Blog Jihlavských listů

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

Ticho

Petr Klukan | Pondělí, 19. 12. 2011 v 9:23

Symbol roku 1989, politik, státník, dramatik, Václav Havel. S ním je spjat polistopadový vývoj státu, kdy padl komunistický režim. On vedl zemi zpátky do Evropy mezi země, kde je svoboda a demokracie samozřejmostí. Ve světě měl ještě větší kredit než doma.

Dokázal pojmenovat, ukázat, kritizovat a on to byl, kdo v plén zavedl pojem blbá nálada. Ale také ten, kdo znovu připomněl málem zapomenuté: pravda vítězí, a rozšířil na známé: pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, i když o pravdoláskařích se dnes hovoří někdy až posměšně. Byl a zůstal zřetelným symbolem jednoznačné změny, ačkoliv dnes žehráme na neřesti lidí, kteří korumpují nebo se nechávají korumpovat a nechceme vědět, že si již vládneme sami a je jen a jen na nás jak.

Každý z nás má nějakou vzpomínku na Václava Havla. Řekněme si ji v duchu jen sami v sobě a nechme okolo zaznít ticho. Protože jak napsal sám Havel: Jak často je přece ve skutečnosti ticho výmluvnější než sebevýmluvnější řeč!

24 komentářů k článku “Ticho”

  1. Svatopluk Beran říká:

    Čest jeho památce a všemu co před rokem 89 i v jeho průběhu pro ukončení vlády jedné srany v naší zemi udělal. Nedělejme z něj ale něco víc než byl, nebo snad dokonce i to čím vůbec nebyl. Doufám že by si to ani sám nepřál, určitě aspoň do roku 89, pak už si tak úplně jistý nejsem. Klidně po něm pojmenujme pražské letiště, nedělejme z něj však ikonu pravdy utlačovaných nad lží a zlovůli mocných. Jednobarevnost jeho pohledu v tomto směru je neoddiskutovatelná.

  2. Jan říká:

    Zemřel Václav Havel. V českých sociálně kritických médiích vyšla na toto téma celá řada příspěvků, od velmi negativního hodnocení Havlova odkazu jako byl od Petra Kužvarta na Britských listech, přes umírněně pozitivní (Jakub Patočka v DR) až po velmi pozitivní. U Václava Havla není možno pronášet paušální odsudky ani bezvýhradné adorace. Spíše se zdá vhodné společně s Janem Čulíkem a dalšími rozlišovat dvě základní období Havlovy veřejné činnosti.
    Bylo tu období před rokem 1989, Havel objektivně vyjadřoval zájmy lidské emancipace proti stalinistickému státně kapitalistickému odcizenému systému, kdy je autorem pozoruhodných textů, které zmiňoval Jakub Patočka ve svém článku (polemika s Milanem Kunderou, dopis Gustávu Husákovi, esej Moc bezmocných, nebo jeho divadelní hry). V roce 1978 Havel mj. signoval manifest 100 let českého socialismu a sám se za socialistu označoval. A pak je tu období po roce 1989, které je rozpornější. Po první dvě léta je u Havla nepochybně zřetelná a záslužná snaha zachovat Československý stát a budovat jej na spravedlivějších základech. Komunisté mu s oblibou připomínají z té doby jeho amnestii, to že jeho první cesta nevedla na Slovensko ale do Německa, výroky o králíkárnách, že není nepřítel socialismu, že jsou lži komunistické strašení nezaměstnaností, že nechce nic vracet z rodinného majetku, že chce zrušit vojenské bloky, že chce být presidentem jen do svobodných voleb atd.
    Původ v horních vrstvách a celoživotní perspektiva pražské kavárny případně „valutového“ vězně, také jedince nevybaví přílišnou empatií k pocitům běžného člověka. Byt v paneláku se jeví králíkárnou z perspektivy mnohametrového bytu na Rašínově nábřeží. V té samé době je ale chvályhodný Havlův odpor k uplatňování principů kolektivní viny formou tzv. lustrací nebo jeho víra z prvních prezidentských projevů, že jednou se naší levice opět podaří dát smysl „tomu krásnému slovu socialismus“. Ostatně i jeho tolik kritizovaná omluva sudetským Němcům znamenala významný krok vpřed v česko-německém smíření, kde by pro současnou českou levici měla obzvláště velkou roli hrát vzpomínka na sudetoněmecké komunisty, sociální demokraty a další antifašisty a jejich často zlý osud po válce. Ostatně Havlova iniciativa nevedla k nějakému obnovení politického vlivu Německa v naší zemi, jak se mnozí jeho tehdejší kritikové obávali.
    období po roce 1992, kdy se Havel se dostává do vleku ODS, která se možná pro kandidaturu Václava Havla na úřad presidenta nově zřízené ČR rozhodla teprve se zřetelem k zahraničí a menším koaličním partnerům. Tehdejší hegemonie ODS Havla nutila dělat mnohé kompromisy. Možná hráli svou roli i jeho pravicoví poradci Pavel Tigrid a Saša Vondra. Tak nastává ona neslavná doba absolutní kulturní hegemonie české pravice let 1993 – 1997, kdy je duo Klaus – Havel vnímáno velkou částí občanů – jejich příznivců i odpůrců – jako dvě strany téže mince. Klaus jako ten, kdo se nám stará o peníze a Havel jako ten, kdo naplňuje naše životy morálkou a duchovnem. Je skutečností, že po celou první polovinu 90. let byla Havlova protiklausovská rétorika velmi umírněná až neviditelná. Jeho hlavní stanovisko bylo, že dnešní doba potřebuje více morálky, tedy stanovisko, které spíše vytvářelo onu kouřovou clonu zastírající lumpárny tehdy páchané. Také vystoupení Havla z tohoto dua v roce 1997 v sobě neslo hořkou příchuť.
    Václav Havel dokázal popsat tento postkomunistický marasmus silněji teprve v roce 1997 a patří mu za to dík, ačkoli tak učinili přední a lépe i jiní (např. Egon Bondy, Karel Kosík, Ivan Sviták), slova vyřčená z prezidentského stolce měla svou váhu. Havel popsal postkomunismus dvěma pojmy, nejprve v roce 1997 jako „blbou náladu“, což se stalo široce rozšířeným pojmem, ačkoli podle mého nedostatečně popisoval ekonomické a společenské struktury, neboť vše redukoval na psychické stavy lidí. Později snad v roce 1999 použil pojem „mafiánský kapitalismus“, což je podle mého příhodnější, neboť se nebál použít slovo kapitalismus, ačkoli se v první polovině 90. let hovořilo eufemicky o „tržním hospodářství“ a navíc tento pojem, který se intelektuální pravice v čele s Václavem Klausem pokoušela rehabilitovat, opatřil negativním adjektivem. Horší je, že příčiny tohoto stavu Havel už přesně definovat nedokázal.
    Případně Havla parodovala před pár lety skupina Guma Guar, když vytvořila billboard s jeho podpisem a bombou místo srdíčka ve zřetelné narážce na Havlův nešťastný pojem “humanitární bombardování“. Havel svými výroky na podporu radaru, psaním úvodu k pamětem George Bushe, vojácky říznými vyjádřeními na adresu Ruska podle mého soudu zrazoval sám sebe. Ve světle těchto výroků zanikaly jiné, chvályhodné iniciativy exprezidenta, zmiňme alespoň obhajobu gayů a lesbiček nebo neudělení státního vyznamenání bratřím Mašínům, pro které vždy zůstal exponentem přetrvávajícího vlivu komunistů.
    Havel se později stylizoval a byl sám stylizován do role odpůrce Václava Klause, kterého popisoval jako svého druhu „marxistu“, neboť „podobě jako marxisté vidí jen záležitosti ekonomiky“. Je paradoxem, že Klaus popisoval Havla jako též svého druhu marxistu, neboť jeho humanrightizmus a ngoismus je prý nejnovější inkarnací marxovského komunismu. Z marxismu se tak v rétorice obou čelných představitelů transformace stával klacek na odpůrce. Kdyby se Vácalav Havel opravdu vážně zbýval studiem marxistických autorů, vyvaroval by se používat podobně zjednodušujících nálepek a možná by došel tam, kam jeho názorový souputník Dalajláma, který tvrdí, že je stále marxistou. Jelikož Havel nikdy neviděl celou šíři společenských zájmů a pozic, nemohl pochopit podstavu současné hegemonní ideologie, která je o to nebezpečnější, že na sebe bere nálepku, normálnosti, přirozenosti, atraktivity a zdravého rozumu a musel se nutně domnívat, že jsme dnes svobodní.
    Karel Kryl řekl o Havlovi, že nikdy nepochopil dělnickou třídu. Byl to mimořádně bystrý postřeh, Havel se příliš nezajímal o problémy nezaměstnaných, manuálně pracujících, o problémy drobného člověka. Spíše u něj nalezneme vyjádření kritizující výstavbu montoven a technologických parků, které dávali právě oněm drobným lidem práci. Ve sporu ekologie nebo tvorba pracovních míst vždy volil to první. Havel nikdy nepochopil kapitalismus a zvláště to, v jakou bestii se dokáže proměnit, když není spoután sociálním státem. Známý a smutný je jeho výrok z rozhovoru s Alexandrem Kramerem pro Právo, že sice „ekonomii nerozumí, ale myslí si, že taková ohavná věc jako dědická daň by měla být zrušena.“ Nepomohly ani vyjádření, že se nestaví na pravici nebo na levici, neboť tyto kategorie považuje za vyčpělé. Pokud toto někdo říká v době hegemonie pravicového liberalizmu.
    Netřeba komentovat odporné vyjádření jedné stalinské mládežnické sekty z tohoto týdne „národe oslavuj, zemřel nepřítel lidu Václav Havel“ (www.komsomol.cz). Spíše jde o to, že věrna své rituální nenávisti k Havlovi a „havlismu“ umožnila KSČM volbu Václava Klause presidentem roku 2003. Připomene nám to 29. 12. 1989, kdy komunisté věrni své rituální nenávisti k Alexandru Dubčekovi zvolili presidentem raději Havla, který jim nebyl tolik symbolem vlastní ničemné minulosti. Možná by se zvolením Dubčeka československý stát nerozpadnul, nejen proto, že by se třeba nedopustil jako Havel amatérského vstupu do problematiky názvu země a státního znaku, který rozdmýchal onou tragickou „pomlčkovou válku“, ale třeba by se Slováci více identifikovali se společným státem. Možná by zvolení jiného kandidáta než Klause v roce 2003 přispělo k vytvoření lepší společenské atmosféry. Rituální nenávist k Havlovi stavěla české komunisty poblíž republikánských kraválistů, ačkoli se na rozdíl od nich nikdy nesnížili ke znevážení presidentské volby takovým způsobem jako Sládkovci v roce 1993 a 1998. Čeští komunisté nebyli po roce 1993 vůči Havlovi bohužel ochotni zaujmout podobné stanovisko, jako jejich předchůdci vůči T. G. Masarykovi v nadějných dobách po roce 1945 (ať už šlo o taktiku nebo upřímné přesvědčení), že totiž lze spatřovat dvě období Masarykova života, pokrokové a méně pokrokové. K tomu se přidala nešťastná vlastnost Havla – politika, že pokud mu byl někdo nepříjemný, vyhýbal se mu. KSČM si tak mohla právem stěžovat, že ji – parlamentní stranu president republiky ignoruje.
    Václav Havel je mrtev, ale diskuse o něm na levici budou bezpochyby pokračovat. Myslím, že v diskuzích proběhlých v minulých dnech ukázala česká kritická veřejnost svou otevřenost, zároveň se nebála zmiňovat problematické stánky Václava Havla a nepropadla tatíčkování. Pro další osud Havlova odkazu bude důležité, zda onen liberální proud české politiky, posměšné nazývaný okolím Klause pravdoláskou dokáže napravit selhání svého zakladatele vůči české levici, zda uvidí českou společnost i z jiné než kavárensko-pražské perspektivy, zda uvidí zahraniční postavení naší země jinak než z perspektivy americké bitevní lodi a zda si uvědomí, že liberální utopii života v pravdě a svobodě může realizovat jen společně s úsilím o rovnost a sociální spravedlnost.

  3. škoda ho říká:

    „Máme před sebou jeden základní úkol, z něhož by mělo vše ostatní vyrůstat. Tímto úkolem je bděle, rozmyslně, pozorně, ale zároveň s plným sebenasazením čelit na každém kroku a všude iracionálnímu samopohybu anonymní, neosobní a nelidské moci Ideologií, Systémů, Aparátů, Byrokracií, Umělých jazyků a Politických hesel; bránit se jejímu kom­plexnímu a všestranně zcizujícímu tlaku – ať už má podobu konzumu, reklamy, represe, techniky, či fráze (této rodné sestry fanatismu a studny totalitní­ho myšlení); čerpat bez ohledu na všechen výsměch svá měřítka ze svého přirozeného světa a reklamo­vat mu jeho upíranou směrodatnost; ctít s pokorou moudrých jeho hranice i tajemství, jež je za nimi; přiznat si, že je v řádu bytí něco, co zjevně přesahuje všechny naše kompetence; vztahovat se vždy zno­vu k tomu absolutnímu horizontu našeho bytí, který – pokud jen trochu chceme – tímto svým bytím vždy znovu objevujeme a zakoušíme; vycházet ve svém jednání ze svých osobně zaručovaných, nepředpojatě reflektovaných a ideologicky necenzurovaných zkušeností, měřítek a imperativů; věřit hlasu svého svědomí víc než všem abstraktním spekulacím a ne­konstruovat si jinou odpovědnost, než je ta, k níž nás tento hlas volá; nestydět se za to, že jsme schop­ni lásky, přátelství, solidarity, soucitu a tolerance, ale naopak vysvobodit tyto základní rozměry svého lidství z jejich vyhnanství do sektoru privátního a přijmout je jako jediná pravá východiska k smys­luplné lidské pospolitosti; řídit se vlastním rozumem a sloužit za všech okolností pravdě jako své bytost­né zkušenosti.“

    Václav Havel – 1984

  4. Zdeněk Gryc říká:

    AMERICKÁ BITEVNÍ LOĎ
    Zahraniční postavení naší země z perspektivy americké bitevní lodi, bych opravdu viděl rád, zejména proto, že jsem obdivoval techniku a statečnost amerického námořnictva v době, když SSSR a Japonsko mělo prakticky po celou dobu II. světové války smlouvu o přátelství.
    Pokud by se pan Jan podepsal celým jménem, třeba by nás oba pozvali na palubu.
    Zdeněk Gryc

  5. asdf říká:

    To Jan……je slušností uvádět zdroj ze kterého kopírujete….. např. Stanislav Holubec
    20.12.2011 08:00 Deník Referendum

  6. XXXXX říká:

    Já ho neměl nikdy rád, nechybí mi ani trochu. A to divadlo co tu okolo toho je, to je jen další ukázka obrazu českého národa. Doteď po něm pes neštěkl, najednou se můžou všichni posrat.

  7. Venca říká:

    XXXXX-řekl bych,že ten humbuk je hlavně pro zahraničí,aby se jasně ukázalo,že jsme tu skoncovali s minulým režimem a že jsou všichni prodemokraticky a prozápadně zaměření…..prostě taková demokratická propaganda

  8. asdf říká:

    To XXXXX – nevím, ve kterém psinci žijete, ale znám hodně lidí, pro které byl Václav Havel význačným člověkem…….pochybuji, že to někdo říká o vás….

  9. XXXXX říká:

    žiju v tom psinci, kterýho je Havel spoluautor, v „české verzi demokracie“

  10. jojo říká:

    Tak jsem teda myslel,že to smutnění po Leonidu Ilijiči Brežněvovi nepřekonáme, ale ukazuje se ,že Češi jsou paka nepřekonatelná.V době státního smutku mě rozesmálo rádio ,když hlásilo dva nápady čecháčských řiťolezců.Za 1) udělit Havlovi Nobelovu cenu míru, což je kravina,ta se post mortem neuděluje a za 2) 18.prosinec vyhlásit jako státní svátek.Mít jako svátek den něčí smrti bych tak chápal u Hitlera.Blbnem víc než Sověti.Paráda.

  11. Svatopluk Beran říká:

    Bylo napsáno a vytištěno za poslední dny nespočet pohledů a názorů na dění kolem úmrtí, pohřbu a životní cesty Václava Havla. Následující svědectví pamětníka je podle mne krátkým, ale velice reálným zhodnocením proběhlého nanebevzetí Václava Havla. Bylo podle mne nepochopitelné, že naše oficiální Public Relation neumožnila mnohým našim občanům vyjádřit rozporuplnost života Václava Havla. Na závěr tohoto úvodu bych rád přednesl aspoň jeden, který byl pisatelm použit ze začátku jedné z našich nejznámějších českých trilogií a to z knihy Jaroslava Haška – Osudy dobrého vojáka Švejka, kde si pan tajný agent Bretschnaider, po otázce na soukromého majitele hostince pana Palivce, kamže zmizel obrázek pana presidenta Havla, který tam byl ještě nedávno pověšen, (v knize se jak všichni dobře víme jednalo o tehdejšího rakouskouherského mocnáře), odvádí pana Palivce do vězení za jeho odpověď – že už na něj začli srát i mouchy.

    Pro asdf, přetisk je BL 23.12.2011

    My staří, kteří pamatujeme smrt už devátého prezidenta, se nedivíme naproti tomu ničemu, protože všechno už tady totiž bylo, a jenom výstražně říkáme: ……a jak to dopadlo? Na pohřeb prezidenta Masaryka mám osobní vzpomínku spojenou se školní tryznou, na kterou jsme nastoupili na školní hřiště. Protože jsme tam stáli dost dlouho, chlapec stojící přede mnou omdlel a padl na mne. Z tohoto pádu jsem měl takový šok, že nás odnesli oba. Pohřby dalších presidentů, Benešem počínaje, jsem pak už viděl buď osobně, nebo v televizi.

    Současný festival licoměrnosti a pokrytectví nepovažuji za výslednici lidového hnutí, nýbrž to je centrálně organizovaná akce, jakou pamatuji pouze z pohřbu prezidenta Gottwalda. Přemýšlivý člověk si jistě položí otázku, kdo za tím stojí a jak je to v demokratické společnosti vůbec možné. Odpověď je jednoduchá, prakticky veškeré tištěné i elektronické sdělovací prostředky jsou v rukou úzké skupiny lidí, ať už je to Ringier, či Murdoch, nebo jak se všichni ti „Majitelé pravdy“ jmenují. Majitelé pravdy jsou schopni na zmáčknutí jediného tlačítka vygenerovat jakoukoliv celosvětovou akci, ať už se jedná o ideologické zastřešení útoku na Irák, nebo vytvoření kumulonimbu slávy kolem hlavy kteréhokoliv nebožtíka, který patří do skupiny „chlapců, kteří spolu mluví“. Havel nesporně patřil do skupiny „zasvěcených“, svou roli sehrál dobře a proto si jejich vděčnosti zaslouží.

    Ve zpětném pohledu na morální vývoj naší společnosti musíme bohužel konstatovat, že Havel je sice označován za tzv. morální autoritu, ale ke zlepšení morálky vůbec nepřispěl. Pod jeho filosofickými úvahami bujel zločin a nemorálnosti a on sám neudělal k nápravě hroutících se ideálů vůbec nic. Na začátku vyčerpal svůj kredit restitucí majetku svého strýce Miloše Havla a pak už nezbývalo nic jiného, než mlčet, a nechat „kamarády revolucionáře“ dělat, co si zamanou. V meditujícího člověka se změnil teprve svou operací plic, neboť od té doby byl neustále v kontaktu se smrtí. Byl to pomalu umírající člověk, obklopený týmy lékařů, kteří ho po řadu let ošetřovali a udržovali naživu, a právě v této době začaly jeho úvahy o životě, poslání člověka a smyslu života. Protože Václavu Havlovi nestačil v těchto, pro něj těžkých chvílích, k duchovní útěše pražský primas ani biskup Václav Malý, zval si do Prahy duchovního vůdce až z Tibetu, z jehož rukou přijal před několika týdny i „poslední pomazání“. Po těchto zkušenostech se člověk musí divit, proč se k závěrečnému pietnímu ceremoniálu hlásí církev římskokatolická.

    Proto říkám, nechte jim to divadlo dohrát a jen co projde dým z těla oslavovaného komínem Strašnického krematoria, začnou se organizátoři opět hádat a pomlouvat, dokončí rozdělané rozkrádačky a začnou přemýšlet o nových. Život půjde svou cestou, přibude nám několik tisíc přejmenovaných ulic, náměstí, budov a institucí a jen ti mladí mají naději se dovědět, jak to dopadne. S ohledem na jeho duchovní sílu bych předpokládal, že existuje jeho závěť, ve které si odchod ze života naplánoval. Určitě tam nebylo nic z toho, čeho jsme v těchto dnech svědky.

    Václav Havel určitě nebyl zlý člověk, byl jedním z nás, kteří si přáli odchod bolševismu na smetiště dějin, kteří jsme v mrazech cinkali klíči a volali jeho jméno. Jde jen o to, zda si byl plně vědom, k čemu posloužil.

  12. Radek říká:

    Pane Berane, tento ubohý plagiát si pan Havel nezasloužil. Se svými myšlenkami a chováním, kterým se tady snažíte oblbovat a unavovat čtenáře se musíte před ním stydět a měl by jste se mu omluvit.

  13. bengo říká:

    Beran na hrad!!!!

  14. Svatopluk Beran říká:

    Pane Radku mám na mysli nezpochybnitelné skutečnosti. Záporných příkladů v jeho životě je mnoho, pouze se přes dnešní mediální cenzuru nedostanou, protože media ovládají ti, jimž, ať už vědomky nebo nevědomky po roce 89 sloužil. Je například velice dobře znám Dopis osmi – http://www.ruleta.nazory.cz/dopis_osmi.php – ve kterém Václav Havel podpořil invazi do Iráku, která jak jistě dobře víte proběhla naprosto v rozporu mezinárodním válečným právem a to na zcela vymyšleném podkladě, vládou Spojených Států. Václav Havel byl posledních dvacet let mluvčím utlačovaných – ale jen těch, které utlačovali naši protivníci. Za práva utlačovaných žen např. ze Saúdské Arábie se nikdy nepostavil. Praktikoval to, čemu se říká dvojí metr. Oprávněně kritizoval poměry v Bělorusku, na Kubě a v Číně, ale nikdy se – alespoň verbálně – nezastal těch, kdo trpěli v zemích našich spojenců a následky našich západních, tzv. humanitárních intervencí. Jeho – climb rectum to USA – po roce 89 je trestuhodný. Je jisté že morální postoje Václava Havla, budované před rokem 1989 zaštítily a i nadále zaštiťují válečné zločiny. Nejposlednější případ se udál v posledních dnech, viz. Novinky cz. – Vrtulníky NATO zabíjely děti místo Tálibů, pumpu zaměnily za kanón. Zvláštní afghánský vyšetřovací tým ustavený prezidentem Hámidem Karzáím v sobotu obvinil mezinárodní síly ISAF, že zbytečně zabily desítky civilistů. Jen za posledních několik týdnů jich bylo 21 včetně několika dětí, které zahynuly 13. prosince, uvedla agentura DPA. Já říkám, že Václav Havel je rozporuplná postava. Jeho doslovné kanonizování a glorifikace dnešní vládním estabilišmentem je zcela v rozporu z jeho pozdějším skutečným životem a esejemi které publikoval ještě před rokem 89 a nijak nepřispěje jeho pozitivním zásluhám pro ukončení vlády jedné strany, v naší zemi.

  15. asdf říká:

    přízemní beran umí pouze kopírovat, ale to je známá věc…a pro pana xxxxx – opravdu jsou dnes hranice otevřené.. sbohem!

  16. Svatopluk Beran říká:

    Pro asdf. Dva tisíce let již církevní inteligence kopíruje bibli a například pan Duka i papež při svých mších jen opakují staré obyčejné pravdy. Z logiky věci jsou tedy vlastně pouhými přízemní kopíranty. Toto nám tak asi říká úroveň inteligence příspěvku asdf.

  17. Jan říká:

    Pro asfd,podle mého osobního názoru, by diskutující čtenáři bloku JL měli spíše diskutovat nebo polemizovat nad obsaheh daného komentáře, pokud mají potřebu vyjádřit také svůj nebo i jiný věcný názor se kterým se osobně shodují.Možná,že asfd nepochopil,že ani mě nebo p.Beranovi nejde o nepoctivé a laciné kopírování různých článků pro své osobní zviditelnění,ale o širší a objektivnější názorovou polemiku,která může být podložena různými odbornými i historickými fakty a názory.Pravdou ale zůstává,že né každý čtenář nebo diskutující takovou názorově věcně širokou diskuzi jako asfd osobně vítá nebo těžko snáší.

  18. Jan říká:

    Jiří Baťa pár dní před úmrtím Václava Havla ve svém článku (BL) Václave Havle, pouč nás, co je to skutečná demokracie!V druhé polovině článku konstatuje:Je poněkud abstraktní, když se v současnosti Havel angažuje jako hlasatel, ne-li učitel demokracie, pro kterou sám v současných domácích podmínkách nečiní nic. Nicméně jeho ješitnost mu nebrání, aby poučoval jiné národy, jak a co činit pro dosažení opravdové demokracie ve svých zemích, když on sám není schopen být nápomocen realizovat opravdovou demokracii ve své zemi. Na rozdíl od podpory opozice v Rusku českou opozici nepodporuje, neradí ji a až provokativně ji přehlíží. Vědomě, protože by nejspíše se zlou pochodil. O jeho demokracii nejspíše nemá ani opozice, ani občané již zájem! Je proto až troufalost vyzývat opoziční síly v Rusku, aby se neustále domáhaly občanských práv a svobod a aby přesvědčily ruské občany, že to, co se jim předkládá jako demokracie, žádnou demokracií není. Ještě že Havla nenapadlo dát jim jako příklad demokracii v Česku. To by totiž bylo faux pas největšího kalibru. Nicméně i když takové a podobné „chorobné výlevy“ pobaví, na druhé straně je to však i smutné, kam až Václav Havel se svým neopětovaným či zneuznávaným velikášstvím dospěl. S názorem Jiřího Baťi osobně souhlasím.Názorové oponenty prosím aby nepolemizovali o objektivitě a osobních sympatiích k BL a jejich autorů, ale o jednom faktickém názoru na posledních postojích exprezidenta Václava Havla k současnému dění u nás i ve světě.

  19. asdf říká:

    Honzo, pokud kopíruješ, uveď zdroj a není problém…….jak prosté…..že kněz cituje z bible? No to je novinka…..

  20. Jan říká:

    asfd,pokud jsi takový opravdový a spravedlivý zastánce slušné a etické morálky všech autorů komentářů, neměříš bohužel všem diskutujícím všech diskuzních blogů JL stejným metrem.Václav Havel byl zřejmě tvoje oblíbená osobnost a nikdo ti tvé přesvědčení ničím vyvracet nebude.Máš na to pochopitelně svobodné právo.Problém je, že těžce neseš některé oprávněné kritické názory na exprezidenta Havla zejména v období jeho prezidentské role.Pokud by byl můj první komentář více příznivě nakloněn Václavu Havlovi,neuvedení zkopírovaného zdroje by ti vůbec nevadil.

  21. Jan říká:

    Svatopluk Beran byl již zde několikrát v diskuzních tématech JL některými svými názorovými oponenty osobně nevkusným způsobem napadán a urážen.Místo korektní a věcné diskuze formou psaných komentářů, musel především čelit nevybíravým osobním útokům a urážkám.Kde byl asi tehdy asfd se svoji zásadovou objektivní slušností a korektností aby ty velmi neslušné, tehdy také razantně pokáral a napomenul.
    Mně osobně plagiáty rúzných článků v diskuzních příspěvcích nevadí a nekádruji je, zda jsou z pravého nebo levého politického spektra.Uváděný zdroj plagiátu autorem komentáře mně také moc nezajímá.Podstatné pro mě je, zmíněný obsah komentáře. Mohu s nim souhlasit nebo mu věcně oponovat.Pokud nejsem schopný této slušné a korektní věcné diskuze formou třeba i plagiátu(zveřejněňim zdroje nebo ne), je zbytečné podle mého se jinak uchylovat k trapnostem.

  22. Svatopluk Beran říká:

    Teologicky vystudovaní kněží již 2 000 let – přepisují – tedy kopírují – a následně citují – prezentují – myšlenkové pochody dávno zemřelých občanů naší planety, jež byly následně zapsány do církevní knihy, tzv. bible. Byla a je to i dnes celkem běžná praxe všech papežů, kardinálů, biskupů a dalších církevních hodnostářů. Jistě se asdf shodneme na tom že to povětšinou nejsou žádní nýmandi. Nezdá se ti tedy asdf, že tu dáváš tak trochu v sázku úroveň svého myšlení svými odpovědmi?

  23. bengo říká:

    Slečno Regíno,jakoby mi to z pusy vypadlo!

  24. Svatopluk Beran říká:

    Slečno Regino domnívám se, že jste nepřesně pochopila proč jsem použil církev ve dvou svých článcích. Po mém napadení od asdf oohledně kopírování, jsem mu chtěl ukázat že je celkem běžné zveřejňování myšlenek někoho jiného pokud se s nimi ztotožňuji. A že například i nejvyšší činitelé církve se za to vůbec nestydí již 2000 let. Jakákoliv církev není můj šálek kávy a o tom kolik dokázala v historii napáchat zla, víme každý dost a dost. Co se týče V.H. plně platí to co jsem napsal ve svém prvním článku na tomto blogu. Poděkujme mu za to co udělal pro odstranění vlády jedné strany, klidně po něm pojmenujme například pražské letiště, nedělejme ale zněj to čím nebyl a klidně zveřejněme jeho historické morální selhání. V opačném případě, při neuvádění, zatajování či manipulování s historicky proběhlými skutečnostmi, mohou například kdejací Radkové a to ať už stojí na kterékoliv straně, (z bývalé vlády jedné strany v naší zemi známe mnoho podobně se chovajících komunistů), znemožňovat každému občanovi utvořit si svůj vlastní názor.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I