Blog Jihlavských listů

Senioři bojují za vlastní oddělení

MYSLÍM, že mají pravdu.

ÚVOD:
Jsem žákem Profesora Rozehnala, který má v současné době výstavu svého díla na Staroměstské radnici v Praze, s názvem:
„Architekt, který změnil standard nemocničního prostředí“.
Je tam také vyzdviženo jeho krédo:
„Blaho nemocných budiž každému nejvyšším příkazem“.
Výstava je uvedena těmito slovy:
„Bedřich Rozehnal se stal v oblasti zdravotnické architektury v Československu průkopníkem a změnil standard nemocničního prostředí. V projektech zdravotnických staveb dbal na funkční a estetické řešení v souladu s psychikou pacienta, kterého vrátil do středu dění jako lidskou bytost. Architektura jeho velkoryse koncipovaných budov je označována jako lyrický funkcionalismus“.
Jeho jihlavský polyfunkční Hospodářský pavilon Zemského ústavu choromyslných, 1938 – 1942. s ředitelstvím psychiatrické léčebny tam však chybí. Je možno ho nastudovat v nedávno vydané publikaci 111let Psychiatrické nemocnice Jihlava na str. 20, 21. Zajímavá je také stránka 23, kde jsou uvedeni s fotografiemi, oba architekti Fuchs, jako autor areálu, Rozehnal jako autor pavilonu. Jejich shodu dokazuje publikace:
„Cesta k řešení nemocniční otázky města Brna“, jejím autorem je Rozehnal. Fuchs ho však podpořil svou autoritou v úvodu tohoto díla

STAŤ:
Rozehnal se ve svých areálech se přikláněl k pavilónovému řešení. Nemocnici v Brně nakonec ale navrhl jeho žák Spurný jako blok. Zajímavý je v těchto souvislostech systém, podle něhož byla realizovaná nemocnice v Malmo. Půdorys je symbolický červený kříž, kde ve středu jsou vertikální komunikace. V ramenech kříže takto obsluhovaného jsou jednotlivá oddělení. Tento koncept byl umožněn racionálním přístupem k nemocniční otázce. V Jihlavě je možno, snad s jistou opatrností říci, že je tomu nejenom u nemocnice naopak. Je to zajisté dáno aditivním nárůstem nové nemocnice, bez delší výhledové urbanistické koncepce, tedy nejenom nemocnice. Symbióza s hobby centrem nejenom po stránce dopravní rozvoji nemocnice neprospěla.

ZÁVĚR:
Je zřejmé, že současné pokroky v medicíně umožňují zkrátit dobu léčby až na ambulantní zákrok. Tato medicína potřebuje kompaktní funkční řešení s krátkými komunikacemi. U starších nemocných je tomu naopak. Této problematice se věnoval Profesor Herčík ve své publikaci: /pozor píši z paměti/ „Biologie času“, kde vědecky podrobně popsal přímou závislost délky léčby na věku. Jistě to není nic nového, ale je tam podrobně popsána relativita vnímání času dítěte a starce. Senioři mají svoji specifickou, tedy nejen léčbu, ale i vnímání času, dobu spánku atd. Nedovoluji si hodnotit práci sestry s pacientem v produktivním věku a seniora. Pokud se týká i jeho fysiologických funkcí, zejména v noci, atd.
Z toho bych rád vyvodil závěr, že je vhodné pro seniory vytvořit zvláštní pavilon se specielním bezbariérovým provozem a specializovanými gerontology. Myslím, že by tento systém měl být ovlivněn zdravotními sestrami, které pacienty obsluhují. Jejich obětavá péče by měla projít i specielním školením. Je zajisté odlišná od obsahu přednášek Profesorky pediatrie Hany Hrstkové, kterými školí budoucí zdravotnický personál v Jihlavě. Paní Profesorka se velmi snaží, aby vize architekta Rozehnala byla v areálu dětské nemocnice v Brně plně respektována.
Takže, kdybych mohl, tak bych doporučil:

VLASTNÍ ODDĚLENÍ PRO SENIORY.

Mohla by to být podobně skromně-elegantní architektura jako je Rozehnalův pavilon v areálu psychiatrie. Nejlépe s dvěma až třemi podlažími. Přízemní bezbariérový horizont by byl řešen s ohledem na krátké komunikace jako pětitrakt. Podstatně bohatěji, než je tomu na poliklinice v Třešti. Z pokojů přilehlých po obou stranách k fasádě, by byl přímý vstup do drobných árií vytvořených zelení. V tomto podlaží by byla umístěna lékařská technologie. Hořejší podlaží by mohla poněkud odskakovat. Tyto plochy využít opět na bezbariérové lodžie. Skladba hmot, tedy v horním podlaží, ale nikoli funkce, by se mohla podobat hmotovému členění Rozehnalova pavilonu publikovanému na str. 2 111let P. n. Jihlava.
Pokud by tam byla i s ohledem na dlouhodobost léčby a pobyt pacientů, taky tak dobře vybavená keramická dílna, s bezbariérovou návazností na park a s příjemnými sestřičkami. . .
MYSLÍM, že by to nebylo pro mne, před krematoriem tak zlé.
Ing. arch. Zdeněk Gryc

Tento článek byl publikován dne 5. 12. 2013 (Čtvrtek) v 14:12 v rubrice Politika. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.