Blog Jihlavských listů

RUSKÁ TELEVIZE LŽE

ÚSTR: Lidé „bratrská” vojska v srpnu 1968 nevítali.
Ruská televize lže.
Vojska pěti armád Varšavské smlouvy vedená Sovětským svazem vpadla v srpnu 1968 proto, že fašističtí kolaboranti a západní Němci v Československu plánovali krvavý státní převrat a teror a připravovali půdu pro invazi Severoatlantické aliance, uvedla ruská státní televize s tím, že Čechoslováci vojáky „bratrských” zemí vítali. Nic z toho není pravda, řekla Novinkám historička z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Muriel Blaive.

Sovětské tanky na Václavském náměstí v srpnu 1968
FOTO: ČTK
Zůstali 23 let
Invazi do Československa bez vědomí představitelů československého státu uskutečnil Sovětský svaz 21. srpna 1968 spolu se satelitním Maďarskem, NDR, Bulharskem a Polskem.
V prvním sledu vtrhlo do země zhruba 100 tisíc vojáků s 2300 tanky a 700 letadly. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na 750 tisíc vojáků a 6000 tanků.
V zemi do počátku 90. let zůstali jen Sověti.
Dnes 17:37 – Praha
Důvodem invaze byly politické změny v Československu. „Bylo to samozřejmě Pražské jaro a pokus Komunistické strany Československa v čele s Alexandrem Dubčekem vytvořit novou formu socialistického uspořádání, které by méně vycházelo z diktatury a více ze skutečné podpory lidí, a také by mělo rozumněji koncipovanou ekonomiku,“ upozornila Blaive.

Všechny zdroje poukazují na všudypřítomné znechucení a nenávist vůči okupantům.Muriel Blaive
Žádný ozbrojený státní převrat se v Československu nepřipravoval. „Dubček byl loajální komunista, který mimo jiné vyrostl v Sovětském svazu. Nikdy by úmyslně neohrozil komunismus v Československu,“ poznamenala historička.
Ruská televize: Fašisté a NATO chystali v Československu teror

Lidé Sověty nevítali
První kanál ruské státní televize přišel tento měsíc kromě jiného s tvrzením, že lidé v Československu invazi podporovali, tedy až na skupinu v centru Prahy, která se aktivně bránila. Muriel Blaive potvrdila, že aktivní odpor kladlo málo lidí v centru hlavního města, hlavně kolem budovy rozhlasu. „To ovšem vůbec neznamená, že by Češi a Slováci podporovali invazi! Naopak všechny zdroje poukazují na všudypřítomné znechucení a nenávist vůči okupantům,“ poukázala historička.
„Bylo ale jasné, že jakýkoli boj ze strany občanů by nikam nevedl, zvláště když československá armáda zůstala v kasárnách. Lidé, snad oprávněně (to je téma, které se v českých dějinách opakuje), usoudili, že proti tankům nemají šanci, tak raději protestovali ‘pacifisticky’,“ dodala.
NATO se drželo zpět
Rovněž tvrzení, že v ČSSR v roce 1968 žilo více než 300 000 západních Němců, považuje za zcela absurdní: „Vždyť to byli Němci, kteří tu žili dávno před rozdělením Německa v roce 1949 – byli to prostě českoslovenští Němci. A žádný puč nepřipravovali, naopak, po roce 1948 se spíš snažili integrovat do české společnosti“.
Západ dával jasně najevo, že nebude zasahovat do části Evropy kontrolované Sověty.Muriel Blaive
Podobně absurdní je podle ní to, že ruská televize připisuje Klubu 231 snahu rozvrátit režim. „V roce 1968 Klub 231 jen hledal možnost, jak ubránit a uznat bývalé politické vězně,“ vysvětlila Blaive.
Klub 231 sdružoval politické vězně režimu. Byl založen na jaře 1968, ale záhy po invazi armád Varšavské smlouvy byl zakázán a rozpuštěn jako „centrum kontrarevoluce“.
Ani informace Rusů o tom, že se do Československa chystala vtrhnout Severoatlantická aliance, se nezakládá na pravdě. Vpád NATO do ČSSR podle Blaive „v žádném případě“ nehrozil.
„Západ dával jasně najevo – už v roce 1953 ve východním Německu a v roce 1956 v Maďarsku, stejně jako v roce 1968 v Československu a později v roce 1981 v Polsku –, že nebude zasahovat do části Evropy kontrolované Sověty,“ objasnila historička. Důvodem vpádu vojsk do ČSSR bylo především to, že Sověti nemohli snést představu, že by zdejší komunistický režim mohl stát na něčem jiném než na hrubé moci a síle. „Pokud možno jejich,“ doplnila.
Pouhý přístup k informacím nestačí
„Na ruském přístupu je dobře vidět, jak efektivní může být propaganda, která trvá více než 40 let. A pro nás je to především další příklad toho, jak důležité je mít demokratickou společnost s nezávislou historickou reflexí. A také se tu dobře ukazuje, že pouhý přístup k informacím – bez důkladné občanské práce se společností i s médii – sám o sobě prostě nestačí,“ uvedla Blaive pro ČTK.
Podle ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Oldřicha Tůmy je film „pozoruhodným návratem k nejzprofanovanějším metodám sovětské propagandy, jimiž se Moskva v roce 1968 pokoušela obhajovat intervenci“. Ta podle mezinárodního práva nebyla ničím jiným než nevyprovokovanou agresí proti suverénnímu státu, upozornil historik.
„Mohli bychom uvést dostatek odborných studií a dokumentů, které by vyvrátily jednotlivá tvrzení, s nimiž tvůrci toho ‚dokumentu‘ operovali. Těžko však přesvědčovat přesvědčené a žádat prostor k vysvětlení a podání relevantních faktů tam, kde to není možné. Snad by stálo za to se proti vyznění ‚dokumentu‘ ohradit, ale to by asi muselo být na jiné úrovni než mediální či historicko-odborné,“ poznamenal pro Novinky historik ÚSTR Martin Tichý.
České ministerstvo zahraničních věcí (MZ) se ke kauze nevyjádřilo. „K informacím médií MZV stanoviska nevydává,“ uvedl úřad.

Většinou se ozývám, když mi něco vadí. Přestože vlastně není co chválit, tak dneska udělám vyjímku. Nevím jak Vás, ale mě v práci nikdo neříká: „Hele Josef, dneska pracuješ stejně jako každej jinej den – jsi vážně borec!“. Ono se totiž předpokládá, že když děláte nějakou práci, tak že ji budete i skutečně vykonávat. Nejinak jsou na tom i strážníci MP Jihlava. Přesto je pochválím.

Mnohokrát jsem tady kritizoval zbytečné paňáky, dobře placené z našich daní, co se každé všední ráno navlečou do reflexních vest a jdou postávat k přechodům. Tedy ne že by zastavovali dopravu aby umožnili dětem bezpečné přejití vozovky. Prostě tam stojí, na každé straně přechodu stojí jeden zbytečnej pinďulák a čumí. Čumí jak děcka čekají až jim řidiči zastaví a nechají je přejít. V horším případě se pinďuláci slezou na jedné straně přechodu a mnohdy zády k přechodu spolu kecají spolu nebo s kolemjdoucími kamarády. Typicky na křižovatce ulic Žižkova+Seifertova a mnohdy taky strážnice na přechodu u školy Havlíčkova. Nejen že nedělají to, za co je platíme, ale svou zbytečnou exhibicí v reflexních vestách těsně u přechodu strhávají pozornost řidičů na sebe a logicky jí pak řidiči míň věnují přecházejícím dětem.

Světlou vyjímkou v posledních letech býval (a stále je) strážník na přechodu Sokolovská+Smrčenská, který snad jako jediný nestál, blbě nečuměl a do té silnice skutečně vlezl. To jsem oceňoval zvlášť u těch menších školáků s obříma aktovkama. Tento týden jsem ovšem málem naboural, to když i strážnice na přechodu u školy Havlíčkova hnuly zadkem a do silnice vlezly taky! Koukal jsem na to jako na zjevení. No jen si to představte! Měšťák co dělá svou práci, která má dokonce i smysl! To se hned tak nevidí. Ono se možná v MP Jihlava skutečně něco děje, vždyť už jsem je dlouho neviděl sázet pokutičky nešťastníkům u Alberta na Kollárově ul.  a dokonce když jsem se nedávno spletl, tak světe div se – nedostal jsem okamžitě pokutu, ale strážník mi normálně řekl, že stojím blbě ať si PROSÍM (!) přeparkuju. Chápete to? V Jihlavě! Nemyslitelné se stalo skutkem. Jeho číslo jsem si bohužel nezapamatoval, byl jsem z toho „prosím“ úplně perplex, ale sakra – tohle je to co lidi od MP chtějí a proč si ji platí.

Doufám, že popsané chování strážníků nebyla jen souhra náhod a v MP Jihlava někdo konečně dostal rozum – uvidíme…

KSČ 21

NOČNÍ VLCI – vítáme vás
Je smutné, když si uvědomíme, co dělá oficiální propaganda proti průjezdu ruských motorkářů jen proto, že se jim to nehodí do jejich plánů lživě překrucovat historii.
Spanilá jízda Nočních vlků se koná u příležitosti 70. výročí osvobození Československa Rudou armádou a konce II. Světové války. Jsou to potomci těch, kteří neváhali položit své životy za naši svobodu.
Plán německých fašistů vyhladit český národ jako podřadnou rasu známe a nebýt hrdinství vojáků Rudé armády, tak se jim to podařilo.
150 000 padlých vojáků Rudé armády na území Československa si zaslouží naši úctu a vděk ještě na mnoho příštích generací. Na tom nezmění nic ani placení váleční štváči co slovně napadají Rusko a prezidenta Vladimíra Putina.
Prezident Vladimír Putin je zárukou světového míru, važme si toho. Nepřipusťme, aby se opakovaly hrůzy II. Světové války.
Noční vlci pojedou spanilou jízdu na počest hrdinů Rudé armády a na počest ukončení nejstrašnější války v dějinách. Přivítejme naše slovanské bratry a poděkujme jim za hrdinství jejich předků.
Zdeněk Klímek
———————————————-
Pravda už je skoro noc…
Právě skončil na ČT2 Hřbitov pro cizince
19. 5. 2015, 21:40 – ČT 2
Film, ČR (1990), 80 min, Skryté titulky, stereo vysílání
Režie: J. Dudek
Hrají: J. Dvořák, J. Bartoška, L. Šafránková, V. Zawadská, R. Hrušínský ml., L. Vostrčilová, D. Veškrnová, J. Somr, J. Plachý, A. Kreuzmannová, J. Teplý, P. Pípal, O. Sklenčka, J. Knot, P. Malý, O. Vlach, M. Štibich
Drama ČR (1990). Drama inspirované osudy československých letců, příslušníků slavné britské RAF, po návratu do vlasti. Scénář J. Hubač. Kamera A. Nožička. (76 min)

Tragikomický příběh z tragikomické doby – tak by se dala charakterizovat hra Jiřího Hubače, která měla premiéru v květnu 1991. Drama dvou kamarádů, kteří za války jako čeští letci bojovali v Anglii a po návratu domů museli prožít tak dobře známé martyrium, je příběhem o síle přátelství, odvaze překročit sám sebe v utkání s násilím i o právu na zachování lidské paměti. Televizní film s celou plejádou našich výborných herců byl poctěn prestižní mezinárodní cenou Prix Europe v Reykjavíku. Vážnou, charakterní roli si v dramatu zahrál oblíbený komik Josef Dvořák.

Předtím byl na ČT 2
Největší tankové bitvy III: Závěrečné boje o Itálii
19. 5. 2015, 20:00 – ČT 2
Dokument, Kan./N/It. 55 min, Premiéra, Skryté titulky, stereo vysílání

Dokument Kan./N/It. Opakování 24.5./ČT2 a 26.5./ČT2. Itálie 1944. Spojenci se snaží osvobodit zemi od německé nadvlády, zatímco Hitlerovy jednotky přeměňují každý horský hřeben v nedobytnou pevnost. Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí

Dnes krásná a poklidná země je pomyslnou spojnicí Evropy, Asie a Afriky, a proto byla v dějinách terčem mocenských snah všech velkých říší rozkládajících se na pobřeží Středozemního moře. Asi nejtěžší boje zde svedli Němci a Spojenci za 2. světové války. 10. července 1943 se v rámci spojenecké invaze vylodily na jihovýchodním pobřeží Sicílie u města Pachino tisíce kanadských vojáků. Spojenci obsadili Sicílii během pouhých šesti týdnů a na počátku září zahájili invazi na pevninu. Itálie kapitulovala. Německo se však nadvlády nad svým dosavadním spojencem nechtělo jen tak vzdát. Na jih Evropy poslali šedesát svých nejlepších divizí. Ty měly zabránit spojeneckému průlomu k jižním přístupům Třetí říše. Právě kanadské tankové jednotky sehrály v bojích n a Apeninském poloostrově klíčovou úlohu a jim je věnována dnešní dramatická efektní rekonstrukce.

Těch se zůčastnil , můj přítel kpt, anglického dělostřelectva Leopold Havlík. Ten po bojích zajistil a převzal výstroj Protektorátího vojska bojujícího ve spolupráci s Hitlerem v Itálii.viz:
Kpt. Leopold Havlík
Použitý text z knihy Milady Vávrové Rytíři Vysočiny (Jihlava, nákl. vl. 1996) str. 58-62. Zdroj:deník letce RAF Zdeňka Skořepy a vzpomínky jeho ženy Marie.
Kpt. Leopold Havlík, anglické dělostřelectvo a mise čsl. V Itálii.
„Valašský „ogar“, narozený 8. srpna 1914 v Rožnově pod Radhoštěm. Svého otce nepoznal, padl v I. Světové válce. Maminka se vdala podruhé. Dobrovolně se dal na vojnu k 108. Dělostřeleckému pluku v Hranicích, po roce nastoupil do Vojenské akademie a byl r. 1937 vyřazen jako poručík dělostřelectva.
Nevlastní otec za jeho emigraci zahynul v koncentračním táboře. Z tábora ve Svatobořicích se vrátila jen maminka a nevlastní bratr Víťa. V domku Havlíkových žila pouze Leopoldova snoubenka, slečna Mánička. Slečna Mánička bylo děvče statečné. Neohroženě po celou, nebezpečnou dobu, převáděla naše lidi přes hranice na Slovensko – do emigrace. Objevil se u ní i R. Pernický, hledal Leoše, s nímž mínil odejít za hranice. Ten byl ovšem už pryč, ale Ruda Pernický jej dostihl v Polsku. Každou sobotu, slečna Máňa, s batohem, v němž měla napečeno a vyprané prádlo pro uprchlíky, čekávala v určitou hodinu, /většinou o 13 hodině/na určeném místě, nezastavily ji ani represálie po atentátu na Heydricha. Jednou se u vrátek objevil vysoký muž s prosbou, aby ho ukryla, že ho honí gestapo. Co když je to finta, past? Provokatérů bylo v té době bohužel, dost. Odmítla jakýkoli kontakt, až když už trochu zoufalý muž, se vytasil s dopisem jejího švagra Zdenka z Prahy. Poznala švagrův rukopis a muže jménem Lustig – byl to dokonce Žid – v blízkosti domku schovala, převedla pak přes hranice i jeho. Dál, i když opatrně pokračovala ve své převaděčské činnosti. Dost i z dnes známých osobností by to mohlo potvrdit, ostatně její činnost je zachycena i v dokumentech MNO po válce. . . .
. . . . . až v listopadu 1945 přišel slečně Máně dopis z Itálie. Dopis krásný. A že se chce Leopold s ní oženit. Pocity netřeba líčit.
O dovolení odjet se do vlasti oženit, musel Leoš žádat v Anglii. Velitelství mu nabízelo britské státní občanství. „Jsem v první řadě Čechoslovák!“ odmítl.
Dostal tedy hezké písemné poděkování s královskou korunkou za dobré služby a pádil domů. Dne 11. Března si s Máničkou řekli „ano“. A na tři měsíce se vrátili spolu do Itálie.
Kapitán Leopold Havlík po návratu do Prahy získal jednopokojový byt, místo na generálním štábu a přednášel na válečné škole. Když čekali prvního syna, byl v roce 1949 z armády vyhozen a dostali i výpověď z bytu…
Proč jen nevyužili nabídky letce Antonína Nováka již v roce 1948?…zde to nebude dobré, vracím se do Anglie – sbalte se, vezmu Vás sebou… nabídka lákavá, jenže tu byla Leopoldova maminka, tolik ji miloval, Leopold ji nemůže vystavit nebezpečí nového uvěznění, dost si vytrpěla za Němců ve Svatobořicích. Ne to by si nikdy neodpustil. Zůstali doma.
Leoš jezdil kopat do Žďáru nad Sázavou, soudruzi mu nedovolili jiné zaměstnání než dělnické. Ve Žďáře se stavěl Žďas. Přes týden bydlel v maringotce, na neděli se vracel domů. “ /potud výňatky z Rytířů Vysočiny M. Vávrové/.
———————————
Havlíka – kopáče – dělostřelce, si povšimli při zaměřování výkopů. Ze Žďasu na HUKO v Košicích. Pak do Stavoprojektu. Zde navázal přátelství s naším kolegou, Ing. arch. Jiřím Šubrtem, komunitou a židem, který na rozdíl od své manželky přežil koncentrák. Šubrt se k němu, podobně jako později k dceři vězněného Profesora Rozehnala, skvěle zachoval a získal pro něj byt. O Stavoprojektu, sledování Havlíka STB a Min. vnitra, které nikdy neskončilo, jsem toho už dost napsal jinde.
Zdeněk Gryc, tedy v souvislosti s:
Na poli lidských konfliktů ještě nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu.
Churchillův projev o Bitvě o Británii 20. 8. 1940. a . . . Kdo se hrabe jen v minulosti, stane se jen onou příslovečnou starou strukturou, která už nemá dnešnímu světu co říci. . . Nebylo by lepší na stará kolena věnovat se raději angličtině, než tahání kostlivců ze skříně?
čtenář | 2015-05-16 16:39:46 | Reagovat
————————————————————————–
MINULOST PO 70 LETECH
Do dopisů čtenářů JL jsem vložil příspěvek s ilustrační fotografií.
TAKŽE JSEM UPŘÍMNĚ RÁD, jako projektant OV KSČ JIHLAVA, ŽĎÁR, BA I ZNOJMA ŽE NYNÍ VŠICHNI:

Milujeme svůj národ, a proto chceme, aby byl svobodný.
Milujeme svůj národ, a proto bojujeme za svobodu jeho obrovské většiny.
Tato láska stojí nás těžké oběti.
Na této lásce nevyděláme miliony.
Touto láskou nezakrýváme žádné špinavé kšefty.
Milujeme svůj národ.
A proto jsme komunisty
——————
tedy nikoli kolaboranty s nacisty jako v roce 1939.

OVŠEM NA PRVNÍM MÍSTĚ DEMOKRATY, PROTOŽE KOMUNISMUS POD VEDENÍM LENINA UŽ VE SVÉM ZÁRODKU BYL VŽDY ZALOŽEN NA DEMOKRACII.

. . . Kdo se hrabe jen v minulosti, stane se jen onou příslovečnou starou strukturou, která už nemá dnešnímu světu co říci. . . Nebylo by lepší na stará kolena věnovat se raději angličtině, než tahání kostlivců ze skříně?
čtenář | 2015-05-16 16:39:46 | Reagovat
————————————————————————–
MINULOST PO 70 LETECH
Do dopisů čtenářů JL jsem vložil příspěvek s ilustrační fotografií.
Churchillův projev o Bitvě o Británii 20. 8. 1940:
„Na poli lidských konfliktů ještě nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu“.
„TAHÁNÍ KOSTLIVCŮ ZE SKŘÍNÍ“, JE V RÁMCI VZPOMÍNEK NA OSVO BOZENÍ V ROCE 1945 POTŘEBNÉ.
Je nutno si uvědomit, že osvobození je výsledkem úporného boje o demokracii. Válku začaly ruku v roce, dva totalitní režimy nacismus a komunismus. Stalo se tak, na základě tajných písemných smluv a dohod, které jsou konečně po létech k dispozici. Zahájili ji přepadením Polska.
Hitler: 1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko.
Stalin:17. září 1939, tedy šestnáct dní později, zahájil Sovětský svaz (SSSR) invazi do Polska z východu. Provedl akci Katyň. Hromadnou popravu zejména důstojníků a polské inteligence.
Hitler: 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa).
„ONI BYLI PRVNÍ“ KDO BOJOVALI V 2 SVĚTOVÉ VÁLCE ZCELA OSAMOCENĚ
DLOUHOU DOBU od. 1. září 1939 do 22. června 1941.
Tato fakta, je nutno vždy znovu a znovu opakovaně napsat, aby byla v plném rozsahu pochopena. Důvodem jsou snahy o roz-žvanění historie.
Jasně a jednoznačně to formuluje a požaduje „čtenář“:
“ Kdo se hrabe jen v minulosti, stane se jen onou příslovečnou STAROU STRUKTUROU, která už nemá dnešnímu světu co říci“.
NYNÍ, PO 70 LETECH, OD VÁLKY JE NUTNO SI STÁLE UVĚDOMOVAT:
„KDO SE NE-BUDE HRABAT V MINULOSTI, ZAVINÍ, ŽE SE BUDE OPAKOVAT“.
Nejenom Boskovice, které uspořádaly velkolepou vzpomínku na své hrdiny, ale i Telč má svého:
„ON BYL PRVNÍ“

Na náměstí v Boskovicích a v Muzeu Boskovicka, byla ve čtvrtek 7. 5. 2015. Ve 14:00 zahájena výstava 40 rodáků, příslušníků RAF. Rodáci z Boskovic a okolí ve službách Královského letectva.
Na tuto akci, vzpomínku na piloty RAF, jsem byl pozván v souvislosti s tím, že jsem nyní jako jediný, kdo se znal s pilotem Liberátoru Rudolfem Nedomou, jehož osobnost je zde presentována. Byl jsem požádán, abych přinesl jeho „omluvenku“ poslanou roku 1947 z Anglie, kam ilegálně uprchl se svou anglickou manželkou z brněnského letiště.
V Jihlavě na radnici je instalována výstava 70. Výročí Dne osvobození. Je velmi zajímavá a obsáhlá.
V úterý 12. 5. 2015. V 17 hodin, byla v Domě Gustava Mahlera v Jihlavě otevřena expozice POČÁTKY KONCŮ světové války v archivních dokumentech. Na prvním panelu vpravo je dole fotografie Jaroslava Zapletala – rytíře Vysočiny.
SGT.ING. JAROSLAV ZAPLETAL
Text knihy M. Vávrové:“Je Silvestr 1944, přešla půlnoc, letci slaví -zazvoní telefon. Někdo od třistajedenáctky k telefonu, volá barman. Neblíže stojící pilot J. Osolsobě zdvíhá sluchátko. Není dobře rozumět jen závěr hovoru je jasný… všichni mrtví…
Čechům už není dál do zpěvu ani do tance. Posádka O. Bureše! Matně si najednou vybavují, všichni před chvílí ještě veselící, večer a posádku zahalenou do kožešin. Mráz dvacet pod nulou, potmě lezli do letadla, stejně jistě v té chvíli propoceni, aby nato v zápětí v letounu promrzli. – už se nevrátí. Takhle začíná rok 1945! Jedním z osmi letců Liberátoru PP-Y FL 949, americké létající pevnosti -Flying Fortress- byl sgt. Ing. Jaroslav Zapletal.“Jeho anglická manželka byla v té době těhotná. . .
Obdobná výstava jako v Jihlavě, skončila tento týden na Radnici v Telči.
Zde byl věnována Ing. Jaroslavu Zapletalovi také pozornost. Jeho hrob je na hřbitově umístěn u zadního štítu domu s drogerií.
Je na něm nápis:
PAMÁTCE
ING. JAROSLAVA ZAPLETALA
NAR. 12. 5. 1911.
PŘÍSLUŠNÍKA ČSL.
ZAHRANIČNÍHO LETECTVA
V ANGLII
KTERÝ PADL ZA SVOBODU
SVÉ VLASTI dne 1. 1. 1945.
Navrhuji, aby mu byla v Telči, třeba na venkovní hřbitovní zdi, věnována pamětní deska.
Ing. arch. Zdeněk Gryc,
který jako autor sídliště u Štěpnického rybníka, pamatuje na významnou spolupráci s hlavním architektem Telče, Ing. Zdeňkem Zapletalem. Jednalo se zejména o odkanalizování sídliště a odbahnění rybníka sacím bagrem.
Po roce 1968 odešel z výklenku proti radnici nejenom sv. Ján, ale také sv. Josef z kina. Tehdejší starosta, jako Kristus, vzal na bedra svá kříž ve spořitelně. Kdo měl vliv na postih rodiny Ing. Zapletala v souvislosti s Ing. Zapletalem, možná v Telči pamatují. Tento text považuji za otevřený dopis a posílám ho na E-podatelna: epodatelna@telc-etc.cz a panu Starostovi: Mgr. Roman Fabeš
S žádostí a prosbou o projednání, realizace pamětní desky letce Zapletala, na zastupitelstvu, na které bych rád spolupracoval. Pokud by něco z textu bylo použito v Telčských listech, byl bych rád. Jmenovce Zdeňka jsem měl rád.

Ráno jsem čirou náhodou vstával s manželkou zhruba stejně, a protože ona první věc, kterou ráno udělá, tak pustí rádio, tak jsem mimoděk poslouchal Radiožurnál.
Nevnímal jsem úplně přesně, o čem byla řeč, ale tématem byla patrně výplata nemocenských dávek. A zrovna tam byl příspěvek jednoho senátora (neodchytil jsem jméno), který říkal, že má celkem asi 2000 zaměstnanců a nechal si udělat statistiku, ze které vyplynulo, že v jeho firmě po zrušení výplaty nemocenských dávek na první 3 dny klesla nemocnost o 100%.
Tak se přiznám, že toto mne zaujalo, protože buďto dotyčný pan senátor nerozumí tak úplně procentům, protože pokles něčeho o 100% znamená, že výskyt daného jevu klesl na nulu. A osobně rozhodně nevěřím tomu, že by lidé po zrušení výplaty dávek za první 3 dny přestali být nemocní. Domnívám se, že nemocnost poklesla o polovinu a pan senátor má hokej v procentech. A nebo je tak radikální pokles jen papírově, protože lidé drobnější problémy raději přechodí, než by přišli o peníze za 3 dny (orientačně min. 15% výplaty). A i když jsou nemocní, raději si vezmou dovolenou, opět z finančních důvodů. A tak mne napadá otázka, když je nám (bez možnosti to nějak ovlivnit) strháváno ze mzdy sociální a zdravotní pojištění, na co všechno vlastně pak máme nebo nemáme nárok, když onemocníme.
(reportáž na Radiožurnálu 13.5. asi v 5:25).