Blog Jihlavských listů

Tomáš Ďásek
32- Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz

Sběratelé

Tomáš Ďásek | Středa, 16. 10. 2013 v 20:08

Vzpomínám si na jeden takový dávný zážitek. Byl jsem tehdy ještě malý žáček základní školy, jenž za tatranku ochotně s červeným šátkem hrdě zdvíhal ruku k pionýrskému pozdravu a procítěně přednášel oslavné básničky na schůzích SČSP (ačkoliv úplně nejlepší byly schůze Jednoty, neboť tam dávali místo suchého pišingru báječné debrecínky a čerstvé rohlíky řečené „slaňáky“). Psal se rok 1982 a v zemích na západ od nás se prý na ulicích povalovaly tisíce zdrogovaných nezaměstnaných, jako němá připomínka odvrácené tváře zahnívajícího kapitalismu. Když si tehdy soused přivezl fungl-nágl novou lahvově zelenou škodovku stodvacítku, tak to bylo v našich očích málem Porsche 911 a všechna orezlá embéčka i stejšny v ulici závistivě prskaly po silnici olejové sliny…

Seděli jsme tehdy svorně doma u televize. Byl to černobílý maďarský Videoton na čtyřech útlých a dlouhých dřevěných nožkách, který měl tu škodolibou vlastnost, že při každém fotbalovém zápase náhle v nejvypjatějším okamžiku začaly po obrazovce běhat černobílé pruhy. Táta pak musel s bohapustým sakrováním vyskočit z gauče, sklonit se vzadu za televizor jako prvorepublikový fotograf, točit tam zuřivě všemi šesti kolečky a neustále vykřikovat „Co, dobrý ? Už to vokazuje ? A teď ?“. Tentokrát se ale milý aparát choval zcela ukázkově – zřejmě i on pochopil vážnost situace a nedovolil si sebemenší nemístný pohyb. Na jeho vypouklé obrazovce totiž právě probíhal přímý přenos z pohřbu soudruha Leonida Iljiče Brežněva, největšího a nejvěrnějšího přítele našeho národa. Bylo to velmi dojemné a já jsem pohnutě sledoval, kterak rudým náměstím kráčí pomalu a rozvážně dav uplakaných soudruhů,  oblečených v těžké kožichy a obří chlupaté papachy. Akorát jsem z toho moc neměl, neboť rodiče do přenosu neustále mluvili. Jeden se choval vysloveně nevhodně a nepokrytě dával různými prostořekými průpovídkami najevo svoje nadšení (například při velebných tónech Internacionály neustále rozjařile vykřikoval „hydrocentrála“ a „šup tam s ním“) – zatímco ten druhý se jej snažil mírnit a napomínal ho, aby nevedl zbytečné a hloupé řeči, aspoň proboha před těma děckama ne.

Tudíž si z celé té spektakulárie moc nepamatuji. Ale jedna věc mi v paměti utkvěla. Byla to čtyři obrovská černá plata, která nesli smutní spolustraníci za rakví a na nichž byly vyrovnány všechny řády a vyznamenání, které kdy zesnulý velkovezír získal. Muselo toho být několik desítek kilo a přiznám se, že jsem strašně záviděl. Jako dlouholetému sběrateli mi totiž bylo jasné, že na podobnou sbírku odznaků se nezmůžu ani pravidelným škemráním u vojáků, kteří k nám pravidelně jezdili jako patronát naší pionýrské skupiny. Mnohem více než branná výchova je zajímala družba s hloupě se hihňajícími osmačkami a aby od nás měli pokoj, tak nám tu a tam darovali nějakou tu pecku, hvězdičku – občas dokonce i barevného lvíčka, který se dal vyměnit za dva Motorpaly, nebo tři Pleasy.

V té době asi jen málokdo tušil, že socialismu na věčné časy zbývá pouhých sedm let a že ten vysněný komunismus už bohužel dobudovat nestihneme – snad jen s výjimkou hrstky vlasatých asociálních živlů, rozvracečů a příživníků, kterým se později začalo říkat disidenti. Jedním z nich byl třeba i jistý Pavel Wonka, který si uprostřed tuhé normalizace dovolil tak neslýchanou věc, že si našel legální cestu, jak v roce 1986 kandidovat jako nezávislý ve volbách. Režim tomu samozřejmě okamžitě učinil přítrž, milého výtečníka strčil pro příživu a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví za katr a tam se ho pokusil společensky zrecyklovat – což se bohužel nakonec díky humanistickým metodám bachařů a díky delikventově tvrdohlavosti i opakovaným hladovkám zvrhlo natolik, že Pavel Wonka za doposud nevyjasněných okolností v roce 1988 ve vězení zemřel.

Uff…zaplaťpámbu, že už je to dávno za námi. Uteklo třicet let, doma máme velké barevné elcédéčko a po Brežněvovi už dávno neštěkne ani pes. Po Pavlu Wonkovi bohužel také ne. Naštěstí tu ale ještě mezi námi jsou i jiní nesmiřitelní a neohrožení bojovníci proti komunistickému zlu – kteří v oné době temna svým veřejným postojem riskovali ztrátu zaměstnání i osobní svobody  a na které náš národ ani zahraničí nezapomíná. Minulý týden například dostal ve Washingtonu od nadace Victims of Communism Memorial Foundation náš bývalý prezident, prof. Ing. Václav Klaus, CSc., Dr. h.c. mult. čestnou medaili za celoživotní boj s komunismem.

Jejda, promiňte – zase jsem se zakecal. Začal jsem u roztřepané televize a chtěl psát něco o sběratelích. No, dneska už to asi nestihneme, takže zase až někdy jindy, omlouvám se. Jenom když to teď po sobě všechno čtu, tak si říkám – hlavně jednou, až se zase nějaké pomazané hlavě pomalým krokem ponesou za penálem ta velká černá plata s nastřádanou bižutérií … aby se vůbec našel někdo, kdo bude mít chuť to nést.

Dobrou noc.

10 komentářů k článku “Sběratelé”

  1. VladimírV říká:

    Dobrý den pane Ďásku. Opět trefa do černého. Při vzpomínce na úmrtí Brežněva, úhlavního nepřítele našeho národa, zvláště pak na přímý přenos z jeho pohřbu, kdy byl poněkud hlučně „uložen“ do hrobu, což v následném záznamu z pohřbu k vidění nebylo, nemohu zmínit, jak jsme si v té chvíli nalili pořádného vítězného panáka. Odešel člověk, který byl symbolem poroby našeho národa a nic na tom nemění ani fakt, že váha jeho metálů byla pomalu stejná, kolik vážil on.
    Na druhé straně Pavel Wonka. Člověk, který na rozdíl od nás umravněných neváhal ukazovat tehdejší politické moci pravou tvář jejího počínání. A to i za cenu těžkého žalářování, které způsobilo i jeho smrt. Světe div, se. Nikdo později nepřispěchal se žádnými metály, aby ocenil jeho odvahu postavit se režimu.
    Ocenění Václava Klause, tedy naštěstí v USA, kdy si část jejich obyvatel plete naši republiku s Čečenskem, za jeho boj proti komunismu, je nejen absurdní, ale i výsměchem všem, kteří opravdu aktivně a za cenu osobního strádání s totalitním režimem bojovali. Pokud má pan Klaus z takového ocenění radost, lze to vysvětlit pouze tím, že si spolu s Američany myslí, že u nás komunismus stále existuje a právě on je symbolem boje proti němu.

  2. Svatopluk Beran říká:

    Ještě něco málo o historii zběratele, otce zakladatele pravice v České Republiky po tzv. sametu roku 89.

    Televizní rozhovor Jakuba Železného s Václavem Klausem přinesl konečné rozuzlení problému novoroční amnestie. Kdo ještě nechápal, pochopil dokonale.Václav Klaus vše mimoděk vysvětlil. Klíčová je jediná věta. Když se Jakub Železný ptal na nezvládnutou privatizaci 90. let – podvody bank, kampeliček a fondů, které připravily o peníze tisíce střadatelů, Klaus odmítl kriminalizaci těchto dějů a událostí.„Vše jsme se učili, všichni jsme se tehdy učili – nedělejme z toho kriminalizaci.“ Podle Klause dnes kriminalizujeme lidi, kteří se pouze učili zbohatnout, a protože jsme byli všichni začátečníci, chybička se holt vloudila. Proto přišel s amnestií. Pouze naplno projevil, co si celou dobu myslí.
    Proto omilostnil nejtěžší hospodářskou kriminalitu. Ne kvůli milosrdenství, jak občas nepřesně a podivně tvrdil. Milosrdenství je přece možné cítit vůči jednotlivému člověku a ne vůči celé skupině delikventů, kteří páchali hospodářské trestné činy, za které jim hrozilo až 10 let vězení.Klíč je v tom, že Klaus tyto skutky za trestné činy nepovažuje. Klaus nesouhlasí s trestní politikou našeho státu. Jako nezná špinavé peníze, tak
    neuznává hospodářskou kriminalitu. Prostě když někteří vychytralí jedinci oblafnou své „pomalejší a méně bystré“ spoluobčany, tak jim ty výnosy patří. Podle Klause je to přirozené a normální. Nesouhlasí s tím, aby tito naši obratní spoluobčané končili ve vězení.Ve světě Václava Klause je umění zbohatnout tím nejvyšším uměním. A pokud se někdo tomuto umění teprve učí a klopýtne, tak si zaslouží milost či amnestii. Známe dobře všichni příběh jihlavského Kratochvíla. Aby to tedy bylo všem jasné – ve skutečnosti Václavu Klausovi nevadilo, že
    trestní stíhání bylo rozvleklé a trvalo příliš dlouho. On ve skutečnosti
    nesouhlasí s tím, že se jedná o trestný čin. Proto ve svém televizním
    vystoupení řekl o amnestii: „Deset let jsme na tom pracovali.“ Navzdory
    tomu, že před volbou veřejně slíbil, že amnestii nikdy neudělí, teď
    přiznává, že na ní celých deset let pracoval. Pěkná lekce.
    Ano. Deset let jeho utajený tým pracoval na tom, jak překazit odsouzení
    těch, kteří podle jeho vlastního hodnotového žebříčku nic špatného
    nespáchali. Klaus má jiný systém morálních hodnot A jestli je právo minimum
    morálky, tak v případě hospodářských trestných činů se Václav Klaus ani s
    tímto minimem neztotožňuje. Nepochybuji o tom, že přesvědčení Václava Klause je naprosto skálopevné. Václav Klaus ví s naprostou jistotou, že když si někdo nakrade, je to jeho chytrost, patří mu to a basta. Nikdo z nás s ním v tomhle nehne. Správně
    řekl: „Jsem odolnější než všichni další politikové v této zemi.“A to byl náš prezident po celých deset let.
    ……….NABUBŘELÝ,SOBECKÝ,BEZCHARAKTERNÍ,BEZCITNÝ,SEBESTŘEDNÝŽIVOČICH,

    KTERÝ NEMÁ SČLOVĚKEM NIC SPOLEČNÉHO,KROMĚ VIZÁŽE……..

    Také nám také pan profesor otec zakladatel krade -vlastně zbírá do kolekce, plnicí pera při mezinárodních návštěvách.

    http://www.youtube.com/watch?v=zpe4T0lXZcE&feature=share

    Neměl by být Václav Klaus spíš za mřížemi než mu být ponechána možnost kdekoliv ztrapňovat svými osobními názory a skutky z pozice presidemnta, naší republiku?

    Krátký výtah z knihy Josefa Jílka – PENÍZE A MĚNOVÁ POLITIKA. – Vydaná nakladatelstvím Grada Publishimg, a.s. v roce 2004. – Prof. Ing.Josef Jílek, CSc. je vrchním expertem České národní banky. Externě přednáší na Vysoké škole ekonomické v Praze kurzy Finanční trhy a Měnová politika. Na stránce 14, u konce třetího odstavce uvádí – Postavení ekonomů na rozdíl od lékařů je podstatně snazší, neboť ekonomové nenesou za stav ekonomiky jakoukoliv odpovědnost. Profesionální etika je některým ekonomům zcela cizí. Příkladem bylo tunelování v České republicev 90. letech – zmizelo asi 580mld. Kč z českých bank, stovky miliard z podniků, více než 50 mld. Kč z investičních fondů, asi 10 mld. Kč z kampeliček a asi 5 mld. Kč z nebankovních obchodníků s cennými papíry – aniž kdokoliv z ekonomů-politiků přiznal jakoukoliv odpovědnost. Dobře všichni známe výrok k tomuto vykradení státu organizovaného naším dneším konzistentním presidentem – ŠPINAVÉ PENÍZE NEEXISTUJÍ – ZHASNĚTE. Kolik je asi skutečný součet všech miliard o které okradli komunisté mezi lety 1948 a 1989, každého inženýra, lékaře, vědce a dělníka a přetavili ve státní majetek, jenž následně vytvořená ODS z OF v devadesátých letech pomocí svého tehdejšího ministra financí Václava Klause rozpustili do nenávratna.

  3. Fejinka říká:

    Trefa do černého, s tím se nedá než souhlasit. A pokud se podaří prosadit obecné referendum a program Tomia Okamury hnutí Úsvit, tak bych se rád dočkal než zemřu, až budou soudit hlavního a největšího původce zlodějin v Česku-Klause. Tak jako je největším státním teroristou světa americký prezident, který by měl být souzen v Haagu.

  4. Jan P. říká:

    to Fejinka:

    Vašemu rozhořčení a prosazení spravedlnosti rozumím.Takto smýšlejících lidí v zemi je nás celá řada.Patřím sám dlouhodobě mezi sympatizanty myšlenky přímé demokracie a potencionální levicové voliče.Myslím si,že marasmus u nás vzniklý za posledních 23-let sama PD ještě nic nevyřeší.

    Pouze zkratkovitě:
    -Stále nám chybí kvalitní zákony s účinnými kontrolními mechanismy.(Viz. iniciativa Rekonstrukce státu).
    -Důležitý je sociální smír.Odmítnutí neoliberalismu v jaké kolii podobě.
    -Klíčová systémová změna.Participativní demokracii doplněna o prvky PD.

    Respektuji volbu a sympatie ke straně nebo hnutí každého z nás v předčasných volbách do PS.
    Program hnutí Úsvit TO je podle mého názoru v řadě věcí nejasný a vytvořil by spíše politický chaos.
    Mám obavy,že jako v minulosti katolická církev,komunisté a dnes Úsvit TO správnou myšlenku svým pojetím u lidí spíše zdiskredituje.
    To stejné se podařilo u nás po dobu své politické kariéry Václavu Klausovi. Nastavením mafiánského kapitalismu a trhu bez přívlastku zdiskreditoval v očích veřejnosti autentické pravicově konzervativně-liberální ideje.

  5. Fejinka říká:

    Rozhodující je, že musí dojít k radikální odvážné změně systému. Ten současný je už tak „profláknutý“, že pokud to nepůjde cestou evoluce, tak asi jedině revoluce, jiného nezbude. Staronové partaje vám před volbami naslibují co chtějí, ale jakmile je po volbách, ty odvážné sliby jsou pryč. Program neprogram. Slováci už na tom začínají pracovat a přitom tam vládne levice. Hra na „českou demokracii“ musí skončit co nejdříve.

  6. Svatopluk Beran říká:

    Můj názor na přímou demokracii je že ano. Ovšem bez dostatečných a pravdivých informací o každé ze stran polarity občanských ideálů pravice tak i levice a historicky nestraných informací o tom jak se vyvíjel svět a na něj navázaný, z počátku přirozený – později uměle doplňovaný finanční systém, který doprovázel vize spravedlivého ohodnocení schopností každého občané této planety, spolu s měnícími se sociálními jistotamy pro méně schopné obyvatele, je i přímá demokracie lehce zneužitelná. Příkladem budiž Ústava Pavla Kohouta, která zajišťuje přes přímou demokracii a manipulované informace o levicových solidárních ideí, prezentované přes media kterými vládne pravice – viz. miliardář Babiš, či neschopnost rady české televize zaměstnat vedle pravicově založených reportérů a moderátorů i redaktory a moderátory levicové, povede jenom k neustálé vládě pravice.

  7. Berka říká:

    Proboha už zase… Od sběratelů k přímé demokracii.

  8. Fejinka říká:

    Co se divíte, pane Berko, je pár dní před volbami. A pokud to nepovede ke změnám, tak je max. vymalováno na 4roky a potom budeme úplně v pr….
    Nevím proč nedá Klukan a spol. řádné předvolební téma, jenom převažující reklama na ODS! Tady výmluvy na regionální noviny neberu. Měl by být rád, že ještě několik stálých jedinců tady diskutuje, dříve to bývalo mnohem více lidí.

  9. Berka říká:

    no tak já myslím že lidi tady nediskutujou právě proto, protože úplně jakékoliv téma pokaždé z a s e r e t e balastem na téma „přímá demokracie“.

    napište o tom někdo z vás přímo nějaký příspěvek se samostatnou diskusí a pak se tam můžete o PD hádat donekonečna.

  10. Takács říká:

    Podle mě je to pane Ďásku jednoduché a sám to tam píšete. Klaus dostal medaili za celoživotní „BOJ S KOMUNISMEM“. Spojka slučovací. Jako třeba když češi společně bojovali s angličany v bitvě o Anglii.

    Takže tedy ne za „boj PROTI komunismu“, ale právě za „boj S komunismem“. Chtěli tím vyjádřit, že komunisté i Klaus vlastně byli vždycky na stejné straně (vždyť jen díky nim se přece stal i prezidentem, pamatujete ?).

    Takže si myslím, že je vlastně všechno v pořádku.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I