Tomáš Ďásek
32- Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz

Otevřený dopis

Tomáš Ďásek | Čtvrtek, 24. 1. 2013 v 23:43

Kdysi jsem na tomto místě čtenářům slavnostně slíbil, že již nadále nebudu tyto stránky a obrazovky Vašich počítačů znesvěcovat svými plytkými výlevy a stáhl jsem se pouze do „čtecí“ ilegality. Ovšem co dnes znamená něčí slib, nebo čestné slovo ? Na to se už přece dávno nehraje. Naše babičky říkávaly sliby – chyby. Celý život něco někomu slibujeme. Kdysi jsem přede všemi sliboval, jako jiskra jasná, že budu bránit svoji zemi, aby byla šťastná. Pár let nato jsem sliboval něco podobného socialistické vlasti – ale to už bylo delší a složitější, takže si to nepamatuji. V ruce pevně svíraje chladivý kov samopalu vz. 58, sliboval jsem té samé zemi, byť tehdy už ne socialistické, zase cosi takového. Ale nejen tomu českomoravskému (a kdysi i slovenskému) kousku světa – kolikrát jsem svatosvatě sliboval něco i sám sobě. Sliboval jsem třeba na kolenou (u porcelánové mísy), že už nikdy nebudu pít rum, protože je mi ráno pokaždé strašně špatně a nemůžu se skoro udržet na nohách. Sliboval jsem zkrátka už kdekomu kdeco. Ale naštěstí mi kdysi dávno na základce jedna kamarádka prozradila, že pokud člověk něco slibuje a má přitom překřížený ukazováček s prostředníčkem levé ruky, tak může slíbit cokoliv a nemusí to být pravda. Takže jsem naprosto v pohodě – nenápadně zkřížím prsty, s úsměvem slíbím co chci komu chci a svědomí mám úplně čisté.

Jenomže tenhle tajný fígl se časem prokecl a bohužel nejsem sám, kdo ho zná.

Slib prezidenta České republiky není složitý a myslím, že je snad ještě kratší, než byl tenkrát ten pionýrský. Zní : “Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Pane prezidente, rád bych vám napsal pár krátkých řádek. Nepíši oslovení „vážený“, neboť momentálně nenacházím nic, kvůli čemu bych si vás mohl vážit. Nikdy jste nebyl prezidentem „mým“, stejně jako jím nebude ani jeden ze současných kandidátů na vašeho nástupce. Svým vrcholným číslem v závěru kariéry jste obrazně plivl do tváře nejenom mě, ale také spoustě dalších lidí. Když už se mi zdálo, že se začínají věci hýbat správným směrem a konečně se našlo pár policistů a soudců, kteří se nebojí hrát podle pravidla „padni komu padni“ a začali trošičku čistit ten váš obchodně-politický chlívek, vzal jste jim svojí amnestií veškeré iluze a myslím že i jakoukoliv motivaci k další práci. Je úplně jedno, zda-li to bylo nějaké cílené spiknutí a nebo jenom poslední ukázka vaší světoznámé samolibosti a arogance. Vím, že jste měl ruce jako správný čech vždycky velice šikovné. Umí si obratně hrát s cizími tužkami, navzájem si je umýváte s různými šílenými speditéry… Překřížit dva prsty při prezidentském slibu pro vás tedy určitě bylo to nejmenší.

Paragraf o urážce hlavy státu byl z našeho právního řádu vyřazen v roce 1998 – patrně bych tedy nyní mohl v souvislosti s vámi začít beztrestně psát veškerá „tlustá“ slova, které ve mě už tři týdny bublají a derou se ven. Ale správná jiskra ani pionýr taková slova nepoužívají. Řeknu vám tedy pouze, že já osobně se za vás z hloubi duše stydím a že podle mě nejste dobrý člověk.

A ještě snad jednu věc – sice celkem s určitostí budete historicky prvním českým prezidentem, který nikdy nebyl ve vězení a zpovídat ze svých činů se budete muset pouze a jenom svému vlastnímu svědomí (což pro vás jistě nebude nikterak těžké). Ale petici na stránce www.klausovavelezrada.cz jsem přesto – alespoň pro klid svědomí svého – podepsal jako jeden z prvních…

Nikoli v úctě, Tomáš Ďásek

11 komentářů k článku “Otevřený dopis”

  1. Radek Vovsík říká:

    Je strašně lehké odsuzovat. Neodpustím našemu stávajícímu prezidentovi opoziční smlouvu, neodpustím mu amnestii ani hysterický lobing ve prospěch Miloše Zemana v prezidentských volbách. Diskutovat můžeme o jeho aroganci či ješitnosti (těmito vlastnostmi jsou však obdařeni – a asi jinak to ani nejde – všichni významnější politici – i Zeman či „Kníže“). Podepisovat petice dehonestující dlouholetého prezidenta ČR v závěru jeho funkčního období mi však nepřipadá zcela „fér“ a již vůbec nechci mluvit o minimálním praktickém významu těchto peticí. Přes všechny mé možné výtky – jsem rád, že pan Klaus byl a ještě chvíli bude našim prezidentem, byl schopen kritizovat socializmus evropské unie a hájit zájmy naší, České republiky. Není jednoduché hodnotit – budou s tím mít práci i historici. Osobně: pane Klausi, byl jste dobrým prezidentem, děkuji. Nyní však budu volit v rozporu s vašim doporučením.

  2. VladimírV říká:

    Pane Vovsíku, přes Vaši nespornou inteligenci a „přesvědčovací schopnost“ v době, kdy jste měl opratě města v rukou, si dovoluji podotknout:
    1) Neodpustíte současnému primátorovi, že se paktuje se sociálními demokraty? Asi ano, a já si nemyslím, že by to bylo špatně, protože jde v prvé řadě o fungování města.
    2) Myslíte si, že „hysterický lobbing“ pana Klause pomáhá panu Zemanovi? Určitě ne, jedná se spíše o polibek smrti. A já si navíc myslím, že to pan Klaus dělá z ješitnosti schválně, aby náhodou pan Zeman nezískal větší prestiž, než má on.
    3) Říkáte, že sepisování petic proti panu Klausovi a obecně petic má minimální význam. Ano, co na srdci, to na jazyku. To je výraz arogance moci, kterou jste uplatňoval při výkonu funkce. Pan prezident není dle Ústavy ČR odpovědný z výkonu funkce, to jste asi myslel. Ovšem, to neznamená, že si může dělat, co se mu zlíbí, zvláště pak, když se to týká ohrožení zájmů republiky. To mu chtějí lidé v petici připomenout.
    4) Souhlasím, že by se slušelo poděkovat prezidentovi za výkon jeho funkce. Otázkou je, jakým způsobem.
    Jsou dvě možnosti. Metodou“ „Zub za zub, oko za oko“ nebo „já po tobě chlebem ty po mně kamenem.“.
    Dodávám, že pan Klaus může být rád, že nejsme v Rumunsku. A nakonec my všichni.

  3. Fejinka říká:

    Souhlasím s p. Ďáskem, Klaus by nyní měl sedět někde jinde. Vyměnit Hrad za Mírov co tady napáchal a do konce života, žádná imunita.

  4. XXXXX říká:

    Zdar Tomáši

  5. Svatopluk Beran říká:

    Pane Ďásek je dobře že jste se vrátil. Nemusíme mít přeci stejné názory, každý vidí svět jinak, tak je podle mne naprosto normální.

  6. Marie Kuthanová říká:

    Prezident Václav Klaus byl od roku 1989 prvním opravdovým prezidentem, který se nebál České republiky zastávat a nelezl nikomu do zadku. Byl svůj a zásadový. Tu amnestii mu odpouštím. Jsem rád, že prezident Klaus bude volit Miloše Zemana, ikdyž to byly dříve nepřátelé. Utvrdilo mě to jen v dobrém charakteru prezidenta Klause. Držím mu palce a věřím, že i po ukončení své funkce bude Václav Klaus aktivním politikem.

  7. VladimírV říká:

    Dobrý den paní Kuthanová. Ano, pan Klaus je bohužel opravdový. Sebestředný, držící se zásad „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ a záměrně provokující. Necítím se ani duševně omezený nebo nijak retardovaný, abych neposoudil jeho amnesii jako něco, co nelze odpustit. On se povýšil do role poloboha. Dokázal dokonale využít Ústavy ČR, podle které není odpovědný z titulu své funkce. Ano, pan Klaus zůstane dál aktivním politikem, pokud se najdou lidé, podobných názorů, jako je ten Váš, ochotní mu naslouchat.

  8. Berka říká:

    hm…padesát tisíc podpisů (včetně mého) – to už je jak na prezidentskou kandidaturu…

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.