Blog Jihlavských listů

KVĚTEN 1945

Zdeněk Gryc | Středa, 19. 11. 2014 v 22:47

Vážení přátelé,
Moje rodina za Protektorátu Bohmen und Mahren, poslouchala BBC.
Později, jako sekundáni RG Židenice-Brno, jsme v tom, s mými spolužáky pokračovali.Mohu vás ujistit, že je možné, že BBC někdy o něčem mlčela, ale nikdy, opakuji, nikdy, nelhala, ať toho nacistické ponorky potopily sebe více.
Blog otvírám dnes v době:
17. listopadu 2014, 18:15 — Autor: ČTK
Washington – Dnes si připomínáme 25. výročí sametové revoluce v bývalém Československu. Při této příležitosti bude ve středu v americkém Kapitolu odhalena busta vůdce této revoluce a prvního československého postkomunistického prezidenta Václava Havla.
Chtěl bych se ke konci 2. Světové války postupně, trochu sentimentálně a velice subjektivně vracet.
Prosím o sledování podobných pořadů, jako dnes:
Hrdinové 2. světové války
19. 11. 2014, 20:00 – National Geographic
20. 11. 2014, 20:00 – National Geographic

Jde zejména o svědectví autentických účastníků s jejich fotografiemi a jmény.

dnes také Galakoncert k 80. výročí  FOK  20. 11. 2014, 20:20 – ČT art

a Brigitte Bardot 80 let, narozena: 28. 9. 1934 Paříž, Francie

Škutina: „Moji milí spolužáci“.

Tedy vykulení primánci, málem sou-rozenci Briggitky na:

Realgymnasium mit czechischer Unterrichtsprache in Brunn Schimitz.

Dostanou naposledy Halbjarszeugnis,  taky české, ale až na druhém řádku.

—————————————————————-

Později  snad najdu schopnost  vysvětlit a zejména postupně doplňovat, jak dítka ne-zdárná, školou po-vinná vnímala dobu „konce“ 2. Světové války a postupně i „konce“ nadějí na demokratickou budoucnost.
Zdeněk Gryc Jihlava

Prosím a žádám u event. příspěvku,  celé jméno, jinak nepište.

—————————————————————————-

AKTUÁLNÍ REPRÝZA BLOGU, která sem nepatří a  bude brzo odstraněna

JERRY a TOM MAJÍ KONEČNĚ JASNO

Zdeněk Gryc | Neděle, 20. 1. 2013 v 12:56

JERRY a TOM zvláště aktuálně

5. ledna 2013 jsem napsal blog, JERRY a TOM,
který jsem ukončil takto:
–––––––––––––––––
Takže proč JERRY a TOM  ?

Léta jsem sledoval hrátky politických matadorů Klause a Zemana,
jejich dialogy a „škádlení“.
Ohrožení  jejich politické moci vyřešila legrační rčení  OPO-SMLOUVA /s opicemi to nikterak nesouviselo/
“JERRY + TOM = PŘÁTELÉ  jak  HROM“.

Výsledkem letité práce těchto politických protagonistů je současný marasmus.
Obávám se, aby jeden nevystřídal druhého.

UŽ JE TO TADY. . . .

Zdeněk Gryc

——————————————————————————————

PS.  21. 11. 2014.

Včera in-agurovali v Kapitolu bustu Václava I.

Dneska Václav II.  po zralé úvaze vstoupil do SČSP.

WIKIPEDIE: Členství v SČSP bylo kolektivní – vstupovala do něj celá pracoviště, dílny apod. Léta největší aktivity zaznamenal SČSP v padesátých letech. Po krizi v letech 1968/69 se organizace stávala čím dál formálnější. Tehdejším režimem bylo členství v organizaci hodnoceno pozitivně.

Bude zajímavé, jestli Jerry se zavděčí více než Tom a bude předsedou.

Je otázka,  jak je to s bustami v Kremlu. Dobrý sochař potřebuje inspiraci, viz. Mahlerova socha v Jihlavě. Mám  přímou zkušenost s tou Haškovou na Lipnici. Byl jsem v ateliéru svého ko-laboranta dívčího aktu z Březinek. Na mé fotce  / k dispozici pro JL/ paní Kokrdová přikrývá nehotové dílo mokrým hadrem. Korda k tomu říká, „mokrý hadr se mu mohl hodit častěji,  z tohodle opilce mám udělat státníka“?

Možná, že následovníci Havla to budou mít těžké s výběrem sochaře ?

Masarykova busta i posmrtná maska,  pochází od Vincence Makovského.

Nedávno jsem do JL napsal,  že soše Generalissima /v souvislosti s velikostí knoflíku u puntu, abych přiblížil těm, kteří ho neviděli jeho proporce/,  by se jistě v rámci současné renesance přišlo poklonit,  nebo aspoň podívat spousta  turistů

Jako účastník fóru bych rád sdělil svůj pohled na průběh a výsledky tzv. kulatých stolů.

Článek mluví o počtu účastníků kolem 150 (Na webu kraje je uvedený počet 130). Nuže, já jsem je nepřepočítal. Považuji to číslo ale za poněkud zavádějící. Při závěrečném hlasování odevzdalo své puntíky zhruba 110 lidí, určitě ne více. Nutno dodat, že hlasovaly i lide, kteří na samotném kulatém stolu ani nebyli. Dále by se mělo zdůraznit, že na každém stolu byli přítomni jeden až dva úředníci, kteří, jak nám bylo sděleno, sami měli za úkol vést debatu a zapsat výsledky, právo hlasovat ovšem měli. Dalo by se odhadnout, že z těch cca. 220 odevzdaných hlasů přicházely zhruba 40, jestliže ne více od nich.

S velkým zájmem lze nyní očekávat veřejní průzkum, do kterého se nominuje ovšem jenom první 12 problémů, což vzhledem k malému rozdílu procentuální odlišnosti (7. místo 5,5% hlasů, 14. místo 3,2%) nepovažuji za správné.

1. Podpora intenzivního udržitelného moderního zemědělství  34
2. Špatný stav silniční infrastruktury   21
3. Zajistit a udržet kvalitní lidské zdroje v regionu   19
4. Zachování a dostupnost služeb na venkově    18
5. Nedostatečná a nekvalifikovaná koordinace subjektů v ČR, v městech a regionu  17
6. Ochrana půdy a vody v krajině   16
7. Podpora technických a řemeslných oboru i v oblasti vzdělávání dospělých 12
8. Potřeba zvýšení dostupnosti terénních sociálních služeb    11
9. Provozování a údržba sportovišť a táborových základen a kluboven  10
10. Nedostatek jeslí a míst v nich  9
11. Zaměřit se na primární prevenci zejména u dětí  9
12. Chybí provázanost sociálně-zdravotnických služeb  9
13. Nedostatek míst ve školních družinách  8
14. Zvýšit ekologickou osvětou a vzdělávání veřejnosti  7
15. Potřeba systému krizového a postupného bydlení  6
16. Nadměrná administrativní zátěž pro obce a zužující se kompetence samospráv   5
17. Málo výzev, omezené možnosti na čerpání finančních prostředků z dotačních titulů  4
18. Neprovázanost územního a strategického plánování   3
19. Špatný stav technické infrastruktury (kanalizace, místní komunikace)  1
20. Zjednodušení kontrolních systémů v zemědělství a lesnictví   0
21. Přetížení silnice II/602 tranzitní dopravou  0
22. Nedostatek dobrovolníků – posílení lidských zdrojů  0

(Připomínka: Jedná se o výsledek těsně před uzavřením hlasováním, skutečný výsledek se může lehce lišit. Bohužel nezveřejňoval kraj koneční počty)

Zdroje: http://jihlavske-listy.cz/clanek16418-problem-vysociny-stav-zemedelstvi.html / http://www.kr-vysocina.cz/verejne-forum-kraje-vysocina-regionalni-problemy-pohledem-verejnosti/d-4062091/p1=1013

Čtvrt století od konce totality. Od svobody, které se statisíce lidí nedožily. Které zažily válku, krutá padesátá léta, trochu uvolnění v létech šedesátých, normalizaci a v osmdesátých letech karikaturu „vysněného“ socialismu a komunistické postavy spíše k smíchu.

Listopad 89. Euforie, raný kapitalismus, nástup kreatur, vystřízlivění, blbá nálada, naštvání, apatie a volební účast pár desítek procent.

Totalitu by prý už nikdo nechtěl, snad jen komunisté, ale to, co zažíváme, také ne. Co s tím? Na výběr toho moc není. Ona ta demokracie totiž není houska v krámě, na kterou ukážu a dostanu ji. Aby se nám tu líbilo, to si nekoupíme, to nepřijde odněkud z nebe. O to musí lidé bojovat, a snad je jasné, že nevyzývám k útoku na sklad munice v Dobroníně.

V rozhovoru JL s Martinem Mejstříkem, studentským vůdcem z roku 89, to Mejstřík říká asi takto: Svoboda nám přišla tak trochu zadarmo, kdyby tekla krev, víc bychom si jí vážili a dali bychom si bacha na to, kdo nám vládne.

Abychom si to prostě „nezkurvili“ ještě víc, jak říká náš „milý“, v přímé volbě lidmi zvolený, prezident České republiky Miloš Zeman!

Pokud jste i po těchto řádcích stále naštvaní, pak vězte, že stejně patříte mezi vyvolené. Vždyť většina lidí na planetě Zemi se má nesrovnatelně hůře.

Jak se prakticky projevuje absence idejí v politice, vidíme každý den. Ideová prázdnota politiků na nejvyšších úrovních – ve vládě nebo parlamentu – je skutečnou příčinou všeobecného znechucení z politiky, která u nás panuje již dlouho. Často se tvrdí, že v komunální politice musejí jít pojmy jako pravice a levice stranou, a namísto nudné ideologie je třeba tvrdého pragmatismu při řešení místních problémů. Ve skutečnosti neexistuje nic jako skutečná myšlenková prázdnota – i ten, kdo tvrdí, že neuznává principy a ideologie je pro něj sprostým slovem, zastává nějaké myšlenkové schéma.

Platí-li, že obec by měla být jakousi líhní, z níž by postupně měli vzejít ti nejlepší, kteří se propracují do vyšších pater politiky, potom lze tvrdit, že panuje-li v komunální politice mínění, že o ideje zde nejde, není divu, jakého myšlenkového marasmu jsme svědky na vrcholných úrovních.

Rozdělení na pravici a levici z naší vrcholné politiky na první pohled zmizelo (doufejme, že ne navždy).  Na místní úrovni pak panuje přesvědčení, že obec se má v první řadě starat. Obce ale mají pramalý vliv na to, jakým směrem se ubírá Česká republika, na výši HDP, nebo jak je nastavena hospodářská politika. Karty jsou rozdány, peníze rozděleny a obec může jen pasivně přijmout to, co se upeklo nahoře. Obec přerozděluje a má tedy zákonitý sklon chovat se pečovatelsky – odtud už je jen krůček k tomu, aby začala jednat arogantně, řídit občany, regulovat jim životy, upírat jim občanská práva a diktovat jim – stejně jako to dělá elitářská levice na vládní úrovni. O pravicových, a vlastně o jakýchkoliv ideových principech v komunální politice se tedy příliš nemluví, protože se již dopředu počítá s tím, že na obecní politiku se žádné pravicové principy aplikovat nedají.

Dělení na pravici a levici, stejně jako funguje ve vrcholové politice, třebaže renomované autority tvrdí, že takovéto rozlišování je dávno pasé, lze však vysledovat i na nižších úrovních. Zatímco vládní levice zvyšuje daně, uvaluje regulace na to či ono, vynucuje si stále více obtěžující kontrolu nad našimi životy, zadlužuje státní rozpočet a chová se diktátorsky a povýšeně, potom obecní levice zvyšuje poplatky, vydává obecní nařízení, závazné vyhlášky, zatěžuje obecní pokladnu dluhem a k tomu všemu se vůči občanům chová diktátorsky a povýšeně. Pravice by se měla chovat zcela jinak – na všech úrovních politiky. Zvyšuje-li městský úřad majitelům restaurací několikrát během let poplatky za zřizování zahrádek, nařizuje-li restauracím a barům pod záminkou zajištění pořádku v ulicích zavírací dobu, využívá-li městskou policii jako prostředek naplňování městské pokladny, nebo stanoví-li si dokonce pro odbory městského úřadu (živnostenský, životní prostředí…) plán pokut, je to ve všech případech arogantní, obtěžující, regulační a tedy levicový přístup.

A jestliže jsme si zvykli na regulacemi posedlou levici (třebaže často skrytou za masku „rozumného a věcného“ povznesení nad jakoukoliv ideologii) na úrovni obce, tedy tam, kde je nám nejviditelněji na očích a můžeme ji ovlivňovat mimo jiné i proto, že své zastupitele a radní máme možnost potkat přímo na ulici a jsou vlastně našimi sousedy, není divu, že vlastně nikomu nevadí regulační elitáři na vysokých postech, odkud nám pak škodí daleko citelněji, než „pouhým“ zvyšováním místních poplatků, šikanujícími místními vyhláškami nebo zpackanou koncepcí městské policie.

Přejeme-li si změnu v nejvyšších patrech politiky, nahradit aroganci moci respektem k individuálním právům, iracionální rozhazovačnost šetrností a bezmyšlenkový pragmatismus pevnými zásadami, musí se mnohé změnit na všech úrovních. V Jihlavě jsme bohužel tuto ideální příležitost, která se nám naskytla v komunálních volbách,  promarnili hlavně vinou nezájmu jihlavských občanů jít k volbám a chtít něco změnit – jejich frustrace z místní politiky je již zřejmě na takovém stupni, že jedinou cestu, kterou si zvolili, je (bohužel) absolutní rezignace.