Blog Jihlavských listů

Od října 2013 budou mít obce v celé České republice pravomoc vyhlašovat na svém území tzv. nízkoemisní zóny.

„Pro místa, kdy obcí denně projíždějí kamióny místo toho, aby volily objízdnou trasu, je zavedení nízkoemisních zón optimální řešení,“ řekl ke schválenému návrhu ministr životního prostředí Chalupa.

V praxi to bude znamenat, že všude tam, kde existuje varianta objízdné trasy, bude obec oprávněna vyhlásit omezení vjezdu do svého centra a k povolení vjezdu vydávat plaketu v ceně 80,- Kč.

Podíváme-li se na návrh optimistickýma očima, tedy obtížně pochopitelným pohledem lidí, kteří věří v to, že úřední povolení může zlepšit životní prostředí, a vsadíme-li tento náš pohled například do Kraje Vysočina, musíme být zklamáni.

Pokračování »

Boj vyhlášený globálnímu oteplování stále probíhá. Ve jménu „záchrany planety“ bojují moderní pravičáci i levičáci za snížení emisí oxidu uhličitého. Objevuje se generace „nových“ daní, které mají trestat ty, kteří znečišťují. „Výchovným“ efektem ekologických daní má být změna jejich chování. „Budeš-li investovat do moderních systémů vytápění, nebudeš muset zelené daně platit,“ hlásají.

Pravda je, jak už to bývá, poněkud jednodušší. Za péčí o planetu se jednak skrývá zájem států a jejich ministrů financí najít další zdroj příjmu do státní pokladny, jednak cílený a bezohledný tlak byznysu napojeného prostřednictvím dotací na zdánlivě bezedné cecíky daňových poplatníků. Nakonec, důsledky solární a větrníkové revoluce už plátci elektrické energie v ČR pochopili.

Pokračování »

Dva tábory, dva pohledy na věc. Který z nich má pravdu? Je správné omilostněnou učitelku z Dolní Cerekve vrátit zpátky k dětem? Amnestie s tím vcelku nemá co dělat, protože by bylo jen otázkou času, kdy si trest „odpyká“, a pak by nastala stejná situace: Může se vrátit zpět?

Nic už nevrátí rodičům jejich dítě, a bolest, kterou si neumíme představit, a možná nechuť ještě někdy spatřit paní učitelku v roli vychovatelky jsou pochopitelné.

Pokuste se ale vžít i do role učitelky, coby „hlídacího psa“ dětí na vycházce, která si s sebou smrt dívky také navždy ponese. Není stále jednou nohou v kriminále? V konkrétním případě se jednalo o neukotvenou branku. Pravdou bude, že kdyby s dětmi na hřiště vešla jiná učitelka, byla by stejně vinna.

V případě cerekvické branky by pomohla větší předvídavost. Kdyby ale v životě neplatí. První chybná předvídavost by neměla navždy učitelku odříznout od jejího povolání.

Největším úskalím se tak stává malá velikost obce. Kdyby pracovala třeba v Jihlavě, přešla by na školku jinou, kde by rodiče o její minulosti pravděpodobně nic netušili.

Tak jsem si dnes dopoledne vyrazil nakoupit do místního hyper-super-márketu nějaké ty zásoby. Jelikož jsem své vozidlo nepřezul na zimní gumy s extra vzorkem, nechal jsem ho doma a šel pěšky. To víte, nejsem „pirát“ a s menším vzorkem bych nejel bezpečně, mohl bych způsobit třeba i nehodu, srazit někoho či snad dokonce způsobit konec světa.

Sotva jsem zašel za roh do Jungmannovy ulice předjelo mě cosi na kole. Jakýsi šílenec nabyl dojmu, že když je všude námraza a auta musí mít povinně zimní gumy, tak na kole to bude asi lepší. Nebylo. Když chtěl odbočit na rušnou Sokolovskou, tak mu jeho „zimní“ galusky podjely a natáhnul se tam jak širokej tak dlouhej.
Od srdce jsem se zasmál a pobaveně sledoval jak se sbírá. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem si všimnul, že takovéhle bezprizorní hovado má za opaskem pistoli a na sobě něco jako uniformu!
Ne, nebyl to přemachrovanej sekuriťák – bylo to něco horšího – strážník Městké policie Jihlava.

Tento tvor, podléhající velení primátora Vymazala, neměl nic lepšího na práci, než v honbě za pokutičkama riskovat život svůj i ostatních jízdou na na namrzlé silnici za plného provozu. 6. ÚNORA NA KOLE!

Kdyby snad někdo z Vás měl strach, zda si při tom pádu neublížil a nebude si pro vlastní ztrátu soudnosti válet šunky na nemocenský – tak nebojte. O pět minut později, tj v 10:30 se už dohadoval s řidičem u supermarketu na ul. Kollárova.

„Tak zaplatíte mi tu pokutu na místě nebo ne?!“
„No tak já Vám jí teda zaplatím no… „

„Nééé mě!!! Radnici!“ poučil piráta vzorný strážník když inkasoval kilo. Důležitě něco zamumlal do vysílačky, sebral bicykl a vydal se dál zvyšovat bezpečnost a plynulost provozu v Jihlavě.

Ráda bych upozornila na celorepublikový jev, v našem případě fenomén, který by se dal paralelně označit za nákazu. Jde o tzv. standing ovation – potlesk ve stoje, který se v našem republikovém měřítku stal takřka nedílnou součástí, která zakončuje kulturní produkce nejrůznějších druhů. Potlesk ve stoje vlastně vyměnil a skoro nahradil klasický potlesk v sedě. Ještě než začneme bádat nad tím, proč český divák stejně hbitě stává, stejně tak jak hbitě a přirozeně slintal Pavlovův pes, věnujme trochu času tradici této formě poděkování.

Pokračování »