce místech. A aby takovéto skutečnosti měla popřípadě odvahu uvádět i nezávislá media, pacená všemi našimi daňovými poplatníky. Například ČT1 nebo ČT 24. Jistě se mnou souhlasíte že v demokratické zemi musí být z důvodu objektivity uváděny VEŠKERÉ INFORMACE, aby rozhodnutí voliče mohlo být postaveno jen a jen na jeho vlastním úsudku, které si on ve svobodném světě sám analyzuje, ze všech skutkových událostí které se kolem něho dějí. Nebo se domníváte že levicové argumenty uváděné Janem jsou lživé a vymyšlené. Dokažte to. Či snad nesmí být levicové postoje a zásady vůbec v dnešním světě zveřejňovány? Rád bych vás upozornil, že pokud vládne levice, je to v demokracii stejně tak legální jako vláda pravice. Jisté je že za posledních čtyřicet let celosvětové vlády pravice, kdy rozvoj světové ekonomiky šel prudce nahoru jsou všichni zadluženi a jediný kdo je to prakticky celé úvěruje je nejlidnatější komunistická země světa. Že již například nejsou občané Spojených Států schopni úvěrovat svou vlastní zemi ze svých úspor tak jak to bylo dříve, protože žádné úspory nemají a žijí na dluh je chyba Reganovy politiky? Že doposud ještě nejsilnější ekonomika může existovat, je zásluhou dolaru, coby světové rezervní měny. Pokud by dolar nebyl světovou rezervní mněnou, byly by Spojené Státy na stejné hraně bankrotu jako Řecko? Nezdá se vám náhodou, že je tady pane S něco blbě, či že je to dokonce organizované?

    Jen tak mimochodem v roce 1914 americký president Woodrow Wilson sepsal toto prohlášení. Náš skvělý industriální národ je ovládán novým systémem úvěrování. Tento systém je koncentrovaný v soukromých rukách. Růst našeho národa, stejně jako všechny naše aktivity jsou v rukou hrstky lidí. Jen kdyby jejich kroky mohly být čestné a i v zájmu veřejnosti. Jsou totiž přímo zaměřené na podnikání ve kterém jsou zahrnuty i jejich vlastní peníze. Jsou tudíž omezováni jen svými vlastními limity. Potlačují, ovládají a ničí pravou ekonomickou svobodu. Stali jsme se nejkontrolovanější vládou v celém civilizovaném světě. Už nejsme vláda s možností svobodného podnikání, nejsme vládou volenou většinou, ale vládou ovládanou malými skupinami dominantních lidí. Poslanec Mc Faden v roce 1913 prohlásil po přijetí zákona o vzniku nové centrální banky FEDu – Buduje se tu celosvětový bankovní systém, super-stát, řízený mezinárodními bankéři, kteří pracují na zotročení světa pro svoje vlastní potěšení.

    Takto se zase vyjádřil o soukromých nebo polosoukromých bankách které by ovádaly budoucí vlády Spojených Států Thomas Jefferson. Domnívám se že bankovní instituce jsou nebezpečnější než armády. Pokud americký lid někdy dovolí soukromým bankám ovládat jeho měnu, banky a korporace které okolo nich vyrostou, připraví lidi o všechen jejich majetek.

    Podívejme se historicky co vzniku FEDu předcházelo.

    1775 začíná válka za nezávislost anglických kolonií na území Ameriky.

    To že král George 3 odebral koloniím možnost používat čestný peněžní systém bylo pravděpodobně primární příčinou revoluce. Benjamin Franclin.

    V roce 1783 získala Amerika nezávislost na Anglii.

    Co je centrální banka USA?

    Centrální banka je instituce která produkuje peníze pro celý národ. Na základě historického precedentu jsou pro centrální banku neodmyslitelná dvě specifická privilegia. Ovládání úrokových sazeb a množství peněz v oběhu, neboli inflace. Centrální banka však nezásobuje vládní ekonomiku penězi, ale půjčuje jí je za úrok. Potom pomocí zvyšování a snižování množství peněz v oběhu, reguluje centrální banka jejich hodnotu. Je důležité pochopit že celý tento systém může dlouhodobě vytvořit jen jedinou věc. DLUH. Každý dolar vydaný centrální bankou, je vypůjčený za nějaký úrok. To znamená že každý dolar je vlastně dolar plus určité procento dluhu. A protože centrální banka má monopol na tvorbu peněz pro celou zemi a každý dolar dá do oběhu zároveň s dluhem. Kde se vezmou peníze na splacení tohoto dluhu? Může je vydat opět jen centrální banka. To znamená že centrální banka musí neustále zvyšovat množství peněz, aby dočasně pokryla nesplacený dluh, který sama vytvořila. A protože jsou nové peníze do oběhu vydávány opět za úrok, vytváří se ještě větší dluh. Výsledkem takového systému je otroctví, protože pro vládu a tým jejích lidí je nemožné vysvobodit se z tohoto sebe-generujícího se dluhu. Na začátku 20 století bylo v USA nasazených a odstraněných několik centrálních bankovních systémů, které byly podsunuty bezohledným zájmům bankéřů. V této době byly ve finanční a obchodní sféře dominantní rodiny – Rockeffelerové, Morganové, Warburgové, Rothschildové. Po roce 1900 se opět snažili prosadit legislativu na vytvoření další centrální banky. Věděli však že vláda ani veřejnost nejsou příznivě nakloněni této nové instituci, potřebovali tedy vytvořit incident, který by ovlivnil veřejné mínění. A tak J.P.Morgan, veřejně považovaný za finančního velikána té doby využil svého masivního vlivu a zveřejnil fámy, že prominentní banka v New Yorku není schopná platit, nebo že zbankrotovala. Morgan dobře věděl že tím způsobí velkou hysterii, která se dotkne i jiných bank. Tak se stalo. Veřejnost ve strachu, že přijde o své úspory začala ve velkém vybírat peníze z bank. Následkem toho musely banky stáhnout svoje půjčky a lidé kteří tyto půjčky měli museli prodat svůj majetek, aby bance půjčku splatili. Následoval spirála bankrotů a zmatku. Morgan v roce 1907 využil možnosti udělat paniku a promyšleně jí usměrňoval ve svém vývoji. Kongres nařídil vyšetření této paniky, které vedl senátor Nelson Aldrich, který měl propojení na bankovní kartely, do jednoho z niž se později přiženil. Komise pod Aldrichovým vedením doporučila vytvoření nové centrální banky. To mělo zaručit aby se panika již nikdy neopakovala. To byl podnět který mezinárodní bankéři potřebovali pro svůj záměr. V roce 1910 se uskutečnilo jejich tajné setkání u Morgana na ostrově Jeskyll Island. Zde sepsali zákon umožňující vznik nové centrální banky. Federal Reserve Act. Tato legislativa pocházela od bankéřů, ne od zákonodárců. Toto setkání bylo úplně utajené, jak vládě tak i veřejnosti. Po sepsání zákona byl tento předán jejich politickému zástupci Nelsonu Aldrichivi, aby ho protlačil kongresem. V roce 1913 se podporou bankéřů stal presidentem Woodrow Wilson, který přislíbil že zákon podepíše za podporu jeho presidentské kampaně. Dva dni před vánocemi, kdy byla většina kongresmanů doma se svými rodinami byl tento zákon odhlasován a on ho následně podepsal.

    Sám s lítostí o rok později vydal prohlášení, které jsem prezentoval v úvodu.

    Mohu ještě pouze dodat že president John Kennedy začal tisknout a vydávat státní peníze, které nebyly dopředu zatíženy dluhem, jak jistě ale všichni víme, byl i nejen z tohoto důvodu, tak jak je v USA zvykem ,, demokraticky,, zbaven presidentské funkce. Státní peníze jím vydané byly okamžitě po jeho smrti staženy z oběhu.

  13. XXXXX říká:

    Ach jo

  14. Jan říká:

    Pro S.Možná zbytečně ztrácíte čas čtením Hálo novin a Britských listů,pokud jste opravdu sto procentně přesvědčen, že jejich různí autoři si zdroj faktů a argumentů o současném dění u nás vycucávají s prstů.Nenechte se vůbec rušit takovými pochybnými levicovými elementy jako je p.Beran a moje osoba.Nebo zkuste něco i vy sám na obhajobu současné pravicové vlády něco zkopírovat do diskuze třeba z MF Dnes, nebo i osobně věcně proti našim>> vyčteným

  15. Svatopluk Beran říká:

    Tak já to zkrátím. Po otrokářské společnosti s otroky a feudální společnosti s podanými je řízeně budována svobodná společnost, jejíž občanský výrobní potenciál bude ovádán na podkladě zadluženosti. Banky půjčují všem bez rozdílu z devadesáti procent nepodložené peníze – tzv. prostředky směny. Ovšem oněm devadesáti procentům půjčky – nepodloženým prostředkům směny – plus úrokům z nich, teprve několikaletou svou prací, občané přiřadí skutečnou kupní hodnotu o které se neznalí zapůjčující si občané domnívají, že kupní hodnotu již má, protože jinak by jim ji přeci nemohl nikdo půjčit. Občané organizující tento finanční systém, však aniž by vlastnili před zapůjčením kompletních 100% zapůjčených prostřeků směny, žijí, nakupují, investují a nakládají s těmito prostředky směny tak, jakoby ony namalované prostředky směny již skutečně hodnotu měly, i když je jim známo, že to tak není. Je to řečeno hodně zjednodušeně, ale na této podstatě funguje finanční systém založený na centrálních a obchodních bankách v moderní společnosti a následně i přesměrovávání finančního profitu z komperativních výhod všech zůčastněných na výrobě a následném obchodování s vyrobeným zbožím. Již přes sto padesát let jsou převážně těmi, kdo nejvíce trpí fyzickou námahou při výrobě, domáhány určité standardy důstojné životní úrovně a sociálního zajištění. Posledních čtyřicet let však jsou tyto základní životní jistoty i přes neustále stoupající celosvětové bohatství, likvidovány. To nemůže vést k ničemu jinému než ke vzájemné občanské polarizaci a případným novým nebo starým typům diktatur. Kdo se nedokáže poučit z historie, na toho si historie opět sáhne. Nemusí se vůbec jednat o války mezi státy, nýbrž o nový typ válek sociálních nebo občanských.

  16. S. říká:

    Honzíku, jmenované plátky nečtu, jen jsem si ověřil, jestli kopírujete, nebo jste s Beranem schopni vlastní myšlenky. Vidím, že nejste a ještě se tady plácáte po ramenou jak máte stejné myšlení…..směšné. A možná vám unikl fakt, že pokud kopíruji, je slušností uvádět zdroj.

  17. Frodo říká:

    Jan je Beran, co je k tomu k nepochopení…

  18. Tomáš Vovsík říká:

    Svatopluk Beran – to, co nazýváte nepodložené peníze, je akcelerátorem globálního růstu. (Mimochodem, nemáte výše uvedené informace z dokumentu Zeitgeist? Ta argumentace je mi povědomá).

    „…Hodnota dolaru se vázala na zlato. S růstem světového obchodu však pevné měnové kurzy vytvářely napětí a ZTRÁCELY svou funkci, protože BRÁNILY nejlepšímu využívání kapitálu. Většina západních zemí v sedmdesátých a osmdesátých letech kontrolu pohybu kapitálu zrušila. Výsledkem byly rozsáhlé a stále rostoucí zásoby kapitálu, jenž se mohl svobodně přesouvat z místa na místo….
    …Zároveň s volným pohybem peněz se objevily další revoluční metody: šíření nezávislých centrálních bank a KROCENÍ INFLACE. Hyperinflace je nejhorším neduhem, který státy může potkat. Ničí hodnotu peněz, úspor, aktiv a tím práce…“

    Fareed Zakaria – Postamerický svět

  19. Jan říká:

    Jan a Svatopluk Beran není jedna a ta stejná osoba.Nejsme žádný profesionální politici apod. Máme pouze svá občanská zaměstnání.Jako řadový občané máme své životní a sociální zkušenosti,které nemusí být pochopitelně schodná s každým.Nechceme být pouze o příčinách a řešení současných problému naší společnosti odkázáni na pravicově orientovaná média a mít co nejširší zdroj informací.Nevidím žádný problém,že může nikdo z nás kopírovat nebo vyčíst pravdivá fakta o diskutovaných tématech, o kterých se například v MF Dnes nebo ČT nepíše a nemluví.Většina pravicově diskutujících své osobní názory a argumenty také pouze kopíruje s pravicově orientovaných médií.

  20. Frodo říká:

    Ale nemusíte ty vaše fakta apod. cpát do diskuzí, do kterých nepatří. Každé téma je tím znehodnoceno. Ale to vy zřejmě nepochopíte a budete mi to vyvracet dalšíma fakty, že to s tím mám co společného.

  21. jojo říká:

    K argumentu Nečasovic grupy chytrolínků.Zajímá mě jestli dnešní 70ník je v lepší kondici než sedmdesátník z roku 1970.Je ? Není ? No hlavně že se dožijeme dýl co ? Je urážka ,že si z nás tihle chemici a plasmatici dělají takhle srandu.Ale když to lidem nevadí…….

  22. S. říká:

    Honzíku, to znamená, že se nějak podezřele dobře znáte…..

  23. Jan říká:

    Diskutovat můžeme různými způsoby.Věcně,to znamená že na základě i jiných průkazných faktů a argumentů, které se ve většině našich médií účelově nezveřejňují, můžeme své názory ničím konkrétním více doložit.Nebo pouze jednoduše lidově řečeno>> hospodsky

  24. Svatopluk Beran říká:

    Pokud se zde někdo domnívá že funkce centrálních bank nemá nic společného s tématem tohoto příspěvku pana Hubnera, tak je na velikém omylu.

    Tomáš Vovsík – v podstatě nemám nic proti akceleračním nástrojům ekonomiky, jako je například státem řízená inflace, ze které mají profit všichni, kteří se různým typem zásluhovosti účastní této akcelerace. V případě který vy uvádíte, – to je akcelerační globální růst – se však jedná o pouhé zneužívání inflace a globálního propojení finančních trhů, bez na stejné úrovni zapojeného globálního trhu práce, (pokud se nebudeme bavit o novodobých otrocích práce a nedobrovolných dárcích lidských orgánů, kteří jsou potají v kontejnerech převážených loděmi i nákladními auty a rozesíláni z nejchudších oblastí celého světa do našeho světa, pro udržení pokud možno co nejvyšší životní a kulturní transatlantické populace, většinou jenom za jídlo a ony životně důležité tělesné orgány). Pro upřesnění – co je to inflace – v původním slova smyslu jde o umělý nárůst (nafukování peněz) množství peněz v oběhu nejčastěji tiskem nekrytých peněžních certifikátů. (v minulosti se však toto dělo například i opilováváním zlatých nebo stříbrných mincí. Opilovaný prášek se potom opět slil do padělaných mincí, zatím co původní mince byly neznatelně menší. To byl poměrně častý inflační prvek používaný ve starověku i středověku, dokud ještě nebyly vynalezeny různé papírové finanční certifikáty). Máte pravdu že uvedené informace jsou z vámi zmiňovaného dokumentu. Jste přesvědčen že jsou tyto informace nepravdivé? DOKAŽTE TO. Ještě před tím vám však doporučuje si přečíst knížečku pro děti od deseti let, kterou pro objasnění funkce a vzniku peněz napsal Antonín Odehnal a Jan Havel a která vyšla v edici Albatros v roce 2004, pod názvem Peníze do kapsy. Zde se například na straně 203 pod názvem Centrální banka a měnová politika píše – Vznik centrální banky v Anglii předcházelo období relativní svobody bankovního systému. Avšak zhruba v polovině sedmnáctého století si obchodníci začali zvykat ukládat své mince a zlato u zlatníků. Tak vznikal řada konkurujících si podniků. V roce 1672 došly velmi zadluženému králi Karlu II peníze a tak pozastavil splácení svých dluhů londýnským bankéřům. Tím si na dlouhou dobu výrazně ztížil možnost získání dalších úvěrů. Jeho nástupci si však pomohli k penězům jinak. V roce 1694 umožnili vznik Bank of England, která celý svůj počáteční kapitál 1 200 000 liber zapůjčila králi. Ten ji na oplátku umožnil vydat bankovky ve stejné výši. Následovala dlouhá řada podobných pozorností ze strany banky a panovníků, kterými banka postupně získávala další a další privilegia na úkor všech ostatních bank. Ve finále tedy žádné rovné šance pro všechny banky. V této knize pro děti jsou uvedeny desítky podobných situací, mimo jiné i rok 1913 v USA, co mu předcházelo při založení FEDu a co následovalo v podobě Velké světové hospodářské deprese, vzniku diktátorského režimu v Německu a následnému počátku druhé světové války, ve které se chytře orientujícímu presidentu Rooseveltovi, podařilo v prvé řadě zbavit největšího tehdejšího světového imperiálního vládce a konkurenta – Velké Británie. Podobné údaje o původu a užítí peněz, se můžete dočíst i v knize Peníze a měnová politika, od Prof. Ing. Josefa Jílka, CSc – vrchního experta České národní banky.

    Ve svém článku – Federál Reserve odkryla karty – se zase Štěpán Pírko, analytik finanční skupiny Colosseum, který uvedl v M.F. Dnes, dne 6.4. 2011 rozepisuje. Americká centrální banka Federál Reserve (FED) byla konečně soudem donucena zveřejnit příjemce své pomoci v průběhu finanční krize. Vyvolala tím velký rozruch, protože vyšlo najevo, že obrovské sumy putovaly nejen do amerických bank, ale také do zahraničí. Znovu se rozvířila otázka, co je vlastně FED? Centrální banka v rukou státu, který hájí zájmy občanů Spojených států amerických? Nebo kartel, který má zcela jiné cíle? Už samotné založení FEDu je opředeno tajemstvím konspiračního jednání, které vyústilo v přijetí zákona 23. prosince 1913. V literatuře i na webu se vedou spory o tom, kdo je skutečným vlastníkem FEDu a kdo ho ovládá. To je v případě nejmocnější finanční instituce světa minimálně podivné. Když pomineme záhady, jedno je jisté – pokud je jedním z cílů Fedu ochránit hodnotu peněz, pak v tomto rozhodně selhal. Před jeho vznikem v roce 1913 ceny kolísaly nahoru a dolů, poté však nabraly jednoznačný trend a dodnes dolar ztratil více než 95procent své hodnoty.

    K tomuto vašemu odstavci
    …Hodnota dolaru se vázala na zlato. S růstem světového obchodu však pevné měnové kurzy vytvářely napětí a ZTRÁCELY svou funkci, protože BRÁNILY nejlepšímu využívání kapitálu. Většina západních zemí v sedmdesátých a osmdesátých letech kontrolu pohybu kapitálu zrušila. Výsledkem byly rozsáhlé a stále rostoucí zásoby kapitálu, jenž se mohl svobodně přesouvat z místa na místo….

    Doporučuji nastudovat si co to byl, proč vznikl, co měl za úlohu, jaké finanční úřady po něm přežívají, ale hlavně proč a jak zanikl Brettonwodský měnový systém, neboli též Standart ekvivalence dolaru a zlata, coby první globální peněžní konstituce. V návaznosti s tím pak co to je a proč vznikla Trilaterální komise. Co to je, kdy a proč vznikla elitní skupina Bilderberg či Council on Foregin Relations. Dobré by bylo pokud by jste si i zjistil co to byla Jomkipurská válka v roce 1973 a o kolik se zvedla cena dolaru po této válce. Právě tato válka řešila stagnaci dolaru, kterou se pokusil Richard Nixon násilným odpoutáním od zlatého standardu zachránit, ovšem marně. Poměrně přesně, řízený průběh této války popisuje ve své knize Bouřlivé roky Henry Kisinger. Doporučuji kapitolu IX, Válka na Blízkém východě od stránky 413 po stránku 498. V podstatě velmi zajímavé jak se dělají dějiny a zvyšuje uměle hodnota dolaru. Tato chytře vedená válka dala též finanční opodstatnění těžbě ropy v Severním Moři pro B.P., které bylo do té doby neziskové. Že si přitom přihřál polívčičku i tehdejší Sovětský svaz a mi tím měli benzín o sto procent dražší, ze dvou na čtyři koruny, je nyní již jen historickou skutečností.

    K vašemu třetímu odstavci
    Zároveň s volným pohybem peněz se objevily další revoluční metody: šíření nezávislých centrálních bank a KROCENÍ INFLACE. Hyperinflace je nejhorším neduhem, který státy může potkat. Ničí hodnotu peněz, úspor, aktiv a tím práce…”
    Fareed Zakaria – Postamerický svět

    To že jsou nyní mnohé země, včele se Spojenými Státy na pokraji bankrotu a Spojené Státy zadluženy, tak jak nebyly ani ve světových válkách, je podle vás to správné šíření nezávislých centrálních bank? Tohle je ten vysněný cíl noliberálního kapitalismu? To je to pro co by měly občané světa dýchat. To že komunistická země půjčuje a kupuje kde co a kde komu a transatlantické národy se topí v dluzích je ten jediný správný výsledek volného trhu posleních čtyřicet let. Nezlobte se na mne. Někdo z nás to tu má v hlavě popletené.

  25. Z.Z. říká:

    Pane berane, zkuste už napsat něco jiného a z vlastní hlavy. Měsíce zde opakujete stejná „moudra“, která snad uchvátí jen lidi, kteří jsou zaslepeni a zhrzeni jako vy. Svět se odvíjí jiným směrem, než jsou vaše touhy a to je správně.

  26. jojo říká:

    Svět se někam vyvíjí ? Zatím teda nejspíš k reformovanému komunismu čínského typu. a pak prej že to nejde.

  27. Frodo říká:

    Pan Beran se opět rozepisuje úplně mimo téma….tento blog opět znehodnotil, jako další před tím, kde si psal sám se sebou…

  28. Svatopluk Beran říká:

    Tajemnému ZZ. Jestli to jsou moudra nevím. Jisté je že jsou to historické skutečnosti. Nechme na ostatních jestli si je ověří a přijmou či nepřijmou. Na rozdíl od vás a na podkladě daných skutečností jsem přesvědčen, že se naše země neubírá směrem. Diskuzi o zhrzenosti, bych být vámi, spíš směřoval na bývalého radního pana Radka Vovsíka. Jak se asi on tváří na svá moudra a stranické iniciativy, za které mu jeho strana ODS podkopla radniční křeslo.

  29. Svatopluk Beran říká:

    Frodo. Je to právě dnešní finanční světový systém, který určuje jak a kolik bude mít která země valký fiskální rozpočet na důstojnou sociální pomoc pro své nejslabší občany a jaké budou budocí možnosti velké většiny ostatích. Doposud jsem si nevšiml nějakého vašeho názoru na bolestí trpící ženy při odběru potratu bez užití narkozy v naší dnešní nejdokonaleší euroatlantické kultuře této planety.

  30. jojo říká:

    K těm standardům.Velmi dobře si pamatuju jak chartisti hýkali kvůli SANOPZu v Praze,kde měli komunističtí papaláši nadstandartní péči ! Proč nehýkají dnes ?

  31. Jan říká:

    Pro S.a Z.Z.Jaké články mají autoři diskuze zveřejňovat,pouze z vlastní hlavy nebo mohou kopírovat i jiné,s kterými se autor osobně ztotožňuje?
    Bez ohledu na Váš osobní názor si myslí že záleží na svobodné vůli autora.Nejdůležitější je obsah článku.Pokud s názorem souhlasím nebo ne,je osobní věcí každého jednoltlivce.Může se také svobodně a demokraticky vyjádřit ,nebo i názor někoho jiného.Vy své názory na téma v diskuzi raději nezveřejníte,protože by i Vám někdo mohl také vytknout, že jsou také někde pouze vyčtené nebo kopírované a vy sami trapný.

  32. Jan říká:

    Asociálové všech zemí EU, spojte se!
    Tak by mohlo znít hlavní programové heslo Evropské komise (EK), tedy formálně vlády Evropské unie.

    Napadlo mne to, když jsem četl doporučení EK České republice v rámci koordinace rozpočtových aktivit zemí EU.

    Evropská komise píše: »Úsilí vlády by se mělo zaměřit na další změny ve veřejném pilíři důchodového systému, které zahrnou i rychlejší zvyšování věku pro odchod do důchodu, než je plánováno«. Brusel tvrdí, že prý »v Česku je projektovaný rozpočtový dopad stárnutí značně nad průměrem EU«. Vyzývá Prahu, aby spustila druhý pilíř, tedy spoření u penzijních fondů.

    Uvedeným doporučením se především potvrzuje, že asociální reformy vlády Mirka Topolánka, a zejména současné vlády Petra Nečase, nejsou individuálním výmyslem jejich nekompetentnosti a neprofesionální úrovně. Jsou součástí celoevropské a do značné míry i celosvětové ideologie, zaměřené na důslednou likvidaci zbytků takzvaného sociálního státu, který byl v minulosti vynucen sociální politikou socialistické části světa. V tom se musel kapitalistický svět svým způsobem přizpůsobovat, aby si udržel určitou míru domácího sociálního smíru.

    Doporučení Evropské komise vládě Petra Načase jsou však zcela zbytečná. I ona, stejně jako EK, operuje s tendenčně zaměřenými, nepravdivými tvrzeními o rychlém stárnutí obyvatelstva a tvrzením, že nebude dostatek práceschopných na placení penzí seniorům. Zakrývají (EK i česká vláda), že problém není v nedostatku obyvatelstva v produktivním věku, ale v rekordní nezaměstnanosti v ČR. Oficiálně půl milionu, ve skutečnosti více než 700 tisíc osob. Nezaměstnanost je problémem i příčinou nedostatku financí ve státním rozpočtu na penze a zdravotnictví. Tento problém však Evropská komise neřeší, i když v celé Evropské unii se skutečná míra nezaměstnanosti určitě blíží 15 procentům. Ta má stejný recept jako vláda ČR: zvýšit nepřímé daně, tedy spotřební daň a daň z přidané hodnoty, které vedou k růstu cen a postihnou opět především sociálně slabší většinu obyvatelstva. Evropská komise dokonce »přesně spočítala«, že přímé daně jsou u nás nepřiměřeně nízké ve srovnání s průměrem v zemích EU. U nás je to prý pouze 11,8 procenta hrubého domácího produktu, v EU je to 13,4 procenta. Evropská komise však nesrovnává úroveň průměrných mezd v ČR a v západních zemích EU, kde jsou průměrné mzdy nesrovnatelně vyšší.

    Závěrem lze konstatovat, že pravicoví asociálové všech zemí EU se spojili a pracují podle jednotné ideologie, která se konkrétně projevuje v prosazování asociálních reforem penzijního a sociálního systému, zdravotnictví a daní. A to vše s tvrzením, že je to v zájmu všeho obyvatelstva. Tak to tvrdí Nečas, Kalousek a další pravicoví politici. Premiérův poradce pro lidská práva, pravicový myslitel Roman Joch, nedávno v Parlamentních listech prohlásil: »Reformy, které provádí vláda Petra Nečase, jsou naprosto nezbytné. Jsou nezbytné jak pro rozpočtovou stabilitu země, tak pro sociální jistoty obyvatelstva, proto, aby nějaké základní sociální jistoty lidé vůbec kdy měli a aby nějaké důchody někdy uviděli. Levicoví kritici někdy obviňují Nečasovu vládu z asociálnosti, ale ve skutečnosti v dlouhodobé perspektivě se právě Nečasova vláda chová sociálně zodpovědně«. Tolik Jochovo tvrzení bez faktů a věcných argumentů. Tak, jak to má pravice ve zvyku. Černé je bílé a bílé je černé.
    Převzato z deníku Hálo noviny.Osobně bez výhrad souhlasím.

  33. Z.Z. říká:

    to Jan : neubírám nikomu svobodnou volbu projevu, ale to co předvádí pan Beran, nemá s diskusí nic společného a jeho vyjádření o „historických zkušenostech“ tak trochu pokulhává, jelikož jeho pohled a zaměření je extremně levicového charakteru a není posuzováno v celém kontextu vývoje
    dějin. Jeho pohled na svět je „jednobarevný“ neuznávající jednotlivé vývojové epochy světových dějin a jejich přínos pro společnost. Ono někdy méně je více a ne zahlcovat diskusi plagiáty.

  34. Frodo říká:

    Pane Hubnere, myslím si, že zde již o Vámi napsaném tématu už to opravdu nemá cenu. Alespoň ponaučení pro příště.

  35. Svatopluk Beran říká:

    Pane ZZ. Dovolil bych si upozornit že jsem psal o ,,historických skutečnostech,, a ne zkušenostech. Víte, dříve na těchto blozích hodně přispíval městský zastupitel Radek Vovsík, ale namísto aby psal články vztahující se k novým výzvám a potřebám občanů města Jihlavy, tak se soustředil pouze na jednoduchou antikomunistickou masáž ne nepodobné té, kterou jsme zažívali za vlády jedné strany od komunistů. Jednalo se minimálně o čtyři pětiny z jeho článků. Městský zastupitel psal jak úderník Jasánek a to ze zcela jednostraným zaměřením – Jeho pohled na svět byl tudíž “jednobarevný” vůbec nehovořící a nerespektující jednotlivé historické vývojové epochy světových dějin a jejich přínos pro společnosti. Ono někdy méně by bylo bývalo více. Dovoluji si pouze a tak jak by to mělo být v demokratické společnosti normální, prezentovat i další historické argumenty a zkušenosti, než jednostraný a extrémně pravicově zaměřený Radek Vovsík, jehož pohledy na život v dnešní době nejenže nekulhyly, nýbrž pravou nohu vezly vytrčenou na opanceřovanám vozíku dnešní pravicově ideové manipulace z lidmi. Nejde o nic jiného než o pokus vyrovnaného přínosu historických zkušeností na život a dění kolem nás. Jinak můžu konstatovat, že máte hodně shodný duch a styl psaní s panem Vovsíkem. Chtěl bych věřit tomu že to nejste vy a že se za své stranické pohledy nestydíte. Jinak by mě též zajímal váš názor na příspěvek pana Hubnera, žádného jsem si doposud nevšiml. Jste již několikátý přispěvatel který zde požaduje změnu mého pohledu, který nám přináší posledních dvěstě let industrializace západního světa. Mohu vás ubezpečit, že ekonomický vklad industrializace do materiálního světa je obrovský. Nezměrné jsou však také počty mrtvol a lidského utrpení doprovázející tento lidský posun. Na to bych rád upozorňoval ve svých článcích a vyhnul se proto do budoucnosti dalších desetimilionových až stamilonových obětí, které tento kapitalistický epochální postup již v minulosti přinesl. Jde o to hledat společné cesty, ne hřbitovy, což dnešní neoliberální svět nechce brát v úvahu.

  36. Jan říká:

    Pan Hübner ve svém článku Standarty popisuje pobyt tří žen v nemocnici a jejich omezené finanční možnosti lékařské péče.Těžko hodnotit charaktery a skutečnou sociální a rodinou situaci popisovaných žen,které ani zmiňovaný autor článku osobně nezná.Ve svých příspěvcích jsem pouze chtěl doložit nezávisle na uvedený příběh z nemocnice, že politická, sociální a ekonomická situace ve společnosti je podle mého mnohem složitější a navrhované vládní pravicové reforemy je těžko vyřeší.Každý máme své osobní a sociální zkušenosti se současným stavem společnosti u nás,která mohou být velmi různorodá.

  37. Z.Z. říká:

    Pane Berane, zatím jsem si nevšiml vašeho pestřejšího pohledu na světové dějiny a historických zkušeností. Váš pohled a myšlení uŕčitě nezměním, jelikož vaše extremně levicové myšlení je ve vás zakódováno. Ale to vám nezazlívám, každý jsme nějaký. Jenom bych vás chtěl doplnit, že nejen industrializace ale i budování sociálně si rovné společnosti se společným vlastnictvím výrobních prostředků a zemědělské půdy přineslo miliony mrtvých a zavřených lidí v gulazích. A doba po roce 48 u nás si rovněž vyžádala mnoho obětí na životech a utrpení v lágrech. A to nebyl neoliberální svět, ale ten váš vytoužený socialismus.

  38. Z.Z. říká:

    Pane Berana, až bude prováděn potrat v Jihlavské nemocnici bez narkózy, tak se mi prosím ozvěte. Rád se půjdu zeptat pana profesora- primáře, proč tomu tak bylo. Zase jenom kecy, kecy, kecy …………………… .

  39. Hübner říká:

    Z.Z. – na to jsem cekal… me slo o to popsat situaci v Ukrajine v roce 2001 a poukazat na to, kam (tendencne) smeruje dnesni politika – ve zdravotnictvi, ve skolstvi… – jde spise o princip nez o samotny fakt, jestli se na narkozu pri potartu prispeje nebo ne – jinak: co se tyce Jihlavska nemocnice pod velmi schvalenem Roztocilem, tak to radeji mlcim… ten totiz na jednym oko spatne vidi a na druhem je slepy… ale na politiku jeste ma… a ted, at nikdo neprijde a vycita me, ze se na neho pustim……… velmi nerad bych tady otevrel kauzu!

  40. Svatopluk Beran říká:

    Pane ZZ zřejmě jste nečetl důsledně všechny mé příspěvky. Jsem přesvědčen, že vaše odpověď přesně koresponduje s vaší nižší schopností vnímat a uvědomit si rozdíl mezi – PŘÍČINOU a NÁSLEDKEM. (PŘÍČINA – bezohledná krutost vznikajícího kapitalismu – stamiliony mrtvých – obě světové války mezi kapitalistickými velmocemi, organizovaná genocida na lidské rase a téměř vyhlazení jedné lidské rasy především na území dnešních Spojených států, nebo například malí kominíčci v Anglii, viz. Oliver Twist, či děti odstraňující bavlnu po dvanáct hodin mezi pohybujícími se zalomenými hřídelemi textilních strojů, atd.) a NÁSLEDK (pokus o zlidštění těchto krutých podmínek, který ovšem nedokázal najít nic jiného, než používat stejné nástroje jako příčina). Takže já, narozdíl od vás, v posuzování skutečností rozlišuji příčinu a následek. Nesouhlasím ovšem s celkovým výsledkem obou, zatím co vy odsuzujete a zviditelňujete pouze následek. Vaše posouvání mne do extrémního levicového proudu dokazuje pouze vaší neschopnost ke vnímání skutečně časově proběhlých dějiných skutečnostech. Mím přáním je řešit veškeré spory dohodou a to bez úžití vojenské síly, ať už z kterékoliv strany a o to se tady snažím. To že vy a mnozí další se zde pokoušíte tuto moji snahu posunout někam jinam a omezit tak na minimum záporné skutečnosti provázející vámi glorifikované vize, je už pouze vaše stranická jednoduchost a zřejmě účelově vedená taktika shodná, až totožná s taktikou komunistické strany před rokem 1989.

    Též se jako vy nedomnívám, že došlo k těmto anesteziologicky nezajištěným potratům dosud v jihlavské, nebo kterékoliv jiné české porodnici, protože takovéto absurdity nejsou doposud morálně myslitelné u žádného našeho doktora či manažera nemocnice. I když o nechutném přesunu rodících pacientek, či neochotě nemocnic přijmout jakéhokoliv pacienta přiváženého do nemocnic Rychlou záchranou službou, již bylo prezentováno velké množství jak audio tak i video zpráv. Odpovědi které slyší řidiči sanitek – my TO nechceme, nebo odvezte TO někam jinam, jsou zcela běžné. Domnívám se že příběh pana Hubnera je buď z nějaké rozvojové země nebo ze Spojených Států. (domnívám se že by pan Hubner mohl uvést kde k této situaci došlo) V oné zemi jsou tyto situce pro občany kteří nemají i při zdravotním pojištění na doplacení zákroku, nebo nemají vůbec bez zdravotního pojištění nárok na zdravotní péči vyžadující vyšší množství peněz. Nemocní nebo zranění občané tam nejsou v prvé řadě občané potřebující zdravotní péči, nýbrž klienti pojišťoven, ale to vy jistě dobře znáte. Poviností zdarvotnických zařízení tam je pouze nenechat tyto občany zemřít. Jakým způsobem je toho dosaženo, již není důležité. Z důvodu ziskovosti pojišťoven je potřeba vynaložit co nejnižší finanční náklady. Jsem přesvědčen, že pan Hubner poukazoval na vysokou pravděpodobnost podobné situace, která by mohla nastat časem i u nás po nastrtování zdravotní reformy pod hlavičkou ODS a TOP09, které se snaží potevřít nynějšími zdravotními reformamy dveře pro prstíčky nenasytných jezinek pojišťovacích agentur. Dobře všichni známe projevy a vyjádření pánů Julínka, Šťastného či Šnajdra a jejich inspiraci vztahující se ke zdravotnímu systému aplikovanému v USA. Jste i vy zastáncem amerického zdravotního a pojistného systému tak jako tito pánové?

  41. Svatopluk Beran říká:

    Teď vidím, že se pan Hubner již ozval před mím příspěvkem, který jsem pro jistotu psal bokem k vůli případnému výpadku systému. Na jeho příspěvku je smutné jak velý krok již udělala Ukrajina k systému pokrývající zdravotního zajištění svých občanů na bázi ziskovosti zabezpečující zdravotní péči občanů své země.

  42. Z.Z. říká:

    Pane Berane já to trochu obrátím, souhlasíte ? PŘÍČINA – Rusko po roce 1930 – komunistická ideologie doprovázená milóny mrtvými a zavřenými v gulazích . NÁSLEDEK – komunistická idelogogie přenesená do střední Evropy po roce 1945(8) doprovázená nízkou životní úrovní, degradující technickým rozvojem, izolací, mrtvými, politickými procesy s desítkami mrtvých, ale na druhou stranu „spravedlivá a rovnostářská “ pro všechny. Na rozdíl od vámi komentovaného krutého kapitalismu nepřinesl komunismus ve vývoji lidstva nic pozitivního.

  43. Z.Z. říká:

    Ještě doplnění k vašemu příspěvku. Dialog lze vést jenom v rovině respektování jeden druhého i v případě diametrálně rozličných ideologií. Ale vaše vulgární napadání a urážky „druhé strany“ o snaze slušného dialogu tomu moc nenapovídají. Je zajímavé, že levicově zaměření lidé ( viz. odborářské, stávky, účastníci ruzných diskusí k jednotlivým internetovým článkům, parlament ) se v těchto případech přiklánějí k vulgaritám a urážkám, což se mnohdy ubjevuje i ve vaších reakcích.

  44. Jan říká:

    Pravice a levice aneb sobectví a solidarita

    Přečetl jsem si kdysi článek pana Jaromíra Eismana s výmluvným názvem „Co je levicovost a co je pravicovost“ a domníval jsem se, že se dozvím něco nového, že našel nějaký nový pohled na věc. Jako obvykle jsem se zklamal. Pan Eisman – stejně jako ostatní pravicoví autoři – omílá stále to stejné.

    Pan Eisman je pravičák. Mně se líbí názory amerického spisovatele Edgara Lawrence Doctorowa. Ten říká:

    „Řada lidí mě vnímá na levé straně politického spektra. Ale moje politika je biblická politika – nepokradeš, nezabiješ, nesesmilníš a tak podobně. Nepokradeš znamená, že daně by měly být progresivní, a ne ve prospěch bohatých, že by měly být rovnoměrněji distribuovány, aby bohatí nesli větší břemeno. To je moje představa morální politiky“.

    Na amerického milionáře je to zajímavý názor. Český kapitalista s ním nemůže nikdy souhlasit. Český podnikatel je neoliberál, žádající minimální (pokud možno nulové) daně pro bohaté a přesunutí daní na bedra těch nejchudších a důchodců (DPH). To je politika ODS,TOP O9,VV panu Eismanovi určitě blízká a milá. Takové daně si přeje i on. Dobré na tom je, že vůbec nějaké daně chce platit.

    Pan Eisman ocenil Britské listy jako „celkem objektivní noviny levicově smýšlejících intelektuálů a lidí, kteří jsou s levicí myšlenkově spjatí a rádi se na těchto stránkách utvrzují ve svém názoru“. Pan Eisman si nemohl odpustit invektivu a ránu pod pás. Chtěl bych ho upozornit, že Britské listy otiskují názory všech politických směrů a na rozdíl od ostatních (hlavně mainsteamových) médií, navíc i levicové názory. Dále bych ho chtěl ujistit, že lidé „s levicí myšlenkově spjatí“ se nemusí „ve svém názoru utvrzovat“. Musí však tyto názory (pokud to jde) publikovat, aby se lidé probudili z modrého snu. Media u nás vymývají lidem mozky modrým jedem a ne každý je schopen to odhalit.

    Nyní k vlastnímu článku. Hned na začátku nám autor předesílá své motto: „Pravicově smýšlející člověk má svoji víru postarat se pokud možno čestně sám o sebe a svoji rodinu, levicově smýšlející člověk dává přednost solidaritě společnosti podílející se na jeho přežit“. Nevím, co má pan Eisman proti solidaritě. Solidarita je základ lidského bytí. Začíná v rodině, kde rodiče solidárně živí svoje děti a pomáhají si navzájem. Pokračuje to v obci, kde si lidé – sousedé – pomáhají. Tak proč by to nemělo fungovat i na nejvyšší úrovni – státu? Rád bych viděl nějakého pravičáka, jak se stará sám o sebe bez pomoci druhých. Taková hesla se jen snaží zamaskovat skutečnost.

    Následně nám autor předkládá, co pravičák požaduje od státu. Pravičákovi podle pana Eismana by stačily „jasná a dlouhodobě stanovená pravidla s tím, že tato pravidla budou dodržována a nebudou pro žádného občana diskriminační“. S tím je ovšem problém. Všechna pravidla jsou z principu omezující – diskriminační. Všechny někoho diskriminují. V naší neoliberální společnosti jsou diskriminováni chudí a protěžováni bohatí. Všechny zákony jim jdou na ruku. Dokonce i zákony z dílny ČSSD. Taková je doba. Stačí si vzpomenout na pokusy zrušit zákoník práce a další.

    Velmi demokratický názor má autor na to, že „jsou i další činnosti, které stát pro občana zajišťuje, ovšem stát by se měl občanů zeptat, přejí-li si tyto činnosti od něho zajistit a kolik jsou za to ochotni platit“. V tom by byl určitě háček, protože občan, zvláště pravicový, by nechtěl platit nic.

    Na rozdíl od pravičáka je levičák (podle autora) člověk neskromný. Ten se snaží vydolovat všechno ze státu. Namátkou autor vyjmenoval to hlavní :

    Levičák chce :

    ■být státem zajištěn pro případ jakékoliv životní situace – no nevím, jak to autor myslí s tou „jakoukoliv životní situací“ ale rozhodně chce pomoc v nezaměstnanosti, nemoci a podobně. Rozhodně nechce diety a příspěvek na ubytování, jaké si dávají poslanci a radní se statisícovými platy.
    ■mít zadarmo lékařskou péči – to je jedna z nejsprostějších lží pravičáků. Nikdo nechce lékařskou péči zadarmo. Lidé si na ošetření platí pojistné. A není malé – celkem to je 200 miliard za rok. Před sedmi lety (to byly menší mzdy) to bylo jen 90 miliard a stačilo to. Dnes nestačí 200 miliard. Kam se ty peníze ztrácejí – do čích kapes se přesouvají? Do kapes lékařů to není. Ovšem to pojistné je trnem v oku pravičáků – je v podstatě ještě socialistické. Proto žádají stropy na pojištění bohatých a podobně. Jejich cíl je soukromé zdravotní pojištění jako v USA. Ale nikomu neřeknou, že v USA nemá zdravotní pojištění 60 milionů lidí.
    ■mít dostupné a levné bydlení – a proč by nemělo být dostupné bydlení – aby mohli pánové domácí šroubovat ceny nahoru?? Přes 90% bytového fondu bylo postaveno za socialismu. Lidé tehdy bydleli dobře a lacino. Radnice v majetku ODS byty rozkradly – byty, které byly postaveny z peněz těch chudých. Píši rozkradli, protože privatizace v jejich podání nic jiného není. Ty byty jim nepatří a přesto je prodali. Noví majitelé jako první zvedli nájemné.
    ■mít zadarmo vysokou školu – to je opravdu drzost chtít vystudovat zadarmo. To by tak hrálo, aby kdejaký chuďas mohl vystudovat vysokou školu, že? Společnost musí být trvale rozdělena na chudé a bohaté. A chudí musí zůstat chudí a pracovat na ty bohaté. Kdyby chudí vystudovali a chtěli vyšší platy, jak by to dopadlo? Pane inženýre, kolik jste zaplatil vy za svoje vzdělání?? Nebo jste studoval v Oxfordu?

    V dalším si autor položil otázku : proč je po těchto činnostech státu poptávka? A sám si odpověděl : „Z jedné strany je to poptávka těch členů společnosti, kteří v zajištění svého života ze strany společnosti vidí zcela jisté pohodlí a mají strach postavit se otevřeně do volné soutěže píle a schopností“. Klasický pohled samolibého a bohatého pravičáka.

    Nejraději bych mu odpověděl – protože to za socialismu tak měli. Lidé v sociálním zajištění nevidí pohodlí, ale jistotu, že v případě nouze nezůstanou sami a nezemřou třeba hladem. A vrchol pokrytectví je názor, že se nechtějí „postavit otevřeně do volné soutěže píle a schopností“. O jaké volné soutěži to mluví, když lidé nemají stejné podmínky na startovní čáře. Uchazeč s šekovou knížkou a milionovým kontem má v jejich volné soutěži jiné podmínky než člověk se základním vzděláním bez peněz. První si může vybírat, druhý musí vzít šanci bez podmínek, aby neumřel hlady. Taková volná soutěž se vám líbí, že, pane inženýre. Vzít toho druhého do zaměstnání za minimální mzdu. Ale i ta minimální mzda je socialismus a proto ji chce ODS zrušit.

    Až se ODS podaří zrušit všechny socialistické vymoženosti (nebo spíše, co z nich zbylo) má pan Eisman řešení. Pro případ jakékoliv těžké životní situace je možno se pojistit. V soukromé pojišťovně samozřejmě. Která má každoročně zisk 30%. Každý si může spočítat, o kolik musí platit více, aby akcionáři nepřišli zkrátka. Protože stát je nejlakomějším přispěvovatelem za ty, kteří nemohou platit, tak musíme mít soukromou zdravotní pojišťovnu, která zajistí stejné podmínky pro všechny. S následky, jak jsem popsal výše. Stát poskytuje zdarma vzdělání na vysokých školách pouze některým vyvoleným, jak píše autor. Protože kapacita vysokých škol je omezená. Naštěstí o přijetí nerozhodují peníze, ale výsledky u přijímacích zkoušek.

    Na závěr jeho článku následuje evergreen všech pravičáků. Pan Eisman to krásně zformuloval, že to stojí za citaci : „Je o to smutnější, že výběr daní se uskutečňuje na základě zcela nespravedlivého postupu tak, že lidé přičinlivější, tedy ti s větší pílí a s většími schopnostmi platí daně několikrát větší, než lidé s malou pílí a menšími schopnostmi. To jsou přispěvatelé do systému, ale pak jsou ještě uživatelé systému, kteří neplatí daně vůbec žádné, naopak ze systému čerpají“.

    A teď už to víme. Ti bohatí jsou „lidé přičinlivější, tedy ti s větší pílí a s většími schopnostmi“ zatímco ti chudí jsou „lidé s malou pílí a menšími schopnostmi“. Není pravda, že ti bohatí podnikatelé vykořisťují ty chudáky, ale ti chudáci si za všechno můžou sami. Kdyby byli pilnější a schopnější, také by byli bohatí. Jenže tak to není. Pan Eisman zapomněl, že kdyby byli všichni lidé schopní a měli velkou píli, nebyl by tady nikdo, kdo by pracoval. Všichni by podnikali. Tento systém stojí a padá s tím, že na těch pár bohatých musí tisíce lidí pracovat za mizernou mzdu. Ano, z práce tisíců lidí si pár jedinců žije na vysoké noze. Že ten systém není spravedlivý, ví každý, kdo chce vědět. Ví to i pan inženýr – podnikatel. Nebo si snad myslí, že platí svoje zaměstnance spravedlivě? Stačí se podívat na auto, ve kterém jezdí on a v jakém jezdí jeho zaměstnanci. A nemusíme srovnávat jeho vilu s ubytováním jeho zaměstnanců. Proto jeho tvrzení trochu kulhá. A navíc je tady ještě jedna věc. Ti jeho zaměstnanci by se bez něj uživili sami. S podnikateli je to horší. Dělat nechtějí ani neumějí.

    Trochu nerozumím tomu kdo jsou ti uživatelé systému, kteří jen čerpají. Asi tím myslí důchodce. Bohužel – nenapsal, co s tím chce dělat. Zřejmě má řešení, o kterém jsem psal v jednom ze svých článků.

    Celý ten článek je typickým příkladem myšlení nových vládců této země. Uvědomíme-li si, že v prosinci kromě veksláků nikdo neměl u nás dost peněz. Je pozoruhodné, jak rychle někteří ke svým obrovským majetkům přišli. Všechny podniky i ty nejmenší byly majetkem lidu této republiky. Byly vybudovány systémem odložené spotřeby. To je tak, že lidé pracovali za nízké mzdy a ze zisku byly budovány všechny ty podniky. Lidé byli srozuměni s tím, že jejich životní úroveň se zvýší po vybudování celé infrastruktury státu. Potom by se mohly mzdy zvýšit a lidé by mohli „užívat plodů své poctivé práce“. Jenže přišel Klaus, a přestože návrat kapitalismu si přálo jen 3% občanů (jeho vlastní slova) nastolil u nás kapitalismus. Následovalo rozkradení této republiky. Jinak se to nazvat nedá. Všechen majetek, který byl majetkem všech občanů republiky byl rozkraden několika podnikavci a navíc i následně vytunelován. To je výsledek sametové revoluce. Lidé více než 50 let dřeli za nízké mzdy a dnes musí dřít dál na všechny ty podnikatele a podnikavce. „Podnikatelé“ po roce 1989 podnikali s nakradeným majetkem. A dnes nám tady vnucují svoje představy o fungování společnosti podle jejich režie.

    Děkujeme – nechceme.

  45. Jan říká:

    Objektivně jsme všichni tak trochu antikomunisty, členy KSČM nevyjímaje
    Poznámky ke sporu komunismu a antikomunismu v dějinném vývoji
    Michael Kroh(Britské listy)
    Podnětná úvaha Václava Bělohradského na téma antikomunismu vzbudila před časem oprávněný ohlas i na stránkách Britských listů. Současně vyvolala i otázky, na které on ani další diskutující dostatečně jasně neodpověděli. Co je to komunismus? Kdo je komunistou a kdo ne? Vůči čemu se vlastně vymezuje antikomunismus?

    První pokusy o definici pojmu komunismu máme od utopických socialistů, po nich Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Ale ani u nich není vymezení zcela jednoznačné. Tak například ve slavném Manifestu komunistické strany z roku 1847 (tj. z raného období zakladatelů marxismu) se říká, že komunismus je hnutí, které zruší současný stav (rozuměj tehdejší raně kapitalistickou společnost vyznačující se vysokou mírou vykořisťování a útlaku a až na světlé výjimky i absencí demokracie). Komunismus je zde chápán jako určitý typ revoluční praxe překonávající dosavadní uspořádání společnosti. Na toto vymezení pak navázal poněkud jednostranně Eduard Bernstein svým „cíl je ničím, hnutí je vším“ . Později, když Marx s Engelsem vytvořili svůj originální koncept dějin jako střídání společenskoekonomických formací, nazvali komunismem vyšší typ společnosti, který má nahradit kapitalismus. Zde vzniklo spojení slova „komunismus“ s budoucí beztřídní postkapitalistickou společností.

    Pravdou je, že Marx a Engels nepovažovali komunismus (nebo – chcete-li – komunistickou formaci) za nejvyšší a konečné stádium vývoje lidstva, ale naopak za počátek skutečných dějin, které následují po období „prehistorických“ třídních formací. Jeho podobu a předpoklady však popsali pouze v několika velmi obecných formulacích, popřípadě se spokojili s odkazem na utopické socialisty. Ti se naopak vyžívali v detailech, ale chyběl jim reálný koncept k dosažení vyššího vývojového stádia.

    Co se týče dělnického a socialistického hnutí, představovalo již tehdy velmi pestrý kaleidoskop názorů, teorií a představ. Marx a Engels přitom dosti často nepředstavovali většinový proud, vůči usnesením a programům jednotlivých sjezdů v době První internacionály měli výhrady, které vyjadřovali v různých „Kritikách“ (známá je například Kritika Gothajského programu z roku 1875). Zvulgarizované stalinské pojetí dějin dělnického hnutí tuto pestrost později ovšem zredukovalo na jedinou pravdu „pravého“ marxismu a jeho boj s „odchylkami“, „oportunismem“, „renegátstvím“. Marx a Engels však s oněmi „oportunisty a renegáty“ udržovali přátelské vztahy a spory nepřesahovaly rámec teoretických diskusí uvnitř jedné politické linie. V tom se výrazně lišili od Lenina a zejména Stalina.

    S ustavením komunismu jakožto určitého typu revoluční teorie a praxe vznikl současně i antikomunismus jako jeho „dialektický“ protějšek. Nositelé radikálně revolučních myšlenek a dělničtí předáci byli pronásledováni, perzekvováni a trvalo zhruba dalších padesát let, než byly dělnické (sociálně demokratické) strany uznány jako oficiální a legální součást politického spektra kapitalistické společnosti. Vzhledem k tomu, že marxistická literatura se masově nevydávala a nebyla tudíž ani všeobecně známa, pokusy o teoretické vyvrácení marxismu byly méně časté a nepříliš úspěšné. Marxovi současníci z řad „buržoazních“ společenskovědních směrů šli svojí cestou a do polemik s ním se příliš nepouštěli (považovali jeho dílo za utopii). Byl to naopak spíše marxismus, který na ně útočil z pozic dialektického a historického materialismu a snažil se je více či méně úspěšně vyvracet.

    Nová situace vznikla po Říjnové revoluci v Rusku. Vznikl první stát, který se oficiálně pokusil uvést Marxovu předpověď do reality. Byla to samozřejmě cesta pokusů a omylů, protože předchozí marxistická literatura příliš konkrétních receptů neposkytla a při tehdejší úrovni rozvoje vědy ani poskytnout nemohla. Účelové osvětové brožurky Lenina a jeho současníků si většinou takový cíl ani nekladly, spíše šlo o značně zjednodušující polemiku s odlišnými názory ve vlastních řadách či s politickými protivníky. Teoretické vakuum ovšem otevíralo prostor pro voluntarismus a podřizování teorie potřebám politiky a propagandy, navzdory rezervovaným až odmítavým postojům veteránů marxistického socialismu Kautského a Plechanova, kteří si za to od radikálů vysloužili nálepky oportunistů a renegátů.

    Abychom pochopili metodologické kořeny pozdějších zejména stalinských vulgarismů, je nutno poukázat na osudový omyl tehdejšího marxismu týkající se pojetí společenského pokroku. Jako důslední pokračovatelé linie racionalismu 18. a počátku 19. století vycházeli Marx, Engels a po nich i jejich následovníci z přímočaré vzestupné linie společenského vývoje a ani na okamžik si nepřipouštěli, že by společnost vzešlá z antikapitalistické revoluce mohla v důsledku objektivních (nezralost společenskoekonomických předpokladů, především stupeň rozvoje dělby práce a technického rozvoje) i subjektivních (nedostatečný stupeň vývoje společenského vědomí a vědy) faktorů směřovat nikoli pouze kupředu, ale i zpět k nižším vývojovým stádiím. Přitom tato možnost nijak neodporuje dialektickému materialismu a je objektivně přítomna v situaci nerozvinutého kapitalismu, jaký existoval v Rusku na počátku 20. století. Pouze ji tehdejší revolucionáři neviděli nebo nechtěli vidět.

    Z výše uvedeného vulgárně optimistického pojetí pokroku vyplývala logicky představa, že nové společenské formace bude dosaženo především důslednou likvidací kapitalistických státních a ekonomických institucí a zejména jejich nositelů – buržoazie, zbytků feudálů, pozemkových vlastníků a také části středních vrstev a inteligence. Lapidárně to vyjádřil Lenin, podle něhož je socialismus (v marxistickém pojetí prvotní, nižší fáze komunistického typu společnosti) státně kapitalistickým monopolem bez kapitalistů. I když on sám toto pojetí později korigoval, po jeho smrti se Stalin postupně vrátil k „likvidačnímu“ přístupu (zrušení tzv. Nové ekonomické politiky přijaté z popudu Lenina a založené na spolupráci státního a soukromého vlastnictví, fyzická likvidace tzv. třídních nepřátel a později i represe proti nositelům odlišných názorů ve vlastních řadách). Zjednodušeně řečeno, socialismus byl v jeho pojetí všechno, co zůstalo po likvidaci kapitalismu, ať to bylo cokoli. A protože kromě přežívajícího a světovou krizí postiženého kapitalismu tu nebylo nic, s čím by se stalinský systém mohl poměřovat, mohl Stalin lehce prohlásit tehdejší Sovětský svaz za naplnění zákonitostí dějin, za jejich historicky nejvyšší dosažitelné stádium a tudíž závazný vzor i pro další pokusy o socialismus.

    I když dnes víme, jak hluboce se vůdce bolševiků mýlil, s překvapením zjišťujeme, jak silně Stalinem inspirované voluntaristické a idealizované pojetí komunismu zakořenilo v povědomí nejen komunistů, ale i jejich protějšků – antikomunistů. Zkrátka, sjezd VKSb se v roce 1936 (a po něm i další, mimo jiné v roce 1960 i českoslovenští komunisté) usnesl, že v SSSR byly vybudovány základy socialismu (což bylo interpretováno jako počátek nové komunistické společenskoekonomické formace) a dodnes tomu spousta lidí věří (dnes paradoxně již více antikomunistů než komunistů). Čili to, co se dělo v zemích bývalého „socialistického“ bloku, bylo podle tohoto výkladu nazýváno komunismem.

    Ve skutečnosti žádné „základy socialismu“ ani počáteční fáze komunistické společenské formace v SSSR ani jinde nikdy nevznikly. Ale co zde tedy vzniklo? Na to není jednoduchá odpověď. Byl to zcela svébytný přechodný typ společnosti, který obsahoval „od každého něco“ a který svými hlavními charakteristikami připomínal ani ne tak feudalismus, ale spíše zmodernizovanou formu tzv. asijské formace – orientální despocie typu starověkého Egypta nebo Mezopotámie, popřípadě středověké Číny. Také zde bylo dominantní státní vlastnictví zosobněné v podobě absolutního suveréna – panovníka, existovala pyramidální sociální struktura a propracovaný systém ideologického ovládání obyvatelstva a jeho podřízení „vyšším cílům“. Tyto společnosti byly sice velmi strnulé, ale to neznamená, že by v jejich rámci neexistoval technický pokrok. Naopak dodnes obdivujeme umění egyptských stavitelů pyramid či čínských vynálezců papíru, střelného prachu atd. Tento společenský systém dokázal soustředit disponibilní pracovní potenciál na několik málo priorit (například zmíněné pyramidy, vojsko a jeho výzbroj, stavby kanálů a zavlažovacích systémů apod.). Totéž se podařilo i stalinskému SSSR a díky tomu také porazil ekonomicky silnější Hitlerovu Třetí říši. I přes tyto pokrokové momenty je však Bělohradského popis tohoto systému jako okupace vlastního obyvatelstva velmi výstižný.

    V Československu byl tento systém konfrontován s předchozí demokratickou praxí a neprosadil v tak čisté podobě jako v Sovětském svazu. Nicméně i zde došlo ke krutostem, fyzické likvidaci „třídních nepřátel“ i „odpadlíků a renegátů“ ve vlastních řadách. Specifické podmínky poválečného uspořádání pomáhaly udržovat nastolený režim i v situaci, kdy se již začal rozkládat. Bez tichého souhlasu (nebo alespoň předem deklarované pasivity) USA a západních mocností by SSSR a další státy Varšavské smlouvy nemohly nikdy potlačit Pražské jaro 1968.

    Pražskému jaru předcházelo krátké období „oteplení“, kdy si i většina komunistů uvědomovala, že se stalo něco špatně a že tehdejší stav neodpovídal deklarovaným „základům socialismu“. V relativně svobodných podmínkách se diskutovalo o potřebných ekonomických a politických reformách, které by přiblížily neutěšenou společenskou situaci ideálu socialismu. O návratu ke kapitalismu přitom nebyla řeč. Spíše šlo o koncept tzv. „třetí cesty“, který odmítali jak dogmatičtí vládcové Kremlu, tak i západní antikomunisté (byl v naprostém rozporu s jejich strategickými zájmy). Vojenská intervence v Československu byla proto i přes oficiální protesty v souladu se zájmy a politikou antikomunismu, protože nadlouho zabránila podobným experimentům, které by mohly mít vliv i na levici v kapitalistickém světě. A protože Gorbačovova perestrojka přišla příliš pozdě, tradiční kapitalismus ve studené válce zvítězil.

    Rozklad tehdejšího komunismem se zaštiťujícího systému byl v důsledku jeho odtržení od hlavního proudu společenského vývoje nicméně objektivně nevyhnutelný a na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století tato stalinistická praxe až na výjimky (KLDR) postupně zanikla. V důsledku potlačení reforem nebo jejich pozdního a zájmy komunistické věrchušky všelijak omezovaného nástupu v té době již neexistovala jiná logická varianta než návrat ke kapitalismu. Konceptu „třetí cesty“ se až po čase chopila levice v „periferních“ regionech, zejména Latinské Ameriky.

    Sociální demokracie šla již od doby prosazení všeobecného volebního práva odlišnou cestou postupného zlepšování kvality života pracujících mas, aniž by potlačovala motivační impulsy politické pluralitní demokracie, soukromého podnikání a tržního mechanismu. Tato strategie i přes své viditelné nedostatky a omezenost přinesla více užitku při méně obětech než radikálně revoluční cesta prosazovaná komunisty.

    Na míru škodlivosti praxe v režimech vedených komunistickými stranami můžeme mít odlišné názory. Jen málokdo však dnes tuto praxi schvaluje. V tomto směru jsme všichni tak trochu „antikomunisty“, a to i včetně členů dnešní KSČM. I mezi členy této strany, která se hlásí k vizi beztřídního společenského systému, je „přátel starých pořádků“ mizivá menšina. V důsledku koncentrace příslušníků bývalé nomenklatury do kulturních a politických center i propagandě médií jsou však více „vidět“ a tu a tam se jim podaří prosadit mezi kandidáty na poslance či na jinou funkci ve veřejném životě. Myslím si ale, že i taková Marta Semelová se již dávno vzdala myšlenky na násilný převrat. Zkrátka i ti členové KSČM, kteří si socialismus představují jen jako demokratičtější modifikaci předlistopadových poměrů, vylučují možnost, že by takové poměry mohly být nastoleny proti vůli většiny. Josef Skála ve svém příspěvku jasně říká, že jinou než demokratickou formu budoucího socialismu si nedovede představit. Není důvod nevěřit, že tento názor je v KSČM většinový.

    Když už připustíme, že snít o beztřídní společnosti je z hlediska nejbližší budoucnosti možná utopie, nikoli však zločin, a že většina členů KSČM si předlistopadovou bolševickou praxi nepřeje opakovat, pak vzniká otázka, vůči čemu se vlastně dnešní antikomunisté vymezují. S radikálně levicovými přístupy nemusí každý souhlasit, ale vylučovat je z demokratického spektra také není fér. Jenže pravicoví propagandisté dobře vědí, že podle současných průzkumů může vítězná ČSSD po volbách utvořit vládu pouze za pomoci KSČM a podle toho také vedou kampaně cílící na vášně a předsudky. Nikdo však s výjimkou Jiřího Paroubka nesdělil podmínky, za kterých by se komunistická strana stala „salonfähig“. I jeho stanovisko však smrdí účelovostí, protože například nesouhlas se členstvím v NATO ještě není synonymem pro nedemokratičnost. V západních demokraciích je spousta takových skupin a stran, aniž by je někdo apriori vylučoval z politického spektra. A neustále už trapně omílaný problém omluvy? Většinou se scvrkne na bezzubý požadavek po změně názvu. Skutečně nechápu, proč se antikomunisté tak dojemně starají o název komunistické strany. To už se nemohou dočkat, aby s ní mohli uzavřít povolební koalici, nebo si přejí, aby ji volilo ještě více občanů? Možná ano, za předpokladu, že by ubrala hlasy sociálním demokratům. Pak to ale není antikomunismus, ale antisociáldemokratismus.

    Stejně povrchní a účelové je mudrování salonních intelektuálů o shodnosti komunismu a nacismu. Většinou se jedná o osoby, které nezažily jedno ani druhé a své úsudky opírají o dílčí vnějškovou shodu některých prvků obou systémů. Doporučil bych jim, aby se pokusili vysvětlit žijícím protifašistickým bojovníkům z řad členů KSČM, že jsou vlastně stejní lumpové, jako ti, proti nimž s nasazením vlastního života kdysi bojovali. Je nasnadě, jaké odpovědi by se jim asi dostalo.

    Antikomunismus v dnešním pojetí je prostředkem ideologického boje proti celé levici, nejen pouze vůči komunistické straně. Jako takový je legitimní potud, pokud používá argumenty, založené na určité (byť i nevědomě zkreslené) interpretaci skutečnosti, která však není jejím účelovým překroucením nebo vyloženou nepravdou. Jako příklad toho druhého můžeme uvést primitivní označení všech současných i bývalých komunistů za zločince nebo pojetí celých čtyřicet let nadvlády komunistické strany jako doby temna.

    Antikomunismus v politice je do značné míře také odrazem naší nízké politické kultury, rostoucích tendencí xenofobie a nenávisti ve společnosti. Politický boj stále více účelově využívá nízkých pudů, předsudků a demagogie. Od takového antikomunismu se pochopitelně distancuje i uhlazený liberál Václav Bělohradský. Moc dobře si totiž uvědomuje, kam takové tendence vedou. Chtěl bych připomenout, že strach z vlivu propagandou idealizovaných poměrů ve stalinském SSSR (vzpomeňme například předválečnou polemiku S. K.Neumanna s André Gidem či reportáže Julia Fučíka) u západních antikomunistů v symbióze se zpátečnictvím, naivitou a hloupostí těch východních pomohly nastolit a čtyřicet let udržovat bolševickou diktaturu i v původně demokratické střední Evropě. V jednom se však Bělohradskému přání určitě nesplní. Komunistická idea a teorie nezanikne, natolik zakořenila ve společenském vědomí, a spor o to, co bude po kapitalismu (i analýzy z pera některých nekomunistických diskutujících o problematice industrialismu pro něj v dlouhodobém horizontu nevěští nic dobrého), nevyústil dosud v přesvědčivou hypotézu. A bude-li tu idea komunismu, logicky nezmizí ze světa ani antikomunismus. Pokroku ve vývoji lidstva by ale prospělo, kdyby tento spor probíhal civilizovaně, kultivovaně, kulturně a demokraticky.

  46. Frodo říká:

    Běžte už s těma slátaninama do p.dele…. To se nedá číst….CO si to tady proboha dokazujete?

  47. Tomáš Ďásek říká:

    Aneb jak spolehlivě zabít jakoukoliv diskusi. Nedávno jsem tady navrhoval vedení JL jednoduchou věc – udělat délkové omezení příspěvků. Třeba na tisíc znaků. Takovou jednoduchou úpravu software provede průměrný středoškolák během pěti minut. Okamžitě by se tím zamezilo „tapetování“ dlouhými nestravitelnými zkopírovanými příspěvky a diskutující by také museli více přemýšlet, aby svoji myšlenku zformulovali co nejvýstižněji a nejúsporněji. Ne, prý by to bylo nedemokratické, nebo co…

    Mě osobně to odradilo nejen od jakéhokoliv publikování, ale i od diskutování. Netvrdím, že tím světu vznikne nějaká ztráta – ale dopadne to tak, že si tady budou stabilně „povídat“ dva, tři lidé a občas nějaký náhodný anonymní kolemjdoucí. Nechápu moc politiku vedení jihlavských listů – pokud chtějí využívat blogy a diskuse jako materiál k tisku, měli by se snažit o co nejširší fórum diskutérů a ne je takto odrazovat. Počet aktivních účastníků diskusí největšího regionálního periodika potom vyznívá poněkud tristně…

    Všem hezké léto a nashle třeba někdy někde, kde se dodržují alespoň nějaká pravidla 🙂

  48. Libor Furbacher říká:

    Pane Dasek mate pravdu ,to opisovani je opravdu na povazenou.Ja chapu ze to je nejrychlejsi cesta pro levicove ideology dosahnout nejvice lidi v minimalnim case.Ale to snad nejni duvod blogu.
    Proc to panove nenapisi vlastnimi slovy a s odkazem [pokud by lide meli zajem]

  49. Jan říká:

    Vážení odpůrci levicových komentářů!
    Nikdo Vás vůbec přece nenutí, že musíte každý komentář číst.Já ani p.Beran svými komentáři nikoho dalšího neomezujeme, aby se nemohl také svobodně k tématu vyjádřit. Jakou formu každý zvolí je jeho osobní věc.Vy sami se zde neustále svým způsobem dožadujete od levicovějších autorů komentářů aby své názory a pohledy konkrétně ničím faktickým doložili.Pokud to udělají, zmůžete se jenom na osobní kritiku autora čllánku, že vše jenom někde opsal,nebo zkopíroval.Důležite je přece jestli jsou předložená fakta a argumenty autora článků pravdivá nebo ne.Pokud chcete diskuzi vést spíše >> hospodsky

  50. Jan říká:

    Není žádný problém jaký styl autoři článků zvolí.Osobně za sebe sděluji, že mé komentáře levicový odpůrci a antikomunisté nemusí nesouhlasně vůbec číst.Pokud tak činí jeto jejich problém.Nebo nám mají naše fakta a argumenty ničím vyvráti.Mohou osobně,nebo pomocí článků z různých médií.(MF Dnes,Lidovky apod.)

  51. Svatopluk Beran říká:

    Toto není plagiát, pravdou ale je že myšlenky mnou použité již někdy nějaký levicový diskutér vyslovil, tak jako žádný zdejší pravicový diskutér nepoužívá své vlastní myšlenky, nýbrž pouze myšlenky a vize které již někdy někde byly nějakým pravicovým představitelem použité.

    Pane ZZ začnu vaším druhým bodem. Souhlasím s vámi a máte zcela pravdu v tom, že by se diskuze a to i v případě diametrálně rozličných ideologií, měla vést v rovině respektování jeden druhého. Ještě horší však je, pokud se diskuze nevede vůbec a jedna ze stran si nárokuje nezpochybnitelnost svých argumentů a nehodlá se z pohledu síly vůbec bavit či na nějaké argumenty přistoupit. Jinak jsem přesvědčen, že nemáte pravdu v tom že vulgární argumenty používá pouze jedna strana, levicová. A to se klidně můžeme bavit jak o řadovém občanu, tak i politikovi. Já v rozporu s vámi tvrdím, že na různých blozích se to nijak vzájemně vulgárně nešetří. A z vedoucích pravicových politiků mohu uvést například fakáče bývalého předsedy vlády pana Topolánka, mnohé argumentace bývalého ministra vnitra Langera, k jehož perlám patří zachycený rozhovor při volbě presidenta, či jedna z nejposlednějších básniček ministra financí Kalouska, kterou říká své trafikantce i české televizi zároveň. Na těchto stránkách se občas prezentuje pravicově zaměřený xxxxx, jehož slovník převážná většina zdejších pravicově zaměřených přispěvatelů hodnotí vysoce kladně. Za sebe uvedu dva příklady o neochtě diskutovat vůbec. Na zdejších blozích to byla naprostá neochota a ignorace Radka Vovsíka přijmout moji argumentaci vzhledem k demokracii na Kubě a demokracii šířené Spojenými Státy po celém světě, či posouzení odpovědnosti za skutečnosti o vedení hospodářských imperiálních válek v dnešní době o suroviny, ze strany transatlantické vazby, pomocí zneužívání Casus belli. Druhý případ jsem například zažil coby pouhý divák v senátních škamnech. Koalice tvrdila a dodnes tvrdí, že vede zodpovědné rozhovory o důchodové reformě, naslouchá i druhé straně a bere v potaz její, i argumenty odborné veřejnosti. Jak ale vypadá v praxi tato typická koaliční lež? V budově senátu se plánovaně sešla skupina občanů z okruhu odborné veřejnosti, vlády a levice. Ze strany senátu vedl toto setkání předseda senátu pan Štěch. Za levici se účastnil pan Škromach, ze strany pravice pak ministr práce a sociálních věcí Drábek a vicepresident asociace penzijních fondů pan pan Mojmír Boucník. Jako první vystoupil po zahájení pan ministr Drábek, řekl v desetiminutové zkratce to co říká vždy a s omluvou, že toho má dnes hodně, popřál všem plnohodnotnou a plodnou debatu, po čemž urychleně opustil místnost, nezanechav za sebou jediného svého ministerského nebo občanského odborného zástupce, který by byl ochoten a schopen vést diskuzi s druhou stranou. Zástupce soukromých důchodových fondů, kterým měl být původně pan Rusnok, avšak vyslal svého zástupce, asi po dvouhodinové prezentaci z okruhu odborné levicově smýšlející veřejnosti a odborů, pustil na světelné tabuli slide deseti bublin, které ukazovali jak bude vypadat princip spoření a opět bez jakékoliv diskuze o problému důchodového zajištění odešel. Takhle vypadá ve skutečnosti vyrovnaná debata o důchodové reformě z pohledu pravice. Jediný kdo si přišel poslechnout tuto vyrovnanou debatu a možná se i prezentovat byl z pravicových politiků jihlavský senátor pan Vystrčil. I ten však po zjištění že zde pravice ničím a nikým neargumentuje odešel. Je pravdou že to možná bylo i proto, že se mu nelíbilo jak někteří řečníci, ne sice vulgárně, ale poměrně nevybíravě, se opírali do dnešní vlády a úmyslné ignoraci tohoto semináře ze strany pravice. Rád položil řečnickou otázku. Jak se chovat a jak to zvládnout, když si z vás druhá strana dělá akorát kašpara. Dovedete si představit to samé naopak? Socialisté spolu s komunisty mnění výrazně důchodový systém, přijdou do senátu diskutovat pouze dva, protože mají v parlamentu jistou stoosumnáctku a k přítomné plně zastoupené odborné pravici v zasedací místnosti senátu, která chce argumentovat a dokazovat že připravovaná důchodová reforma ze strany socialistů je nepřijatelná a že zničí majetnější občany, tak pouze na začátku zopakují svůj levicový postoj k důchodové reformě a s přáním PLODNÉ DISKUZE mezi pravicovými oponenty, z úsměvem chytráka a vítěze, odcházejí. Mohl bych znát vaši reakci na tento přístup. Plastik People se vyjádřili k takovému to typu diskuzi mezi komunisty a zbylou částí našich obyvatel v době vlády jedné strany, například slovy písně – utíkám s tím hovnem k plátnu, do plátna to hovno zatnu. Omlouvám za tuto mojí vulgární vložku. Tím bych chtěl říci na závěr, pokud povedeme skutečně vyrovnanou diskuzi, stoprocentně nemám problém se slušně i když s nepříjemnou pravdou a skutečnostmi pro vás, s vámi diskutovat.

    K druhému bodu. Nedomnívám se že éra kapitalismu byla nastartována třicátými lety v tehdejším Sovětském svazu? Jsem přesvědčen že jste nechopil na co jsem poukazoval. Vy si klidně začnete od prostředka. Těžko určit jestli je to váš pokus o vychytralý záměr, nevědomost, nebo účelovou manipulaci s fakty a historickými skutečnostmi. To že napřed začal vznikat kapitalistický řád po feudálním řádu a teprve potom, dejme tomu po sto nebo sto padesáti letech se začali diskriminovaní svobodní občané bouřit proti metodám používaným tímto novým řádem, snad není pochyb. Že zvolili postupně stejné metody ke své obraně, jako používal a i nadále používá pro svůj ekonomický vzestup kapitalistický řád je skutečností. To že socialismus není zdaleka tak ekonomicky výkonný, sebemíň nepochybuji. Upozorňuji však na rozdíl od vás, že tento vzestup kapitálu, stál už stamiliony mrtvých v různých válkách, to se nebavím o boji mezi pravicí a levicí. Že sociální řád nemá žádné hodnoty je podle mne vaše, možná velice nepříjemná osobní zkušenost a následná strnická nekritičnost. Podle mne vnesl vyšší úroveň lidské důstojnosti i pro obyčejnějšího člověka. V nynější době je nám neustále předkládáno jak se máme dobře oproti většině světa, nezlobte se na mě, ale oproti ostatní většině světa jsme měli výborně i za totáče. Nyní žijeme svobodněji a i materiálně jsme postoupily, přičemž schopnější občané dostali výraznější prostor pro své uplatnění. Ovšem cena je obrovská. Zadlužení státu i občanů je nezměrné oproti totáči, a tím že jsme byli promyšleně rozkradením státního majetku vytvořeného mezi lety 1948 a 1989 komunisty na úkor každého podnikatele, vědce, učitele, doktora, či manuelně pracujícího, vtaženi vědomě do nynějšího neoliberálně devastujícího světového finančního sytému je neoddiskutovatelnou skutečností. Říkám už po několikáté za posledních pět, šest let, nejde mi o vrácení socialismu, jeho menší ekonomická účinnost se historicky prokázala, jde mi o stabilnější a třeba i pomalejší světový pokrok bez mrtvol a hřbitovů. Je jisté, že pokud budeme chtít z hlediska humanismu stejné ekonomické zázemí pro každého člověka na této planetě, pro každého kdo chce osobně přispět a podílet se na tomto rozvoji a může, potřebovali bychom již nyní téměř tři zeměkoule podobné obsahově té naší, abychom měli suroviny pro každého, kdo by chtěl žít na naší dnešní transatlantické úrovni. Proto říkám zpomalme a řešme problémy bez válek. Rozumím tomu, že pro vás je to zřejmě nepřijatelné, protože chcete stále více a více pouze pro sebe na podkladě své svobody výmečnosti i některých dalších a že válka je pro vás z tohoto pohledu přirozený jev. S tím mám já ale problém a jsem přesvědčen, že i většina občanů této planety.

  52. Tomáš Ďásek říká:

    Vážený Jane, nechápete vůbec nic. Mě osobně je naprosto houby po tom, jestli je Váš komentář levicový, pravicový, vulgární, slušný, černý, nebo pruhovaný. Co to melete o tom, že nikoho dalšího neomezujete ??? Omezujete a to zásadním způsobem – protože toho kdo si chce přečíst celou diskusi, naprosto neurvale a bezohledně nutíte k tomu, aby se probíral slátaninami na pět obrazovek o které nestojí. Argument „kdo nechce, nemusí číst“ je jaksi slabomyslný – protože já třeba CHCI číst, ale až další reakci. A než se k ní přes Vaše zkopírovaniny dostanu, stojí mě to zbytečný čas.

    Mimochodem, pokud jste tedy Vy i pan Beran levicových názorů, měli byste myslet i na tu chudší vrstvu uživatelů internetu, která nemá to štěstí, aby si prohlížela internet někde v teple v pracovní době, ale musí za něj kupodivu platit. Platí se obvykle za čas, nebo za přenesená data. Obojí Vaše tapetování zvyšuje. Tudíž v důsledku doslova okrádáte jak své odpůrce, tak i potenciální příznivce.

    A pokud tak jednoduchou věc jako je to že úplně stačí někam zkopírovat jenom odkaz, kam si zájemce může zajít nechápete, tak jste nehněvejte se na mě buď zabedněnci, nebo cílení demagogové.

    Nashledanou.

  53. Svatopluk Beran říká:

    Pane Ďásek kde jste přišel na to že píši v pracovní době někde v práci v teple. To slyším poprvně že má dělník z Bosche čas a vůbec možnost se dostat v práci na internet. To jste lehce přepísk.

  54. Tomáš Ďásek říká:

    Nemluvil jsem o vás, mluvil jsem o sobě. Na významu sdělení to ale ani tak nic nemění. Tím spíš byste měl mít pochopení i pro ostatní.

  55. Pavel říká:

    Beran umí pouze kopírovat, ale souvislosti logických příspěvků mu unikají….se předvedl……:-)

  56. Jan říká:

    Pane Ďásek méně zbytečné hysterie a více nadhledu.Všechny komentáře k tématu nejsou vůbec až tak dlouhé, že by čtenář diskuzních příspěvku si musel kvůli mým komentářům a p. Berana brát v práci dovolenou aby se dobral podle Vás skutečně hodnotným a správným komentářům než jsou nějáké plagiáty levicových autorů apod. Každý čtenář diskuzních příspěvků může osobně komentář názorově nechtěného autora lehce přeskočit.

  57. Z.Z. říká:

    Pane Berane, nebudu komentovat, jelikož by to byla ztráta času. Některá vaše vyjádření jsou úsměvná. Podle mne jste idelisticko-naivní člověk.

  58. Jan říká:

    Jak má vypadat diskuze v podání p.Ďáska,Furbachera,Z.Z ?
    Dotyční kritici některých autorů článků v blogu JL si neustále stěžují na nepřiměřené použivání různých plagiátů diskutujících a dožadující se raději osobní kratší diskuze autorů.Chápu jejich požadavky a nic osobně proti tomu nemám.Problém je v tom, že věcná a slušná diskuze se zde bohužel zatím nekoná a ani nikdy nekonala.Většina autorů komentářů pouze vyčkává na první autory komentáře k tématu diskuze.P.Beran i někteří málo další dokáží otevřeně vyjádřit svůj osobní názor,popřípadně ho i doplnit(pro některé možná až obsahově příliš hodně) o některá málo zveřejňovaná odborná fakta našimi většinovými médii.Na otázky čtenářů a autorů příspěvků v diskuzi se snaží vždy věcně a slušně odpovědět a vést o nich opravdovou věcnou diskuzi.Bohužel není s kým by to on,nebo jiní mohl skutečně vést. Poslední komentář Z.Z. na obsah odpovědi p.Berana svým názorovým oponentům mluví za vše (dalo by se takových příkladů odpovědí výše zmiňovaných kritiků diskuze najít více). Pánové kritici a moralisté komentářů, než takovou věcnou a slušnou diskuzi s Vámi,tak raději žádnou.

  59. Sysel říká:

    No konečně ti to, vole, došlo.

  60. Frodo říká:

    juchů

  61. navaho říká:

    Berane, text „Běžím s hovnem proti plátnu do plátna to hovno zatnu“ není text Plastic People, jak Ti kdysi tvrdila komunistická STB ve svých dezinformačních pořadech. Četl jsi ho vůbec?

  62. Svatopluk Beran říká:

    Navaho je možné, že tato věta není ze skladby Plastiků. Nikde jsem ji nečetl, nýbrž se domnívám že jsem ji slyšel na některém z koncertů kolem Jihlavy asi před 35 lety. Vždy jsem měl za touto větou představu, jak komunistický papaláš z ústy plných slovních h…n běží proti davu občanů, který ho jako gumová stěna vrací zpět, tentokrát však již zcela umazaného po celém těle od těchto vlastních sekretů, vypadlých mu z vlastních úst a on padá beznadějně na znak. Tu samou představu mám i nyní, když slyším různá prohlášení a prohlášení mněnící bývalá prohlášení, z úst dnešních předních vládních činitelů ODS nebo TOP09. Domníval jsem se, že toto připodobnění je od Plastiků, ale jak říkáte vy, zřejmě ne. Napovězte mi tedy sám. Byla to snad kapela Serum Sedum, či která?

  63. Svatopluk Beran říká:

    Tak nám včera v rámci standardů zdělil jeden z desítky nejchytřejších mudrců v naší zemi, (pan Zahradník), kteří se nám všem rozhodli radit zcela zdarma a to bez jakéhokoliv osobního profitu (NERV), že například pánové Vondra, Nečas, Paroubek, Škromach, Besr, Dobeš, z jihlavských pak třeba pan Vovsík, budou z důvodu svého nekontrolovatelné přejídání, platit zdravotní ošetření ze svého. Mohlo by být zajímavé i zjištění, kolik už nás stálo daňové poplatníky léčení kuřáckého nešvaru bývalého presidenta. Nebo by snad u těchto osob platila vedle poslanecké imunity i tady vyjímka. Nebylo by lepší v zájmu jejich zdraví, nastavit na poslaneckou kantýnu 60% DPH? Vždyť by to bylo jenom v jejich prospěch. 🙂

  64. Svatopluk Beran říká:

    Radek Vovsík říká:

    28. 12. 2007 v 21:00
    Pane Berane – to se opravdu nedá číst. Vy naprosto nepřipouštíte, že zbraně v rukách nedemokratických politických režimů jsou obrovskou hrozbou pro svět? Vy nečtete o muslimském náboženském militantizmu (co říkáte na atentát na Benázír Bhutovou?). Vy skutečně chcete více než dvousetletý demokratický vývoj v USA srovnávat s režimy v Rusku a Číně? Vy jste nikdy neslyšel o tom, že armáda může mít nejen útočný, ale i obranný charakter?
    Zamyslete se, prosím, nad tím, co píšete. vemte si jen Vaše tvrzení: “domnívám se, že každá země má právo jenom na své surovinové zdroje…” To bychom s naší minimalistickou produkcí ropy na Jižní Moravě již všichni běhali pěšky. Vaše texty jsou opravdu obrovskou fanatickou slátaninou. Přeji pěkný večer. Radek Vovsík

    Radek Vovsík říká:

    31. 12. 2007 v 14:21
    Pane Berane – nevím, proč mi podsouváte, z jakých informačních zdrojů čerpám (nejsem si vědom toho, že bych Vám to kdy sděloval – takže i tato informace jsou vlastně jenom vaše chiméry). Sám rovněž nemíním spekulovat o tom, kam chodíte na takové šílenosti, které zde vypouštíte.

    Z.Z. říká:

    19. 7. 2011 v 13:14
    Pane Berane, nebudu komentovat, jelikož by to byla ztráta času. Některá vaše vyjádření jsou úsměvná. Podle mne jste idelisticko-naivní člověk.

    ———————————————————————————–
    Radek Vovsík říká:

    27. 12. 2007 v 19:33
    Pane Berane,

    jen Vám připomenu, že i tenkrát měla většina lidí domácnost zařízenu z novomanželské půjčky (tehdá se 50 tisíc splácelo 15 let) a že materiální úroveň tehdejší doby není jen čirým odrazem běhu života, neboť na západ od našich hranic se ona materiální úroveň vyvíjela poněkud rychleji (čím to asi bude?).
    Vaše hodnocení novodobé historie je plné emocí, které postupně vítězí nad Vašim rozumem. Necítím potřebu ho jakkoliv komentovat.
    Radek Vovsík

    Z.Z. říká: 12. 7. 2011 v 11:45
    Pane berane, zkuste už napsat něco jiného a z vlastní hlavy. Měsíce zde opakujete stejná “moudra”, která snad uchvátí jen lidi, kteří jsou zaslepeni a zhrzeni jako vy. Svět se odvíjí jiným směrem, než jsou vaše touhy a to je správně.

  65. Fejinka říká:

    Vážení, mně ale vůbec nevadí příspěvky pánů Jana a Berana. Že jsou delší a citují fakta je správné a mají to podložené, že neplácají nesmysly. Chce to trpělivost a kdo nechce, nemusí číst, to je jak s TV, stačí jedno stisknutí na ovladači.
    A k p. Vovsíkovi – takové půjčky jako za komunistů, např. pro mladé manžele, o těch se dnešním mladým může jenom zdát za současných podmínek – do konce života zadluženi, pokud nemají movité rodiče či prarodiče a skvěle placené zaměstnání u vybraných profesích. Dříve měli podmínky všichni stejné co se týče zmíněných půjček, dnes už ne, nebo jsou to hazardéři s vlastním životem, ohrožující rodinu na celý život.

  66. Fejinka říká:

    Útočné a obranné zbraně ( pan Vovsík)
    Toto rozlišení mě vždy dokáže vytočit. Když jsem byl na vojně, tak jsem dal tuto otázku vysokému důstojníkovi, aby mi řekl jaký je rozdíl mezi SA 58 a americkým samopalem(už si nepamatuji tu značku). Nedokázal mi to rozumným způsobem vysvětlit.
    Akorát mi tam něco mlel o granátu F1 (obranný ?) a RG4 (útočný?). Účinek je ale stejný – má „ničit živou sílu protivníka“. Akorát to jeden dělá víc a druhý méně. Toto jsou kecy „zelených mozků“, aby nějak vysvětlili vyzbrojování a následné zabíjení lidí.
    TO JE K SMÍCHU – útočná a obranná zbraň. Vždy je něco k “ něčemu a proti něčemu“. Výsledek a cíl je jasný… jen jak se k němu dobereme.
    A „žoldáky miluji“!!!

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I