Blog Jihlavských listů

Je to asi tak půl roku, co jsem si na tomto blogu dovolil takovou malou subjektivní analýzu aktuální politické situace – v době, kdy prezident jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem. Nikdo tehdy tomuto „projektu“ nedával ani minimální šanci – ale já jsem si dovolil s tímto názorem poněkud polemizovat. Půlrok utekl a „demisní“ vláda v poklidu vládne dál, přičemž její dny ještě zdaleka nejsou sečteny. Ač poměrně ješitný, rozhodně nejsem takový ten „já vám to říkal“. Nemám z toho radost ani za mák, ale pouze se splnilo to, co bylo dopředu celkem jasné – tedy rozpočet je schválen a NIKDO z nových, ale ani starých stran za něj nenese odpovědnost. Bývalý ministr financí teď může neohroženě křičet, jak je to rozpočet špatný a rozmařilý – přičemž kdyby jej sestavoval on, patrně by se v jeho podání valuačně téměř nelišil. Všechny strany teď mohou říkat „my ne, to oni. My to schválit museli, protože jsme nechtěli naši zemi uvrhnout do rozpočtového provizoria“. Mě osobně se velice líbí mediálně velmi propagovaná fráze hnutí ANO – „my až přijdeme na ministerstva, tak si nejprve uděláme audity a analýzy a pak najdeme možné úspory“. Jaksi tím pomíjejí fakt, že státní rozpočet není nikterak tajný dokument a má k němu přístup prakticky každý. Už dávno si tedy mohli zanalyzovat rozpočty předešlé a navrhnout v jednotlivých výdajových kapitolách rezervy – třeba v rámci pozměňovacích návrhů při schvalování rozpočtu. Rozpočtové provizorium je sice věc nedobrá – ale nikterak životu nebezpečná a pokud se podíváme do historie evropských i světových erárních ekonomik, tak ani nijak neobvyklá. Ale jak se říká – kdo by si dělal do vlastního hnízda. Jakmile jednou nějaké portfeji zkrouhnete rozpočet, už jen velmi těžko se v dalším období zase nafukuje. A pokud mají do chlívku přijít noví ministři, nelze se jim z lidského hlediska divit, že chtějí mít co nejplnější krmítko…

Pokračování »

„Svým výrokem jste mě urazil, beru si ho osobně.“ – „Myslíte to vážně???“ – „To už nezkoušejte.“ –  Takové věty doplněné o vyčítavé pohledy dalších kolegů zastupitelů shodujících se v mé nesoudnosti a ztrátě jejich času jsem si vysloužil na včerejší schůzi zastupitelstva poté, co jsem navrhl řešit rozhodování o variantách strategického rozvoje města OBECNÍM REFERENDEM.

Pokračování »

Stále častěji se stává, že moji schránku elektronické pošty za­hlcují maily občanů z nejrůznějších koutů České republiky plné obav „cože jim to ten Brusel zase dělá“.

Tentokrát jde o návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh.

Obavy drobných pěstitelů sdílím a stejně jako oni vidím v návrhu Evropské komise další pokus, jak na úkor „malých“ posílit „silné a vlivné“, jak prostřednictvím „evropského zá­kona“ zase o kousek omezit naši svobodu.

O co jde? Úředníci (vsadil bych se, že ruku v ruce se šlechtitelskými a obchodními giganty) navrhují širokopásmovou regulaci pěstování rostlinného reprodukčního materiálu a jeho uvádění na trh.

Jinak řečeno, každý drobný pěstitel, který se zabývá šlechtěním osiva, cibulovin, sazenic a jejich následným prodejem v malém, bude navrhovaným opatřením významně omezen.

Pokračování »

Je krize. Pravda – nejrůznější studovaní ekonomové, národohospodáři a politici o tom sice u kulatých stolů různě diskutují a polemizují, ale udělat s tím stejně nic nemohou. Krize je a projevuje se všude, kam se člověk podívá. Parkoviště u supermarketů zejí prázdnotou – jediná pokladní v Kauflandu znudeně sedí za kasou a listuje vypůjčenou Vlastou – lidé už ani nevychází ze svých příbytků, aby si otevřením dveří nepustili domů zimu, protože nemají ani na otop – natož na nějaké vánoční zbytečnosti. Bída a chudoba číhá na každém kroku. Živnostníci – ta prvorepubliková hybná síla ekonomické prosperity – nemají do čeho píchnout, propouštějí své zaměstnance a jeden po druhém nemilosrdně krachují. Ze všech stran je slyšet jejich nářky nad tím, jak nejsou zakázky, jak nikdo neplatí a jak to všechno rychle spěje k nezadržitelnému konci.

Ovšem živnostníkova bída je naopak pravým rájem pro zákazníka. Může si diktovat podmínky, vyjednávat slevy – řemeslníci a prodejci se o něj přetahují, jak Gott s Klusem o Zlatého slavíka. Každá – i sebemenší zakázka a tím pádem i vidina alespoň nějakého výdělku, je totiž  momentálně vítaná.

Pokračování »

Tak co: vánoční, novoroční nebo jiný projev příštího prezidenta?
Včera v superdebatě se řešily zase zásadní otázky: je prezident dostatečně vlastnecký, když jezdí v audině? Nosí české hodinky, sako, kravatu? Auvajs!

Pokračování »