Archive for Červen, 2014

Cesta k tajemné hloubce bytí

Pátek, 27 června, 2014

Život člověka se podobá hladině oceánu. Hladině oceánu, která bývá někdy tichá a klidná, někdy rozčeřená jemnými vlnkami, jindy zase bičovaná deštěm, bouří a obrovskými vlnami. Přesně takovým je i život člověka s jeho klidnými a tichými chvílemi, s jeho obdobími životních vlnobití, či silných bouří.

Pokud ale budeme pokračovat v naší paralele s oceánem měli bychom si uvědomit, že skutečnou podstatou ohromného objemu vodstva oceánu je trvalý mír. Neboť ať se již na jeho hladině děje cokoliv, dvacet až třicet metrů pod ní přetrvává neustálý, ničím nerušený klid, ticho a mír. V hloubi své podstaty spočívá tedy vodstvo oceánu v klidu a míru bez ohledu na to, co se momentálně děje na jeho povrchu.

No a s každým člověkem je to přesně to samé. Lépe řečeno, může a má to být přesně to samé. V hloubce bytí každého z nás se totiž také skrývá onen velký, neotřesitelný a ničím nedotknutelný klid a mír, představující nejhlubší podstatu naší osobnosti.

Je to klid a mír Boží! Klid a mír Boží, přebývající v nejskrytější a nejhlubším nitru bytí absolutně všeho, co existuje v tomto tvoření.

Ano, neotřesitelný a ničím nedotknutelný klid a hluboký mír Boží se skrývá za vším, co existuje. Za vším, co existuje ve stvoření, podrobeném neustálé a vnější proměnlivosti forem.

Avšak každý člověk má schopnost tak, jako potápěč sestupující do hloubky oceánu sestoupit do hloubky klidu a míru vlastní bytosti, jejíž nejhlubší nitro je součástí nepochopitelné nesmírnost hlubokého klidu Božího. V ní smí blaženě spočívat vše, co vzniklo rukou Nejvyššího.

A právě toto je ono spočinutí duše, naplnění duše, které člověk ve svém životě marně hledá a po kterém celou svou bytostí podvědomě touží.

Marně ho však hledá proto, že ho hledá na povrchu! Protože ho hledá na povrchu svého bytí, v povrchním, materiálním životě na hladině oceánu života, která zůstává podrobena neustálé proměnlivosti počasí.

Ano, člověk se všemi svými smysly, myšlenkami a city soustřeďuje pouze na to povrchní, na to hmotné, na to hmatatelné a viditelné. Pro většinu lidí na této planetě nic jiného neexistuje! Pachtí se za hmotnými a vnějšími věcmi podvědomě doufajíc, že ​​jim mohou přinést duševní naplnění, po kterém hluboko ve svém nitru touží.

Člověk si myslí a doufá, že když dosáhne to, nebo ono, že pak bude šťastný. Člověk mylně doufá, že štěstí, mír a klid mu může přinést honba za hmotnými a vnějšími věcmi. A této honbě za vlastním štěstím prostřednictvím získávání vnějších věcí obětuje celý svůj život.

Ale vždy, když dosáhne toho co chtěl nakonec zjišťuje, že mu to nepřináší to štěstí a ten mír, který očekával. Zjišťuje, že zůstává duševně prázdným a místo toho, aby se nad vším hlouběji zamyslel, se znovu vrhá do dalšího získávání věcí, majetků, peněz, slávy a moci v přesvědčení, že pokud je dosáhne, najde nakonec to, po čem vnitřně touží.

Nenasytnost bohatých je v podstatě projevem vnitřní prázdnoty jejich duší, kterou se snaží přehlušit získáváním stále většího a většího bohatství. Velké a obecné pachtění celého lidstva pouze po hmotných a materiálních věcech je projevem a zároveň důkazem jejich vnitřního nenaplnění. Projevem a důkazem jejich vnitřního hladu a žízně, který jim nedopřeje klidu. Je to jako kdybychom se chtěli napít z poháru, kterému chybí dno. Vodu ním sice nabereme, ale k ústům přineseme pohár vždy prázdný. Takto marně a přitom neúnavně se snažíme uhasit žízeň své duše honbou po hmotných, povrchních a vnějškových věcech.

A přece tam, kdesi pod horečnatým vlněním povrchu života, tam pod hladinou oceánu bičovaného bouřemi přebývá neotřesitelný, neměnný, věčný a blažený klid Boží. Boží pokoj, ve kterém hledá spočinutí duše lidská.

Ano, v hloubce bytí každého z nás, tam hluboko pod povrchností života se nachází to, po čem tak toužíme. Velký oceán klidu, do kterého se může ponořit každý. Velký oceán klidu, který pojme a přijme každého, kdo po něm zatouží a kdo je v tomto směru ochoten vyvíjet i určitou nevyhnutelnou námahu.

Ona nezbytná námaha spočívá v jeho úsilí o dobro, ušlechtilost, spravedlnost a lidský přístup k druhým. Spočívá v jeho prosté skromnosti a jednoduché nenáročnosti, spojené s úctou ke všem lidem a ke všemu živému.

Neboť jedině takovému člověku, který usiluje o tyto ctnosti se může podařit proniknout k poznání nejskrytější hloubky vlastního bytí. Jedině takový člověk se bude schopen ponořit hluboko pod hladinu oceánu každodenního života a najít neotřesitelný a blažený klid Boží, v němž spočine jeho duše.

Takový člověk pak pozná život v celé jeho plnosti a celistvosti. Ať by ho už totiž od této chvíle potkalo cokoliv, byť i ty nejdivočejší životní bouře, on jimi již nebude dotčen, protože vnitřně spočívá v hlubokém míru právě tak, jako oceán.

Neboť takový člověk už stojí nad věcmi a na všechno se dívá z nadhledu. Je sice ponořen do víru života, ale zároveň jakoby stál nad vším prostřednictvím svého vnitřního ukotvení v blažené neotrasiteľnosti hlubokého klidu Božího. Takový člověk získává vnitřní nadhled nad úspěchy i neúspěchy, nad bolestí i radostí, nad životem, ba dokonce i nad smrtí! Všechno toto totiž vnímá jen jako nutnost proměnlivosti hladiny oceánu, zatímco on spočívá hluboko pod jeho povrchem, v míruplné blaženosti a bezpečí klidu Božího, který je jeho domovinou. Který je domovským přístavem korábu jeho duše.

Nešťastným a nenaplněným však zůstává každý, kdo žije pouze na povrchu a pouze povrchem. Pro kterého je život na povrchu vším a kromě něj nic jiného neuznává. Kdo se nerozpakuje používat i cest zla a nečestnosti, pokud mu mohou přinést pozemský prospěch a hmotné výhody.

Takový člověk je podrobován neustálé nezbytnosti změny všeho, co je na povrchu. Je podroben neustálému střídání chvil příjemných a nepříjemných, chvil radostných a neradostných, je podrobován zábleskům štěstí i úderům bolesti. Je podroben rychlému a neustálému střídání tohoto všeho tak, jak třtina závanem větru. Je tomu vydán naprosto napospas a v jeho duši není žádného pevného bodu, ve kterém by našla oporu. Jeho duše se proto zmítá sem a tam v neustálých extrémech a ubitá bouřemi života hledá mír a spočinutí. Je vnitřně nešťastná z toho, že ho nenachází a tato ustavičná proměnlivost života na povrchu bytí bez pevné vnitřní opory ji nakonec zcela rozdrása a uštve na smrt. Život takového člověka se podobá lodi, marně bloudící po nekonečných dálavách oceánu života, aby se nakonec, v jedné z mnoha bouří rozbila na kusy o skaliska.

Hledání opravdové plnosti života a pravé hloubky bytí není tedy pro nás pouze nějakou teoretickou, filozofickou, nebo náboženskou otázkou. Hledání opravdové plnosti života a pravé hloubky bytí je pro nás otázkou života nebo smrti! Života naplněného mírem Božím, nebo smrti v nekonečně prázdné povrchnosti vlastního bytí.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s J.L.

Kdo je kdo ?

Sobota, 21 června, 2014

Tak jsem se zase jednou dozvěděl, kdo že je to město. Že to není žádný abstraktní pojem, to vím, dozvěděl jsem se ale, že to nejsou ani občané města, kteří v něm žijí, pracují, vychovávají děti, baví se, ale skupina lidí, která se do této role sama pasovala. Město je mluvčí magistrátu, primátor a pár komunálních politiků a magistrátních úředníků. To je asi tak všechno.

Dalších padesát tisíc občanů tohoto města zřejmě není město, alespoň podle chování jednoho z náměstků primátora a mluvčího magistrátu na sobotní akci dne 14.června na Heulose při soutěži dřevorubců a prezentací malých pivovarů, kde si „město“ pronajalo tento prostor pro výše zmiňovanou akci.

Nejsem sice moc velký vyznavač nátlakových akcí jakékoliv občanské iniciativy (petice, referenda..), v tomto státě máme přeci jenom zastupitelský systém, ale budu do úmoru bránit toto právo občanů vyjadřovat se tímto způsobem k politice a to nejenom komunální.

Na této akci si totiž lidé, kteří chtějí v Jihlavě prosadit referendum o spalovně (Zákon o místním referendu č.22/2004 Sb.) rozbili bokem hlavního dění svůj petiční stánek, když byli dost nevybíravým způsobem vykázáni z tohoto prostoru. To ale nebylo všechno, celou „akci“ doprovázela slova jednoho z náměstků o tom, že by se měli stydět a moderátor a mluvčí magistrátu v jedné osobě dokonce nabádal přítomné hosty programu, aby nic nepodepisovali, že to je všechno proti „magistrátu“ a proti „městu“.

A já se nyní ptám: je v pořádku, že mluvčí magistrátu i jeden z náměstků veřejně vystupují proti referendu o spalovně na akci, která s tím nemá zjevně nic  společného a varují před „nebezpečnými petičníky“ ?  Je v pořádku, že tito „správci věcí veřejných“ se takto chovají ke svým občanům ? Nemyslíte, že arogance některých politiků i úředníků už v Jihlavě dostoupila neakceptovatelné úrovně ? Myslíte si, vážení občané tohoto města, že to jsou ti správní kompetentní  lidé, kteří by měli prosazovat a bránit především vaše zájmy ? Nepřipadá vám již delší dobu, že odpovědní lidé ve vedení města zapomněli, proč tam vlastně jsou a z čí vůle tam především jsou ?

Já osobně nesouhlasím s tímto projevem veřejných osob, které by si měli dávat pozor na to, co říkají a hlavně kde to říkají a také jak se následně chovají a  odsuzuji ne spalovnu, ale neochotu vypsat referendum o takto důležité věci, která se bude týkat nejenom občanů Jihlavy, ale i širokého okolí.

A nakonec, úředník placený městem veřejně napadá petiční právo každého člověka – osobně pro to nemám jiný výraz, než skandál.

Nezveřejněný obličej

Pátek, 13 června, 2014
Sedmnáctiletý student si vymyslel přepadení cikány a dokonce se i sám pořezal. Zatímco policisté po domnělém útočníkovi pátrali, lidé se na sociálních sítích rozhořčovali, co vše si ti Romové dovolí. Po čase se chlapec přiznal: přepadení si vymyslel.
  „Tak a co nyní, nejlépe asi zapomenout na ochranu osobnosti a doplnit článek jeho pěknou fotografií. Také po něm, či rodičích požadovat kompenzaci nákladů nebo pokutu. Policie udělala kus dobré práce, její úsilí si zajisté vyžádalo čas, protokoly a další šetření…atd., které by nemělo být zdarma zneužito,“ požaduje jeden z diskutujících na webu.
  Že mladík udělal chybu, je jasné. Proč ale požadovat zveřejnění jeho obličeje? Aby měl ostudu ještě větší? Nikomu neublížil, jen sám sobě. Ano, zaměstnal policii placenou z našich daní, jeho zveřejněný obličej však žádné náklady nezaplatí.
  Otištění fotky obžalovaného z prodeje drog, podvodů, krádeží a loupeží, to je něco jiného. V případě náctiletého chlapce šlo o hloupost, která „jen“ zaměstnala policii. Kéž by všechna „přepadení“ dopadala takto.

Jak vedení města zmanipuluje veřejné mínění

Středa, 4 června, 2014

Je na čase se jednoznačně vymezit proti výrokům pana primátora, některých radních a úředníků magistrátu.

Jako 2. místopředseda spolku Společně pro Vysočinu cítím povinnost aspoň s tímto blogem informovat část veřejnosti o skutečnostech ohledně chystaného referenda a „řádně“ medializované studii Arniky, která byla vedením města odmítnutá.

Považuji několik tvrzení, které byly v posledních dnech publikovaný, za zavádějící, manipulativní a především nesprávný.

Na serveru www.jihlava.cz (http://www.jihlava.cz/mesto-drahou-studii-nechce/d-501387) čteme:
„V polovině ledna proběhla na podnět primátora města a náměstka primátora pro životní prostředí pracovní schůzka se členy spolku, kdy primátor Jaroslav Vymazal vyzval SpV k vytvoření vlastního uceleného návrhu nakládání s odpady.“

Skutečnost je ovšem jiná. Od veřejné besedy „Desatero problémů Jihlavy“ (jaro 2013) jsem usiloval o pokračování tematického kulatého stolu (Životní prostředí). Dlouho jsme se nedokázali domluvit s paní Ruschkovou, kdy se to může konat. Zhruba na začátku prosince 2013 našli jsme spolu termín v lednu. Zhruba týden před ním najednou se změnil původně vyjednaný formát – konstruktivní dialog aktivistů s úředníky – na jiný, takový jak vymyslel pan primátor. Naším původním záměrem nebylo probrat referendum, ale spolu přemýšlet, co dělat pro zlepšení situace s odpady v Jihlavě. Tedy: Nikoliv primátor nás zval, ale naskočil na rozjetý vlak, tlačil na nouzovou brzdu a předurčil směr, kam jet. Byli jsme z toho hodně zaskočený, ale měli jsme takové jednání odmítat a nepřijít? Co by se pak o nás psalo???

Dále opakovaně čteme, že spolek byl osloven s žádosti zpracovat studie. I tohle není pravda. Osloven byl pan Man, který jasně odpověděl, že sdružení Arnika by měla být schopná takovou studie nabízet. Nikomu s vedení města to očividně nevadilo. A teď najednou se všichni diví, jak studie nepřišla přímo od nás. Ptám se: Opravdu jsme měli my: sociální pracovník, středoškolský učitel NJ/D, inženýr a manažer biofarmy, kuchař a podnikatel v oblasti „Zdravé potraviny“, bývalý úředník celní zprávy, atd., vytvořit tak komplexní studii??? To je směšné!

Tvrdím, že od samotného začátku ta nabídka nebyla upřímná a nám bylo jasně, že má sloužit jenom k dalším zdiskreditováním našeho způsobení. To byl i důvod, proč jsme většinou neodpověděli na ten dotaz paní Ruschkové. Aspoň mě bylo jasné, že veškerou odpověď bude používaná jenom proti nám. Nemýlil jsem se. I fakt, že jsme tří členy spolku neodpověděli, se teď takhle lacině používá k očerněním naše činnosti. Každopádně se nikdo z nás „nedistancoval“ od návrhu Arniky, jak zaznělo s příspěvku pana náměstka Chloupka.

Dále paní Ruschková: „ „Cena je těžce přemrštěná, protože podobné studie se dělají za poloviční nebo třetinové peníze.“ Tak by mě zajímalo, proč vedení města tak výhodnou studie nenechalo již dávno pořídit.

Vrchol všeho ovšem je tvrzení, že nám nejde o vyřešení problematiky, ale o tunelování veřejných peněz. Proti tomu se musím, i jménem ostatních členů, ostře vymezit. Tohle slyšet z úst pana primátora mě hodně uráží. Vzhledem k tomu kolik peněz bylo zneužíváno za účely zpochybnitelné, je to opravdu troufalost. Pamatuje se ještě někdo, kolik stála studie na parkovací dům? 200.000 Kč? Opravte mě, můžu se mýlit!

V této souvislosti by se opět dalo vézt debatu o zpevněné dráhy na henčovské letišti, která Jihlavu bude stát aspoň 40- až 50-krát více než studie na komplexní řešení situace s odpady v Jihlavě.

Při takovém porovnání rollen sich mir die Fußnägel hoch!