Tak jak to teda bylo ?

Poslední volby se nesly ve znamení špiónů. Hraběcí strejček s čírem se napasoval do role agenta 009 ve službách státu a ten hodný pán, co rozdával v metru koblihy, jím prý zase kdysi snad doopravdy byl. Pěkně nám to zavařil – protože teď nikdo neví, co s tím. K vládnutí totiž údajně potřebuje lustrační osvědčení a není úplně jisté, jestli mu ho někdo vystaví. V rádiu dneska říkali, že ho vlastně ani nepotřebuje, neboť prý vláda podle zákona není orgánem výkonné moci. Já nevím – školy nemám, ale větší hovadinu jsem snad ještě neslyšel. Kdo jiný, než vláda má výkonnou moc v rukách ? To už i výrok detektiva Bárty o tom, že oproti svému původnímu prohlášení si poslanecký mandát ponechá, neboť ŘADOVÝ POSLANEC není žádná vrcholová politická funkce, je jenom slabý odvar.

O čem ale vlastně chci dneska psát – už několik let mě zaráží ten do nebe volající dvojí metr. I čtvrtstoletí po „převratu“ je pořád vítaným zástupným viníkem čehokoliv „univerzální komunista“ – jakási anonymní bytost, která když už ne přímo vraždila, tak alespoň mlátila lidi, špehovala je, kradla jim majetek, držela je za dráty a nutila je radostně roztáčet kola výroby za mrzký plat. Není to Franta Nováků, ani Pepa Svobodů, jsou to prostě jenom – komunisti. TAMTI ONI. Před rokem 1989 měla komunistická strana československa zhruba jeden milion členů. Jeden milion ! Kde se vzali a kam se poděli ? Bylo nás tehdy těch milionů asi patnáct – včetně nemluvňat, starců, vězňů a nesvéprávných. Minimálně každý patnáctý tedy byl komunista. Když se ale kohokoliv zeptáte, tak se svatosvatě zapřisáhne, že on ani nikdo z jeho rodiny u nich nikdy nebyl – naopak, nenáviděli je a vždy proti nim bojovali. Teorie pravděpodobnosti je ale neúprosná. Skoro každý z nás musí mít nějakého strýčka, bratrance, dědečka nebo tchýni, která U NICH byla (samozřejmě – já vím, že váš prastrýc Kryšpín sice ve straně byl, ale to bylo jenom proto, aby se děcka dostala na školu).

Ovšem i tak – odečtěme onen milión komunistů (z nichž tedy o 99% dnes příbuzní či oni sami prohlašují, že to byli ti HODNÍ komunisti a nebo že tam byli jen z donucení) a zbyde nám 14 milionů. Čtrnáct milionů neohrožených a statečných antikomunistů, kteří je nenáviděli a bojovali proti nim, jak se dalo (například na ně hrozili prvomájovými mávátky a v hospodě o půlnoci je tepali sžíravými satirickými anekdotami). Mě nejde na rozum, jaktože to teda těch čtyřicet let vůbec vydrželo ? Někdo mi jistě pohotově odpoví, že hlavně díky represivním složkám a díky všudypřítomné StB. Jenomže…to je mi taky divné. Jak to sakryš ti estébáci dokázali ukočírovat, když naprostá většina jejich agenturní sítě byla vlastně jenom virtuální a vycucaná z prstu ? Vždyť se na to podívejte – jsou nějaké seznamy údajných agentů, ale když se kohokoliv z nich zeptáte, tak vám řekne, že o ničem neví a že tam byl neoprávněně. I soudy jim v tom dávají zapravdu. Paní Bohdalová, pan Skopeček, pan Kanyza – všechny si tam ti vykutálení estébáci zapsali jenom jako černé duše, aby dostali prémie. No uznejte sami – když totiž napíšete nadřízenému, že jste ulovili takovou Bohdalku, máte na vánoce jistou minimálně trojitou čokoládovou kolekci. A s tím Babišem je to stejné – ta holota styčný důstojník „náborář“ s ním prý mluvil akorát jednou o jakýchsi hnojivech a hnedle si ho bez jeho vědomí zapsal jako agenta – prostě jen aby měl nějaké ty kladné body.

Víte – jak jsem psal – je mi strašně divné, že ten režim, který tedy vlastně tvořila jenom hrstka zlých a krutých tyranů, co by se na prstech spočítali, dokázal tak dlouho na svých hliněných nohách tancovat a držet v okovech devadesátidevítiprocentní zbytek obyvatelstva. A hlavně je mi strašně divné, jak k tomu všemu ta naše legendární česká povaha přistupuje. Pokud byste o někom ze sousedů věděli, že pracoval třeba na ONV a nebo rovnou co já vím na krajské správě StB, budete si před ním uplivovat a do konce života toho špínu chlapa nepozdravíte. Ale člověka, který se s velkou pravděpodobností se státní bezpečností zapletl (a z titulu své práce asi ani jinak nemohl), klidně na ramenou vyneseme až do křesla ministra financí. Nadšeně tleskáme „znovuzrozenému“ zpěvákovi Václavu Neckářovi, který si i po těžké mrtvici dokázal znovu vzpomenout na texty svých starých písní – ale v otázce své nevyvratitelné spolupráce s StB (krycí jméno „Bacil“)  si už prý bohužel na nic vzpomenout nedokáže. Starý bard Jarek Nohavica – i podle mého neoddiskutovatelně jeden z našich největších básníků a muzikantů (krycí jméno „Mirek“) – stále spolehlivě vyprodává sály a stadiony. V porotách různých televizních soutěží zasedá a na koncertech ještě tu a tam svůj hit „Sametová“ zpívá starý rocker Ondřej Hejma (krycí jméno „Rony“). Dole pod prkny, která znamenají svět, se můžeme smíchy potrhat, když má herec Josef Dvořák (krycí jméno „Komik“) zrovna Pydlu v zádech. Nadšeně si necháváme podepisovat knihy od playboye Vladimíra Párala (krycí jméno „Slávek“).  Sakra, vždyť jmény všech těch nejrůznějších zaručeně neoprávněně evidovaných celebrit bychom mohli popsat určitě pár obrazovek – Pepíček „Tulipán“ Zíma, Valerie „Eva“ Zawadská, Jiří „Faust“ Suchý, Jan „Klaun“ Přeučil, Ladislav „Mistr“ Štaidl, Ladislav „Stožický“ Smoljak, František „Hamlet“ Němec, Zora „Alena“ Jandová, Richard „Herec“ Müller, MUDr. Jan „Pinel“ Cimický, Alexander „Lexa“ Hemala, Petr „Samorost“ Ulrych… co jméno to člověk, který kdyby projevil přání s námi povečeřet, tak budeme v sedmém nebi a jeho dávné zakolísání zaznamenané v těch zatracených cibulkových seznamech hned omluvíme tím, že „kdoví jak to vlastně tenkrát bylo“, nebo „taková byla doba“ – či přinejmenším alespoň „no dobře, ale von prej nikoho nikdá neudal, von to s nima uměl“…

Nezlobte se na mě – ale nemůžu to pochopit. Kdo je ve skutečnosti horší a zavrženíhodnější ? Člověk, který slouží totalitnímu režimu veřejně, třeba jako zaměstnanec – a nebo kamarád udavač, k němuž vzhlížíte proto, že něco umí, který vás plácá po ramenou, pije s vámi až do rána a po vystřízlivění začne potají psát hlášení ? Ve světle toho, co jsem tady napsal, mi připadá jakýsi lustrační zákon úplně zbytečný. Šanci vyrovnat se nějak důstojně s minulostí jsme totiž dávno propásli. Měli jsme hned na začátku konkrétně pojmenovat a alespoň morálně potrestat ty doopravdy zlé. Měli jsme tedy buď tu komunistickou stranu zakázat – když jsme byli všichni takoví neohrožení antikomunisté – a nebo jasně říci „Tak – a teď pojedeme zase pěkně od nuly“. Času na to snad bylo dost. Teď to všechno sklízíme a na příkladu milého pana Babiše – Bureše vidíme, že císař je prostě neúprosně nahý.

Nechci a ani bych se neodvážil být někomu soudcem. Jako dospělý jsem v té době nežil a vím houby, jak bych se zachoval a co všechno bych podepsal, kdyby si mě vzali do parády jeden hodný a jeden zlý estébák. Když už jsme se ale nedokázali vypořádat s konkrétními lidmi, nevymlouvejme se alespoň pořád dokola i dvacet čtyři let po listopadu na nějaké imaginární TAMTY. A hlavně – jak je psáno už v knize knih – shýbejme se prosím pro kamení jenom tehdy, když jsme si stoprocentně jisti, že sami nemáme za nehty ani ten nejmenší kousíček viny…

13 Responses to “Tak jak to teda bylo ?”

  1. VladimírV napsal:

    Vážený pane Ďásku. Opět trefa do černého. Jediné, co se tenhle národ neodnaučil, je kritizovat a nadávat na všechno kolem sebe. Je to holt dané tím, jak dlouho byl vedený jedinou všemocnou „spravedlivou“ ideologií Ta, aby mohla dobře fungovat, si vytvořila síť informátorů. Mezi nimi je třeba rozlišovat takové, kteří „okukovali“, jak se to dělá venku a ty, kteří napomáhali v boji proti „vnitřnímu nepříteli“. A to v době hlubokého míru. Dovedete si představit, co by nastalo v době války? To by se spousta lidí okamžitě loučila se životem. Lustrační zákon je dobrý v tom, aby lidé na určitých exponovaných místech ve státní správě nemohli vykonávat svoje funkce bez lustračního osvědčení. To z jediného důvodu, protože jsou přes svoji minulost vydíratelní Pokud jde o lidi, kteří byli např. činní v zahraničním obchodu nebo ve vojenské kontrarozvědce, tam to byla spíše součást jejich „kvalifikace“. To zkrátka bylo a bude. Pokud jde o pana Babiše, on sám si samozřejmě chce především pojistit svůj byznys, to je pochopitelné. Ale už silně pochybuju o některých jeho spolupracovnících, že budou v politice vedeni čistě bohulibými úmysly. Vlastně, tak je to ve všech stranách.

  2. Jan P. napsal:

    Pane Ďásek !

    Souhlasím s vámi,že naše společnost se dostatečně nevyrovnala se svou minulostí před rokem 1989.
    Jsem přesvědčen o tom,že antikomunismus je u nás účelový.Slouží k tomu aby odvedl pozornost od zločinu současnosti a legitimizoval rozkradení státu dnešní smetánkou po roce 1989.
    Kontinuita zločinu před a po roce 1989 je rozhodně namístě..Tuto kontinuitu představují lidé jako je např. miliardář pan Babiš apod.
    Postkomunistický svět (oligarchický, mafiánský kapitalismus) ve kterém se nachází také Česko má i na diskuzním blogu JL své zastánce z řad některých,,pravicových“ diskutujících čtenářů.

  3. Tomáš Ďásek napsal:

    Můj příspěvek rozhodně nemá a nechce zlehčovat či omlouvat dobu temna před rokem 89. Jen jsem chtěl demonstrovat směšnost toho, jak se neměří všem stejně. „Pravice“ a „levice“ s tím nemá naprosto co dělat – bohužel si myslím, že těch co nemají z oné doby čisté svědomí je mnohem víc všude jinde, než v samotné dnešní KSČM.

    Pane Vladimíre, máte pravdu, že byli důvěrníci a agenti jistě „větší“ a „menší“ a že některým asi ani nic jiného nezbývalo. Kdyby pan Babiš řekl „Jasně, bavil jsem se s nima a slíbil jsem, že budu podávat informace ze své zahraniční mise, protože bych se jinak ven nedostal“ tak to vezmu jako chlapské přiznání a nemám s tím problém. Kdyby Jarek Nohavica řekl „Měl jsem malá děcka a chtěl jsem se živit hudbou. Když na mě nastoupili, dostal jsem jednoduše strach a tak jsem jim to podepsal“ – tak v mých očích nijak neklesne, ale možná spíš naopak. Jenomže všichni jenom zatloukají, nepamatují se, nechtějí o tom slyšet, natož se bavit, očišťují se, soudí se…

    Taky se divím tomu, že to přece není zas až tak dlouho a většina tehdejších vyšetřovatelů a styčných důstojníků jistě ještě žije. Jejich svědectví by určitě plno kauz definitivně vysvětlilo – kdyby řekl některý z nich „Ale pane XYZ, vždyť si vzpomeňte, scházeli jsme se spolu U Kulatý báby – asi šestkrát, vždycky jste si dával ryzlink s bublinkama a já to platil“…

    Jenže znáte to, vrána vráně oči nevyklove.

  4. XXXXX napsal:

    Představte si, že já tam taky byl, sice chvíli, ale byl a přesto mi NBÚ vydal bezpečnostní prověrku na stupeň Přísně tajné. Nejvyšší. Asi zas tak důležitý to členství není. Divný co?
    Tomáši ten článek je dobrej, ale ten dodatek je excelentní.

  5. Venca napsal:

    No jo,naši umělci,co si chudáci museli za komunistů vytrpět.Zahraniční zájezdy a na západ,to musely bejt muka.
    Pořád se řeší,co kdo podepsal a jestli spolupracoval a jak moc,ale lidi(myslím ty „uniformovaný“),kteří jim to nabízeli,se v klidu vytratili do veřejného života a dneska si třeba vesele podnikají. Vše podstatný bylo zničeno hned po tý odvážný revoluci a blbcům se předhodili nějaký cibulkový seznamy. Takže je mi asi jedno,jestli ministrem financí bude někdo,kdo asi něco podepsal. Pokud nebudou důkazy,že nese vinu na nějakým zločinu a bude to dělat dobře…

    Mimochodem,XXXXX,myslíš,že ti ta prověrka bude stačit na ministra financí? 😀

  6. Fejinka napsal:

    Přesně, ti naši slavní pražští umělci si tak mohli stěžovat (jeden jako druhý), že se nedostali na západ či jinam mimo soc. tábor. Obdobně to tak měli naši vrcholoví sportovci. Jediný jejich problém byl jak si sehnat valuty a jak je propašovat přes hranice a zpět zakoupené zboží. A obyčejní lidé mohli leda do NDR si jet koupit lacinější zboží (hlavně pro děti) a strachovat se, aby jim je na čáře nesebrali. „Vipkám“ stačilo při příjezdu na čáru udělat nějaké „opičky“, či se nechat vyfotit s celníkama a bylo to v suchu. Vím o čem mluvím, znám to ze sportu z příbuzenstva. Tito lidé budou dnes kázat jak se měli, oproti většině, zle. Kdyby raději drželi huby.

  7. VladimírV napsal:

    Pokud jde o umělce, je jejich posláním bavit lidi. To, že musí být loajální vůči svým chlebodárcům, dříve straně, dnes těm, kteří je platí, je pochopitelné. Někdy to bylo přímo pod hrozbou jejich likvidace ((viz loajalita vůči Říši po atentátu n Heydricha nebo podpis anticharty). Ale měli by si vybrat mezi kumštem a třeba politikou. K politice patří především rozum a zkušenosti. Platí, že osel zůstane oslem, i když ho navléknete do taláru. Samotné hýkání nepostačí.

  8. XXXXX napsal:

    Venca: Hele asi ne, ale na hradního kancléře bezpečně,

  9. Fejinka napsal:

    VladimírV: Umělci byli vždy patolízalové a čekatelé u každého dobře prostřeného stolu za každého řádu či režimu, výjimky se našly a čekali na to, aby se dobře umělci přiživili a je tomu i dodnes, hlavně ti z Prahy.

  10. Fejinka napsal:

    Dodatek: Těch opravdu slušných a poctivých je minimum a hledat je baterkou ve dne.

  11. Berka napsal:

    Umělci jsou na tom stejně jako kdokoliv jinej. Akorát jsou prostě víc na očích, no. Goťák kdysi vystupoval na různých schůzích s „budovatelskými“ projevy – což ale dělaly tisíce dalších lidí. Akorát je při tom nikdo netočil.

  12. Fejinka napsal:

    To je fakt, ale nechápu jednu věc, proč raději nedrží ústa a jsou potichu a najednou jsou z nich velcí antikomunisté a bojovníci druhého či třetího odboje. Měli by raději uvažovat o čtvrtém odboji proti této tzv. pseudodemokracii, ale mají se dobře a raději vymýšlejí ptákoviny o minulém režimu, které jsou si podobné jako vejce vejci. Lidi už na to neslyší, je to pořád dokola, ale když na to mají peníze tak se vesele točí a kecá. Hlavně, že je to dobře živí. Gott zůstal pořád svým, až na tu slavnou Antichartu, tam se snad podepsali všichni.

  13. Libor Furbacher napsal:

    Pane Dasek pekne napsany clanek ,ktery to skutecne dobre vystihuje.
    Ptate se jak je mozne ,ze tam ten komunismus tak dlouho vydrzel,kdyz vsichni byli proti tomu.Mozna nekde v hlouby duse ale na venek neudelli nic proti,naopak jeste k nim vlezly
    Treba pan XXXXX by o tom mohl neco vedet,ktery podle jeho vlastnich slov “tam u nich taky byl,ale jenom na chvili“.To byli presne oni co ten rezim drzely,tim davali te sebrance legitimitu. Byli pouze dve moznosti proc tam lidi lezly.Bud to bylo z presvedceni a nebo z vypocitavosti.Ani jedena moznost nejni moc lakava.
    Bohuzel lustrace,jakoliv nedostatecne ,jsou vlastne jediny postih komunistu na ktery jsme se vlastne zmohly.A ze hodne jich propadlo sitem [a to i za pomoci soudcu ,kteri tam vlastne soudcuji od komunismu] se neni co divit.Ruka ruku myje .
    Kdyz uz ale nikdo nechtel nikoho trestat ,tak se melo alespon neco udelat pro dobro republiky .Kdo byl clenem KSC by mel zakaz vstupu do politiky a nemohl by dostat nikdy security clearance. Komunistum by se timto naplnil jejich komunisticky sen ,konecne by se zivily praci.
    A protoze se tak nestalo,tak se nedivte ze o nich porad piseme.Protoze tam porad v politice, jsou a nejsou to jenom ti s tresnickama.Ale ta pamet,ze?

Leave a Reply