Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

KVĚTEN 1945

Zdeněk Gryc | Středa, 19. 11. 2014 v 22:47

KVĚTEN 1945

Zdeněk Gryc | Středa, 19. 11. 2014 v 22:47

Vážení přátelé,
Moje rodina za Protektorátu Bohmen und Mahren, poslouchala BBC.
Později, jako sekundáni RG Židenice-Brno, jsme v tom, s mými spolužáky pokračovali.Mohu vás ujistit, že je možné, že BBC někdy o něčem mlčela, ale nikdy, opakuji, nikdy, nelhala, ať toho nacistické ponorky potopily sebe více.
Blog otvírám dnes v době:
17. listopadu 2014, 18:15 — Autor: ČTK
Washington – Dnes si připomínáme 25. výročí sametové revoluce v bývalém Československu. Při této příležitosti bude ve středu v americkém Kapitolu odhalena busta vůdce této revoluce a prvního československého postkomunistického prezidenta Václava Havla.
Chtěl bych se ke konci 2. Světové války postupně, trochu sentimentálně a velice subjektivně vracet.
Prosím o sledování podobných pořadů, jako dnes:
Hrdinové 2. světové války
19. 11. 2014, 20:00 – National Geographic
20. 11. 2014, 20:00 – National Geographic

Jde zejména o svědectví autentických účastníků s jejich fotografiemi a jmény.

dnes také Galakoncert k 80. výročí  FOK  20. 11. 2014, 20:20 – ČT art

a Brigitte Bardot 80 let, narozena: 28. 9. 1934 Paříž, Francie

Škutina: „Moji milí spolužáci“.

Tedy vykulení primánci, málem sou-rozenci Briggitky na:

Realgymnasium mit czechischer Unterrichtsprache in Brunn Schimitz.

Dostanou naposledy Halbjarszeugnis,  taky české, ale až na druhém řádku.

—————————————————————-

Později  snad najdu schopnost  vysvětlit a zejména postupně doplňovat, jak dítka ne-zdárná, školou po-vinná vnímala dobu „konce“ 2. Světové války a postupně i „konce“ nadějí na demokratickou budoucnost.
Zdeněk Gryc Jihlava

Prosím a žádám u event. příspěvku,  celé jméno, jinak nepište.

—————————————————————————-

AKTUÁLNÍ REPRÝZA BLOGU, která sem nepatří a  bude brzo odstraněna

JERRY a TOM MAJÍ KONEČNĚ JASNO

Zdeněk Gryc | Neděle, 20. 1. 2013 v 12:56

JERRY a TOM zvláště aktuálně

5. ledna 2013 jsem napsal blog, JERRY a TOM,
který jsem ukončil takto:
–––––––––––––––––
Takže proč JERRY a TOM  ?

Léta jsem sledoval hrátky politických matadorů Klause a Zemana,
jejich dialogy a „škádlení“.
Ohrožení  jejich politické moci vyřešila legrační rčení  OPO-SMLOUVA /s opicemi to nikterak nesouviselo/
“JERRY + TOM = PŘÁTELÉ  jak  HROM“.

Výsledkem letité práce těchto politických protagonistů je současný marasmus.
Obávám se, aby jeden nevystřídal druhého.

UŽ JE TO TADY. . . .

Zdeněk Gryc

——————————————————————————————

PS.  21. 11. 2014.

Včera in-agurovali v Kapitolu bustu Václava I.

Dneska Václav II.  po zralé úvaze vstoupil do SČSP.

WIKIPEDIE: Členství v SČSP bylo kolektivní – vstupovala do něj celá pracoviště, dílny apod. Léta největší aktivity zaznamenal SČSP v padesátých letech. Po krizi v letech 1968/69 se organizace stávala čím dál formálnější. Tehdejším režimem bylo členství v organizaci hodnoceno pozitivně.

Bude zajímavé, jestli Jerry se zavděčí více než Tom a bude předsedou.

Je otázka,  jak je to s bustami v Kremlu. Dobrý sochař potřebuje inspiraci, viz. Mahlerova socha v Jihlavě. Mám  přímou zkušenost s tou Haškovou na Lipnici. Byl jsem v ateliéru svého ko-laboranta dívčího aktu z Březinek. Na mé fotce  / k dispozici pro JL/ paní Kokrdová přikrývá nehotové dílo mokrým hadrem. Korda k tomu říká, „mokrý hadr se mu mohl hodit častěji,  z tohodle opilce mám udělat státníka“?

Možná, že následovníci Havla to budou mít těžké s výběrem sochaře ?

Masarykova busta i posmrtná maska,  pochází od Vincence Makovského.

Nedávno jsem do JL napsal,  že soše Generalissima /v souvislosti s velikostí knoflíku u puntu, abych přiblížil těm, kteří ho neviděli jeho proporce/,  by se jistě v rámci současné renesance přišlo poklonit,  nebo aspoň podívat spousta  turistů

 

78 komentářů k článku “KVĚTEN 1945”

  1. fotrak říká:

    Aha.

  2. VladimírV říká:

    Vážený pane Gryci.
    Přestože jsou Vaše názory konzistentní, vycházejí z poněkud jednostranného pohledu na děj v roce 89. Nějak mi totiž logicky nezapadá nezájem o vnitřní angažovanost tehdejších představitelů SSSR do dění u nás. Z toho vyplývá, že onen marasmus u nemohli způsobit pouze lidé, kteří se dnes nechtějí distancovat od Ruska. Tak jako v letech minulých, viz Vaše zmiňovaná oposmlouva, šlo pánům Klausovi a Zemanovi, stejně tak jako nyní, o něco jiného než o řiťolezectví bez ekonomických důvodů. Ono Rusko a nakonec i Čína totiž patří mezi subjekty, které dokážou bez problému spolknout jakoukoliv naši nabídku exportu. A to je z hlediska fungování našeho státu důležité pro jeho prosperitu.
    Odpověď na to, kdo rozhodující měrou přispěl k ekonomickému marasmu u nás, a to prosím v mírové době a svobodě podnikání, kdy zmizel celý průmysl závislý na exportu do Ruska, pro Vás nebude jistě těžká. Ano, kromě Vašeho Toma a Jeryyho to byl především Václav I. Ale to nejlépe zhodnotí dějiny, my určitě ne. Vladimír Havlíček

  3. Zdeněk Gryc říká:

    PERIKLES: VĚZ, ŽE ŠTĚSTÍ JE VE SVOBODĚ A SVOBODA V ODVAZE
    Nepochopení započalo a ovlivnilo 2. Světovou válku.
    ——————————————————————-
    Vážený pane Havlíček,
    Děkuji Vám za názor i podpis.
    Na tomto blogu jsem chtěl vzpomenout,jak primánci RG Židenice vnímali osvobození v roce 1945,
    trochu subjektivně. Asi tak, že dneska si školáci hrají s mobily a my jsme hráli na lavičkách ve škole a parku „kudly“.
    Po posledním výroku Klause mi to „nedá“. Myslím, že jste velký znalec detailů politické scény. Takže se pokusím podle Husákova „v globálu máme-známe všechno“, být stručný. Moje chápání polistopadového vývoje je poněkud identicky, popsáno v knize Viewegh Michal: Báječná léta s Klausem. . . .
    . . . Víš dědo, jakej je rozdíl mezi Bohem a Klausem?“ popichoval dědečka Paco. „Bůh si nemyslí, že je Klaus.“. .
    KDYBY. . . nebylo 1. Světové, tak bychom neměli samostatnost. Kdyby nebylo Druhé světové, tak bychom měli Podkarpatskou „Ukrajinu a demokracii“. O to jde i nyní.
    KDYBY. . . mám spolužačku, architektu, která mne při podobné úvaze velmi peprně uzemní.
    Nyní jde o náruč velkého bratra a Ukrajinu. I zde názorově uzavřel Zeman s Klausem souručenství. Minule při volbě Zemana se to vyplatilo. Klausova manželka pomluvila ex katedra manželku Schwarzenberga, dostala od Zemana slovenskou trafiku. Vůbec přitom nevadilo jméno Šalgovič, sběratel židovských adres. On přece židům neublížil, jenom předal jejich identifikaci. /Problémem pisálků mého typu je, aby zbytečně neublížili, protože nemohu, na rozdíl od renomovaného historika, / v Jihlavě PhDr. Hoffmanna, kterému bude nyní krásných 95 let/ uvést prameny, takže:

    NENÍ DŮLEŽITÉ, CO JE PRAVDA, ALE ČEMU SE VĚŘÍ, tedy nejenom při volbách.
    V Praze, které se Zeman tolik bojí, jak to formuloval na korespondenčním lístku, který mi poslal,
    před svým zvolením. Se snažil eliminovat názory z první ruky, tedy „pražských škopků“.
    V Praze, kde často vše začíná, je sídlo rozhlasu a televize.
    Myslím, že všichni dobře ví, že se o ně 3x bojovalo:

    1. S němci v roce 1948.
    2. S Rusy v roce 1968.
    3. S Bobošíkovou v roce 2001, převzato:

    Veřejně známou se stala v krizi v české televizi na přelomu let 2000 a 2001, kdy byla hlavní tváří náhradního oficiálního vysílání a jedním ze dvou manažerů ČT, kteří nejviditelněji čelili vzbouřeným redaktorům.
    2. 1. 2002 Komedie v českých televizích: boj o Havlův novoroční projev.
    Havlův novoroční projev se měl vysílat v ČT ve 13 hodin, nikoliv ve dvanáct, jako v předchozích letech. Bylo to bezpochyby proto, aby nedošlo k stejné situaci jako loni, kdy vysílala od dvanácti hodin televize Nova sofistikovanou výměnu perel moudrosti mezi Zemanem a Klausem v Sedmičce.
    To nás, milovníky politické komedie, pak nutí, přijít alespoň o jedno její dějství 15.02.2008 12:54 Aktualizováno 15.02. 13:33 Bobošíková vzdala boj o Hrad
    Jana Bobošíková už na Hrad nekandiduje. Uchazečka, kterou nominovala KSČM, řekla, že nechce volbu protahovat a odstoupila. Předseda KSČM Vojtěch Filip ji informoval, že se nepodařilo vyjednat podporu. Ve Španělském sále končil proslov senátora Martina Mejstříka, když se zvednul místopředseda sněmovny a šéf KSČM Vojtěch Filip a přešel k Janě Bobošíkové. Cosi jí pošeptal do ucha. Krátce nato předsedající Miloslav Vlček dal europoslankyni slovo a ta oznámila, že odstupuje z boje o Hrad.

    Často se řeší, proč celá rodina Václava Klause tak usilovně bojuje za Miloše Zemana.
    Není to až tak překvapivé, když si uvědomíme, že tady se hraje i o jeho budoucnost.
    Buď se ve vrcholné politice udrží, anebo zřejmě definitivně skončí.
    Nic nekončí. Nebezpečnost Opoziční smlouvy uzavřené mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem byla už popsána mnohokrát. Jeden z nejkritizovanějších rozměrů ale byl ten, že se oba politici domluvili, že takhle budou spolupracovat už navždy. Situaci jim překazil až nečekaný úspěch Vladimíra Špidly a jeho rozhodnutí neprodlužovat tento mocenský kartel.
    Není tedy divu, že oba pánové chtějí pokračovat tam, kde přestali. Proč jsou schopni se tak dohodnout, když se liší v některých tématech? Protože nejsou podstatné ideje, ale moc.
    V tom si bezvýhradně rozumí a důvěřují. Ostatně to i sami otevřeně říkají – nemají rádi ty, kdo jim komplikuje jejich plány…./ Konec citací/

    „Není tedy divu, že oba pánové chtějí pokračovat tam, kde přestali“. Klaus včera…
    USA udělalo zase chybu. Stačilo odhalit bustu Václava II.

    Takže opakuji:
    Tedy „Tom a Jerry“. Naši 2 politici a presidenti provozovali málem 25 let, obdobné, leč ne tak pěkné ochotnické představení před kamerami sdělovacích prostředků.
    Vidět byl na jedné straně Klaus na druhém prospektu byl Zeman s Grossem, kteří jak proklamovali, neuhnou pohledem. Opravdu neuhnou. . . ale někdy dost překvapí, jako třeba dneska, nebo včera Klaus.

    Lidem vadí Zemanovy výroky. Téměř 70 procent lidí nesouhlasí konkrétně s výrokem, že na ukrajinském území v současnosti není ruská invazní armáda.
    Mluvčí Ovčáček vysvětlil, že prezident slova o ruské agresi na Ukrajině nepopírá.
    ODMÍTÁ TO ALE NAZVAT INVAZÍ
    Zásah na Národní třídě ze 17. listopadu 1989 také nepopírá, ale nebyl to
    MASA-KR, bylo tedy dost-málo MASA + KRVE. Zeman zná míru, kdy lze diagnózu masakr použít.

  4. Zdeněk Gryc říká:

    nedokáží opravit…s Němci v roce 1948 na 1945,dík za pochopení.

  5. VladimírV říká:

    Vážený pane Gryci,
    ve shodě s Vámi považuji Václava Klause za největší zlo polistopadové politiky. Rčení: „Ejhle, člověk“ mu nikdy nic neřekne. Společnost je pro něj pouze součást soukolí mechanismu zvaného trh, ke kterému neustále zarputile vzhlíží.
    Diametrálně odlišný postoj Miloše Zemana, který naopak věří v moc ekonomicky silného státu jako součásti EU, naopak zmírňuje hodnocení našeho státu ze strany okolí jako nacionalistického, tedy méně věrohodného celku. Zeman i přiznal, že má špatný odhad na své spolupracovníky, a ve své ješitnosti, a snad i z s pocitem dělání schválností činí takové kroky jako je provokování svých oponentů furiantskými výroky na adresu situace na Ukrajině, k listopadovým událostem nebo třeba až militantními výpady proti Islámskému státu. Nebo naopak přehnané náklonnosti ke svým protivníkům, jakým Klaus nepochybně je. To, že „odeslal Livii do diplomatických kruhů na Slovensko, může mít víc příčin, o kterých nehodlám spekulovat. Že si tímto u občanů nikterak nepolepšil, je pravda. Nicméně, existují naše vnitrostátní problémy, které vysoce převyšují předešlá témata, A k jejich řešení se Zeman staví zcela správně, což normálně uvažující člověk dokáže nejen pochopit, ale i ocenit.
    Dovedete si představit jednání Václava Havla za situace blízké válce na Ukrajině? Gott mit uns.

  6. Zdeněk Gryc říká:

    Nedovedu. . .
    Rčení: „Ejhle, člověk“ mu nikdy nic neřekne. . .
    Stejně jako nacistům a komunistům. . .
    ECCE HOMO
    Jako spoluautor sochy faráře Toufara v Čihošti, to byl můj hlavní přínos Podrázského sousoší.
    Bratři Premonstráti chtěli uvést širší údaje, data a podstatu zločinu. To jsem chtěl nechat kameníkům, na desce vedle na zdi.
    Romana jsem prosil, aby svým charakteristickým rukopisem sochaře, tam vytesal pouze ECCE HOMO. Menším písmem PATER JOSEF TOUFAR 14. 7. 1902. 25. 2. 1950.
    Opat Tajovský pochopil a schválil. Podrázský přijal za sousoší symbolickou cenu 40.000 Kč.
    Z toho mi předal, jako spoluautorovi, dle zvyklostí, 10% tedy 4.000 Kč.
    Požadoval řádné zdanění příjmu. Smyslem bylo zafixovat pro budoucnost, na finančním úřadě, legálně autorství a spoluautorství pomníku.

    Pokusy o identifikaci ostatků J. T. jsou dneska aktualitou a ještě:

    Gott mit uns. . .

    „NEJLEPŠÍ OBRANOU JE ÚTOK“:

    Západ chce svrhnout ruský režim, tvrdí Lavrov
    Cílem západních sankcí proti Rusku je svržení ruského režimu. V sobotu to zahraničněpolitické konferenci v Moskvě prohlásil šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Napětí mezi Západem a Ruskem se podle něj tvořilo několik let. S krizí na Ukrajině se podle ministra Evropa rozhodla začít hrát vabank.
    —————————————————————
    Omlouvám se za své, asi dosti nesrozumitelné a subjektivní, asociace, které bych další debatou nerad ředil.
    Korektního podání pana Vladimíra si cení:
    Zdeněk Gryc, který se bojí školení Československa z roku 1968. Neostrou fotku tanků nad naším sídlištěm, pod Pístovem mám.
    Paní sousedka tehdy řekla, že značně schudla i bez diety.

  7. Svatopluk Beran říká:

    NEJLEPŠÍ OBRANOU JE ÚTOK“:

    Západ chce svrhnout ruský režim, tvrdí Lavrov
    Cílem západních sankcí proti Rusku je svržení ruského režimu. V sobotu to zahraničněpolitické konferenci v Moskvě prohlásil šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Napětí mezi Západem a Ruskem se podle něj tvořilo několik let. S krizí na Ukrajině se podle ministra Evropa rozhodla začít hrát vabank.

    Nevím jestli znáte pane Gryč tato slova Henryho Kisingera?

    https://www.youtube.com/watch?v=nSzYFpM6YSk

    Nevím jestli znáte pane Gryč tyto záběry z doby vrcholícího Majdanu?

    https://www.youtube.com/watch?v=zb1KmSC499s

    Nejsem si jist zdali znáte pane Gryč obsah tohoto článku z 30.7. 2007

    Maurizio Blondet: Kissingerovo ultimátum Putinovi

    Několik hodin předtím, než Londýn oznámil vyhoštění čtyř ruských diplomatů a vlastně obvinil Moskvu, že nařídila vraždu Litviněnka, odehrála se významná událost. Henry Kissinger odletěl do Moskvy k důvěrným rozhovorům s Vladimírem Putinem. Prakticky se neví vůbec nic o tom, co si ti dva řekli; americká média jako celek zprávu cenzurovala a evropská je v tom jako vždy následovala. To v zásadě znamená, že setkání mělo pro centra skutečné moci v USA maximální význam, neboť právě tato centra kontrolují nebo vlastní média.

    Závažnost, kterou mocní přikládali tomuto setkání, potvrzuje i složení delegace doprovázející Kissingera do Moskvy. Byl v ní George Schultz, bývalý ministr zahraničních věcí USA za vlády Reagana, ale především velká šedá eminence, muž , který ve své osobě spojuje zvláštní moc politiků, byznysmenů a finančníků, starý člen skupiny finančníků, kteří pomáhali Stalinovu SSSR s finančí pomocí, prezident Advisory Council JP Morgan Chase, člen Hooverova Institutu a American Entreprise, ředitel společnosti Bechtel (nadnárodní společnost operující v oblasti infrastruktury pro ropný průmysl), jakož i člen Bohemia Grove, což je klub mocných tak výlučný, že Bilderberg připadá jako hřiště s volným vstupem. V 84 letech Schultz není člověkem, který cestuje rád, pokud to není absolutně nezbytné. V delegaci byl také Robert Rubin, bývalý ministr financí, dnes významná osobnost Citigroup a to poté, co byl jedním z představitelů New York Stock Exchange a Ford Motors. Byl zde též Thomas Graham jr., velvyslanec, zvláštní představitel pro otázky nešíření jaderných zbraní a kontroly zbrojení (tedy starý vyjednávač s SSSR z dob SALT), jakož i poradce advokátní kanceláře Morgan Lewis. V delegaci byl i David O´Reilly, prezident a výkonný ředitel Chevronu a také šéf banky JP Morgan. A konečně Sam Nunn, bývalý senátor, extrémně pravicový demokrat a spoluprezident Nuclear Threat Initiative (NTI), velký expert na strategické zbraně.

    Tedy impozantní skupina – staří vlci z dob studené války (nikdo z těchto výše uvedených Američanů se narodil po roce 1938), působící v nejvýznamnějších vrstvách skutečné ekonomické a politické moci, z vojensko-průmyslového komplexu, kteří se sešli, aby udělali dojem na „mladíka“ Vladimíra.

    Téma jednání: „Rusko-USA: Pohled na budoucnost“. Výsledky jednání? Jak lakonicky řekl H. Kissinger při odchodu (nezaznamenaném západními svobodnými médii): „Oceňujeme čas, který nám prezident Putin věnoval a otevřený způsob s jakým nám vyjádři svoje stanovisko“. V diplomatickém žargonu, „otevřenost“ znamená „absolutní rozdíl“. Mohli mluvit o protiraketovém deštníku, který Bush rozmisťuje v Polsku a Česku. O Kosovu, proti jehož nezávislosti se Putin staví. Nebo snad o Iránu, kterému Moskva pomáhá při obohacování uranu. A nebo, a to je pravděpodobnější, o tom jak Gazprom vyhodil americké a anglické ropné společnosti z arktického naleziště Shtokman v Barentsově moři, aby se spojil s Totalem. Nebo o ropovodech, které Putin staví ze Střední Asie a které „likvidují“ západní moc. Ať už bylo téma jakékoli, víme, že Putin byl „otevřený“. Delegace se vrátila s jistotou, že „budoucnost“ Ruska a Ameriky se neshoduje.

    Uplynulo méně jak 48 hodin a nová vláda Gordona Browna vyhostila čtyři ruské diplomaty z jejich ambasády v Londýně s prohlášením, že je to odveta za odmítnutí Moskvy vydat Andreje Lugového, kterého Angličané obviňují, že otrávil ex-agenta Alexandra Litviněnka poloniem 210. V téže chvíli mafiánský Boris Berezovský, kterému poskytli v Londýně politický asyl, veřejně v BBC obvinil Kreml, že nařídil atentát na jeho osobu a ten byl odhalen britskými zpravodajskými službami. Bylo to varování nedotknutelných: válka bez příměří. Britské rozhodnutí, zdá se, překvapilo Moskvu, už i proto, že tento čin nemá od dob studené války precedent. Londýn jedenadvacetkrát odmítl žádost Ruska o vydání Berezovského, známého a potvrzeného zločince (hledaného i v jiných zemích, mezi kterými je i Brazílie) a Achmeda Zakajeva, exponenta čečenských teroristů. „Pokud by Moskva použila stejné kriterium, britská ambasáda v Moskvě by měla o 80 diplomatů méně“, řekl náměstek ministra zahraničních věcí A. Gruško.

    Ale to nestačí. Několik hodin poté britská média oznámila: „Stíhačky RAF vzlétly, aby zahnaly dva ruské strategické bombardéry, které mířily do britského vzdušného prostoru“. Další bezprecedentní oznámení. Kde ale byly ruské bombardéry? V jaké vzdálenosti se nacházely od vzdušného prostoru Velké Británie „ke kterému“ směřovaly? Kolikrát se takové incidenty staly v minulosti, aniž by o nich bylo informováno? Tentokrát to už není nějaké upozornění, ale jasná hrozba. Proč, to je snadno pochopitelné.

    Rusko má 6,6% potvrzených zásob ropy a 26% světových zásob plynu. Od května 2007 se stalo prvním vývozcem energií na světě, když předstihlo i Saudskou Arábii, jejíž zdroje vykazují pokles. Tenhle poklad musely americké společnosti pustit z hlavy, když v Moskvě Putin nahradil Jelcina. Putin buduje s Německem společný baltický plynovod a dodává 80% potřeby plynu. Podepsal se Sarkozym smlouvu, která přivedla Gazprom ke spojení s Totalem při využívání naleziště Shtokman. Buduje plynovody a ropovody, které přivedou energii do Turecka a na Balkán. Uzavřel dlouhodobé smlouvy s odběratelskými zeměmi o vzájemné zainteresovanosti, evidentně s cílem přerušit staré vazby z dob studené války, které stále pojí Evropu a USA. Navíc je to stavění aktivní překážky projektu nového NATO (a jeho trojských koní v Evropské unii J. Barrosy a J. Solany ) uchytit se za hranicí Černého moře. Tento projekt byl sepsán černé na bílém v dokumentu „The new Nort-Atlantic Strategy for the Black Sea region“, připraveného jednou německou nadací s výstižným jménem Marshall Fund for the United States a předložený při posledním summitu NATO. V tomto dokumentu jsou Černé moře a Zakavkazí definovány jako „nová euroatlantická hranice zatížená konflikty zděděnými ze sovětské éry“. Podle studie, tato oblast se zmrazenými konflikty se začíná rozvíjet na funkční agregát na „nové hranici expandujícího Západu“.

    NATO (nebo také USA) vidí tedy tuto oblast jako „hranici“ ve smyslu jakým byl americký Západ, tedy jako pohyblivou hranici. Je tomu tak, vždyť se v tomto dokumentu uvádí, že Ázerbajdžán a Gruzie společně poskytnou koridor pro unikátní dopravní transit energie z Kaspického moře do Evropy, stejně jako nenahraditelný koridor pro základny NATO a americké operace ve Střední Asii a na „širokém“ Blízkém východě. Tedy nová pohyblivá hranice musí postupovat, když dobude a vypudí z dosaženého území nové rudokožce. V tomto smyslu je pochopitelný pokus o vyhlášení nezávislosti Kosova, blokovaný v Radě bezpečnosti Ruskem. Kosovo je předmostí k postsovětskému prostoru plnému „zmrazených konfliktů“ a tedy využitelných pro vytváření nestability, pro hledání států-satelitů za účelem enormní balkanizace rozšířené od Jadranu po Kaspik. Jestliže Kosovo, dnes americká základna, se stane „nezávislým“, zrodí se desítky „nezávislých státečků“ stále více na východ, kde se vytvoří známý „koridor“ tvořený státy – satelity, indiánskými rezervacemi a bantustany, které jako zásadní řešení hodnotí anglo-americká centra moci.

    A za další je to pochopitelné i proto, že imperiální hegemonie USA závisí od schopnosti kontrolovat světovou ekonomiku. A ta závisí od schopnosti vnucovat dolar jaké světovou rezervní měnu. Ve své době tato kvalita dolaru závisela na skutečnosti, že platby za ropu a plyn se prováděli v dolarech. Dolar stále slábne, ropa je stále vzácnější. Dvě třetiny zásob jsou pod Kaspickým mořem. Tedy imperativ pro mocné zastoupené v Kissingerově delegaci byl stanovit pevnou kontrolu na zásobami v Kaspickém moři. Nemohou dovolit, aby se jednoho dne ropa platila v jenech, eurech a juanech nebo dokonce v rublech. Byl by to multipolární svět, který si přeje Putin a G8.

    Tohle jel říci Kissinger a další do Moskvy a vyjádřili to zcela jednoznačně: použijeme každého prostředku, abychom získali Kaspik. Kdokoli se nám v tom pokusí zabránit, bude považován za „hlavního protivníka“. Nebo řečeno rusky „glavny protivnik“. A toto je imperiální politika, ne šílenství neokonzervativců, jejichž vykonavatelem je Busch Jr. On odejde, ale tato politika bude dovedena do konce příštím prezidentem USA, ať už to bude kdokoli, protože to bylo rozhodnuto v neměnných centrech moci. Pro ně je to literárně řečeno otázka života nebo smrti. Bude použit každý prostředek. Řízená nestabilita, hnutí za nezávislost vzniklá z ničeho, „barevné demokracie“, obchody se zbraněmi, „islámské“ atentáty, čečenské a kosovské, propaganda a psychologická válka, démonizace. Všechny prostředky. Až po hrozbu jadernou válkou Moskvě, skutečnému „darebáckému státu“, který je třeba srazit.

    Článek vyšel 30.7.2007 na serveru PUBLICA.CZ

  8. Svatopluk Beran říká:

    NEJLEPŠÍ OBRANOU JE ÚTOK“:

    Západ chce svrhnout ruský režim, tvrdí Lavrov
    Cílem západních sankcí proti Rusku je svržení ruského režimu. V sobotu to zahraničněpolitické konferenci v Moskvě prohlásil šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Napětí mezi Západem a Ruskem se podle něj tvořilo několik let. S krizí na Ukrajině se podle ministra Evropa rozhodla začít hrát vabank.

    Nevím jestli znáte pane Gryč tato slova Henryho Kisingera?

    https://www.youtube.com/watch?v=nSzYFpM6YSk

  9. Svatopluk Beran říká:

    Nevím jestli znáte pane Gryč tyto záběry z doby vrcholícího Majdanu?

    https://www.youtube.com/watch?v=zb1KmSC499s

  10. Svatopluk Beran říká:

    Nejsem si jist zdali znáte pane Gryč obsah tohoto článku z 30.7. 2007

    Maurizio Blondet: Kissingerovo ultimátum Putinovi

    Několik hodin předtím, než Londýn oznámil vyhoštění čtyř ruských diplomatů a vlastně obvinil Moskvu, že nařídila vraždu Litviněnka, odehrála se významná událost. Henry Kissinger odletěl do Moskvy k důvěrným rozhovorům s Vladimírem Putinem. Prakticky se neví vůbec nic o tom, co si ti dva řekli; americká média jako celek zprávu cenzurovala a evropská je v tom jako vždy následovala. To v zásadě znamená, že setkání mělo pro centra skutečné moci v USA maximální význam, neboť právě tato centra kontrolují nebo vlastní média.

    Závažnost, kterou mocní přikládali tomuto setkání, potvrzuje i složení delegace doprovázející Kissingera do Moskvy. Byl v ní George Schultz, bývalý ministr zahraničních věcí USA za vlády Reagana, ale především velká šedá eminence, muž , který ve své osobě spojuje zvláštní moc politiků, byznysmenů a finančníků, starý člen skupiny finančníků, kteří pomáhali Stalinovu SSSR s finančí pomocí, prezident Advisory Council JP Morgan Chase, člen Hooverova Institutu a American Entreprise, ředitel společnosti Bechtel (nadnárodní společnost operující v oblasti infrastruktury pro ropný průmysl), jakož i člen Bohemia Grove, což je klub mocných tak výlučný, že Bilderberg připadá jako hřiště s volným vstupem. V 84 letech Schultz není člověkem, který cestuje rád, pokud to není absolutně nezbytné. V delegaci byl také Robert Rubin, bývalý ministr financí, dnes významná osobnost Citigroup a to poté, co byl jedním z představitelů New York Stock Exchange a Ford Motors. Byl zde též Thomas Graham jr., velvyslanec, zvláštní představitel pro otázky nešíření jaderných zbraní a kontroly zbrojení (tedy starý vyjednávač s SSSR z dob SALT), jakož i poradce advokátní kanceláře Morgan Lewis. V delegaci byl i David O´Reilly, prezident a výkonný ředitel Chevronu a také šéf banky JP Morgan. A konečně Sam Nunn, bývalý senátor, extrémně pravicový demokrat a spoluprezident Nuclear Threat Initiative (NTI), velký expert na strategické zbraně.

    Tedy impozantní skupina – staří vlci z dob studené války (nikdo z těchto výše uvedených Američanů se narodil po roce 1938), působící v nejvýznamnějších vrstvách skutečné ekonomické a politické moci, z vojensko-průmyslového komplexu, kteří se sešli, aby udělali dojem na „mladíka“ Vladimíra.

    Téma jednání: „Rusko-USA: Pohled na budoucnost“. Výsledky jednání? Jak lakonicky řekl H. Kissinger při odchodu (nezaznamenaném západními svobodnými médii): „Oceňujeme čas, který nám prezident Putin věnoval a otevřený způsob s jakým nám vyjádři svoje stanovisko“. V diplomatickém žargonu, „otevřenost“ znamená „absolutní rozdíl“. Mohli mluvit o protiraketovém deštníku, který Bush rozmisťuje v Polsku a Česku. O Kosovu, proti jehož nezávislosti se Putin staví. Nebo snad o Iránu, kterému Moskva pomáhá při obohacování uranu. A nebo, a to je pravděpodobnější, o tom jak Gazprom vyhodil americké a anglické ropné společnosti z arktického naleziště Shtokman v Barentsově moři, aby se spojil s Totalem. Nebo o ropovodech, které Putin staví ze Střední Asie a které „likvidují“ západní moc. Ať už bylo téma jakékoli, víme, že Putin byl „otevřený“. Delegace se vrátila s jistotou, že „budoucnost“ Ruska a Ameriky se neshoduje.

    Uplynulo méně jak 48 hodin a nová vláda Gordona Browna vyhostila čtyři ruské diplomaty z jejich ambasády v Londýně s prohlášením, že je to odveta za odmítnutí Moskvy vydat Andreje Lugového, kterého Angličané obviňují, že otrávil ex-agenta Alexandra Litviněnka poloniem 210. V téže chvíli mafiánský Boris Berezovský, kterému poskytli v Londýně politický asyl, veřejně v BBC obvinil Kreml, že nařídil atentát na jeho osobu a ten byl odhalen britskými zpravodajskými službami. Bylo to varování nedotknutelných: válka bez příměří. Britské rozhodnutí, zdá se, překvapilo Moskvu, už i proto, že tento čin nemá od dob studené války precedent. Londýn jedenadvacetkrát odmítl žádost Ruska o vydání Berezovského, známého a potvrzeného zločince (hledaného i v jiných zemích, mezi kterými je i Brazílie) a Achmeda Zakajeva, exponenta čečenských teroristů. „Pokud by Moskva použila stejné kriterium, britská ambasáda v Moskvě by měla o 80 diplomatů méně“, řekl náměstek ministra zahraničních věcí A. Gruško.

    Ale to nestačí. Několik hodin poté britská média oznámila: „Stíhačky RAF vzlétly, aby zahnaly dva ruské strategické bombardéry, které mířily do britského vzdušného prostoru“. Další bezprecedentní oznámení. Kde ale byly ruské bombardéry? V jaké vzdálenosti se nacházely od vzdušného prostoru Velké Británie „ke kterému“ směřovaly? Kolikrát se takové incidenty staly v minulosti, aniž by o nich bylo informováno? Tentokrát to už není nějaké upozornění, ale jasná hrozba. Proč, to je snadno pochopitelné.

    Rusko má 6,6% potvrzených zásob ropy a 26% světových zásob plynu. Od května 2007 se stalo prvním vývozcem energií na světě, když předstihlo i Saudskou Arábii, jejíž zdroje vykazují pokles. Tenhle poklad musely americké společnosti pustit z hlavy, když v Moskvě Putin nahradil Jelcina. Putin buduje s Německem společný baltický plynovod a dodává 80% potřeby plynu. Podepsal se Sarkozym smlouvu, která přivedla Gazprom ke spojení s Totalem při využívání naleziště Shtokman. Buduje plynovody a ropovody, které přivedou energii do Turecka a na Balkán. Uzavřel dlouhodobé smlouvy s odběratelskými zeměmi o vzájemné zainteresovanosti, evidentně s cílem přerušit staré vazby z dob studené války, které stále pojí Evropu a USA. Navíc je to stavění aktivní překážky projektu nového NATO (a jeho trojských koní v Evropské unii J. Barrosy a J. Solany ) uchytit se za hranicí Černého moře. Tento projekt byl sepsán černé na bílém v dokumentu „The new Nort-Atlantic Strategy for the Black Sea region“, připraveného jednou německou nadací s výstižným jménem Marshall Fund for the United States a předložený při posledním summitu NATO. V tomto dokumentu jsou Černé moře a Zakavkazí definovány jako „nová euroatlantická hranice zatížená konflikty zděděnými ze sovětské éry“. Podle studie, tato oblast se zmrazenými konflikty se začíná rozvíjet na funkční agregát na „nové hranici expandujícího Západu“.

    NATO (nebo také USA) vidí tedy tuto oblast jako „hranici“ ve smyslu jakým byl americký Západ, tedy jako pohyblivou hranici. Je tomu tak, vždyť se v tomto dokumentu uvádí, že Ázerbajdžán a Gruzie společně poskytnou koridor pro unikátní dopravní transit energie z Kaspického moře do Evropy, stejně jako nenahraditelný koridor pro základny NATO a americké operace ve Střední Asii a na „širokém“ Blízkém východě. Tedy nová pohyblivá hranice musí postupovat, když dobude a vypudí z dosaženého území nové rudokožce. V tomto smyslu je pochopitelný pokus o vyhlášení nezávislosti Kosova, blokovaný v Radě bezpečnosti Ruskem. Kosovo je předmostí k postsovětskému prostoru plnému „zmrazených konfliktů“ a tedy využitelných pro vytváření nestability, pro hledání států-satelitů za účelem enormní balkanizace rozšířené od Jadranu po Kaspik. Jestliže Kosovo, dnes americká základna, se stane „nezávislým“, zrodí se desítky „nezávislých státečků“ stále více na východ, kde se vytvoří známý „koridor“ tvořený státy – satelity, indiánskými rezervacemi a bantustany, které jako zásadní řešení hodnotí anglo-americká centra moci.

    A za další je to pochopitelné i proto, že imperiální hegemonie USA závisí od schopnosti kontrolovat světovou ekonomiku. A ta závisí od schopnosti vnucovat dolar jaké světovou rezervní měnu. Ve své době tato kvalita dolaru závisela na skutečnosti, že platby za ropu a plyn se prováděli v dolarech. Dolar stále slábne, ropa je stále vzácnější. Dvě třetiny zásob jsou pod Kaspickým mořem. Tedy imperativ pro mocné zastoupené v Kissingerově delegaci byl stanovit pevnou kontrolu na zásobami v Kaspickém moři. Nemohou dovolit, aby se jednoho dne ropa platila v jenech, eurech a juanech nebo dokonce v rublech. Byl by to multipolární svět, který si přeje Putin a G8.

    Tohle jel říci Kissinger a další do Moskvy a vyjádřili to zcela jednoznačně: použijeme každého prostředku, abychom získali Kaspik. Kdokoli se nám v tom pokusí zabránit, bude považován za „hlavního protivníka“. Nebo řečeno rusky „glavny protivnik“. A toto je imperiální politika, ne šílenství neokonzervativců, jejichž vykonavatelem je Busch Jr. On odejde, ale tato politika bude dovedena do konce příštím prezidentem USA, ať už to bude kdokoli, protože to bylo rozhodnuto v neměnných centrech moci. Pro ně je to literárně řečeno otázka života nebo smrti. Bude použit každý prostředek. Řízená nestabilita, hnutí za nezávislost vzniklá z ničeho, „barevné demokracie“, obchody se zbraněmi, „islámské“ atentáty, čečenské a kosovské, propaganda a psychologická válka, démonizace. Všechny prostředky. Až po hrozbu jadernou válkou Moskvě, skutečnému „darebáckému státu“, který je třeba srazit.

    Článek vyšel 30.7.2007 na serveru PUBLICA.CZ

  11. Daňový Soumar říká:

    : ) To jsou věci. Zeman,Klaus, privatizéři PPF a soudruh Beran na jedné lodi. A za vše mohou špinaví američané. Jo nová doba…

  12. Zdeněk Gryc říká:

    Nejsem si jist zdali znáte pane Gryč obsah tohoto článku z 30. 7. 2007.
    ———————————————————————————————————-
    Neznám, navíc bych nesnadno pochopil v mnoha slovech obsahu, komu a proč slouží:

    „Několik hodin předtím, než Londýn oznámil vyhoštění čtyř ruských diplomatů a vlastně obvinil Moskvu, že nařídila vraždu Litviněnka, odehrála se významná událost. Henry Kissinger odletěl do Moskvy k důvěrným rozhovorům s Vladimírem Putinem. Prakticky se neví vůbec nic o tom, co si ti dva řekli;
    ———————————————————————————————————–
    Tak to je i můj případ, o obskurní vraždě Litviněnka vím pouze z BBC.

    Úvodem tohoto blogu, jsem celkem nahodile začal takto:
    Vážení přátelé,
    Moje rodina za Protektorátu Bohmen und Mahren, poslouchala BBC.
    Později, jako sekundáni RG Židenice-Brno, jsme v tom, s mými spolužáky pokračovali. Mohu vás ujistit, že je možné, že BBC někdy o něčem mlčela, ale nikdy, opakuji, nikdy, nelhala, ať toho nacistické ponorky potopily sebe více.
    Jsem celkem přízemní tvor a vícekrát jsem zde i onde napsal, že se opírám o své zážitky.
    Majdan a jeho hrůzy, jak jsem zde již napsal, vnímám pohledem občana-pamětníka:
    I zde jeme napsal:
    V Praze, kde často vše začíná, je sídlo rozhlasu a televize.
    Myslím, že všichni dobře vědí, že se o ně 3x bojovalo:
    1. S němci v roce 1945.
    2. S Rusy v roce 1968.
    3. S Bobošíkovou v roce 2001, tam nešlo o tanky, ale interpretaci událostí.
    Víme že byla snaha na naše školení v roce 68 co nejvíce zapomenout i v rámci technologie stavebních hmot. Třeba vy zase nevíte, že byl proveden specielní výzkum a zkoušky, aby díry po ruských kulkách na budově Národního muzea byla zatmeleny tak, aby ani zub času nedovolil návštěvníku Prahy, aby z omítky vyvstaly.
    Z okna jsem koukal na ruské tanky pod Pístovem a také se pokusil informovat o tom, kdy jedou vyjednávat do města. Celou dobu fungovalo zpravodajství STB perfektně. Při nejbližší telefonické pozvánce mi to mí dva strážní andělé, celkem korektně, ale jasně vytkli.

    Takže „podle sebe soudím tebe a jaký pán takový krám“.
    O událostech na Ukrajině lze také napsat obdobně, ale asi výstižně:
    Henry Kissinger odletěl do Moskvy k důvěrným rozhovorům s Vladimírem Putinem. Prakticky se neví vůbec nic o tom, co si ti dva řekli.

    Vícekrát jsem ve svých následných poznámkách napsal, jsa ovlivněn televizními záběry ČT,
    ukazujících na počátku událostí neidentifikované golemy v maskáčích a neidentifikované tanky,
    že jde zřejmě o UFO.
    Myslím, že bychom se neměli nechat zblbnout sebe-delšími výklady. Agresor si vždy důvod najde.
    Na začátku blogu jsem také napsal: Prosím o sledování podobných pořadů, jako dnes:
    Hrdinové 2. světové války
    19. 11. 2014, 20:00 – National Geographic
    20. 11. 2014, 20:00 – National Geographic
    Doplňuji:
    22. 11. 2014, 21:00 – National Geographic
    Dokument, 60 min
    1. díl. Představíme počáteční roky 2. světové války od Hitlerova projevu k nacistické straně v Norimberku v září 1933 až po červen 1942 a bitvu o Midway

    Tajemství mrtvých mužů: Co se stalo s Raoulem Wallenbergem?
    23. 11. 2014, 18:55 – ČT 2
    Dok. cyklus USA. Švédský diplomat, který osobně zachránil tisíce Židů, zmizel na konci války v rukou sovětské tajné policie.

    Na závěr co neuctivě a naléhavě prosím:
    Sledujte obdobné pořady, a jak říká náš šéf kuchař:
    “ A NENECHTE SE ZBLBNOUT“.

    Osud Wallenberga, sleduji už pár desítek let, zaujalo mne i to, že byl architekt.
    Zdeněk Gryc

  13. Svatopluk Beran říká:

    Omlouvám se že neznám vašeho šéf kuchaře pane Gryc a rady kterými vy se od něj řídíte. Avšak též vás naléhavě prosím, nesledujte jen programy které propustí cenzura české televize. Sledujte v originále i BBC, CNN, Al Jazeeru, EuroNews, Russia Today, France 24 Arabi, 124 News, Canal 24 Horas, Cky News, Cubavision, či jiné jihoamerické kanály. Prosím nebuďte tak úzkoprsí k ostatnímu světu, nebuďte tak stoprocentně přesvědčeni že jsme pupkem světa a vše ostatní na světě nemá proti našim pravdám váhu. Neznám sice kromě hodně slabě angličtiny, jiné řeči, ale jsem přesvědčen že je dobré sledovat televizní šoty různých televitních světových zpravodajství a pak si je ve své hlavě porovnávat. JEŠTĚ JEDNOU, NENECHTE SE ZBLBNOUT JENOM TÍM CO VÁM PROPUSTÍ CENZURA ČT.

  14. Svatopluk Beran říká:

    Jsem přesvědčen pane Gryc že jste z české televize nikdy neviděl ani kolem 150 tisíc golemů, podobných těm o kterých mluvíte, jenž používali ve válce v Iráku Spojené Státy vedle řadových armádních vojáků. Jeden čas jich tam měli dokonce polovičku celkového množství. Vše dobrovolníci nebo nájemní žoldnéři z ochranek a soukromých armád nadnárodních společností. To všechno nevymyslel Putin, ten jen coby státník třetí nejsilnější kapitalistické mocnosti světa, používá to co již před několika desítkami let vymisleli v jiné kapitalistické zemi. Těmto nájemním nearmádním jednotkám hájícím mocenské zájmy té které mocnosti se již neřáká žoldnéři, nýbrž kontraktoři. To je takové modernější a přijatelnější synonymum nájemného vojáka. Jsem přesvědčen že to co se od začátku devadesátých let minulého století děje ve světě máte tak trochu popletené a spletené ze studenou válkou a zadržování komunismu z období po druhé světové válce.

    V současných válečných konfliktech iniciovaných Bushovou války proti terorismu, zejména v Iráku a Afghánistánu, americká armáda (která se v těchto konfliktech početně angažuje cca z 90 %) využívá žoldnéřů. Jejich počet i míra jejich zapojení je bezprecedentní – z údajů Pentagonu z poloviny roku 2009 je v Iráku 132 610 civilních kontraktorů. Podíl kontraktorů fungujících coby „soukromí vojáci“, představuje podle údajů americké GOA (Government Accountability Office) z roku 2007 téměř polovinu – 48 procent.

    http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDoldn%C3%A9%C5%99

  15. Zdeněk Gryc říká:

    JEŠTĚ JEDNOU, NENECHTE SE ZBLBNOUT JENOM TÍM CO VÁM PROPUSTÍ CENZURA ČT.
    Tedy na příklad zrovna dneska:

    Zeman je Zdeněk Troška české politiky, tvrdí expremiér Špidla
    Miloš Zeman byl vynikající Hamlet a sehrál to výborně, vzpomíná expremiér Vladimír Špidla na dobu, kdy současný prezident ještě jako předseda ČSSD objížděl koncem minulého tisíciletí republiku s autobusem Zemák. V novém dílu cyklu ČT Expremiéři Špidla mimo jiné tvrdí, že Zeman je Zdeňkem Troškou v české politice.
    Špidla ve své vzpomínce přirovnal politiku k divadlu. Politický program je podle něj jako text divadelní hry, který jde interpretovat dobře, nebo špatně. Miloš Zeman to podle něj uměl dobře.
    „Zemák, co si pamatuju, přinesl Miroslav Šlouf, a Miloš Zeman byl vynikající Hamlet a sehrál to výborně,“ vykládá Špidla příznačně v jihočeských Hošticích, kde se odehrávala proslulá komedie Zdeňka Trošky Slunce seno a kde nyní stojí autobus Zemák zaparkovaný.
    „Miloš Zeman – když se dělají takové ty různé metafory – je Troškou české politiky,“ okomentoval současného prezidenta a svého dřívějšího stranického i vládního šéfa.
    ——————————————————————————–
    Podle toho, jak jsem ho léta sledoval, má pravdu. Šlo o hru TOMA a JERRYHO, přátelé jak hrom, včera dnes a patrně, jak je vidno i zítra.
    Světová politika je guláš, ve kterém se vaří lidská těla od gulagů až ke koncentrákům.
    Politika je záměrně stejně průhledná.
    Řezník nejí uzeniny od konkurenta, protože neví, co tam dává, ty svoje taky ne, protože ví, co tam dává.
    Zahlédl jsem v té „zcenzurované ČT“ slova kuchaře v neděli okolo poledne, pomalu a srozumitelně.
    Končil nějak tak:“Nejezte blafy a žijte, pokud to jde dobře“.
    Těch UFO je jistě celosvětově spousta, ale na ty ukrajinské máme přece jenom nějakou vazbu,
    taky jsme přece měli Ukrajinu, sice podkarpatskou.
    Jak se jim pak za SSSR žilo, vědí nejlépe sami, tehdy i dnes.
    Už jsem vícekrát napsal, že není důležité co je pravda, ale čemu se věří. Tedy od náboženství až po politiku. Do Jugoslávie jsme jezdili, takže asi pak těžko pochopili co se tam stalo. Ingredience guláše, který „uvařil“ spoustu mrtvol v Jugoslávii, byl nacionalismus, komunismus, religionalismus, monarchismus a snad i zbytky fašismu. My to snad nemáme v povaze a dokázali jsme se rozejít se Slováky v pohodě. Příští měsíc se poplave v Jihlavě Memoriál Oldy Háje, účast a nálada na něm mi každý rok připadá, že se republika nerozdělila.
    Náš gulášový socialismus nebyl zdaleka jemný.
    To co se odehrálo v Jihlavě po roku 1948, v budově Soudu a budově v Hluboké je stále MEMENTEM.
    Vědeckou teorii správného světového názoru přednášel soudruh Grebeníček, jeho otec ji uváděl do praxe v převýchovném zařízení. Já ji studoval a ukončil státnicí, to mám v indexu. Mám i schovány legitimace politických školení, kde je uvedena presence a výsledky zkoušek.
    Dokážou si vůbec dnešní studenti uvědomit tu přehlídku ztraceného času. Podobně jsou na tom turisté, ještě že na Slovensku jsou Tatry.
    Němci měli Berlínskou zeď a my oplocení, které nacisté zavedli u koncentráku.
    Myslím, že dneska po 25 letech a „nikdy jinak“,nebude zbytečné se k tomu vracet.
    Vzletně se píše, že národ, který nezná svoji historii z doby poroby o svobodu zase přijde.
    Nacisté zakázali Sokol a Skaut. Komunisté dokonce 2x. Zlomem byl rok 1968.
    V tomto roce byl položen základní kámen budovy OV KSČ v Jihlavě. Vedoucím tajemníkem OV KSČ byl soudruh Kožich.
    Provedl první výkop pochromovaným krumpáčem se slovy:“Přeji, aby v této boudově byla dělána dobrá politika ve prospěch československého lidu“.Bylo by dobré, aby na jeho slova dnešní komunisté pamatovali. Aby se snad nestali nějakou pátou kolonou svého národa.

    Soudruh Kožich byl snadno odstaven. Soudruh Prchal po řečech: „ani chleba ani chleba, ani vody“ to taky neměl lehké, po pochopení „svého omylu“ho strana nechtěla, ale umožnila mu starostování. Výsledek PRIOR. Neberte to prosím ve zlém, měl jsem toho strejdu svým způsobem rád.

    V té době byl předsedou svazu architektů rehabilitovaný zločinec a vězeň Prof. Dr. Ing. Arch. Bedřich Rozehnal. Těžko bylo proti němu nějak vystupovat. Tak byl jednoduše svaz zrušen. Zažil jsem drobný obdobný trik, jako vedoucí atelieru ve Stavoprojektu.

    Aristokrat ducha, znatel historie Jihlavy, PhDr. František Hoffmann byl za okolností pro dnešního občana těžko pochopitelných vyhnán z Jihlavy. Tehdy mi řekl: „nejsem žádný hrdina, ale co jsem podepsal, to jsem podepsal“. Vyhnanec Hoffmann bude mít 23. února 2014 devadesáté-páté narozeniny. Uvidíme, jak si toho bude Jihlava od magistrátu až k JL všímat. Že by si toho všimli i komunisté?
    Ráno po 17. Listopadu stál poblíže Mariánského sloupu student Radek Šerý a snažil se uhýbajícím lidem vysvětlit, co se stalo v Praze, po 25 letech na něj myslím.
    Tohle není ze zcenzurovaných ČT, u toho jsem tu-zemsky byl, Zdeněk Gryc

  16. Zdeněk Gryc říká:

    zase špatně, takže:
    Vyhnanec Hoffmann bude mít 23. února 2015 devadesáté-páté narozeniny.

  17. Zdeněk Gryc říká:

    Úvodem:
    Byl jsem si pro oběd a vybral si v souvislosti textem komentáře o guláši v minulém příspěvku:
    „Svratecký guláš“. Optal jsem se, ale čistě jenom řečnicky, milých dam, vařících toto chutné jídlo, jestli ví jak započal „Vánoční strom na náměstí“. No a pak jsem jim pověděl stručně story. Pokud snad máte zájem, dejte do vyhledávače Turistická. Mapy.cz Bílovice. Označení místa „Pam. prvního vánočního stromu“ tam najdete. Dost jsem se snažil Vánoční strom vnutit Prchalovi, když jsem podle jeho požadavků navrhl rekonstrukci radnice. Dotáhli jsme to včetně interiérů do měřítka 1:50. Prchal to holt to se mnou neměl lehké. Guláš jsem jedl a napadlo mi, že jsem si spletl Svratku se Svitavou… starý popleta, že?
    —————————————————————————————
    Vánoční strom a Rudolf Těsnohlídek

    Každým rokem se na náměstích českých měst v adventním čase rozsvítí vánoční stromy, pod nimiž se konají charitativní sbírky pro potřebné děti. Lidé tak příspěvkem do kasičky či dárkem pro děti z dětských domovů pokračují v tradici, kterou v roce 1924 založil v Brně básník a spisovatel, autor Lišky Bystroušky Rudolf Těsnohlídek. Na myšlenku pomoci opuštěným dětem ho přivedla historie, kterou zažil pět let před tím, když22. prosince 1919 v lese u Bílovic nad Svitavou s přáteli zachránil odložené, téměř zmrzlé batole. Těsnohlídek si tehdy s malířem Františkem Koudelkou a Josefem Tesařem vyšli do lesa pro vánoční stromek.
    K jejich zděšení našli na jednom místě pod smrkem opuštěné, téměř zmrzlé děvčátko. Asi sedumnáctiměsíční holčičku odnesli na četnickou stanici do Bílovic, kde se jí dostalo rychlé pomoci.. Matku Lidušky, jak děvčátko pojmenovali, četníci zakrátko vypátrali. Byla jí pětadvacetiletá služka Marie Kosourová z Netína, otcem byl ruský zajatec z první světové války.
    Svobodná matka s dítětem nikde nemohla získat službu a bída ji nakonec dohnala k zoufalému činu. Za opuštění dítěte byla odsouzena k pěti letům těžkého žaláře. Příběh se smutným začátkem měl ale dobrý konec. Holčičku vychovala brněnská rodina Polákových. Zemřela v roce 1997 v 78 letech. Místo v lese, kde se podruhé narodila, připomíná skromný památník.
    Tato otřesná událost vedla spisovatele Těsnohlídka k hlubšímu zájmu o osudy opuštěných dětí a myšlence zbudovat pro ně domov. Inspiroval ho kodaňský zvyk stavět o Vánocích na náměstí strom, u kterého se vybíralo pro potřebné. Nápad uskutečnit také v Brně podobnou charitativní sbírku nakonec prosadil v roce 1924. Šestého prosince 1924 byl tak v bílovických lesích pokácen první československý vánoční strom a převezen do Brna. Na náměstí Svobody byl pak slavnostně rozsvícen 13. prosince za účasti významných brněnských osobností a před stovkami přihlížejících brňanů. Ti si tak velkou událost nemohli nechat ujít; vždyť to byl vůbec první vánoční strom republiky nejen u nás, ale na celém evropském kontinentě. Potřebné finance na domov pro opuštěné děti se scházely pomalu. Až po čtyřech letech sbírek byl 8. prosince 1928 položen základní kámen brněnského domova Dagmar v Brně-Žabovřeskách. Dětem se jeho brány otevřely o rok později.
    Tradici masarykovské republiky přetrhla německá okupace v roce 1939. Obnovila se znovu po válce a peníze vybrané pod stromy pomáhaly válečným sirotkům. Za komunistického režimu se sice někdy stromy stavěly, ale s jinou „ideovou náplní“. Stromy republiky s kasičkami vrátil na pár let uvolněný rok 1968. Vybíralo se na dětské vesničky SOS, které se tehdy začaly stavět.Od 80. let ozdobené stromy na náměstích umocňovaly atmosféru Vánoc už pravidelně a po listopadu 1989 se naplno obnovilo i charitativní poslání.

  18. Zdeněk Gryc říká:

    Omlouvám se že neznám vašeho šéf kuchaře pane Gryc a rady kterými vy se od něj řídíte. Avšak též vás naléhavě prosím, nesledujte jen programy které propustí cenzura české televize. Sledujte v originále i BBC, CNN, Al Jazeeru, EuroNews, Russia Today, France 24 Arabi, 124 News, Canal 24 Horas, Cky News, Cubavision, či jiné jihoamerické kanály.
    —————————————————————-
    Nebylo by zdvořilé,

    Váš dotaz přehlédnout tak se omlouvám a doplňuji.
    Hle, máme něco společného, na prvním místě uvádíte BBC. Můj blog začíná přece stejně. Opravdu jsem se chtěl vracet do jara 1945, a jak ho vnímali moji spolužáci. Asi ty historky byly mnohde podobné. Tedy jak je popisuje Škutina: „Máš na hlavě zahrádku, řekli moji rozkošní spolužáci“. Hned na str. 2 se udála na RG Křenová Brno stejná defenestrace lavic z kreslírny. Jenže to mělo dozvuky, Milan P. si nevšiml snopce telefonního vedení na dvoře gymplu pod okny. Jak se to pak řešilo, může odhadnout pouze znalec té doby.

    Ale k věci, mimo zmíněné vysílání BBC jsme listovali obrovském snad 30 svazkovém díle
    SECOND WORLD WAR IN PICTORY. Otec spolužáka Aleše Pěnčíka byl vedoucím oddělení Universitní knihovny v Brně, kde tyto svazky byly uloženy a my se k nim snadno dostali.
    Knihy měly málo textu, ale spousty ČERNO-BÍLÝCH fotografií.
    Včera mi tyto autentické snímky připomněl v ČT pořad, na který opětovně odkazuji:
    Druhá světová válka v barvě: Vítězství v Evropě
    24. 11. 2014, 20:00 – ČT 2
    Dokument, VB 60 min, Premiéra, Skryté titulky, stereo vysílání

    Dok. cyklus VB. Opakování 26.11./ČT2 a 29.11./ČT2.
    8. květen 1945 je celosvětově znám jako den vítězství nad nacismem. Závěrečné týdny 2. světové války v Evropě přinesly krvavé pozemní boje, bombardování i objev hrůzostrašných důkazů o genocidě.

    Zde mne zaujaly 2 části:

    1. boj o most v Arnhemu, což byla strašná tragedie, akce, která, ač nepovedena si vyžádala obrovské ztráty.
    2. boj o most u Remagenu

    Dobytí mostu je zpracováno ve slavném americkém válečném filmu Most u Remagenu (1969) amerického režiséra Johna Guillermina.
    Natáčení Mostu u Remagenu se z velké části odehrálo v únoru až srpnu roku 1968 v Československu.
    Hlavní část exteriérových záběrů zachycuje most přes Vltavu v Davli, který je sice určen pouze pro pěší, má dva mostní oblouky a je výrazně menší, ale velmi se podobá Ludendorffovu mostu. Tento most nebyl vybrán filmaři jen pro svou podobu s remagenským mostem, ale i pro své okolí (prudký kopec na jedné straně řeky a město na straně druhé).

    Velmi dobře si vzpomínám, jak filmové tanky s US znaky byly využity jako důkaz zdejší kontrarevoluce. Zmanipulovat se dá, i v tu-zemsku „Nejlépe cokoli“.
    Na zpančovaný tu-zemský rum se umírá. Tanky u Davle nám taky přišly dost draho.
    Myslím, že je patřičně využila publicita našich bratří, tedy nejenom v tu-zemsku.
    „JEŠTĚ JEDNOU, NENECHTE SE ZBLBNOUT JENOM TÍM CO VÁM PROPUSTÍ CENZURA ČT.“
    Máte prosím, nějaký konkrétní postřeh co na tomto závažném pořadu o II. světové válce, či minule o Wallenbergovi bylo v pořadu ČT zmanipulováno.
    Zdeněk Gryc

  19. Zdeněk Gryc říká:

    S PROMINUTÍM:

    “ do prddelle,co se dějje“?

    Náladovost, zatvrzelost, nulová sociální inteligence. Šlouf píše o Zemanovi

    Chování prezidenta Miloše Zemana stále více určuje trojice špatných vlastností – nevypočitatelná náladovost, urputná zatvrzelost a prakticky nulová sociální inteligence. Je kvůli nim schopen se v okamžiku proměnit ve fracka nebo lpět na zřejmých omylech, píše ve svých politických vzpomínkách dřívější blízký Zemanův spojenec Miroslav Šlouf. Jeho kniha nazvaná Jak se dobývá Hrad vyjde ve čtvrtek.

  20. VladimírV říká:

    Vážený pane Gryci. Nepochybuji, že si pan Šlouf dá pěkně záležet, aby vylíčil prezidenta v těch nejkřiklavějších barvách. Měl by začít větou. „Myslel jsem si, že mi bude stále zobat z ruky“. Ano, pan Zeman opravdu nemá talent na to, vybírat si spolehlivé parťáky. Tedy až na ty všehoschopné. Ti, když pak dostanou přes ústa, protože jsou holt takoví, jací jsou, kopou. Je na každém, aby si to přebral po svém. Stále však platí, že i špatná reklama je reklama.

  21. Zdeněk Gryc říká:

    Dnes je 27. 11. 2104. . . . „TEHDY“ už jsme se vrátili z náměstí.

    V JL. . . jak říkají štíhlé dámy: „V PŘEDU NIC, V ZADU NIC“,
    tedy na internetu. . . zítra jistě ne, ale to už bude 28 mého.
    ——————————————————————————-
    27. listopadu – generální stávka v Československu

    18. listopadu jsme ve Stavoprojektu na chodbových schůzích atelieru hovořili o včerejších událostech v Praze. V minulých zmínkách jsem uvedl, že informace z první ruky podal pražský student a jihlavský kanoista Radel Šerý. Hovořilo se i o generální stávce. Soudruzi v čele s ředitelem se ji pokusili rozmluvit.

    27. listopadu to dopadlo tak, že z Hluboké uličky jsme měli s PS na náměstí nejblíže.
    Tedy mimo zmíněnou pátou kolonu, která tam nešla. V pozdějších dnech, podali zajímavé vysvětlení.
    Oni „také stávkovali“. Vybrali si k tomu zajímavý prostor – suterén,
    kde byly původně kobky Babických vrahů.
    Víte co dělali, mysleli na stávku a ořezávali výkresy. Co kdyby, že?

    Bylo by docela zajímavé, zachovat autentické vzpomínky i z méně ustrašených podniků.
    Zdeněk Gryc

  22. VladimírV říká:

    Vážený pane Gryci,
    trochu Vás poopravím. Na náměstí k místu stávky jsme to měli nejblíže z my z Prioru. Zde byla rovněž zajímavá situace. Tehdejší ředitel, jinak dobrý člověk, sice těžko, ale nakonec pochopil, že generální stávka znamená opravdový zlom, a žádné zábrany nečinil. On sám se jí nezúčastnil, protože měl to „štěstí“, když musel asistovat soudruhům z jihlavského Kremlu, kteří přišli z oken Prioru stávku u kašny monitorovat. Jaké měli asi pocity, si nedovolím spekulovat. Sluší se dodat, že to byl člověk, který byl „vykopnut“ na ředitelské místo, protože se jako pomocník jednoho z tajemníků nehodil do krámu. Zakrátko po revoluci byl bez vysvětlení, proč, odvolán nadřízeným, jinak kovaným partajníkem, z funkce. Bez protestu a žádných nároků odešel, a protože byl profesí mistr brusič skla, otevřel si v místě bydliště živnost, kde s recesí sobě vlastní uvedl na vývěsním štítu i svůj titul RSDr…., umělecké broušení skla. Mnohým lidem byl k smíchu, ale to si rozhodně pro svoji dobráckou povahu, skromnost a zdravý selský rozum nezasloužil.

  23. Zdeněk Gryc říká:

    DÍK,

    třeba bude autentických vzpomínek, v aktuálních „po 25 letech“…. více.

    Byla by to škoda na vše zapomenout… „SE-NITA NEMÍ BÝT DE-BILITA“,

    alepoň néé Dy-cky…že ? Gry-cky

  24. Svatopluk Beran říká:

    Je například i tato manipulace s fakty, po 25 letech od pokusu o odpoutání se od jednostraných informací vlády jedné strany, novodobě cílená manipulace českých masmédií s občany této republiky.

    //www.novinky.cz/domaci/354840-ceska-televize-vystrihla-ze-zemanova-projevu-slova-o-miliardari-bakalovi.html

  25. Zdeněk Gryc říká:

    Pochybil editor ???

    „Nelze mluvit o cenzuře. Domnívám se ale, že v tomto konkrétním případě evidentně došlo k editorskému pochybení. O objektivní posouzení ale požádám editoriální panel ČT,“ sdělil generální ředitel České televize Petr Dvořák.

  26. berka říká:

    Nojo, dneska je každej velkej antikomunista a revolucionář. Já osobně se pamatuju, že ještě tejden po 17.listopadu Jihlava jakoby o ničem nevěděla.

    Nejlepší jsou teď ty „zpravodajské rekonstrukce“ co dávají v rádiu, kde jsou rádoby dobové reportáže z listopadu, natočené a sestříhané samozřejmě až teď. Vypadá to, jako kdyby tehdejší československý rozhlas už od začátku plně stál na straně studentů, byl neposlušný režimu a od prvních dnů objektivně informoval o dění u nás. Přitom v té době o průběhu událostí (kromě obligátních zpráviček o „hrstkách protisocialistických živlů“ zarytě mlčel a z rádia se dál linuly radostné písničky Karla Gotta, Ivety Bartošové a dalších, jakoby se nechumelilo.

    Prostě jsme si z toho udělali další vítězný únor. To češi potřebujou…

  27. Svatopluk Beran říká:

    Je možné že to je tak jak říkáte vy pane Gryc, prostě editorovi zrona sklouzl prstík a nechtíc vystřihl tuto pasáž. Třeba se mu zatřásl ukazováček při jménu Bakala. Rádoby rozumným vysvětlením a sehranou omluvou se dá v dnešní době obejít téměř všechno.

    Rád bych nyní ale docela rád věděl co je či není skutečné pravdy na tom, že se anglicky mluvící občané podíleli na nabízení a rozdávání červených karet před projevem Zemana na Albertově. Podezření zatím padá na americkou ambasádu a podobný scénář jako byl na ukrajinském majdanu. Jistě jste si všichni všimli že 99 procent červených karet bylo stejných. Že by si všichni doma vybrali stejný papír a stejnou velikost? Že by měli všichni stejný nápad? Asi bude dobré se podívat na některé ty akce o kterých se dopředu ví že se budou tahat červené karty či jinak pod novým scénářem protestovat. Nečekat jen na zprávy ČT, ale osobně si ověřit zázemí podobných akcí. Dobře všichni například známe, že původní protest na Albertově v 89 roce neměl směřovat k a přes Národní Třídu a že tam byl postupně nasměrován. Opakuji že je dobře že toto (nenaplánovaně- naplánované) střetntí dopadlo rozpadem vlády jedné strany i přes fabulaci s rádoby mrtvým studentem a tvrdý zásah policie. Scénáře zahraničních ambasád a jejich tajných složek jsou již v dnešní demokratičtější době celkem dobře známy a popsány. Nenechme si je tu dělat pouze to co je výhodné pro zisky jejich bank, nadnárodních firem a korporací. Mnějme na paměti že pouze orální svoboda bez svobody ekonomické každého z nás a znalosti maximálně širokých historických skutečnostech kompletních dějin nejen naší země, ale hlavně celého světa, je velice důležitá k osobnímu a svobodnému rozhodnutí o vlastních potřebách a životních vizí.

  28. Mirek říká:

    Pane Berane i kdyby protesty proti lháři, alkoholikovi a egoistovi presidentu republiky organizoval kdokoliv, tak je to úplně jedno protože ten člověk nemá na hradě co dělat. Je to ostuda a výsměch většině lidí této země. A ten kdo si to nechce přiznat a stojí za prezidentem, tak je třeba uvažovat o jeho …….. (doplňte si sám ).

  29. Zdeněk Gryc říká:

    Rád bych „nyní ale docela rád věděl co je či není skutečné pravdy“. . .
    na tom, že se anglicky mluvící občané podíleli na nabízení a rozdávání červených karet před projevem Zemana na Albertově. /občané? koho, čeho, čí?/
    ———————————————————————————–
    TAKŽE TO NEVÍTE, ALE UVÁDÍTE, ŽE? Já taky bych nyní, ale docela rád věděl, co je či není, skutečné pravdy, na tom, že existuje život věčný. . . začal bych víc, nejenom o Adventu, chodit do kostela. Jesličky zajímají jenom dětičky, koukal jsem, že i v muzeu to budou pěkný.
    ———————————————————————————–
    Taky bych Vám přál nějakou Vánoční radost. Taky bych rád znal pravdu, jak jste to o těch angličankách s kartami zjistil, přímo, nebo z doslechu? Na jedné straně nemluvili, někdo psal, že měli jakousi ochranku a nyní už to víme. Je ale fakt, že ty americké tanky v 68, u „Remagenu“ byly, že?
    Divný ne? ty mrchy americký v 68 něco čuly!
    ———————————————————————————–
    Podezření zatím padá na americkou ambasádu. . . potvory americký i Hitlerovi šly na nervy. . . ten je nepodezdříval, mu to bylo jasný, viz invaze v roce 1944. . . . Podobný scénář jako byl na ukrajinském majdanu. Kdo tam byl? Známe to z Tasu, nebo BBC?
    ————————————————————————————
    Taky jste tam byl, jako v Praze?
    ————————————————————————————
    Jistě jste si „všichni všimli“? Kdo jsou ti všichni? Že 99 procent červených karet bylo stejných. PROCENTA VYHODNOTIL A PODEPSAL? 99 procent,
    To jsme volili kdysi, dneska…škoda mluvit,že?
    ————————————————————————————–
    Zajímavý, kdo, jako všichni, si to všimnul, že? Zajímavé, podsouvání něčeho jako nepochybné kutečnosti, že? Řečnická otázka, nebo šikovné ovlivňování ne-moc-myslících?
    Že by si všichni doma vybrali stejný papír a stejnou velikost?
    Divný, doma červenej papír nebejvá. . . . zato bejvaly červený vlajky s hakenkrajcem. . . stačilo odpárat a vítat.
    Že by měli všichni stejný nápad? PODOBNĚ JAKO S TĚMI KLÍČI V 89?
    Ti Pražáci, jsem rád, že nám Zeman zavčas poslal před volbou presidenta varování, safra ani nevím kolik tisíc koresponďáků. To tedy musela bejt fuška, kolik bezesných nocí? Že by mu pomáhala manželka. Dcera na to moc nevypadá. . . Že by toho nápadu nyní litoval Šlo-uf, asi ano, raději si měl dát „šlo-fík“, viz jeho současná naučná literatura.
    Taky divný, asi to musel někdo spískat, ne? Proč nás ŠLOUF neinformoval pře volbou.
    Jo pozdě bycha honit, nebo se Šloufem plakat.
    Zdeněk, jak jinak,než Gryc,blbě a jedním okem…

  30. Svatopluk Beran říká:

    Jistě jste si všiml pane Gryc že jsem psal o tom, že je to potřeba ověřit nezávisle. Chováte se přesně jako pan Topolánek s paní Parkanovou před debatou o možnosti vybudovat na našem území první vojenskou základnu Spojených Států. Jelikož jsem se účastnil aktivně občanského odoru proti zavlečení další armády na věčné časy do našich zemí, mněl jsem možnost osobně vyslechnout jejich kratičký rozhovor v průjezdu jednoho z domů v Brdech, kde se konala diskuze mezi občany Brd, odpůrci cizích vojenských základen na českém území a některými členy tehdejší pravicové vlády ODS pod vedením Mirka Topolánka. Jak jistě víte, okamžitě po zvolení Mirka Topolánka předsedou vlády dostala naše spoelčná vlast, moje i vaše, výhodnou nabídku na ochranu proti raketám, které by na nás určitě posílal Irán. Pan Vondra dokonce tvrdil, že pokud na to nepřistoupíme a pokud nepodřídíme naší ochranu botě amerického, demokracii po celém světě šířícího vojáka, budeme muset u nás opět zavést povinnou vojenskou službu. Takže tato připomínka pana Topolánka paní Parkanové, kterou bylo slyšet z průjezdu na pánský záchod zněla. NAPŘED SI POSLECHNEME JEJICH ARGUMENTY A PAK JE ZPOCHYBNÍME. Svou odpovědí nejste daleko od jejich přemýšlení a schopnosti argumentovat v tomto případě.

    O Majdanu z našich medií toho znám poměrně dost. Také ze CNN, BBC, Al Džazíry a to jak vvysílané v angličtině tak i arabštině, dále v angličtině vysílané Rasia Tuday, France 24 Arabi, France 24 Eng, EuroNews, pokud máte zájem své zprávy vysílá i Pentagon, či na internetu vkládají lidé záběry podporující buď jednu nebo druhou stranu. Jsou desítky zahraničních zpravodajství které můžete i bez znalosti příslušného jazyka sledovat a vidět pohledy obou stran. Snad jistě víte jak to bylo se lhaním při sestřelení amerického špionážního letadla U2 nad Ruskem, či jak věděla US špionáž o přemisťujících se Iráckých kamionech vyrábějících chemické zbraně. Jak zorganizovali přes šestset atentátů na Fidela a jak terorizovali Kubu, a to nejen embargem od jejího samotného vzniku až po dnes. Nevím o jediné teroristické akci Kuby proti Spojeným Státům zato naopak to jde do stovek případů kdy se snažili tuto zemi dostat na kolena, aby jim sloužila jako kolonie. Nevím o jediné zemi v blízkosti Spojených států , která by bylo umožněno nebo pomoženo aby prosperovala na podkladě mravní síly Spojených států. A to nemluvím Panamě, Kosovu, Grenadě, Nikaragui, Chile, Argentině atd. Nezlobte se ale nevěřím jim a proto o jejich mravních pohnutkách neustále pochybuji. Tvrdím, že od té doby co skončil východní blok, jsou to právě Spojené Státy které jsou zemí zla a cíleně destabilizují udržitelný sociálně tržní systém kdekoliv a kdykoliv a jakkoliv. Pokud si někdo provede státní převrat za přispění zaplacenejch nácků, a potom proti ústavně zvolí premiéra, mám na mysli teď Ukrajinu, jako presidenta největšího oligarchu a opětovně jako premiéra největšího bankéře, tak to nemá z demokracií vůbec nic společného. To se nazývá PLUTOKRACIE. S panem Babišem u nás a jeho osobním vlastnictvím ekonomickým i zpravodajským na tom nejsme u nás asi o nic lépe. No uvidíme, snad bude zcela výmečně osvíceným miliardářem.

  31. VladimírV říká:

    Dnešní příspěvek (2.12.) Ericha Besta v Parlamentních listech se zdá být docela objektivní. I z něho je cítit, že daleko větší nebezpečí pro tuto republikou je účinkování jejího premiéra. Je úsměvné, když na otázku, zdali by šel kandidovat na prezidenta, odpovídá, že na to nemá ještě dostatek životních zkušeností. Na druhé straně mu to samé nepřekáží při výkonu daleko odpovědnější funkce. Tuhle zemi nezničí lidé typu Zeman svými někdy neomalenými prohlášeními, ale lidé typu B. Sobotky, jejichž počínání je nepředvídatelné a kteří, pokud se to hodí, otočí o 180 stupňů.

  32. Zdeněk Gryc říká:

    1. Svatopluk Beran říká:
    Úterý, 2. 12. 2014 v 13:13
    „Jistě jste si všiml pane Gryc že jsem psal o tom, že je to potřeba ověřit nezávisle. Chováte se přesně jako pan Topolánek s paní Parkanovou před debatou o možnosti vybudovat na našem území první vojenskou základnu Spojených Států. Jelikož jsem se účastnil aktivně občanského odoru proti zavlečení další armády na věčné časy do našich zemí“ . . .
    ———————————————————————————
    Vážený pane Beran,

    Já neposlouchám v průjezdu ale ve Stavoprojektu. Vím co se dělo v jeho interiérech za nacistů i komunistů a jak pak nám namočili v čumáky v roce 1969 do vlastních chcánek.
    To je obrovské memento, kdo to nezažil, může se nechat Vašimi agitkami ovlivnit.

    . . . . proti zavlečení další armády na věčné časy do našich zemí“…

    Kolik Američanů mělo být na zmíněné monitorovací základně, desítky? Jakou měli mít výstroj, pistole?

    Kolik tisíc bratrských vojáků bylo na Libavě? Kdo otevřel cestu na jejich re-patriaci. Havel v tom neměl prsty, že? To jenom Kocáb, kdo ho ale vlastně „udělal? Co to dalo za práci donutit je k odchodu ze základny, kterou jsme pro ně ve Stavoprojektu a atelieru, jehož jsem byl vedoucím vyprojektovali a dozorovali.
    Touto kolaborantskou činností si zajistil ředitel K. postavení. Jediný, kdo se ve Stavoprojektu vyslovil proti okupaci jasně, byl architekt S. Dostal jsem příkaz, abych mu vytvořil takový kolektiv, který by „armády na věčné časy do našich zemí“ pohodlně uvelebil a to i v rozporu zákony, stavebními a hygienickým předpisy.

    Když kolega S. uhrál tento slalom se sovětskými generály, tak byl něco jako znalý tohoto díla likvidován. Tomuto postihu nezabránilo ani OV KSČ, ani informovaný soudruh Štech na JM ROH. ROH neublížilo, ale také nepomohlo.
    Víte houby, o kvalitě rozsahu, počtu zbraní a vojáků v objektech sovětské armády. Byly, nebo nebyly tam atomky? Hřmění tanků v noci, na kopci od Pístova jste neslyšel?
    Američané přišli, dovezli potraviny. Pomohli nejenom našemu zdravotnictví. Seriál Masch, materiál dlouho v nemocnicích sloužil. Rozehnal stavěl nemocnici v Dačicích se souvisící dotací. Plzeň a její obyvatelé vědí, za jakých okolností vojáci USA přišli a to bez bratrské recidivy, ani uran si neodvezli, že? Kámoši jak hrom, Molotov Riebentrop a Japonci umožnili zahnat evropskou demokracii do moře.
    Zkuste se zaposlouchat, co si tak asi dneska povídají, nejenom v průjezdech, v Polsku.
    Jsem přesvědčen, že jste znalec a tyto souvislosti raději ignorujete. Nestavme na domněnkách a pomluvách. Stavme na historických faktech. Demokracie, to jsou převážně blbci, pacifisté, kteří věří smlouvám, něco jako naivní, kariérní diplomat Beneš.
    ZG

  33. berka říká:

    Ježiši, to jsou zase kecy…

  34. Zdeněk Gryc říká:

    Na Ježíše, jako na svědka, bych se zrovna v adventu, neodvolával.
    Ježíšova postava je Podrázským symbolicky vytesána na pomnících kněží na Moravci
    a faráře Toufara v Čihošti.
    Ježíšovo srdce, symbol pravdy a lásky kdysi svítilo nad Hradem. Ale to bylo dost naivní, že?
    Skoro jako tak naivní, jako ta včerejší Grossova sebe-zpytná usebrání ve zmanipulované ČT.
    Nebo ne?

  35. Svatopluk Beran říká:

    Pane Gryc čural jsem na záchodě. V průjezdu u záchodu stáli ti dva. Je možné že ve Stavoprojektě jste to vymyslel tak, že záchod je uprostřed místnosti, to nemohu vědět.

    Pane Gryc troufám si tvrdit, že podle vaší připomínky – Kolik Američanů mělo být na zmíněné monitorovací základně, desítky? Jakou měli mít výstroj, pistole? – neznáte z této smlouvy ani řádku a bez její znalosti mluvíte o pistolce a desítce američanů. V podstatě slyším poprvé že v Brdech měla být monitorovací civilní základna. 🙂 Ale i to je možné. Pak ale nechápu proč to řešili na americké i naší straně vojáci. I když možná máte tak trochu pravdu, protože proč je pro nás nezbytný americký nevyzkoušený radar, obhajoval původem čech, americký tabákový specialista Klvaňa. Že by argumenty v úrovni majora Terazkyho?

    Spojené státy si ve smlově zajišťují „výhradní velení a řízení operací protiraketové obrany(Článek X, 1.) na našem území. Tak by ale bylo našem území součást strategického zbraňového systému, o němž by rozhodoval někdo úplně jiný než my.

    A mohu vám jich dát více. Například tu, jakým nenápadným způsobem jsou ve smlouvě ošetřeny možnosti nekonečného přibývání těchto výhradně amerických čokoládu rozdávajících rukou, které zároveň z nabízenou čokoládou kradli osobně například historické předměty z dobytých území. Například v Japonsku, které nikdy vlastně nedobyli, pouze nechali 3x jednorázově spálit přes 100 tisíc civilistů, si na podkladě vlastního amerického válečného zákona, mohl legálně odvéz ze země každý z vojáků který se tam po válce dostal, jednu palnou a jednu sečnou zbraň. No a to si pište, že se originální historické samurajské meče z ostrovů Japonských stěhovali houfně do Spojených Států. Tyto jsou dnes nabízeny dědícími potomky umírajících amerických vojáků na Y Bay i z historickými předměty z Evropy. Já vím ruský vojáci zase kradli časi. Děkuji předem za tuhle odpověď. Ano máte v tomto případě naprostou pravdu. A uvidíte co se teprve objeví nakradených historických artefaktů ve Spojených Státech za dalších třicet-čtyřicet let z kolébek nejstarších východních civilizací světa. Mezopotámie, Persie apd.

    Pane Gryc vy jste zamrzl na souboji dvou ideologií – Volného trhu a řízeného hospodářství – . Rád bych vás upozornil že již přes dvacet let se jedná o soboj 2 kapitalistických velmocí o sféry vlivu na světových trzích. O dostupnost k co nejlevnější pracovní síle a o možnost zjískání co nejlevnějších surovin, kterých je v té či oné zemi méně než by bylo potřebné z hlediska jejich uspěšného vědeckého rozvoje. Pane Gryc není rok 1945, a nejsme v souboji kapitalismu a socialismu. Jsme o 60 let dál a 25 let po pádu socialismu. Je počátek třetího tisíciletí a nyní již vše rozhoduje s nástupem globalizace v sedmdesátých letech na západě, volný trh i na východě. V podání NEOLIBERÁLNÍHO TRŽNÍHO PROSTŘEDÍ se pak jedná o ten nejdrsnější kapitalismus na nekrytý dluh pro 80% obyvatelstva této planety a pět%, které si to organizují a užívají. Jisté je že zatím vítězí západní kapitalistický systém před východním kapitalistickým systémem a to na plné čáře. Jistě víte že nejstrašnější světová válka nevznikla soubojem o trhy a území mezi kapitalismem a sovětskými komunisty, nýbrž mezi tehdejším nejmocnějším kapitalistickým světem. Na tom, že se pak na 50 let stal ústředním soubojem světa boj mezi kapitalismem a socialismem, mají rusové minimální startovací podíl. Dnes jsou tu opět jen kapitalistické velmoci, které se hodlají ničit. Z nich jedna se přes oceány z obou stran tlačí z nedostatku surovin k té druhé a přitom svým nezodpovědným chováním ještě startuje ,,doposud jen fundamentální teroristický islamismus,,. Zatímto to ještě není militantní islamismus ve vojenské síle našeho nynějšího kapitalismu. Co však schází k tomu, aby se tak stejně jako ze startem komunistických ideí na začátku a průběhu dvacátého století, kdy se kapitalismus rval mezi sebou, opět tak nestalo?

  36. Fejinka říká:

    Jenom mi nejde do hlavy, proč spojenecké letectvo rozmlátilo naše největší a nejvíce produktivní průmyslové podniky těsně před koncem války. Asi si dobře uvědomili, pánové západních mocností, že odtud hrozí konkurence. Nebo, že to bude patřit východu?
    K červeným kartám na Národní třídě-ty opravdu rozdávala děvčata z krabic a když jsem si je chtěl vyfotit, tak v tom nějací borci bránili, tak nevím. Jakým jazykem se bavili všichni, tak to také nevím. Měli to dobře zorganizované. Jenom aby těmi červenými nedosáhli opačného a většího výsledku pro Zemana. Ono stačí to dílo, co předvádějí naše média v čele s ČT1 a ČT24 a radiožurnálem. Nemůžou mu asi zapomenout tu „žumpu“, ale tímto jednáním mu dávají za pravdu.

  37. berka říká:

    Tak ono třeba u Plzeňské Škodovky se s oblibou uvádí, že chtěli bombardováním zabránit válečné výrobě zbraní. S tím se dá dost polemizovat, protože na konci války už jaksi nebylo z čeho vyrábět. I letadla se v té době dělala už převážně jen ze dřeva. Ale pravda to být může. Proč ale na samém konci války rozsekali na maděru třeba fabriky ve Zlíně ? Asi si mysleli, že když bude esesák bosej, tak se rychlejš vzdá.

  38. Svatopluk Beran říká:

    Ještě něco pane Gryc. Schůzka Molotova s Ribentropem řešila z pohledu Molotova vytvoření nárazníkového pásma ve prospěch vlastní země na úkor Polska, po vychytralé diplomacii západních mocností s hitlerovským Německem, kdy se domnívali že své aktivity přesune Hitler pouze na východ. Nevytrhujte část dějiny z dobového kontextu. Byla to reakce na dobovou situaci. To samé se děje i nyní na ukrajině. Kde jak jistě víte nebo nevíte, vznikl první ruský státní celek. Takzvaná Kyjevská Rus, kterou narušili až mongolové. Když svými výboji zatlačili tehdejší ruský stát víc na sever, kde si následně udělali nové hlavní město namísto Kijeva.

  39. Zdeněk Gryc říká:

    Ještě něco pane Gryc. Schůzka Molotova s Ribentropem řešila z pohledu Molotova vytvoření nárazníkového pásma ve prospěch vlastní země na úkor Polska, po vychytralé diplomacii západních mocností s hitlerovským Německem, kdy se domnívali že své aktivity přesune Hitler pouze na východ.
    ———————————————————————————————————
    Pane kolego, 2. sv. válka je už nyní renomovaná historická matematika, podepřená autentickými dokumenty, filmovou dokumentací, smlouvami a texty, tu už nikdo ex post nezfalšuje.
    To co píšete už nám vtloukali Grebeníčkovyi Melody Boys na fakultě, papouškovat = udělat zkoušku z marxáku.

    PS. Právě jsem jinde vložil:

    NAŠI NEPŘÁTELÉ…
    KARLOVA UNIVERSITA /studenti i profesoři/ + 4 ROČNÍ OBDOBÍ + USA + UFO
    —————————————————————————————
    „Věřím jenom těm statistikám, které jsem si sám zfalšoval“…TASS nebo BBC?
    Je obrovská štěstí, že ženy jsou nositelky rodu a ne blbostí, že?
    Nebyl to Churchill, ale Werich: já rozhoduji o těch podstatných věcech,
    /tedy volně řečeno/ k jaké světové politice, názoru, či režimu se máme přiklonit, ona jenom o tom co budeme dělat s prachama.
    Herr Gott, kdy sem 1 dáma napíše 1 řádek, bylo by to děsně sexy,
    jakýsi přiznání, že stojí zato se muskými o těchle blábolech vůbec bavit.
    Ale nenechme se otrávit, zejtra asi napíšu, jak je to s těma červenejma kartama je,
    bude to dlouhý, asi taky nepřečtení.
    podepsáno s-hora

  40. Zdeněk Gryc říká:

    ETIOLOGIE ZEMANOVY ČERVENÉ KARTY ?

    a/ Velvyslanectví USA ?
    Tržiště 15
    118 01 Praha 1 — Malá Strana
    ————————————————————
    b/ Univerzita Karlova v Praze ?
    nám. Jana Palacha 2
    116 38 Praha 1
    Filozofická fakulta ?
    Univerzita Karlova v Praze
    nám. Jana Palacha 2
    ——————————————–
    V aktuálních příspěvcích čtenářů k článkům a blogům publikovaných v Jihlavských listech je uvedeno:
    Svatopluk Beran říká:
    Pondělí, 1. 12. 2014 v 10:13
    „Rád bych nyní ale docela rád věděl co je či není skutečné pravdy na tom, že se anglicky mluvící občané podíleli na nabízení a rozdávání červených karet před projevem Zemana na Albertově. Podezření zatím padá na americkou ambasádu a podobný scénář jako byl na ukrajinském majdanu.“

    Fejinka říká: Středa, 3. 12. 2014 v 18:58
    … K červeným kartám na Národní třídě-ty opravdu rozdávala děvčata z krabic a když jsem si je chtěl vyfotit, tak v tom nějací borci bránili, tak nevím. Jakým jazykem se bavili všichni, tak to také nevím. Měli to dobře zorganizované. Jenom aby těmi červenými nedosáhli opačného a většího výsledku pro Zemana. Ono stačí to dílo, co předvádějí naše média v čele s ČT1 a ČT24 a radiožurnálem…

    JM | 2014-11-19 11:08:36
    Do toho se vmísila děvčata, která rozdávala červené karty z krabic a někteří občané s různými hesly a hlavně proti Zemanovi. Děvčata měla svou ochranku, která bránila každému, kdo si je chtěl vyfotit. Dokonce včera na Hyde parku běžela informace, že mluvila „cizí řečí“. A mládež se chopila iniciativy (připadalo mi to, že tam přišli snad fanoušci Sparty) a dostalo to nový náboj-vše proti Zemanovi. Bylo to velmi dobře organizované (pan Přikryl, ale kdo stojí za ním?) a jak to potom skončilo? Akcemi na Albertově a házením vajíčky a různými předměty na Zemana a jeho návštěvu. Připadalo mi to, jako Praha proti zbytku republiky, trochu nadneseně řečeno. Hesla proti Zemanovi (Vrať se na Vysočinu, bylo ještě slušné). Odjížděl jsem z Prahy s velmi smíšenými pocity, co přinese čas. Vůbec se mi to nelíbí a hlavně, kdo za tím vším stojí. Jak jsem viděl, mládež se dá velmi lehce zmanipulovat, má to asi jako recesi, rád bych se mýlil. V Maďarsku jsou také různé demostrace proti Orbánovi…
    —————————————————————————–
    Problém asi je, že pes je zakopaný hluboko.

    Na Karlově universitě mají prostudované dějiny a zmapovaný „Bermudský troj-úhelník“ v jehož časo-prostoru se odehrál vstup Zemana do KSČ v roce 1968 – 1970. Palachovo sebeobětování 16. ledna 1969. Schwarzenbergův boj proti totalitě nacismu a komunismu a návrat do vlasti v roce 1989.

    Navíc, berou Zemanovy zásahy do akademických svobod velmi vážně,
    což studenti vyjádřili ČERVENOU KARTOU.
    První úhel:
    Miloš Zeman. Během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen.
    Druhý úhel:
    Jan Palach (11. srpna 1948, Praha[2][3] – 19. ledna 1969, Praha) byl student historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který obětoval svůj život na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti[4] po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy.
    Dne 16. ledna 1969 se zapálil v horní části Václavského náměstí v Praze. S rozsáhlými popáleninami byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech zemřel.
    Třetí úhel:
    Karel VI. Schwarzenberg. Byl český spisovatel, významný heraldik a kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu, avšak po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel z republiky do exilu.[1]
    Na podzim roku 1989, po Sametové revoluci, se jeho syn Karel Schwarzenberg vrátil do své rodné vlasti, kde se intenzivně zapojil do společenského, hospodářského i politického života. Prezident Václav Havel jej brzy poté jmenoval vedoucím své prezidentské kanceláře (kancléřem).

    Aktuálně:
    Vědecká rada Fakulty humanitních studií 21. června 2012[1] a Vědecká rada Univerzity Karlovy 28. února 2013 rozhodla, že splnil podmínky pro jmenování profesorem, a univerzita prostřednictvím MŠMT požádala prezidenta republiky o jmenování.[2] Prezident Miloš Zeman ale 17. května 2013 prohlásil, že jej profesorem jmenovat nebude a důvody tohoto jednání sdělí až soudu, pokud jej Putna bude žalovat. Martin C. Putna před volbami veřejně podporoval prezidentského protikandidáta Karla Schwarzenberga, což může podle spekulací médií být jedním z možných důvodů Zemanova rozhodnutí.[3][4] Rektor Univerzity Karlovy nejmenování označil za „situaci, která se naprosto vymyká obvyklému postupu“ a požádal prezidenta o vysvětlení.[5] Za zásah do akademických svobod to označili také rektoři dalších vysokých škol.[6] Z politiků prezidentův postup kritizovali ku příkladu předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík
    Putna k Zemanovu rozhodnutí už ve čtvrtek pro MF DNES řekl, že ho to nepřekvapuje. „Jedná se o mimořádně nebezpečný politický precedens, toto činili komunisté,“ reagoval
    Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zeman-odmita-jmenovat-historika-putnu-profesorem-fsq-/domaci.aspx?c=A130517_110458_domaci_jav

    Tolik k ČERVENÉ KARTĚ
    ————————————————————————-
    PS. Pokud je někdo ochoten dál číst a nebo neví co se dělo za normalizace v kultuře, tedy retrospektiva:
    Česká republika připadla a stále náleží do regionu II. Českou republiku reprezentují podílně Česká komora architektů a Obec architektů[1] a disponuje 4 hlasy. Současným presidentem UIA, který byl zvolen na zářijovém kongresu v Tokiu je Albert Dubler z Francie, odstupující prezidentkou je paní Louise Cox z Austrálie. UIA sám deklaruje, že sdružuje ve 124 zemích (a „teritoriích“) celkem 1,3 milionů členů. V roce 1967 se světový kongres konal v Praze. /Byl jsem delegován, zastupovat tam Jihlavsko/
    ———————————————————————–
    STRUČNĚ O ORGANIZAČNÍ STRUKTUŘE VÝTVARNÉHO ŽIVOTA 1948–1990
    POÚNOROVÉ A NORMALIZAČNÍ SVAZY
    Svaz československých výtvarných umělců je souhrnným označením několika různých subjektů, které působily na celém území Československé republiky – ČSR (od r. 1960 Československé socialistické republiky – ČSSR, od r. 1968 Československé federativní republiky – ČSFR). Jednotné svazy byly tvořeny akčními výbory národní fronty (1948). Jejich vznik znamenal nucený konec rozvinutého a pro náš stát typického spolkového života. / Včetně skautů a sokolů /
    Poúnorový Ústřední svaz československých výtvarných umělců (1948 – 1956) mocenským tlakem sjednotil členy různých uměleckých spolků. V době jeho působení vešel v život nový zákon o právu autorském (1953) obsahující uplatněním sovětského vzoru i ustanovení o kulturních fondech. A tyto fondy pak v letech 1954 až 1956 pohltily spolkový majetek.
    V roce 1956 vznikly jako protějšek jednoho uměleckého fondu pro umění výtvarné i architekturu (Český fond výtvarných umění, ČFVU) dva umělecké svazy – Svaz československých výtvarných umělců a Svaz architektů. Oba svazy ovládaly fond svými členy tak, že navrhovaly státu vedení fondu (výbor) a obsazovaly později se rozvíjející soustavu uměleckých komisí.
    ——————————————
    NYNÍ POZOR !
    Stejně jako ostatní umělecké svazy i oba výše zmíněné se postupně profilovaly jako kritická opozice režimu. V roce 1968 vznikl společný Koordinační výbor uměleckých svazů, jednoznačně podporující politické změny „Pražského jara“. To vedlo po tzv. normalizaci politického systému 1969 k rozpuštění všech svazů; fondy však byly ze zákona činné i nadále.
    V návaznosti na federalizaci státu a převedení resortu kultury do kompetence národních vlád byly na úzké bázi politické spolehlivosti a odborné způsobilosti založeny v roce 1970 přísně výběrové národní svazy – Svaz českých výtvarných umělců (SČVU) a Svaz slovenských výtvarných umělců (SVU). Pro zajištění zahraničních vztahů, členství v mezinárodních organizacích a kontrolu nad nimi vznikl i federální Svaz československých výtvarných umělců (SČSVU) se sídlem v Praze.
    Členství ve svazech bylo předpokladem tvorby v tzv.svobodném povolání, tedy bez zaměstnaneckého poměru; protože však tyto nové normalizační svazy nebyly na rozdíl od poúnorových masové, bylo jim svěřeno i „právo rozhodovat o umělcích“, kteří jejich členy nebyli. Udělováním práva tzv. registrace u ČFVU jim činnost ve svobodném povolání byla umožňována; to se týkalo i uměleckých řemeslníků, restaurátorů uměleckých děl a interiérových architektů (včetně značně lukrativní výstavní a veletržní tvorby).
    Přes všechno upřímné úsilí se spolkový život v předúnorové podobě již obnovit nepodařilo, stejně jako se obnoveným spolkům nepodařilo získat spolkový majetek zpět.
    ——————————————————
    „právo rozhodovat o umělcích“
    v rámci SA JMK měla Růžena Bártková, která na Fakultě architektury skončila v rámci událostí roku 1989, kdy se k tamním poměrům vyjádřili 3 studenti. Martin Laštovička byl z Jihlavy. Myslím, že alespoň poněkud vnímavější části jihlavské veřejnosti je známo, jaký to mělo, málem těch zrovna aktuálních, 25let peripetie.

    „právo rozhodovat o umělcích“,
    v rámci SA okresu Jihlava, měl Alois Kavalec, angažovaně uvítal vojska a iniciativně vstoupil do KSČ 15. ledna 1969. /Jako pracovník OV KSČ se pokoušel zlomit charakter rodiny PhDr. F. Hoffmana, vyvinul v osobním styku nátlak na jeho manželku ve snaze, aby odvolali svůj podpis na dokumentech, které podepsali po vstupu vojsk. Myslím, že alespoň poněkud vnímavější části jihlavské veřejnosti je známo jaký to mělo na rodinu dopad./
    Bártková a Kavalec seděli v Domě umění v Brně a vedli s architekty prověrky.
    Zde byl také zaveden apartheid. Architekti v KSČ zasedali na plenárních schůzích za zavřenými dveřmi. Po jejich programu, byl do sálu připuštěn plebs.

    Ve Stavoprojektu zavládl mezi straníky v strach z partajních prověrek. Jedinou výjimkou byl František Koudelka, který dojížděl z Humpolce autobusem. Přijel manifestačně oděn do svatebních šatů.
    Vyžádal si přijetí na ZO KSČ, kde slavnostně vrátil legitimaci strany, jejímž členem byl od roku 1945.
    V této souvislosti dost dobře nechápu:
    Proč Miloš Zeman,během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen.

  41. Svatopluk Berans říká:

    Pane kolego, 2. sv. válka je už nyní renomovaná historická matematika, podepřená autentickými dokumenty, filmovou dokumentací, smlouvami a texty, tu už nikdo ex post nezfalšuje.
    To co píšete už nám vtloukali Grebeníčkovyi Melody Boys na fakultě, papouškovat = udělat zkoušku z marxáku

    PANE KOLEGO TAK TEDY FAKTA

    Situace v v dobovém kontextu ve střední Evropě.

    ČSR měla smlouvu o vojenské pomoci v případě napadení s Francií a návaznou smlouvu se SSSR (pomůže v případě pomoci Francie), dále v rámci tzv. Malé dohody s Jugoslávií a Rumunskem.

    Dlouhá léta nám bylo vsugerováváno, že tehdejší SSSR byl naším neochvějným spojencem. Je pravdou, že jsme s ním měli uzavřenou smlouvu – která ale byla vázána na vystoupení Francie. Přesto jsou k dispozici informace naznačující, že by se SSSR nemusel cítit omezen rozhodnutím Francie, a mohl by se rozhodnout poskytnout ČSR pomoc i sám. Je jasné, že Stalinova politika sledovala vlastní (expanzivní) cíle, ale – pokud by se pomoc DRRA uskutečnila – mohla podchytit (tehdy ještě snad) funkční obranu ČSR a stát se hlavním nositelem mohutné ofenzívy.

    Tento fakt si nepochybně uvědomovali i tzv. západní spojenci ČSR (tedy Francie a Spojené království) a je možné, že právě toto bylo jedním z důvodů, proč Československo vydali Hitlerovi. Nikdo z nich totiž nestál o sovětskou verzi „drang nach west“!

    Je jisté, že již v březnu 1938 se vláda SSSR zabývala možností poskytnutí vojenské pomoci, v dubnu bylo přijato usnesení o přípravách k poskytnutí pomoci ČSR.

    Československo-sovětská smlouva

    Když byla v Německu (1935) vyhlášena všeobecná branná povinnost, byla i ve Francii podepsána francouzsko-sovětská smlouva o přátelství a vzájemné pomoci, a posléze byla takováto smlouva podepsána i mezi ČSR a SSSR (16.5.1935). K této smlouvě o něco později přibyla i letecká dohoda.

    Věta „Obě vlády zároveň uznávají, že závazky vzájemné pomoci budou mezi nimi účinné jen potud, pokud tu budou podmínky předvídané touto smlouvou, a pokud bude oběti útoku poskytnuta pomoc ze strany Francie.“

    Jestli mohla být smlouva mezi ČSR a SSSR naplněna je stále otázkou.

    Za jisté se dá pokládat, že pokud by Francie skutečně šla ČSR na pomoc, potom by šel i SSSR, a taktéž – pokud by Společnost národů vyhlásila Německo za agresora, SSSR by na pomoc přišel také. Ovšem, jak nyní víme, Francie svoji smlouvu o pomoci nedodržela, a jelikož tehdejší Společnost národů stála za to stejné jako dnešní OSN, nebyla ani jedna z obou uvedených podmínek splněna.

    Vzhledem k tomu, že ČSR přímo se SSSR nesousedila, bylo pro pomoc nezbytně nutné uvolnit přístupové koridory:

    přes Polsko – tato varianta nepřicházela v úvahu. Polsko průchodový koridor zcela odmítalo, jedinou možností pomoci SSSR přes polské území by skýtala možnost polského útoku na území ČSR, po němž by SSSR vypověděl Polsku smlouvu o neútočení (viz zde) a sám by začal postupovat směrem do evropské části Polska. Zde by si potom DRRA byla schopna průchod k ČSR vynutit silou. Ovšem, nebylo by to ihned. Je také otázkou, zda-li v případě nového polsko-sovětského konfliktu by potom bylo pomoci DRRA na našem území vůbec zapotřebí (viz stránka Fikce). Jak by se v takovém případě zachovalo Německo (jestli by začalo stahovat armády na německo-polskou hranici, možný puč generálů, atp.) je dnes již jen v oblasti úvah, stejně jako otázka, jak by se v tomto případě zachovaly např. Francie či Velká Británie.
    přes Rumunsko – zde by snad možnost koridoru byla (viz níže), ale neexistovalo žádné kvalitní železniční spojení… Rumunsko by také nejspíše požadovalo garanci Francie (že vojska SSSR nezůstanou na jeho území). Jak vidno, i v této oblasti diplomacie Ben Ešedy zcela selhala.

    V této souvislosti se právě jako nejdůležitější jeví sovětská nóta z 23.9.1938 polské vládě: jde o reakci na polské územní požadavky vůči ČSR (viz výše). Vláda SSSR upozorňuje, že v případě polské násilné akce, jež by ohrozila československou územní svrchovanost, by považovala polsko-sovětskou smlouvu o neútočení z roku 1932 za neplatnou. Takto přímočaré a „nediplomatické“ vyjádření vlastně znamenalo, že v takovém případě by SSSR vyhlásil Polsku válku. I polská odpověď byla nediplomatická: Moskva si prý má „trhnout nohou“.

    Dobová situace na dálném východě.

    Po obsazení Mandžuska Japonskou armádou se napětí mezi Japonským císařstvím a Sovětským svazem zvýšilo. Obě země měla zájem proniknout do Mandžuska a Mongolska jako nástupního prostoru k postupu na jih do Číny. Růst napětí provázely pohraniční potyčky, olej do ohně přilévaly tahanice kolem podoby hraniční linie sovětského Dálného východu a hranic Vnitřního a Vnějšího Mongolska. Jen v období 1936-38 byl zaznamenán 321 případ narušení hranice z toho 35 velkých bojových střetnutí. Sověti útočili na japonské rybářské lodě, které údajně lovily v ruských teritoriálních vodách a naopak.

    V červenci 1938 japonské velení soustředilo poblíž sovětské hranice u jezera Chasan tři pěchotní divize, mechanizované brigády, jízdní pluk, tři kulometné prapory a přibližně 70 letounů. 29. července japonská vojska náhle vtrhla na území SSSR u výšiny Bezejmenná, ale byla odražena. 31. července Japonci, s využitím početní převahy, obsadili takticky důležitá stanoviště (výšiny Zajezerní a Bezejmenná). Ke zničení vojsk, která vpadla na území SSSR, byl určen posílený 39. sbor, skládající se z 32. a 40. střelecké divize a 2. mechanizované brigády. Vojenské operace vedl náčelník štábu dálněvýchodního frontu Grigorij Štern. Celkové velení bylo svěřeno maršálovi SSSR V. K. Bljucherovi.

    Pokusy zahnat Japonce 2. a 3. srpna pouze silami 40. divize byly neúspěšné. Během dvou dnů se zde soustředilo 15 000 vojáků, 1014 kulometů, 237 děl a 285 tanků. 6. srpna část 32. a 40. divize s podporou tanků přešla do útoku. Podporovalo je 250 letadel. 9. srpna bylo sovětské území očištěno od japonských vojsk. 10. srpna bylo odraženo několik útoků Japonců. 11. srpna byly bojové akce zastaveny. Bitva byla rozsahem nevelká, ale významně přispěla k vývoji války tím, že spolu s rozsáhlejšími boji u mongolského Chalchyn Golu, které rovněž skončily japonskou porážkou, odradila Japonsko od uvažovaného útoku na SSSR a nasměrovala jeho expanzi do Pacifické oblasti.

    http://www.valka.cz/clanek_10512.html

    A teď k onomu paktu, který ještě zdůrazním prohlášením Winstona Churchilla.

    Citát: „16. dubna Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb…, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ (Churchill, Winston. Druhá světová válka. Praha: Lidové noviny, 1992. Str. 326)[1]

    Polsko-německá jednání

    24. října 1938 se sešel ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop s polským velvyslancem v Německu Józefem Lipským. Navrhuje úplné vyřešení všech sporných otázek mezi oběma zeměmi, obnovení vzájemné smlouvy o neútočení z ledna 1934 výměnou za připojení svobodného města Danzig (Gdańsk) k Německu a za povolení výstavby exteritoriální dálnice a železnice mezi Východním Pruskem a Německem přes polský koridor. Následuje celá řada německo-polských rozhovorů, které se budou konat až do března 1939. Lipský pak do Varšavy mimo jiné hlásí: „…Možnou oblastí vzájemné spolupráce mezi oběma zeměmi je podle názoru německého ministra zahraničních věcí společná akce v záležitostech koloniálních a otázka emigrace Židů z Polska a rovněž společná politika ve vztahu k Rusku, založená na zásadách Paktu proti Kominterně…“. Každopádně Polsko německé požadavky kategoricky odmítlo a v důsledku toho byla 28. dubna 1939 smlouva Hitlerem jednostranně vypovězena a Německo obnovilo své územní nároky. V tom samém říjnu 1938 německý velvyslanec v Moskvě von Schulenburg dojednává se sovětským lidovým komisařem pro zahraniční věci Maximem Litvinovem, že se tisk a rozhlas obou zemí na příště zdrží kritiky Hitlera a Stalina.

    5. ledna 1939 přijímá Hitler v Berchtesgadenu polského ministra zahraničí Józefa Becka. Hitler hovoří o společných zájmech Německa a Polska ve vztahu k Rusku a dodá, že každá polská divize činná proti Rusku znamená ušetření odpovídající divize německé a zmíní důležitost existence silného Polska. Beck vyjadřuje jen připravenost Polska vyvázat Gdaňsk zpod protektorátu Společnosti Národů a podřídit jej polsko-německé svrchovanosti. Beckův postoj je takový, že ač je Polsko protibolševicky naladěné, nebude se podílet na akcích proti SSSR. Zpravodajská služba SSSR měla o vyjednáváních a polsko-německých vztazích podrobné zprávy od svého agenta přímo na německém vyslanectví ve Varšavě.
    Sovětská jednání se Západem

    Ke změně situace došlo 15. března 1939 po obsazení Čech a Moravy německými vojsky. Týž den vyzval Litvinov významné evropské státy k zahájení konference, která by se zabývala německou agresivní politikou v Evropě. 16. března vyzval Velkou Británii a Francii k jednání o smlouvě o vzájemné pomoci, ke které by se mohlo připojit i Polsko. Britský premiér Neville Chamberlain však jednání odmítl s tím, že je předčasné a začal prosazovat myšlenku společného prohlášení Velké Británie, Francie, SSSR a Polska vůči ohrožení. Polsko, však toto prohlášení odmítlo podepsat. Jednání mezi SSSR a Velkou Británií, která probíhala od poloviny března do konce dubna 1939, však dopadla neúspěšně.

    V srpnu 1939 probíhalo v Moskvě plánované jednání tří stran (britsko-francouzsko-sovětské) o vojenských záležitostech, jehož cílem bylo definovat, jaká by měla být reakce těchto tří mocností na očekávanou německou agresi. V polovině srpna se jednání dostala k nejproblematičtějšímu bodu: umožnění průchodu sovětských vojsk Polskem. Britští a francouzští představitelé tlačili na polské úředníky, aby s touto možností souhlasili. Polští představitelé nakonec odmítli povolit vstup sovětských vojsk na polské území, polský ministr zahraničí Józef Beck poukázal na to, že jakmile Rudá armáda vstoupí na jejich území, nemusela by ho už nikdy opustit.

    Dne 21. srpna Sověti trojstranné vojenské rozhovory pozastavili. Tentýž den obdržel Stalin ujištění, že Německo by souhlasilo s tajnou částí navrhovaného paktu o neútočení, který definoval sféry zájmu obou stran. Stalin obratem odpověděl, že souhlasí a že přijme německého ministra zahraničí Joachim von Ribbentropa 23. srpna.
    Německo-sovětská jednání

    Od dubna do července 1939 sovětští a němečtí úředníci podávali řadu hlášení, týkající se potenciálu zahájení politických jednání, ovšem žádná skutečná jednání se prozatím nevedla. V květnu Stalin nahradil komisaře Maxima Litvinova, který byl považován za příliš prozápadního a který byl navíc žid, Vjačeslavem Molotovem. Na konci července a na začátku srpna 1939 se dohodli sovětští a němečtí představitelé na většině podrobností plánované hospodářské smlouvy a začali řešit potenciální politickou dohodu, kterou Stalin nechtěl uzavřít dříve, než bude dohodnuta hospodářská část. První verzi politické dohody, tedy dělení Polska mezi obě mocnosti, předalo Německo Sovětskému svazu 3. srpna. Sovětský svaz se však k této dohodě zachoval chladně. Druhou, rozšířenou verzi, pak Německo předalo 17. srpna večer, Stalin si však vymínil, že nejprve musí být podepsána ekonomická část dohody, 19. srpna byla proto německo-sovětská obchodní dohoda podepsána. Stalin dále určil, že německého komisaře, pokud Německo přijme ekonomickou část dohody, přijme 26. srpna kvůli podpisu politické části dohody.

    Nemohu si kolego pomoci ale o to co vám vtloukali Grebeníčkovi Melody Boys na fakultě, aby jste mohl úspěšně udělat zkoušku z marxáku, byla podle mne vzhledem k dobové politické a logistické situaci z hlediska tehdejšího SSSR, nezbytnost. Pokud jste udělal v tomto případě z marxáku zkoušku, vůbec se nemusíte za to nijak stzdět.

  42. Svatopluk Berans říká:

    Pane kolego, 2. sv. válka je už nyní renomovaná historická matematika, podepřená autentickými dokumenty, filmovou dokumentací, smlouvami a texty, tu už nikdo ex post nezfalšuje.
    To co píšete už nám vtloukali Grebeníčkovyi Melody Boys na fakultě, papouškovat = udělat zkoušku z marxáku

    PANE KOLEGO TAK TEDY FAKTA

    Situace v v dobovém kontextu ve střední Evropě.

    ČSR měla smlouvu o vojenské pomoci v případě napadení s Francií a návaznou smlouvu se SSSR (pomůže v případě pomoci Francie), dále v rámci tzv. Malé dohody s Jugoslávií a Rumunskem.

    Dlouhá léta nám bylo vsugerováváno, že tehdejší SSSR byl naším neochvějným spojencem. Je pravdou, že jsme s ním měli uzavřenou smlouvu – která ale byla vázána na vystoupení Francie. Přesto jsou k dispozici informace naznačující, že by se SSSR nemusel cítit omezen rozhodnutím Francie, a mohl by se rozhodnout poskytnout ČSR pomoc i sám. Je jasné, že Stalinova politika sledovala vlastní (expanzivní) cíle, ale – pokud by se pomoc DRRA uskutečnila – mohla podchytit (tehdy ještě snad) funkční obranu ČSR a stát se hlavním nositelem mohutné ofenzívy.

    Tento fakt si nepochybně uvědomovali i tzv. západní spojenci ČSR (tedy Francie a Spojené království) a je možné, že právě toto bylo jedním z důvodů, proč Československo vydali Hitlerovi. Nikdo z nich totiž nestál o sovětskou verzi „drang nach west“!

    Je jisté, že již v březnu 1938 se vláda SSSR zabývala možností poskytnutí vojenské pomoci, v dubnu bylo přijato usnesení o přípravách k poskytnutí pomoci ČSR.

    Československo-sovětská smlouva

    Když byla v Německu (1935) vyhlášena všeobecná branná povinnost, byla i ve Francii podepsána francouzsko-sovětská smlouva o přátelství a vzájemné pomoci, a posléze byla takováto smlouva podepsána i mezi ČSR a SSSR (16.5.1935). K této smlouvě o něco později přibyla i letecká dohoda.

    Věta „Obě vlády zároveň uznávají, že závazky vzájemné pomoci budou mezi nimi účinné jen potud, pokud tu budou podmínky předvídané touto smlouvou, a pokud bude oběti útoku poskytnuta pomoc ze strany Francie.“

    Jestli mohla být smlouva mezi ČSR a SSSR naplněna je stále otázkou.

    Za jisté se dá pokládat, že pokud by Francie skutečně šla ČSR na pomoc, potom by šel i SSSR, a taktéž – pokud by Společnost národů vyhlásila Německo za agresora, SSSR by na pomoc přišel také. Ovšem, jak nyní víme, Francie svoji smlouvu o pomoci nedodržela, a jelikož tehdejší Společnost národů stála za to stejné jako dnešní OSN, nebyla ani jedna z obou uvedených podmínek splněna.

    Vzhledem k tomu, že ČSR přímo se SSSR nesousedila, bylo pro pomoc nezbytně nutné uvolnit přístupové koridory:

    přes Polsko – tato varianta nepřicházela v úvahu. Polsko průchodový koridor zcela odmítalo, jedinou možností pomoci SSSR přes polské území by skýtala možnost polského útoku na území ČSR, po němž by SSSR vypověděl Polsku smlouvu o neútočení (viz zde) a sám by začal postupovat směrem do evropské části Polska. Zde by si potom DRRA byla schopna průchod k ČSR vynutit silou. Ovšem, nebylo by to ihned. Je také otázkou, zda-li v případě nového polsko-sovětského konfliktu by potom bylo pomoci DRRA na našem území vůbec zapotřebí (viz stránka Fikce). Jak by se v takovém případě zachovalo Německo (jestli by začalo stahovat armády na německo-polskou hranici, možný puč generálů, atp.) je dnes již jen v oblasti úvah, stejně jako otázka, jak by se v tomto případě zachovaly např. Francie či Velká Británie.
    přes Rumunsko – zde by snad možnost koridoru byla (viz níže), ale neexistovalo žádné kvalitní železniční spojení… Rumunsko by také nejspíše požadovalo garanci Francie (že vojska SSSR nezůstanou na jeho území). Jak vidno, i v této oblasti diplomacie Ben Ešedy zcela selhala.

    V této souvislosti se právě jako nejdůležitější jeví sovětská nóta z 23.9.1938 polské vládě: jde o reakci na polské územní požadavky vůči ČSR (viz výše). Vláda SSSR upozorňuje, že v případě polské násilné akce, jež by ohrozila československou územní svrchovanost, by považovala polsko-sovětskou smlouvu o neútočení z roku 1932 za neplatnou. Takto přímočaré a „nediplomatické“ vyjádření vlastně znamenalo, že v takovém případě by SSSR vyhlásil Polsku válku. I polská odpověď byla nediplomatická: Moskva si prý má „trhnout nohou“.

    Dobová situace na dálném východě.

    Po obsazení Mandžuska Japonskou armádou se napětí mezi Japonským císařstvím a Sovětským svazem zvýšilo. Obě země měla zájem proniknout do Mandžuska a Mongolska jako nástupního prostoru k postupu na jih do Číny. Růst napětí provázely pohraniční potyčky, olej do ohně přilévaly tahanice kolem podoby hraniční linie sovětského Dálného východu a hranic Vnitřního a Vnějšího Mongolska. Jen v období 1936-38 byl zaznamenán 321 případ narušení hranice z toho 35 velkých bojových střetnutí. Sověti útočili na japonské rybářské lodě, které údajně lovily v ruských teritoriálních vodách a naopak.

    V červenci 1938 japonské velení soustředilo poblíž sovětské hranice u jezera Chasan tři pěchotní divize, mechanizované brigády, jízdní pluk, tři kulometné prapory a přibližně 70 letounů. 29. července japonská vojska náhle vtrhla na území SSSR u výšiny Bezejmenná, ale byla odražena. 31. července Japonci, s využitím početní převahy, obsadili takticky důležitá stanoviště (výšiny Zajezerní a Bezejmenná). Ke zničení vojsk, která vpadla na území SSSR, byl určen posílený 39. sbor, skládající se z 32. a 40. střelecké divize a 2. mechanizované brigády. Vojenské operace vedl náčelník štábu dálněvýchodního frontu Grigorij Štern. Celkové velení bylo svěřeno maršálovi SSSR V. K. Bljucherovi.

    Pokusy zahnat Japonce 2. a 3. srpna pouze silami 40. divize byly neúspěšné. Během dvou dnů se zde soustředilo 15 000 vojáků, 1014 kulometů, 237 děl a 285 tanků. 6. srpna část 32. a 40. divize s podporou tanků přešla do útoku. Podporovalo je 250 letadel. 9. srpna bylo sovětské území očištěno od japonských vojsk. 10. srpna bylo odraženo několik útoků Japonců. 11. srpna byly bojové akce zastaveny. Bitva byla rozsahem nevelká, ale významně přispěla k vývoji války tím, že spolu s rozsáhlejšími boji u mongolského Chalchyn Golu, které rovněž skončily japonskou porážkou, odradila Japonsko od uvažovaného útoku na SSSR a nasměrovala jeho expanzi do Pacifické oblasti.

    A teď k onomu paktu, který ještě zdůrazním prohlášením Winstona Churchilla.

    Citát: „16. dubna Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb…, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ (Churchill, Winston. Druhá světová válka. Praha: Lidové noviny, 1992. Str. 326)[1]

    Polsko-německá jednání

    24. října 1938 se sešel ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop s polským velvyslancem v Německu Józefem Lipským. Navrhuje úplné vyřešení všech sporných otázek mezi oběma zeměmi, obnovení vzájemné smlouvy o neútočení z ledna 1934 výměnou za připojení svobodného města Danzig (Gdańsk) k Německu a za povolení výstavby exteritoriální dálnice a železnice mezi Východním Pruskem a Německem přes polský koridor. Následuje celá řada německo-polských rozhovorů, které se budou konat až do března 1939. Lipský pak do Varšavy mimo jiné hlásí: „…Možnou oblastí vzájemné spolupráce mezi oběma zeměmi je podle názoru německého ministra zahraničních věcí společná akce v záležitostech koloniálních a otázka emigrace Židů z Polska a rovněž společná politika ve vztahu k Rusku, založená na zásadách Paktu proti Kominterně…“. Každopádně Polsko německé požadavky kategoricky odmítlo a v důsledku toho byla 28. dubna 1939 smlouva Hitlerem jednostranně vypovězena a Německo obnovilo své územní nároky. V tom samém říjnu 1938 německý velvyslanec v Moskvě von Schulenburg dojednává se sovětským lidovým komisařem pro zahraniční věci Maximem Litvinovem, že se tisk a rozhlas obou zemí na příště zdrží kritiky Hitlera a Stalina.

    5. ledna 1939 přijímá Hitler v Berchtesgadenu polského ministra zahraničí Józefa Becka. Hitler hovoří o společných zájmech Německa a Polska ve vztahu k Rusku a dodá, že každá polská divize činná proti Rusku znamená ušetření odpovídající divize německé a zmíní důležitost existence silného Polska. Beck vyjadřuje jen připravenost Polska vyvázat Gdaňsk zpod protektorátu Společnosti Národů a podřídit jej polsko-německé svrchovanosti. Beckův postoj je takový, že ač je Polsko protibolševicky naladěné, nebude se podílet na akcích proti SSSR. Zpravodajská služba SSSR měla o vyjednáváních a polsko-německých vztazích podrobné zprávy od svého agenta přímo na německém vyslanectví ve Varšavě.
    Sovětská jednání se Západem

    Ke změně situace došlo 15. března 1939 po obsazení Čech a Moravy německými vojsky. Týž den vyzval Litvinov významné evropské státy k zahájení konference, která by se zabývala německou agresivní politikou v Evropě. 16. března vyzval Velkou Británii a Francii k jednání o smlouvě o vzájemné pomoci, ke které by se mohlo připojit i Polsko. Britský premiér Neville Chamberlain však jednání odmítl s tím, že je předčasné a začal prosazovat myšlenku společného prohlášení Velké Británie, Francie, SSSR a Polska vůči ohrožení. Polsko, však toto prohlášení odmítlo podepsat. Jednání mezi SSSR a Velkou Británií, která probíhala od poloviny března do konce dubna 1939, však dopadla neúspěšně.

    V srpnu 1939 probíhalo v Moskvě plánované jednání tří stran (britsko-francouzsko-sovětské) o vojenských záležitostech, jehož cílem bylo definovat, jaká by měla být reakce těchto tří mocností na očekávanou německou agresi. V polovině srpna se jednání dostala k nejproblematičtějšímu bodu: umožnění průchodu sovětských vojsk Polskem. Britští a francouzští představitelé tlačili na polské úředníky, aby s touto možností souhlasili. Polští představitelé nakonec odmítli povolit vstup sovětských vojsk na polské území, polský ministr zahraničí Józef Beck poukázal na to, že jakmile Rudá armáda vstoupí na jejich území, nemusela by ho už nikdy opustit.

    Dne 21. srpna Sověti trojstranné vojenské rozhovory pozastavili. Tentýž den obdržel Stalin ujištění, že Německo by souhlasilo s tajnou částí navrhovaného paktu o neútočení, který definoval sféry zájmu obou stran. Stalin obratem odpověděl, že souhlasí a že přijme německého ministra zahraničí Joachim von Ribbentropa 23. srpna.
    Německo-sovětská jednání

    Od dubna do července 1939 sovětští a němečtí úředníci podávali řadu hlášení, týkající se potenciálu zahájení politických jednání, ovšem žádná skutečná jednání se prozatím nevedla. V květnu Stalin nahradil komisaře Maxima Litvinova, který byl považován za příliš prozápadního a který byl navíc žid, Vjačeslavem Molotovem. Na konci července a na začátku srpna 1939 se dohodli sovětští a němečtí představitelé na většině podrobností plánované hospodářské smlouvy a začali řešit potenciální politickou dohodu, kterou Stalin nechtěl uzavřít dříve, než bude dohodnuta hospodářská část. První verzi politické dohody, tedy dělení Polska mezi obě mocnosti, předalo Německo Sovětskému svazu 3. srpna. Sovětský svaz se však k této dohodě zachoval chladně. Druhou, rozšířenou verzi, pak Německo předalo 17. srpna večer, Stalin si však vymínil, že nejprve musí být podepsána ekonomická část dohody, 19. srpna byla proto německo-sovětská obchodní dohoda podepsána. Stalin dále určil, že německého komisaře, pokud Německo přijme ekonomickou část dohody, přijme 26. srpna kvůli podpisu politické části dohody.

    Nemohu si kolego pomoci ale o to co vám vtloukali Grebeníčkovi Melody Boys na fakultě, aby jste mohl úspěšně udělat zkoušku z marxáku, byla podle mne vzhledem k dobové politické a logistické situaci z hlediska tehdejšího SSSR, nezbytnost. Pokud jste udělal v tomto případě z marxáku zkoušku, vůbec se nemusíte za to nijak stzdět.

  43. Svatopluk Berans říká:

    Pane kolego, 2. sv. válka je už nyní renomovaná historická matematika, podepřená autentickými dokumenty, filmovou dokumentací, smlouvami a texty, tu už nikdo ex post nezfalšuje.
    To co píšete už nám vtloukali Grebeníčkovyi Melody Boys na fakultě, papouškovat = udělat zkoušku z marxáku

    PANE KOLEGO TAK TEDY FAKTA

    Situace v v dobovém kontextu ve střední Evropě.

    ČSR měla smlouvu o vojenské pomoci v případě napadení s Francií a návaznou smlouvu se SSSR (pomůže v případě pomoci Francie), dále v rámci tzv. Malé dohody s Jugoslávií a Rumunskem.

    Dlouhá léta nám bylo vsugerováváno, že tehdejší SSSR byl naším neochvějným spojencem. Je pravdou, že jsme s ním měli uzavřenou smlouvu – která ale byla vázána na vystoupení Francie. Přesto jsou k dispozici informace naznačující, že by se SSSR nemusel cítit omezen rozhodnutím Francie, a mohl by se rozhodnout poskytnout ČSR pomoc i sám. Je jasné, že Stalinova politika sledovala vlastní (expanzivní) cíle, ale – pokud by se pomoc DRRA uskutečnila – mohla podchytit (tehdy ještě snad) funkční obranu ČSR a stát se hlavním nositelem mohutné ofenzívy.

    Tento fakt si nepochybně uvědomovali i tzv. západní spojenci ČSR (tedy Francie a Spojené království) a je možné, že právě toto bylo jedním z důvodů, proč Československo vydali Hitlerovi. Nikdo z nich totiž nestál o sovětskou verzi „drang nach west“!

    Je jisté, že již v březnu 1938 se vláda SSSR zabývala možností poskytnutí vojenské pomoci, v dubnu bylo přijato usnesení o přípravách k poskytnutí pomoci ČSR.

    Československo-sovětská smlouva

    Když byla v Německu (1935) vyhlášena všeobecná branná povinnost, byla i ve Francii podepsána francouzsko-sovětská smlouva o přátelství a vzájemné pomoci, a posléze byla takováto smlouva podepsána i mezi ČSR a SSSR (16.5.1935). K této smlouvě o něco později přibyla i letecká dohoda.

    Věta „Obě vlády zároveň uznávají, že závazky vzájemné pomoci budou mezi nimi účinné jen potud, pokud tu budou podmínky předvídané touto smlouvou, a pokud bude oběti útoku poskytnuta pomoc ze strany Francie.“

    Jestli mohla být smlouva mezi ČSR a SSSR naplněna je stále otázkou.

    Za jisté se dá pokládat, že pokud by Francie skutečně šla ČSR na pomoc, potom by šel i SSSR, a taktéž – pokud by Společnost národů vyhlásila Německo za agresora, SSSR by na pomoc přišel také. Ovšem, jak nyní víme, Francie svoji smlouvu o pomoci nedodržela, a jelikož tehdejší Společnost národů stála za to stejné jako dnešní OSN, nebyla ani jedna z obou uvedených podmínek splněna.

    Vzhledem k tomu, že ČSR přímo se SSSR nesousedila, bylo pro pomoc nezbytně nutné uvolnit přístupové koridory:

    přes Polsko – tato varianta nepřicházela v úvahu. Polsko průchodový koridor zcela odmítalo, jedinou možností pomoci SSSR přes polské území by skýtala možnost polského útoku na území ČSR, po němž by SSSR vypověděl Polsku smlouvu o neútočení (viz zde) a sám by začal postupovat směrem do evropské části Polska. Zde by si potom DRRA byla schopna průchod k ČSR vynutit silou. Ovšem, nebylo by to ihned. Je také otázkou, zda-li v případě nového polsko-sovětského konfliktu by potom bylo pomoci DRRA na našem území vůbec zapotřebí (viz stránka Fikce). Jak by se v takovém případě zachovalo Německo (jestli by začalo stahovat armády na německo-polskou hranici, možný puč generálů, atp.) je dnes již jen v oblasti úvah, stejně jako otázka, jak by se v tomto případě zachovaly např. Francie či Velká Británie.
    přes Rumunsko – zde by snad možnost koridoru byla (viz níže), ale neexistovalo žádné kvalitní železniční spojení… Rumunsko by také nejspíše požadovalo garanci Francie (že vojska SSSR nezůstanou na jeho území). Jak vidno, i v této oblasti diplomacie Ben Ešedy zcela selhala.

    V této souvislosti se právě jako nejdůležitější jeví sovětská nóta z 23.9.1938 polské vládě: jde o reakci na polské územní požadavky vůči ČSR (viz výše). Vláda SSSR upozorňuje, že v případě polské násilné akce, jež by ohrozila československou územní svrchovanost, by považovala polsko-sovětskou smlouvu o neútočení z roku 1932 za neplatnou. Takto přímočaré a „nediplomatické“ vyjádření vlastně znamenalo, že v takovém případě by SSSR vyhlásil Polsku válku. I polská odpověď byla nediplomatická: Moskva si prý má „trhnout nohou“.

  44. Svatopluk Berans říká:

    Dobová situace na dálném východě.

    Po obsazení Mandžuska Japonskou armádou se napětí mezi Japonským císařstvím a Sovětským svazem zvýšilo. Obě země měla zájem proniknout do Mandžuska a Mongolska jako nástupního prostoru k postupu na jih do Číny. Růst napětí provázely pohraniční potyčky, olej do ohně přilévaly tahanice kolem podoby hraniční linie sovětského Dálného východu a hranic Vnitřního a Vnějšího Mongolska. Jen v období 1936-38 byl zaznamenán 321 případ narušení hranice z toho 35 velkých bojových střetnutí. Sověti útočili na japonské rybářské lodě, které údajně lovily v ruských teritoriálních vodách a naopak.

    V červenci 1938 japonské velení soustředilo poblíž sovětské hranice u jezera Chasan tři pěchotní divize, mechanizované brigády, jízdní pluk, tři kulometné prapory a přibližně 70 letounů. 29. července japonská vojska náhle vtrhla na území SSSR u výšiny Bezejmenná, ale byla odražena. 31. července Japonci, s využitím početní převahy, obsadili takticky důležitá stanoviště (výšiny Zajezerní a Bezejmenná). Ke zničení vojsk, která vpadla na území SSSR, byl určen posílený 39. sbor, skládající se z 32. a 40. střelecké divize a 2. mechanizované brigády. Vojenské operace vedl náčelník štábu dálněvýchodního frontu Grigorij Štern. Celkové velení bylo svěřeno maršálovi SSSR V. K. Bljucherovi.

    Pokusy zahnat Japonce 2. a 3. srpna pouze silami 40. divize byly neúspěšné. Během dvou dnů se zde soustředilo 15 000 vojáků, 1014 kulometů, 237 děl a 285 tanků. 6. srpna část 32. a 40. divize s podporou tanků přešla do útoku. Podporovalo je 250 letadel. 9. srpna bylo sovětské území očištěno od japonských vojsk. 10. srpna bylo odraženo několik útoků Japonců. 11. srpna byly bojové akce zastaveny. Bitva byla rozsahem nevelká, ale významně přispěla k vývoji války tím, že spolu s rozsáhlejšími boji u mongolského Chalchyn Golu, které rovněž skončily japonskou porážkou, odradila Japonsko od uvažovaného útoku na SSSR a nasměrovala jeho expanzi do Pacifické oblasti.

    A teď k onomu paktu, který ještě zdůrazním prohlášením Winstona Churchilla.

    Citát: „16. dubna Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb…, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ (Churchill, Winston. Druhá světová válka. Praha: Lidové noviny, 1992. Str. 326)[1]

    Polsko-německá jednání

    24. října 1938 se sešel ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop s polským velvyslancem v Německu Józefem Lipským. Navrhuje úplné vyřešení všech sporných otázek mezi oběma zeměmi, obnovení vzájemné smlouvy o neútočení z ledna 1934 výměnou za připojení svobodného města Danzig (Gdańsk) k Německu a za povolení výstavby exteritoriální dálnice a železnice mezi Východním Pruskem a Německem přes polský koridor. Následuje celá řada německo-polských rozhovorů, které se budou konat až do března 1939. Lipský pak do Varšavy mimo jiné hlásí: „…Možnou oblastí vzájemné spolupráce mezi oběma zeměmi je podle názoru německého ministra zahraničních věcí společná akce v záležitostech koloniálních a otázka emigrace Židů z Polska a rovněž společná politika ve vztahu k Rusku, založená na zásadách Paktu proti Kominterně…“. Každopádně Polsko německé požadavky kategoricky odmítlo a v důsledku toho byla 28. dubna 1939 smlouva Hitlerem jednostranně vypovězena a Německo obnovilo své územní nároky. V tom samém říjnu 1938 německý velvyslanec v Moskvě von Schulenburg dojednává se sovětským lidovým komisařem pro zahraniční věci Maximem Litvinovem, že se tisk a rozhlas obou zemí na příště zdrží kritiky Hitlera a Stalina.

    5. ledna 1939 přijímá Hitler v Berchtesgadenu polského ministra zahraničí Józefa Becka. Hitler hovoří o společných zájmech Německa a Polska ve vztahu k Rusku a dodá, že každá polská divize činná proti Rusku znamená ušetření odpovídající divize německé a zmíní důležitost existence silného Polska. Beck vyjadřuje jen připravenost Polska vyvázat Gdaňsk zpod protektorátu Společnosti Národů a podřídit jej polsko-německé svrchovanosti. Beckův postoj je takový, že ač je Polsko protibolševicky naladěné, nebude se podílet na akcích proti SSSR. Zpravodajská služba SSSR měla o vyjednáváních a polsko-německých vztazích podrobné zprávy od svého agenta přímo na německém vyslanectví ve Varšavě.
    Sovětská jednání se Západem

    Ke změně situace došlo 15. března 1939 po obsazení Čech a Moravy německými vojsky. Týž den vyzval Litvinov významné evropské státy k zahájení konference, která by se zabývala německou agresivní politikou v Evropě. 16. března vyzval Velkou Británii a Francii k jednání o smlouvě o vzájemné pomoci, ke které by se mohlo připojit i Polsko. Britský premiér Neville Chamberlain však jednání odmítl s tím, že je předčasné a začal prosazovat myšlenku společného prohlášení Velké Británie, Francie, SSSR a Polska vůči ohrožení. Polsko, však toto prohlášení odmítlo podepsat. Jednání mezi SSSR a Velkou Británií, která probíhala od poloviny března do konce dubna 1939, však dopadla neúspěšně.

    V srpnu 1939 probíhalo v Moskvě plánované jednání tří stran (britsko-francouzsko-sovětské) o vojenských záležitostech, jehož cílem bylo definovat, jaká by měla být reakce těchto tří mocností na očekávanou německou agresi. V polovině srpna se jednání dostala k nejproblematičtějšímu bodu: umožnění průchodu sovětských vojsk Polskem. Britští a francouzští představitelé tlačili na polské úředníky, aby s touto možností souhlasili. Polští představitelé nakonec odmítli povolit vstup sovětských vojsk na polské území, polský ministr zahraničí Józef Beck poukázal na to, že jakmile Rudá armáda vstoupí na jejich území, nemusela by ho už nikdy opustit.

    Dne 21. srpna Sověti trojstranné vojenské rozhovory pozastavili. Tentýž den obdržel Stalin ujištění, že Německo by souhlasilo s tajnou částí navrhovaného paktu o neútočení, který definoval sféry zájmu obou stran. Stalin obratem odpověděl, že souhlasí a že přijme německého ministra zahraničí Joachim von Ribbentropa 23. srpna.
    Německo-sovětská jednání

    Od dubna do července 1939 sovětští a němečtí úředníci podávali řadu hlášení, týkající se potenciálu zahájení politických jednání, ovšem žádná skutečná jednání se prozatím nevedla. V květnu Stalin nahradil komisaře Maxima Litvinova, který byl považován za příliš prozápadního a který byl navíc žid, Vjačeslavem Molotovem. Na konci července a na začátku srpna 1939 se dohodli sovětští a němečtí představitelé na většině podrobností plánované hospodářské smlouvy a začali řešit potenciální politickou dohodu, kterou Stalin nechtěl uzavřít dříve, než bude dohodnuta hospodářská část. První verzi politické dohody, tedy dělení Polska mezi obě mocnosti, předalo Německo Sovětskému svazu 3. srpna. Sovětský svaz se však k této dohodě zachoval chladně. Druhou, rozšířenou verzi, pak Německo předalo 17. srpna večer, Stalin si však vymínil, že nejprve musí být podepsána ekonomická část dohody, 19. srpna byla proto německo-sovětská obchodní dohoda podepsána. Stalin dále určil, že německého komisaře, pokud Německo přijme ekonomickou část dohody, přijme 26. srpna kvůli podpisu politické části dohody.

    Nemohu si kolego pomoci ale o to co vám vtloukali Grebeníčkovi Melody Boys na fakultě, aby jste mohl úspěšně udělat zkoušku z marxáku, byla podle mne vzhledem k dobové politické a logistické situaci z hlediska tehdejšího SSSR, nezbytnost. Pokud jste udělal v tomto případě z marxáku zkoušku, vůbec se nemusíte za to nijak stydět.

  45. berka říká:

    Ale vy máte taky zkoušku z marxáku, jak píšete, ne ?

    PROČ ?

  46. Zdeněk Gryc říká:

    Protože jsem chtěl studovat architekturu.

  47. Svatopluk Beran říká:

    PANE KOLEGO TAK TEDY FAKTA, která skutečně nezmanipulujete.

    Situace v dobovém kontextu v letech 1935 až 1939 ve střední Evropě a na dálném východě.

    ČSR měla smlouvu o vojenské pomoci v případě napadení s Francií, návaznou smlouvu se SSSR (SSSR pomůže pouze v případě pomoci Francie), dále pak v rámci tzv. Malé dohody i s Jugoslávií a Rumunskem. Tento fakt si nepochybně uvědomovali i tzv. západní spojenci ČSR (tedy Francie a Spojené království) a je možné že i toto bylo jedním z důvodů, proč Československo vydali Hitlerovi. Nikdo z nich totiž nestál o sovětskou expanzi do střední Evropy.

    Když byla v Německu (1935) vyhlášena všeobecná branná povinnost, byla i ve Francii podepsána francouzsko-sovětská smlouva o přátelství a vzájemné pomoci, a posléze byla takováto smlouva podepsána i mezi ČSR a SSSR (16.5.1935). K této smlouvě o něco později přibyla i letecká dohoda.
    Věta „Obě vlády zároveň uznávají, že závazky vzájemné pomoci budou mezi nimi účinné jen potud, pokud tu budou podmínky předvídané touto smlouvou, a pokud bude oběti útoku poskytnuta pomoc ze strany Francie.“ Jestli mohla být smlouva mezi ČSR a SSSR naplněna je stále otázkou.
    Za jisté se dá předpokládat, že pokud by Francie skutečně šla ČSR na pomoc, potom by šel i SSSR, a taktéž – pokud by Společnost národů vyhlásila Německo za agresora, SSSR by na pomoc přišel také. Ovšem, jak nyní víme, Francie svoji smlouvu o pomoci nedodržela. Vzhledem k tomu, že ČSR přímo se SSSR nesousedila, bylo pro pomoc nezbytně nutné uvolnit přístupové koridory:
    přes Polsko – tato varianta nepřicházela v úvahu. Polsko průchodový koridor zcela odmítalo. Jedinou možností pomoci SSSR přes polské území by skýtala možnost polského útoku na území ČSR, po němž by SSSR vypověděl Polsku smlouvu o neútočení z roku 1932 a sám by začal postupovat směrem do evropské části Polska. Zde by si potom sovětské armáda byla schopna průchod k ČSR vynutit silou. Jak by se v takovém případě zachovalo Německo je dnes již jen v oblasti úvah, stejně jako otázka, jak by se v tomto případě zachovaly např. Francie či Velká Británie. Přes Rumunsko – zde by snad možnost koridoru byla, ale neexistovalo žádné kvalitní železniční spojení. Rumunsko by také nejspíše požadovalo garanci Francie (že vojska SSSR nezůstanou na jeho území). V této oblasti diplomacie Beneše zcela selhala. V této souvislosti se právě jako nejdůležitější jeví sovětská nóta z 23.9.1938 polské vládě: jde o reakci na polské územní požadavky vůči ČSR. Vláda SSSR upozorňuje, že v případě polské násilné akce, jež by ohrozila československou územní svrchovanost, by považovala polsko-sovětskou smlouvu o neútočení z roku 1932 za neplatnou. Takto přímočaré a „nediplomatické“ vyjádření vlastně znamenalo, že v takovém případě by SSSR vyhlásil Polsku válku.

    Dobová situace na dálném východě.

    Po obsazení Mandžuska Japonskou armádou se napětí mezi Japonským císařstvím a Sovětským svazem zvýšilo. Růst napětí provázely pohraniční potyčky, olej do ohně přilévaly tahanice kolem podoby hraniční linie sovětského Dálného východu a hranic Vnitřního a Vnějšího Mongolska. Jen v období 1936-38 byl zaznamenán 321 případ narušení hranice z toho 35 velkých bojových střetnutí. V červenci 1938 japonské velení soustředilo poblíž sovětské hranice u jezera Chasan tři pěchotní divize, mechanizované brigády, jízdní pluk, tři kulometné prapory a přibližně 70 letounů. 29. července japonská vojska náhle vtrhla na území SSSR u výšiny Bezejmenná, ale byla odražena. 31. července Japonci, s využitím početní převahy, obsadili takticky důležitá stanoviště (výšiny Zajezerní a Bezejmenná). Pokusy zahnat Japonce 2. a 3. srpna pouze silami 40. divize byly neúspěšné. Během dvou dnů se zde soustředilo 15 000 vojáků, 1014 kulometů, 237 děl a 285 tanků. 6. srpna část 32. a 40. divize s podporou tanků přešla do útoku. Podporovalo je 250 letadel. 9. srpna bylo sovětské území očištěno od japonských vojsk. 10. srpna bylo odraženo několik útoků Japonců. 11. srpna byly bojové akce zastaveny. Bitva byla rozsahem nevelká, ale významně přispěla k vývoji války tím, že spolu s rozsáhlejšími boji u mongolského Chalchyn Golu, které rovněž skončily japonskou porážkou.

    Polsko-německá jednání
    24. října 1938 se sešel ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop s polským velvyslancem v Německu Józefem Lipským. Navrhuje úplné vyřešení všech sporných otázek mezi oběma zeměmi, obnovení vzájemné smlouvy o neútočení z ledna 1934 výměnou za připojení svobodného města Danzig (Gdańsk) k Německu a za povolení výstavby exteritoriální dálnice a železnice mezi Východním Pruskem a Německem přes polský koridor. Následuje celá řada německo-polských rozhovorů, které se budou konat až do března 1939. Lipský pak do Varšavy mimo jiné hlásí: Možnou oblastí vzájemné spolupráce mezi oběma zeměmi je podle názoru německého ministra zahraničních věcí společná akce v záležitostech koloniálních a otázka emigrace Židů z Polska a rovněž společná politika ve vztahu k Rusku, založená na zásadách Paktu proti Kominterně.
    5. ledna 1939 přijímá Hitler v Berchtesgadenu polského ministra zahraničí Józefa Becka. Hitler hovoří o společných zájmech Německa a Polska ve vztahu k Rusku a dodá, že každá polská divize činná proti Rusku znamená ušetření odpovídající divize německé a zmíní důležitost existence silného Polska. Ke změně situace došlo 15. března 1939 po obsazení Čech a Moravy německými vojsky. Týž den vyzval Litvinov významné evropské státy k zahájení konference, která by se zabývala německou agresivní politikou v Evropě. 16. března vyzval Velkou Británii a Francii k jednání o smlouvě o vzájemné pomoci, ke které by se mohlo připojit i Polsko. Britský premiér Neville Chamberlain však jednání odmítl s tím, že je předčasné a začal prosazovat myšlenku společného prohlášení Velké Británie, Francie, SSSR a Polska vůči ohrožení. Polsko, však toto prohlášení odmítlo podepsat. Jednání mezi SSSR a Velkou Británií, která probíhala od poloviny března do konce dubna 1939, však dopadla neúspěšně. V srpnu 1939 probíhalo v Moskvě plánované jednání tří stran (britsko-francouzsko-sovětské) o vojenských záležitostech, jehož cílem bylo definovat, jaká by měla být reakce těchto tří mocností na očekávanou německou agresi. V polovině srpna se jednání dostala k nejproblematičtějšímu bodu: umožnění průchodu sovětských vojsk Polskem. Britští a francouzští představitelé tlačili na polské úředníky, aby s touto možností souhlasili. Polští představitelé nakonec odmítli povolit vstup sovětských vojsk na polské území, polský ministr zahraničí Józef Beck poukázal na to, že jakmile Rudá armáda vstoupí na jejich území, nemusela by ho už nikdy opustit.
    Dne 21. srpna Sověti trojstranné vojenské rozhovory pozastavili. Tentýž den obdržel Stalin ujištění, že Německo by souhlasilo s tajnou částí navrhovaného paktu o neútočení, který definoval sféry zájmu obou stran. Stalin obratem odpověděl, že souhlasí a že přijme německého ministra zahraničí Joachim von Ribbentropa 23. srpna.

    Německo-sovětská jednání
    Od dubna do července 1939 sovětští a němečtí úředníci podávali řadu hlášení, týkající se potenciálu zahájení politických jednání, ovšem žádná skutečná jednání se prozatím nevedla. V květnu Stalin nahradil komisaře Maxima Litvinova Vjačeslavem Molotovem. Na konci července a na začátku srpna 1939 se dohodli sovětští a němečtí představitelé na většině podrobností plánované hospodářské smlouvy a začali řešit potenciální politickou dohodu, kterou Stalin nechtěl uzavřít dříve, než bude dohodnuta hospodářská část. První verzi politické dohody, tedy dělení Polska mezi obě mocnosti, předalo Německo Sovětskému svazu 3. srpna. Sovětský svaz se však k této dohodě zachoval chladně. Druhou, rozšířenou verzi, pak Německo předalo 17. srpna večer, Stalin si však vymínil, že nejprve musí být podepsána ekonomická část dohody, 19. srpna byla proto německo-sovětská obchodní dohoda podepsána. Stalin dále určil, že německého komisaře, pokud Německo přijme ekonomickou část dohody, přijme 26. srpna kvůli podpisu politické části dohody.
    Reakce Winstona Churchilla k jednání mezi SSSR a západními velmocemi po uzavření paktu Molotov Ribentrop.

    Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb…, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ (Churchill, Winston. Druhá světová válka)

    Nevěřím kolego tomu, že jste index od Grebeníčkovi Melody Boys z marxáku na toto téma, dostal neoprávněně.

  48. Svatopluk Beran říká:

    Na Karlově universitě mají prostudované dějiny a zmapovaný „Bermudský troj-úhelník“ v jehož časo-prostoru se odehrál vstup Zemana do KSČ v roce 1968 – 1970. Palachovo sebeobětování 16. ledna 1969. Schwarzenbergův boj proti totalitě nacismu a komunismu a návrat do vlasti v roce 1989.

    To se jako dnešní studenti podle vás pane Gryč domnívají, že Zeman polil a zapálil studenta Palacha? Podle mne chtěl Zeman situaci v naší republice změnit podobně jako student Palach. Student Palach svou životní situace psychicky nezvládl a rozhodl se protestovat krutou sebevraždou. (Jen tak mimochodem, v nynější době se upálilo v protestu proti vládě již několik občanů Bulharska a žádné reakce na tyto protesty jsem nezaznamena). Zeman zareagoval tak, že ze strany vystoupil, (nezničil svůj život pro budoucnost) a vytvořil tím předpoklad, že může být malým ale nezbytným kolečkem v budoucnosti pro další pokus při odstranění hospodářského komunistického centrálního plánování.

  49. Svatopluk Beran říká:

    Aktuálně:
    Vědecká rada Fakulty humanitních studií 21. června 2012[1] a Vědecká rada Univerzity Karlovy 28. února 2013 rozhodla, že splnil podmínky pro jmenování profesorem, a univerzita prostřednictvím MŠMT požádala prezidenta republiky o jmenování.[2] Prezident Miloš Zeman ale 17. května 2013 prohlásil, že jej profesorem jmenovat nebude a důvody tohoto jednání sdělí až soudu, pokud jej Putna bude žalovat. Martin C. Putna před volbami veřejně podporoval prezidentského protikandidáta Karla Schwarzenberga, což může podle spekulací médií být jedním z možných důvodů Zemanova rozhodnutí.[3][4] Rektor Univerzity Karlovy nejmenování označil za „situaci, která se naprosto vymyká obvyklému postupu“ a požádal prezidenta o vysvětlení.[5] Za zásah do akademických svobod to označili také rektoři dalších vysokých škol.[6] Z politiků prezidentův postup kritizovali ku příkladu předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík
    Putna k Zemanovu rozhodnutí už ve čtvrtek pro MF DNES řekl, že ho to nepřekvapuje. „Jedná se o mimořádně nebezpečný politický precedens, toto činili komunisté,“ reagoval
    Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zeman-odmita-jmenovat-historika-putnu-profesorem-fsq-/domaci.aspx?c=A130517_110458_domaci_jav

    Též si myslím pane Gryč že tohle Zeman neměl našemu vynikajícímu akademikovi Martinu C. Putnovi dělat. Již tak je tento Martin jednou lidsky postižen a reakce presidenta mu jistě v jeho životní filosofii nepomohla. Nevěřím však tomu že reakce Zemana byla z hlediska toho že jeden člověk, tedy Martin C. Putna jej nevolil a vedl proti němu kampaň ve prospěch českého spisovatele, významného heraldika a knížete z orlické větve rodu Schwarzenbergů, který za druhé světové války bojoval proti nacismu a po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel z republiky do exilu. Já jsem přesvědčen že se mu prostě nechtělo dekorovat akademického hulváta. Udělat to však podlemne měl. Následný výrok profesora Martina C. Putny o tom že se „Jedná o mimořádně nebezpečný POLITICKÝ PRECEDENS, který činili komunisté,“ je vzhledem k akademickým vědomostem o několikatisíciletém lidském dění na této planetě podle mne, pouhým kejháním potrefené husy.

  50. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:
    Úterý, 2. 12. 2014 v 13:13

    Vážený pane kolego, zkusím postupně na Vaše komentáře něco za-datlovat:

    Nevím o jediné teroristické akci Kuby proti Spojeným Státům.
    ———————————————————————————
    Karibská krize (též Kubánská krize) byla mezinárodní politická krize. Hrozilo, že přeroste v jaderný konflikt. Vypukla v roce 1962 v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě, kterým SSSR odpověděl na umístění amerických raket v Turecku. V reakci na to vyhlásily USA blokádu Kuby, která měla zabránit dopravení dalších raket na toto území. To se podařilo, neboť sovětská plavidla se na hranici kontrolované zóny skutečně zastavila. Po dalších jednáních byly odstraněny i již instalované rakety, Spojené státy americké se zavázaly, že nenapadnou Kubu a že stáhnou svoje rakety středního doletu z Turecka.
    ————————————————————-
    Ne tedy Kuby, ale z Kuby.

    Jak moc Američanů zahynulo při pokusu emigrovat na Kubu? O opaku, tedy Kubáncích, kteří se pokusili přeplavat do USA snad nějaké údaje jsou. U nás se plavalo akorát přes Dunaj. Jinak šlo o klasické oplocení, typu nacistického koncentráku. Vraždy na našich hranicích jsou vyčísleny.

    Lidové hlasování nohama bylo v ČSSR za totáče, podobně jako na Kubě odvážná, jednosměrná stezka.
    Po roce 1968 to byla autostráda, než bratři udělali v zemi pořádek.
    Pak to zase byla stezička, jednu chvíli pro horolezce, přes Julské alpy, že?
    Nynější občanská angažovanost je selekce, ano, nebo ne-volit. Lhostejnost lenochů je také matematika.

    NYNÍ POZOR…MEZINÁRODNÍ SMLOUVA…JE CÁR PAPÍRU, POKUD „SKUTEK UTEK“
    /obdobně jako se smlouvami v časo-prostoru 1 a 2 sv. války./

    Nebo prosím myslíte, že za totáče nebylo třeba upozornit na flagrantní porušování smluv
    jak je uvedeno dokumentu:

    Charta 77 byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách. Iniciativa působila v letech 1977 až 1992. Pojmenována je podle dokumentu Charta 77 (Prohlášení Charty 77) z 1. ledna 1977.
    Autory, organizátory a mezi prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek. Jeden ze tří prvních mluvčí, profesor Jan Patočka byl také první obětí represí komunistického režimu vůči signatářům Charty 77, když 13. března 1977 po několikahodinovém výslechu zemřel.[1] Jeho pohřeb v Břevnově se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Nekrolog četl Ladislav Menzel, který v červenci následujícího roku předčasně zemřel. Signatáři reprezentovali odlišná povolání, politické postoje i náboženská vyznání. Řada z nich se výrazně zapojila do veřejného života po Sametové revoluci v roce 1989.
    1989 + 25 = 2014, tedy dnes.

    Za použití tohoto dokumentu vzít mapu a zaznamenat místa, kde není, alespoň formální demokracie a neexistují v praxi liská práva. Po zuby ozbrojení, červení mravenci na hranicích, jako druhdy u nás.
    Do mapy červeně zakreslit hranice. Pak udělat zelenou šipku směrem, do jejich cíle, kam jich stejně asi moc nedorazí.
    Stačí vypracovat listy mapy za symbolické století, po 5 letech, od roku 1900 do roku 2000.
    Pokud by se podařilo odhady počtu emigrantů promítnout do tloušťky čáry,
    tak i analfabeti v zemích, které zakazují vzdělání pro ženy, mohli pochopit.
    Pro CZ se určitě vyplatí separát. Jistě se zhruba ví, kolik a v kterých letech, od roku 1900,
    odešlo Čechů do USA a kolik Američanů do CZ.
    Jak prosté? Grafika a matematika bez /velkého/ komentáře.
    Něco jako architektonický nákres.

  51. Zdeněk Gryc říká:

    To se jako dnešní studenti podle vás pane Gryč domnívají, že Zeman polil a zapálil studenta Palacha?
    —————————————————————————————————————-

    „podle vás“…máte k tomu v mém textu podklad, nebo to tvrzení je jenom PODLÉ od Vás?

    Rád bych znal Vaši dedukci, možná, že by to zjednodušila omluva

  52. Zdeněk Gryc říká:

    Též si myslím pane Gryč že tohle Zeman neměl našemu vynikajícímu akademikovi Martinu C. Putnovi dělat. Již tak je tento Martin jednou lidsky postižen a reakce presidenta mu jistě v jeho životní filosofii nepomohla….
    —————————————————————————————————————-
    Putna k Zemanovu rozhodnutí už ve čtvrtek pro MF DNES řekl, že ho to nepřekvapuje.
    „Jedná se o mimořádně nebezpečný politický precedens, toto činili komunisté,“ reagoval.

    Já si nemyslím, ale jsem přesvědčen, že jeho životní filozofie tím veřejně gradovala.
    Myslím, že to ocenili zejména žáci, studenti, u svého oblíbeného učitele.
    Není sám, my jsme si taky vážili svého profesora Rozehnala jeho charakteru a názoru na funkční čistotu architektury v době sorely. Rozehnala zavřeli. Putna získal mezinárodní renomé, jak správně píšete“. . . . vynikajícímu akademikovi Martinu C. Putnovi“. Veřejnost pochopila, proč někteří akademici bojkotovali Hrad.
    Myslím, že jeho autorita na univerzitě dostala punc osobnosti, která je schopna říci: „král je nahý“.

    . . . . Jak je Putna lidsky postižen, myslíte, nebo víte, fysicky, nebo psychicky?

    PS. je člověk s rozhledem, na úrovni „prognostického“ ústavu. . . Zeman.
    Je komunista nebo ne? Týká se to politiků v té či oné partaji.

    Karel Čapek:“kdo mění víru, neměl žádnou“, jak prosté. . .

  53. berka říká:

    Dobře, takže Vy sice pane architekte máte zkoušku z marxáku, ale před městem a světem (a hlavně před sebou) si to obhájíte tím, že „chtěl jsem studovat architekturu – jinak bych nemohl“. Proč ne – takových nás bylo pár milionů.

    Ovšem nevím, jakým právem potom zrovna Vy soudíte Zemana (kterého já osobně zatraceně nemám rád) za to, že byl v KSČ ??? Co když tam byl taky proto, že „by jinak nemohl dělat to a to“ ?

    Možná jsem jenom hloupej starej montér, školy nemám – ale tohle mi přijde jako to biblické kázání vody a pití vína, ne ?

  54. Zdeněk Gryc říká:

    berka říká:
    Pátek, 5. 12. 2014 v 19:49
    1. Ovšem nevím, jakým právem potom zrovna Vy soudíte Zemana (kterého já osobně zatraceně nemám rád) za to, že byl v KSČ ??? Co když tam byl taky proto, že „by jinak nemohl dělat to a to“ ?
    Možná jsem jenom hloupej starej montér, školy nemám – ale tohle mi přijde jako to biblické kázání vody a pití vína, ne ?
    NE VÍNA, ALE BECHEROVKY !
    —————————————————————
    Rozdělujete lidi, přestaňte s tím, vyzvali senátoři Zemana
    Senátoři z klubů KDU-ČSL a Starostů vyzvali prezidenta Miloše Zemana, aby se přestal vzdalovat občanům a rozdělovat společnost. Měl by podle nich rovněž respektovat tradici úřadu českého prezidenta. Uvedli to v otevřeném dopise.

    Dnes 18:57 – Praha
    Senátoři vytkli prezidentovi jeho chování vůči Rusku a Číně i „formu komunikace, kterou v poslední době volí“ a kterou podle nich většina občanů odmítá. „Vzdalujete se jim svým jazykem, myšlením, i svými činy,“ napsali Zemanovi předsedové obou senátorských frakcí Petr Šilar a Jan Horník.

    Už při středečním zasedání horní komory chtěli oba pozvat Zemana na schůzi horní komory v příštím týdnu, aby jim své konání objasnil. Při hlasování jim k tomu ale několik hlasů scházelo. Další pokus učiní příští týden.
    Oslabujete vztahy se spojenci, vyčítají senátoři
    „Odmítáte vnímat agresivní a diktátorské chování Ruska k Ukrajině, ale i k dalším jeho sousedům do takové míry, že oslabujete a ohrožujete naše životně důležité vztahy s našimi spojenci v EU a USA. Vaše přehlížení porušování mezinárodních smluv a závazků ze strany Ruska je nepochopitelné. Vaše oficiální projevy vůči Rusku a Číně nás jako demokratický stát dehonestují a dělají z naší země nedůvěryhodného partnera v EU a NATO. Jsme přesvědčeni, že tento výsledek Vaší práce naprostá většina našich občanů nechápe, nechce a ani si ho nezaslouží,“ uvedli senátoři v dopise.
    Zeman se podle nich dopouští „znehodnocování absolutního významu lidských práv ve jménu údajných ekonomických zájmů českých firem, potažmo české společnosti. Pokládají to za potlačování a znevěrohodňování ústavy. Zemana vyzvali také k tomu, aby jako český prezident pronášel v zahraničí své projevy v mateřštině a Českou republiku a důstojně reprezentoval. Zeman se svými hostiteli mluvil rusky například při nedávné návštěvě Tádžikistánu a Kazachstánu.
    Dopis navázal na podzimní protesty proti Zemanovu zpochybňování přítomnosti ruských vojáků na Ukrajině, sankcí EU vůči Rusku za jeho anexi Krymu či vstřícný postoj k čínskému režimu. Asi nejhlasitější kritiku na sebe Zeman přivolal svými vulgárními výroky ve vysílání Českého rozhlasu.

    Mám stejný názor: Zdeněk Gryc

  55. berka říká:

    To je jako odpověď ? Aha.

    XXXXX doufám promine, že si na chvilku vypůjčím jeho slohový styl :

    milej pane architekte, vy ochránče demokracie – jste akorát totálně zakomplexovanej kolaborantskej dědek, co celej svůj produktivní život akorát lezl do prdele komunistům, kreslil jim sídliště, okupantům ubytovny, chodil pokorně na schůze, lepil do oken praporky, mával mávátkama a tiše přihlížel, jak těm odvážnějším přistřihávali křidýlka. Díky tomu teď trpíte komplexem a proto si to snažíte vykompenzovat slintama o demokracii, o tatíčkovi Masarykovi, o hodném panu Schwarzenbergovi (tu becherovku předhazujte raději jemu, než Zemanovi, protože milej pan kníže ještě za dob Havla tuhle národní fabriku pěkně natvrdo vytuneloval), českém odboji a nesouvislejma kecama o třetích lidech, kteří nebyli tak posraní jako vy.

    Poturčenec horší turka a pokud jste s komunistama vesele kolaboroval, jste úplně stejnej, nebo horší, než oni. A když blbě kecáte o Zápotockým a přitom nejste schopnej přiznat ani takovou banalitu, jakože jste mu postavil na Březinkách ulici, tak je váš morální kredit u mě naprosto nulovej (nepředpokládám, že by vám to nějak vadilo).

    Já taky chodil na schůze, taky platil fond solidarity, taky lepil praporky, taky se bál „aby děcka neměly problém ve škole“. Taky jsem kolaboroval. Ale aspoň držím hubu a nedělám ze sebe třetího odbojáře.

    Fuj, to sem se zas hned po ránu vytočil. Du na chvilku za Ďáskem…

  56. XXXXX říká:

    XXXXX promine

  57. Zdeněk Gryc říká:

    1. Svatopluk Beran říká:
    Pátek, 5. 12. 2014 v 15:12
    PANE KOLEGO TAK TEDY FAKTA, která skutečně nezmanipulujete.
    Situace v dobovém kontextu v letech 1935 až 1939 ve střední Evropě a na dálném východě.
    ČSR měla smlouvu o vojenské pomoci v případě napadení s Francií, návaznou smlouvu se SSSR (SSSR pomůže pouze v případě pomoci Francie), dále pak v rámci tzv. Malé dohody i s Jugoslávií a Rumunskem. Tento fakt si nepochybně uvědomovali i tzv. západní spojenci ČSR (tedy Francie a Spojené království) a je možné že i toto bylo jedním z důvodů, proč Československo vydali Hitlerovi.
    Nikdo z nich totiž nestál o sovětskou expanzi do střední Evropy.
    —————————————————————————————-
    Máte pravdu, tehdy i nyní, nejenom na Ukrajině !
    Nevím, podle jakých smluv bojovali naši legionáři se sověty na Sibiři. Smlouvy a deklarace, na základě nichž vznikla ČSR jsou známa. Nejde o smlouvy, ale o svědomí a podvědomí lidí a národů.
    Třeba takto:
    Herec Petr Nárožný vypráví nejen o svědomí. Co se vám vybaví, když se řekne svědomí?
    Kdybych to chtěl definovat jako pan inženýr, řekl bych, že svědomí je porovnávání nějaké prožité skutečnosti. To, co jsem v životě udělal, jak jsem reagoval, jak jsem se choval vůči bližním, přátelům, rodičům, ženám, s etickým kodexem, který mám v sobě. Je to takové přikládání mého měřítka k mým činům a k mému chování. Tohle měřítko bude jiné u člověka, který vyrůstal obklopen láskou, měl pocit bezpečí, jestli nebyl v mládí zraňován a měl to, čemu se říká slunné dětství. Protože to jsou právě ty hodnoty, které měřítko vytvářejí. Nejvíce se stejně učíme příkladem. Ono asi bude věčně platit to latinské “Verba movent – exempla trahunt”. Zkrátka, když dítě vyroste v rodině, kde byl vždycky čistý ubrus, kde se nejedlo ze špinavých talířů, kde se servírovalo, začne to brát jako normu a není třeba mu to říkat.

    Ano lidská a národní slušnost,jak na tom v současnosti jsme?
    Smlouvy, které se týkaly nás byly porušeny mnichovskou zradou. Další průběh je znám, není založen na smlouvách, ale na jejich nedodržení a zákeřných přepadení Polska na východě a Pearl Harbouru v tichomoří. Česko si od nacistů ještě za tepla převzali komunisté. „Oni byli první“… „Poslední“. . . Okupační smlouva o dočasném pobytu agresora byla podepsána na hlavních sovětských tanků. V Jihlavě měli lágr pod Pístovem.
    Nacisté:
    „Pamatuj, pamatuj, že poslouchání nepřátelského rozhlasu se trestá káznicí nebo i smrtí“. . .
    Za komoušů to pokračovalo. Nikdo se ve Stavoprojektu neodvážil hovořit veřejně o tom co slyšel z BBC. Kolega Leopold Havlík řekl: „to bys koukal, jak mi na ministerstvu vnitra zopakovali to, co jsem řekl mezi 4 očima zde na chodbě kolegovi.“
    Smlouva o „dočasném pobytu“ bratrem „na věčné časy a nikdy jinak“, také nebyla z naší strany „věrolomně“ dodržena. Politicky se o to snažil okruh intelektuálů okolo Havla. S kyselými ksichty sovětských generálů to dojednal Kocáb. Ale to už jsme pak viděli na živo v televizi. Komunisté a nacisté se báli pravdy. V jejím překrucování byli školenými mistry.na vysokých školách byly katedry nejen odborných předmětů, ale také marxáku. Školení šéfové byli doktoři. Pamatuje už někdo katedry marxáku na universiě v Brně. Šéf katedry Vahala měl titul: Doktor marxistické estetiky. Prostor ve kterém působil byl dokonale profízlován. V archivu v Kanicích je doklad o tom že fízl, který sepsal zde uloženou zprávu na úkol jaksi nestačí a požaduje, aby byl nasazen další fízl. Dokumenty jsou digitálně uloženy.
    Teprve v roce 1989 se můžeme začít doufat, že se snad splní Motlitba Marty Kubišové
    Zdeněk Gryc
    ———————————————————————
    PS. Ještě noticka k marxáku a legitimaci KSČ.
    Marksák byl zapsán v indexu studia na všech vysokých školách, byl v osnovách v té či jiné podobě, na všech školách všech stupňů a institucích, školení probíhala na vojně a kdekoli jinde, mimo snad veřejných WC.
    KSČ byla výběrovou organizací. Členství bylo podobně jako SA zrušeno. Přijetí do KSČ bylo zásadně vázáno na souhlas s „pobytem“ a předjednáno na ZO KSČ. Prověrkami po 68 musel projít i Zeman.
    Již vícekrát jsem napsal, že se budu snažit psát „ze svého pohledu“. Události „z nadhledu“ jsou popsány „renomovanými“ vědci. Patří k nim i Profesor Putna.
    Takže subjektivně:
    Vstup do KSČ mi „nabídla“ sekretářka ředitele tehdy M. dnes S. není to tak dlouho, co jsme to spolu znovu s úsměvem probrali. Myslím, že je tak dalece nad věcí, že by byla ochotna aktuálně mé odmítnutí potvrdit. Své odmítnutí jsem vysvětlil tak, že již od roku 1950 se zabývám tělovýchovnou prací s mládeží v tělocvičně a v bazénu Brně. V Jihlavě jsem s ní začal v únoru roku 1958. Současně s Oldou Hájem jsem získal kvalifikaci trenéra II. třídy v plavání. Tato činnost vyžaduje mnoho soukromého času. Uvedl jsem, že bych nebyl pro KSČ přínosem, ale přítěží, neboť bych z toho důvodu narušoval účast na schůzích. Blbý co?
    Ředitel Kavalec si mne pak pozval a řekl:“já znám tvé politické názory“, členství v KSČ ti nebylo dobrý, tak musíš vstoupit do „svazu přátelství“, ne sám, ale s celou skupinou. Tak jsem šel plnit. Již jsem se zde zmínil, že jediný F. Koudelka, ve Stavoprojektu v roce 68, manifestačně vrátil legitimaci KSČ. Přihlášku jsme tedy podali. Důvěrníci Homolka a Konrád z toho byli dost na větvi a vyložili, že ten kdo ze své iniciativy vystoupí z KSČ z důvodu nesouhlasu s „pobytem“, nemůže být přijat do „přátelství na věčné časy“, na to jsou stanovy. Takže naše skupina přijata nebyla. Po delší době tam vstoupily celé kolektivy ateliérů, jejichž osazenstva se nikdo neptal. Kolegové pak pouze remcali, když platili 50 Kč, známku na přátelství.
    Možná, že na ty dobrovolně-povinné kolaborantské finesy se už tak moc nepamatuje. Tak tedy jen tak stručně pro zajímavost v rámci 25 výročí kdy ostnaté dráty na hranicích mizely a milovníci, pokud se dožili, mohli do Alp.
    Končím, myslím, že další variace slov, na téma dějin kolaborace by nic nepřineslo.
    ———————————————————————————————————-
    PPS než jsem vložil, tak jsem uviděl:
    berka říká:
    Sobota, 6. 12. 2014 v 9:13
    To je jako odpověď ? Aha

    Poturčenec horší turka a pokud jste s komunistama vesele kolaboroval, jste úplně stejnej, nebo horší, než oni. A když blbě kecáte o Zápotockým a přitom nejste schopnej přiznat ani takovou banalitu, jakože jste mu postavil na Březinkách ulici, tak je váš morální kredit u mě naprosto nulovej (nepředpokládám, že by vám to nějak vadilo).
    ———————————-
    S takovou blbostí, jako že architekt určoval jména ulic v sídlišti které navrhoval nelze polemizovat.
    Rotace pojmenování začala nacisty, pak komunisty a nyní magistrátem, nebo ne?
    Kdo myslíte, že měl možnost za oněch režimů se okupantu zavděčit a úředně pojmenovat.

    Bydlím v ulici nyní u Hřbitova. Dříve Leninova.
    Sídliště navrhoval Z.Petrů na FA taky v atelieru u žalářovaného Profesora Rozehnala.
    „Morální kredit u mě naprosto nulovej“.
    Architekti jsou pěkní hajzlové, že?
    Sedláka, znáte? taky ho komouši zavřeli.
    Laštovička, znáte? jeho post-kom. peripetie.
    Sympatie mu vyjádřil v těžké době soudních tahanic s komoušem jedině Havel,
    který ho symbolicky pozval na Hrad.
    Architekti si toho činu velice váží.

  58. Zdeněk Gryc říká:

    FAKULTA ARCHITEKTURY
    VUT v Brně
    Poříčí 5. 662 83 Brno
    K rukám děkana.

    Věc: Stanovisko k poměrům na fakultě architektury, za vlády jedné strany.
    Důvod: nesouhlas s tím, jak naše demokracie zachází se statečnými studenty-architekty.
    Ing. arch Martin Laštovička a jeho kolegové.
    Jsem jedním z těch, kteří byli přímo šikanováni a ponižováni v rámci studia. Rád bych touto formou vyjádřil těmto studentům účast. Indoktrinace na fakultě už započala prvním předmětem zapsaným povinně v indexu studenta fakulty architektura a urbanismu v roce 52/53 „Základy marxismu-leninismu“ a jeho „cvičení“. Nositelé této ideologie na fakultě architektury byli kolaboranti, kteří nás studenty okrádali nejen o čas našeho života, ale i lámali charakter. Setrvání na škole vylučovalo projevit vlastní názor.
    Do prvního ročníku na fakultu architektury jsem byl přijat v roce 1952. Zdaleka jsem netušil, jak má strana a vláda na fakultě organizován boj s těmi, kdo měli sympatie k skautskému či sokolskému hnutí. V té době jsem byl cvičitelem ve Spartaku Židenice, přejmenovaného Sokola s tradicí prof. Gajdoše, umučeného jako sokola nacisty. Jeho paní, profesorka Gajdošová mne učila v Gymnáziu Brně-Židenicích. /Také jsem byl cvičitelem turistiky v místním turistickém oddílu. Práce s mládeží jsem věnoval spoustu času. Později jsem byl také cvičitelem plavání, což mi zůstalo i v Jihlavě. Zde v mém družstvu plaval Martin Laštovička./ K plavání mne přivedl až na fakultě vzácný člověk pan prof. Otakar Záboj. V této souvislosti bych řekl, že katedra tělocviku měla na VUT vysokou úroveň. /
    V této době působila na fakultě okolo asistentky Bártkové skupina mladých ambiciósních svazáků, mnozí z nich vybraní dělnickou třídou jako ADK. Ti byli nějakým způsobem informováni o soukromých životech posluchačů. Nasvědčovaly by tomu i kádrové materiály mých rodičů, sestavené uličními organizacemi KSČ, které jsem dosti nesnadno získal se zaretušovanými podpisy. Čest těchto pomlouvačů je stále svatá. Problémy jsme měli, jak si vzpomínám podobné se Zdeňkem Dvořákem, který byl před zákazem skautů, členem oddílu v Tišnově. Iniciativu v boji s třídním nepřítelem vidím asi jenom v prvních dvou ročnících, kde působili mezi pedagogy svazáci, či mladí komunisté. Později jsem ji již necítil. Jako opak bych rád uvedl další příhodu s panem profesorem Syrovým. Přišel jsem k němu sám na opakovanou zkoušku na katedru ve Vlhké ul. Otázka zněla, co si myslím o sovětské architektuře. Bál jsem se, ale říkal si, jsme tu sami. Nechal mne bez komentáře domluvit, vzal index a dal mi výbornou. Zjevením byl pro nás pan profesor Rozehnal. Ten nám řekl, abychom mu říkali soudruhu, nebo pane, mu že je to jedno. Ale k věci:
    V prvním ročníku jsem se přátelil s Josefem Opatřilem a Zdeňkem Dvořákem. Měli jsme společné sympatie k přírodě a skautskému hnutí. Vzpomínám, že mi v té době dělala velké potíže asistentka Růžena Bártková na katedře u Prof. Kuriála. Ateliery jsme měli v domě na Husově ulici, kde byla také Tesla. Zde jsme se převážně zabývali lidovou architekturou na Vyškovsku a to zejména v Dědicích, kde byl rodný domek presidenta Gottwalda. Jednu z těch lidůvek jsem kreslil pod vedením asistenta Voláka. Ten mi osobně namíchal šmolku na sokl domku. Když to uviděla Bárková tak se zhrozila a musil jsem to předělat. Tehdy jsem se ani neodvážil oponovat a upozornit na příznivé posuzování mé práce asistentem Volákem. Asistentka Bártková mé výsledky nikdy neuznala za přijatelné. Šetkrát jsem předělával dlouhý matricový tah lidových domků z Dědic, vždycky špatně. S poslední matricí jsem šel pozdě odpoledne na katedru. V místnostech prvního poschodí byl tehdy sám pan profesor Kuriál. Ukázal jsem mu matrici. Přátelsky mě tázal:“stačí ti dvojka“, kterou mi pak do indexu napsal.
    Obdobné to bylo v atelieru Doc. Putny na Vlhké ulici. Tam jsme zase kreslili domky ve Šlapanicích, kde Putna buď bydlel, nebo měl k místu úzký vztah. Prtili jsme na nich tuším i podivně naivní detaily. Jako asistent zde byl také angažovaný svazák Martínek. Domek jsem nakreslil, akvareloval a vícekrát nedopadl.
    Poslední námitky zněly, že mám špatně udělaný krov. Snažil jsem se konstrukce nastudovat v „Ondřejovi“ i jinde, ale pořád jsem nevěděl, v čem dělám chybu. Na katedře vždycky jenom nad tím mávli rukou a nenamáhali se mi chybu objasnit. Už jsem z toho byl zoufalý a tak mi napadlo zajít za Doc.Jeřábkem, který také sídlil na Husově ulici v patře nad Teslou. Ukázal jsem mu výkres. Ti, kdo ho znali, tak si jeho milý obličej dovedou představit. Laskavě se usmál a pravil:“máš to dobrý“. Já jsem mu pak v rozpacích říkal, že na katedře u Doc. Putny krov neuspěl.
    Na to mi řekl:“řekni, žes byl u mne a že jim vzkazuju, že je to dobrý“. U Putnů se to zase nelíbilo, tak jsem jim vyřídil vzkaz pana Doc. Jeřábka. Pak už neříkali nic a výkres převzali.
    Potíže měl i Josef Opatřil a dodělával fakultu, tuším nějak později. Soudruzi na fakultě měli dobrý nos, jeho sakrální architektura to dosvědčuje. Měl jsem možnost nakreslit salesiánský kláštýrek do Dvorku u Přibyslavi. Při té práci, původně určené pro něj, o něm Salesián páter Med a hospodář Drábek o něm mluvili velmi pěkně.
    Kolegovi Zdeňku Dvořákovi se vedlo podobně. Nevydržel s nervy a z fakulty odešel. Po roce 1989 se mi s ním podařilo spojit. Nebylo to snadné, na fakultě architektury a obecním úřadě v Tišnově jsem neuspěl. Podařilo se mi to až prostřednictvím Skautů, v jejichž hnutí nadále pracoval. Kdo s ním tehdy zatočil netušil. Trauma z vyhození na architektuře nerozbíral. Podobně jsem ani já netušil odkud vítr věje. Bral jsem tyto potíže spíše jako své nedostatky a snažil jsem se zvýšenou pílí, mnohdy i noční prací na fakultě uspět.
    Situace mi byla objasněna až po létech. Na památkářském vícedenním sympósiu v Kroměříži v listopadu 1968 jsem seděl jeden večer ve vinárně se spolužákem Ing. arch Josefem Marčonkem, tehdy vedoucím odboru výstavky ONV. Na fakultu byl přijat jako ADK, byl členem výboru SSM. Ten mi po nějaké sklenici červeného řekl:“tys měl tehdy kliku“. Pověděl mi, jak o mně bylo jednáno na výboru SSM pod vedením soudružky Růženy Bártkové. Cílem bylo vyloučit mne ze studia. Dost jsem tehdy koukal.
    Tuto skutečnost mi potvrdil i spolužák Adolf Pospíšil. Bylo to na posledním setkání spolužáků našeho ročníku ve vinárně hotelu Metropol za brněnským nádražím, tuším na ulici Mlýnské. Setkání se uskutečnilo před 20 lety. Nezapomenutelným zážitkem této noci byl návrat linkovým autobusem do Jihlavy. Podivné uniformy se samopaly opakovaně zastavovaly autobus u zátarasů na dálnici a kontrovaly osoby. Mysleli jsme si, že uprchl nějaký zločinec. Později jsem se dověděl, že jim šlo o to, zabránit poutníkům v účasti na bohoslužbě při blahoslavení Anežky v chrámu sv. Víta. Trochu jsem na tento poslední autobus spěchal. Při setkání jsme každý v pořadí okolo stolu měli popsat svoji životní dráhu. Kolega Adolf Pospíšil, který seděl v pořadí přede mnou a měl mírně upito, mi dal přednost. Pravil:“ povídej napřed radši ty, já se budu dost vykecávat. Tys měl tehdy na fakultě velkou kliku žes prošel“. Pak mi stručně pověděl to, co jsem už věděl od Josefa Marčonka.
    Poslední zážitek z těchto šikan na fakultě architektury se odehrál v posledním dnu našeho studia, ve dnu našich obhajob na začátku roku 1958. Do jaké míry úzce a sadisticky spolupracovaly angažovaní soudruzi na fakultě s STB si lze domyslit. Přesně, na hodinu a den, bylo provedeno zatčení spolužáka Jana Sedláka. Architekturu vystudoval, stánici vypracoval, diplom nedostal.
    K ukončení našeho studia nám chyběla pouze obhajoba, kterou jsme již úspěšně absolvovali. Zděšeně jsme stáli na chodbě v budově na Poříčí. Nemohli jsme pochopit, proč se nedostavil prospěchově velmi dobrý Jan Sedlák.
    Večer předtím byl ve společnosti spolužáků v naprosté pohodě. Sedlák byl odsouzen a uvězněn, za co? Umístěnku jsem dostal do Jihlavy, odkud Sedlák pocházel.
    V místním Stavoprojektu jsem pak po léta sledoval peripetie a piruety, které se odehrály nejenom s jeho osobou. Léta mu trvalo, než ho pustili k nové státnici.
    Stejně byl později zatčen, souzen, ostouzen a uvězněn pan profesor Bedřich Rozehnal. Ten byl přítomen zmíněným obhajobám. Vděčím mu zato, že mne a mé spolužáky svým neopakovatelným umem architekta-aristokrata vzdělal a k těmto obhajobám dovedl. Jaký duch tehdy a později vládl na naší fakultě, která tuto zvůli podpořila, nebo i způsobila.
    Zvůle režimu se nezastavila u jeho osoby. Postižena byla celá rodina včetně bydlení. Pronásledována byla i jeho dcera Ing. arch Eva Rozehnalová.
    Nejenom, že nemohla být zaměstnána v Brně, ale ani ne ve Stavoprojektu v Jihlavě. Tento státní podnik by si s ní ušpinil ruce. Její osudy v Jihlavě znám. Nebyly lehké.
    Proč to celé píši?
    Říká se, že na konci roku se mnohé bilancuje. Nevím, co se odehrávalo na fakultě architektury v pozdějších letech. Jako architekt jsem spolupracoval s technickými katedrami VÚT. Za těmi stáli příjemní a milí šéfové, pan Prof. Cigánek, pan Prof. Veselý, pan Prof. Lederer a pan Prof. Zuda. Ten měl tuším po roce 68 také potíže. Někteří mne i přizvali k státnicím. Zdálo se mi, že společensky si tito pánové s režimem nezadali. Předpokládám, že si s ním zadali, či postavili na něm svoji kariéru, soudruzi typu Růženy Bártkové, která nás po patřičné selekci, v rámci okupace přijímala do normalizovaného Svazu architektů.
    Jak jsem se již zmínil, dostal jsem na fakultě architektury umístěnku do Agroprojektu Jihlava. Zde rovněž nastoupil RNDr. Zdeněk Laštovička. Jeho syna Martina, dobrého hocha, jsem pak měl nějaký rok ve svém družstvu v plaveckém oddílu. Vím, že jeho dědečka popravili nacisté. Slušnost a statečnost mají určité rodiny v genech. Na jaké hierarchii byly stavěny kariéry za nacismu nepamatuji. Dobře ale vím, jak to bylo za minulé totality komunistické a to nejen na naší fakultě architektury. Svým povídáním chci přispět k tomu, abychom si cenili cti a statečnosti Ing. arch Laštovičky a jeho kolegů, architektů.
    S pozdravem:

    Jihlava čtvrtek, 6. ledna 2005. Ing arch Zdeněk Gryc

    PS. Tuto záležitost jsem považoval už od začátku za znepokojující. Přikládám :
    1/dopis fakulty z 28. 4. 92.

  59. Berka říká:

    Sedlák, Laštovička, Rozehnal, blablabla, dokola jak kafemlejnek. Pořád se jen oháníte cizími jmény…

    Ale co udělal Gryc ? Jak KONKRÉTNĚ vyjádřil svůj nesouhlas s režimem ? Jak tehdy prezentoval to svoje „svědomí“ ?

    KOLABORANT a basta. Bolestínskej oportunista – kolaborant, kterýho štve že kromě pár nudnejch krabic za ním není v životě nic vidět. Nikdy se nebude chodit na exkurze do žádné Grycovy vily. Nikdy nebudou studenti architektury obdivovat něco co on vymyslel a co zrealizoval. Až to s ním jednou sekne, do tejdne si na něj krom rodiny nikdo nevzpomene. A protože si to není ochoten přiznat, dává všechno za vinu režimu, se kterým vesele obcoval. Jó pane, kde mohl dneska bejt, kdyby ho komunisti nedusili. Operu v Sydney by bejval postavil – takhle je vrcholem jeho tvorby ulice Antonína Zápotockého, na jejímž slavnostním otevření se předpokládám cpal chlebíčkama a nadšeně tleskal projevu o zářných zítřcích socialistické výstavby.

    Já proti vám nic nemám a nejsem žádnej váš soudce. Akorát mi ty vaše nesouvislý slinty přijdou strašně nefér vůči těm, kteří tenkrát doopravdy nějak trpěli – a pro který jste jak vidno tehdy nehnul ani prstem.

  60. Zdeněk Gryc říká:

    Od: Zdenek Gryc [zdenek.gryc@centrum.cz]
    Odesláno: 23. ledna 2005 14:48
    Komu: chybik@ucit.fa.vutbr.cz
    Předmět: dopis děkanovi fakulty architektury Doc.Ing. Josefu Chybíkovi
    CSc.

    Vážený pane děkane,
    děkuji Vám za odpověď na můj dopis z 17.1.2005. Jsem rád,že žiji v době,kdy se vedení fakulty dokáže zastat svých žáků, mezi něž se také počítám. Přeji si,aby tento duch solidarity na fakultě zůstal. Stále se ještě nedokážu vyrovnat s komunistickou zvůlí a arogancí,které z fakulty architektury odvedla do vězení mého profesora Bedřicha Rozehnala a spolužáka Jana Sedláka. Myslím, že etika, umění, svoboda a architektura jsou spojité nádoby. Je to vidět nejenom na společných výrazových prvcích nacistické a soc-realistické architektury, ale zejména na jejím duchu pohrdajícím odlišným uměním a lidmi. Myslím,že období obou totalit, by mělo být studentům, připomínáno. Také by jim mělo být zřejmé, že vracet se k svému učiteli a škole obohacuje obě strany. Zapomínat je pohodlné. Přikládám svoji vzpomínku na pana profesora Rozehnala a jeho působení na naší fakultě. Napsal jsem ji před časem ve snaze,aby jeho jedinečný přístup k studentovi nebyl zapomenut.
    S pozdravem: Zdeněk Gryc

    PS. Ještě jeden člověk, se kterým jsem se setkával za svého studia na fakultě byl komunisty postižen. Jedná se o Ing. Aleše Racka. Ten nás měl v předmětu “ Železový beton“ z katedry Doc.Drahoňovského. Aleša Racek nás měl na cvičeních. Ta se konala v bývalé prodejně Tesly na Husové ulici v roce 53/54. / K dobrým žertům zde patřilo zavřít vybranou spolužačku do výkladu,zbytek si lze domyslet./ Ing. Aleša Racek přišel na školu z VTA. Byl velice vstřícným učitelem, měl poďobanou tvář, možná od neštovic. Měl vazbu na skautskou skupinu v Králově poli. Po opuštění fakulty jsem se dozvěděl,že byl podobně jako Rozehnal a Sedlák zavřen. Odsouzen byl snad na 16 let. Když byl ve výkonu trestu,tak si ho jedna ze skautek vzala v zastoupení. To byl jistě vzácný čin, uvážíme-li, že arch Hamal se po zavření profesora Rozehnala s arch. Evou Rozehnalovou bystře rozvedl. Asi v roce 1988 jsem navštívil katedru pana Prof.Drahoňovského,chtěl jsem ho po létech pozdravit, / syn byl u něj pom.vědem /. Seděl jsem s panem profesorem a povídal. V řeči se mne sám zeptal,jestli nevím proč Aleše Racka, člena jeho katedry, který mu byl také sympatický, zavřeli. Stejně jako on jsem to nevěděl, ani kolik let ve vězení strávil. Pouze jsem se doslechl,že zanedlouho po propuštění zemřel. V této souvislosti mne napadá, zda by Technika neměla nějak evidovat jména,či stručné osudy těch,které postihla nacistická a komunistická zvůle.

  61. Venca říká:

    Docent Chocholoušek by se tetelil blahem…. Být komunisty donucen studovat a pak makat na teplým místečku,muselo být zdrcující

  62. Zdeněk Gryc říká:

    V ŽALUDKU PANA BERKY – PROSINEC 2013
    1. Berka říká:
    Sobota, 21. 12. 2013 v 0:04 upravit
    2. Aha…tak to je ovšem něco jiného.
    Že byste opravdu nevěděl, jak se jmenovala dříve Březinova ulice na „vašem“ sídlišti ? Tak to jste mě teď opravdu zklamal – myslel jsem si, že jste přece jenom trochu větší formát.
    ———————————————
    Opravdu nevím, nikdy jsem žádné jméno ulice nenavrhoval. V dokumentech byly snad označeny pouze sekce typovým číslem.
    ——————————————–
    Svým dotazem jsem sledoval jenom to, že jste sám nemlich stejně rozporuplná postava, jako ten Havel.
    ————————————————
    Tak to jste mi udělal radost, děkuji.
    Můj otec František Gryc se dobře znal s jeho dědečkem V. H. Hugem Vavrečkou v souvislosti s etnografickými znalostmi, které jejich přítel Dr. Černohorský použil ve svém velkém etnografickém dílu: „Moravská keramika“, oba jsou tam jmenovitě uvedeni. Otec si této známosti velmi vážil, a také toho, že mohl jejich byt, bez ohlášení navštívit. Bylo to ještě předtím, než jim byla komunisty ukradena keramika. Po sametu byla vrácena a vystavena na zámečku v Tróji, je tam možná dodnes.
    ———————————————————–
    Pomáhal jste pěkně schovaný za prkýnkem ve své teplé kancelářičce budovat komunistům lepší zítřky, seč vám síly stačily – ale teď tady píšete a mluvíte jako největší antikomunista.
    Fajn, ale napřed jsme museli v budově vybourat kobky cel Babických vrahů, aby se tam dala umístit planografie. Jiří Jirmus mi také umožnil letmo zahlédnout popraviště, v místnostech na soudu, které zaměřoval.
    Odmítl jsem členství v KSČ, které mi nabídla po projednání na ZO KSČ sekretářka ředitele Kavalce, tehdy za svobodna, Mafková. Nedávno jsme si to s úsměvem zopakovali.
    Naše kádrová, paní Tvrzová, při nahodilém setkání, čekajíce vnoučky v MŠ. mi řekla, že dobře znali moje smýšlení.
    Dalo mi léta a moc práce, abych se dostal k těm kádrovým materiálům, které mi nebyly předány. Nějaké fotokopie mám z archivu v Kanicích. Po delších tahanicích mi poslal dne 7. 2. 1996 generál poručík Ing. Jiří Nekvasil fotokopii kádrových materiálů, kde uvedl: V poskytnutých kopiích posudků jsou jména zpracovatelů znečitelněna, aby nedošlo podle čl. 10, odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Z textu posudku namátkově:
    Matka je náboženský fanatik. Otec pracoval po celou dobu, jako obchodní cestující. Oba mají nevyjasněný poměr k našemu státnímu zřízení. . . V tomto duchu byl vychován jejich syn, t. č. ing. Gryc Zdeněk. Jeho chování, postoj ke společnosti atd. Neskýtá záruku, že bude přínosem pro naši lidovou armádu.
    Z otevřených zdrojů, tedy tisku:
    a/ Jiskra 25. Února 1975, věnovaná Vítěznému únoru Zachovejme pokrokové symboly a tradice, Milan Dvořák. . . . samozřejmě, že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jana nákladem 15000 korun na příslušné místo na mostě, kam měl být umístěn. Nestane se tak. . . .
    ————————————————————–
    . . . Musíme naše inženýry architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.
    A pokud některým z nich nejsou tyto myšlenky blízké, ukládat jim vtom smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. . .
    —————————————————————
    Víte jak tuto publikovanou problematiku nesl před-posraný ředitel Stavoprojektu?…

    b/Jihlavské listy 23. 3. 1993. Prostituce, nejen politická. . . kde jsem pronásledování pod patronací a autoritou OV KSČ a ZV KSČ podrobněji zveřejnil.

    c/ Mladá fronta 17. Květen 1990 Boris Dočekal: tajemníkova odpověď: ve svém podniku si dělej, co chceš. Kádrové hodnocení jako zbraň. Kde je kauza podrobněji popsána.

    Tato kauza byla také šetřena úřadem dok. A vyš. zločinů komunismu ČVS:ÚDV -43/Vt-95 Z
    Šikanování za součinnosti OVKSČ A ZO KSČ uzavřel okresní státní zástupce Judr. Arif Salichov usnesením z 16. 12. 1994. Zn 82/94-8
    . . . . . šetření ukazuje, že šlo o jednoznačnou iniciativu Ing. Arch Aloise Kavalce. . . . Odpovědnost za takové jednání však spočívá bohužel toliko v rovině morální, nikoli trestně právní.
    ———————————————————————
    V ŽALUDKU PANA BERKY – PROSINEC 2014
    – dvakrát a má mne má sakra prokouknutýho –

    1. berka říká:
    Sobota, 6. 12. 2014 v 9:13
    To je jako odpověď ? Aha.
    XXXXX doufám promine, že si na chvilku vypůjčím jeho slohový styl :
    milej pane architekte, vy ochránče demokracie – jste akorát totálně zakomplexovanej kolaborantskej dědek, co celej svůj produktivní život akorát lezl do prdele komunistům, kreslil jim sídliště, okupantům ubytovny, chodil pokorně na schůze, lepil do oken praporky, mával mávátkama a tiše přihlížel, jak těm odvážnějším přistřihávali křidýlka. Díky tomu teď trpíte komplexem a proto si to snažíte vykompenzovat slintama o demokracii, o tatíčkovi Masarykovi, o hodném panu Schwarzenbergovi (tu becherovku předhazujte raději jemu, než Zemanovi, protože milej pan kníže ještě za dob Havla tuhle národní fabriku pěkně natvrdo vytuneloval), českém odboji a nesouvislejma kecama o třetích lidech, kteří nebyli tak posraní jako vy.
    Poturčenec horší turka a pokud jste s komunistama vesele kolaboroval, jste úplně stejnej, nebo horší, než oni. A když blbě kecáte o Zápotockým a přitom nejste schopnej přiznat ani takovou banalitu, jakože jste mu postavil na Březinkách ulici, tak je váš morální kredit u mě naprosto nulovej (nepředpokládám, že by vám to nějak vadilo).
    Já taky chodil na schůze, taky platil fond solidarity, taky lepil praporky, taky se bál „aby děcka neměly problém ve škole“. Taky jsem kolaboroval. Ale aspoň držím hubu a nedělám ze sebe třetího odbojáře.
    Fuj, to sem se zas hned po ránu vytočil. Du na chvilku za Ďáskem…
    ——————————————————-
    1. Berka říká:
    Sobota, 6. 12. 2014 v 13:06
    Sedlák, Laštovička, Rozehnal, blablabla, dokola jak kafemlejnek. Pořád se jen oháníte cizími jmény…
    Ale co udělal Gryc ? Jak KONKRÉTNĚ vyjádřil svůj nesouhlas s režimem ? Jak tehdy prezentoval to svoje „svědomí“ ?
    KOLABORANT a basta. Bolestínskej oportunista – kolaborant, kterýho štve že kromě pár nudnejch krabic za ním není v životě nic vidět. Nikdy se nebude chodit na exkurze do žádné Grycovy vily. Nikdy nebudou studenti architektury obdivovat něco co on vymyslel a co zrealizoval. Až to s ním jednou sekne, do tejdne si na něj krom rodiny nikdo nevzpomene. A protože si to není ochoten přiznat, dává všechno za vinu režimu, se kterým vesele obcoval. Jó pane, kde mohl dneska bejt, kdyby ho komunisti nedusili. Operu v Sydney by bejval postavil – takhle je vrcholem jeho tvorby ulice Antonína Zápotockého, na jejímž slavnostním otevření se předpokládám cpal chlebíčkama a nadšeně tleskal projevu o zářných zítřcích socialistické výstavby.
    Já proti vám nic nemám a nejsem žádnej váš soudce. Akorát mi ty vaše nesouvislý slinty přijdou strašně nefér vůči těm, kteří tenkrát doopravdy nějak trpěli – a pro který jste jak vidno tehdy nehnul ani prstem.

  63. Zdeněk Gryc říká:

    PO-KRAČOVÁNÍ TRY-LOGIE:

    1. Berka říká:
    Píšete o „připosraném“ Kavalcovi – a přitom jste byl celý život ještě desetkrát připosranější. Radostně jste načmáral cokoliv co bolševik chtěl a žil jste si za to jako to příslovečné prasátko v žitě. Teď byste ještě chtěl, aby vás národ oslavoval jako velikého architekta a umělce. Komunisti byli hovada. Ale ti co jim věrně sloužili, byli hovada ještě desetkrát větší, přeberte si to jak chcete.
    ———————————————————————————
    Vážený pane Berka,
    Jako hovado jsem v 6 hodin zazvonil štípačkami a koukal to udělat co nejrychleji po 14 hodině.
    Mezitím jsem plnil pracovní příkazy svých nadřízených, později jako vedoucí atelieru už jenom ředitele Kavalce a to až do 7hodin dne, kdy jsme jeli do Humpolce pohřbít Františka Koudelku.
    V tuto hodinu si mne zavolal soudruh ředitel Kavalec, aby mne demonstrativně sprdl. Přizval si k tomu předsedu ZO KSČ soudruha Nováčka, ved. atelieru Sedláka, a předsedu ZV ROH Ing. Sojku. Ten poslední žije, myslím, že už tehdy mu bylo z bačování ředitele natolik špatně, že dosvědčí, co se stalo v souvislosti s mým odmítnutím býti hovadem. tedy v rámci komplexního hodnocení poslušně zlikvidovat arch. Seligu. Likvidaci si nechal odsouhlasit Kavalec na chalupě soudruha vedoucího tajemníka Filipa ve Vilémovských Chaloupkách. Rekonstrukci chalupy dostal atelier včetně všech profesí počínaje geometry písemným příkazem. Rekonstrukce byla úspěšně provedena, ředitel byl přijat Filipem jako díkuvzdání za práci Stavoprojektu v rámci svých 50 narozenin. Filip na jeho slova:“mohu toho Seligu zlikvidovat“ neřekl ano, či ne, řekl:“ve svém podniku si dělej, co chceš“.
    Zajímavé. . . když jsem si na Kavalce stěžoval osobně na ÚV KSČ, tak dotyčný soudruh zvedl přede mnou telefon a dotázal se:“plní Stavoprojekt plán?“,když mu řekli že ano, tak mne vyhodil.
    Víte, proč se tehdy hovado postavilo na zadní a sprdlo ředitele za to, že Koudelka, kterého zneužil a donutil v i po pracovní době pracovat na jeho atriovém domku je jako svědek mrtev. /Kult a Máca v rámci soukromé jízdy ředitele do Třebíče také, stavitel Krátký umřel vedle něj ve své pracovně, když ho chtěl vyhodit z podniku. Jako technický náměstek ředitele věděl, jakej vůl jako architekt-projektant arch. Kavalec je /. Bylo toho dalece více, ale tohle hodně bolelo. Pan ĎÁSEK uvedl, že píše, když se naštve. Já se tehdy naštval moc. Ředitel Kavalec, řečený Lojza, byl zbabělec. Nic podobného se mu ještě nestalo, byl z toho dost vyšinutý a jednání ihned přerušil, vůbec se nedostal k tomu proč si mne na koberec pozval. Tím byla moje omluvenka plaveckému oddílu, kde jsem navázal na svoji letitou činnost z Brna.Uvedl jsem tam, nepřímo to, že mi ředitel záměrně nevyřídil posunout prac. dobu o půl hodiny, abych mohl vést plavecký výcvik dětí. Žádost vlastnoručně doplnil Oldřich Háj. Soudruh ředitel byl rafinovaný tyran, práci na Koudelkovi vymáhal pod slibem-pohrůžkou, že mu zajistí dobrý výpočet důchodu. Se mnou jednal s pohrdáním tak, že přes četné urgence u sekretářky žádost jednoduše nevyřídil.
    Legrace že. . . . Ryšavá mi na další urgence říkala, že budou Vánoce, takže se soudruh ředitel asi ustrne. /paní Ryšavá dojížděla z Dušejova, třeba by si i dneska vzpomněla/. Zásadním problémem bylo, že hovado odmítlo podepsat svinstva na arch. Seligu, schopného architekta, který mohl ohrozit ředitele v jeho funkci. Takže v rámci nomenklatury musel odstranit vedoucího atelieru a sepsat hnůj sám s předsedou ZV KSČ. Tento hnůj se natolik lišil od obvyklé řeči kádrováků, že se tomu v podniku kam vykopaný Seliga nastoupil, vysmáli. Soudruh ředitel si v podniku nedělal, jak uváděl Zeman právo na první noc, ale na jinou. Tohle šetřila komise OV KSČ, vedená podpluk. Kubicou v rámci pravomocí tajemníka pro průmysl OV KSČ Dvořáka. Soudruh ředitel dostal nejvyšší stranický trest „stranickou důtku s výstrahou“, a soudruh tajemník Kavalcovu chalupu v Klátovci. Je fakt, že komunisté trpěli leccos, ale tohle nikoli.
    Hovado mělo ve své pracovní skupině skromného a laskavého Františka Koudelky, nad jehož rakví jsem odmítl dále žrát ředitelovu zvůli. Koudelka měl i velké sociální cítění a entuziasmus v rámci něho vstoupil po osvobození v roce 1945 do KSČ. Ředitel mi již předtím mi vytýkal, že mám na svůj pracovní kolektiv špatný vliv. Šlo o prověrky po roce 1968,které byly pěkně ošklivé. Odporně zaobalené texty, asi tak ve stylu pozdější Anticharty, kde vlastně taky nic špatného nebylo a šlo pouze o to namočit čumák do vlastních chcánek. Kdo si pamatuje na tu dobu, tak ví, jak se straníci pěkně klepali, od soudruha předsedy Prchala, který nejprve ani chleba ani vody pro sověty. Ředitele Milana Fialy, který sbíral podpisy na neutralitu. Neutekl před holandskou televizí, která si přišla natočit schodiště, kde političtí vězni se zavázanýma očima padali. Tehdy František Koudelka vždy skromně odděn si vzal své svatební šaty s bílou košilí a symbolickou černou kravatu,šel manifestačně vrátit legitimaci KSČ.
    Na PhDr. Františka Hoffmanna, ředitele muzea byl činěn velký nátlak, aby odvolal to, co jsme v té d obě podepisovali. Úplně ho slyším:“nejsem žádný hrdina, co jsem podepsal, to jsem podepsal“. /Píšete o „připosraném“ Kavalcovi – a přitom jste byl celý život ještě desetkrát připosranější./
    Hoffmannovi nejsou taková sprostá hovada jako pisatel, takže nikdo asi neví, že soudruh Kavalec jako pracovník OV KSČ si vzal osobně za úkol zlomit Hoffmanna přes jeho ženu. Hoffmanna sice nezlomil, ale způsobil, že jeho paní se zhroutila a byla hospitalizovaná na psychiatrii. S paní Hoffmanovou jsme na to trauma vzpomněli při jejich symbolické návštěvě na radnici.
    —————————————————————-
    Ředitel Kavalec na sebe vzal hrdou roli komunisty a poslal mi nevyplaceně balík s doprovodným dopisem:
    Kádový materiál xxx/96 9. 4. 1996.
    Milý kolego,
    Pro Tvoji další činnost a informaci zasílám vlastní kádrový materiál z dob nedávno minulých.
    Ing. Arch Alois Kavavalec + podpis v. r.
    Šel jsem za Okr. prokurátorem a na jeho radu odeslal tento materiál 15. 4. 1966. Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu a na vědomí Policii ČR.
    ————————————-
    PREZIDENT VÁCLAV HAVEL je název tohoto blogu. Byla to charta 77, která mne ovlivnila, abych co desetkrát připosranější se pokoušel nebejt hovado a hájit se. Žádostí a stížností mám menší archiv. Od ÚV KSČ, kde jsem se osobně seznámil s interiéry, až po soudruha Štěcha se kterým jsem jednal na KV ROH, naproti domu umění v Brně. Vždycky, když ho zahlédnu v televizi, tak si na jeho obličej vzpomenu, je pořád stejný, nestárne. Leč soudruzi postupně, včetně něj, dlouhodobě onemocněli, jak uvedli v odpovědích, než nakonec po létech vyřídili kauzu.
    Vrácení dokumentů stížností a svědectví zaměstnanců, které mi Kavalec ukradl. Prošly rukama tehdejší kádrové referentky, takže se nedaly snadno zničit. Nakonec byl nucen na nátlak JMKV ROH, kde tehdy Štěch působil, je vrátit řediteli Stavoprojektu arch. Mazalovi, který mi je osobně předal. Mohu vás ujistit, že bejt v roli hovada ve Stavoprojektu, kdy jsem věděl, že kolegové rizkují, abych s nimi byl viděn, nebylo příjemné. Můj skvělý kolega Pavel byl jediný, kdo mi řekl, že si ho Kavalec zavolal a úkoloval ho těmito slovy:“pohlídej toho hajaláka“.
    Toto je pouze stručný a blbě napsaný pokus přiblížit dobu po vstupu vojsk v roce 1968.
    Bohužel nedokážu dost přesvědčivě vyjádřit, co se tehdy v Jihlavě zlomilo. Těžko se někdo bude hrabat v archivu, aby se podíval, co napsal Hoffmann, Kába o Greclu. Vidím v tom počátek zkázy historického jádra Jihlavy. Pro mne osobně to bylo nedotažení vize Březinek, zejména pěší napojení lávkou na město.
    Dne 3. prosince 2013 měl PhDr. Žlůva přednášku Jihlavský renesanční dům. Pak jsem se šel aktuálně podívat do Sklípku, kterému jsem věnoval po léta úsilí. Radami mi zde pomohl doktor Hoffmann, doporučil motivy sgrafit upomínajících historické události v Jihlavě a legendu o Sklípku. Pokud prosím má někdo trochu vkusu a citu, běžte se podívat, uvidíte, že je neuvidíte.

    „hovado ještě desetkrát větší“ je z to fakt smutné, Jihlava má nejenom pod Sklípkem ale i v duších tajemný a rozsáhlý podzemní labyrint…

  64. Svatopluk Beran říká:

    Máte pravdu že velice mnoho občanů Kuby emigruje a když je to při emigraci do Spojených Států tak zemřou na moři. Vy ale opět jak vidím, neznáte vůbec, ale vůbec dějiny kubánského ostrova a pravděpodobně ani celé karibské oblasti, Střední a Jižní Ameriky. Jsou to právě Spojené Státy, které jako jediné nesou vinu na celém tomto stavu. Tak jako nás a Maďarsko vojensky okupoval Sovětský Svaz, tak se to samé stalo téměř každé zemi na opačné polokouli ze strany armád nebo tajných služeb Spojených Států. Některým i několikrát za sebou, když odmítli odvádět tribut nebo sloužit jako opěrné body americké expanzivní zahraniční politiky. Důvod? Monroova doktrína, americké nadnárodní společnosti a nezbytnost potřeby levných surovin pro občany Spojených Států. Pokud budete mít zájem můžeme začít právě Kubou, kterou podle Pařížské mírové smlouvy z roku 1898 měli Spojené Státy, okamžitě po vykonstruované ,,kauze beli,, s křižníkem Mein v Havanském přístavu a vojenské intervenci na tomto ostrově, bez výhrady opustit. Což neudělali, dokud si nepřipravili hospodářské a vojenské vazalské navázání Kuby na Spojené Státy. Což ještě několikrát zopakovali. To co provádělo a doposud provádí USA proti tomuto ostrovu, je horší než to co prováděli sověti s námi. Ekonomické násilí, vojenský nátlak, teroristické akce při nichž umírali stovky lidí, létali do povětří cukrovary, hořela cukrová třtina, sabotáže ve fabrikách. Dá se říct, že i jeden z prvních teroristických útoků na letadla byl právě útok placený a vedený přes CIA Spojenými Státy na kubánské letadlo a zahynulo při něm kolem sedmdesáti lidí. Že je nynější česká PR po 89 roce hodně dobrá to se nedivím, ale že dokáže takhle zmanipulovat i vysokoškolsky vzdělané občany, to teda čumim. Ještě jednou. Tvrdím že neznáte dějinné vztahy mezi Kubánským ostrovem a Spojenými Státy a proto argumentujete takto zjednodušeně.

  65. Svatopluk Beran říká:

    Na Karlově universitě mají prostudované dějiny a zmapovaný „Bermudský troj-úhelník“ v jehož časo-prostoru se odehrál vstup Zemana do KSČ v roce 1968 – 1970. Palachovo sebeobětování 16. ledna 1969.

    Takže podle vašeho časoprostoru pane Gryc a časoprostoru studentů na Albertově, Zemana nepřispěl sám přímo k upálení studenta Palacha, ale nepřímo tak učinil tím, že chtěl zevnitř KSČ přispět k její změně, vstupem do ní. Domníváte se tím tedy, že pokud by sem nepřijela vojska Varšavské smlouvy a tehdejší perestrojka by pokračovala, tak by se student Palach upálil také? Jinak mi vaše vysvětlení časoprostorového myšlení studentů nedává význam ve smyslu obvinění Zemana s podílu na jeho smrti. Palach se upálil, Zeman vystoupil. Oba proto že sem přijeli okupanti. Měli jsme se snad podle vás upálit všichni? Aby se upálil celý národ protože je okupován. To se snad ještě nikdy v historii nestalo. Měli jsme být podle vás první?

  66. Svatopluk Beran říká:

    . . . . Jak je Putna lidsky postižen, myslíte, nebo víte, fysicky, nebo psychicky?

    Skutečně chcete na toto téma slyšet odpověď pane Gryc. Pokud řeknete ano, klidně vám odpovím. Chci věřit tomu, že i vy mi pak odpovíte na mou otázku.

  67. Svatopluk Beran říká:

    O Rusácích na Pístově toho moc nevím, ale jako čtrnáctiletí kluci jsme si založili osadu TO Zlaté Údolí a chodili dozadu na tankodrom nad Rančířovem. Ještě v září přímo v jejich táboře jsme je přemlouvali aby od nás odešli, že je tady nechceme a že tu žádná kontrarevoluce není. Byli jsme tam asi třikrát. Samozřejmě nám nevěřili, ale diskutovali o tom s námi. Po třetí návštěvě jsme toho zanechali. Oni dostali zákaz nás tam pouštět a my pochopili, že jsme je nepřesvědčili. To ale asi nebyl odboj, že?

  68. Svatopluk Beran říká:

    Ano lidská a národní slušnost,jak na tom v současnosti jsme?
    Smlouvy, které se týkaly nás byly porušeny mnichovskou zradou. Další průběh je znám, není založen na smlouvách, ale na jejich nedodržení a zákeřných přepadení Polska na východě a Pearl Harbouru v tichomoří.

    Pane Gryc Mnichovskou smlouvu podepsala Francie a tím, jak vy tvrdíte ,,morálně,, byla Francií znehodnocena i smlouva Francie se Sovětským Svazem. Vy necítíte co to znamenalo pro Rusko tehdy? Že i po celkovém obsazení naší vlasti iniciovali dál smlouvy proti Německu se západními mocnostmi a oni na ně nepřistoupili. To že se o tom dnes veřejně nepíše, protože se opět jak za vlády jedné strany přepisuje historie, neznamená že se to nedělo. Na východě se chtěli k surovinám SSSR dostat Japonci, která do jejich militantní podoby vyšlechtili Spojené Státy, díky výnosnému obchodování s Japonci a bohatnutí tím. Znáte vůbec nějaké obchodní smlouvy z období po roce 1930 mezi Japonskem a USA, víte vůbec jaké množstvý ropy, železné rudy a technologií bylo do Japonska prodáno ze Spojených Států. Vy nevíte v totom ohledu vůbec nic a manipulujete PR nesmysly. Co to tu pořád nezlobte se ,,melete,, za hlouposti ohledně předválečných událostí. Prakticky výhradním zásobovatelem pro Japonsko byli před 2SV Spojené Státy. Bylo jen otázkou času kdy Japonci napadnou Spojené Státy, protože je Spojené Státy začli pomalu odřezávat od přísunu surovin.

  69. Venca říká:

    Tak jen bych dodal,že Usa zásobovaly bavlnou i wehrmacht. Až do napadení Polska.

  70. XXXXX říká:

    Já bych vsadil na spiknutí iluminátů.

  71. Svatopluk Beran říká:

    Nejsem si úplně jistý, jestli to bylo zrovna spiknutí polyvinylchloriďáků, ale busines to byl určitě výnosnej. 🙂

  72. Ondra říká:

    Tak jak si procházím jednotlivé příspěvky, tak přicházím k závěru že pan Beran rozumí „celému“ vývoji a problémům světa ( Japonské vers. USA před 2sv.válkou, smlouvy evropských státu před 2.sv.válkou, rok 68 – 14tí letý hrdina přemlouval Rusy k odchodu, vývoj poválečné světové ekonomiky a ještě bůhví čeho ). Zajímavé.

  73. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:

    Pátek, 5. 12. 2014 v 15:41

    Na Karlově universitě mají prostudované dějiny a zmapovaný „Bermudský troj-úhelník“ v jehož časo-prostoru se odehrál vstup Zemana do KSČ v roce 1968 – 1970. Palachovo sebeobětování 16. ledna 1969. Schwarzenbergův boj proti totalitě nacismu a komunismu a návrat do vlasti v roce 1989.
    ——————————————————-
    Podle mne chtěl Zeman situaci v naší republice změnit podobně jako student Palach. Student Palach svou životní situace psychicky nezvládl a rozhodl se protestovat krutou sebevraždou.

    To se jako dnešní studenti podle vás pane Gryč domnívají, že Zeman polil a zapálil studenta Palacha?
    —————————————————————————-
    Já jsem žádnou obdobnou pitomost neřekl, ani nenapsal.

    To jste napsal vy ne? Sám něco vymyslíte a uvedete …. „podle vás pane Gryč“ …..
    a chcete obsáhle diskutovat. Myslím, že už jsem četl obdobný názor jednoho z diskutujících.

    PROČ VÝZVY, ABYCH O TOM DISKUTOVAL?

    PS. Vyzýval jste mne abych studoval i jiné prameny.
    Tento blog jsem nějak nazval a zahájil, jak se uschopním tak se pokusím pod svým jménem i jako řádně erudované hovado, doplnit a objasnit smysl blogu KVĚTEN 1945.

    PPS. 1. Berka říká:
    Píšete o „připosraném“ Kavalcovi – a přitom jste byl celý život ještě desetkrát připosranější. Radostně jste načmáral cokoliv co bolševik chtěl a žil jste si za to jako to příslovečné prasátko v žitě. Teď byste ještě chtěl, aby vás národ oslavoval.

  74. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:

    Neděle, 7. 12. 2014 v 19:35

    Pane Gryc Mnichovskou smlouvu podepsala Francie a tím, jak vy tvrdíte ,,morálně,

    Proč mi to podsouváte? nic takového jsem „ne-tvrdil“

  75. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:

    Neděle, 7. 12. 2014 v 19:01

    O Rusácích na Pístově toho moc nevím, ale jako čtrnáctiletí kluci jsme si založili osadu TO Zlaté Údolí a chodili dozadu na tankodrom nad Rančířovem. Ještě v září přímo v jejich táboře jsme je přemlouvali aby od nás odešli, že je tady nechceme a že tu žádná kontrarevoluce není. Byli jsme tam asi třikrát. Samozřejmě nám nevěřili, ale diskutovali o tom s námi. Po třetí návštěvě jsme toho zanechali. Oni dostali zákaz nás tam pouštět a my pochopili, že jsme je nepřesvědčili. To ale asi nebyl odboj, že?
    ————————————–
    Byl a velkej!
    Škoda, že 14 letí hoši toto tankové vojsko nepřesvědčili. Rusáci čekali na někoho staršího, jako byl Kocáb.
    Na koho to Pražáci v roce 1989 volali „nejsme děti“, včetně nápisů, aby se vrátili k domů k čekajícím Natašám.

  76. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:

    Pondělí, 8. 12. 2014 v 7:34

    Nejsem si úplně jistý, jestli to bylo zrovna spiknutí polyvinylchloriďáků, ale busines to byl určitě výnosnej. 🙂
    ——————————————–
    Jasně BUSSINES JE BUSSINES a to i dneska, lidé nejenom z politiky, ale i z rumu slepnou.

  77. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:

    Neděle, 7. 12. 2014 v 18:44

    . . . . Jak je Putna lidsky postižen, myslíte, nebo víte, fysicky, nebo psychicky?

    Skutečně chcete na toto téma slyšet odpověď pane Gryc. Pokud řeknete ano, klidně vám odpovím. Chci věřit tomu, že i vy mi pak odpovíte na mou otázku.
    ——————————————-
    Rád bych na nějako stručnou neposunutou odpověděl, ale už nevím kde ji najít .To víte hovado to nesvede a 10x větší už vůbec ne. Navíc si to Putnovi já nemyslím,otázku tedy s omluvou stahuji.

  78. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:

    Neděle, 7. 12. 2014 v 18:38

    Na Karlově universitě mají prostudované dějiny a zmapovaný „Bermudský troj-úhelník“ v jehož časo-prostoru se odehrál vstup Zemana do KSČ v roce 1968 – 1970. Palachovo sebeobětování 16. ledna 1969.

    Takže podle vašeho časoprostoru pane Gryc a časoprostoru studentů na Albertově, Zemana nepřispěl sám přímo k upálení studenta Palacha, ale nepřímo tak učinil tím, že chtěl zevnitř KSČ přispět k její změně, vstupem do ní. Domníváte se tím tedy, že pokud by sem nepřijela vojska Varšavské smlouvy a tehdejší perestrojka by pokračovala, tak by se student Palach upálil také? Jinak mi vaše vysvětlení časoprostorového myšlení studentů nedává význam ve smyslu obvinění Zemana s podílu na jeho smrti. Palach se upálil, Zeman vystoupil. Oba proto že sem přijeli okupanti. Měli jsme se snad podle vás upálit všichni? Aby se upálil celý národ protože je okupován. To se snad ještě nikdy v historii nestalo. Měli jsme být podle vás první?
    ————————————————-
    Vaší kompilaci nerozumím, stejně jako některým uměleckým dílům, hudebním, sochařskými, malířským nerozumím rovněž.
    Chápu po-staru, souvisí to s věkem, rozumím jenom těm, které mají logický pochopitelný obsah a přijatelnou formu.
    Prosím o omluvu.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I