Blog Jihlavských listů

Tomáš Ďásek
32- Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz

Zlaté dno

Tomáš Ďásek | Pátek, 6. 12. 2013 v 23:07

Je krize. Pravda – nejrůznější studovaní ekonomové, národohospodáři a politici o tom sice u kulatých stolů různě diskutují a polemizují, ale udělat s tím stejně nic nemohou. Krize je a projevuje se všude, kam se člověk podívá. Parkoviště u supermarketů zejí prázdnotou – jediná pokladní v Kauflandu znudeně sedí za kasou a listuje vypůjčenou Vlastou – lidé už ani nevychází ze svých příbytků, aby si otevřením dveří nepustili domů zimu, protože nemají ani na otop – natož na nějaké vánoční zbytečnosti. Bída a chudoba číhá na každém kroku. Živnostníci – ta prvorepubliková hybná síla ekonomické prosperity – nemají do čeho píchnout, propouštějí své zaměstnance a jeden po druhém nemilosrdně krachují. Ze všech stran je slyšet jejich nářky nad tím, jak nejsou zakázky, jak nikdo neplatí a jak to všechno rychle spěje k nezadržitelnému konci.

Ovšem živnostníkova bída je naopak pravým rájem pro zákazníka. Může si diktovat podmínky, vyjednávat slevy – řemeslníci a prodejci se o něj přetahují, jak Gott s Klusem o Zlatého slavíka. Každá – i sebemenší zakázka a tím pádem i vidina alespoň nějakého výdělku, je totiž  momentálně vítaná.

Nesl jsem vám takhle před týdnem do sklepa nějaký nový sběr (letáky, slevy, účty a tak) a abych nešel nazpět s prázdnou, řekl jsem si, že donesu nahoru zase nějaký starý sběr (tramín, muškát, merlot a tak). Když jsem ale bral zaprášenou lahev z regálu, náhle to pod mojí pravou nohou tak nějak podivně mlasklo. Podíval jsem se dolů a zjistil, že mi začíná mírně téci do bot. Stál jsem totiž v regulérní kaluži, jejímž původcem byl – jak jsem velmi rychle zjistil – opodál visící kotel ústředního topení. Patrně mu bylo v tmavém sklepě samotnému smutno a tak se rozhodl zkrátit si pauzy mezi jednotlivými otopnými cykly mírným odkapáváním v tříčtvrtečním rytmu. Protože už byl večer, rozhodl jsem se nic neuspěchávat, pod kapající spoj jsem dal kýbl a šel se nejprve v klidu vypořádat se zmíněným pozdním sběrem. Však toto přece není žádná životně důležitá patálie – jednoduše se na to ráno někdo zavolá. Chápu, že správný domácí kutil by vzal sikovky, přitáhl šroubení a bylo by po problému – ovšem já nevím jak je to možné, ale když jsem se několikrát o podobný řemeslnický úkon sám pokoušel, pokaždé bylo jediným výsledkem pouze to, že kohoutek či spoj začal bůhvíproč kapat asi třikrát rychleji, takže podobně věci už raději nechávám skutečným odborníkům.

Po snídani jsem šel vylít plné vědro,  vzal do ruky Zlaté stránky a nalistoval rubriku „Voda-Topení“. Po vzoru sázkařů jsem zvolil „náhodný tip“ a vytočil první nalezené číslo. Telefon zvonil a zvonil, ale na druhé straně ho nikdo nepovažoval za nutné zvednout. Milý řemeslník možná ještě spal, protože bylo teprve devět. Nu což, jeho chyba – dám vydělat jinému. Pozdě, přepozdě pak bude lkáti a trhat na sobě montérky, až na něj přijdou nesmlouvaví exekutoři. Vytáčím tedy další číslo – a nyní již úspěšně, protože se po chvíli ve sluchátku ozvalo „NO ?“ Sice jsem o topenářské firmě s tak krátkým názvem ještě nikdy neslyšel – jenže víte jak, dneska se to všechno tak rychle mění. Začal jsem tedy : „Dobrý den, Ďásek, Luka…prosím Vás, mám takový…“, ale byl jsem hned na začátku přerušen  – „Hele, zavolejte mi pozdějš, JO ? NĚCO tady teďka mám. JO ? Naschle“ – a hovor byl ukončen. Zastyděl jsem se, protože jsem možná mistra vyrušil od dobré svačiny a to sám nemám rád. Jinak by mi totiž určitě řekl něco třeba jako „Dobrý den, nezlobte se prosím – jsem zrovna u doktora, jak jen to bude možné tak VÁM ZAVOLÁM“…

Ale co, čísel je tady přes půl stránky, tak zkusíme dalšího. Do třetice všeho dobrého. „Vomáčka, prosím ?“ …  „Dobrý den, Ďásek, Luka…prosím Vás, mám takový problém s kotlem.“ …  „A co máte za kotel ?“ …  „Plynovej.“ … „No to je jasný, ale jakou značku !“ … „Aha…no abych se přiznal, tak nevím, nějaký Bak…bak…“ … „To bude BAXI, jo ty děláme.“ … – „Super ! A kdy byste se na to prosimvás mohli přijet podívat ?“ … „No tenhle tejden určitě ne. Možná příští, máme toho moc. ZAVOLEJTE SI v pondělí“ …

Takže zase nic. Vytáčím čtvrté číslo. „Dobrý den, Ďásek….blablabla…s kotlem“ … „NO A ?„… „No potřeboval bych to spravit – docela dost to kape, takže je to celkem urgentní“ … „Urgentní, urgentní – to říká každej. Pane, to si máte vzpomenout v létě. Jenže to ne. Lidi to nechávaj na poslední chvíli a pak je to všechno urgentní !„. Nejprve jsem chtěl onomu milému pánovi na svoji obranu vysvětlit, že kotel se zpravidla v létě nerozbije, když je vypnutý – ale pak jsem si to rozmyslel a raději se rozloučil. Ještě mi totiž pořád pár čísel zbývalo.

A tak jsem dobu mezi snídaní a obědem strávil vytáčením dalších čísel a odškrtáváním dalších neúspěšných pokusů. Teprve když jsem vytočil poslední, konečně se na mě usmálo štěstí. Milý pán na druhém konci se představil, trpělivě vyslechl co mám za kotel, jaký je můj problém, kdy jsem naposledy dělal revizi (nikdy), z jakého materiálu mám trubky a když jsem mu všechny jeho veledůležité otázky zodpověděl, tak se otázal „A co vám to teda dělá ?„. Sice jsem mu to řekl hned v úvodu rozhovoru, ale od té doby už uplynulo asi deset minut, takže jsem mu zopakoval – „No…prostě dole pod kotlem, jak jsou trubky, tak mi to tam v jednom spoji kape“. Na druhém konci bylo chvíli ticho – mistr zjevně dlouho přemýšlel, hodnotil, analyzoval –  a pak mi vážným hlasem sdělil krutou a nečekanou diagnózu : „Aha…pane, tak to je dost blbý. To vám tam z toho totiž asi teče VODA !„…

Víte přátelé, moji rodiče a prarodiče mi vždycky vštěpovali, že člověk dojde nejdál se slušností. Že má být ke všem zdvořilý a uctivý za všech okolností, protože jenom tak něčeho dosáhne. Vždy jsem se tím snažil řídit. Hlas zvyšuji občas jen na svoji manželku, která je na tyto chvilkové cholerické epizody zvyklá a nijak si to nebere. Vulgárních slov užívám pouze zřídka a většinou pouze v uzavřené společnosti. Ani svého největšího nepřítele bych nikdy neuhodil. Nicméně lidský život je velice složitý, nevyzpytatelný a občas v něm nastanou tak extrémní situace, při kterých by snad i Gándhímu jemně zacukalo obočí.  A ta chvíle přišla právě nyní. Všechno se ve mě totiž náhle zlomilo, pod levou lopatkou jsem ucítil zvláštní prudké bodnutí a před očima se mi rozlily dvě obří krvavé skvrny. Zhluboka jsem se nadechl a někdo cizí kdesi uvnitř mne začal náhle do toho zpropadeného sluchátka jako šílený řvát :  „VODA ?  COŽE – V O D A ? V TOPENÍ ??? TAK VODA !!! Ne ty debile, z tý zas…ný trubky mi asi teče Heineken a já tady jak vůl od rána obvolávám veškerý idiotský instalatéry v republice, aby mi přišli přemontovat tu koko…ou trubku vejš, protože se mi to v kleče blbě chytá do huby ! Jenomže pro milostpány je to ho…no kšeft. To bych musel chtít asi předělat komplet rozvody do dvacítikarátovýho zlata, abyste byli ochotní zvednout ty svý líný tlustý pr…le a přijet mi v rámci toho nějakým debilním hasákem přitáhnout ten zas…nej blbej fitink !“ – a praštil jsem tím nebohým telefonem o gauč.

Je to už tři dny a tak se mi dýchá přece jenom o něco lépe. Teď tady sedím u počítače a už poněkolikáté v životě si vyčítám, že se já hlupák v mládí místo hýření alespoň trochu lépe neučil. Mohl jsem dnes dělat topenáře a byl bych PAN NĚKDO. Avšak teď už to bohužel nezachráním. A promiňte, pro dnešek končím. Musím totiž zase jít vylejt ten debilní kýbl.

13 komentářů k článku “Zlaté dno”

  1. VladimírV říká:

    Pane Ďásku, znovu nádherný styl vyprávění. Pokud bych Vám měl poradit, jakože to nebude ve Vašem případě problém, zkuste sehnat řemeslníka při svých náhodných návštěvách v místní hospodě. Já jsem se takto vždy obešel. Přeji Vám štěstí.

  2. Fejinka říká:

    Vždycky to tak na vesnicích bývalo, že když jste něco potřeboval, tak jste se obešel v hospodě.

  3. Tomáš Ďásek říká:

    No to ano – ale přece přesně o tom je tento příspěvek. Jestli by to takto MĚLO být. Pořád všichni voláme po ideálním, nebo alespoň lepším, fungování téhle společnosti.

    Vám opravdu přijde normální, že pokud potřebuji nějaký servisní zásah, tak i když jsem ochoten si ho expresně zaplatit, jsem odkázán na to, abych šel do hospody, tam půl hodiny podkuřoval a platil rum místnímu ochlastovi, který tam pouze neustále celý večer nadává na poměry a na krizi – a doufat, že se mi povede ho přemluvit, aby se zítra po práci milostivě stavil k nám, vařit mu oběd a cítit se provinile, když mě pak seřve, jaktože nemám doma ohýbačku na trubky ? Nejsme v takovém případě někde o třicet let zpátky v dobách Komunálu ?

  4. XXXXX říká:

    No ti tě teda pěkně nasrali. Ale na jejich obranu, protože mám dobrýho kamaráda vodaře topenáře bych chtěl říct následující. Nemyslím si, že většina topenářů je taková, ale vím jistě, že když dojel Václav vyměnit do Brtinice kulák a řekl si o dvě kila za kohout a o další dvě za práci a cestu, tak pan zákazník dostal infarkt a se sdělením že takového zloděje už do domu nepustí mu nedal nic. Proto nechtějí takovýhle „kšefty“ dělat, ne proto, že by nevyvařili, ale proto, že zákazníci se chovají jako kokoti. A ještě lepší scénka je na řemeslníka nachystaná v podobě intrnetových cen a záruk. No nebudu to dál pitvat, ale nemají to jednoduchý. Velký zákazníci neplatěj a malí smlouvají jako o život a chovají se někdy jak debilové, koho to má bavit?

  5. Tomáš Ďásek říká:

    Aha…Už tomu rozumím, šel jsem na to špatně. Když dneska potřebuju řemeslníka, musím se napřed vžít do jeho nelehké situace a v telefonu jako první větu říct „Dobrý den, dám vám tisícovku na ruku (samozřejmě bez dokladu), když mi utáhnete kohoutek. Nejsem žádný debil co smlouvá a nebo neplatí !“… 🙂

  6. XXXXX říká:

    z extrému do extrému

  7. Jirka říká:

    Souhlas s XXXXX, spousta lidí si řekne. byl u nás půl hoďku a řekl si o šest stovek, neuvědomí si, že cesta tam a zpět trvá hodinu a řemeslník ji chce pochopitelně taky zaplait, jede autem -benzín, náklady na provoz…….. jinak, než si koupíte nějaký plyn. kotel apod., tak si zjistěte, kdo ho v okolí servisuje čím více firem najdete, tím lépe- vlastní zkušenost, pár stokorun ušetřených při nákupu se může při servisu pěkně prodražit………

  8. Tomáš Ďásek říká:

    Ježiši, ale tady přece vůbec o penězích nebyla řeč ! Kdyby mi alespoň jeden řekl – fajn, jsem u vás za dvě hodiny, bude to ale s expresním příplatkem – tak nemám problém a dám mu za ty dva pohyby hasákem klidně dva litry.

    Podle toho co píšete teda v okamžiku kdy dneska zazvoní kterémukoliv řemeslníkovi telefon, tak on si už dopředu otráveně řekne „ježiši, to zas bude určitě nějakej debil, já to rači ani nebudu zvedat“.

    Nepřijde vám to ale potom tak trochu jako v tom starém vtipu, když si šla myška ke krtkovi půjčit lopatičku ?

  9. XXXXX říká:

    Tu neznám. Jsem jen podotknul. Radši už mlčím.

  10. Tomáš Ďásek říká:

    Ale určitě jo – jak myška sází tulipán a nemá lopatku, tak si ji jde půjčit za krtkem.

    Cestou si říká – „teda ale radost z toho nemám, je to takovej bručoun“… Ujde pár metrů… „abych se ho doprošovala, dědka nerudnýho…“. Za chvíli… „navíc je mi jasný, že bude dělat ofuky“. Po pár metrech „a beztak mi ji nakonec ani nepůjčí, morous jeden lakomej“ a tak dál – až dojde ke krtině. Krtek vykoukne a s vlídným úsměvem povídá „Ahoj – myško, jak se máš ?“ Myška ho praští kamenem do hlavy a zakřičí „Tak si ji sežer, ty debile !“

  11. Tomáš Ďásek říká:

    Jinak ovšem, aby z mého příběhu vzešlo něco konkrétního – navrhuju aby sociálnědemokratická vláda vytvořila zvláštní úřad „pro živnostenský styk“, což by nebyla kontrola prostituce, ale jednoduše mezičlánek mezi živnostníkem a spotřebitelem. Tento úřad se státními zaměstnanci a odbočkami v každém kraji by měl na starosti databázi živnostníků a databázi neživnostníků.

    V databázi živnostníků by byli jednotliví soukromníci řazeni do kategorií podle kvality služeb (A – Top mistr, B – Solidní, C – Jak kdy a jak co, D – Flink, E – Idiot)

    V databázi spotřebitelů by byly zase kategorie A – Vděčný plátce, B – Solidní, C – Smlouvač, D – Neplatič, E – Idiot)

    No a kdo bude cokoliv potřebovat, tak nebude kontaktovat řemeslníka přímo, ale tento úřad, který mu teprve připáruje nejvhodnějšího servismana. Tudíž bude zabezpečena vzájemná rovnováha ( Idiota prostě pošlete zase k Idiotovi – oni už se spolu nějak domluví, protože uvažují na stejné vlně, neboli jak by řekl Jan.P jsou stejná liga) a navíc tady bude zcela zásadní sekundární efekt, totiž že stát bude mít přehled o veškerých zakázkách a tudíž se zcela zamezí daňovým únikům prostřednictvím „bezdokladových prací“.

    Jediný problém vidím ve vysokém percentuelním zastoupení „éček“ v obou databázích – z čehož plyne, že nakonec budou mít reálně nejvíc kšeftů idioti.

  12. XXXXX říká:

    tak ten je boží 🙂
    a ten druhej taky 🙂

  13. Vladimír Pospíšil říká:

    Drahý Tomáši,
    patrně sníš o německé úrovni služeb, ale od toho jsi v krásných Čechách na míle daleko.
    Pracoval jsem a žil jsem tam dva roky. Tamnější služby jsou opravdu na jiné úrovni, a to
    i přesto že každý poznal podle mé výslovnosti, že nejsem Němcem. V Bavorsku lidé byly vstřícní
    a hrdí na to kdo jsou, ale rozhodně nebyly xenofóbní, ba co víc byly spravedliví vůči sobě samým
    i vůči druhým. To bohužel o nás Češích říci nemohu.
    Proč?

    Zde se závidí bez důvodu!
    Odpírají se informace!
    Chybí empatie!
    Nevážíme si sebe samých!
    Podezříváme se!

    Mohl bych snad pokračovat do nekonečna, ale odvrátím tvůj pohled trochu jiným směrem.
    Sám jsem s topenáři nějaký čas pracoval a sám vím, že tito podle tvého názoru ničemové se musí otáčet. Poněvadž jedna z deseti zakázek zůstavá v průměru neuhrazená. Tento řemeslník nedělá práci proto, aby každý večer četl sbírku zákonů před spaním a myslel na tvoje a,b,c kriteria.
    Ono stačí jen držet dané slovo. Samozřejmě existují extrémy jak mezi zákazníky tak i poskytovateli.

    Nechci se tě dotknout, ale provést revizi kotle, je s tejně normální jako si koupit základní životní potřeby. Tu revizi by jsi měl provádět v letních měsících, tam servisní pracovníci mají hodně času a tvé přání bude vyplněno bez váhání. Sám člověk který tyto revize provádí, mi říká“ Láďo v září přijedu na prohlídku, protože přes zimu nestíhám.“

    Ono ke štestí stačí na místo Já dosadit to pouhé My a nekoukat na druhé odněkud z patra, ať již společenského nebo intelektuálního.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I