Blog Jihlavských listů

Ing. arch. Martin Laštovička
vydáno: 23.05.2013, 15:59 |
Brno – Tři bývalí studenti Vysokého učení technického v Brně, nyní architekti, se nemusejí omlouvat za výroky, které pronesli v listopadu 1989 na adresu svého někdejšího pedagoga Jana Snášela.

Ten působil na fakultě architektury jako předseda základní organizace KSČ.

Dnes o tom rozhodl Krajský soud v Brně, čímž zrušil rozsudek prvoinstančního soudu.

Zamítl tak Snášelovu žalobu, který ji podal už v roce 1991.

Soud argumentoval tím, že v demokratické společnosti nelze bránit svobodnému projevení názoru.

Rozsudek je pravomocný, Snášel zváží případné dovolání k Nejvyššímu soudu.

Spor o omluvu se vlekl od počátku 90. let a patří k nejdelším soudním přím v Česku.
Převzal a vložil: Zdeněk Gryc

Je zajímavé, že ač jsem se vždy považoval za nezlomného optimistu, začínají se v poslední době množit chvilky, kdy se propadám do opravdu velkého smutku. Měl jsem zrovinka rozepsaný svůj nový příspěvek do blogu – tentokrát o hlouposti, závisti a totální omezenosti části českého národa, spadající do kategorie „účastníci internetových diskusí„. Médii totiž nedávno proběhla zpráva, že známá hollywoodská herečka, Angelina Jolie podstoupila oboustrannou mastektomii. Když jsem o tom četl článek na jednom z nejznámějších českých zpravodajských serverů, udělal jsem tu hloupou chybu, že jsem myší zaroloval dolů do čtenářské diskuse. Převažující motto, které se díky těm nejrůznějším skvělým Pepum_K a Borcum_33 touto diskusí vinulo, mě rozesmutnilo tak, jako už dlouho nic jiného. Stručně řečeno se totiž prý jedná jenom o další z výstřelků znuděných filmových celebrit, které už dlouho neměly žádnou roli a tak na sebe potřebují nějak upozornit. A to nemluvím o některých rádoby vtipných příspěvcích se sexuálním podtextem, které se ani za nejčernější humor označit nedají.

Pokračování »

Milé děti, takže se pěkně usaďte a dobře poslouchejte ! Dnešní pohádka je dlouhatanánská a hlavně je tak trochu pro chytré hlavičky. Je totiž taková matematická – přitom ale vlastně docela ze života…

Takže – bylo, nebylo, v jedné prazvláštní zemi kdesi za devatero řekami, devatero horami a devatero nákupními zónami, žil byl pan Špejlička. Žil si celkem spokojeně ve svém malém domečku, chodil každé ráno do zaměstnání a odpoledne se vracel. Tak to šlo den za dnem – samozřejmě Pepíku že kromě víkendu a dovolené – to dá rozum, seď a nepřerušuj mě, nebo přestanu povídat ! Takže tak to šlo den za dnem, týden za týdnem, rok za rokem – až do jednoho dne, kdy najednou v tom zaměstnání panu Špejličkovi řekli, aby už nazítří nechodil. Je prý krize a už pro něj prostě nemají práci. I smutně šel pan Špejlička domů, přesmutně. Jak jen teď uživí svoji paní Špejličkovou a malá Špeličkátka ? Dlouho hledal, chodil od továrny k továrně – ale nikde ho nechtěli. Jednou byl moc starý, jindy zase neměl školy, nebo neznal cizí řeči. Protože ale byl pan Špejlička zdravý a ještě plný síly, bylo mu hloupé se někoho doprošovat. Řekl si tedy, že se zkusí nějak uživit sám. A stal se z něho živnostník.

Pokračování »

V posledním vydání měsíčníku Noviny Kraje Vysočina nám krajští úředníci a radní pro oblast školství, paní Ing. Jana Fialová (ČSSD), konečně naznačili, jak si představují „modernizaci“ středního školství na Vysočině. Text je plný eufemismů a pochybných údajů.

Pokračování »

V odstrašujícím románu Georga Orwella 1984, popisující totalitní stát, zaznívá známý výrok „Velký bratr tě sleduje“. A co dnes, kdy už v totalitě nežijeme? Chceme být sledováni kamerami na každém kroku? Vzdáme se dobrovolně soukromí a necháme, aby na nás policisté zírali skrz monitory?

Pokračování »