Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

17. LISTOPAD A CÍRKEVNÍ RESTITUCE

Zdeněk Gryc | Neděle, 17. 11. 2013 v 14:47

17. LISTOPAD A CÍRKEVNÍ RESTITUCE
Dnes je 17. Listopadu, sestavení vlády brání významné JABLKO SVÁRU – CÍRKEVNÍ RESTITUCE.
Léčení pacienta se odehrává ve dvou fázích diagnóza a terapie.
Prezident Havel, stavy nemoci národa pregnantně diagnostikoval:


MAFIÁNSKÝ KAPITALISMUS A BLBÁ NÁLADA.
Politické strany by se měly především zaměřit na rozkrytí zakukleného kriminálního podnikání a finančních od-toků, které ochuzují stát. Zdravotnictví, spravedlivějším soc. programům, včetně jejich zneužívání atd. Rozloučit se, nebo alespoň neponechat ve funkcích, letité matadory.
Komunisté jsou v pohodě, kritizují a usmívají se, takže si získávají znovu důvěru. Kolik bídy, utrpení a materielních ztrát, by nebylo, nebýt strategické spolupráce národního socialismu a komunismu na začátku 2. Světové války. Německý válečný potenciál byl podpořen průmyslem ČSR. Za komunistů bylo na plakátech ČSSR výheň a kovárna komunismu, vykradení uranu se neinzerovalo.
Dnes je 17. Listopad. Dušičky skončily a začíná předvánoční, byť komerční atmosféra.
Jsou dvě fáze života: KDY – MOŽNÁ – NENÍ TAK DŮLEŽITÉ CO JE /ŘEKNĚME VĚDECKY PODLOŽENÁ/ PRAVDA, JAKO TO, ČEMU SE VĚŘÍ. /Na to ostatně také sázejí reklamy politické kampaně./
A – začátek života – je to doba pohádek, mnohde také víry v Ježíška. Jasně se to projeví ve většině rodin stromečkem s Betlémem inspirovaným biblickým příběhem Kristova života atd.
B – konec života – jak mnoho lidí se k tomu příběhu vrací? Mnohým ho usnadní víra s nadějí, kterou dává.
Zejména komunisté udělali vše, aby tuto víru zpřetrhali. Byla to povětšině tradice, té-které rodiny, která ji dokázala zachovat. Mám několik přátel, s kterými chodím na sv. Václava do hor. Závidím jim, jak řád víry vede ke štěstí a rozkvětu rodiny.
Měl jsem tu čest, že mne pan farář Opravil – Hroznata požádal o návrhy na interiéry gotického Kostela v Dlouhé Brtnici a Pavlově, v duchu nových liturgických pravidel. Tehdy jsem mu řekl: „důstojnosti, nevadí Vám, že s mou vírou je to chabé“. Usmál se a odpověděl: „však vy na ni přijdete“.
Při mém příchodu do Jihlavy v únoru 1958 působil na dětském oddělení nemocnice jako zástupce primáře MuDr. Jiří Dvorník. Velký milicionář a komunista. Partajní legitimace mu dopomohla nejenom k primariátu, ale nakonec i ředitelování na OÚNZ.
Když půjdete na hřbitov, tak jeho hrob najdete těsně za vchodem vlevo, myslím v druhé řadě. Podívejte se, postůjte a zamyslete, nad jeho symbolikou. V životě může být tak zle a těžko, že zbývá jediná naděje.
Letošní listopad je pro mne také významný tím, že ve středu 13. Listopadu byla ve Staroměstské radnici v Praze vernisáž, otevřená pod názvem:
BEDŘICH ROZEHNAL, ARCHITEKT,
KTERÝ ZMĚNIL STANDART NEMOCNIČNÍHO PROSTŘEDÍ.
V roce 1960 je Rozehnal ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. Na základě dekretu prezidenta republiky Antonína Novotného byl po dvou a půl letech propuštěn na základě opakovaných intervencí Českého tria:
Alexandra Plocka, Josefa Páleníčka a Miloše Sádla.
Myslím, že i za současného politického bahna je úloha umělců a seriózních žurnalistů nezastupitelná. Vždyť to je jejich zásluha, že tři krahujci letící do Lán, neoškubali ne-opeřené kuřátko, předsedu ČSSD Sobotku. Tomu bych přál, aby se věnoval při sestavování vlády aktuálním prioritám a nikoli „jablku sváru“ – církevním restitucím.
Jako architekt bych byl rád, aby historické stavby byly rekonstruovány a na staletí zachovány. Ke kostelu patří farář, ke klášteru opat. V blízkém okolí, to může být vysoce etická osobnost, jako opat Želivského kláštera Tajovský.
17. LISTOPADU 1989 TO BYLA CHARISMATICKÁ OSOBNOST KARDINÁLA TOMÁŠKA.
Ke své existenci potřebuje církev hospodářské zázemí, se kterým hospodaří autentický majitel. Ten pak, nejenom u lesů, hospodaří nikoli s momentálním ziskem, ale s výhledem na staletí. Tam, kde se střídají neprůhlední majitelé a ředitelé, na příklad u lesů, to bude, podle diagnózy Václava Havla, naopak.
V krátkosti, aby se to dalo vůbec přečíst a s omluvou za opakování: Zdeněk Gryc

21 komentářů k článku “17. LISTOPAD A CÍRKEVNÍ RESTITUCE”

  1. Svatopluk Beran říká:

    Pane Gryc dovolil bych si dvě připomínky. Za prvé. Domnívám se že nedisponujete širším přehledem o dění a průběhu mezinárodních jednání na začátku 2SV mezi tehdejšími demokratickými kapitalistickými mocnostmi, jinak by jste těžko mohl uvést – kolik bídy, utrpení a materielních ztrát, by nebylo, nebýt strategické spolupráce národního socialismu a komunismu na začátku 2. Světové války.
    A druhá se samozřejmě týká církevních restitucí. Církev MINIMÁLNĚ NA TISÍC LET, ještě jednou opakuji MINIMÁLNĚ NA TISÍC LET zastavila jakýkoliv vědecký pokrok v Evropě a nebýt arabské kultury, mohlo to být třeba i dodnes. Církev dále ze své podstaty nikdy nic vlastnit neměla. Její podstat je pouze v pomoci a ukazování morální životní cesty, na kterou dostávala část desátků vybíraných panovníkem. Církve do roku 1222 nic v českých zemích nevlastnili, pouze přes panovníka dostávali část vybraných daní na svou činnost. To teprve až po čtvrtém Lateránském koncilu v roce 1215 začala katolická církev přes pražského biskupa Ondřeje důsledně tlačit na Přemysla Otakara I a následným PUČEM, dalo by se to možná nazvat i TERORIATICKÝM ČINEM, jí bylo umožněno vybírat daně přímo a vlastnit majetek. Tento PUČ, nebo TERORISTICKÝ ČIN, vyberte si co chcete se nazývá v církevní řeči INTERDIKT. INTERDIKT je druhý největší církevní trest kanonického práva a znamená, že si napřed třista let připravujete barbary (Slovany) na to, že bez účasti na svátostech, tedy křtu, svatbě či pohřbu, kterou neslouží katolický kněz, přijde duše poddaného do pekla a tam se bude smažit po celý zbytek trvání světa, pokud BŮH nerozhodne jinak. Tento INTERDIKT byl vyhlášen nad českou zemí Přemysla Otakara I, který nechtěl tuto přímou cestu k penězům církvi a majetku v českých zemích dovolit. Herezisty, česky kacíře, kteří tyto svátosti církevní nesvětili, církev UPALOVALA nebo trestala ordálem neboli božím soudem, který se prováděl vodou, ohněm nebo polykáním. Tyto svinstva zakázala až Marie Terezie v roce 1776. Jak všichni dobře víme stala se z katolické církve během následných dvouset let smečka, která se už neštítila vůbec ničeho. Dobře všichni víme jak dopadl Jan Hus při pokusu o reformy a nápravu církve. BYL UPÁLEN. Až teprve císař Josef II při rekatolizaci církve začal majetek církvím odebírat a měnit stav na ten původní před rokem 1222. Kdo chce může se jít podívat například na dveře chrámu Svatého Kříže v Křížové ulici, který byla z rozkazu císaře a pro potřeby nastupující buržoazie a nezbytném generování vládních vojsk pro tyto potřeby, změněn na kasárna. Je to tam dostatečně dobře popsáno. Ano tak jak říkal jednička Kalousek. Co bylo státu UKRADENO MUSÍ BÝT VRÁCENO. Začal s tím už císař Josef II, pokračoval Masaryk a nevidím důvod proč by se v tom nemělo pokračovat. Žádný majetek církvím, ale vše uvést do původního stavu. To samozřejmě nemá nic společného s tím že se má stát dobře za své starat o jakékoliv památky. Jsem přesvědčen, že na co si církev sama svýma rukama se svými farníky v našem nejateističtějším státě na světě nevydělá, to hold mít nebude, mimo ty dotace z peněz daňových poplatníků, které budou při svých podporách těm nejpotřebnějším nutné. Přesně ve smyslu ve kterém církve na státních pozemcích za pomoci panovníků pro potřeby panovníků byly vydržovány. Pokud tato potřeba již neexistuje, musí se o sebe starat samy, taková je doba.

  2. VladimírV říká:

    Dobré připomenutí pana kardinála Tomáška. Toho by současní představitelé církve nejraději vymazali z paměti národa.

  3. Radek říká:

    Berane, co se má vrátit – legálně a spravedlivě nechte na nezávislých soudech a věřte, že církev se o ten vrácený majetek postará daleko efektivněji než stát který dopustil zničení všeho co církev do té doby vybudovala.

  4. Fejinka říká:

    Nyní jsem zvědav, jak se církve předvedou při jednáních se socialisty. Teď se ukáže jejich skutečnost jak to myslí a jaké je jejich opravdové držení se bible a Boha.

  5. Staník říká:

    Berane ty negramoto a nepříteli všeho neoliberálního, přestaň tady zase agitovat a poučovat kdo má jakej přehled a řeš fakta. Tudíž se vybodni na nějaký Přemysly Otakary a začni od roku 1918, kdy jsme převzali rak-uh. církevní zákony, posléze přišla pozemková reforma v roce 1919 (Zák. 215/1919 Sb.) No potom by tě mohl zajímat průběh až do r. 1926, kdy byl upraven tzv. kongruový zákon, dále rok 1934( smlouva MZV+ pozemkový úřad a vratislavské arcibiskupství), potom mrkni na presid. dekret č. 5/1945 Sb. Další zásadní věcí je jak zákon č. 142/47 Sb., tak zákon č. 46/1948 Sb., ustanovovaly finanční odškodnění za vyvlastněný pozemky. Církev však nikdy finanční náhradu vyplývající z obou zákonů nedostala, takže stát přišel k církevnímu majetku zadarmo. A to jsou fakta Berane. Laskavý čtenář nechť promine, píšu to velmi stručně. Vnitřně mi církevní restituce moc nejdou pod nos, ale morálně je to asi správné a je jen naše hanba, že to 24 let po velké listopadové revoluci nikdo nebyl schopen pořešit. A vemte si kolik z toho komunisti(stát)zplundrovali, v jedný takový církevní architektonický památce jsem sloužil i na vojně a přiznám se, že jsem ji byl i nucen zprznit vápnem. A jinak souhlasím s Radkem, církev se o svůj majetek vždy vzorně starala a stát by se mohl od ní učit. Tak asi tak.

  6. Jirka říká:

    ….hodně lidí se rozčiluje kvůli navrácení majetku církvi, spousta zloby a bolševické nenávisti, ale jak podotkl jeden politik, to že se tato čátka každý rok ze státního rozkrade- /někdo odhadl až 200 miliard restituce cca 80/, to už nikoho nečílí, na to jsme si zvykli……………….jsme my ale prapodivný národ, další věc, pokud by zůstal církevní majetek státní, tak by se mohl postupně připočítat k těm každoročním rozkrádačkám, takhle je naděje, že bude sloužit i pro sociální služby, vzdělávání, opravu kulturních památek atd.

  7. Zítek říká:

    Teď jsem zvědav, jak se komunisté…pardon, dnes socialisté předvedou při jednáních s církví. Teď se ukáže, jak je zvrhlé, když zloději rozhodují o tom, co bude s tím co nakradli. Ano, byli to členové partaje, která nechala zbořit hodně kostelů a klášterů, některé přeměnili na žaláře, kam zavřeli své spoluobčany, některé kněze dokonce umlátili nebo popravili. A jejich užiteční idioti jak Lenin říkal svým nohshledům, ti jim drží palce a vracení ukradeného tady kritizují. Že by máslo na hlavě ?

  8. XXXXX říká:

    No ne, že bych chtěl komunisty hájit, ale církvi vrátili asi tak 0.01% toho co církev napáchala za staletí své vlády. A o zlodělích si církev a komunisti nemají celkem co vyčítat.

  9. Jan P. říká:

    Na téma církevní restituce vyšel minulý rok v Deníku Referendum zajímavý článek od Tomáše Tožičky(Technik, teolog a rozvojový pracovník).

    TT v jeho článku(Kněžské šílenství) mimo jiné výstižně napsal:
    Je zajímavé, jak rychlé jsou výroky církve proti jejím kritikům a pokud se mají zastávat mocných. Připomeňme si, jak páter Duka označil odboráře za lůzu. Pane Bože – prolétne křesťanovi hlavou střelhbitá modlitba. Nemá ten Tejc nakonec pravdu, když říká, že by Duka nejraději získal zpátky moc upalovat?

    Zajímavé je, když pak tento pán srovnává protirestituční kampaň s „neblahými antisemitskými a antiklerikálními plakáty ‚třetí říše‘, na rudo přetřenými gottwaldovskými ideology.“ Nejen že plete páté přes deváté, ale hlavně nějak zapomíná na antisemitské kampaně své vlastní organizace. Především na dobu, kdy Katolické listy s podporou vedení českých katolíků podněcovaly antisemitskou propagandu v Hilsnerově aféře. Když se do procesu zapojil T.G. Masaryk, Katolické listy o něm napsaly: „Hanobením rukopisů začal a nyní dospěl až na ochránce vraha.“ Jak se ukázalo, Hilsner vraždu nespáchal, ale antisemitismus z katolické církve nevymizel a oficiální organizace jako např. Jezuité až do roku 1946 nepřijímaly kandidáty „kteří pocházeli z židovské rasy, ledaže jejich otec, děd a praděd prokazatelně patřili ke katolické církvi“.

    Jak pravil jeden entuziastický kazatel: „Představte si, že by Ježíš horoval v parlamentu za navracení majetku.“ A já dodávám – dělal by to v době, kdy krize dopadá na stovky tisíc obyvatel této země, na desítky tisíc nezaměstnaných, potýkajících se s ponižováním ze strany úřadů? V době, kdy lidé bez domova umírají na ulicích zimou?

    Ano, křesťanské církve, tedy spíše jejich charitativní odnože s většinou nevěřících zaměstnanců, stejně jako jiné organizace, poskytují i sociální či jiné služby. Za ty ovšem, a tak je to správné, dostávají zaplaceno. Je to málo a stejně jako v případě všech, kteří dělají dobrou sociální práci, by to mělo podstatně více. A kdyby postavy jako Duka , Daníček a Ruml vystupovaly častěji proti korupci a nepoctivosti, kdyby podporovaly odborné týmy hledající nová řešení – jak to dělají církve jinde – nemuseli jsme skončit se zkorumpovanou vládou řízenou bandou lumpen-podnikatelů z daňových rájů. A na ty služby by bylo!

    Ovšem takhle to vypadá, že církevní představitelé se do politiky dovedou zapojit, jen když je ovládne šílenství zlaté horečky spojené s vidinou obrovských majetků a spekulací s nimi.

    Argumenty autora blogu Z.Gryce v textu(17.LISTOPAD A CÍRKEVNÍ RESTITUCE ) jsou blízká kněžskému šílenství.

  10. Staník říká:

    Víš Jane (Berane), v příspěvku pana Gryce neshledávám žádné náznaky kněžského šílenství, spíš bych si bejt tebou dal mokrej hadr na čelo. Tvůj dlouhej příspěvek je úplně o hovně (pardon). Tady se neřeší Hilsner, antisemitismus a co kdo napáchal. Tady se řeší regulérní vracení majetku původnímu majiteli – církvím. Mýmu strýci taky vrátili v restituci majetek po dědovi, kterej byl kulak a lidovec z přesvědčení a strýc komunista z vychcanosti. Přesto ho po listopadu dostal… a takových lidí znám mraky. Co řešíš…ten majetek vlastnila prokazatelně církev a je jedno jestli se jí nelíbil Hilsner nebo Khon s Roubíčkem. A zkus se poptat v jakým stavu bolševik tento majetek převzal a v jakým byl stavu po roce 89…. a je i teď. Stát nemá peníze na provoz, opravy atd. a je dobře, že se to vrátí církvím, který nám všem (jak předpokládám) ušetří peníze tím, že budou tento majetek spravovat s minimální podporou státu a platit z něj daně. Taky se podívej v jakým časovým horizontu se majetek církvím má vracet. Nevím, ale já v tom nevidím nic špatnýho, že po skoro 70-ti letech se vrátí majetky původním vlastníkům. Ale je to jenom můj subjektivní názor a taky se mi to moc nelíbí, přesto se domnívám, že je to spravedlivý. Takový zbytečný arbitráže nás taky nestály málo, že ??? A bouřil se někdo??? Rozpočet to snesl a viníci jsou vychechtaný a na svobodě….tohle mně sere víc…..

  11. Svatopluk Beran říká:

    Pane Gryc velice vás obdivuji ve vašem profesním zaměření a nemám sebemenší zájem se vás jako člověka jakkoliv dotknout. Chci věřit tomu že mé připomínky berete jako součást naší výměny názorů a pohledů na svět. Zřejmě však neznáte kontinuitu historie vzniku 2SV a s neuvěřitelnou lehkostí manipulativně vstupujete – pokud to tak mohu přirovnat – do druhém poločasu fotbalového zápasu a to ještě až po faulu, aniž by jste vůbec uvedl že proběhl poločas první a popsal, jak a proč k faulu ve druhém poločasu došlo. Mám vám vypsat veškeré předešlé kroky – fauly – všech zainteresovaných účastníků na faulu který jako jediný možný zviditelňujete? Nebo je znáte a jen jste je úmyslně neuved, aby měl pouze tento faul dostatečnou váhu pro nezasvěcené?
    To samé se týká i církve. Nemám žádný problém se vzdát hold všem církevním hodnostářům i řádovým sestrám, které odvádí těžkou práci s postiženými nebo nemocnými občany, tak jak bylo původně Kristem předesláno. Pokud však v minulosti tento církevní monopol na život a jeho pokus o ovládnutí nejen finančního světa fungoval tak, že zarazil vývoj lidské moudrosti v Evropě minimálně na tisíc let, se statisícemi možná miliony mučených i umučených obětí světového i českého církevního vraždění. Vždyť kolaboroval i s fašisty, aby mohli někteří z nejvyšších katolických představitelů přežít a zůstal jim majetek. Nemohu reagovat, než tak jak se to historicky událo.

  12. Svatopluk Beran říká:

    Staníku skoro to samé co panu Gryčovi. U tebe však komentář vstupuje do – fotbalového zápasu – až úplně na konci. Ještě jednou. Církev nikdy před rokem 1222 žádný majetek nevlastnila a neměla ho vlastnit například ani podle učení Krista. Jistě znáš v Novém Zákoně příběh o vyčištění chrámu a vyhnání penězoměnců. Nikde jsem tam nečetl o nutné maximalizaci zisku nebo podobném. Spíš o léčení nemocných kteří byli bez ,,pojišťění,, nebo o almužně kterou tu například preferuje Pan Klukan s Víťou Šrekem žebrotou, když ještě neexistovaly před 2 tisíci lety dnešní morální hodnoty občanských sociálních statků. Takže ještě jednou speciálně pro tebe Staníku něco o církvi vynucující si možnost nabývání vlastního majetku na úkor vlastnických práv půdy panovníka, nebo šlechty. V roce 1222, to je asi 300 let po neprofitující činnosti církví v českých zemích, se katolická církev vedená biskupem Ondřejem dostala pučem.Je tu téměř stejná shoda s rokem 1948 a projevem Klementa Gottwalda z balkonu na hradním nádvoří kdy říkal – PRÁVĚ JSEM SE VRÁTIL Z HRADU, MOHU VÁM ŘÍCI ŽE PAN PRESIDENT, VŠECHNY MÉ NÁVRHY, TAK JAKJSEM JE PODAL, PŘIJAL – . nějak podobně na tom pracoval i biskup Ondřej po návratu z církevního všesvazového sjezdu (rozuměj čtvrtého lateránského koncilu).

    Takže něco z málo známé historie o tom, jak církev pučem k možnosti nabývání movitého majetku a poddaných přišla.

    Do té doby bezproblémový vztah mezi Přemyslem a biskupem Ondřejem (rozuměj Klementem Gottwaldem) ovlivnila Ondřejova účast na Čtvrtém lateránském koncilu v roce 1215. (rozuměj např. na Všesvazovém sjezdu SSSR). Především myšlenky o církvi (rozuměj KSČ) jako svébytném tělese vzal za své a rozhodl se je prosadit v Čechách v praxi. Protože Ondřejovy představy narazily na odpor krále, (rozuměj vlády ČSR ). Koncem roku 1216 biskup (rozuměj Klement Gottwald), narychlo opustil Čechy, odebral se do Říma (rozuměj do SSSR) a vyhlásil nad pražskou diecézí INTERDIKT. (rozuměj PUČ za pomocí milicí)

    INTERDIKT (z lat. inter-dicere, zakázat), česky klatba, znamená zákaz účasti na svátostech a je to druhý nejtěžší církevní trest kanonického práva (po exkomunikaci). Potrestaný interdiktem nesmí udělovat svátosti a svátostiny, svátosti pak nesmí ani přijímat. Interdikt je definován v kodexu kanonického práva, kánonech 1331 a 1332. Kanonické právo rozlišovalo ještě lokální interdikt jako zákaz bohoslužeb v určitém místě, např. městě nebo kostele, a generální interdikt pro celou diecézi nebo zemi. Užíval se jako papežský trest proti vzpurným panovníkům, biskupům nebo jiným významným osobám, postihoval však všechny věřící určité oblasti. Největšího významu dosáhl interdikt, známý od raného středověku, ve 12.–15. stol. jako nástroj moci papežů a biskupů (např. 1208 interdikt na Anglii, 1222 interdikt na české země, 1324 na Francii, 1412 na Prahu).

    Následně obvinil Přemysla a českou šlechtu z omezování práv a svobod církve. Spor poukázal na složité spolužití panovníka a církve, kdy na rozdíl od říšských biskupství bylo pražské i olomoucké biskupství mnohem více závislé na Přemyslovcích a pražský biskup plnil spíše funkci osobního panovníkova kaplana. Definitivní tečku za sporem znamenalo tzv. Velké privilegium české církve vydané Přemyslem v Praze 10. března 1222, které znamenalo omezení pravomocí panovníka a šlechty vůči jimi zakládaným církevním institucím.

    A to jsem zatím hovořil jen o tom, jak církev k právu nabývání majetku přišla teroristickým činem.

    Další věc je jakým způsobem majetek nabývala, když žádnou činnost odpovídající práci neprovozovala, nýbrž povětšinou parazitovala na válkách, žebrání a na virtuální hře s posmrtným životem ve vroucích kotlích nebo slastným poletováním na obláčcích po celoživotní dřině. Například v dějepise pro sedmé třídy se píše – že církev umožňovala snášet těžký život podaných iluzí posmrtného života – krásné podprahové vysvětlení pro ještě čistý dětský mozeček : )

  13. Svatopluk Beran říká:

    Staníku stát bude muset církve i po těch třiceti letech i když se na momentální podobě církevních restitucí nic nezmění církve finančně podporovat, protože ty většinu majetku rozprodají a sami od sebe žádné hodnoty, asi mimo morálních – pokud se vrátí k učení Kristovu, nejsou schopny tvořit. Prakticky veškerý majetek kromě milodarů, vydřených na podstatě posmrtného života z občanů kteří neuměli číst, vyparazitovaly nebo nakradli ve válkách. Nevím například o žádných svatostáncích muslimů, které by po totálním dobytí země nezničili a nebo neznehodnotili. Po několik staletí a tisíc let ničili vědu, pálily knihy, ničili kultury které vyznávaly odlišné hodnoty. Chovali se úplně jinak než bylo původní učení Kristovo. Nebýt perských, arabských, egyptských učenců kteří tvořili ve starších a emancipovanějších a volnomyšlenkářštějších kulturách než byla katolická církev a z kterých následně čerpali Řekové a z nich opět Arabové a muslimové, tak zastavily svět navždy s jedním bohem, který řídí každý tvůj krok a ve kterého věřiti musíš. Co to asi je za mohutný kompjůtr tam někde na obláčkách, který je schopen tě všude sledovat a řídit tvé myšlenky i skutky.

  14. Radek říká:

    Berane, vy jste „úchyl“ – vy nemáte co dělat že zde píšete takové slátaniny ?

  15. Staník říká:

    Berane tobě nemá cenu odporovat a vlastně nemá cenu ani předkládat ti nějakou věcnou argumentaci. Ty máš vlastně pokaždý pravdu. Víš který diskutující je doprava a kterej doleva. Vše co se ti nelíbí je hned neoliberální. Aby si zde nebyl sám voják v poli, tak si vytvoříš virtuálního Jana P. a píšeš zde za dvě osoby a ani nejsi schopen si pokaučovat stejný kraviny, který píšeš pod Beranem u svých příspěvků za Jana P. a sám sobě krásně notuješ. Dyť si to po sobě někdy přečti. Ale to je tvá věc. Jinak nejenom církev páchala zvěrstva Berane, Japončíci vyvražďovali Číňany, Němci Slovany a podřadný zbytek Evropy, Stalin pár milionů sovětů, Amíci s Portugalcema a Španělama takřka vyhladili Indiány, v Africe se vyvražďujou mezi sebou celý kmeny pod různými záminkami a z různých pohnutek – mluvíme o desítkách milionech obětí Berane. Za posledních pár set let má málokdo z mocných čistý svědomí. Podívej se na to z tý lepší stránky, církev nejsou jen jezuiti, křížový výpravy a desátky. Ty se totiž na vše díváš jen z toho svého pohledu a tvý pojetí pravdy je řekněme vulgárně-primitivní. Nemáš o těch věcech ani tuchu a žiješ jen z toho co kde vygůglíš nebo zkopíruješ. Nikdy jsem u tebe nezaznamenal konkrétní odpověď na konkrétní otázku, vždy řešíš jen tu nepodstatnou omáčku kolem. Zkus někdy použít mozek, nedívat se na všechno zleva ale se selským rozumem, rozlišit ne co je levý a co pravý, ale co je dobrý a co špatný a hlavně nebuď nasranej na celej tenhle neoliberální podělanej svět, kterej ti nerozumí.

  16. Zítek říká:

    To Staník…díky za Vaše výstižné příspěvky….

  17. Svatopluk Beran říká:

    Zítkovi, Radkovi, Staníkovi a spol. nejen o jejich Čobolismu. – ČO BOLO TO BOLO. My posuzujeme českou církev až od roku 1989 nebo radši od roku 1948. Majetek pak jí byl přidělen samotným pánem bohem v roce 1918. Prostě za její dnešní činnost beránka, to před tím TO UŽ BOLO. Nemám žádný problém přiznat Ježíšovi jeho původní myšlenky. Jsem si ale vědom že mezi prvním až 1800 stoletím bych byl za ty své od církve buď ukamenován nebo upálen. Jsem pro aby se historie říkala tak byla a potom si každý může udělat podle svého vnímání svůj pohled na dnešní svět. To co se tu děje s informacemi za posledních dvacet pět let je to samé jak v 2 tisícileté vládě církve, následně fašistů i komunistů. Takže se pokouším informace vyrovnávat, aby občané znali i jiné než ty vaše poloviční, zmanipulované, nebo jenom částečné. Nic nemám proti základním ideám Ježíše Krista, Marxe či prvotním idejím amerických osadníků. Jsem však zcela tvrdě proti všemu rasistickému a fašismu obzvlášť. Všemi však je však dnes, především neoliberální pravicí organizovaně manipulováno. Ten kdo pak spojuje fašismus s komunismem je podle mne typický dnešní manipulátor a sleduje něco jiného než jen potrestat kriminální viníky. Jde jim o to absolutně zničit myšlenku solidárního státu, jenž se snaží zaměnit za vládu výmečných jedinců podpořenou charitativním žebráním střední třídy ve prospěch těch nejslabších, které vyřadili z možnosti vydělávat si na život tou nejobyčejnější prací . Jsem však přesvědčen, že jsou i slušní a rovní občané smýšlející od středu doprava a znám jich dost. Zde je to například podle mne pan Gryc, Ďásek i XXXXX, i když ten se někdy vyjadřuje trochu expresivněji. U něj mi to však tak nějak nevadí. Nechce podle mne diskutujícího ponížit, je to jen součást jeho životní interpretace dění kolem něj Pokud se vám některé moje příspěvky zdají vulgární, není to mím záměrem, ale je to možné. Jste to však především vy, kdo se mne snažíte urážet za předkládané historické argumenty a osobní myšlenky. Předkládám tedy článek vysokoškoláka emigranta. Hovoří v myšlenkách o církvi stejně jako já. Má však lepší slohovou strukturu, například jako pan Ďásek, používá však jednoduší argumenty, které jsou známy všem. Zalíbil se mi u něj pojem ČOBOLISMUS a dovolil jsm si ho na začátku tohoto svého příspěvku použít.

  18. Svatopluk Beran říká:

    Víra, katolická církev, restituce
    Text, který následuje se týká víry a církve. Je inspirován obrázky z Filipín, kde publikum, jemuž katolická církev úspěšně vymyla mozky, slibuje, že znovu postaví jakousi katedrálu. Akt boží, jak se někdy říká přírodním katastrofám, tam smetl obydlí, infrastrukturu a vzal život tisícům.
    Moje úvaha je rovněž inspirována úsilím s jakým se česká katolická církev pokouší vsunout nohu do nejrůznějších dveří.
    Církev je primárně nástroj ke kontrole lidí. Víra v boha je v podstatě založena na pohádkovém scénáři, jehož argumenty nelze dokázat ani vyvrátit. Vezměme třeba řeckou mytologii.
    Římská mytologie přinesla další bohy a podbohy, čímž situaci zkomplikovala. Základní seznam řeckých bohů byl obohacen o skoro 30 dalších božských a nižších božských pozic. V náboženské hyerarchii se například ojevuje nižší bůh Spiniensis, který odpovídal za zemědělství v oboru prořezávání trnitých keřů. Někteří bohové měli v referátu místní záležitosti. Například říční bůh Tiber byl odpovědný za místní řeku Tiberu.
    Systém římských bohů a nižších bohů byl pro vládnutí pro vládnutí příliš komplikovaný. Na jedné straně byly božsky ošetřeny všechny důležité oblasti života, ale na druhé straně tam je moc lásky, rodiny, penisů (bůh Priapus), štěstí, plodnosti a laskavosti a málo vymahatelných přikázání.
    Křesťanství konečně přináší racionalizaci systému. Ježíš, jako vizionář, přišel s konceptem jednoho boha. Šlo o převratnou modernizaci tehdejšího PR systému. Za jedním bohem se dav lépe sjednotí. Nastává éra biče a cukru. Bůh je zbaven lidských slabostí. Vystupuje sice v trojjediné podobě, ale sestava vylučuje třeba souložení uvnitř neúplné rodiny. Oplodnění Ježíšovy matky bylo Duchem svatým dalo Josefovi podobu paroháče, kterou přijal výměnou za společenský statut.
    Nový bůh je opředen tajemstvím. Údajně se zjevil Mojžíšovi, který, nedokonav zabití svého syna pro slávu boží, vrátil se mezi svoje ovečky s omezujícím desaterem .
    V jednoho boha věřiti budeš, zní to první. Jenže, co když ne, co přijde po hříchu? Boží nebo lidský trest? Kousek dál za „cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi“ jsou známá přikázání jako nepokradeš, nezabiješ a nesesmilníš.
    Je zřejmé, že svět víry dospěl od poměrně laskavých bohů k autoritě, která zakazuje jednu věc za druhou. V šestém století přispěl svojí troškou do mlýna papež Řehoř I. výčtem sedmi smrtelných hříchů.
    Je celkem zjevné, že samotné desatero ani posledně zmíněný seznam hříchů nebyly víc než symbolický a někdy skutečný bič. Lidi dál kradou, smilní, zabíjejí se v malém i ve velkém, jsou chamtiví a kvůli obchodním zájmům ani nesvětí den páně. Bůh nesráží hromem a bleskem svoje obchodní zástupce na zemi, byť obcují se svými kuchařkami nebo ministranty. Dlouho je chránil i sám nejvyšší po bohu ve Vatikánu.
    Pokud jde o zabíjení, církev se s krvavou minulostí vyrovnala čobolismem. Čo bolo, bolo, terazky jsme beránci. Čarodějnice a vědci se již neupalují. Zbraním se ale i dál žehná a ani války proti machometánům církev příliš neodsuzuje.
    Ukřižování Krista, respektive jeho symbolika je jedním z nejlepších triků církevních scénáristů. „Jesus died for our sins“ oznamuje nápis na jednom poněkud zašlém motelu na cestě po níž jezdím do Ottawy. „Ježíš zemřel pro naše hříchy“. Ale proč nemáme pro svoje hříchy umírat sami? Jaký je smysl scénáře, v němž všemohoucí bůh nechá Petra, aby svého Mistra zapřel a Jidáše, aby ho ho zradil a syna nechá naříkat na kříži, co že mu to otec udělal? A co Pilát? Co když jeho umytí rukou znamená, že chápe, že Kristem zjednodušená doktrína má při zvládání mas obrovský potenciál a nechce ji tedy rovnou zatratit.
    Ukřižování poskytuje věřícímu útěchu, že i jeho hříchy zaplatí někdo jiný – tedy bude-li poslušný.
    Běžný věřící v podstatě přežije všechny hříchy, ledaže je vydán světskému právu. Ostatně Lotova žena se stala ojedinělým terčem božího hněvu, když se jí, při útěku ze Sodomy, patrně zastesklo po životě, který opouštěla, a stala se solným sloupem. Možná tím bůh Lotovi vynahradil nějaké příkoří, které mu způsobila. Kdo ví.
    Existence biče je vyvážena cukrem, jehož sladkost se má projevit až po odchodu na věčnost. Poněkud cukerinový ráj a očistec pro převychovatelné spadají do kategorie relativních odměn. Jde opět o PR výmysl, který nelze ani vyvrátit ani potvrdit.
    Prostému lidu bylo pocukrování vírou dopřáváno výměnou za desátky odváděné církvi.
    Katolická církev postupně nabývala na síle. Někdy splývala s mocí politickou, ale někdy jí byla na obtíž. Pak docházelo k pokusům církev oslabit.
    V české historii najdeme čtyři taková období. Josefa II, Masaryka, Beneše a (zjednodušeně řečeno) Gottwalda. Ve všech případech šlo v podstatě o totéž, ale jen posledně jmenovaná perioda byla vypíchnuta jako odporná a tudíž zvráceníhodná.
    Na tomto místě je třeba udělat odbočku od víry k tomu, co se obvykle označuje za (s církví spojené) kulturní dědictví. Církev mezi svoje služebníky zapojila i umělce, architekty, stavitele, hudební skladatele a i pár spisovatelů. Stalo se to především proto, že církev potřebovala dokládat svoji důležitost symboly. Tomu odpovídá i výsledek a tak zbyly tisíce obrazů Madon s Ježíškem, ale těžko najdeme obrázek z chalupy nějakého chudáka.
    Období roku 1948-89 bylo specifické v tom, že se snažilo omezit církev jako myšlenkově nezávislou organizaci. To byl patrně jediný důvod, proč nedošlo k odluce církve od státu. Marxistická strana tedy přijala nemarxistické řešení a nechala církev dál šířit její pohádkové učení. A tak v letech 1948-53 zůstala náboženská výchova povinnou součástí osnov pro základní školy. Do roku 1989 se církev obešla bez polí, lesů a obrovských finančních prostředků. Přežila v míře úměrné potřebám zbývajících věřících.
    Sametová revoluce znamenala pro církevní chamtivce nevídanou příležitost dostat zpátky ekonomickou a do značné míry i politickou moc. Úderné heslo „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ se úspěšně rozšířilo, aniž by si se někdo zabýval způsobem, jakým církev svoje majetky vlastně nabyla.
    Církvi nevadí, za jakých okolností byl přijat restituční zákon, ani to, že Nečas v podstatě pokoutně podepsal s církví příslušné smlouvy, aby byl zajištěn začarovaný kruh nevypověditelnosti.
    Námitky proti restitucím se kupodivu týkají především finančních náhrad, tedy peněz, které lze natisknout a nebo přidat k olbřímímu dluhu, který stejně nikdo nezaplatí. Pozornosti uniká, že se stát zbavuje kontroly komoditou daleko cennější, jíž je půda, která má populaci živit. Hodnota peněz může rychle klesnout, kdežto cena půdy poroste.
    Dalším podvodem spojeným s restitucemi je zdůvodnění, že církev použije získané prostředky pro poskytování služeb ve zdravotnictví a školství. Opravdu? Co se stane, když její manažéři ono zdánlivé bohatství prostě vytunelují?
    Nezanedbatelným problémem je i to, že se do jakžtakž demokratické společnosti vlámává autoritativní organizace v čele s papežem ve Vatikánu. To je ale téma na jinou úvahu.

  19. Libor Furbacher říká:

    Pane Berane co se tyce slohu a cestiny ani pan XXXXX by vas za tento clanek nemohl nazvat “stupid idiot“.
    A jenom maly dodatek .Co se kdy ukradlo ,tak se musi vratit,a nebo nahradit.[Samozrejme za predpokladu ze chceme mit pravni stat].

  20. Fejinka říká:

    O výmyku z visu na hrazdě ani nemluvě.

  21. XXXXX říká:

    Svatopluk: Já ti děkuju, jsi jeden z mála, kteří pochopili proč říkám to co říkám. Jsem si vědom, že moje výrazivo se do této „slušné“ společnosti usměvavých a vždy slušně oblečených a předpisově se chovajích osob nehodí. To, že Nečas mýma lováčema platil tlustý šlapce za to, že mu podržela, (nechápu že si tihle papaláši vybírají takové obludy viz Bill a Monika, Jirka a Petra, výjimkou je Topol) to se říct nesmí. To se hned sesypou slušňáci a dají mi co proto. Pokud se řekne, že vedoucí své kanceláře platil přesčasy a při tom dřela jako kůň, je to v pořádku. Nažehlenej, slušnej Pan čistej. Krysa. Mě je samosebou šumák koho Nečas píchá, a dokonce i to z čeho za to platí, ale proč ze sebe kurva fix musí dělat debila a tvářit se, že to je jinak? Tak nevím, podle mýho selskýho rozumu je něco špatně.
    Je to tady jak za komunistů, mluvit se smí maximálně v jinotajích a pokud někdo nazve věci pravými jmény je to automaticky zrádce. No je pravda, že !zatím! se za to nezavírá.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I