Blog Jihlavských listů

Ivo Strejček
52- Od roku 2004 poslanec Evropského parlamentu za ODS. Narozen 11. ledna 1962 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Brně. V letech 1996/97 byl tiskovým mluvčím předsedy vlády Václava Klause a vlády ČR. Od roku 1998 do roku 2010 byl členem Zastupitelstva města Žďáru nad Sázavou. V Evropském parlamentu působí v hospodářském a měnovém výboru a jako náhradník v zemědělském výboru. Je členem delegace Evropského parlamentu pro spolupráci s Čínou. Je ženatý a má dvě děti.

Správné prezidentské veto

Ivo Strejček | Pondělí, 8. 10. 2012 v 16:39

V politickém a společenském kvasu minulých týdnů neoprávněně zapadlo jedno z nejnovějších vet prezidenta republiky Václav Klause: veto novely Zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Považuji prezidentovo rozhodnutí poslat zákon zpět poslancům k pozornějšímu přezkoumání za lidsky hodnotné a správné z následujících důvodů.

**Kritika ze zahraničí**

Novelu zákona 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí si svým způsobem na České republice vymohlo několik zahraničních institucí. Vysoká komisařka OSN pro lidská práva. Dětský fond OSN a Evropská komise.

Tyto nadnárodní instituce působící mimo území České republiky tvrdí, že je u nás příliš mnoho dětí v ústavní péči a málo v péči pěstounské a požadují, aby děti do tří let svého věku byly pouze v pěstounské péči.

Jaká je skutečnost? ČR „nedrží“ evropský rekord 20 000 dětí v ústavech, jak se tvrdí, neboť je třeba rozlišit pobyt v ústavech, a tzv. ústavní výchovu.

Z oněch 20 000 dětí je asi 10 000 dětí handicapovaných, z nichž plných 9 600 je v dětských ústavech na přání rodičů.

Další 2 000 dětí jsou v kojeneckých ústavech a asi 2/3 z tohoto počtu se ve věku 3 let vrací do svých rodin.

Ano, v dětských zařízeních je asi 8 000 těch dětí, které buďto samy páchají trestnou činnost, či žijí v rodinách s tak vážnými problémy, že je jim lépe v péči profesionálních pečovatelů.

Kritika ze zahraničí je proto neobjektivní, ubližuje těm, kteří se o takové děti u nás starají a posuzuje nás podle svých vlastních standardů z pohodlné vzdálenosti.

**Rodina**

Bez jakékoliv debaty je fakt, že dítě má mít svoji rodinu. Má vyrůstat ve vlastním prostředí, obklopené milujícími lidmi, má se od svých rodičů učit ctít a pěstovat hodnoty.

Rodina má být dítěti kruhem bezpečí a jistoty.

S krizí rodiny a jejích hodnot, tak často módně opovrhovaných, však roste počet dětí, které nemají štěstí dobrých rodičů. Prožívají nekonečná traumata rozvráceného prostředí, ve kterém jsou přítomny drogy, alkohol, domácí násilí, sex na prodej, promiskuita, atd.

Pro takto sociálně deprivované děti je prostředí dětských zařízení vysvobozujícím a stimulujícím.

To sice zákonodárci ve své novele uznávají, co však přehnaně glorifikují na úkor po léta fungujícím dětským ústavům, je vnucování náhradní rodinné péče dítěti skoro za každou cenu.

**Pěstouni**

A zde je jeden z hlavních sporných momentů vetované novely. Z onoho ctěného a váženého pěstounství, které je pro pěstouny samotné posláním, činí novela povolání.
Dnešní odměna pěstouna je vymezena ve výši 3 126,- Kč. Novela zvyšuje tuto částku na 8 000,- Kč a přiznává jí statut platu (pečující osoby budou důchodově pojištěny).

Spornost tohoto rozhodnutí je nasnadě. Říká-li zákonodárce, že náhradní rodinná péče má vždy přednost, a pokud současně z tohoto typu péče tvoří povolání, chtě nechtě vytlačuje to nejpodstatnější: péči o dítě z lásky, z touhy mu pomoci, z ušlechtilého lidského hnutí pokusit se dítěti nabídnout mír domova.

Děti nejsou zboží, a ani pečovatelská péče nemůže být námezdní.

A kde se najednou vezme tolik nových, připravených „pěstounů z povolání“, počítá-li novela s rušením kojeneckých ústavů? Myslí ministerstvo práce a sociálních věcí vážně, že to vyřeší státní náborové kampaně?

To by zřejmě nebylo dobře. Kruté pro děti samotné, skličující pro ty dnešní ctihodné pěstouny z lásky.

Pan prezident vrátil Sněmovně novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí k novému zvážení z několika dalších podstatných důvodů a ve svém zdůvodnění napsal, mimo jiné, že „zákon je bezcitný a surový“.

Po prostudování všech souvislostí považuji jeho rozhodnutí vetovat právě tento zákon za správné: obsahově i lidsky.

70 komentářů k článku “Správné prezidentské veto”

  1. Svatopluk Beran říká:

    Pro pana Berku, Furbachera i mnohé další nevěřící tomáše o systému virtuálních – tedy téměř ničím nepodložených peněz – . Soustřeďte se na třetí odstavec.
    Český ekonom v MMF razí cestu k odbourání dluhů.

    http://www.novinky.cz/ekonomika/282347-cesky-ekonom-v-mmf-razi-cestu-k-odbourani-dluhu-chce-zestatnit-penize.html

    Chce zestátnit peníze. Jako mávnutím kouzelné hůlky by bylo možné snížit čistý veřejný dluh Spojených států amerických a následně takto postupovat i v případě Velké Británie, Německa, Itálie nebo Japonska. Vyplývá to ze studie, pod kterou jsou podepsaní dva ekonomové Mezinárodního měnového fondu: Čech Jaromír Beneš a Němec Michael Kumh.

    Podle obou vědců by se dala postavit ochranná zeď proti zvyšování dluhu vůči hrubému domácímu produktu a stabilizovaly by se i ceny. Rovněž by se podstatně omezila moc bank a bankéřů.

    Celý trik spočívá v náhradě systému vytvořených peněz v rámci soukromých bank, což představuje zhruba 97 procent finanční nabídky, systémem státním. Konkrétně to znamená útok na „peněžní rezervy v bankovním systému“.

    Jde tak vlastně o návrat do minulosti, tedy do doby, než byla kontrola peněžních zásob svěřena do soukromých rukou. Jestliže jsou totiž věřitelé nuceni se smířit prakticky se stoprocentní rezervní podporou pro své vklady, ztrácejí pak důvod vytvářet peníze sami o sobě.

    Stát by tak získal kontrolu nad peněžními zásobami bez závislosti na jakýchkoli bankovních institucích. Omezily by se tak rovněž negativní cykly směřující k velké koncentraci bohatství pro určité skupiny obyvatel.

    „Kontrola růstu úvěrů bude mnohem přímější, protože banky již nebudou moci v porovnání s dneškem vytvářet vlastní finanční prostředky,“ píše se mimo jiné ve studii. Měl by tak padnout mýtus, že banky jsou čistými zprostředkovateli a jsou závislé na získání finančních prostředků, než mohou přistoupit k půjčce.

    Studie je tak dalším příspěvkem k názoru na spor mezi zastánci 100procentních rezerv a na stoupence svobodného bankovnictví.

    Neuvažují o tom samozřejmě jenom čeští ekonomové v MMF.

    http://www.blisty.cz/art/65523.html

    Financial Times: Zruší ústřední banky dluhy států?

    Na zasedání MMF v Tokiu o tomto víkendu bylo zřejmé, že vlády mají potíže jak nalézt správnou rovnováhu mezi omezováním státních dluhů, které nyní v rozvinutých ekonomikách přesahují 110 procent HDP, a jak zároveň stimulovat ekonomiku, píše v deníku Financial Times známý ekonom Gavyn Davies. Jednou radikální možností, o níž se nyní hovoří, by bylo zrušit tu část vládních dluhů, které na sebe převzaly centrální banky v rámci tzv. kvantitativního uvolňování (tj. tištění peněz). Konec konců by to neměl být takový problém, protože jak vláda, tak ústřední banka jsou součástí státního sektoru.

    Pár otázek ještě pro pana Furbachera i další zdejší oponenty. Víte co to je Run na banku? Nebo jak je vůbec možné že banky umožňují bankroty – tedy odpuštění převážné výše dluhů dlužníkům? Víte co je to multiplikace peněz či pěněžní multiplikátor? Víte co to je monetizace dluhu? Víte jaký je rozdíl mezi komoditními, přirozenými a papírovými penězi? Víte vůbec něco o nynějším bankovním systému, který existuhe pouze na principu částečných rezerv a jaké procentní maximální rezervy jsou požadovány. Žádný jiný bankovní systém totiž v postmoderním finančním kapitalistickém světě neexistuje. No popravdě řečeno existuje. Například Švédsko, Mexiko i některé další země nepoužívají rezervy vůbec. Pane Furbacher vaše myšlenka že já nebo někdo jiný uloží své peníze do banky a jen ty mohou být dále bankou půjčeny je na úrovni desetiletého dítěte. Doporučuji vám knihu – Peníze do kapsy – která vyšla v roce 2004 v edici Albatros a je směřována právě čtenářům od deseti let. Ještě jednou – převážná většina peněz v kterýchkoliv zemí jsou pouze potištěné papírky plus záznamy na discích kompjutrů. Menší část hodnoty peněz obíhá po světě v papírové podobě, zbytek je přesměrováván ve vteřinových intervalech, například pomocí kreditních karet, či bankovních příkazů z disku jednoho počítače jedné banky na disk počítače banky druhé. Oba dva typy těchto peněz vznikly v komerčních bankách na podkladě vystavení dluhu fyzické nebo právnické osobě. Tento dluh je krytý pouze několika procentním jištěním (někdy ani to ne) a počítá s tím že dluh byl poskytnut zodpovědné osobě, která svým budoucím myšlením nebo prací, dosavadnímu virtuálnímu dluhu, hodnotu teprve vytvoří. Centrální banka pak emituje to znamená – tiskne nebo naopak ztahuje bankovky z oběhu či zvyšuje nebo snižuje úrokovou míru likvidity. To je – umožňuje prodej nevyčerpaných bankovních rezerv mezi komerčními bankami přes banku centrální a to z ohledem na růst nebo snižování výkonosti ekonomiky té které země. Tím se snaží dopředu korigovat nebo i řídit výkyvy ekonomiky daných zemí.

  2. Svatopluk Beran říká:

    Podívejme se trochu konkrétněji a jmenovitě na činnost bankéřů velkých světových finančních center v jejich propletenosti na vlády jak malých tak i velkých států a to v návaznosti na doposud největšího světového hospodářského hegemona, to je Spojené Státy. Nezveřejňované doplňující informace z naší poslední krize. Odobí od roku 2005.
    Jak dobře víme Goldman Sachs je nechvalně známou globální investičně bankovní společností.
    http://www.cs.wikipedia.org/wiki/Goldman_Sachs Od roku 2002 je jejím místopředsedou a generálním ředitelem Mario Draghi. V období kdy Mario Draghi vedl a směřoval Goldman Sachs, byla tato nadnárodní investiční společnost mimo jiné hlavním finančním poradcem Řecké vlády. No a jak radila Řecké vládě víme dobře všichni. Napomáhala svými finančními machinacemi tuto zem zadlužit a zároveň tyto dluhy krýt. http://www.presseurop.eu/cs/content/news-brief/191021-goldman-sachs-pomahal-recku-skryt-dluhy Kdepak si myslíte že dnes Mario Draghi působí. Stal se od listopadu 2011 Prezident Evropské centrální banky a předsedou Evropské rady pro systémová rizika. http://www.ecb.int/ecb/orga/decisions/html/cvdraghi.cs.html Co vy všichni zde na to? Přidám další drobnosti. Například dva bývalí zaměstnanci Goldman Sachs, Robert Rubin a Henry Paulson, po kariéře v soukromém sektoru této nadnárodní finanční společnosti, řídili sekretariát státní pokladny Spojených států amerických (United States Secretary of the Treasury, obdoba ministerstva financí) – Rubin v administrativě prezidenta Clintona a Paulson za George W. Bushe. Jak asi může vypadat svět a vlády když si napřed tyto nadnárodní společnosti vybudují pastičky a tunely načež se pak tito úspěšní budovatelé fiskálních tunelů nominují do státních ministerstev, jako je třeba ministerstvo financí Spojených Států či řiditele nejmocnějších bank. Nezapomeňme v tomto sledu na ty, kdo se též snaží získat post presidenta ČR. Jsou to pan Fišer a pan Dlouhý, oba dva bývalý komunisté. Na to se však v této branži nehraje. Co o nich víme? Není toho moc ale i to málo stačí si udělat představu o tom, pro kohoi asi tito pánové pracují. Pan Fišer http://www.cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Fischer byl premiérem vlády, která dosáhla našeho druhého historicky nejvyššího státního schodku. http://www.cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_dluh_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky No a kam byl přesměrován po ukončení úřednické vlády? No přece do Evropské banky. Od září 2010 byl totiž zvolen viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj sídlící v Londýně. Nyní během své volební kampaně na prezidenta čelí kritice pro fingovaná placená setkání s významnými osobnostmi. Při své propagační návštěvě USA v září 2012, za kterou celkem vynaložil dva a půl milionu korun, měl PR agentuře Guestbookers.com a PR poradci Garrettu Marquisovi, zaplatit, aby mu zprostředkovali publicitu v amerických médiích a setkání s někdejším republikánským kandidátem na prezidenta USA Johnem McCainem. V USA vystoupil v ekonomickém pořadu televizní stanice CNN Quest Means Business a mimo to se setkal i s Henrym Kissingerem. Dnes je tento náš úspěšný zadlužitel, bankéř a přítel jednoho z největších politických světových hráčů směřován na našeho presidenta republiky. No a pan Dlouhý? http://www.cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Dlouh%C3%BD_(politik) V letech 1989–1992 byl ministrem hospodářství ČSFR a následně od září 1997 pracuje jako mezinárodní poradce nadnárodní investiční banky Goldman Sachs se zodpovědností za oblast střední a východní Evropy. Byl členem Evropské skupiny poradců Mezinárodního měnového fondu, je dozorčí rady Illinoiského technologického institutu, jenž sídlí v Chicagu a též naší ekonomické rady státu tzv. NERVu. Jestlipak znají naši občané všechny tyto informace o těchto dvou kandidátech na presidenta naší republiky? Jsou tito dva občané naší republiky, napojení na nejvyšší bankovní korporace, skutečně pro běžného občana naší republiky, těmi pravými?

  3. Jiří říká:

    Berane vás ty virtuální peníze zničí – jste finanční psychopat.

  4. Jan P. říká:

    Pane Jiří !

    Základní ideové proudy v rámci EU (platí i pro ČR) tvoří:
    Jeden staví na hegemonii Německa a na zájmech maximalizace zisku nadnárodních společností.S tímto ideovým proudem se npř.zde ztotožňujete vy nebo Libor Furbacher.

    Druhý pak hájí posilování politických, ekonomických i sociálních práv občanů. Spolu s druhým je potom možné zaznamenat ještě třetí možný proud, založený právě na systémové změně ve smyslu implementace prvků přímé demokracie do ekonomiky i politiky.Tento ideový proud je zde blízký npř.mě a Svatopluku Beranovi.

    Václav Klaus či Jana Bobošíková se nepřiklánějí k ani jednomu z těchto proudů. Nejraději by z Unie vystoupili, a netají se tím. Už proto je velmi důležité, aby se kritika Unie z jejich pozic nezaměňovala s kritikou z hlediska sociálně cítících.Tento ideový proud má zde také své příznivce.

    Nic mimořádného nebo zvláštního z řad ideových názorů (běžných občanů) se zde neuvádí.

  5. Zítek říká:

    To Jiří…..v oslovení pro Berana Vám přebývá slovo ,,finanční,,

  6. Jiří říká:

    Pro mne je důležitý sociální stát ale jen do té míry na co ten stát má ( vydělá si ) a ne založený na „darování“ výhod všem bez rozdílu a zásluh. Co se týč EU – určitě změna ve fungování, vztazích a zrušení byrokracie ( kolik těch úředníků nám ze strany EU „velí“ a kolik to stojí , )

  7. Jan P. říká:

    Jiří !

    Vaši apolitičnosti a neideologického vnímání vůbec nevěřím. Před čtenáři a diskutujícími se zde snažíte chytře vystupovat jako pragmaticky „zodpovědně “ uvažující. Každý z nás má jistě právo na svůj názor nebo sdílet politické a ideové názory.Vy sám jste především pravicový neoliberal jako řemen. Prováděná politika pravicového neoliberalismu se dnes pochopitelně těžko obhajuje.Některá fakta a důsledky této politiky npř. mechanismy a vliv globální banko mafie zde už uvedl Svatopluk Beran.

    Uvádíte: Pro mne je důležitý sociální stát ale jen do té míry na co ten stát má ( vydělá si ) a ne založený na “darování” výhod všem bez rozdílu a zásluh.
    Jako „pragmaticky“ uvažující snad víte,že rozsáhlá systémová korupce, která v České republice panuje rozkrade se, jak se shodují odborníci, každoročně v České republice s pomocí manipulace veřejných zakázek zhruba 100 miliard korun.
    Úplné zastavení čerpání peněz z EU, které nám reálně hrozí, by mohlo skokově navýšit státní deficit o procenta, což by prý mohlo nejen ohrozit vládní program finanční konsolidace, ale také rozkolísat finanční trhy. Přitom kdyby se vláda namísto tupého škrtání soustředila na skutečné priority, nemusel by Unii tímto způsobem de facto vydírat kvůli reálným obavám, že naše země nyní může ztratit mnohem víc, než kolik jeho vláda ušetřila s pomocí asociálních škrtů.

    Problém daňových rájů.
    Zalíbení v daňových rájích našly i mnohé české společnosti. Na kolik to přijde státní kasu? „Určitě je to v řádech desítek miliard korun,“ říká poslanec Jiří Dolejš (KSČM). Neodvažuje se tvrdit, zda se jedná především o firmy s fiktivními sídly: „Méně seriózní firmy to dělají výhradně z důvodu daňové optimalizace, sídla tedy fiktivní mají. Seriózní velké firmy takto nepostupují, ty si nepotřebují vytvářet fiktivní struktury, protože je mají.“ Podle vedoucí oddělení komunikace Generálního finančního ředitelství Jany Kaslové je zatím částečně známo jen to, že na účtech fyzických osob (nikoli firem), vedených v takzvaných daňových rájích, je uloženo asi 100 miliard korun.
    Podle České kapitálové informační agentury daňových rájů využívá asi 11 750 firem registrovaných v ČR, což je 3,28 % z celkového počtu českých společností. Trend meziročně roste o 15 až 20 %. „Nejlákavějšími destinacemi za účelem daňového plánování jsou z hlediska klasických daňových rájů Seychely, Britské Panenské ostrovy, Panama a Belize, přičemž s Britskými Panenskými ostrovy je sjednána Dohoda o výměně informací v daňových záležitostech a s Panamou bude smlouva o zamezení dvojího zdanění,“ říká Kaslová. Čeští poplatníci využívají ale i země, které uplatňují určité preferenční daňové režimy a jsou tedy kvazidaňovými ráji – především Nizozemsko, Kypr a Lucembursko, ale i Spojené státy americké.

    Dále uvádíte: Co se týče EU – určitě změna ve fungování, vztazích a zrušení byrokracie ( kolik těch úředníků nám ze strany EU “velí” a kolik to stojí ,

    A tady se už dostáváme k samotné podstatě Evropské unie, jenž je podle pravice, sama o sobě ztělesněním socialistického zla. Za vysvětlení by ovšem stálo například už to, jak je možné, že v parlamentu ,,socialistické“ EU mají od roku 1979, (od kdy se volby do europarlamentu konají) permanentní většinu pravicové partaje konzervativců, liberálů a křesťanských demokratů..? A ptát se můžeme dál. Co je socialistického na řízené likvidaci modelu sociálního státu, k níž právě v Evropě dochází na nátlak Bruselu, ruku v ruce s MMF a ECB? Co je socialistického na požadavku striktní privatizace posledních zbytků toho, co bylo do teď ve vlastnictví jednotlivých států? Co je socialistického na horečných přípravách Bruselu ještě větší centralizace a koncentrace moci v rukou hrstky unijních oligarchů, když idea socializmu tkví v přesném opaku, ve směřování k většímu podílu každého jednotlivce na řízení společnosti? A vůbec, položme si zde základní otázku, na kterou když si odpovíme, tak si zároveň odpovíme i na otázku jestli je EU institucí se socialistickým zřízením. Co je totiž hlavní myšlenkou, která dělá socializmus socializmem? Co je jeho podstatou, která jej na první pohled odlišuje od všech verzí kapitalistických zřízení?

    Ať nalistujeme heslo ,,socializmus“ v kterémkoliv naučném slovníku, či na internetu, tak se dozvíme, že pointou tohoto ekonomicko-společenského zřízení je jeho specifický vztah k vlastnictví strategických výrobních prostředků, zdrojů a institucí (bankovního sektoru), které mají klíčový význam pro fungování celé společnosti. Účelem tohoto ,,společenského“ vlastnictví není samoúčelné generování zisku do kapes jednotlivců, ale formou rozšiřování výdobytků sociálního státu umožnit participovat na zisku co nejširší části společnosti. A kdeže se tak v ,,socialistické“ EU děje? Nikde.

  8. Jiří říká:

    Ano, jsem pravicově založený a vůbec nevěřím levicovým slibům které nemohou být nikdy reálné v době demokratické společnosti. Vše je jen v chování lidí, jejich nenažranosti a závisti, ztrátě paměti a české lenosti. Dokud se toto nezmění, tak žádné společenské zřízení ani politické vedení společnosti nic nezmění a můžete tady psát-kopírovat co chcete. Já vám mohu předložit x článků a pojednání z druhé strany ekonomicko-politického spektra, která vá ty vaše myšlenky vyvrátí. Ale to je pro mne ztráta času zde přesvědčovat zarytého levicového demagoga jako jste s Beram vy.

  9. Zítek říká:

    Jan Beran zase kopíruje:

    http://www.czechfreepress.cz/

  10. VladimírV říká:

    Vážený pane Jane P. Socialismus jako společenský systém měl rovněž zajímavé konskvence. Pokud jste u zkoušky z politické ekonomie socialismu na VŠE dostal otázku, zda za socialismu existují tržní vztahy, mohl jste při odpovědi ano nebo i ne, od zkoušky vyletět. Centrálně řízená ekonomika našeho státu totiž nebyla schopna „trh“ akceptovat. Proto mohly vyniknout např. takové firmy jako JZD Slušovice, které s tichým souhlasem „rudého managementu“ dovedlo rychle reagovat na poptávku a v rámci přidružené výroby vyrábělo např. počítače. Holt valuty byly pro režim dobré. Nicméně, tímto v žádném případě neobhajuji nezralý a loupeživý kapitalismus, který se u nás rozvinul po roce 89. Ne všichni, kteří vložili své schopnosti do podnikání a dosáhli úspěchu, jsou zločinci. Za daleko horší neštěstí považuji nemravné jednání některých politiků a úředníků, kteří, aniž by za něco odpovídali, dosáhli na bohatství. A to na úkor zhoršování sociální situace většiny lidí. I oni přispěli k tomu, že mezi lidmi začalo platit, že se úspěch neodpouští.

  11. Svatopluk Beran říká:

    Pane Jiří sociální Evropa existoval dvacet poválečných let. Ve evropském východním bloku byla hodně přitažená za vlasy pro mnohé z našich občanů, avšak na západní straně Evropy, byla dostatečně funkční a života schopná. Nevím nic o tom že by tam vládli komunisté, ikdyž některé volby i vyhráli. Nebo se snad domníváte že tam nebyl kapitalismus a fungující tržní systém dostatečně propojený s kvalitním sociálním systémem?

  12. Svatopluk Beran říká:

    Pane Jiří, stejně tak jako rozmnožovací pud, je nejsilnějším lidským pudem, tak i prostředky směny – peníze – které vznikly přirozeným způsobem, jsou nezpochybnitelnou součástí postupného vývoje člověka v návaznosti na práci myšlení a vzájemnou výměnu, tedy obchod. Od té doby co lidé byli schopni se o sebe postarat tak, že již vše nespotřebovali okamžitě a zbyly jim přebytky na horší časy nebo výměnu, nabral vývoj člověka sprintující tempo. Bez následné možnosti ohodnotit věci a schopnosti člověka, by se vývoj lidské společnosti těžko posouval kupředu. Proto ten kdo se zmocní kontroly a organizování práce s penězmi a má možnost ji i ovládnout, ten také organizuje a řídí svět. Podle vaší teorie by musel být každý kdo pracuje s penězmi psychopat.

  13. Libor Furbacher říká:

    Pane Berane a pane Jane,dekuji za vasi collage a proste co se z toho da vybrat ve zkratce je toto.
    To jedno procento bankeru jsou hrozni zlodeji a az nam vsechno ukradnou tak je vezmeme utokem a vezmeme si nase penize zpet.Uz to tady bylo v nasejch podminkach to delal Klema.Proste si nepriznate ze to je proto ze se kazdy rok utraci ve state vic nez se vydela.
    Ale ma to jeden problem ,socialismus pracuje do te doby nez mu dojdou penize jinych lidi.A pak zkrachuje,Jak jsme videli.
    A to plati i o takovem pseudokapitalismu,kde statni sektor a silne labor union se svymi zakony,narizenimy a red tape ,ten kapitalismus svazou ,a pak se lidi jako vy divi jak ten kapitalismus nepracuje.
    Zminil jse se o Recku,mozna ze by vas to mohlo zajimat.Kdyby reci poslechly ty rady ktere jim byli davany tak by nemuseli byt tam kde jsou dnes .
    Znate pristav Pireus?Tak ho reci rozdelili a udelali z pulky takove recke “Slusovice“.Pulka ,samozrejme ta lepsi zustala statni a druha je pronajata Cinske firme Cosco za trictvrte miliardy dollars rocne.Po dvou letech provozu je vydelecna a moderne opravena a ma asi o tri sta zamestnacu vice.Zadne stavky ,statni pulka je porad ve stejnem problemu,prodelecna.Panove to je budoucnost jak se z toho statniho srabu dostat,proste to zprivatizovat.Stat dostava velke penize z najmu plus z dani lodi a z platu delniku a nemusi platit nezamestnaneckou,atd.Pokud mate zajem prectete si cely clanek zde.
    http://www.nytimes.com/2012/10/11/business/global/chinese-company-sets-new-rhythm-in-port-of-piraeus.html?pagewanted=all
    A uz je na case ,aby jste si uvedomili ze socialismus je brzda se svou kontrolou vseho a obrovskeho papirovani ,a hlavne ziti nad pomery.Zalezi jenom jak moc toho socialismu vlozite do kapitalismu .Cim vic socialismu v mixu,tim horsi ten kapitalismus je a tim vic vy socialisti na nej muzete nadavat.

  14. Jan P. říká:

    Pane Vladimíre!

    Teorie i samotná praxe,kterou zde v minulém režimu prosazovala tehdy vládnoucí KSČ(1948-89) neměla se socialismem nic společného.Jediný argument, na kterém takovéto pojetí stojí, je, že tak svůj režim oficiální stalinističtí aparátčíci sami nazývali. S takovou logikou bychom ovšem museli nazývat Německou demokratickou republiku demokracií.Můžeme tedy bývalé režimy východního bloku nazývat státním kapitalismem, osvícení lidé na západě je nazývají také stalinismem.
    Nikdo zde neháže všechny poctivé podnikatele a živnostníky do jednoho pytle s těmi nepoctivými.To stejné hodnocení platí i pro politiky a ostatní občany.Černo- bílé vidění bývá samozřejmě to nejhorší.

    Názorové dilema na kterém se těžko schodneme je, že selhává systém, ne pouze jednotlivci uvnitř systému.Za minulého režimu nám vnucovali podobné uvažování bývalí mocní a jejich poskoci. „Systém je nastaven správně,selhávají pouze jednotlivci uvnitř systému.“
    Vznik třídní nenávist,kterého se obáváte je především důsledkem neoliberální formy kapitalismu.Některým z nás by možná pomohlo přestat nekriticky přejímat mainstreamové názory.

    Adam Votruba v DR „O potřebě radikální levice“správně konstatuje:V současných krajských volbách zaznamenala komunistická strana nemalý volební úspěch. V části veřejnosti to vzbudilo pohoršení, mnohdy i lehkou hysterii, část lidí to možná pozoruje s jistým zadostiučiněním. Zaslechl jsem nářky některých novinářů nad tím, jak máme krátkou historickou paměť, když 23 let po listopadu „znovu volíme komunisty“. Kladu si otázku, proč se titíž novináři nepozastavovali nad krátkou pamětí neoliberální pravice, která v posledních třiceti letech jakoby dočista zapomněla na Velkou hospodářskou krizi a to, co z ní povstalo. Krátká paměť je zjevně obecným problémem lidstva,
    Vrátím-li se obloukem opět k momentální situaci na české politické scéně po posledních krajských volbách, pak bychom mohli pro leckoho překvapivý úspěch komunistů číst také jako varování: Pokud se nám nepodaří nastolit sociálně citlivý celospolečenský konsenzus, pak z toho mohou těžit agresivně naladěné politické síly, přičemž dnešní čeští komunisté jsou jen slabým odvarem toho, co vše se pod takovým pojmem může skrývat. Pokud se nám nepodaří udržet sociální smír, pak nastoupí třídní boj. Obávám se však, že z předáků pravice nikdo nynější situaci takto nechápe.

  15. VladimírV říká:

    Vážený pane Jane P. Vaše závěry k současné situaci a možné hrozbě v budoucnu mi nikterak nepřekážejí. Hrozba „třídního boje“ je dosti reálná. Jenže, kdo jsou zástupci oněch tříd? Kdo např. vykořisťuje nepřizpůsobivé občany? Nebo naopak, za co by měli bojovat zástupci státní, krajské a obecní byrokracie?
    Jakou třídu zastupují lidé v důchodovém věku? Těch otázek je mnoho. Problém je v tom, že sice existují teze o efektivním fungování státu, jeho administrativy, míře sociáních jistot pro nezaměstnané a důchodce, atd., jenomže jsou tady politické strany, které potřebují ke svému vládnutí voliče. A tyto strany systematicky masírují obyvatelstvo svými proklamacemi a sliby, které leckdy nemají reálné řešení. Lidé jim to opakovaně „žerou“. Přitom všechny strany, i KSČM, staví svůj úspěch na moci ekonomické. Leč se zapomíná na to, že žijeme v právním státě, kde by měla být základním pravidlem i dobrá morálka. Ne, není to systémová chyba, že se v této republice toleruje zlodějina i na těch nejvyšších úrovních. Je to dáno nehoráznou arogancí a pocitem nedotknutelnosti některých protagonistů současného veřejného života. Lítají v tom všichni, napříč politickým spektrem, držíce se hesla“ „Vrána vráně oči nevyklove“. A většinu občanů tento stav nikterak nezajímá. Ano, toto chování si přinesli z minula. Držet hubu a krok. Hůře už se dnes dá použít:“Modli se a pracuj“.
    Vy tvrdíte, že toto nechápe nikdo z předáků pravice, já dodávám, že stejně jsou postiženi i zástupci levice. Zkrátka, většině mocných jde veskrze o osobní prospěch a osud jejich voličů je jim naprosto lhostejný. Proto znovu opakuji, hlídejme si každý svého zastupitele a poslance a nedovolme jim, aby kroutili svoje předvolební sliby. Účinnější postup, dokud nebude fugovat jiný systém vládnutí, neznám.

  16. Berka říká:

    proč jsou tady neustále lidi (nebo jeden, co já vím), kteří dokážou z každého – ale naprosto z každého tématu udělat ideologicko-ekonomické školení ? Prostě kdyby tady vyšel příspěvek na téma veřejných záchodků v Jihlavě, okamžitě se najde někdo kdo napíše „Ano, to je velký problém. Ale především způsobený tím, že vládnoucí ODS, skrytě placená nadnárodními korporacemi za tiché podpory židozednářských lóží…“

    Tohle je opravdu pestrý a zajímavý blog, hodný největších novin krajského města. Pan šéfredaktor může být vážně hrdý !

  17. Zítek říká:

    To Berka : Ti lidé -víme, že jeden – no, on je to fanatický bojovník za socialismus, on už žije ve svém virtuálním rudém světě a opravdu dokáže z diskuze o stolici udělat téma o socialismu. Ale je fakt, že to má k sobě blízko…….

  18. Jan P říká:

    Pane Vladimíre!

    Obávám se, že je u nás stále mnoho lidí, kteří se o věci veřejné nezajímají do té doby, dokud nepřijdou o práci, přestanou splácet své hypotéky a leasingy a začnou přicházet o své majetky. Pak teprve začnou křičet o nespravedlnosti této společnosti a neuvědomují si, že svým nezájmem a nečinností se na tom velkou měrou rovněž podílejí. Mnozí lidé si bohužel dle mého názoru chybně myslí, že jedinou možnou občanskou aktivitou jsou volby nebo stávky a demonstrace.

    Je nutné, aby si pokud možno co nejvíce lidí ze všech vrstev společnosti uvědomilo jednu zásadní věc. Změna nastane v každém případě. Tato společnost již nemůže dále takto pokračovat. Důležité však je, zda změna bude ve prospěch většiny společnosti či její malé části. To je potřeba si stále připomínat a nenechat se ukolébat vidinami, že krize nějak vyšumí a s drobnými změnami se pojede přibližně stejně jako dosud. To již dnes není možné a vnímá to tak stále více lidí. Bohužel velké množství lidí stále podléhá tlaku médií, že by stačilo vyměnit pár nejhorších politiků a zavřít pár mafiánů a situace ve společnosti by se uklidnila a postupně zlepšovala.

    Dr.Milan Valach (předseda HzPD) ve svém včerejším článku „Občanská revoluce“ v jedné pasáži správně analyzuje i Vaše přesvědčení,které neni ve veřejnosti ojedinělé:
    Nezanedbatelná část veřejnosti je přesvědčena, že současná krize je způsobena vadami v charakteru vládnoucích politiků a řešení proto spočívá v jejich nahrazení politiky čistými, charakterními. Toto moralizování politiky se poměrně výrazně projevuje v neoprávněných očekáváních spojených s přímou volbou prezidenta. Od jeho osoby jsou očekávány činy, které jsou nejen v rozporu s jeho ústavními právy, ale především hodny spíše nového spasitele než demokraticky voleného politika.
    Ve stejném duchu je i kampaň za nápravu mravů, kterou právě s velkými finančními náklady zahájil miliardář Karel Janeček. Rozdělení společnosti na morálně čisté a zkažené jako základní vysvětlení disfunkce politického systému je ovšem velmi přitažlivé, a to již tím, že těm, kdož se k této kampani připojí, nabízí jednak jednoduché řešení složitých otázek, ale, a to především, pocit vlastní nadřazenosti a výjimečnosti ve srovnání s okolním zkaženým světem. Při pokusu o praktickou realizaci svých zdánlivě vznešených cílů se setkají s nutností potlačit síly zla, což nepůjde bez použití síly a semknutí se kolem vůdce. Iniciátoři této kampaně, stejně jako prezidentští kandidáti, lákající voliče na nerealistické sliby o nápravě společnosti, kterou po svém zvolení zařídí, tak posouvají celou situaci směrem ke vzniku autoritářského režimu, a to ať již si to uvědomují, nebo ne.

    Tímto bych naši vzájemnou polemiku(názorů a přesvědčení) raději ukončil.Samozřejmě počítám i s tím,že se můžete také ještě vyjádřit.Naše vzájemná diskuze a přesvědčování je nadále už zbytečná.

  19. VladimírV říká:

    Vážený pane Jane P. Každá diskuze je k něčemu dobrá. Třeba i k tomu, že člověka vybudí z letargie, třeba ho načas zbaví černobílého vidění světa. A o to jde.

  20. Svatopluk Beran říká:

    Jiří říká:

    23. 10. 2012 v 15:56
    Berane vás ty virtuální peníze zničí – jste finanční psychopat.

    Něco pro Jiřího o psychopatech.

    Současné peníze nejsou pravými penězi tak, jak je znali naši předci. Tedy komoditou, která musela být nositelem hodnoty (obilí, zlato, stříbro apod.). Současné peníze jsou pouze dluhem, který vzniká v systému částečných bankovních rezerv. Tzn., banky přijímají vklady a i přesto, že slibují kdykoliv vklady vyplatit na požádání, tyto vklady půjčují. Dle vyhlášky ČNB mohou obchodní banky v ČR půjčovat až 98 % takto uložených peněz. Tedy jakmile banka tyto peníze půjčí, nejenom že se stává insolventní, ale také vytvořila nové peníze, které jsou novým vkladem. V zásadě jsou tedy všechny peníze dluhem, z kterého se musí platit úrok běžným komerčním bankám. Ne náhodou jsou jedny z nejziskovějších společností právě banky. Pokud tedy v systému vznikají stále nové, ničím nekryté peníze, musí se tyto nové peníze v systému neustále projevovat (od roku 1993 narostla peněžní zásoba v ČR z cca 500 mld. na 3 000 mld., tedy 6x). Jedním z projevů je právě zvyšování spotřebitelských cen. Soudobý bankovní systém je ve své podstatě ostudný a insolventní, neboť půjčuje peníze, které mu nebyly půjčeny, ale svěřeny k opatrování (více zde). Vytváří inflaci a růst spotřebitelských cen a ČNB se pouze snaží o jeho ospravedlnění (inflační cíl). Dále pak disponuje obrovskou mocí nad vládou, neboť právě tento finanční systém je nejvýznamnějším věřitelem státu (banky drží 39 % státního dluhu). Pro pochopení peněžního systému doporučujeme k přečtení knihu „Peníze v rukou státu“.

    celý článek je pak na této www stránce

    http://www.zpravy.kurzy.cz/341263-chysta-se-dalsi-inflacni-utok-na-uspory-ceskeho-stradatele/

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I