Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

RAF

Zdeněk Gryc | Pátek, 14. 8. 2015 v 16:33

Na boskovickém náměstí stál model legendárního letounu Spitfire.

Na Hradčanském náměstí stojí model legendárního letounu Spitfire

Model legendárního stíhacího letounu Spitfire ozdobil v pátek pražské Hradčanské náměstí na připomínku 70. výročí návratu československých letců do vlasti. Slavnostní ceremonie se kromě válečných veteránů a zástupců ministerstva obrany zúčastnil také kardinál Dominik Duka.

Lidé si mohli u symbolu bitvy o Británii připomenout hrdinství 2500 Čechoslováků, kteří se během druhé světové války připojili k britskému Královskému letectvu (RAF).

„Když skončila válka, tak jsme si mysleli, že pojedeme Praze na pomoc, už jsme měli (na letadlech) namalované naše znaky, všechno bylo připravené. Bohužel ti Rusáci nás tady nechtěli, a tak se to oddalovalo, až se to oddálilo do ztracena,“ vzpomínal v pátek na dobu před 70. lety brigádní generál Emil Boček.
Jeden z veteránů vojenského letectva britských ozbrojených sil z druhé světové války Emil Boček.

Českoslovenští letci se z Británie do vlasti nevydali okamžitě po skončení druhé světové války v květnu, ale až v srpnu 1945. Čtyřiapadesát letounů Spitfire z Británie vyrazilo 7. srpna a do Prahy měly dorazit ještě týž den.
Mezipřistání v Německu se ale kvůli mlze a špatnému počasí protáhlo na několik dní, a letci se tak do vlasti dostali až 13. srpna, kdy v pozdních večerních hodinách přistávali na ruzyňském letišti…
Jeden z veteránů vojenského letectva britských ozbrojených sil z druhé světové války Emil Boček s Hanou Fajtlovou, vdovou po generálovi Františku Fajtlovi.ČTK
Na dobu po návratu vzpomínal i další z veteránů, plukovník Pavel Vranský. V národě tehdy podle něj bylo cítit nadšení z konce války a obrovská touha po znovuvybudování vlasti.
Ta ale po několika letech vyprchala, když se v únoru 1948 ujali moci komunisté. Změna režimu se silně dotkla i řady hrdinů z bitvy o Británii, kteří strávili léta ve vězení nebo pracovních táborech.
Právě ostudné pronásledování válečných veteránů v pátek ve své zdravici připomněl i ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Všem Čechoslovákům, kteří byli členy RAF, vyjádřil hlubokou úctu a obdiv. Poznamenal také, že nikdy nebude možné beze zbytku splatit dluh, který vůči nim společnost má.
„Bojovali za to, abychom zde mohli takto být, bojovali za to, aby země byla svobodná, bojovali za to, aby lidé mohli otevřeně hovořit, co si myslí, bojovali za to, aby náš stát byl samostatný,“ řekl ve svém projevu kardinál Duka.
Model stíhačky zůstane na Hradčanském náměstí do této soboty do dvou hodin odpoledne.
Tento model Spitfire je na ilustračním fotu, vloženém do čtenáři píší JL dne 12. 5. 05.
————————-
Na poli lidských konfliktů ještě nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu
Churchillův projev o Bitvě o Británii 20. 8. 1940. Hitler a Stalin, kámoši jak hrom, si v rámci bitvy o Anglii kroutili knírky.
Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko. 17. září 1939, tedy šestnáct dní později, zahájil Sovětský svaz (SSSR) invazi do Polska z východu. Krátce poté se do konfliktu vložily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu. Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení (tzv. Pakt Ribbentrop-Molotov), podepsanou 24. srpna 1939 (avšak datovanou o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Bitva o Británii (10. červenec 1940 – 31. října 1940) představuje střetnutí mezi německou Luftwaffe a britskouRoyal Air Force nad Británií a kanálem La Manche.
Komentáře pod ilustrativním fotem a článkem, od skupiny JETLAG, jsou značně nechutné, včetně jinde, k panu kardinálovi. Žádám tyto prominenty, aby si našli vlastní píseček s lopatičkou a nešpinili blog.
Zdeněk Gryc

ZÍTRA SLAVÍ LETCI RAF, SPOLU SE SVOU KRÁLOVNOU,
KONEC 2. SVĚTOVÉ VÁLKY. NAŠI LETCI BOJOVALI V TOMTO KONFLIKTU STATEČNĚ,
NA STRANĚ TĚCH, KTEŘÍ MOHOU BÝT HRDI NA TO, ŽE SI NA ROZDÍL OD TOTALITVÍCH STÁTŮ,
NEUŠPINILI RUCE, STRATEGICKÝMI SMLOUVAMI S AGRESORY, NĚMĚCKEM A JAPONSKEM.

68 komentářů k článku “RAF”

  1. berka říká:

    Jistě, jako třeba v Mnichově. Tam si taky nikdo ruce neušpinil, že… 🙂

  2. SD říká:

    Bohužel i tuto událost dokázal kardinál Duka pošpinit. Ten kardinál Duka který se snažil zakázat přednášku americké řeholnice Jeanie Gramick pojednávající o šikaně církve, tady káže o boji za svobodu slova? Nebo pro něj je svobodné vyjádření názoru pouze to co schválí on?
    Dnes se rozplývá na nad hrdinstvím letců RAF ale nikdy neodsoudil činnost svých spoluvěrců jako byl biskup Alois Hudal který s celou sítí svých oveček velmi aktivně napomáhal útěku vysoce postavených členů SS jako byli: Mengele, Eichmann, Roschman, Stangl a mnoho dalších. A v pozdější době usiloval o jejich rehabilitaci.
    Velmi si vážím hrdinství letců RAF, trochu se ale zapomíná na nelétající personál který byl nezbytný pro vynikající bojovou činnost našich letců. Další historickou kaňkou je „vymazání“ činnosti našich letců v SSSR.
    Měli bychom si vážit všech bojovníků proti nacismu bez ohledu na to, v které armádě, u jakých zbraní či jakou činností se zabývali.

  3. Zdeněk Gryc říká:

    Jistě, jako třeba v Mnichově. Tam si taky nikdo ruce neušpinil, že…

    Ušpinil, byl to naivní APPEASEMENT

    Dějiny poválečné doby ostatně přesvědčivě ukazují, že jedinou metodou, již se dalo úspěšně jednat s nacismem a komunistickými státy, bylo postavit se rázně na odpor. Každý pokus o dohodu skončil žalostnými ústupky, po nichž nastala zase nová krize, jejíž zažehnávání vyjednáváním vedlo k dalším ústupkům, jež nakonec daly Sovětům všechno, co jim Západ původně hodlal odepřít.
    Jenom tehdy, když se Západ postavil pevně na odpor, sovětský blok ustoupil…“
    V jiném článku pak Kopecký píše: „Sověty mají svou vojenskou doktrínu a kupodivu muži, kteří přípravují svět na obranu proti sovětskému imperialismu, se nikterak nenamáhají tuto doktrínu studovat. Vypracoval ji Lenin a prohloubil ji Stalin a žádná změna v Kremlu na ní nic nezměnila. Není to Rudá armáda, která je hlavní zbraní v sovětském arzenálu, protože metodou komunistického válčení je metoda občańské války. Podkopávání pozic nepřítele, přímý podvrat, to jsou hlavní prostředky komunistické ofenzívy, jež se nikdy nezaměřuje na nejsilnější bod, ale na ten nejslabší. A nikdy nevede útok přímo, ve jménu komunismu, ale vždy ve jménu hesla, jež má nejvíce naděje na úspěch… je to nacionalismus, ne rozumné a čestné vlastenectví, ale fanatický šovinismus, který je rozdmýcháván ve všech zemích, v nichž by propaganda komunismu neměla nejmenšího úspěchu…“
    To napsal novinář v roce 1957. Pomineme-li, že dnes již nemluvíme o SSSR, ale o Rusku, že neplatí již adjektivum sovětský, že ideologie komunismu v Rusku již není státním náboženstvím, můžeme se přenést do současnosti, kdy s obavami sledujeme událostí na Ukrajině, které se dějí přesně podle popsané strategie bývalého SSSR, proti níž může být účinná pouze výše popsaná strategie ze strany Západu, aby byla úspěšná. Od carských dob se toho v politice Ruska mnoho nezměnilo.
    Z toho jednoznačně vyplývá: sankce vůči Rusku ano, předvádění vojenské síly rovněž. „Válce se nedá zabránit, není-li odhodlání dostat se třeba až na okraj propasti, a je-li třeba, překročit i ji.“ (R. Kopecký)
    Materiál k článku čerpán z publikace Studená válka 1946-1989, svoboda znamená odpovědnost (Nakladatelství Dilo, Kladno 2001)

  4. VladimírV říká:

    Vážený pane Gryci.
    Mnichovská dohoda nebyla žádnou naivitou, ale přímou zradou na českém národu. Trvalo to velmi dlouho, než se Margaret Tchaterová za tento podlý čin, na kterém se Británie podílela, omluvila.
    Je zajímavé, jak dáváte rovnítko mezi nacismem a komunistickými státy. Když odmyslím, že v žádné zemi nebyl oficiálně komunismus, budeme mluvit pouze o doktrínách, které byly založeny na nedemokratických principech. Dovedete si představit svoji situaci, kdyby Sověti nedokázali zastavit a posléze porazit Hitlera v podstatné části Evropy?
    Pokud hovoříte o nacionalismu, nějak se Vám to vymklo z ruky. Ten vykvetl v poslední době na Ukrajině, která se nedokázala sama vypořádat s ohromnou korupcí. Ano, tam se ukázalo, kam až může dojít bída a nacionalismus ruku v ruce. Občanská válka, která je zde vypukla, je stav, kdy si tamní společnost, v případě Henleinovců to byl Hitler, berou na pomoc své ochránce. Chcete mi tvrdit, že do dění na Ukrajině zasahují pouze Rusové? Pokud berete prohlášení pana Kopeckého o tom, že se válce nedá zabránit, jako dogma, je mi Vás upřímně líto. Dá se zabránit, a zvláště v dnešní poněkud civilizovanější společnosti, pokud si světovládci uvědomí, že ta příští by znamenala i jejich konec.

  5. Zdeněk Gryc říká:

    • Vážený pane VladimíreV

    • Blog je o RAf a oslavám konce 2. Světové války, uznávají to i Japonci v dnešním vyjádření císaře.

    • Na začátku 2 světové války Sudety
    • Na konci 2. Světové války Podkarpatská Ukrajina

    • Nyní opět Ukrajina.

    • Kam vedl APPEASSEMENT tehdy víme

    • Kam povede v „horké válce“ na Ukrajině už vidíme a bojím se co uvidíme.
    • Tím, že někdo zmrazí konta Putinovy rodiny a ruské oligarchie v zahraničí.
    • Kanada zakáže prohánět Putinovým vlkům okolo jejich jezer…

    • Naši piloti v RAF, tehdy a v roce 1950, kdy

    • ŽÁDNÁ TOTALITA URČITĚ NEBYLA !!!

    Prosím nejenom Vás, ale i „čtenáře“, aby v tento památný den, místo fiktivní detektivky si všimli té autentické, dohledatelné i s dokumentárními fotografiemi na internetu:

    „Husarský kousek pilotů RAF. Unesli najednou tři letadla ČSA“

    Bývalí příslušníci RAF unesli v roce 1950 tři dopravní letadla Československých aerolinií. K emigraci se rozhodli z politických důvodů. Propracovanost a hladký průběh akce jsou dodnes světový unikát.
    Další 3 fotografie v galerii
    Odstavené dakoty Československých aerolinií na letišti v Erdingu | foto: Keller, L., Koverdynsky, B.: Únosy dopravních letadel v Československu
    Únos dopravního letadla je v dnešní době a v našem prostředí něco, co patří spíše do akčních filmů než do reality. Za minulého režimu to však byla jedna z možností, jak se rychle a relativně pohodlně dostat na Západ. Mezi roky 1948 až 1989 zamířilo z Československa za hranice několik desítek unesených nebo zavlečených letounů (únos je zmocnění se letadla pod pohrůžkou či za použití násilí, zavlečení je provedeno posádkou bez použití násilí).
    K jednomu z nejznámějších a nejpromyšlenějších případů došlo v roce 1950, kdy přes hranice zamířila hned tři letadla ČSA současně. O události se často hovoří jako o „úletu“ tří dakot. V tomto případě totiž nešlo o typický únos, kdy obvykle cestující pod pohrůžkou násilí přinutí posádku změnit kurz. Organizátory a pachateli byli členové posádek všech tří letadel, především bývalí příslušníci britského letectva (Royal Air Force – RAF). Pomáhali jim také někteří zaměstnanci ČSA. Přísně utajenou akci, do níž bylo zapojeno několik desítek lidí, plánovali přes dva měsíce.
    Celá akce proběhla tak hladce, že mnozí cestující nic nezaznamenali až do chvíle, kdy jim po přistání přišlo divné, že na údajném „ruzyňském“ letišti mluví vojáci anglicky. Ve skutečnosti dakoty přistály na americké letecké základně nedaleko Mnichova. Asi třetina všech „unesených“ už na Západě zůstala.
    Věděl jsem, že nebude trvat dlouho a přijdou si pro mě
    Po druhé světové válce se Československé aerolinie nadechly k rozmachu. S pořízením nových strojů vzrostla také potřeba vycvičených a zkušených posádek. Po roce 1945 celkem přirozeně vyplynulo, že se noví civilní piloti rekrutovali z řad bývalých válečných letců.
    Po roce 1948 však začala být politická situace v zemi nebezpečná, zejména pak pro piloty, kteří za války létali u britské RAF. Mnozí z nich tedy začali uvažovat o odchodu do exilu. „Věděl jsem, že po únorovém puči nebude trvat dlouho a přijdou si pro mě,“ líčil bývalý pilot RAF, který po únoru 1948 zorganizoval jeden z únosů, v knize Pavla Týce DC-3/Dakota/C-47 a Československo . „Moje postoje a názory byly známé a já se jimi netajil. Byl jsem ženatý a s manželkou jsme měli patnáctiměsíčního syna. Pokud bych byl zatčen, čekalo by je hotové peklo.“
    Komunistická strana útěky letců očekávala. „Politicky nespolehliví“ piloti proto byli brzy staženi z dálkových na vnitrostátní lety a bylo vydáno nařízení, že s členy posádek nesmí létat jejich rodinní příslušníci.

    Organizátoři trojitého úletu dakot tuto obtíž vyřešili. Během asi dvouměsíčního plánování se dohodli, že manželky letců budou cestovat pod svými dívčími jmény nebo poletí v jiném z trojice letadel.
    24. 3. 1950 ráno: Dakoty se chystají ke startu

    Letoun DC-3 „Dakota“ v barvách ČSA na ruzyňském letišti
    Poválečné Československo bylo „protkáno“ sítí vnitrostátních linek. Letecká doprava byla sice relativně drahá, zato šlo o velmi pohodlný a rychlý způsob přepravy. Díky nepřítomnosti přísných bezpečnostních opatření, jak je známe dnes, odpadalo zdlouhavé odbavení na letišti.
    V pátek 24. 3. 1950 brzo ráno se na letištích v Brně, Ostravě a Bratislavě připravovaly do vzduchu tři stroje, Dakoty DC-3. Šlo o největší letouny, které v té době Československé aerolinie měly. Pobraly až 26 cestujících a pětičlennou posádku. Tu tvořili dva piloti, palubní mechanik, radiotelegrafista-navigátor a stevardka.
    Všechny tři lety směřovaly do Prahy. Ranní lety prý byly vybrány z několika důvodů. Předpokládalo se, že na letištích bude větší klid, bezpečnostní služba nebude tak ostražitá a během samotného letu bude většina cestujících spát.
    Cílem byla americká vojenská letecká základna v Erdingu u Mnichova, oblíbený cíl československých leteckých únosců. Základna se nabízela především svou strategickou polohou v americké okupační zóně, relativně blízko československých hranic.

    Trasy letů unesených dakot: modré šipky – OK-WAR letící z Brna, červeně OK-WDR z Ostravy, žlutě OK-WDS z Bratislavy.
    6:30 – OK-WAR startuje z Brna
    První z trojice letounů, dakota s registrační značkou OK-WAR, vzlétl z brněnského letiště přesně podle letového řádu v 6:30 ráno. Kapitán Klestil i druhý pilot Angetter byli bývalými příslušníky RAF, ale kapitán do únosu zapojen nebyl. Akci zorganizovali osmadvacetiletý druhý pilot Angetter, pětadvacetiletý radiotelegrafista-navigátor a třiadvacetiletá letuška. Výrazně jim pomohl také jeden zaměstnanec ČSA, přes něhož se povedlo získat „letenky na Západ“ i některým cestujícím. Na palubě plně obsazeného letadla bylo 26 cestujících a pět členů posádky.
    Akce proběhla velmi klidně. Letadlo po startu nabralo běžný kurz na Havlíčkův Brod, ale pak druhý pilot vypnul automatické řízení a stočil letadlo jihozápadně směrem na Mnichov. Navigátor zpacifikoval a odvedl z kabiny palubního mechanika a druhý pilot se svérázně vypořádal s kapitánem.
    „Byli jsme velmi dobří kamarádi,“ cituje Pavel Týc vzpomínky druhého pilota Angettera. „Vypnul jsem robota a točím kurz Mnichov. Klestil mně říká, co blbneš? Já mu na to, Josef, co jsem ti říkal nedávno, vzpomínáš si? Že uletím na Západ! Řekl mně, vy blbouni, vždyť já to organizoval s Procházkou taky. Takřka mu vylétly slzy.“
    Kapitán plánoval odchod do exilu také, ale chtěl odejít s celou rodinou. Teď se tedy musel vrátit do Československa. Utekl o několik měsíců později „po zemi“ přes Šumavu.
    „Ve chvíli únosu bylo třeba Klestila chránit před zatčením a obviněním ze spoluúčasti,“ vysvětluje v knize Útěky železnou oponou Jožka Pejskar. Druhý pilot Angetter kapitánovi řekl, aby veškerou vinu při výslechu svalil na něj. Aby byla tato verze co nejpřesvědčivější, nechal se kapitán svázat a předstíraně omráčit. „Navrhoval, aby mu bylo způsobeno ještě nějaké viditelné zranění. Ale to na kamarádovi Angetterovi nemohl chtít.“

    Vlevo Angetter, vpravo Světlík – dva z pachatelů trojitého úletu dakot ČSA v roce 1950
    „Letěli přes Kleť u ČeskýchBudějovic, po přeletu hranic přes ruskou zónu do vzdušného prostoru americké zóny, kde Angetter navázal spojení s kontrolní věží na letišti Erding. Označil se jako letadlo na úletu z Československa a požádal o přednost na přistání,“ popisují průběh letu stránky Free Czechoslovak Air Force. Ačkoli se letadlo přestalo hlásit letové kontrole, nikdo na situaci nereagoval, ani armáda. Před půl devátou ráno první dakota přistála na vojenské základně v Erdingu u Mnichova.
    6:39 – OK-WDR startuje z Ostravy
    Druhé letadlo, nesoucí registrační značku OK-WDR, odstartovalo po půl sedmé ráno z letiště v Ostravě. Stejně jako ostatní dva letouny mířila „ostravská“ dakota do Prahy. Za řízením seděl třiatřicetiletý kapitán Světlík, bývalý příslušník RAF. Mezi cestujícími pak byl další bývalý pilot RAF Popelka, který se do akce také zapojil. Na palubě byla také manželka kapitána „bratislavské“ dakoty.
    Na palubě ostravského letu probíhala akce asi nejdramatičtěji. Pilot Popelka se krátce po startu odebral za svými kolegy do kokpitu a už tam zůstal. Pak se oba organizátoři museli zbavit druhého pilota, palubního mechanika a radiotelegrafisty-navigátora. K činu přikročili po několika desítkách minut letu, přibližně nad Českomoravskou vrchovinou.
    „Náhle jsem ucítil dotek něčeho tvrdého na rameni. Podíval jsem se za sebe a viděl jsem, že na mě Světlík míří pistolí: ‚Jdi od toho!'“ popisoval později druhý pilot Kozák. V první chvíli si myslel, že jde o žert a že kapitán má pistoli v úschově po dobu letu. Cestující, kteří měli povolení nosit zbraň, ji totiž před vzletem museli odevzdat StB, ta zbraň předala kapitánovi letadla a ten ji po přistání vrátil majiteli.
    „Světlík byl známý srandista. Chce mě jen klukovsky strašit, má nějaký verk v úschově a neví, co dlouhou chvílí dělat. V tu chvíli se ale netvářil nijak žertovně. ‚Povídám, jdi od řízení!‘ opakoval a snažil se mě zvednout ze sedadla.“
    Kapitán Světlík odvedl druhého pilota do zavazadlového prostoru za pilotní kabinou, kde už byli i navigátor s mechanikem, o které se postaral Popelka. „Unesená“ trojice okamžitě pochopila, že jejich kolegové hodlají s letadlem odletět za hranice. Kapitán se věnoval novým navigačním výpočtům a řízení letadla. Na místo druhého pilota se posadil pilot Popelka a mířící pistolí držel trojici v zavazadlovém prostoru v šachu. Před přistáním pak kapitán trojici ještě svázal ruce za zády. Únosci to udělali především proto, aby trojici po návratu do Československa usnadnili situaci. Takhle bylo evidentní, že se muži stali obětí únosu a únoscům nijak nepomáhali.

    Odstavené dakoty Československých aerolinií na letišti v Erdingu
    Letadlo přistálo v Erdingu po deváté ranní. Na letištní ploše už stála „brněnská“ dakota a o chvíli později dosedla i bratislavská, ta dokonce v doprovodu amerických stíhaček.
    7:29 – OK-WDS startuje z Bratislavy
    Poslední z trojice dakot s registrací OK-WDS odstartovala kolem půl osmé z bratislavského letiště. Start plného letadla se pozdržel kvůli převažování zavazadel a pak kvůli „přítomnosti podezřelých osob na palubě“. Mezi cestujícími totiž byla i paní Anna Vrzáňová, maminka špičkové krasobruslařky Áji Vrzáňové, která do exilu odešla už dříve. V době, kdy letadlo konečně dostalo povolení ke vzletu, se už letové kontrole přestaly hlásit letouny letící z Brna a z Ostravy. Přesto let nakonec odstartoval. Na palubě bylo 26 cestujících a pět členů posádky.
    Bratislavský let měl nejméně výhodné podmínky. Odstartoval jako poslední, takže řízení letového provozu a úřady už mohly tušit, že se něco děje. Let navíc z velké části vedl nad rakouským územím pod sovětskou správou na rozdíl od dvou letů, které přelétly z Československa přímo na rakousko-americké území. Let však paradoxně proběhl ze všech tří nejklidněji. Bylo to zejména proto, že do únosu byla zapojena celá posádka. Nemuseli tedy nikoho „pacifikovat“, ani doopravdy, ani předstíraně.
    Jediným možným „potížistou“ na palubě byl jistý agent StB. Problém se však povedlo vyřešit zcela nečekaným způsobem. „V letadle panovala báječná pohoda, protože početná skupina Slováků ještě v Bratislavě otevřela demižon slivovice a podělila se s ostatními cestujícími o klobásy,“ píše v knize Útěky železnou oponou Jožka Pejskar. „Až na letišti v Erdingu agentu StB došlo, že bude průšvih. Že místo aby střežil posádku i cestující, propil okamžik únosu.“
    Letadlo hned nad Břeclaví změnilo kurz na jihozápad. Kapitán Doležal předtím informoval věž, že letadlo nemůže vysunout podvozek, a proto že nemůže jít na mezipřistání v Brně, a vzápětí přelétl nad rakouské území. Posádka měla obavy z možného zásahu sovětských stíhaček (území Dolních Rakous bylo pod sovětskou správou), ale k ničemu takovému naštěstí nedošlo.
    Nad Lincem, kde začínala americká okupační zóna, se k letadlu ČSA připojily americké stíhačky, o jejichž pomoc Američany požádal pilot Angetter z „brněnské“ dakoty, která už mezitím přistála u Mnichova. Americké stroje tedy poslední letoun bezpečně doprovodily až do cíle. Poslední dakota přistála na letišti v Erdingu v půl desáté ráno.
    Kdo zůstává, kdo se vrací?
    Pro cestující a členy posádek, kteří se nečekaně ocitli na západoněmecké půdě, začalo několik dní napjatého čekání. Asi třetina z 86 osob se rozhodla v exilu zůstat. Československo požádalo o vydání únosců, což však Američané striktně odmítli. „Vydati politické provinilce není povinností, na druhé straně však vyhovění takovéto žádosti by bylo považováno za zneuctívající servilnost vůči cizí mocnosti a za čin, který si zasluhuje odsouzení lidstva,“ stojí v diplomatické nótě, uložené ve vyšetřovacím spisu v Archivu bezpečnostních složek.

    Cestující a členové posádek, kteří se chtěli vrátit do Československa, strávili několik dní v americkém vojenském táboře. Podle svědecké výpovědi pilota Kozáka z „ostravského“ letadla byli podrobeni výslechům nebo na ně bylo naléháno, aby prozradili tajné státní informace. „Mezi naší velkou skupinou, která žádala o návrat, byli opravdu stateční lidé. Pamatuji se, že jeden z nich měl u sebe důležité výrobní dokumenty. Aby se nedostaly do rukou CIC (Counter Intelligence Agency, americká vojenská tajná služba), společně s ostatními cestujícími je prostě rozžvýkal.“
    Piloti a členové posádek se po návratu problémům přesto nevyhnuli. Měli strach z nařčení, že únoscům pomáhali nebo jim dostatečně nevzdorovali. „Tehdy vrcholila studená válka, všude panovala strašná ‚protiimperialistická‘ hysterie a komunisté by se s námi ani trochu nemazlili. Sice jsme z toho vyvázli s odřenýma ušima, ale nakonec nás od aerolinií stejně vyhodili,“ cituje web Free Czechoslovak Air Force vzpomínky pilota Kozáka.
    Podle vzpomínek J. Neorala, synovce pilota Angettera, byli organizátoři únosu z řad posádek v nepřítomnosti odsouzeni k nejvyšším trestům, což začátkem 50. let mohlo znamenat i trest smrti. Odsouzeni byli i cestující, kteří v exilu zůstali – ti dostali trest 25 let. Obvinění? Únos, ohrožení lidských životů, velezrada.
    KSČ zuřila. Následná opatření byla tvrdá
    Komunistická strana a státní orgány se pustily do vyšetřování všech tří únosů. „Je zajímavé, že nebyl založen standardní vyšetřovací spis, ale v Archivu bezpečnostních složek se zachovalo několik samostatných svazků. StB z toho byla tak zmatená, že vůbec nepochopili, že jde o dohodnutou akci, a každý úlet řešili zvlášť,“ domnívá se pilot Ladislav Keller.
    Vyšetřovatelé sice možná neodhalili propracovanost celé akce, ale státní úřady přijaly sérii velmi přísných opatření, která měla nebezpečí dalších únosů a úletů eliminovat. Opatření se dotkla téměř všech oblastí civilního, ale také sportovního letectví, uvádí Keller v knize Únosy dopravních letadel v Československu.
    Co na to režim?
    Bezprostředně po únosu:
    • omezení „malých“ letů
    • pasy pro posádky
    • ozbrojený doprovod
    • hlášení letové kontrole po 10 minutách
    Dlouhodobá opatření:
    • propouštění „nespolehlivých“ pilotů
    • reorganizace letectva i aerolinek
    • nový ředitel ČSA
    • evidence letů, posádek a cestujících
    Ihned po únosu byly pozastaveny lety tzv. aerotaxi a dočasně se zakázal provoz motorových letadel v aeroklubech. U linkových letů byly zřízeny mimořádné technické zastávky. Na palubě velkých letadel ČSA byla vyhrazena místa pro ozbrojený doprovod z bezpečnostního letectva a pro agenta StB. Veškerý létající personál navíc musel dostat pasy, a komu pas vystaven nebyl, ten nesměl létat, dokonce ani na vnitrostátních linkách.
    Později se přikročilo k dlouhodobějším opatřením. „Nespolehlivé živly“ byly od aerolinií nemilosrdně vyhozeny a na jejich místo nastoupili loajální a prověření piloti od armády. Padl také generální ředitel ČSA.
    Změny se dotkly i cestujících. Zřídila se centrální evidence letadel a pasažérů na jednotlivých letech. Pokud by byl někdo z cestujících označen za nebezpečného nebo politicky nespolehlivého, nesměl do letadla nastoupit, případně letoun nesměl dostat povolení ke vzletu.
    Opatření měla kýžený efekt. V průběhu následujících tří let došlo ještě ke třem únosům letadel, kdy únos provedli členové posádek, ale šlo již o ojedinělé akce, mnohdy s dramatickým průběhem i následky. Ti, kteří se ze zahraničí po únosech vrátili, byli mnohdy vyšetřováni a někteří i odsouzeni za únosy, špionáž či velezradu. Od roku 1953 pak už docházelo jen ke klasickým únosům s pachateli z řad cestujících.
    Autor: Tereza Šírová
    Zdroj:http://technet.idnes.cz/unos-letadel-piloti-raf-csa-ulet-tri-dakot-fgs-/tec_technika.aspx?c=A130320_142705_tec_technika_sit
    Vložil : Zdeněk Gryc
    PS jak by mohl architekt Jiří Herzán nadšený obdivovatel RAF tehdy pokračovat v plachtění, že?

  6. VladimírV říká:

    Vážený pane Gryci,
    uctění památky pilotů RAF si po právu zasluhuje pozornost a tedy náležitou připomínku. Ano, jejich činnost a osud byly jedinečné svým hrdinstvím. To, co je na celé věci nevyvážené, jsou Vaše vsuvky směrem k ostatním aktérům hrůzné války. A potažmo i k Čechům, kteří bojovali na východní frontě. Tedy na straně „totality“, pod křídly diktátora Stalina. Existuje ve válečné vřavě něco jako demokracie? Pokoušíte se dát flek propagandě, kterou jsme byli v dané věci v minulosti masírováni. Platí, že dějiny píší vítězové. Ovšem, a to je třeba mít na paměti, a kvůli tomu se vlamuji do Vašeho entré. Dnes žijeme v demokratické společnosti, kde lze svobodně definovat a adorovat hrdinu. Ne způsobem, že „revolučně převlékneme kabát“, na piedestal vystavíme maketu letadla letců RAF a skutečný tank osvoboditelů namalujeme potupně na růžovo.

  7. Fejinka říká:

    Vladimíre, máš recht, jak říkala naše babička. Dnes oslavujeme jenom ty co byli na „západě“, stavíme jim nové modly a Plzeň je středem celého osvobození ČSR a ty druhé, kteří nesli daleko větší váhu celé války (hlavně obětí) na svých bedrech házíme do stoupy. Je mi hanba za nás, Čechy, kteří se opět ukázali jací jsme ubožáci. S tím tankem na „růžovo“ tomu dali korunu, pitomečci z Prahy (pražská kavárna, alias havlisti) , hlavně takoví umělci jako pan Černý a spol.
    P:S: Jenom by mě zajímalo, jak je to s tím zaplacením českých letců v Anglii. Myslím tím jejich výstroj. Někde jsem četl, že ĆESKOSLOVENSKO MUSELO ZAPLATIT VŠE DO POSLEDNÍ TKANIČKY za každého vojáčka!!! Zda je to pravda!?

  8. fotrak říká:

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Finan%C4%8Dn%C3%AD_smlouva_mezi_vl%C3%A1dou_Velk%C3%A9_Brit%C3%A1nie_a_%C4%8Ceskoslovenskou_prozat%C3%ADmn%C3%AD_vl%C3%A1dou_%281940%29

  9. fotrak říká:

    http://www.fronta.cz/dotaz/financovani-cs-jednotek-ve-velke-britanii-zlaty-poklad

  10. berka říká:

    Ano pane Fejinka, přesně tak to bylo. Ale proč by to mělo být jinak ? Proč by naše vojáky měla živit cizí země ???

    Mimochodem obdobná smlouva byla uzavřena i se SSSR po jeho vstupu do války a činnost našich vojsk v rámci armád SSSR byla taktéž financována naším státem.

  11. berka říká:

    Soudruh architekt jako pravý demokrat se raději pokouší vše „zamluvit“ desetistránkovou zkopírovaninou, než by přiznal, že se zachoval přesně podle rčení mé babky která podobné fópá obvykle označovala expresivně jako „posrat se a ještě se v tom vyválet“.

    Jsem rád, že už vím, jak to bylo. Pakt Ribbentrop-Molotov porcující Polsko byla špinavou strategickou smlouvou s agresorem, kdežto Mnichovská dohoda, porcující Československo, byla pouze nevinným naivním APPEASEMENTEM …

    Obdivuju lidi, kteří to mají v hlavě tak krásně srovnané.

  12. Jan P. říká:

    Pane Berka,vystihl jste to velice trefně.Nelze jinak než s vámi souhlasit.Autora blogu přes jeho vyšší věk vůbec nešetříte.

    Chtěl bych vám položit otázku na kterou máte právo neodpovědět.
    Jak by jste reagoval,kdyby na Váš komentář některý z diskutujících reagoval asi takto ?

    Potíž pana Berky je to, že má ve všem jasno. Všechno ví jak bylo, ale není ochoten k tomu (kromě psaní částečně anonymních slohových cvičení) nijak aktivně přispět. Výklad historických událostí mohou fundovaně říci jenom odborníci na historii. Proč nejdete mezi ty,který neustále šíří překrucování historických faktů a nesjednáte nápravu ? Jako starobní důchodce máte spoustu času. Pan Gryc je starý popleta,který se nechává ovlivňovat rádobyhistoriky a některými komentátory,který se nemůžou smířit s výsledkem konce druhé světové války a dostávají ve sdělovacích prostředcích velký prostor. Na mnohé věci máme jistě i odlišný názor, tak si ho za to velice cením.
    Proč lživě oslovujete autora SOUDRUH,když nikdy nebyl člen KSČ.Každý z nás se musel za minulého režimu něčím živit a dělal to,co považoval za správné.
    Předpokládám,že nikdo z nás diskutujících včetně autora blogu nebyl za minulého totalitního režimu politický vězeň či signatář Charty 77.

  13. Fejinka říká:

    Díky „fotrakovi“ za vysvětlení. Já jsem to nikde nehledal, jenom jsem něco kolem toho četl v krátkém komentáři.
    A k panu Berkovi: myslím si, že nás naši tehdejší (a i dnešní kámoši) docela dobře využili. Byli jsme na stejné lodi a každé ruky a nohy bylo potřeba k boji proti společnému nepříteli, navíc, když tam mnohdy chodili vojáci (i nevojáci) celkem zkušení a zapálení pro věc. On už ten Mnichov něco předznamenal… Jak je vidět časy se nezměnily a my jsme pořád „obíráni“ kde se dá, kámoš nekámoš. Kšeft je kšeft…

  14. berka říká:

    Pane Huďo,

    nereagoval bych asi nijak, protože zmíněný komentář by byl hloupý. Mezi mnou a Vámi je rozdíl v tom, že Vy voláte po změnách a věříte v ně. Já se pokouším lidem sice jejich zcestné názory vyvracet, ale nedělám si iluze, že to má cenu. Spíše jen jako starobní důchodce v těchto vedrech zabíjím čas 🙂

    Nevím proč mi tady podsouváte LŽIVÉ označování „soudruh“ – jistě víte, že jsem zde nedávno psal vysvětlení.

    Oslovení soudruh nemusí nutně znamenat člena KSČ, což snad sám víte. Na základní škole se říkalo všem učitelkám soudružky, byť ve straně jich bylo jen pár – jestli u vás ne, tak jste asi žil v jiném státě. Jak myslíte, že pana Gryce oslovovali ti, co s ním stříhali pásky od ulice Antonína Zápotockého a od jím navržených stranických sídel ? Říkali mu pane architekte ? To jistě ne… Soudruh je složenina ze dvou slov. Něco jako třeba Soulož. Prostě někdo kdo se s někým druží. A soudruh architekt se družil. Píšete, že každý z nás se za minulého režimu musel něčím živit (byl na to dokonce zákon) a že dělat to, co považoval za správné. Jsem rád, že jste to napsal. I pan architekt tedy zřejmě jenom dělal to, co tehdy POVAŽOVAL ZA SPRÁVNÉ.

    Samozřejmě že každý žil tak jak chtěl a jak mu vyhovovalo. Už jsem psal, že i já jsem chodil radostně do prvomájových průvodů, platil příspěvky ROH, plnil socialistické závazky, lepil praporky do oken…prostě jsem svým způsobem vesele kolaboroval. Tak ze sebe teď aspoň nedělám horlivého antikomunistu, putinobijce, masarykovce a třetího odbojáře. Maximálně jen starobního brouka Pytlíka.

  15. Zdeněk Gryc říká:

    BLOG JE NAPSÁN A AKTUÁLNĚ VLOŽEN DO JL PROTO,
    ABY V TENTO DEN BYLA NEJENOM V PRAZE,
    ALE TAKÉ V JIHLAVĚ VZPOMENUTA
    JEDINEČNOST RAF V BITVĚ O ANGLII.
    KTERÁ ZACHRÁNILA DEMOKRACII NA NAŠEM KONTINENTĚ.

    ….na připomínku 70. výročí návratu československých letců do vlasti…

    PILOTI RAF BOJOVALI JAKO JEDINÍ PROTI TOTALITĚ
    DO BOBY NEŽ HITLEZ NAPADL STALINA

    Toto je skutčnost,nechci,aby ji někdo zpochybnil a rozžvekal!
    článek o úletu 3 Dakot jedinečně ilustruje jejich pozici v okupované vlasti po 1945,
    a totálním uchopením moci v roce 1948.
    NEMÁ CENU K TOMU NĚCO DODÁVAT,JEN BUĎ VĚŘIT ŽE JE PRAVDIVÝ,
    NEBO NIKOLI. Je to ilustrativní,jednoduché a prosté!

    NAŠÍ HRDINOVÉ KTEŘÍ UTEKLI PO OKUPACI NACISTY NA VÝCHOD,
    BYLi V RUSKU POSLÁNÍ NA SIBIŘ.

    Ani generál Svoboda na tom nebyl dobře.
    TEPRVE PO NAPADENÍ RUSKA HITLEREM SE ZDE FORMOVALO JEHO VOJSKO
    svoje bojovníky získal převážně z gulagů.Po únoru 48 byl postupně odstaven.

    Ani naši hrdinové z východní fronta to neměli po roce 48.lehké,včetně jejich velitele genelála Svobody.
    Jejich statečnost byla pro režim nebezpečná,stejně jako znalosti o průběh války a poměrů v Rusku.
    Smyslem Stalinovy železné opony bylo nejen omezit pohyb osob a myšlenek v demokratické Evropě,
    ale také to,aby nedej bože,aby někdo z našich tam přišel do obchodu s potravinami a elektronikou.

    Osobně jsem znal Rudolfa Nedomu a Leopolda Havlíka.
    jejich válečnou i poválečnou story, opakuji:
    ____________________________________

    Na poli lidských konfliktů ještě nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu
    Churchillův projev o Bitvě o Británii 20. 8. 1940.
    —————————————————
    Hitler a Stalin, kámoši jak hrom, si v rámci bitvy o Anglii kroutili knírky.

    Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko. 17. září 1939, tedy šestnáct dní později, zahájil Sovětský svaz (SSSR) invazi do Polska z východu. Krátce poté se do konfliktu vložily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu. Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení (tzv. Pakt Ribbentrop-Molotov), podepsanou 24. srpna 1939 (avšak datovanou o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa).
    ———————————————————
    Bitva o Británii (10. červenec 1940 – 31. října 1940) představuje střetnutí mezi německou Luftwaffe a britskouRoyal Air Force nad Británií a kanálem La Manche.

    Zdeněk Gryc

  16. Zdeněk Gryc říká:

    omluva za gram.chyby zg

  17. Zdeněk Gryc říká:

    dodatek:

    DOVÁVÁM A 100 x PODTRHUJI:

    V BITVĚ O ANGLII, KDE BOJOVALI NAŠI LETCI NA ŽIVOT A SMRT

    NEŠLO O PENÍZE.
    zg

  18. Jan P. říká:

    Pane Bernard či Berka,je mi úplně jedno co jste za minulého režimu dělal a jak se vlastně ve skutečnosti jmenujete.Vůbec mě to nezajímá a není to vůbec podstatné.Oslovení slovo soudruh je hodně zavádějící.Jak oslovovali všude za minulého režimu v socialistickém podniku a na úřadech vás ? Pane ?
    Už jsem vám jednou sdělil,že nemusíte mé komentáře číst.Okřikovat se od vás nenechám a psát budu to,co uznám za vhodné.Ať se vám to líbí či ne.O dialog s lidmi jako vy nestojím.Kážete vodu a pijete víno.Jediné to co si u vás cením je to,že nepodléháte různým hoaxům a šíření islamofobní nenávisti.Vy se pasujete na blogu JL za určitého mentora.P.Beran a já vám zde překážíme.
    Když jste takový rozumbrada raději vysvětlete p.Grycovi,že jeho iracionální strach s Ruska je zbytečný a že se v žádném válečném stavu s Ruskem nenacházíme.
    Už jsem plánoval,že si dám od diskuzního blogu JL na určitou dobu pauzu.Kvůli vám,to na nějaký čas ještě odložím.Ať máte radost.

  19. Zdeněk Gryc říká:

    VladimírV říká:

    Sobota, 15. 8. 2015 v 14:57
    Vážený pane Gryci,
    uctění památky pilotů RAF si po právu zasluhuje pozornost a tedy náležitou připomínku. Ano, jejich činnost a osud byly jedinečné svým hrdinstvím. To, co je na celé věci nevyvážené, jsou Vaše vsuvky směrem k ostatním aktérům hrůzné války. A potažmo i k Čechům, kteří bojovali na východní frontě.

    TI NA TOM BYLI PODOBNĚ, STATEČNÍ VOJÁCI, VČETNĚ JEJICH VELITELE, ZA HRDINSTVÍ ZAVŘÍT
    převzato:

    Čistky v armádě

    Po roce 1948 L. Svoboda dále prosazoval představu, že armáda bude budována s respektováním legionářských tradic, jako národní a lidová armáda. V armádě byli zkušení velitelé ze zahraničního i domácího odboje a legionáři. Boj o armádu gradoval a armáda prošla radikální kádrovou „očistou“.

    Jaroslav Procházka, náčelník Hlavní správy výchovy a osvěty, v dopise K. Gottwaldovi již v říjnu 1947 obviňuje generála Svobodu z „politické nespolehlivosti, kolísání a žádá ho, aby neprodleně učinil nápravu“. Hned po únoru byla zatčena řada důstojníků, mezi nimi Jindřich Macháček, plk. Karel Střelka, ing. arch. Jan Jeník, kteří byli vyšetřováni kvůli L. Svobodovi.[44]

    Podle některých autorů nesl Ludvík Svoboda politickou zodpovědnost za tehdejší čistky ve velitelském sboru.[30][45]

    Nad „očistou“ armády dohlížel Armádní poradní sbor (APS), jehož členem byl za Ústřední akční výbor Národní Fronty Rudolf Slánský, a z armády generálové Svoboda, Klapálek, Boček, Procházka, Hasal, Drgáč a plk. B. Reicin. „Návrhy na propouštění vypracovávaly orgány OBZ vyšších vojenských velitelství. (…) Konečné návrhy posuzoval plk. Bedřich Reicin a osobně je předkládal na jednáních APS. (…) Při projednávání návrhů v APS se Reicin dostával často do sporu s gen. Svobodou a někdy i s dalšími členy APS, generály Klapálkem, Bočkem a Drgáčem. K tomu (Reicin) uvádí: „Svoboda bral v ochranu nespolehlivé důstojníky, přičemž o jedněch se vyjadřoval, že jsou ještě mladí a že se dají převychovat, o druhých říkal, že jejich reakční výroky nelze brát vážně, další hájil, odvolávaje se na jejich odborné schopnosti a konečně bral systematicky v ochranu různé reakční legionáře a zahraniční vojáky, se kterými byl osobně spřátelen. V jiných případech se stavěli proti propuštění nespolehlivých důstojníků i generálové Klapálek, Boček a později gen. Drgáč.““[46]

    Ke dni 15. února 1948(? spíš-1949) bylo celkem propuštěno z armády 2 965 důstojníků z celkového počtu 13 366 vojáků. „Drtivá většina propuštěných se ničím neprovinila a dokonce ani verbálně nevyjádřila nesouhlas s novým režimem.“[47]

    „V průběhu „očisty“ na jaře a v létě 1948 dochází k podstatným změnám také na nejvyšších místech v armádě. Na podzim 1948 Slánský prosadil vytvoření funkce náměstka ministra obrany pro věci osobní a zřízení kádrového odboru MNO. Slánský zároveň navrhl gen. Svobodovi, aby tuto funkci vykonával plk. Bedřich Reicin. S tím Svoboda nesouhlasil. „Vznesl jsem námitky proti Reicinovi a žádal, aby mi strana dala na tuto funkci někoho jiného, že Reicin je zapracován v obranném zpravodajství, aby mu toto bylo ponecháno. Znal jsem ho a Slánského jsem upozornil, že nemá dobrý poměr k lidem, že lidé se ho bojí, nemají ho rádi, že je to diktátor a zlý a mstivý člověk. Slánský mi to vymlouval, že Reicina zná, že se mýlím, že takový není, ale že o tom bude ještě uvažovat a že to sdělí ve straně. Asi za dva dny přišel Slánský a sdělil mi, že Reicin bude mým náměstkem, abych neměl obav, že bude vše v pořádku.“[48] Reicin byl ustaven do funkce náměstka ministra NO pro věci osobní dne 15. listopadu 1948. Reicin, s vědomím a podporou Gottwalda a Slánského, tak ve svých rukou soustředil obrovskou, fakticky ničím a nikým nekontrolovatelnou moc.[49] V době působení Reicina na funkci náměstka o personálním obsazení významnějších míst v armádě rozhodovali pouze Bedřich Reicin, Rudolf Slánský, Jaroslav Procházka a Karel Šváb. Gen. Ludvík Svoboda přesto, že zastával funkci ministra národní obrany, musel akceptovat jejich návrhy.[50] „V případech, kdy Ludvík Svoboda vznášel námitky vůči některým návrhům Reicina, odpovídal Reicin, že strana o tom ví, případně, že návrhy již projednal s prezidentem republiky. Ve výjimečných případech telefonoval Svoboda Gottwaldovi, který mu vždy potvrdil, že je o návrhu informován a že s ním souhlasí.“ [51]

    Někteří historici Svobodovi vyčítají, že se nezastal ani svých spolubojovníků. „Nepostavil se proti čistkám ve velitelském sboru armády ani v případech, kdy se jednalo o jeho dlouholeté bojové druhy a přátele.“[45] Podle jiných pramenů Svoboda již v roce 1947 zastavil neoprávněné penzionování některých generálů a důstojníků.[52] Intervenoval ve prospěch pplk. Františka Skokana.[53]

    Reicin po svém zatčení při výpovědi označil L. Svobodu za „hlavní brzdu“ tzv. očisty armády. „Stejně tak hodnotil Reicin vztah Svobody k dalším opatřením, které prosazovalo vedení KSČ v armádě na doporučení sovětských činitelů. Otevřeně vyjádřil Svoboda pochybnosti v případě zavedení útvarových organizací KSČ do armády. „Svoboda byl velmi znepokojen, když se v armádě začaly ustanovovat první útvarové organizace KSČ. V rozhovoru s námi vyslovoval neustálé obavy, že to bude znamenat úpadek kázně a konec principu vojenské podřízenosti. Každý příklad, kdy se takové zjevy skutečně projevily, neopomenul zaznamenat kritickými připomínkami,“ uvádí Reicin.“[54]

    Ve svých výpovědích a rozhovorech z roku 1956 „Svoboda dále uvádí, že mu nebylo nic známo ani o vyšetřování důstojníků ve vězeních OBZ po únoru 1948. Na jednání Armádního poradního sboru se podle jeho slov dozvěděl, že tamtoho nebo onoho zavřeli. „To bylo v r. 1948 až 1950. Jinak (Reicin) říkal, že všichni zatčení jsou předáváni státní bezpečnosti a já neměl ani ponětí, že je u nás někdo vyšetřován.“[51]

    Odvolání z funkce ministra národní obrany[editovat zdroj]

    Nedůvěra KSČ se obrátila i proti Svobodovi, nepomohlo ani to, že vstoupil v říjnu 1948 do KSČ. Během krátké doby se Reicinovi – s podporou K. Gottwalda (předsedy vlády) a R. Slánského (generální tajemník KSČ) podařilo vyměnit celé vedení ministerstva národní obrany, generálního štábu i jednotlivých útvarů. Do Moskvy šla udání o Svobodově nedůvěryhodnosti.[55][56][57] Rudolf Slánský charakterizoval Svobodu v lednu 1951 pro poradu v Moskvě „(…)obklopoval se důstojníky jako Drgač, Drnec, Klapálek, Novák, Bulandr, kteří byli staří legionáři a odchovanci západních vojenských doktrín, neměli kladný poměr k sovětské vojenské doktríně(…) Naší chybou bylo, že jsme Svobodu a jeho chráněnce ponechali tak dlouho na klíčových pozicích v armádě a že teprve na naléhavou radu soudruha Stalina jsme je odstranili.“[58]

    Dne 25. dubna 1950 byl odvolán z funkce ministra národní obrany a byl jmenován náměstkem předsedy vlády pověřeného vedením Československého státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. Dne 8. září 1951 byl odvolán i z této funkce a byl mu nabídnut „důchod z milosti“, který Svoboda odmítl. Dne 22. listopadu 1952, byl v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským zatčen na základě materiálu, který proti němu připravoval B. Reicin. Dva dny před Svobodou, 20. listopadu, byl zatčen i generál Klapálek. Díky intervenci z Moskvy byl vyslýchán pouze pro sabotáž Košického vládního programu a sabotáže výstavby čs. armády podle sovětského vzoru. Propuštěn byl v prosinci 1952. Do řádného důchodu byl dán začátkem roku 1953.

    Jeho zatčení využilo okresní vedení KSČ, aby vysídlilo jeho nevlastního bratra s rodinou i s jeho maminkou z Hroznatína na státní statek v nedaleké Lhotce. JZD, které pomáhal založit a rozvíjet v rodné obci Hroznatín hodnotilo okresní vedení KSČ jako kulacké. Vysídleni byli i další čtyři sedláci – zakládající členové družstva. Všichni se vrátili domů po třech letech.

    Svoboda po propuštění z vazby intenzivně pomáhal družstvu, rodáci ho zvolili čestným předsedou JZD. Některé zdroje uvádí, že zde byl zaměstnán ve funkci účetního.[59][60] Dle jiných zdrojů v JZD zaměstnán nebyl a nepobíral plat ani důchod.[61][62]
    —————————————-
    JAKO EX POST NÁPLAST, TAM PROJEKTOVAL STAVOPROJEKT ŠKOLU

    Zdeněk Gryc
    PS.V armádě byli zkušení velitelé ze zahraničního i domácího odboje a legionáři. Boj o armádu gradoval a armáda prošla radikální kádrovou „očistou“.

    Jako nespolehliví byli dáni na Voj.katedru Architektury:
    plukovník Semelka,říkali jsme mu „krásný Robert“
    major Boháč s páskou na oku.
    zápaďák plukovník Bedrník..jo to byli páni důstojníci,
    na rozdíl od těch,které ve svých dramatech presentoval Václav Havel.

    Ovšem nad nimi byl, zejména při dělostřelckém výcviku na Libavě, mezi léty 1952 – 57 „ruský poradce“!
    NAŠI BRATŘI, NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK, NÁS MĚLI VŽDY A VŠUDE PEVNĚ V RUCE.

  20. berka říká:

    Safra, pane Huďo, já vás musel něčím ale pěkně namíchnout 🙂

    Nevím, že bych vás někde nějak okřikoval. V tomto tématu jste to byl první Vy, kdo pocítil potřebu zareagovat na moje příspěvky, takže je to trochu úsměvné. V tématu o Jihlavských politicích jsem Vám napsal reakci jenom proto, že mi přišlo Vaše hodnocení pana Havlíčka nefér. To je vše.

    Jak už psal VladimírV, obdivuji Vaši schopnost hodnotit lidi dle svého vlastního uvážení (a přitom je sám označovat jako mentory). Já osobně proti Vám nemám vůbec nic, jste mi zcela lhostejný a Vaše příspěvky též. Nechápu, proč byste mi Vy, nebo pan Beran měli na tomto blogu vadit. Tento blog není můj a stejně tak, jako tady mohu psát já co se mi zlíbí, můžete i Vy. Nesnažte se mne vtáhnout do žádného flamewaru – Vaše myšlenky a uvažování jsou mi natolik vzdálené, že by to stejně nemělo smysl.

  21. berka říká:

    Soudruhu architekte – čím dál lépe :

    „PILOTI RAF BOJOVALI JAKO JEDINÍ PROTI TOTALITĚ
    DO BOBY NEŽ HITLEZ NAPADL STALINA

    Toto je skutčnost,nechci,aby ji někdo zpochybnil a rozžvekal!“

    Nevím, zda-li máte nějaká vnoučata, či pravnoučata – ale pokud ano a jsou školou povinná, poproste je o nějakou učebnici dějepisu pro ZŠ. Vaše tvrzení je přinejmenším troufalé a může ho omluvit opravdu jedině nevědomost.

    Hitler napadl Stalina (resp. SSSR) v červnu 1941. Například takový afrikakorps – ten tedy od února 41 prosím bojoval v Africe proti komu ? Proti islámskému státu, nebo proti zdivočelým velbloudům ?

    Nepřijde Vám Vaše nerozžvejkaná skutečnost trochu nefér například proti Řekům, kteří se hrdinně a dlužno říci velmi úspěšně bránili od října 1940 proti několikanásobné přesile napřed italů a následně němců ???

    Opravdu vám tleskám.

  22. Jan P. říká:

    Pane Bernarde nebo Berka,nebyla to naše první ostrá výměna názoru či postojů.Doufám,že i poslední.Diskuzí z jiných serverů jsem nabyl řadu zkušeností,které vám chybí.Nebudu to dál rozebírat.Každý z nás si řekl své.Jsem rád,že jste alespoň pochopil to,že vám nezbývá nic jiného než tolerovat širší okruh názorů v diskuzi,které vám jinak nejsou vhod.I to málo považuji za úspěch nás obou.

    Pane architekte Gryci,pište dál své blogy.Až na pár diskutujících to stejně nikdo nečte.Drtivá většina lidi musí žít současností než minulosti.
    Je dobré znát historii dějin lidstva a našeho národa.Vy si ale účelově vybíráte pouze některá fakta,která se vám hodí.Vaši názorový odpůrci v diskuzi mají pravdu a dovedou se v dějinách druhé světové války orientovat lépe než vy.
    Rozumím tomu,že ve starobním důchodu musí člověk ten dlouhý čas přece něčím naplnit.

  23. Zdeněk Gryc říká:

    tak tleskejte,
    mluvím o našich hrdinech v Raf,kteří mají aktuální výročí.
    světové politice nerozumím jako Pan Berka,nechci rožvejkat meritus věci RAF a bitva o Anglii.
    jsem subjektivně osobní, nepíši světové dějiny. Píši o svých známých,jejichž památku se snažím zachovat.

    MÝM PŘÍTELEM BYL PILOT RAF RUDOLF NEDOMA,
    který příběh našich pilotů napsal do knihy:
    BOMBARDOVALI JSME NĚMECKO.
    kniha stačila vyjít,než nastrkal manželku do stíhačky a ulétl.
    Podobně jako ti piloti ve 3 Dakotách hledal svobodu pro sebe a svou rodinu v Anglii.
    Je mi strašně líto,že musel opustit vlast.
    JEHO „OMLUVENKU“ ŽE SE NEPŘIŠEL ROZLOUČIT JSEM PRESENTOVAL V BOSKOVICÍCH,
    kam jsem byl pozván.
    Maketa byla na náměstí jako včera v Praze.
    Přijetí a rozprava pod záštitou primátora na radnici.
    Výstava fotografií,včetně R.N. nechyběl ani foto-kulomet Sitenského v museu
    jo Boskovice, nejsou Jihlava,kde jména hrdinů RAF jsou schována v kostele,že?
    v Telči s Jaroslavem Zapletalem je to ještě horší.

    Podívejte se na osud generála Svobody,hrdiny SSSR.
    jak se totalita zachovala k hrdinům zde,nežvejkejme o Řecku.
    Husité, Burská válka a Habeš Finsko atd. by nás odvedla od našich v RAF.
    hrdinové a jejich persekuce v TU-ZEMSKu POSTAČÍ zg

  24. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane VladimíreV
    Já nemám ten světově politický nadhled a uchyluji se do minulosti k dějům a ještě raději osobám, které jsem znal. Kontinuita historie je zapsána na notové osnově dat a událostí. Kontinuita a vývoj Jihlavy je zapsána v její architektuře, od Prioru k City parku.

    jako architekt, dost přemýšlí nad bestialitou totalit, kdy jedna bombarduje katedrálu v Coventry a druhá jí dodává žrádlo pro piloty a strategický materiál, včetně nafty pro válečné lodi a ponorky, které se snaží vyhladovět a dostat na kolena „letadlovou loď“ našich pilotů v RAF.

    Naši hrdinové na západě a rok po nich na východě, včetně generála a ministra obrany Ludvíka svobody dopadli, jak dopadli, humanistické výslechy a žalář. Doktrína Stalina, jen na chvíli zaváhala,
    jeho rozvědčík nyní v Rusku šéfuje její renesanci. Také jsme měli Ukrajinu, že?
    Je zajímavé, kolik lidí včetně pana presidenta Zemana tomu fandí.
    Jen čekám, kdy mi marxisté vysvětlí, že druhá světová válka nebyla soubojem totality a demokracie, ale o prachy a světová odbytiště, což tam zajisté taky bylo. Třeba náš uran, že?
    Ti utečenci, co lezou pod kanálem, by asi dali přednost těm 3 Dakotám pilotů RAF v roce 1952.
    Tehdy také skauti a sokolové měli velké problémy s Profesorkou Bártkovou na brněnské architektuře.
    Dost jich nepokračovalo. V roce 1989, měl obdobné problémy s komoušem Jihlavský arch. Laštovička.
    Ty se řešily v naší současné osvícené době a stavu advokacie více než 20 let.
    Kolik let se bude řešit zdravotnictví, personifikované doktorem Rátem?
    Jsem odporně zabíhavý a pořád cosi z osobních zážitků vkládám, že?
    Zdeněk Gryc

  25. Jan P. říká:

    Pane Gryci,četl jsem pozorně váš text(RAF).Připomínat si hrdinství našich letců v bitvě o Británii a proti fašistickému Německu za druhé světové války je prospěšné téma.Hrdinství našich vojáků na východně frontě považujete spíše za zradu.Doslova píšete:ZÍTRA SLAVÍ LETCI RAF, SPOLU SE SVOU KRÁLOVNOU, KONEC 2. SVĚTOVÉ VÁLKY. NAŠI LETCI BOJOVALI V TOMTO KONFLIKTU STATEČNĚ,
    NA STRANĚ TĚCH, KTEŘÍ MOHOU BÝT HRDI NA TO, ŽE SI NA ROZDÍL OD TOTALITVÍCH STÁTŮ,
    NEUŠPINILI RUCE, STRATEGICKÝMI SMLOUVAMI S AGRESORY, NĚMĚCKEM A JAPONSKEM.

    Spojenecká protifašistická vítězná koalice světových mocností, bez které by nacistické Německo nemohlo být poraženo tvořila: USA,Velká Británie a SSSR.Jinými slovy,vojáci USA a V.Británie včetně našich letců by museli být podle vás taky zrádci a málo věrohodný hrdinové, protože bojovali ve společné koalici se Sovětským svazem.Chápete,co absurdního jste vlastně nepřímo sdělil.Nevěřím tomu,že československý vojáci na východní frontě si byli vědomi toho,že své životy a strádání vlastně obětují pro Stalina.
    Zřejmě vás silně oslovují články v časopisu Reflex a Respekt.Relevantní historická fakta a data vůbec nerespektujete či neznáte.To by bylo na kuli z dějepisu už na ZŠ.Svědectví přímých účastníků bojů za druhé světové války mohou být jistě zajímavá.Pochybuji o tom,že naši letci RAF se povyšovali nad svými spolubojovníky na východní frontě.Podléháte ideové předpojatosti a rusofobii,kterou šíří politici p.Štětiny a některý novináři.Rusofilství je stejně nebezpečný jev naší společnosti jako rusofobie.

  26. Zdeněk Gryc říká:

    NECHCI ROŽVEKLAT A RELATIVISOVAT SKUTEČNOST:

    1/ Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku. (Churchill k Chamberlainovi v House of Commons po podpisu Mnichovské dohody, 1938)

    2/ Musíme ubránit náš ostrov, za jakoukoli cenu, musíme bojovat na plážích, musíme bojovat na místech vylodění, musíme bojovat na polích a v ulicích, musíme bojovat na kopcích; jediné, co nemůžeme, je ustoupit.

    3/ Na poli lidských konfliktů ještě nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu.
    ———————————-
    Smyslem blogu je v souvislosti s 70 výročím návratu našich pilotů v RAF upozornit na jejich osamocený boj s nacisty a odplatu, kterou se jim dostalo v „osvobozené“ vlasti.

    Léta se o nich nesmělo mluvit.
    Po roce 1989 jsou jejich jména v Jihlavě stále tak trochu v roli chrámové žebračky, v Telči ani to ne.

    Opakuji:

    Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko. 17. září 1939, tedy šestnáct dní později, zahájil Sovětský svaz (SSSR) invazi do Polska z východu. Krátce poté se do konfliktu vložily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu. Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení (tzv. Pakt Ribbentrop-Molotov), podepsanou 24. srpna 1939 (avšak datovanou o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Bitva o Británii (10. červenec 1940 – 31. října 1940) představuje střetnutí mezi německou Luftwaffe a britskou Royal Air Force nad Británií a kanálem La Manche.

    Uzavírám. Přál bych jim i sobě:

    Na veřejném a důstojném místě vytesat do žuly:

    „Na poli lidských konfliktů ještě nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu.“

    Do mramoru pak opakovat obsah desky věnované RAF v chrámu Povýšení sv. Kříže, k seznamu jmen připojit i telečského Zapletala.

    Pomník by mohl být proveden s kamenickým vkusem a v materiálech použitých na krásném a střízlivém pomníku věnovaném Cyrilu a Metodějovi pod Javořicí u Světlé.
    Ing. arch. Zdeněk Gryc

  27. Svatopluk Beran říká:

    Zdenek Gryc.

    Čekám, kdy mi marxisté vysvětlí, že druhá světová válka nebyla soubojem totality a demokracie, ale o prachy a světová odbytiště, což tam zajisté taky bylo.

    Svatopluk Beran

    Čekám až mi pan architekt vysvětlí, že druhá světová válka nebyla soubojem o prachy a světová odbytiště, ale že Hitler se Stalinem ve spolupráci totalitních států vyzvali na ideologický souboj koloniální demokratickou Anglii, Francii a Spojené Státy s jejich Monroovou doktrínou.

    Domníval jsem se sice, že jako vysokoškolský vzdělaný občan disponujete určitými základními vědomostmi. Zřejmě vám však vláda jedné strany tyto informace neposkytla. Právě na vás, je výše uvedenými prohlášeními znát devastace, kterou na některé občany vláda jedné strany provedla. Svět totiž stoprocentně neposunují kupředu ideologie, nýbrž výroba a obchod. Ty pak potřebují v monetárním kapitalismu především odbytiště, princip vytvoření dluhu a suroviny.

    Německo, potažmo Hitler nedisponoval koloniemi jako měli Britanie či Francie nebo Spojené Státy, které přes svůj princip Monroovy doktríny čerpali z Karibiku, Střední i Jižní Ameriky. (Takzvaný americký princip izolacizmu). Takže na principu RASOVÉ a intelektuální výmečnosti německé rasy vytvořil Hitler potřebu ovládnout ,,nižší východní slovanskou rasu,, popřípadě s ní zavést KONEČNÉ ŘEŠENÍ(teď nevím přesně jestli počítali i s vámi a vaší rodinou). Jakým způsobem se k tomu postavily ze začátku západní mocnosti je poměrně známo. Prodali jednu malou zem a ještě k tomu přidali část zlatého státního pokladu té malé země, který měla v britských bankách dislokovaných ve Švýcarsku. Slovanská totalitní země, která měla být podle knížky pana Hitlera – (jenž byla též předávána jako svatební dar pana Hitlera každé německé sezdané dvojici), zabrána jako nový německý prostor poznala, že se nedá demokratickým koloniálním zemím věřit a zařídila se podle svého. Nic míň nic víc. Tím bych vás chtěl samozřejmě upozornit že nijak nezpochybňuji odvahu našich tisícovek vojáků v RAF a obdivuji ji. Ale poukazuji pouze na vaše OBECNÉ PŘÍMÁNÍ DATA ZAČÁTKU 2SV, KTERÉ JE NAPROSTO V ROZPORUSE SKUTKOVÉM DŮVODEM ZAČÁTKU 2SV. Můj velký soucit patří především všem civilním obětem války -vojáci jsou vojáci – hlavně pak těm desítkám milionům ruských, kteří doplatili na vzájemnou zradu a kalkulování mezi západními demokraciemi s jejich strachem z totalitního Hitlerova Německa, jehož hospodářské aktivity pomáhaly někteří výjimeční byznysmeni západních koloniálních demokracií sami budovat a sponzorovat. Že po zradě na svém národě musíte pak slibovat jenom pot a slzy se mi zdá jako jediné východisko k přežití. Ono tu ale nešlo jen o pot a slzy, byl to především výprodej zahraničních aktiv Velké Británie které vlastnila v USA a Jižní Americe do USA, byl to tak konec koloniální země nad kterou slunko nezapadá a přesun centra obchodu z Evropy za Atlantický Oceán. To vše způsobila jedna zrada a mávání papírkem po přistání letadla.

  28. Zdeněk Gryc říká:

    OK,
    přečtěte si sebrané dílo Klause,
    tam Vám vše vysvětlí.
    zg

  29. Honza říká:

    Pane Berane, zajímavé vysvětlení „Můj velký soucit patří především všem civilním obětem války -vojáci jsou vojáci – hlavně ….. „. Ti vojáci byli taky civilisté, měli rodiny a majetek a byli zataženi do mocenských diktátorských hrátek a to nejen během 2SV, ale v Rusku i před ní. V tom se tak trochu lišilo předválečné chování dvou největších vrahů v dějinách lidstva a to Stalina a Hitlera.

  30. berka říká:

    Honzo – mluvíte mi z duše. Voják nebo civilista – je v tom vlastně nějaký rozdíl ? Dneska možná ano, v době profesionálních armád. Ale tehdy – „vlast“ zavolala a člověk se musel jít dát radostně zabít.

  31. Fejinka říká:

    A pánové, nyní mi řekněte na rovinu. Kdo by z vás šel bojovat za tuto zemi? Já v žádném případě, protože co je v této zemi ještě naše. Pomalu vše je v rukách cizinců a jejich přisluhovačů (a že jich je), nových zbohatlíků typu Bakala a spol., prodejných politiků za Jidášský groš a mnoha dalších zlodějů a vydřiduchů, počínaje vodou, půdou, výrobními podniky, bankami atd, atd. Tak za takové lidi ani náhodou se nechat radostně a s písní na rtech zabít, takový hrdina nejsem. Oni politici moc dobře vědí, že potřebují profesionální žoldáckou armádu, vlastně nakonec proti vlastnímu lidu.

  32. Honza říká:

    To Fejinka: Zajímavý názor ale s kterým nesouhlasím. Z tohoto názoru je cítit závist. Možná by se tento názor a chování hodilo do období roku 1989 a případně do našeho bývalého velkého bratra SSSR ( nyní Ruska ) kdy bylo všechno náš všech. Globalizaci a společenskému vývoji se nelze ubránit nějakou formou izolacionalismu ( nějaké formy „ismu“ ). Pan Beran a pan Jan by měli z tohoto názoru velkou radost.

  33. Svatopluk Beran říká:

    Ti vojáci byli taky civilisté, měli rodiny a majetek.

    Honzo je dobře že jste vstoupil do rozhovoru. O tom že všichni válčící vojáci byli po svém narození civilisté jsem vůbec nic netušil. Vždy jsem se domníval, že každý voják se narodil rovnou ve vojenské uniformě a se zbraní za pasem 🙂 . Ne teď vážně. Nechci nijak zlehčovat váš pohled, ale já svou repliku – že voják je voják – v porovnání s civilistou, jsem myslel tak, že je to občan toho kterého státu vycvičený ke své obraně nebo k obraně druhých či přímo k eliminaci nepřítele zabíjením a že je k tomu též vybaven účinnou zbraní. Civilisté, převážně děti, ženy a lidé staří nemají tento výcvik, zbraně ani potřebnou fyzickou sílu, proto nemohou pro svou obranu prakticky nic udělat. Tento problém začal být zviditelňován poprvé v závěrech Vestfálského míru po třicetileté válce a upřesněn o několik století později ve století dvacátém v Ženevských konvencích. Toď vše co jsem myslel svou replikou že voják je voják.

  34. Zdeněk Gryc říká:

    Fejinka říká:

    Středa, 19. 8. 2015 v 9:46
    A pánové, nyní mi řekněte na rovinu. Kdo by z vás šel bojovat za tuto zemi?

    BLANIČTÍ RYTÍŘI A RAF.

    ZG

  35. Svatopluk Beran říká:

    Byli zataženi do mocenských diktátorských hrátek a to nejen během 2SV.

    Pochopil jsem správně z této vaší věty, – že 2SV rozpoutal tehdejší Sovětský Svaz – a to svým nárokem na vyhubení německého národa z postavení vyššího rasového hlediska ruských slovanů, s požadavkem na přičlenění Německého území k SSSR, na suroviny na území Německa a levnou pracovní sílu z německých občanů které nechá na živu? Což si nenechal Německý národ líbit a za pomoci pana Hitlera a jeho obchodování s koloniálními demokratickými zeměmi zvládl německý národ tuto nelehkou situaci, přičemž byl do tohoto konfliktu zataženo na 60 světových zemí? Pochopil jsem vás správně?

  36. Svatopluk Beran říká:

    V tom se tak trochu lišilo předválečné chování dvou největších vrahů v dějinách lidstva a to Stalina a Hitlera.

    Podle mne má jedině tato replika svou částečnou objektivitu i když i na ní je vidět že v lidské historii masový vrahů máte ještě mezery. A podle mne už vůbec nic neříká o těch co stáli v řadě vedle nich na dalších pomyslných stupíncích.

  37. Svatopluk Beran říká:

    Pane Gryc podle historických pramenů jste zapoměl minimálně na Volyňské Čechy.

  38. Svatopluk Beran říká:

    Oprava

    Podle mne má jedině tato replika svou částečnou objektivitu i když i na ní je vidět že v lidské historii NEJVĚTŠÍCH masový vrahů máte ještě mezery.

  39. Svatopluk Beran říká:

    DO ČS. VOJSKA SE PŘIHLÁSILO KOLEM 12 TISÍC VOLYŇSKÝCH ČECHŮ VČ. ŠESTI STOVEK ŽEN.

    Volyňští Češi

    Volyňští Češi jsou etničtí Češi či jejich potomci usazení od druhé poloviny 19. století ve Volyni. V letech 1868 až 1880 odešlo z Rakouska-Uherska do carského Ruska téměř 16 tisíc Čechů. Důvodem jejich odchodu byly těžké životní podmínky v českých zemích a zvěsti o prosperitě v ruské říši, kde bylo velké množství nevyužité zemědělské půdy. Carská vláda lákala nové přistěhovalce řadou výhod, kterými bylo právo na koupi (levné) půdy a zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, na vlastní samosprávu a náboženskou svobodu. Přistěhovalci byli osvobozeni na dobu 20 let od daní a zproštěni vojenské povinnosti. Převážná část Čechů se usadila ve volyňských újezdech Rovno, Dubno, Luck, Žitomír, Ostroh a další. Některé vesnice byly zakládány „na zelené louce,“ jiné se nacházely při ukrajinských vesnicích, kde tvořily místní části s původním názvem vesnice, který byl doplněn přídomkem „český“ (např. České Noviny, Český Malín, Český Boratín, Český Straklov atd.) Kromě zemědělství se začali čeští přistěhovalci zabývat i dalšími činnostmi, jako byl průmysl, obchod a řemesla. Českým kapitálem byly založeny strojírny, pivovary, mlýny, cementárny, apod. V obcích byly zakládány školy, kostely, knihovny, vzkvétal kulturní a spolkový život. Čeští přistěhovalci podstatnou mírou přispěli ke zvýšení hospodářské a kulturní úrovně v osazených územích.

    Druhá světová válka

    Když roku 1939 Sovětský svaz obsadil východ Polska a připojil západní území která do roku 1920 patřila Ukrajině a Bělorusku zpět k Sovětskému svazu, došlo k opětovnému sloučení obou částí Volyně. Ta však byla roku 1941 okupována nacistickým Německem. V červenci 1942 byl zformován 1. československý samostatný polní prapor. V roce 1943 potom vznikla 1. československá samostatná brigáda, která čítala 3.517 vojáků. Volyňští muži, kteří bojovali v řadách Rudé armády, ale i ti, kteří pobývali v sovětském zajetí, se do těchto jednotek hlásili. Někteří z nich dokonce odešli bojovat i do čs. jednotek v západní Evropě. Situace Volyňských Čechů, žijících ve vesnicích pod německou okupační správou, se mnoho nezměnila. Represálie Sovětů byly nahrazeny násilím ze strany Organizace ukrajinských nacionalistů, ale zejména terorem nacistů, kteří na Ukrajině vypálili několik set ukrajinských obcí a masakrovali tamní obyvatelstvo. Dne 13. července 1943 byla Němci přepadena a vypálena obec Český Malín, přičemž lidé včetně starců, žen a dětí byli upálení v budovách zaživa. Celkem se jednalo o 374 českých občanů. Na podzim téhož roku byla nacisty vyvražděna další česká obec Sergijevka-Michna. V březnu 1944 byla do střediska Volyňských Čechů Rovna přemístěna 1. československá samostatná brigáda, která prováděla nábor mezi bývalými krajany. Do čs. vojska se přihlásilo kolem 12 tisíc Volyňských Čechů vč. šesti stovek žen. Díky tomu se z brigády stal První československý armádní sbor, který prošel bojovou cestu až do Prahy.

  40. Svatopluk Beran říká:

    A pánové, nyní mi řekněte na rovinu. Kdo by z vás šel bojovat za tuto zemi? Já v žádném případě, protože co je v této zemi ještě naše.

    Pokud myslíte pane Fejinka jít bojovat do Afganistánu, jako před několika lety někteří z našich vojáků, pro umožnění položení produktovodu napříč Afganistánem, který dostala jako bussines americká společnost Unocal jenž byla největším sponzorem první Buschovy presidentské kampaně. Kdy měl tento produktovod přemisťovat zemní plyn z Turkmenistánu do Pákistánu a pak měl být převážen speciálními cisternovými loděmi do Spojených Států. Kdy na tento plyn dostala těžební práva americká nadnárodní společnost Haliburton, jejímž jedním z výkonných presidentů byl v době jednání o položení plynovodu (1998) pozdější americký vicepresident z období presidentování Busche, Dick Chanye, nebo též akcionářka této společnosti americká ministrině zahraničí Condoleezza Riceová z období presidenta Busche, tak to bych určitě střílet Talibance a dělat tím te sebe BLBCE, nešel.

  41. Svatopluk Beran říká:

    xxxxx, tím není prosím myšleno nic proti tobě.

  42. Svatopluk Beran říká:

    Globalizaci a společenskému vývoji se nelze ubránit nějakou formou izolacionalismu.

    S tímto vaším názorem Honzo naprosto a plně souhlasím.

    Jediná možnost co s tím jde dělat je kvalitní vzdělání výchovou k vlastnímu názoru, nevěřit dnešní PR ať je cílená z jakékoliv strany, hledat objektivní skutečnosti mezi řádky jak bylo nezbytné za vlády jedné strany, nebát se pochybovat o pravdách vládnoucích, solidarita, postavit kvalitu života po zabezpečení základních životních a ekonomických potřeb nad potřeby zjištné, bojovat sám v sobě s rasovými předsudky, které jsou v každém z nás.

  43. Honza říká:

    Dlouho se pan Beran neozval a nyní opět „školení“. To co předváděl soudruh Stalin a jeho soudruzi z KS před napadením Německem se svým lidem nemá v dějinách obdoby a co se projevilo v prvních měsících po napadení Německem. Díky jeho chování a ideologii to stálo životy milionů sovětských vojáků.Kam se na něj v té době „hrabal“ Hitler.
    A nyní jeden dotaz „čtete taky jinou literaturu než tu levicově zaměřenou“ ?

  44. Jan P. říká:

    Autora blogu a Honzu bych rád upozornil na důležitý fakt celého průběhu druhé světové války:
    PROTIHITLEROVSKÁ KOALICE
    (Velká trojka)
    CÍL: Porážka fašismu v celém světě.

    ATLANTICKÁ CHARTA:

    Podepsána 14.8. 1941 na křižníku na pobřeží Newfoundlandu britským premiérem W. Churchillem a prezidentem USA F. D. Rooseveltem.V září 1941se připojil SSSR. Hlavní principy vedení války a poválečné organizace světa v 8 bodech.
    Rozšíření koalice – kolem tzv. Velké Trojky i další země – 1.1. 1942 podepsalo 26 států Washingtonskou deklaraci – závazek mobilizace vojenských i hospodářských sil proti nepříteli.

  45. XXXXX říká:

    Beran: já rozumím tomu co píšeš, kdybych tam cítil nějaký útok na mou osobu, ozval bych se. A kvůli tomu „co je v této zemi ještě naše“, bych ty „výlety“ určitě neabsolvoval, ale to je celkem podružnost.

  46. Svatopluk Beran říká:

    A nyní jeden dotaz „čtete taky jinou literaturu než tu levicově zaměřenou?

    Honzo málo, a pokud si něco takového přečtu, tak mě to vždy přesvědčí jen o tom, že cílem této literatury není nic jiného než glorifikace a princip ekonomiky skutečně výmečných osob a jejich schopností, které ale myslí jen na sebe a jejich cílem je díky svým výmečným a jedinečným schonostem žít jako pijavice na omezených schopnostech většiny ostatních. Přičemž války a vraždění jsou většinou důsledkem těchto snah. Už se mě na to ale ptal před několika lety i jeden zastupitel jihlavské radnice za ODS.

    Ještě k tomu Stalinovi a jeho nechutným vraždám.
    Domnívám se že v případě likvidace vojenských kádrů tuším co bylo příčinou. Do té doby než se dostal Hitler k moci, totiž tehdejší Sovětský Svaz úzce spolupracoval s poválečným Německem ve vojenské oblasti. Jelikož ostatní země Evropy v podstatě neuznávaly Sovětské Rusko ani poválečné Německo, kterému zakázaly vyzbrojování, tak si tyto dvě odstrčené země navzájem pomáhyly. Sovětský Svaz umožňoval, ještě však ne hitlerovskému Německu, výcvik vojsk a zkoušky technologií na svém území. Německo pak jako protiváhu zásobovalo Rusko těmito vojenskými technologiemi a tehdejším principem vojenské logistiky a výcviku. Což jako důsledek ve 2SV neslo téměř totožné uspořádání německých i sovětských logistických rozložení počtů bojovníků v družstvech, rotách, praporech a brigádách, plus téměř shodné vojenské označení vojáků. Zatím co Hitler pak svým důstojníkům, kteří před jeho nástupem k moci spolupracovali s Ruskými důstojníky při vzájemných cvičeních a výměnách vojenských informací věřil, tak Stalin se bývalých vzájemných přátelství německých a ruských důstojníků, která vznikla před rokem 1933 obával. Po nástuou Hitlera k moci pak byly tyto vzájemné spolupráce okamžitě ukončeny.

  47. Fejinka říká:

    Honzo, je mi líto, že se mnou nesouhlasíte, ale jaká závist. Toto jsou všechno fakta, „vykvetlá“ až po evolučním roku 1989, který právě tyto „vymoženosti“ přinesl. To nemá s SSSR ale vůbec nic společného. Jsou to výsledky pseudodemokracie, které u nás říkáme zastupitelská demokracie. Jestli tato cesta má být novým společenským vývojem, tak to nás čeká asi cesta do pekel. Žádný izolacionismus, ale měla by to být spolupráce se všemi, kteří chtějí spolupracovat na bázi rovnoprávně a vzájemně výhodných podmínek (nenechat si diktovat nevýhodné podmínky, především pro obchod a najít odvahu se postavit proti diktátu). Tady by měli spolupracovat především ti „malí“ a aspoň trochu se bránit proti nadnárodním společnostem, které dnes vlastně vládnou světu. Jenže to by tady nesměl být Brusel, potažmo USA, ten „černý“ vzadu.
    (Ten výše zmiňovaný politický směr vznikl v USA, kde hlásal politiku nevměšování se do evropských záležitostí a později to byla vlastně maska, kryjící útočnou politiku amerického imperialismu, jak se říká v chytrých knihách). Dnes USA nic takového nepotřebují a na koho si zamanou, tomu jejich „mírové holubice“ (letectvo a drony) hned dají vědět, kdo je tady pánem.

  48. Honza říká:

    Otázka pro pana Berana – prosím o konkretní případy na vaše sdělení „Německo pak jako protiváhu zásobovalo Rusko těmito vojenskými technologiemi a tehdejším principem vojenské logistiky a výcviku“. Není neznám případ, kdy by Němci Rusům poskytli svoje vojenské technologie. Ruská tanková a letecká technika počátkem války ( v době napadení Ruska Němci ) byla s Německou nesrovnatelná. Tento rozdíl byl markantní i v námořnictvu. Rovněž výcvik, velení, strategie a vedení obraných bojů bylo díky stalinistickým čistkám v armádě na velmi nízké úrovni. Je ovšem pravdou, že Rusové umožnili Němcům před válkou na svém území ověřovat svoje nové vojenské technologie, které následně využili jak ve Španělské občanské válce, tak následně v počátcích druhé světové války.

  49. Honza říká:

    To Fejinka: jednoduchá rada pro vás, nechoďte nakupovat do nadnárodních řetězců. Těch příležitostí vám dnešní doba přináší mnoho. No a jinak, kde byla Škodovka bez vstupu zahraničního majitele ( mimochodem automobilový průmysl drží naši ekonomiku nad vodou ). Jaké možnosti měl český kapitál v 90tých letech ???? ( viz. Poldi Kladno ).

  50. Honza říká:

    To p.Beran : Posledních 7 řádků ve vašem příspěvku je víceméně méně diskutabilních a myslím že nepravdivých.

  51. Svatopluk Beran říká:

    Něco pro Honzu.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Rapallsk%C3%A1_smlouva_%281922%29

    Rapallská smlouva byla podepsána 16. dubna 1922 v Rapallu (Itálie). Šlo o smlouvu mezi Německem a Sovětským Ruskem (Ruskou sovětskou federativní socialistickou republikou). Byly tím obnoveny diplomatické styky mezi oběma zeměmi, které se zřekly navzájem náhrady válečných škod a přiznaly si doložku nejvyšších výhod.

    Situace před konferencí

    Německo a Rusko se po 1. světové válce dostaly do mezinárodní izolace. Oba státy měly dluhy a ostatní země s nimi nechtěly obchodovat, dokud tyto dluhy nebudou uhrazeny. Rusko mělo dluhy předválečné, válečné a byla po něm požadována náhrada za zahraniční majetek, který byl zkonfiskován během říjnové revoluce.

    Zatímco v Rusku byla smlouva přijata jako jednoznačný diplomatický úspěch v Německu se našla celá řada kritiků. Ministr zahraničí Rathenau byl dokonce 24. června 1922 zabit při atentátu. Přesto spolupráce mezi oběma zeměmi pokračovala. Ve vojenské oblasti jim umožňovala obcházet Versailleskou smlouvu. Rusové získali moderní technologie a těžké zbraně a Němci mohli v Rusku cvičit svoje letectvo. Obě země měly dokonce společná vojenská zařízení:

    Tankovou školu v Kazani
    Cvičiště pro součinnost dělostřeleckých a leteckých sil ve Voroněži
    Leteckou škola v Lipecku.

  52. Svatopluk Beran říká:

    http://www.wehrmacht.cz/cz/hitlerovi-generalove/zivotopisy-generalu/heinz-guderian/guderian-objevuje-silu-motoru-1922-1933

    Podle Versailleské smlouvy však nebylo Němcům dovoleno vyvíjet vlastní tankové jednotky a další výzbroj, a byli proto nuceni hledat mezery v této, pro Němce, potupné smlouvě. Vznikla tak Rapallská smlouva, která byl stvrzena 22. dubna 1922, a které nastolila spolupráci mezi oběma signatáři, tedy Německem a Ruskem, a znamenala vojenskou spolupráci. Za krátko byly vytvořeny tři experimentální střediska, kde byly testovány nové vynálezy a školeni noví specialisté. Byly zde vyvíjeny nejen ruské, ale i německé tanky. Součástky na německé tanky byly tajně vyráběny v Německu a pak posílány ke složení a testování do Ruska, do střediska na řece Kamě. Guderian, podporován von Tschischwitzem a Lutzem, se nadále věnoval motorizaci s jeho typickou horlivostí.

    V roce 1925 byla podepsána smlouva v Locarnu, což znamenalo rehabilitaci Německa a krátký mír v Evropě. O rok později bylo Německo přijato do ligy národů a nakonec v roce 1930 byla spojenecká vojska stažena z Německa. I přes konference o odzbrojení probíhal na pozadí těchto událostí vývoj obrněných sil, ať už to bylo v Británii a nebo v Rusku.

    Guderian v tomto období zaznamenával mnoho úspěchů a ve spojení se svým novým nadřízeným, inspektorem motorového transportu Lutzem prosazoval své plány na nejvyšších místech. Navštívil také tajné testovací zařízení v Kazani, v Rusku, kde se setkal s několika ruskými důstojníky, kteří se později staly jeho smrtelnými nepřáteli.

    Pokud by jste chtěl znát přesně data společných předHitlerovských spojení mezi Ruskými a Německými důstojníky musel by jste jít hodně hluboko do archiválií Ruské i Německé kontrašpionáže. Je možné že již někdo udělal disertační práci na toto téma. Proto jsem na začátku svého článku přesně napsal – Domnívám se že v případě likvidace vojenských kádrů tuším co bylo příčinou.

  53. Svatopluk Beran říká:

    Olaf Groehler: Sebevražedné spojenectví

    Nakladatel: Ivo Železný, Praha 1997 | překlad: Vladimír Marek | originál: Selbstmörderische Allianz, Berlin 1992

    V knize „Sebevražedné spojenectví“ bývalý východoněmecký historik rozebírá za minulého režimu tabuizovanou německo-sovětskou vojenskou spolupráci v letech 1920-1941.

    Německo, stejně jako Sovětský svaz, se po první světové válce ocitlo v izolaci, jeho armáda byla silně omezena a mělo zakázáno vyvíjet moderní zbraně. Sovětský svaz naopak toužil po rozšíření a zmodernizování své armády a tak k sobě tyto dva státy poměrně logicky našly cestu.

    Velitel reichswehru Hans von Seeckt byl příznivcem spolupráce se SSSR, první kontakty byly navázány počátkem dvacátých let a slibně rozvíjet se začaly zejména po uzavření rapallské smlouvy v dubna 1922. Postupně vykrystalizovaly tři hlavní německé vojenské projekty v SSSR: základny Lipeck, Kazaň a Tomka.

    Lipeck u Voroněže byla letecká základna otevřená v dubnu 1925. Jak autor uvádí, prošlo jí sice do roku 1933 jen 120 německých pilotů, ale ti potom tvořili nejlepší a nejzkušenější důstojníky Göringovy Luftwaffe. Další stovka důstojníků reichswehru zde prodělala výcvik na letecké pozorovatele. Lipeck bylo také významné testovací středisko, do roku 1933 prodělávala většina nových letadel první testování právě zde. Němci se v Lipecku také seznámili s mnohými sovětskými letadly. Sověti naopak těžili z německých vojenských a technických zkušeností. V Lipecku a na dalších sovětských leteckých školách působili např. Hugo Sperrle (později velitel 3. luftflotte), Kurt Student (tvůrce německých výsadkových sil), Martin Fiebig a další.

    Kazaň byla významná tanková škola, která začala fungovat na jaře 1929. Testovaly se tady tanky Christie a později i „Grosstraktory“ firem Krupp a Rheinmetall. Reichswehr zde cvičil posádky tanků a tankové instruktory. Obě armády společně testovaly i sovětské tanky T-26, T-28, T-35 a BT. Školu vedl generál Oswald Lutz, později první velitel německých tankových vojsk. V letech 1932 a 1933 v Kazani pobýval Heinz Guderian. Společných rusko-německých manévrů se počátkem 30. let zúčastnili i Hermann Hoth, Friedrich Paulus, Gotthard Heinrici, Hans Krebs nebo Erich von Manstein. Tedy samá později známá jména.

    Tomka byla základna pro testování chemických zbraní, kde Sověti společně s Němci testovali různé chemické látky jako yperit, fosgen apod.

    Zejména první dva společné projekty byly velmi úspěšné a prošlo jimi mnoho budoucích vynikajících německých a sovětských velitelů, kteří se mnohdy po roce 1941 vzájemně střetli.

    Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 byla sice vojenská spolupráce výrazně utlumena, ale stále zde přetrvávaly mnohé osobní kontakty a přátelství z předchozího období. Naprosté přervání všech styků nastalo až po Stalinově čistce v řadách sovětské armády po roce 1937. Autor se zde zmiňuje i o Heydrichově spiknutí, které mělo být podnětem Stalinovy čistky, ale jak vyplývá z poznámek na konci knihy, vychází v podstatě pouze z knih Rudolfa Ströbingera a Ivana Pfaffa, které bych nepovažoval za úplně spolehlivé.

  54. Honza říká:

    Pěkně jste to napsal pane Berane, tohle historické školení jste si mohl odpustit, jelikož je to vše opsané, ale nikde ve vašem příspěvku jsem se nedočetl jaké vojenské technologie Rusové v té době předali Němcům. Právě Němci, díky svému omezení v budování armády po 1SV, nemohli uskutečnit rozvoj své armády jak po technické stránce tak výcviku pilotů a právě Rusové jim tyto možnosti dali.

  55. Honza říká:

    „……. Za krátko byly vytvořeny tři experimentální střediska, kde byly testovány nové vynálezy a školeni noví specialisté. Byly zde vyvíjeny nejen ruské, ale i německé tanky. Součástky na německé tanky byly tajně vyráběny v Německu a pak posílány ke složení a testování do Ruska, do střediska na řece Kamě……..“.
    Pane Berane asi víte z čeho je citováno.

  56. Svatopluk Beran říká:

    Honzo s vámi je to poměrně složité ale –

    Na moji úvahu – Zatím co Hitler pak svým důstojníkům, kteří před jeho nástupem k moci spolupracovali s Ruskými důstojníky při vzájemných cvičeních a výměnách vojenských informací věřil, tak Stalin se bývalých vzájemných přátelství německých a ruských důstojníků, která vznikla před rokem 1933 obával.

    Vy mi odpovíte –

    To p.Beran : Posledních 7 řádků ve vašem příspěvku je víceméně méně diskutabilních a myslím že nepravdivých.

    Já vám ukážu z kterých dokumentů jsem na internetu čerpal odpověď pro vás – mám o tom ale dokumety a vědomosti starší, ještě z doby pře rokem 89 -, a vy mi namísto toho aby jste se omluvil za to že jste mě obvinil z vymýšlení odpovíte –

    Pěkně jste to napsal pane Berane, tohle historické školení jste si mohl odpustit, jelikož je to vše opsané.

    Já napíšu – Jelikož ostatní země Evropy v podstatě neuznávaly Sovětské Rusko ani poválečné Německo, kterému zakázaly vyzbrojování, tak si tyto dvě odstrčené země navzájem pomáhaly. Sovětský Svaz umožňoval, ještě však ne hitlerovskému Německu, výcvik vojsk a zkoušky technologií na svém území. Německo pak jako protiváhu zásobovalo Rusko těmito vojenskými technologiemi a tehdejším principem vojenské logistiky a výcviku.

    Vy mi odpovíte –

    Právě Němci, díky svému omezení v budování armády po 1SV, nemohli uskutečnit rozvoj své armády jak po technické stránce tak výcviku pilotů a právě Rusové jim tyto možnosti dali.

    Vy mi ve své odpovědi napíšete –

    prosím o konkretní případy na vaše sdělení „Německo pak jako protiváhu zásobovalo Rusko těmito vojenskými technologiemi a tehdejším principem vojenské logistiky a výcviku“. Není neznám případ, kdy by Němci Rusům poskytli svoje vojenské technologie. Ruská tanková a letecká technika počátkem války ( v době napadení Ruska Němci ) byla s Německou nesrovnatelná. Tento rozdíl byl markantní i v námořnictvu. Rovněž výcvik, velení, strategie a vedení obraných bojů bylo díky stalinistickým čistkám v armádě na velmi nízké úrovni.

    A já vám říkám, že jsem se nikde ve svém příspěvku nezmiňoval o tom že to bylo před 2SV, psal jsem, že to bylo po 1SV a že to skončilo nástupem Hitlera. Pokud to tak není, ukažte mi prosím kde přesně jsem uvedl že se jednalo o dobu před 2SV.

    Dále píšete že –

    ale nikde ve vašem příspěvku jsem se nedočetl jaké vojenské technologie Rusové v té době předali Němcům.

    Na to já vám říkám –

    Kde jsem psal že Rusové předávali technologie Němcům, já jsem přeci psal že Němci nabízeli technologie Rusům a že nabízeli za to Němcům své území, protože obě země byly vyloučeny z celoevropské vzájemné pomoci. Můžete mi prosím vypíchnout, kde podle vás píšu o tom že Rusové dodávali Němcům technologie?

    Vaše zmmatené protireakce jsou jako vystřižené ze komunistických soudů z 50 let. Vy zřejmě rychle a proto špatně čtete, načež následně píšete rychleji než přemýšlíte. Projděte si postupně co jsem napsal a vy odpovídal. Ve svém vlastní zájmu pak raději zpomalte z odpovědí ať mají smysl a nevypadáte přihlouple a nesoustředěný.

    Ještě jednu připomínku si dovolím k vaší osobě, někde jste popisoval specifika letadla. Moje otázka zní – to letadlo jste vymyslel vy a nebo jste to odněkud opsal? Já bych vás rád upozornil na to, že nikdo z nás tedy, ani já ani vy, nepoužíváme pro svou argumentaci své vlastní vize, nýbrž jenom ty, co už někdy někdo napsal, vymyslel nebo použil. Ani já ani nikdo jiný zde není původním a prvním majitel myšlenky nebo názoru. Snad vyjma pana Gryce a jeho případných architektonických studií. Mohu vám pro vaše uklidnění zdělit, že na tom že jen opakujeme co již jednou někdo řek nebo napsal, není nic špatného, protože to znamená že studujem a že se učíme. Tato lidská činnost se spíš podporuje než odsuzuje a je dávána za jeden z nezbytných příkladů pokroku lidstva.

  57. Fejinka říká:

    Honzo, ta Škodovka je světlá vyjímka , kde se zahraniční investor „pochlapil“. Opakem je třeba Tatra, kterou dostali do rukou Američané a málem skončila krachem díky jejich vedení. A ta Poldovka skončila proto,že byla velkým konkurentem především špičkovými ušlechtilými ocelemi cizině a ta měla zájem o její likvidaci. Různými machinacemi dospěla ke krachu i tím českým pitomečkem, momentálně mi vypadlo to jeho jméno, který se dostal do vedení. Byl to záměr jako u řady jiných českých podniků, aby klekly a že jich bylo. Konkurovaly a musely skončit, třeba fungl nový cukrovar v Hrochově Týnci Frantíci nechali zbourat. A navíc tomu pomáhali i různí borci -soudci v konkurzních řízeních. To, že se k nám některé, především automobilky nastěhovaly (Nošovice, Kolín), bylo dáno tím: kvalitní odborníci-dělníci, daňové prázdniny, průmyslové zóny za hubičku a hlavně laciná pracovní síla.
    A ty řetězce svou obchodní politikou nutí dodavatele prodávat jim svoje výrobky za velmi nepříznivých podmínek a jim nic nezbývá, než se podvolit, nebo skončit. A to nemluvím o problémech v zemědělství (český výrobce-zahraniční výrobce-různé dotace atd). Oni kdyby naši politici trochu více naše výrobce a obchodníky podrželi a nevymlouvali se, že trh vše vyřeší, tak by to také vypadalo jinak.

  58. Honza říká:

    Pane Berane od vás : “ ……… Sověti naopak těžili z německých vojenských a technických zkušeností ……“
    „…… já jsem přeci psal že Němci nabízeli technologie Rusům ….. “ – které ?

  59. Honza říká:

    To p.Beran : technické údaje a výkony se skutečně opisují, v tom máte pravdu, ale to kolem ….. ?

  60. Honza říká:

    Pane Berane, svého času jste tady psal Tokiu, Hirošimě a Nagasaki, jak to bylo ze strany Američanů špatně, jak se zachovali koncem války. Nevím zda jste se díval v pondělí na TV 2.program. Za to jak se chovali Japonci v Singapuru, Malajsii a Číně počátkem války, tak za to bych hodil na Japonské ne dvě atomové bomby, ale čtyři. Japonci se chovali nejen k vojákům-zajatcům, ale i k civilistů jako ta nejhorší zvířata.

  61. Svatopluk Beran říká:

    Honzo, váš názor o přidání 2 atomových bomb po zhlédnutí 2programu ČT je podle mne tak trochu v úrovni uvažování dítěte. O tom coprováděli Japonci vím a byla to hrůza hrůz. Přečtěte si například knihu Rytíři Bušido. To ale podle mne stále není důvodem pro organizovaní vlálečných zločinů na civilním obyvatelstvu, nota bene když už je protivník na kolenou. Pokud přejdu do vašeho myšlení, a vím že je to hloupé – kolik by asi na konci války měli zhodit Rusové atomových bomb (samozřejmě pokud by je měli) na civilní obyvatelstvo Německa na konci války. Třeba jen za umučení svých téměř 4 milionů vojáků v zajetí Němců? Kolik by k tomu měli ještě přidat atomových bomb za zvěrstva a smrt kterých se dopustili Němci na 10 milionech civilních občanů. Kolik by měli zhodit židé atomových bomb na konci 2SV na civilisty Německa, za zabití, zplyňování, či umučení svých 6 milionů občanů? No kolik by to bylo asi atomových bomb dohromady 50 nebo 100? Schválně, kolik by jste navrhoval? Že vy jste ještě dítě, které rádo čte technické publikace o válkách a vojácích, že vy si i hrozně rád zastřílíte v nějaké té válečné hře na počítači, kde se vám nic nemůže stát. Kde necítíte bolest když vám třeba po zásahu granátem vyhřeznou vnitřnosti.

  62. Zdeněk Gryc říká:

    RAF

    Den bombardování Londýna (7. září)
    Zveřejněno 7. 9. 2015
    Do letecké bitvy se mezi 10. červencem a 31. říjnem zapojilo také 89 Československých letců. Více bylo /samozřejmě kromě Britů/ jen Poláků, Kanaďanů a Novozélanďanů.

    ZG

  63. Venca říká:

    A pak následovala odplata a zcela zbytečné bombardování civilních cílů v Německu.

  64. Venca říká:

    Už zase provokuješ ? Vyber si laskavě jinou přezdívku, zapoj mozek.

  65. honza říká:

    Pane Berane, nevím kolik literatury faktů jste přečetl vy, ale já myslím že mám načteno o Pacifiku dost literatury, která mne vede k mému vyjádření. Ono jenom následné zhlédnutí těch brutalit a fanatismu Japonských vojáků mne v tom utvrdilo. Ona válka a chování v ní se musí posuzovat tak trochu z jiného pohledu než z kanape v dnešní době. Celé Japonsko a jeho lid byl nejen zfanatizován, ale i odhodlán bojovat na svém území o každý píď země. Stejně to tak bylo i s bombardováním Spojenců německých měst. No a že byli v občanské zástavbě zbrojní továrny, byl úmysl Hitlera který následně ve své propagandě dovedl do detailů. Jinak mimochodem víte kdo první zahájil a uskutečnil bombardování německého území/města, což dalo záminku k zahájení bombardování Londýna a následně jiných Anglických měst???

  66. honza říká:

    To Beran : vaše citace … „Pokud přejdu do vašeho myšlení, a vím že je to hloupé – kolik by asi na konci války měli zhodit Rusové atomových bomb (samozřejmě pokud by je měli) na civilní obyvatelstvo Německa na konci války“. …. Právě že ji neměli, tak zemřelo tolik hrdinných sovětských vojáků. Věřte tomu že kdyby měl Stalin atomovou bombu, tak se ji nebál použit. Jinak „zhodit“ – ale „shodit“ (shora dolů) …. 🙂 – není podstatné.

  67. honza říká:

    To Beran : 14.8.1945 oznámila japonská vláda na popud císař Hirohita bezpodmínečnou kapitulaci. V té době měly japonské ozbrojené síly stále ještě ve zbrani 6 893 000 osob ve 154 divizích, 136 brigádách pozemní armády a 20 námořních svazech. Docela slušná ozbrojená síla která by bránila vstupu na japonské území. No a k tomu musíme přičíst jejich fanatismus a zfanatizované obyvatelstvo. Jen na straně Spojenců (bez Číny, SSSR a MoLR) padlo a bylo zajato v tichomořské válce 547 200 vojáků oproti 1 633 400 japonských. Už jenom tento poměr 2,99:1 hovoří o ochotě japonských vojáků padnou ta císaře Hirohita a svoji vlast.

  68. Berka říká:

    Já osobně nasazení atomových zbraní proti civilnímu obyvatelstvu taky odsuzuju – i když jsem už dřív napsal, že uznávám jejich nesporný příspěvek pro konec války. Polemika o tom kdo, kam a kolik atomovek měl shodit mi ale přece jen chlapi přijde trochu hloupá (a naštěstí zbytečná).

    Mě osobně spíš vadí, že milý božský císař ze všeho vyvázl bez ztráty kytičky a v klidu dožil v čele Japonska až kdesi do osmdesátých let.

    Nebyl určitě přímým spouštěčem války, ale to co se občas píše – že na japonskou generalitu neměl skutečný vliv, je podle mě hloupost. Kdyby chtěl, minimálně mohl válku ukončit dřív.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I