Jana Fischerová
59- Narozena v roce 1955. Od června 2010 poslankyně PČR. Zastupitelka Kraje Vysočina. Zastupitelka Města Havlíčkův Brod.

Zdrženlivý postoj vlády k návrhům eurozóny je na místě

Jana Fischerová | Čtvrtek, 15. 12. 2011 v 13:39

Půjčit či nepůjčit? Tohle velmi horké celoevropské téma se tento týden dostalo i na neméně horkou půdu poslanecké sněmovny. Ta debatovala o možné půjčce ve výši 90 miliard korun Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF), kterými by měla Česká republika přispět ke stabilizaci krizové ekonomické situace v eurozóně.

Jde o otázku natolik složitou, že jednoznačné stanovisko v této chvíli nelze zaujmout a okamžité rozhodnutí podle svého včerejšího stanoviska neočekává ani vláda v čele s premiérem Petrem Nečasem. Zúčastnit se „příspěvku“, který by měl výrazný dopad na české devizové rezervy České národní banky, odkud by finanční prostředky podle dosavadních informací plynuly, je třeba velmi pečlivě zvážit. Rozhodovat o našich společných penězích by neměli experti v Bruselu, které nikdo z nás nevolí, ale vláda a politici zvolení občany této země.

Navíc kolem „půjčky“ visí řada otazníků. Jedním z nich je například návratnost samotné půjčky, nebo její výše mj. vzhledem k počtu obyvatel Česka. Podíl každého občana by byl totiž v přepočtu víc než dvojnásobný oproti Polsku, které se spolu s námi jako jediné z „nových“ členských zemí může na finanční pomoci podílet.

Dalším velkým ALE je, zda by se Česku v případě potřeby a nutnosti hasit vlastní ekonomické problémy dostalo pomoci od evropské banky, jako se jí dostává státům platícím eurem, nebo zda by nakonec nebylo odkázáno opět k čerpání z vlastních rezerv. Proto dokud nebudou analyzovány všechny podmínky půjčky a nebude existovat něco více než jen bílý papír chystané dohody zemí eurozóny, jsou všechna prohlášení a výzvy vládě, aby nevybočovala z řady – zejména ze strany opozice – minimálně zbrklé a rizikové. Pochybnosti navíc nemáme sami. Podobný postoj zastává od samého začátku také Švédsko.

Jako právoplatný člen EU máme každopádně možnost vyjednávat o podmínkách, za jakých peníze půjčit a za jakých naopak nikoliv. Nesmíme při tom podlehnout mylnému dojmu, že se vyčkáváním naše země dostává stranou a že jedině půjčka je naší vstupenkou do „jádra Evropy“. Je dobře, že si Česko umí stát za svými postoji a nemění je ze dne na den. Je třeba tak jako v běžném životě nejprve použít selský rozum a seznámit se s následky, které by pro nás podpisy na tak zásadních smlouvách mohly mít.

Jana Fischerová

15 komentářů k článku “Zdrženlivý postoj vlády k návrhům eurozóny je na místě”

  1. Jan říká:

    Podle mého názoru,více realisticky než paní poslankyně, konstatuje celkovou situaci ČR k možné půjčce MMF ke stabilizaci krizové ekonomické situaci v eurozóně politolog Jiří Pehe.
    Například uvádí: Pravdu mají samozřejmě všichni ti, jak v zemích eurozóny, tak v České republice, kteří upozorňují, že opatření přijatá na summitu jsou nedostatečná, a že jen s jejich pomocí nebude snadné eurozónu stabilizovat. Navíc je požadavek na povinné vyrovnané rozpočty příliš restriktivní, zejména pro země se slabšími ekonomikami.
    Což o to, Česká republika sice členem eurozóny formálně není, jenže země, z níž 80 procent exportů směřuje právě do zemí eurozóny, a jejíž největší banky jsou v rukou matek v zemích eurozóny (a kterou by zhroucení eurozóny tudíž položilo ekonomicky na lopatky), de facto členem eurozóny je.
    Případné odmítnutí smlouvy bude mít jen jeden důsledek: naše země bude sdílet osudy eurozóny, ale politicky nebude mít na nic vliv. Je proto svým způsobem pozoruhodné, když i někteří jinak proevropští komentátoři píší, že by se prý měla eurozóna vypořádat se svými problémy sama a neměla by do svých problémů zatahovat zbytek Unie, čímž prý jen destabilizuje celou EU.
    Ve skutečnosti nemůže eurozóna zbytek EU nikam zatahovat, protože „nezávislost“ zemí, které v eurozóně nejsou, je asi taková, jako je nezávislost člunu, který za sebou vleče mateřská loď.
    Ti, kdo jsou na člunu, mají dvě možnosti. Buď se nechat dál vláčet a přitom předstírat, že sami rozhodují o směru plavby, anebo vyšplhat na loď, a mít tak jakousi šanci přeci jenom mluvit do toho, zda má loď plout tam či onam, například zda se má a může ještě vyhnout ledovci, k němuž v této chvílí, jako Titanik, zdá se, míří.
    Teoreticky samozřejmě zbývá možnost přeříznout lano, na němž mateřská loď člun vleče, jenže to s sebou nese velká rizika. Něco takového by se, i když s velkými náklady, mohlo podařit například Velké Británii, ale téměř docela jistě by to poslalo ke dnu Českou republiku, jejíž ekonomika je s mateřskou lodí propojená tak, že vlečné lano je ve skutečnosti spíše jakási pupeční šňůra.
    Zůstaneme-li u příměru lodě a člunu, je také pozoruhodné, jak rozhořčené hlasy se z člunu ozývají v reakci na žádost osádky mateřské lodi poskytnout na její záchranu 89 miliard korun. Vždyť jenom v rozpočtu na roky 2006 až 2013 má ten český člun dostat od mateřské lodi více než 700 miliard korun, jakkoliv různí podnikavci dokázali leccos zpronevěřit a kapitáni člunu jsou neschopní všechny tyto nabízené peníze vyčerpat.
    Všichni soudně uvažující přitom už vědí, že řešení jsou jen dvě: buď se evropští politici konečně rozhoupou a přijmou skutečně účinná krátkodobá i dlouhodobá opatření, anebo se eurozóna skutečně potopí.
    Případný rozpad je ovšem výsledek vysoce riskantní a svým způsobem téměř katastrofický. Členské státy eurozóny by sice poslaly ke dnu opuštěnou mateřskou loď eurozóny, ale v kontextu globálně fungujících finančních trhů by si z ní přinesly i všechny její dluhy i ztráty, o které by se musely podělit.
    Premiér Nečas sice z politických důvodů předstírá, že jeho země má svobodu volby, a že se prý rozhodne až po poradách s politickými stranami doma, jenže to vůbec nic nemění na skutečnosti, že i kdyby se Česká republika nakonec oficiálně k rodící se nové smlouvě nepřipojila, bude se její ekonomika stejně chovat tak, jako by země v eurozóně byla!
    Pesimisti namítnou, že eurozóna půjde ke dnu tak jako tak, proč tedy prodlužovat agónii? Realisti mohou oponovat, že ztráty plynoucí z jejího potopení by byly tak obrovské, že národní ekonomiky si je prostě nemohou dovolit. Je proto pravděpodobnější, že se členské země eurozóny nakonec dohodnou na řešeních, které půjdou ke skutečnému jádru problému. Budou tedy nuceny vytvořit skutečnou politickou unii v podobě federace s vlastní fiskální politikou.
    Pokud se eurozóna nakonec potopí, budou ekonomicky bojovat o holé přežití, a eventuálně v lepším případě skončí v závěsu za katastrofou značně pochroumaným, možná k ostatním už ne tak přátelským, německým škunerem, v horším případě opět za tím ruským.
    A pokud se eurozóna vzpamatuje a začne uhánět plnou parou vpřed, není nikde psáno, že po prozatímních zkušenostech s Českou republikou, nám ještě někdo bude nabízet záchranné lano.
    Češi, kteří si za staletí různých nadvlád vypěstovali především instinkt pro sebezáchovu, jednají v současnosti dosti sebevražedně. Nejenom že dovolí, aby byl jejich národní člun bezmocně vláčen mateřskou lodí, od níž se bez rizika ekonomického utonutí nemohou odříznout, ale ještě si na svém člunu navzájem předstírají, že jsou pány vlastního osudu.

  2. Svatopluk Beran říká:

    Složitá otázka. Pro mne je však čím dál tím víc šokující to, že stejní lidé stojí u základů EU i u společných zájmů výmečných občanů světa a to skupiny Biderberg, která je vlastně globálním mozkovým trastem, s původním záměrem provázat vlády, ekonomiky a finanční instituce Evropy se severní Amerikou. Jak dobře víme u nás je to například pan Schwanzerberg který je nejen majitelm týdeníku Respekt, ale též osobou nakloněnou záchraným finančním operacím EU a byl to právě pan Schwarzerberg který se zúčastnil, coby ministr zahraničí v Topolánkově vládě v období jednání o umístění amerického radaru, jednání skupiny Bilderberg ve dnech 5.-8. června 2008 v Chantilly ve Virginii v USA. http://www.cs.wikipedia.org/wiki/Bilderberg

    To propojení mezi EU, výměčnými z Bilderbergu či Schvarzenbergem se mi vůbec nezamlouvá. Hlasoval jsem v referendu pro vstup do EU, (to jsem však tyto informace neměl) a jsem i nadále pro EU, protože jsem přesvědčen že každá země Evropy zvlášť nemůže v budoucnu konkurovat Číně, USA, Rusku, Indii či Brazílii, ale bez propojení na tyto lumpy.

  3. Vladimír říká:

    Strašidlo Bilberg obchází společnost. Cituji z článku politologa Jiřího Pehe…
    Revue tak například věnovala nemalý prostor pražskému vystoupení amerického „experta“ na údajně konspirační povahu Bilderbergu, Daniela Estulina. Tento přistěhovalec z Litvy, kterého brali dosud vážně převážně jen diktátoři, jako jsou Fidel Castro nebo Hugo Chavéz, ve svých knihách a veřejných projevech rozvíjí často až neuvěřitelné teorie o tom, co bilderbergská setkávání významných státníků, expertů a byznysmenů údajně jsou. Zdrojem těchto spekulací je přitom jednoduchý fakt: setkání jsou neveřejná. A neveřejná jsou z prostého důvodu: mnozí z vysoce postavených politiků a dalších osobností by se jinak asi zdráhali mluvit úplně otevřeně.

    Autor tohoto textu byl na jedno setkání bilderbergské skupiny před deseti lety pozván a byl svědkem docela normální konference, na níž se střídaly panely na řadu zajímavých témat. V nekonspiračním vidění světa lze tak bilderbergské setkávání docela jednoduše popsat jako snahu organizátorů nabídnout lidem, kteří často rozhodují o osudech jiných lidí (politici, šéfové korporací) nebo jiné lidi ovlivňují (publicisté, veřejní intelektuálové), osvětu a diskusi nad tématy mezinárodní politiky a hospodářství, jimž se většina nemá čas do hloubky zabývat.

    Na setkání jsou zvány osobnosti nejrůznějšího ideologického zaměření, od konzervativců až po socialisty, od neoliberálních vyznavačů neviditelné ruky trhu až po kované keynesiánce.

    Vážení, Eu není zločinecká organizace, lumpy bych hledal u nás doma.

  4. discovery říká:

    Je to prosté,
    dají – li EU zbyde jim málo na rozhazování !

  5. Svatopluk Beran říká:

    No a to je to, co se mi pane Vladimíre nelíbí a na co ve svých mnohých zdejších článcích poukazuji. Nevlivnějčí občané Spojených Států a Evropy se scházejí a hovoří spolu o budoucích vizích – ekonomických a hospodářských zákonech či nástrojích, po kterých by měly vlády konkrétních zemí kráčet a zároveň pak mají možnost je inplikovat v EU nebo svých zemích, aniž by k tomu měli mandát. Pokud já vím, tak vlády v demokratických zemích jsou voleny v legálních volbách lidem toho kterého státu a jsou odpovědny pouze těmto svým občanům. Nikoliv nejvyšších generálních řiditelů ropných společností, nadnárodních trastů, bankéřům, finančníkům, generálů tajných služeb či bývalýcm aristokratů. A pokud se těchto tajných schůzí účastní bez pověření vlád ze soukromých důvodů i někteří ministři některých politických vlád, tak to už není vůbec co řešit, protože debaty a závěry těchto schůzek nejsou a nesmí být zveřejňovány. Možná že vám se to zdá v pořádku, mě ale ne.

  6. bengo říká:

    A co s tím p. Berane uděláte? Fungovalo to vždy a fungovat to bude i dále!

  7. Vladimír říká:

    Vážený pane Berane, dovolím si zopakovat, že EU není zločinecká organizace. Dokonce si myslím, že bychom se měli a mohli v lecčemus přiučit, jak má vypadat morálka v praxi. Např., když politik poruší zákon nebo se chová nemorálně, jde od válu nebo dokonce do vězení. Pravdou je, že jednání v Bruselu o různých nařízeních provází lobbing. Ale to už patří k praktikám byznysu. Tu pravou zločinnost spatřuji především v tom, že si někde ukrajují větší krajíc, než na co mají, a tento fakt zatajují. Toto není kolegiální a znamená to jen jedno. Věnovat větší pozornost hospodaření unie a tvrdě postihovat takovéto jednání. Malý příklad, jak se v praxi zachází z dotacemi z EU u nás. Pokud se akce posvětí penězi z EU, nabídková cena vzroste pravidelně minimálně o 30%. Účel, tedy zlepšení podmínek života u nás, se promění z části v neodůvodněné příjmy vybraných firem a úlitby úředníkům.

  8. XXXXX říká:

    No tak ta „morálka v praxi“ se snad týká konkrétních zemí a ne unie. Nevím jestli je to zločinecká organizace, ale co chtít po někom, kdo vlasně neví kde doopravdy sídlí. Co si myslet tuzemákových nařízeních. Podle mě bude nejlepší, když to celý zkrachuje, ať si hraje každej za sebe. Mě bude uplně šumák, jestli si zas budu muset měnit peníze za franky a marky. Jinej význam tohohle rvhp nevidím.

  9. Svatopluk Beran říká:

    Pane Vladimíre jsem pro společnou Evropu, nelíbí se mi však že její vznik byl organizován například i panem Donovanem, což byl v padesátých letech šéf amerického válečného Úřadu pro strategické věci (OSS), předchůdce dnešní CIA ale i jinými, jako byl třeba samotný první šéf CIA, Allen Dalles. Financování Evropského společenství uhlí a oceli, předchůdce dnešního Společného evropského trhu, pak zajišťovli přes Ratingera a CFR Rockefellerové, Fordova nadace či další americké finanční nadace. Vpodstatě však ti samí, kteří se zasloužili o založení skupinu Bilderberg ve stejném období, která neskládá žádné vládě své účty. Jak jistě víte též americký FED, který emituje dolary pro celý svět, je polosoukromá organizace do které je do dnes těžké nahlédnout a kterou nikdo nemůže vnitřně auditovat, ani sama americká vláda. V následku to znamená že nadnárodní korporace a organizace, neříkám že jenom americké, nabízejí a organizují nám v Evropě co by se mělo dít a financovat z našich daní. V posledním případě například válka v Lybii, za kterou mají prsty především evropské ropné trasty. Ve finále to končí tím, že od nás daňových poplatníků organizovaně stahují do jednoho místa prostředky směny a následně pomocí oněch, dejme tomu podle vás třiceti procent, si je přerozdělují tam kam potřebují. Jestli to podle vás není zločiné, tak podle mne je to zločinné svinstvo.

  10. Svatopluk Beran říká:

    Pro benga. Asi jako první věc, pokud by tu měla fungovat demokracie a já jsem pro, tak se snažit o fungování demokracie přímé a ne parlamentní. Parlamentní demokracie umožňuje po vylhaných volebních vizích vítězi, dělat co daný vítěz chce, bez ohledu na to co sliboval. A maximálně podporovat školství a vědění zdarma pro všechny.

  11. Vladimír říká:

    Vážený pane Berane. I když je naše země svázána především ekonomicky s EU, přece jenom jsem přesvědčený, že většina zla , které sužuje obyvatele ČR, pochází z domova. V porevolučním nadšení si lidé ve státě sáhli na něco, co neznali. Jejich pocit svobody a naivitu a i zvyku na předchozí „poslušné sekání patek“, využili někteří, především prominenti minulého režimu, k rychlému drancování státního bohatství. S požehnáním politiků (V. Klaus a jím prosazená kuponová privatizace). Tito se neváhali se spojit s movitými „investory“ ze západu a rozprodali klíčové podniky nebo je cíleně nechali zlikvidovat. Co je horší, nastavili laťku slušné morálky hodně nízko. Fortel našich lidí a benevolentnost v dodržování zákonů v naší zemi přispěly k tomu, že jsme se stali pro západ trvale zajímavými. Pak přišla druhá vlna „zlodějiny“, tentokráte režírovaná politiky zprava i zleva, kteří dokončili „restrukturalizaci“ naší země v montovnu, doupě hazardu a azyl pro nepřizpůsobivé. Přičemž si nikdo z nich neuvědomil, že zákonitosti fungování kapitalistického způsobu života dopadnou i na nás. V době konjunktury se vesele utrácelo, míra korupce nás znovu posunula do kategorie rozvojových zemí. Toto vše je výsledkem „úsilí“ našich představených, lidí, které jsme si svobodně zvolili, a je jedno jestli v rámci parlamentní demokracie nebo přímou volbou. Je to i naše spoluzodpovědnost za to, že jsme nechali běh věcí dojít tam, kde se naše země nachází. A taky je to, doufám, poučení pro budoucnost.

  12. Svatopluk Beran říká:

    V podstatě je vámi popisovaná skutečnost pravdou pane Vladimíre. S některými náhledy bych ale až tak zcela nesouhlasil. Například podle mne a výsledků v automobilových montovnách, které prakticky jediné táhly naší ekonomiku v období krize 2008, by naše ekonomika zcela propadla. Z dluhu který tu zanechali sococialisté, tedy něco přes 600 miliard odepište kolem 300 miliard které byly pohlceny Konsolidační bankou, jenž měla za úkol řešit několikaleté Klausovo destruktivní rozkrádání – prý hodpodaření -. Zbývá tedy cirka 300 miliard dluhu který vznik za vlády ČSSD a jenž ale nastartoval růst naší ekonomiky. Pakliže vezmeme v úvahu že 300 miliard dluhu je naprosto minimální částka z HDP a bez rozumného dluhu neexistují v momentálním světě peníze, nezdá se mi rozjetá ekonomika nastavená za vlády socialistů až tak nemožná. To ale v žádném případě neomlouvá kteréhokoliv lumpa z ČSSD, který při jejich osmileté vládě zázračně zbohatl nebo byl hluchý a slepý ke korupci kolem sebe a měl by být tudíž podle mne řádně potrestán. To je například po auditu jeho majetku i majetku jeho nejbližších majetek zabavit a jeho samotného poslat do vězení. V žádném případě to smést jenom politickou zodpovědností, vlastně nezodpovědností. Hovořil jste též o dvou vlnách zlodějny, já jsem však přesvědčen že již startuje třetí. První vlna byla za Klause, kdy plánovitě nechal rozkrást přibližně do 500 českých rodin i zahraničí to, o co již jednou komunisté obrali každého inženýra, lékaře, vědce či dělníka a co postupně přetavili během čtyřiceti let, do státního majetku. Druhá vlna podle mne nyní právě probíhá a to tunelování evropských fondů. V třetí vlně pak nynější koaliční vláda připravuje tunelování budoucnosti. To je důchodů, zdravotnictví, školství. Všechny tyto tři vlny byly ve všech demokratických zemích západu v různých obměnách od dob pani Tacherové a pana Regana již aplikovány. K tomu právě například slouží zasedání skupin jako je i Bilderberg, kde se scházejí ti nejvyšší světový prominenti a diskutují o tom jak dál postupovat při ovládnutí a řízení chodu této planety. Ne běžní občané přes své legálně zvolené vlády, nýbrž oni jediní jsou ti kdo nejhlouběji vidí do již dvěstěletého chodu kapitalistického systému a oni jediní jsou schopni nastavovat své potřebné budoucí vize. Právě oni přes svou, slovy sociologa Kellera – obslužnou elitu – podle vás například lobisty – se snaží kormidlovat a navigovat demokraticky zvolené vlády tak, jak jen oni sami si představují.

  13. Vladimír říká:

    Vážený pane Berane, pokud si připustíme, že jsou to největší světoví prominenti, kteří se snaží ovlivňovat chod světové ekonomiky a tedy získat i politickou moc, je otázkou, jestli je to lépe nebo hůře než režimy, které si chtěly a chtějí vynutit nadvládu silou. A zase se vracím k domácímu hřišti. V době, kdy nám téměř jistě nehrozí vojenská agrese z jakékoliv strany světa a nikdo se tedy nemůže spoléhat na „bratrskou pomoc“, je trestuhodné, že si sami lidé nebudují „vládu věcí svých“. Klidně dřímají v klidu svého písečku a v tom horším případě se nechají zmást předvolebními řečmi lidí, kteří je potřebují pouze k tomu, aby byli zvoleni. Ne, Bildberg není oním hlavním zlem, svoji existenci a budoucnost si z větší části modelujeme sami.

  14. Svatopluk Beran říká:

    Pane Vladimíre souhlasím s vámi naprosto ohledně toho že dnešní občané nejsou schopni, spíše ochotni udělat něco navíc. Celkem výstižně to vyjádřil Historik slovy – protože budou líní jít k volbám a potom bude opět řešit vše denodenně se svým cigárkem ve své hospůdce u páteho piva za 22 Kč. – Rád upřesnil že Bilderberg není jediná zájmová skupina občanů této planety, která pracuje pro možná patnáct až dvacet nejmocnějších světových rodin. Těmto výmečným rodinám nejde o politickou moc, nýbrž jen a jedině o ekonomickou, za tu si už pak koupí kteroukoliv moc politickou, která má zrovna předpoklady vynášet nejvíc. Američtí republikáni i demokraté jsou tak asi nejprůhlednějším příkladem. Vždy se tvrdilo že výkoný kapitalismus, to je možnost nekonečné maximalizace zisku, může být funkční jen v demokracii. Nyní však největším kapitalistickým tygrem je komunistické Čína a demokracie západu je překážkou pro onu vysněnou maximalizaci zisku. To však znamená že kapitalistickému tržnímu systému může demokracie i vadit v jeho nekonečném finančním růstu a není to tedy samojediný politický systém přinášející zisky. No a výmeční chlapci i děvčata tam nahoře se činí, aby dokázali přes obslužná media a obslužnou elitu držet většinovou část obyvatel v nevědomosti vymýváním mozků. Proto ta možnost přímé demokracie, aby nebylo možné si na čtyři nebo pět let koupit politickou stranu. Neříkám že je to samospasitelné, ale je to jedna z několika možnýc cest které mohou ztěžovat ovládání občanů několika jedinci. Ono se také může stát a již tu tyto návrhy v různých zahalených podobách pan Joch panu Nečasovi radí, že někteří občané přijdou o volební právo. Pan Joch je nemá samozřejmě ze sebe. Mnozí zaoceánští finančníci, kteří nyní tvrdí že domokracie brzdí tržní kapitalismus, jejichž jediným piedestalem je maximalizace zisku, jsou přesvědčeni že občané kteří nepřispívají k tvorbě HDP, spíš z ní pouze čerpají, by neměli mít volební právo. Jak totiž vůbec mohou svým hlasem rozhodovat o tom jak vést ekonomiku když, pro ní nevytváří žádné hodnoty. Jako první by podle nich přišli na řadu nepřizpůsobivý (to by se u nás určitě u většiny lidí chytlo), jako druzí vězni ( i pro to by mnozí naši občané kývli), jako třetí dlouhodobě nezaměstnaní ( i tady si troufám tvrdit, že by mnoho občanů souhlasilo), následovat by pak měli studenti, matky z dětmi a jako závěr každý kdo nemá práci a je zrovna na podpoře. O tom všem se přemýšlí, zatím to začal u nás nenápadně pan Drábek nařízením pracovat zadarmo, zatím co desítky milionů a miliard Kč. bílé límečky na nejvyšších postech odklánějí do svých kapes.

  15. Vladimír říká:

    Vážený pane Řezáči, pro připomenutí odkazuji na znění změny Ústavy ČR ve věci pravidel pro kandidaturu na prezidenta:
    Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců nebo deset senátorů nebo občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 10 000 občany České republiky, kteří dosáhli věku 18 let.
    Jako model praxe přímé demokracie se tomu musím trpce zasmát. Výsledkem přímé volby prezidenta budou opět „hrátky“ stávajících politiků, neboť kandidát volený minimálně 10 000 lidmi mimo jejich zájem, je něco z roviny science fiction, pokud nebudou politici slyšet na hlas lidu.
    A proto je nutné, považovat za prioritní zájem nás občanů starost o komunální politiku. Námi zvoleným zástupcům je třeba „nedát spát“ a to zejména v oblasti jejich kompetencí. A donutit je k tomu, aby svůj úřad vykonávali nejen řádně, ale i s patřičnou razancí. Příklad najdou už v sousedním Rakousku, kde starosta obce má absolutně rozhodující slovo ve všech věcech, které se obce týkají. Když např. řekne, že přes jeho obec nebudou jezdit nákladní vozidla, protože to škodí zdraví, tak tam jezdit zkrátka nebudou a všechny instuituce, které na tom mají zájem, utřou.
    Pokud jde o Vaši polemiku týkající se způsobu vytváření nadhodnoty, což je základem kapitalistického způsobu hospodaření, je třeba poctivě přiznat, a řekl to i Karel Marx, že kapitalismus je nejpřirozenější politický systém. Bohužel, i s krizemi, které ho doprovázejí, což našim politikům dlouho nedocházelo. Jenom bude v praxi dnešní doby těžké očekávat Marxem předpovězené vítězství pracujících, neboť jejich chudoba nedosahuje zatím té míry, kdy vezmou do ruky klacky a začne revoluce. Mimochodem, pan Babiš není zhýralý boháč, který se pustil z plezíru do boje proti korupci, ale chladnokrevně uvažující byznysman, který chce stabilizovat svoji ekonomickou moc mocí politickou. Je jedním z těch, kteřý svými výroky cílevědomě ohlupují lidi. Ne tím, co chce prosazovat, ale zakrýváním toho, o co mu ve skutečnosti jde.
    Demokracie , jejímiž ideály se zaštiťují i ti, kteří drancují naši republiku, a to jak vrstva vyvolených a majetných, tak i vrstva nepřizpůsobivých, je pro ně stoprocentní ochranou. Každý zásah do jejich svobody je považován za delikt. A stát je povinen dbát na dodržování práv všech. Akorát neumí uhlídat prohlubující se chudobu 60 % lidí v naší zemi.
    Vše předešlé vypadá jako neřešitelná a daná věc. Nicméně, nepovažuji za nemožné, aby se lidé probudili z letargie a uvědomili si, co vlastně znamená slovo „demokracie“. Jen tak se dostane každému podle jeho „zásluh“.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.