Pokud stojí nájem středně velkého krámku „na Maně“ s energiemi dvacet tisíc a máte v něm dvě prodavačky, které vás přijdou když hodně dobře, tak na čtyřicet (nemyslím co dostanou v čistém, ale co vás stojí celkově – včetně SZ a ZP) a mělo by to ještě pár korun vydělat taky pro vás, bohužel se jaksi nedopočítáte. Rozhodně tedy ne třeba v potravinách. Musel byste mít marži na jednom chlebu aspoň dvacetikorunu…
Nezapomínejme, že styl života se od těch jásavých sedmdesátých let trochu změnil. Hodně místních tam bydlí od začátku doteď. Dneska je jim sedmdesát a víc. Mladí žijí jinak. To „náměstíčko“ je prostě přes den vylidněné. Můžete počítat jedině s pár důchodci, kterým dělá problémy dojít o pár stovek metrů dál do TESCA nebo LIDLU a nebo se k vám staví pro osminku másla a dva rohlíky, když půjdou na poštu. Do práce lidi jezdí autem, už to nejsou ty proudy dělníků na ranní trolejbus. Děcka si svačinu koupí … zase v Lidlu. U Many je parkoviště, kde se dá celkem dobře zaparkovat. Ale pak musíte do schodů (které vypadají že se pod váma zřítí) a pár desítek metrů pěšky. A to se dneska obchodníkům neodpouští. Když se nedá zajet s autem nejlíp rovnou do obchodu, nemáte šanci.
A třeba taková OBUV ? Hahaha. To je ještě horší. Dneska jsou bohužel už jen dvě skupiny lidí. Jedna si kupuje boty v City Parku a druhá v TESCU.
Už jen z principu a z výše uvedeného je jasné, že se tam mohou (nějaký čas) plácat akorát večerní a noční podniky, protože to je čas, kdy se Březinky teprve „naplní“ svými obyvateli a ti chtějí jít někam za zábavou – a bohužel alkohol za volantem je u nás zakázaný.
]]>