Ale teď k evoluci. Píšete, že podle evolucionistů byla evoluce řízena náhodně a tím pádem se nemohla dostat během tak krátké doby (i když mně několik miliard let málo nepřijde) k současnému stavu. Jenže dnes většinové vědecké poznání netvrdí, že by evoluce byla řízena náhodnými pokusy, jak vy naprosto mylně píšete. Darwin (agnostik – tedy opět nikoliv ateista!) předpokládal, že v přírodě přežívá ten jedinec/druh, který k tomu má nejpříhodnější podmínky. Neodarwinisté to pak rozpracovali tím způsobem, že přisoudili podstatu změn mutacím. Vaše metafora s žákem je tedy pouze manipulativní a nepravdivá. Pro srozumění, jak evoluce probíhala, použiju pro změnu „svůj“ názorný příklad:
Díky mutaci mohly mít některé „pražirafy“ delší krky než ostatní. V období sucha pak jedinci s delším krkem snáze přežili, protože dosáhli na vrcholky stromů, ze kterých mohli jíst listy. Tato východa se pak v nepatrných změnách měnila pro další a další generace, až z toho vznikla dnešní žirafa tak, jak ji známe. Ano, změny v dědičných vlastností jsou náhodné, ale vy to úplně nesmyslně převracíte na náhodnost evoluce. Ta náhodná není, řídí se jasnou logikou. Výhodné vlastnosti umožňují přežití.
Kromě toho, že o problematiku deformujete a manipulujete ji, máte také problém v pojmologii. Evolucionista nemusí být ateista. Darwin byl agnostik. To znamená, že vnímal existenci boha jako neprokázatelnou, ale zároveň nevyvratitelnou. Agnostik tedy není ani ateista, ani teista! Krom toho rozumové poznání světa uznávají například i deisté (bůh pouze jako prvotní hybatel).
Jestli mi je něco opravdu proti srsti, tak to je jakékoliv náboženské učení, které se snaží pouze na základě víry popírat mnohonásobně potvrzené vědecké poznatky o světě. Věda prostor pro víru nechává (např. vznik bytí), bylo by hezké, kdyby víra nezpochybňovala vědu. Jak už jsem podotknul, v římskokatolické církvi se naštěstí o evoluci diskutuje již dost pokrokovým způsobem.
]]>