Blog Jihlavských listů

TERORISMUS 11. ZÁŘÍ 2001 a 13. LISTOPADU 20015.

18. ZÁŘÍ 2001. Vytiskly Jihlavské listy tento článek:

„PŘEDEJME USA TŘÍDNÍ KNIHY Z NAŠICH VÝCVIKOVÝCH STŘEDISEK TERORISTŮ“.

Stalo se tak v souvislosti s

Útoky z 11. září 2001 byly sérií koordinovaných teroristických útoků, které se uskutečnily 11. září 2001 ve Spojených státech amerických. Provedlo je 19 příslušníků militantní islamistické organizace al-Káida. Při útocích celkem zemřelo 2996 lidí včetně 19 únosců. Až na 55 vojáků ze 125 obětí, které zemřely v Pentagonu, byli oběťmi civilisté, pocházející celkem z 90 zemí.

Z předmětného článku vyjímám a vkládám odstavec, který je stále aktuální,“Poválečné období“:

Od komunistického převratu v roce 1948 a opakovaně v roce 1968 byly v naší zemi všemi dostupnými prostředky hanobeny USA. Začalo zatýkání a pronásledování našich hrdinů, Legionářů a bojovníků proti nacismu. Zrušení Sokola a Skautu, dokonce dvakrát postihlo organizace, které většině lidí vštěpovaly statečnost před okupanty.
Už jako dětičky jsme byli e škole štváni proti USA tvrzením, že to co sbíráme je diversní americký brouk – mandelinka bramborová, shozená z letadel USA. Propaganda proti USA byla naprosto vědecky řízena. Počínaje školením na všech stupních, včetně armády a konče hrdelními procesy s elitou národa.
Děti byly k výchově v nenávisti vůči USA a v „boji za mír “ organizovány v Pionýru a SČM.
Politická školení měla svoji organizaci, která vyvrcholila státnicemi z třídní nenávisti pod vedením lidí typu soudruha Grebeníčka.
O kolik životního času jsme byli připraveni posloucháním těchto blábolů, ze kterých jsme byli zkoušeni, ještě nikdo nevypočítal.
Dospělí pak kolaborovali v KSČ. Pokud ještě někomu sahá paměť k nacistickým karikaturám a heslům, chápe příbuznost obou režimů.
Štvaní proti USA pokračuje neustále. Pokud se západ snažil nějak konflikt řešit, v poslední době v Zálivu, nebo Jugoslávii, tak se Rusové přímo, nebo nepřímo snažili podrazit západu nohy.
Bohužel, nejenom naši okupanti, ale všichni ti, kterým leží demokracie v žaludku se proti USA spojili.
Myslím, že nikdo nepopře existenci školicích středisek, výcvikových a rekreačních táborů pro teroristy v naší zemi.
Nejenom Semtex, ale i tyto aktivity jsou podhoubím, na nichž vyrostla tragédie, která tento týden vyděsila svět. Nyní se oficiálně od tohoto hrozného a pro civilizovaného člověka nepochopitelného skutku všichni distancují.
Demokracie pochopitelně nic podobného neumožňuje. Štvaní minulých totalitních režimů proti USA nezůstalo bez následků, nejenom v myslích lidí, ale i ve světové politice.
Jak půjde čas a zmizí první šok, tak bude stejně, jako tomu bylo dříve, obnovena kritika a nenávist k USA.
Ta pak bude politickou překážkou k potrestání teroristů.
Nyní jsou nabízeny USA našim státem různé možnosti pomoci. Mají asi spíše symbolický charakter.
Věřím, že bychom opravdu mohli pomoci USA a tím také naší vlastní bezpečnosti, kdybychom předali USA všechen zpravodajský materiál.
Počínaje „třídními knihami“ z výcvikových středisek teroristů na našem území.
Včetně údajů kolik a kam jsme dodali Semtexu a podobných mírových materiálů.
Prosil bych ministra vnitra, aby méně hovořil se svými vizážisty a více času věnoval na přesvědčování vlády,
——————————————
aby zakoupila identifikační technologie použitelné na hranicích a jinde. Dokonce by mi nevadilo, kdyby se stát jejich koupí zadlužil, už nyní by se to vyplatilo.
—————————————–
Nakonec trochu optimismu. Co kdyby nikoli z altruismu, ale čistě pragmaticky se v prvním roce nového tisíciletí spojili dávní nepřátelé ve snaze zachovat civilizaci naší planety.
Byl by to obdobný historický krok, který za druhé světová války umožnil nastolit mír.

Zdeněk Gryc Jihlava 18. září 2001.

Od článku v JL uplynulo málem kulatých 15 let a máme tu „Černý pátek 13.listopadu 2015.“
Zítra budou vzpomínkové oslavy 17. Listopadu 1989.

Z Wikipedie:
Československá podpora terorismu
V 60. letech 20. století probíhal v tehdejší ČSSR výcvik asijských a afrických teroristů pod vedením první správy ministerstva vnitra (politické rozvědky). To však skončilo likvidací Pražského jara v roce 1968. K dalšímu obnovení kurzů došlo v roce 1975 a výběr kandidátů byl zaměřen zejména s ohledem na podporu tzv. národně osvobozeneckých hnutí a to zejména asijských a z řad Palestinců.[8]
Z důvodu nárůstu počtu frekventantů těchto kurzů (které vybíralo mezinárodní oddělení ÚV KSČ) došlo k 1. květnu 1982 ke vzniku Ústavu zahraničních studií Vysoké školy SNB v Zastávce u Brna. Zde neprobíhal výcvik samotných teroristů (tedy jedinců provádějících akce), ale lidí zajišťujících podporu (velitelů, plánovačů, spojařů, členů ochranek atd.). Veškerý výcvik podle některých dokumentů probíhal na čistě komerční bázi. Díky uzavřenosti ČSSR mohlo mnoho teroristů pobývat v Československu bez obav z prozrazení.

Bylo jedenácté září. Svět zůstal stát s otevřenou hubou a civěl na žárem zkroucené pahýly dvojčat. Psalo se, že svět už nikdy nebude takový, jako dřív. Redakce satirického plátku se stala dějištěm tragedie tak absurdní, že by ji největší satirik nedokázal vymyslet. Svět už opět neměl být takový, jako dřív. A je to tady zase. Něco s tak neslýchaným rozměrem, že člověk snad ani nechce uvěřit smutné pravdivosti všech těch televizních záběrů.

Evropa se otřásá hněvem a franzouzský prezident mluví o nevyhlášené válce.

Vím, že v této rozjitřené době jdu určitě s kůží na trh a hodně si troufám – ale tak nějak si nejsem jistý, jestli to co se stalo včera v Paříži, není jenom předvídatelný revanš. V žádném případě – to podotýkám – se s touto událostí vnitřně nedokážu smířit, ale bohužel se něco takového dalo jenom čekat. Slova o nevyhlášené válce jsou sice celkem líbivá, ale je třeba se podívat na to, kdo tu nevyhlášenou válku začal. Bude to znít velmi tvrdě, ale Francie posledních více jak sto let, trpí komplexem méněcennosti. Postupně přišla o všechny kolonie, Hitler převálcoval její hrdou armádu během pár týdnů a dodnes působí Versailles vedle Anglie a Německa v mezinárodní politice jako jakýsi nezletilý bráška. O to víc se chce z tohoto prismatu vymanit. V Evropě bohužel jaksi není co řešit (to co by se řešit mělo, se stejně neřeší) a proto se snaží sbírat body a sebevědomí na „zahraničních cestách“. Ochotně se angažuje v řekněme ne zcela čistých vojenských operacích, jako bylo třeba asistované zabití libyjského vůdce, značnou měrou plní modré kontingenty OSN a snaží se budit zdání, že je pořád ještě světovou velmocí (což není pravda už od dob Napoleonových a všichni to vědí). Její angažmá v Sýrii a Iráku proti Islámskému státu je bohužel právě přesně nevyhlášenou válkou. Samozřejmě – jsme evropané, humanisté a demokraté. Chápeme, že IS je něco špatného, totalitního a asociálního. Ale pokud se pokusíme (jestli to vůbec jde) tak nějak vcítit do uvažování jeho představitelů, nemůžeme se bohužel ničemu divit. Francie soustavně bombarduje jejich pozice a oslabuje akceschopnost IS. Jak na to může IS odpovědět ? Jedině po svém – a to také včera ukázal.

Ono je to težké. Je strašný rozdíl, pokud vidíte v televizi zoufalé tváře příbuzných obětí, roztrhané kusy těl, zakrvácené zdi a rozsypaná okna. Je to hrozné. Je to šílené a je to nelidské. Takhle se přece bojovat nemá. Bojovat se má pěkně čistě, V desetikilometrové výšce zmáčknout v bílých rukavičkách červené tlačítko ovládající samonaváděcí bomby a na malém displeji pak sledovat, jak se za chvilku někde dole zvedne mračno prachu. Že to v té chvíli tam dole vypadá úplně stejně jako v předchozím případě, že kusy lidského masa létají vzduchem se stejnou rychlostí a že i v černém lidském těle je stejný objem krve jako v bílém, to na našem metrovém elcédéčku nevidíme a tudíž nic takového vlastně ani není.

V tomto jsme velmi schizofrenní. Na jedné straně křičíme, že muslimy nechceme, že nás nezajímají, že je to jiná kultura a že jsou „nedemokratizovatelní“. Jenže na druhou stranu se do nich nepřestáváme – promiňte, ale jiný přiléhavější výraz mě nenapadá – s odpuštěním srát. Neustále se jim snažíme nabízet svoji demokracii a svůj způsob života – ideálně za pomocí letadel Mirage a řízených raket. Česká republika posílá samopaly a náboje neohroženým hrdinným kurdům – kteří však kdyby k nám před přesilou IS nakonec uprchli, bude to pro nás naprosto stejná „čmoudská nefachčenská sebranka“, jako jejich nepřátelé. Pokud vývoz demokracie do oblastí temna má být naší cestou, musíme bohužel počítat s tím, že si to protistrana líbit nenechá. Evropským sítem radarů a patriotů (naštěstí – a doufám, že to tak i zůstane) žádný islámský bombardér neproletí. Tak tentokrát doručili odpověď po zemi.

Každá válka je hnusná. A je možná trochu absurdní, hodnotit válku podle toho, zda-li je vyhlášená a nebo nevyhlášená. Francii včera někdo vrátil protiúder a nikdo si nebyl ochoten připustit, že je něco takového možné. A ono je. A bohužel nejen možné, ale i očekávatelné. Ani nevíte, jak rád bych se mýlil, když řeknu, že v blízké době můžeme s velkou pravděpodobností čekat něco dalšího podobného. Třeba v Rusku, které si stejně jako Francie snaží v Sýrii foukat svoje mocenské bolístky. Pamatujete si ještě třeba na Beslan ? Až se mi chce parafrázovat pussyriotský refrén a říct – „Bohorodičko, ochraňuj Putina“.

Stalo se a Evropa se vzpamatovává. Kdekdo začíná řinčet zbraněmi a volat po rázné odvetě. I náš ministr obrany s ministrem financí – ruku v ruce s prezidentem, halasně bubnují do útoku a chlapi v hospodě u televizních zpráv nadšeně přitakávají. Mám z toho velký strach. Válka nevyhlášená se třeba změní na válku vyhlášenou. Budeme jistě stát na straně dobra a lidských hodnot. Zatím je pro nás tahle divná válka vzdálená. Naši tátové nespěchají s mobilizačními kufříky na nádraží a naši synové se nevracejí v bednách zakrytých státní vlajkou. Ze zahrádek u restaurací nás zatím nevyhnal strach, ale jenom chladné počasí. Náš poloinvalidní vrchní velitel armády, opírající se o hůlku a svého mluvčího, zatím pro islamistické předáky není tím hlavním soupeřem. Pořád ještě je pro nás Sýrie či Irák – a koneckonců vlastně i Paříž – něco „tam někde daleko tím směrem“. Pořád ještě je pro nás válka jenom nuceně přetrpěná pětiminutová reportáž v televizi před dalším dílem Stardance.

A já se jenom ptám – než zvedneme trumpetu a začneme hlasitě troubit na zteč – jestli si opravdu uvědomujeme všechny možné dopady a jestli jsme opravdu připraveni na to, že by se pařížské peklo mohlo jednou úplně klidně opakovat někde zatraceně blíž. Třeba v Praze…

Ve čtvrtek, 05. 11., jsem se zúčastnil „debaty“ s předem určeným závěrem „Ne migrantům!“.
Organizovali to ve spolupráci Blok proti Islámu a Úsvit – Národní koalice. Moderovala známá Jana Volfová, tentokrát bez burky, a „debatovali“ Lídr Konvička, sociolog Hampl a válečný veterán Lidinský, v současné době předseda Úsvitu.
Doplnil je jediný jihlavák, poslanec za Úsvit Lank, který sice hodně mluvil, ale v podstatě vůbec nic neřekl, a jedna mladá dáma do počtu, která vůbec nemluvila. Ostatní zdůraznili, že chtějí říct „co je pravda“ a spojit síly!

Chtěl jsem se informovat, jak se snaží toto kvarteto lovit spřízněné duše. Sál byl plný. Snad 30 lidí chtělo slyšet to, co si mimochodem mohli přečíst i v propagačním materiálu, který asistentka všem velmi sympatickým způsobem rozdala. To všechno bylo tak příjemné, že bych z nepozornosti skoro podepsal petici o výstupu z Evropské Unie. Pochopil jsem, že je potřeba dávat pozor.

Samotná debata nepřinášela žádné nové informace, především se „diskutéři“ snažili zapůsobit sympaticky a nefanaticky, což se jim s výjimkou Petra Hampla i podařilo. Co jsem si tedy napsal, se vešlo na jednu stránku A5.

Konvička doporučil: „Nikdy neztrácet čas s fanatikem!“ …a vysvětlil: „Ten konflikt, co řešíme, není rasový!“ Zcela určitě míří Blok proti islámu ale proti islámu – a tím se nejedná o nic lepšího než o surový antisemitismus.

Lank zhodnotil: „Chovanec je poměrně racionální!“

Pak se ještě vtipkovalo (?), zda prezidentovi České republiky, Milošovi Zemanovi dát čestné členství v Bloku proti Islámu. Nevím, zda se k nějakému řešení dospělo. Každopádně se o něm zmínil ještě Petr Hampl, který, jak řekl, chce kandidovat jako předseda Strany Svobodných, kterou chce pak vést k spolupráci s „Blokem“. Hampl totiž řekl, že mimo jiné je potřeba mít dobrého prezidenta – „…a to si můžeme odfajfkovat!“ To byl jediný moment, kdy jsem si přece jen trochu připadal jako v kabaretu – následovali ovšem tvrdší výroky…
„Evropská společnost je už v nějakým stádiu…“ / „Slovensko se drží pevně!“ / „Buňky na vesnicové úrovni“ (Proč zrovna tam?) / „Vytvářet podhoubí“ / „Gayová švédská vláda“ a jiný humus…
Už mě to nebavilo.
Jana Volfová, „češtinář“, která by mohla klidně moderovat i Star Dance, položila Konvičkovi ještě otázku, co by dělal, kdyby byl zvolen v krajských volbách a stal by se hejtmanem:
„Nejdříve došlápnu na základní a střední školy a zastavím tu propagaci islámu tam!“

Pak jsem odešel, bylo mi dusno. Poslední větu si pamatuji jen neúplnou: „Pro zranitelné, ohrožené lidi to může být lákavý“.
Nejen kvůli tomu se nebojím Bloku proti Islámu jasně říci „Ne!“

DEMOKRACIE A TOTALITA
HOLKÁM MĚLI VYSVĚTLIT, ŽE SE TO ZKRÁTKA NEHODÍ. MĚLI JE ENERGICKY, LEČ BEZ NÁSLEDKŮ VYVÉST, JAKO SOUDRUHA DVOŘÁKA U ŘEZNICE.
TO JE TEN ROZDÍL MEZI DEMOKRACIÍ A TOTÁČEM
ZG
———————————–
Děvka
vyjádřila lítost nad presidentem, to jsou věci.
XXXXX | 2015-11-02 17:29:28 | Reagovat
Jaképak nestoudno?
Na ty dívenky s krásnými hlasy a oblečené, je radost pohledět. To, co běhá po veřejných sítích, to budou asi jejich ošklivé klony, které se nechovají nijak zdrženlivě, ba přímo znesvěcují chrám. Název jejich kapely si pan prezident zřejmě rovněž špatně přeložil. Zatracená propaganda, jeden opravdu „neví“, čemu se dá věřit.☺
VladimírV | 2015-11-02 18:35:31 | Reagovat
A může být ještě hůř, až panenky a jejich klony budou v ulicích festivalového města chtít směnit kilo mrkve za cd s filmem pana Hřebejka.
fotrák | 2015-11-02 19:15:11 | Reagovat
Inu, někdo udělá cokoliv, jen aby se zviditelnil.
Proto je ochoten pozvat si lehké děvy nejhorší kategorie, či známého teroristu.
čtenář | 2015-11-02 20:11:42 | Reagovat
——————————————————————-
Vážený pane Havlíček + přitakávači,
smůla je, že se spřátelení anonymové vyjadřují ve stylu anonymů, tedy sprostě.
Happening = legrace. Je to forma nějak jednoduše, leč výrazně něco demonstrovat, třeba trenkama. Nevím a asi nemá cenu vyhledat článek podepsaný Dvořákem, jak dělal při nějaké autogramiádě řeznici ostudu. Kdyby to udělal na Rudém náměstí, tak ne na hodinkách, ale přesně na stopkách by se dal změřit čas, než by ho zavřeli, nebo ne?
Chtěl bych se vsadit, že těm dívenkám se nemohl rovnat, není hudebně ani pohybově nadán, o smyslu pro humor nemluvě.
Proč Děvka a lehké děvy? Tato terminologie je pod úroveň seriózní kritiky dospělým člověkem.
Zajímavé je, že jenom tahle parta kritizuje, v sále tleskají a na podobné komentáře kašlou. To jenom ta žluklá fosílie občas blbě gramaticky zakejhá. Fosílie pamatuje na Fuchse.
Podívejte se na výstavu na magistrátu. Měl proces, odsoudili ho jako Rozehnala. Už jsem jinde napsal: „Pan Profesor Fuchs nosil svou pověstnou rádiovku.
Když přišli Fuchse vyhnat z fakulty, tak si ji v ten moment nedokázal nasadit.
Věřil by tomu někdo v Jihlavě, po zhlédnutí jeho výstavy?
Když ho vyvedli před budovu a on se chtěl pro rádiovku vrátit, tak mu to nedovolili!
Blbost, že. Ale charakterizuje to to-táč.“
Ještě chci dodat. Fuchse nezavřeli, protože měl přítele architekta Gočára, který tehdy prováděl rekonstrukce na Hradě, přesvědčil presidenta, že ho potřebuje. Rychle ho stáhl na tuto práci do Prahy.
Výstavu Fuchse komentoval v pondělí Profesor Sedlák, který má pracovnu v ateliérech FA na Rybářské v Brně. Umožnil mi navštívit původní prostory Rozehnalova ateliéru a celý tento areál FA. Osloveným škaro-hlídům bych to doporučoval. Prostor pozemku z Rybářské ulice je volný. Povaluje se tam nejenom sádrová hlava Václava Havla, ale také obdobná forma rytíře Jošta původně určeného pro Jihlavu. Je to tam dost šílený pel-mel. Koukám, fotím, většinou nerozumím…
Panu Profesoru Sedlákovi jsem dal foto katů, popravčích Rozehnala. Velikánské karikatury Fuchse a Rozehnala nesené v Majálesovém průvodu v roce 1956. Už tehdy se řešil velký průšvih. Hoši si bez vědomí Rómů vypůjčili opuštěnou maringotku, která stála na Rybářské. Měl to být jakýsi koráb, který by mohl přistát jak v klasickém Řecku, nebo v Moskvě, či USA. Byly na jednotlivých stranách nápisy a nakreslená architektura, od sorely po řecký chrám, které by se líbily.
Brňáci vtipu rozuměli, i když maringotka trochu brzdila tramvaje, před nemocnicí u Svaté Anny. Tlačit ji do kopce a města šlo dost ztuha.
Těch pár špalků před divadlem v Jihlavě je fakt prkotinka. Vážení oslovení, buďte tolerantní, veselí a hlavně slušní.
Zdeněk Gryc
PS. Jen tak stručně z jedné H2O

Tento týden to v soudních síních celkem vřelo. Egyptská telenovela prý má další zádrhel a nové posudky vyvracejí posudky staré – takže konec tohoto nekonečného seriálu asi jen tak čekat nemůžeme (taky o čem by bulvár pořád psal, žeano). Dvě kauzy ale k závěru došly. Jednou z nich je potrestání silničního piráta z Brna, který za vytěsnění dodávky ze silnice dostal nekompromisních patnáct let natvrdo. Prý je to potřeba, aby to ostatní odradilo. Bohužel v tomto případě si já osobně myslím, že demokratická justice dost selhala. Podle mě má být smyslem rozsudku nikoli společenská objednávka, ale udělení adekvátního trestu odsouzenému. Trestu, díky němuž si uvědomí míru svého provinění a umožní mu případnou nápravu. Obávám se, že tady soudci ve skutečnosti opravdu podlehli okolní atmosféře a nerozhodli nestranně. Drakonický trest zdůvodnili tím, že obžalovaný si musel být předem vědom toho, že svým činem může způsobit těžké ublížení více osobám a tudíž že jednal promyšleně. Nebyl jsem na místě činu, nejsem psycholog, nejsem soudce a nejsem ani vševěd. Ale myslím si, že v té chvíli, kdy tak zkratkovitě a hloupě zareagoval, si vůbec neuvědomoval možné následky. Abyste mi rozuměli, v žádném případě ho neomlouvám. Pro jeho debilní a nebezpečný čin nemám pochopení a žádný důvod (natož zhrzená láska) ho přede mnou nemůže ospravedlnit. I když prý přišel k soudu opilý a arogantní, což mu jistě přitížilo – ten trest je prostě nepřiměřený. Tomu člověku je skoro čtyřicet. Kdyby si měl odsedět celý trest, vyjde ven po padesátce. Vzhledem k tomu, že prý ujížděl vyříkat si cosi s přítelkyní, předpokládám že je svobodný. Začínat „nový život“ v pětapadesáti ? Vyjde ven z vězení, psychicky starý, zlomený a plný nenávisti s pocitem křivdy a bez domova. Se svojí náturou zřejmě žádným přínosem pro společnost nebude – takže ho pouze bude zbytečně patnáct let živit. Přijde mi to vyloženě hloupé – i v kontrastu s tím, že dostal zákaz řízení „jen“ na deset let, takže si klidně bude moci obnovit řidičák a zase někoho pěkně „vyučit“.

Jistě, dav před soudní síní určitě cítí zadostiučinění. Arogantní frajírek v drahém autě dostal co proto. Nezastávám se viníka – to znovu zdůrazňuji. Ale myslím, že v tomto konkrétním případě trest rozhodně nesplní svoji funkci. Ani výchovnou a ani preventivní.

A teď to zkusme srovnat s druhým případem tohoto týdne. Násilník, který v pražském metru napadl bývalou družku a vážně pobodal jejího kolegu, dostal v odvolacím řízení jedenáct let. Také cítíte ten rozdíl ? Ano, brněnský frajírek mohl způsobit smrt několika osob. Ale určitě nevyjel ten den z domu s tím, aby svým autem někomu ublížil. To byl až zkrat v momentální situaci. Kdežto násilník, který si jde něco vyříkat s bývalou družkou a vezme si na cestu do kapsy nůž, tak podle mě jedná zatraceně promyšleně a s chladnou hlavou…

Jenomže ten na místo činu přijel metrem a ne Jaguárem, což je v očích lidově-demokratické veřejnosti značně přitěžující okolnost. Nemluvím o tom, že třeba takový deset let starý Jaguar S-Type se dá překvapivě pořídit za nějakých sto tisíc – tedy málem levněji, než stejně stará kombíková Octavia TDi, kterou má leckterý chudý důchodce. Mluvím o kontrastu obou zločinů a obou trestů. Jedenáct let pro pražáka mi přijde celkem adekvátních. Brňákovi bych ale osobně dal doživotní zákaz řízení, rok natvrdo, následně pět let podmínku a několik set hodin veřejných prací. Nebyl zdrogovaný, nebyl opilý – byl jen neskutečně blbý.

Chceme li trestat exemplárně, trestejme jinde. Zaměřme se na korupci, zneužívání pravomoci a krácení daní. V těchto případech málokdy padne nějaký vyšší (padne-li vůbec jaký) nepodmíněný trest. Milenka předsedy vlády beztrestně řídí tajné služby, jeden hejtman krade lidově řečeno jak voteklej, další hejtman kuje pikle s kmotříčkama, úniky na dani z lihu se začnou řešit teprve až zkape dvacet lidí, vykutálenci připraví stovku lidí nejen o peníze za nepostavené domy, ale ti si je navíc ještě musí znovu zaplatit – a když už s prominutím celý tenhle českomoravský pytel sraček přetéká, tak ho nejvyšší představitel státu cestou do důchodu propíchne svojí naprosto skandální amnestií.

Aby se z toho strašného smradu lid nezalknul, je tedy třeba mu předhodit nějakou žaludeční pilulku. Patnáct let pro blbečka s jaguárem je přece ideální a bezbolestný lék na to, aby se obyčejnému, Bleskem a Kauflandem živenému čechovi zase vrátila důvěra ve spravedlnost božích mlýnů…