Blog Jihlavských listů

Za prvé chci poděkovat všem, kteří přišli k volbám. Ve volební účasti jsme byli na Vysočině se svojí 63% účastí za Prahou druzí nejlepší v České republice, o 4 % lepší než je celostátní průměr.

Za druhé chci poděkovat voličům za lekci, které se nám politikům dostalo.

Voliči s přehledem a bez problémů odhalili prázdnotu skrytou pod názvy jako jsou například „Hlavu vzhůru“ nebo „Strana práv občanů – Zemanovci“.

Voliči rovněž tak kriticky ohodnotili neutěšenou kondici ODS, s tím, že nám zároveň ještě dali šanci. K TOP 09 byli mírnější, ale ne o mnoho.

Voliči také a dle mého názoru po zásluze ocenili trpělivou práci KDU – ČSL.

Co se týká nových politických subjektů, možná i z důvodu velké rozpačitosti z těch tradičních někteří noví s novými jmény a někdy staronovými nápady opět dostali šanci s tím, že na Vysočině byli voliči oproti průměru v České republice přece jen zejména v případě ANO trochu rezervovanější.

A konečně zatímco socialisté na Vysočině oproti minulým parlamentním volbám jenom opravdu velmi mírně poklesli, komunisté o více než 3 % posílili.

Úplně na závěr si i proto dovolím malou úvahu. I z výsledku na Vysočině je zřejmé, že přestože lidé nemají a ani nemohou mít čas politiku dlouhodobě a podrobně sledovat, často v podstatě intuitivně správně vycítí, jak zejména zavedené politické strany fungují a pracují, a podle toho je svými hlasy odměňují. Poněkud komplikovanější to bývá u nových politických subjektů, kde žádná historická zkušenost neexistuje a voliči se potom řídí zejména podle předkládaných slibů a případně popularity osobností, které stranu reprezentují.

Dle mého názoru je však možné říci, že čím hůře fungují zavedené a tradiční demokratické strany, tím větší šanci mají nové ještě nevyzkoušené politické subjekty a samozřejmě také komunisté.

Z tohoto pohledu nejsou výsledky předčasných voleb žádným překvapením, dokonce si dovolím v nadsázce napsat, že voliči snad museli intuitivně tušit, že se vrcholoví představitelé ČSSD ihned po volbách málem do krve pohádají, a proto jim dopředu dali mnohem méně hlasů než jsem například já očekával.

Zkrátka a dobře, kam se na voliče a jejich intuici hrabeme. Pro úspěch v příštích volbách tedy zbývá jediné, začít i v politice normálně pracovat a chovat se jinak.

Miloš Vystrčil

Máme, co jsme chtěli, alespoň polovina národa. Která? Ta, jež v přímé volbě dala před časem hlas důchodci z Vysočiny. Zalíbení v moci podpořené hlasy dělníků, rolníků a pracující inteligence, o které se nyní prezident Zeman může opřít, vykonaly své. Zamanul si předčasné volby, a povedlo se mu to. Chtěl svou vládu? Jmenoval si ji, složenou z „odborníků“ své politické strany. Podporoval svou stranu? Jistě, však to bylo na billboardech u silnic poznat. A když „Zemanovci“ propadli, opřel se do samotné ČSSD.

Zákulisně si začal vyřizovat účty s těmi, které nemá rád. Předseda vítězné ČSSD Sobotka tak byl pár hodin po volbách odstaven a funkce se ujme ten, kdo se Zemanovi zalíbí. Holt, před časem jsme si zaseli vítr…

JIHLAVA PŘED VOLBAMI, PO 20 LETECH.

1. Historické jádro ztratilo význam, jeho náměstí a domy byly ekonomicky znehodnoceny vybudováním obchodního magnetu City parku. Nejlépe to dokazuje historie prodejny Baťa. City park vytvořil protihradbu a znemožnil krásné pohledy na město, dokumentované na historických vedutách. Jihlava tak ztratila „čtyřrozměrnost“, která dává zajímavost a přitažlivost městu v historickém a krajinářském kontextu. Leitmotivem řešení je ekonomicko-dopravní diktatura, která nedbá zájmu města a občana. Podrobně a racionálně je to prezentováno ve dvou diplomních pracích.
Obdobná ekonomicko-dopravní diktatura dala vzniknout obchodnímu centru v obytné zóně Jihlavy v těsném sousedství s areálem nemocnice. Jihlavská průmyslová zóna byla po omylech s umístěním Vodohospodářů u hřbitova a areálu MěSP na Březinkách koncentrována na Slunci. Nynější průmyslová zóna je umístěna logicky u dálničního přivaděče.
Do původní koncepce největšího sídliště Březinek byly provedeny zásahy, které kontrastují se snahami o klidná města formulovanými v materiálech EU. Přednost chodce, priorita dítěte. Bezbariérová návaznost v širším kontextu na krajinu, v tomto případě na Heulos a lesy okolo Jihlavky s cílem pěšího propojení s Helenínem. /Kdo nevěří, tak ať běží,… se podívat kde končí původní chodník nad školním areálem/. Asociální priority necitlivých motoristů zmařily snahu o dopravní segregaci, včetně návaznosti areálů mateřských školek a postižených dětí. Ta byla okleštěná už při budování sídliště úspornými snahami Min. techniky, hlídanými Stavoinvestou. Nedílnou součástí této segregace byla pěší 4m lávka do historického jádra, ekonomicky zajištěná z financí na občanskou vybavenost sídliště. Technicky vyřešena a s památkáři projednána /arch. Vošahlík/ projektem VÚT na katedře ocelových konstrukcí Profesora Lederera. O tomto problému píši léta na všech mi dostupných úrovních. Součástí řešení navrženého VÚT dopravním expertem Profesorem Vladimírem Veselým, bylo naopak čtyřproudové kanalizování dopravy. Argumenty o vynuceném snížení rychlosti nynějšími dvěma proudy jsou oficielním uznáním nekázně řidičů. To vede spolu s vysokými obrubníky k omezení zásahů záchranného systému hasičů a sanitního vozu, problému s výjezdem trolejbusu od zastávky. Podrobněji situaci popsal v JL dopravář Ing. Brzák. Umístění obchodně přitažlivé prodejny s jejím velkým parkovištěm, /když je parkovacích míst v sídlišti nedostatek,/ do předprostoru největšího školního areálu Jihlavy je z hlediska hygieny, dopravy a ohledu na bezpečnou školní docházku problematické. Byl tím snížen zájem o obchody centra, které nahradily v neblahých souvislostech herny. Veřejný prostor náměstí je natolik iracionálně zprivatizován, že to vede k soudním sporům.
Doufám, že v rámci revitalizace Březinek je pamatováno, na to, aby  v předprostoru školního areálu byly konečně řešeny provizorní chodníky a dotaženy sadové úpravy včetně prostoru okolo rybníčka.
Prioritní zájem, místních obyvatel, na klidnou obytnou zónu prezentovaný jejich anketami, podobně jako u areálu nemocnice nebyl respektován.
Urbanismus musí být založen na humanismu v širším kontextu tohoto významu a předvídání následků, nejenom v dopravě.
Doufám, že alespoň někteří, vzešlí z nastávajících voleb, se pokusí přemýšlet v tomto směru.
Zdeněk Gryc

Vážné předvolební téma: jak zaměstnat mladé. Přestože míra nezaměstnanosti mladých v České republice není v porovnání s některými (zejména jižními) zeměmi Evropské unie nijak katastrofální, z běžného reálného života vím, jak obtížně mladí lidé shánějí první práci.

Přesto se zdráhám nahlížet na problém nezaměstnanosti mladých jako na zvláštní, z celkového kontextu vydělený problém, na který by se vládní politika měla zaměřovat nějak výlučněji. Nezaměstnanost mladých je součástí celkové nezaměstnanosti v rámci celé české práce schopné populace.

Nejen někteří mladí nemají práci, ale práci nemají ani mnozí lidé středního věku, o složitosti ztráty práce pro lidi staršího věku či tělesně postižených ani nemluvě.
Nezaměstnanost je neblahým produktem selhání hospodářské politiky.

Od září 2008 (pád americké banky Lehman Brothers) do druhého čtvrtletí 2013 výkon české ekonomiky poklesl až na hodnotu -2,1% HDP. Tento stav se promítá do růstu míry nezaměstnanosti.

Jediným způsobem, jak úspěšně léčit nezaměstnanost všech, je hospodářský růst.

Přesto však má nezaměstnanost mladých svoje zvláštnosti. Nabídka volných pracovních míst prudce klesla a zaměstnavatelé upřednostňují lidi s praxí – proto se plně obnažil problém českého vzdělání.

Lapidárně řečeno: máme to tu samou maturitu (často neodpovídající představě o náročnosti maturitní zkoušky), máme tu bezpočet vysokoškoláků, absolvujících zhusta nepraktické a pro běžný život nepoužitelné obory, ale máme málo kvalifikovaných, řádně vyučených fachmanů.

Z mnoha mých návštěv nejrůznějších firem vím, jaký hlad je po dobrém učni, po středoškolákovi s kvalitním středoškolským technickým vzděláním, či po vysokoškolákovi z technické univerzity.

Pokud nezačneme pracovat na fundamentální změně struktury českého vzdělávacího systému, který bude vyhovovat průmyslové tradici země, nic dobrého nás nečeká. I s vědomím, že jsme s tím měli začít již dávno!

Pracovní zákonodárství, plně podléhající nepružnosti evropského sociálního modelu, se nadměrně zaměřilo na všestrannou ochranu zaměstnance před zaměstnavatelem.
Zaměstnavatel, který ví, že „rozejít se“ se svým zaměstnancem v rámci stávajícího platného právního rámce je komplikované, nerad riskuje. Snad by si i třeba plácnul s člověkem, který právě skončil školu, ale v prostoru, ve kterém je rozvázání pracovního poměru nadměrně střeženo, prostě neriskuje.

Jedině konkrétní, praktické změny, jenž umožní významné zjednodušení navazování a rozvazování zaměstnaneckých vztahů, může (nejen) mladým hledajícím práci významně pomoci.

Průměrná hrubá mzda na Vysočině v roce 2012 byla 21 424,- Kč (zdroj: ČSÚ). Aby na tuto hrubou mzdu zaměstnanec dosáhnul, musí pro svého zaměstnavatele vytvořit za daný měsíc hodnotu odpovídající 28 718,- Kč. Z této částky odvede zaměstnavatel povinné sociální a zdravotní pojištění, a totéž učiní poté i zaměstnanec z toho, co se na jeho výplatní pásce nazývá hrubá mzda. Je proto zřejmé, že zaměstnanost podpoří pouze taková daňová reforma, která významně sníží daňové zatížení práce.

Nezaměstnanost mladých mů­že vyřešit pouze rozumná, ale odvážná hospodářská politika, která přinese hospodářský růst; zásadní reforma školského systému; významné změkčení pracovního práva a podstatné zmírnění daňového zatížení práce.

O tom by měly být následující volby.

Tak jsem byl tázán koho prý budu volit. Zde je má odpověď…

Budu volit ty, kteří dlouhodobě prosazují mou vizi funkce státu a přístupu k občanům. Ty, kteří neplácají prázdnou slámu ještě prázdnějšími slovy, ale mají vizi a hlavně jasný program. Ty, kteří „nezachraňují“ svou stranu ústupem od svobodných demokratických primárek. Ty, kteří mají svého, členskou základnou zvoleného předsedu. Ty, kteří si můj hlas zaslouží. Ty, které se nemusím stydět zvolit a mohu se s touto svou volbou i veřejně chlubit. Ty, kteří se možná do sněmovny nedostanou, ale bojují a proto si ten hlas opravdu, opravdu zaslouží… Jako člen ODS, který ctí Čtyči poděbradské artikuly budu volit Stranu svobodných občanů…

Nejsem to já kdo neplní co slíbí. Nejsem to já kdo říká něco jiného než činí. Nejsem to já kdo myslí jen na to, jak se udržet u vesla a program má jen jako mucholapku na voliče a následně trhací kalendář. Takto se chová ODS. Nejsem to tedy já kdo zradil, ale je to ODS, která zradila mě.

A proč jsem vlastně stále členem ODS?  Není lehké se vzdát naděje, naděje, která prý umírá poslední. Třeba se ještě může něco změnit, třeba se může stát zázrak, ale nebude to hned a rozhodně ne s těmi, kteří dnes ODS vedou.

Čtyři poděbradské artikuly: http://www.ods.cz/politicky-program/podebradske-artikuly (zdroj ODS.cz)