Archive for Listopad, 2011

POZVÁNKA NA VÝSTAVU DÍLA ARCHITEKTA BEDŘICHA ROZEHNALA

Středa, 30 listopadu, 2011

Pozvánka na výstavu životního díla architekta

Bedřicha Rozehnala

Výstava se koná v Galerii Jána Šmoka, Střední umělecké školy grafické, Dvořákova 12. Jihlava. Jsou to opravdu hezké prostory, již jejich prohlídka stojí za to.

Otevřena je  ve dnech školního vyučování SUŠG.  pondělí-středa: 9:00 – 12:00 a 13:00 – 17:00, sobota: 9:00 – 12:00

Pospěšte,  potrvá do 10. prosince 2011.

Je první výstavou tohoto druhu v Jihlavě.

Pan  profesor Rozehnal,  svým vlivem,  zájmem a možnostmi,  značně přesáhl svoji práci na fakultě architektury VÚT v Brně.  Pro své žáky a jejich projektování hodně znamenal i po dokončení studia. V rámci VÚT,  svými přátelskými styky,  mezi profesory,  získal pro rekonstrukci Sklípku, svého  přítele profesora Mojmíra Cigánka./ Jeho žákem byl skvělý Jihlavský statik Ing. Šilhan. / Na základě nových technologických dovedností – rubových kleneb, injektování a sešívání zdiva, a pod. které jeho asistenti prakticky naučili pracovníky MěSP,  bylo rekonstruováno historické jádro. Obdobně to bylo s řešením dopravy na Březinkách a sídlišti Bedřichov. Zprostředkoval spolupráci s dopravářem profesorem Vladimírem Veselým. Nynější trasa Pávovského přivaděče je realizována s ohledem na tuto spolupráci.  Na webových stránkách bedrichov.atlasweb.cz jsou fotografie původní krajiny se zákresem přivaděče. Profesor Veselý, přinesl do Jihlavy v předstihu,  snahu o segregaci dopravy, kterou prosazují  humanistické tendence EU. Pěší páteř Březinek  se snažil  propojit s historickým jádrem 4m širokou lávkou přes údolí. S ohledem na realizaci  přizval  profesora Lederera, autora pavilonu Z na výstavišti v Brně.  Byl vypracován projekt,  dodavatelem odsouhlasena předběžná cena.

V rámci normalizace  1968 přišli   lidé, kteří  zmařili nejenom tento projekt. Zmařili i  záměry profesora Rozehnala. Prosím pozorného návštěvníka, aby si přečetl na panelu v chodbě vlevo za vchodem jediný odstavec – jeho projev z roku 1968 na schůzi Svazu architektů – je stále aktuální. Po vstupu vojsk byl Rozehnal  znovu odstaven a SA rozpuštěn. Meritum výstavy jsou zajisté jeho díla architektonická. Dětská nemocnice v Brně, areál nemocnice v Dačicích, Novém Městě a další. V Jihlavě je to hospodářský pavilon, který Rozehnal navrhl do areálu psychiatrické léčebny. Všimněte si prosím,  na této blízké ukázce jeho tvorby, nejenom jak důstojně jeho architektura působí, jak po létech funguje a v jakém technickém stavu se nachází. Podívejte se prosím na jeho grafiku, jeho výtvarná díla jsou nejenom pěkná, ale i srozumitelná.  Věřím že zaujmou hloubavého návštěvníka.  Pan profesor v Brně,  byl pro nás studenty vzorem – aristokratem ducha – podobně jako  PhDr.  František Hoffmann v Jihlavě. Komunismus se na obou podepsal.  Rozehnala zavřeli, Hoffmanna vyhnali. Postiženy byly i jejich rodiny.

Pan profesor měl velkou snahu o vytvoření nemocnice jako funkčního střízlivého a klidně působícího celku. Nevím co by řekl prodávání ponožek v nemocniční chodbě. Bylo by  zajímavé, jak by hodnotil areál nemocnice, parkování a přístup pacienta s ohledem na současnou motorizaci. Ekonomické tlaky dokáží realizovat stavbu,  kde zákazník pohodlně zaparkuje poblíže výtahu  obchodního centra. U nemocnice, která slouží postiženým a mnohdy bolestivě se pohybujícím pacientům se to nedaří. Tlaky peněz jsou mocné a nemilosrdné. ¨

Osobně lituji brutálního  zásahu do obchodního centra na Březinkách, které jsem navrhl jako  veřejné prostranství,  v duchu architektury, kterou mne naučil. Porovnejte prosím současný zásah s fotografiemi  brezinky.atlasweb.cz 

Zdeněk Gryc

Slib lékařům

Pátek, 25 listopadu, 2011

Už jsme si zvykli, že volební sliby jsou často jen pouhým trikem, jak získat hlasy, moc a peníze. Co ale se sliby nevolebními? Třeba těmi, které dal ministr zdravotnictví lékařům, kteří vloni tvrdě požadovali navýšení platů?

Volební sliby kdysi elegantně smetl ze stolu po vyhraných volbách dnešní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. A to když prohlásil, že sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a v konfrontaci s realitou neobstojí. V tu chvíli mluvil bezesporu pravdu. To samé by ale dnes mohl říci ministr zdravotnictví lékařům. A bezpochyby by měl pravdu.

Sliby se ale mají plnit! Nebo existuje hranice, kdy mohu vzít slib zpátky?

Nekultúra vyjadrovania!

Čtvrtek, 17 listopadu, 2011

Naši predkovia boli bystrými pozorovateľmi. Nevyznačovali sa “učenosťou”, ani „vysokoškolským vzdelaním“, ale ich múdrosť pramenila z jednoduchej prirodzenosti, z dôverného spojenia so základnými silami prírody a vesmíru, z hlbšieho prežívania a pozorovania života samého! Svoje poznanie a životné skúsenosti vložili do mnohých rozprávok, povestí, prísloví a porekadiel. Spomeňme iba jedno z nich, úzko súvisiace s našou témou: Vtáka poznáš po perí a človeka po reči!

Áno, ľudskou rečou vychádza na povrch vnútorná, skrytá podstata človeka! Reč a slovný prejav preto nemožno vnímať ako samostatne stojacu jednotku, ale ako vonkajší prejav niečoho, čo je skryté hlbšie pod povrchom. Niečoho, čo dalo prvotný podnet k sformovaniu do slovnej podoby. A tým niečím je ľudská myšlienka! Skrytý vnútorný, myšlienkový život každého jednotlivca! Preto ak chceme hovoriť o kultúre reči a vyjadrovania, nemožno jedným dychom nehovoriť o kultúre myslenia! Lebo tieto dve veci sú prepojené tým najužším spôsobom, pričom jedna nevyhnutne a logicky vyplýva z druhej. Z myslenia a myšlienok povstáva reč, ktorá zase úplne očividne odráža hĺbku, hodnotu a kvalitu nášho vnútorného, myšlienkového života, presne v zmysle na začiatku citovaného príslovia.

Ak chceme zlepšiť kultúru reči, ak chceme z nášho života odstrániť nevhodné, vulgárne a urážlivé slová je treba zamerať pozornosť na samotné jadro a vlastnú podstatu, v ktorej všetko tkvie a z ktorej všetko prejavené vzniká a síce, na naše myslenie! Lebo vo vedomom dôraze každého jednotlivca len na pozitívne a budujúce hodnoty, na čistotu a ušľachtilosť svojho myslenia, na jeho celkové zameranie k tým najvyšším ideálom tkvie ozdravenie nie len slovného prejavu, ale v podstate takmer všetkého!

„V kvapke vody sa skrýva celý vesmír!“ hovorí opäť jedna stará ľudová múdrosť. Podobne i zdanlivo malicherný problém kultúry reči skrýva v sebe veci omnoho hlbšie, ako by sa snáď mohlo na prvý pohľad niekomu zdať! Veci s ďalekosiahlym reálnym dopadom na život okolo nás.

Žiaľ ľudia vo všeobecnosti nepovažujú problém všeobecnej nekultúry v reči za niečo príliš podstatného. Avšak dôsledkom celospoločenského ignorovania tejto zdanlivej maličkosti vznikajú situácie, ktoré sa nás, a to najmä tých citlivejších, dennodenne nepríjemne dotýkajú. Nevkusné slová a rozhovory, bezbrehý vulgarizmus a neúcta voči vysokým a ušľachtilým hodnotám, všetko toto nie sú iba nejaké prázdne slová. Je to zrkadlo našej vlastnej duše! Odraz reálneho stavu nášho vnútra! Odraz podceňovania a zanedbávania tak rozhodujúcej sily, akou je ľudský myšlienkový život.

Človek a vlastne celé ľudstvo sa totiž naivne domnieva, že sa vo svojom myslení môže beztrestne zahrávať s čímkoľvek. Vo svojom povrchnom prístupe k veciam však nechce pochopiť, že všetko, čo sa sformuje v tejto jemnej a neviditeľnej úrovni hľadá nakoniec cesty k prejaveniu sa navonok – k prejaveniu sa celkom reálnemu a úplne viditeľnému, či už slovom, alebo činom! Lebo nakoniec všetko to, čo človek vytvára a buduje je celé iba projekciou a zhmotneným prejavom našej mysle. A vlastne aj my samotní, ako osobnosť, sme iba tým, čo a akým spôsobom myslíme! Taká je tiež naša reč i chovanie!

V tejto jednoduchej zákonitosti je nám ukázaná cesta k zlepšeniu života okolo nás. K zlepšeniu a ozdraveniu a to nie len kultúry slovného prejavu! Zlaté pravidlo všeobecného obrodného procesu preto znie: „Udržujte krb svojich myšlienok čistý! Tým budujete mier a budete šťastní!“

Iná dávna múdrosť zase hovorí: „Fortis imaginatio generat casum!“ Kto sa intenzívne zapodieva niečim vo svojej mysli, urobí z toho skutočnosť!

Cesta k všeobecnému pokroku je teda veľmi jednoducho dosiahnuteľná iba určitou mierou sebadisciplíny v myslení! Stačilo by po nej po nej len ísť! Ale žiaľ, to je pre nás asi to najťažšie! Túto cenu za pokrok, ktorá sa na prvý pohľad zdá byť veľmi nízkou a zanedbateľnou nakoniec predsa len nie sme ochotní zaplatiť!

A navyše súčasný svet, ktorý je už na míle vzdialený od pôvodnej prostoty, jednoduchosti a čistoty cítenia a myslenia nie je v prehnanej dôvere vo svoju učenosť a rozsiahle rozumové poznanie vôbec ochotný pripustiť, že by snáď cesta k všeobecnému ozdraveniu života mohla byť až taká prostá!

Súčasný svet, vo svojom obmedzení sa iba na hmotné totiž nedôveruje ničomu, čo presahuje rámec jeho rozumového obmedzenia. Toto ľudstvo bude hľadať svoje vlastné „skutočné a reálne“ príčiny súčasného neblahého stavu takmer vo všetkých oblastiach života, dôsledne sa pohybujúc iba na „vedeckej báze“, namiesto skutočnosti, aby každý jednotlivec sám za seba prijal plnú zodpovednosť za kvalitu vlastného myslenia! Zodpovednosť za každú jednotlivú myšlienku!

Lebo myšlienky predstavujú silu, ktorou možno ničiť a pustošiť, alebo budovať a pozdvihovať. Myslenie je rozhodujúce! Dôrazom na jeho čistotu je možné v osobnom i celospoločenskom merítku dosiahnuť vecí, o akých sa nám doteraz ani nesnívalo. Áno, v zachovávaní čistoty a ušľachtilosti myslenia je ukryté tajomstvo vzostupu ľudstva! To znamená, že je v ňom skrytá i stratená cesta k ozdraveniu reči a kultúry vyjadrovania vo všeobecnosti!

Všetky naozaj veľké a priam prevratné veci sú jednoduché a prosté! Vo svojej prapôvodnej prostote sú prístupné a pochopiteľné každému bez rozdielu! Bez rozdielu výšky spoločenského postavenia, bez rozdielu vzdelanostnej úrovne, bez rozdielu rasy, alebo náboženského presvedčenia. Cesta k ozdraveniu života, k ozdraveniu kultúry a slovného prejavu je teda až detsky jednoduchá, prostá a jasná ! Iba treba začať! A najlepšie každý sám od seba!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s J.L.

Od občanů dál

Pondělí, 14 listopadu, 2011

Kdysi vyhlášené heslo Blíž k občanům dostává pořádně na frak. Zatímco by se měly služby opravdu přibližovat stále více k lidem, stát dělá pravý opak. Důkazem toho je i změna vydávání občanských průkazů, která se chystá za necelý měsíc a půl.

Od Nového roku totiž budou vyřizovat občanky jen větší města, ta, pro které bude mít stát potřebnou techniku včetně fotoaparátu pro pořizování snímků žadatelů. Zatímco lidé z obcí s matričními úřady mohli dříve požádat o občanku „doma“, od 1. ledna se budou muset vydat třeba až do Jihlavy.

Když už si vezmou volno, aby si po svatbě nechali udělat občanky nové, nemusí se na magistrátě obejít, nebo budou čekat dlouhou, dlouhou dobu. Ani elektronický objednávací systém není samospásný, protože vyřizovat se po novu budou například i občanky pro děti, o jejichž fotografování mohou vyprávět „komunální“ fotografové celé story.

Třeba úředníci dělají jen dopředu humbuk, aby se vyvinili z případné kritiky, řeknete si. V tomto případě ale mají pravdu. Snížením počtu míst, kde lze vyřídit občanku, a naakumulováním lidí jen do pár míst stát určitě ušetří, ale na úkor pohodlnosti a vstřícnosti k občanům. Prostě v rozporu s avizovaným heslem Blíž k občanům.

Děti ze Základní speciální školy U Trojice dostaly nové prostory

Pátek, 11 listopadu, 2011

 

Zhruba stovka dětí navštěvujících Základní školu a Speciálně pedagogické centrum U Trojice v Havlíčkově Brodě dostala ve čtvrtek trochu předčasný, ale o to hezčí dárek k Vánocům. Nové prostory, které vznikly přístavbou ke stávající budově bývalé Stefankovy vily, znamenají pro děti, jejich rodiče a učitele velký přínos.

Původní vila byla postavena roku 1895 brodským architektem Josefem Šupichem, pravděpodobně podle jeho návrhu a je zajímavá už svým majitelem. Tím byl zámožný vídeňský zlatník Ignácz Stefanek, který se sem přestěhoval na důchod z rušné Vídně.

Když jsem dříve navštěvovala tuto školu, viděla jsem stísněné prostory, které kapacitou zdaleka nedostačovaly nárokům dětí a jejich učitelů. Velký problém byl například s malými prostory šaten. Nevyhovující byly také dílny ve sklepních prostorách s nedostatkem světla a vlhkostí. Problémy byly v neposlední řadě i s nedostatkem místa pro tělesně postižené děti na vozíčku, které se jen obtížně přemísťovaly po budově bez výtahu.

Nyní na mě nová přístavba dýchla prosvětleným prostorem, který umocňuje prosklený vestibul, v němž našly místo nové prostorné šatny a zázemí a odkud vede schodiště a prostorný výtah do patra s barevnými učebnami. V nich jsem se setkala s radostnými pohledy dětí, které si očividně užívaly nové příjemné prostředí, a bylo na nich vidět, že se jim v nových prostorách moc líbí.

I když moderní přístavba za více než 21 milionů korun financovaná Krajem Vysočina a také Městem Havlíčkův Brod ve spojení s původní neorenesanční vilou může vyvolávat rozporuplné reakce, rozhodující je, že splňuje beze zbytku zamýšlený účel – nabídnout svým obyvatelům krásné a inspirativní prostředí. To v neposlední řadě splňuje také nároky na požární bezpečnost v případě zásahu Integrovaného záchranného systému kraje. Obdivuji vedení  i celý kolektiv školy, jak během výuky vše zvládli sladit ,tak  i dodavatele stavby, vše bylo zvládnuto v rekordním čase 10 měsíců.

Nezbývá než popřát, aby se tu současným obyvatelům, kteří se tu připravují na svůj často nelehký vstup do života, dařilo co nejlépe.

Jana Fischerová