Blog Jihlavských listů

U některých lidí věku pokročilého jest docela běžné, že ač dokáží bez problémů odříkat básničku, kterou se učili ve škole před osmdesáti léty, tak na to zda-li před hodinou obědvali, či nikoli, si vzpomenout nedokážou. Je to jev vzniklý „měknutím“ mozku a člověk za to nemůže. Ačkoli to někdy může být nepříjemné a otravné, bylo by hloupé se na něj kvůli tomu zlobit. Já sice se svojí životosprávou nemám příliš šancí k dožití se věku, kdy se takováto patálie začíná projevovat, ale i tak jsem s takovým člověkem solidární a plně jeho handicap chápu. Co ale chápat nedokážu a co se mému myšlení hlavně příčí tolerovat, je podobné chování u některých relativně mladých lidí – zjevně nezpůsobené fyziologickou činností, ale zcela záměrně. Ano, samozřejmě mluvím o našich vyvolených…

Tak jako se s příchodem jara začínají řezat proutky na pomlázku, dolévat nádrže travních sekaček a čistit zahradní grily, stejně tak začnou politici oprašovat svoje báječné sliby a vize, ledva se na obzoru objeví nějaké volby. Nejinak je tomu i nyní – ve stínu „supervolebního“ roku se už zase začíná v zákopech pomalu ládovat munice.

Pokračování »

Závodník s oceněním nejen od sportovců, ale i od města Telče za příkladnou reprezentaci, sedí ve vazbě. A hrozí mu za údajnou loupež vězení. Pokud ho soud uzná vinným, má mu vedení Telče odebrat cenu města? Někteří tvrdí, že by tak učinit mělo, jiní, že nemělo.

Ať už soud dopadne jakkoliv, cena by mu měla zůstat, pokud ji obdržel za sportovní reprezentaci města. Jiná situace by nastala u člověka, který by ocenění získal za výchovnou činnost na dětském táboře, a časem by se provalilo, že dětem kradl ze stanů peníze. Tomu by bylo třeba ocenění exemplárně a hned odebrat.

Existují však mnohem těžší a spornější případy: Představte si třeba spisovatele píšícího skutečně vynikající knihy o ušlechtilosti hodné Nobelovy ceny, který by ve svém skutečném životě lhal a podváděl. Ocenili byste ho?

Horor skoro jako od Alfreda Hitchcocka.

Žijeme v rodinném domě v Horním Kosově. Zřejmě proto, že jsme klidná a okrajová část, se stalo to, o čem chci napsat.

Pokračování »

„Věrné nazývají zrádci a zrádce věrnými,“ prohlásil kdysi Ferdinand Peroutka na vlnách Svobodné Evropy. Jak nadčasové, jak příznačné pro soudobou českou realitu!
Svérázný příspěvek 38 senátorů, kteří žádají Ústavní soud, aby přezkoumal jejich pocity o tom, že se odcházející prezident Václav Klaus dopustil velezrady, snad ani nelze jinak vykládat.

Přestože má pojem velezrada své přesné právní vymezení, má obsah, kterému rozumí každý prostý občan. Dopustit se velezrady, říká nám selský rozum, znamená dopustit se něčeho strašného. Něčeho, co souvisí s pokusem změnit režim, snahou zbourat demokratické uspořádání země, vyjednávat s cizáky o otevření hraničních závor ve prospěch zahraniční moci. Čin velezrady je cosi nikdy neodpustitelného, patřícího za okraj společnosti či rovnou na šibenici.

Pokračování »