Blog Jihlavských listů

Sedím si tak na zahrádce u píva, když v tom se rozezní siréna kolísavým tónem všeobecné výstrahy.  Nechám u nedopitého půllitru hrst drobných a stále ještě za zvuku sirény utíkám domů za ženou a dětmi.  Doma vládne čilý ruch, kontrolujeme evakuační zavazadla, ladíme všemožná rádia a snažíme se zjistit co se děje.

Nakonec vše vyřešil jeden telefon na 112, kde mi potvrdili, že se nic neděje a že se jedná nejspíš jen o „poruchu“.

Tedy vážení, řeknu Vám že už jsem se naučil nerespektovat všemožná omezení rychlosti (aktuálně třeba padesátka a dokonce i TŘICÍTKA!!! v uzavírce na přivaděči směrem na HB), která jsou ve svém důsledku kontraproduktivní a jen učí lidi, že značky má smysl nedodržovat. Ale nejsem si úplně jist, zda je správně situace, ve které se právě nacházíme a sice, že po Jihlavě budou sirény nahodile  houkat tak dlouho, až se je lidi naučí ignorovat taky.

Inu chtěl bych toho asi moc, aby když už se tedy nějaká ta „porucha“  stane, aby z těch ampliónů Vymazal svým živitelům zahlásil  že je to planý poplach, že z nás jen dělají voly.

Ale to nic, pane primátore, nenamáhejte se – my už si zvykli.

Tak tady konečně máme nějaké další vzrůšo. Starý lišák Zeman po vzoru Jiráskových Proti Všem vypálil rybník politikům a jejich stranám, udělal se sám pro sebe a prostřednictvím bývalého kandidáta KSČ i ministra financí pana Rusnoka buduje vládu svých kamarádíčků. Ukazuje tak svoji převahu a vrací úder všem, kteří mu házeli klacky pod nohy při obou prezidentských volbách, jichž se v průběhu deseti let účastnil. Současná vládní koalice si to ale nenechá líbit a pomocí zákonných prostředků prosadí to, aby mohla vládnout dále – případně sociální demokracie vyvolá co nejrychlejší předčasné volby. Zeman nicméně po Klausově vzoru zase jednou vytřel zrak všem a dal naší zemi úřednickou vládu, kterou NIKDO nechce…

Je to tak ale doopravdy ? Zkusme se nad tím zcela střízlivě zamyslet a nedívat se na celou věc pouze optikou SDO (neboli Standardního Důvěřivého Občana) krmeného médii. Není pravda nakonec třeba úplně opačná ? Proberme si to postupně po jednotlivých stranách…

Pokračování »

Před necelým půlrokem vyšel v JL rozhovor s MUDr. Janem Hnízdilem, známým lékařem a autorem populární knihy „Mým marodům“, se slibným titulem: „Konec světa se nekonal. To ale neznamená, že máme vyhráno“. Jeho tématem nebyly ani tak tajuplné jevy či medicína, jako spíš politika a politikové, ale nebylo to od věci! Doktor Hnízdil totiž míní, že česká politická scéna vyzařuje takové kvantum negativní energie, že působí jako „generátor nemocí“, a že mnozí čeští politikové jsou „charakterovými invalidy“ a „těžce postiženými psychopaty“, jimž „chybí mozková centra odpovědná za soucit, svědomí, odpovědnost a spolupráci“, takže se „lidé diví, jak se mohou takto chovat, a oni se zas diví, čemu se lidé diví“. – Inu, podle toho, jak to u nás poslední dobou vypadá, na tom určitě něco je.

Pokračování »

Premiér Nečas padl. Asi není taktické mu zatleskat, přesto jsme po tři roky sledovali premiéra odlišného od těch předešlých. Nebyl samolibý, chvastounský, arogantní, agresivní. Jeho vláda musela provádět nepopulární kroky, vládla v době hospodářské krize a nadělala samozřejmě spoustu chyb. Avšak: po více než dvaceti letech divokého kapitalismu a různých – pouze mediálních-proklamacích o akcích „čisté ruce“ umožnila policii a státním zástupcům, aby začali opravdu čistit. Fakt, že tak mohou činit, patří mezi největší klady Nečasova kabinetu. Přesto, že na to sám premiér doplatil.

Nečas skončil. Neskončí i volné ruce pro policii?

Jdu vám takhle na poštu u vlakového nádraží s blahopřáním pro tetičku Anežku, když náhle spatřím celkem běžný výjev. V zákazu stání (nikoli zastavení) stojí auto, u něho muž bezmocně rozhazující rukama a vedle policista z kategorie městských ve žluté reflexní vestě, s nekompromisním výrazem ve tváři, cosi zapisující do notýsku. Pán se rozčiluje, živě gestikuluje, vysvětluje, přemlouvá – ale nic platno. Muž zákona je neoblomný a pouze vrtí hlavou. Málo platné – předpisy a dopravní značky platí pro všechny. Co na tom, že délku pobytu na poště člověk nijak neovlivní a neodhadne – musí zkrátka počítat s tím, že se těch deset minut nebude dát považovat za dobu nezbytně nutnou k naložení či vyložení nákladu. Co na tom, že pána třeba pošťák nezastihl doma a ten dvacetikilový balík s travní sekačkou z internetového obchodu si teď tedy musí vyzvednout na poště. Parkoviště je odtud přece jenom slabých padesát metrů a pohyb je koneckonců zdravý. Zkrátka jak říkal Švejk, ordung musí bejt. Jednou jim trochu povolíte a za chvíli je z toho anarchie. Já osobně jsem rád, že se v našem městě tak krásně dbá na pořádek a na dodržování zákonů.

Spokojen s tím, jak věci fungují, vydal jsem se k autu, když v tom ve směru od blízké kolonie garáží vyšel muž, vypadající jako hrdina z akčního filmu – tedy vysoký, statný a snědý – který na rameni nesl tři dlouhé zánovní okapové rýny (pro pražáky – žlaby) a nyní kráčel proti mě, jako Ježíš nesoucí si svůj kříž.  Minul mě, pokojně prošel asi dvacet metrů od onoho nekompromisního městského policisty, který mu věnoval jen jediný krátký pohled a rozvážným krokem pomalu zmizel kdesi za rohem.

Když jsem startoval auto, řešení přestupku se konečně chýlilo ke konci. Řidič zjevně rezignoval a se svěšenými rameny přijímal od šerifa potvrzenku. Holt má pán asi prostě blbej den, to se tak někdy stane. A to ještě neví, že až půjde uklidit auto, zjistí že mu z garáže někdo odnesl půlku plechové střechy. Asi vítr. To víte – Vysočina…