Blog Jihlavských listů

Tomáš Ďásek
32- Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz

Pušku v ruce, s ohněm v srdci…

Tomáš Ďásek | Neděle, 27. 12. 2015 v 22:05

Náš současný pan prezident je prostě ve všem jiný a národ už si na to zvykl. Tudíž i tradice novoročních projevů, kdy tradičně po dlouhá léta mého dětství házel Gusta do kamery prasátka svými brýlemi o síle dna popelníku, byla změněna a nyní tu budou opět projevy vánoční, jak prý tomu bývalo za první republiky (psali o tom tuším v Přítomnosti a pamatuji si, že to bylo vlevo dole). Je to ale v podstatě jedno – kdo tuto českou zprávu o stavu unie sledovat chce, udělá si na ni čas kdykoliv.

Já sám jsem projev letos propásl a tudíž jsem ho sledoval až ze záznamu. Musím říci, že pan prezident nezklamal. Opět mě totiž zklamal. Nicméně samozřejmě naprostou většinu národa naopak potěšil – svým racionálním komentováním uprchlické krize. Říkal jenom to, co 90% čechů slyšet chce. Mám na mysli onu pasáž, kde s jemně rozpoznatelnou dikcí komunistického prokurátora praví „A já se ptám – proč tito mladí mužové nevezmou do ruky zbraně a nejdou bojovat do Sýrie s Islámským státem ?“ (nebo tak nějak – nejde o doslovnou citaci).

Ano, zní to velmi logicky a pragmaticky. Pro náš dělný a zemědělný lid, který ve velké většině vlastně ani neví, jestli je Sýrie v Africe, Evropě, nebo Asii a který povětšině vnímá uprchlíky paušálně jako velké nebezpečí pro naši zemi, to logické rozhodně je. Svobodu pro svoji zemi by si měli vybojovat stejně tak, jako jsme si ji tvrdě kdysi vybojovali my. Však považte, během druhé světové války se mezi zhruba 4 miliony bojeschopných mužů v bývalém československu našlo dokonce několik desítek tisíc těch, kteří vzali do ruky zbraň – a to je téměř celé jedno procento ! Pravda, zhruba třetina z nich byli obyvatelé zakarpatské ukrajiny, kteří dali před dalším pobytem v gulagu přednost 1. čs armádnímu sboru, ale koneckonců to také byli čechoslováci.

Vůbec se v rámci tohoto článku nechci zabývat uprchlickou krizí a svým postojem k ní, který trochu osamoceně stojí někde uprostřed obou nesmiřitelných táborů. Plně chápu obavy mnohých spoluobčanů a nikomu neberu jeho postoj a jeho přesvědčení.

Chtěl bych se na tomto místě zamyslet nad něčím úplně jiným – nad výše zmíněnou hloupostí, kterou náš prezident řekl. Chtělo by se říci, že to možná pramenilo z neznalosti místních reálií, ale to bohužel není pravda. Miloš Zeman je velmi inteligentní člověk – bez jakékoliv ironie – a proto sám určitě dobře ví, že v tomto případě mluví mírně řečeno z cesty…

Zkusme se vcítit do mysli onoho mladého, dobře živeného muže ze syrské střední třídy. Zlý islámský stát hrozí zaplavením jeho země a nastolením práva šaríja. Je tedy potřeba vzít na obranu vlasti zbraň a jít na barikády, to je bez debat. Jenomže…safra…kam vlastně ? A hlavně s kým a proti komu ? Pan prezident jistě myslí do řad armády Bašára Asada a jeho ruských vojenských poradců. Jenomže co když pro onoho mladého muže představuje Asad úplně stejné zlo, jako islámský stát ? Má se tedy dát k nějaké skupině opozičních sil a bojovat jak proti ISIL, tak proti Asadovi ? A nebo nejlíp, kdyby založil nějakou další vlastní odnož a začal střílet prostě na všechny kolem dokola ?

Víte, trochu to srovnám s hypotetickou situací, že by nějak blbě cvaklo v hodinách a jakási časoprostorová smyčka by náhle spojila dvě události, vzdálené od sebe 25 let. Z jedné strany Jihlavy by stála hitlerova okupační armáda se svými Tigery – a z druhé strany někde od Teska by se sem valily ruské tanky s internacionální pomocí. Čechy by byly hnědé a Morava zase rudá. Co byste dělali ? Které zlo by pro vás bylo menší ? Dva roky by se tady ty dvě armády přetlačovaly. Jednou by byl City Park německý, podruhé zase ruský. Náměstí by bylo rozstřílené od tisíců granátů (ne tedy že by to byla nějaká velká změna) a když byste šli kolem Tří Knížat, nikdy byste nevěděli, jestli proti vám jde přítel a nebo nepřítel, který vám z nudy nasype dávku do břicha. Děti byste měli schované někde v garáži a občas se večer pomodili, aby ani zítra nikoho nenapadlo do té garáže z vrchu lísknout nějakým Hellfirem. Takže co – vzali byste nějaký volný samopal a ve snaze „ukončit konflikt“ se dali na něčí stranu – což by automaticky znamenalo mimo jiné střílet třeba i po svých sousedech ? A nebo byste si prostě sbalili pět švestek a šli někam jinam ?

Občas jsem totiž poslední dobou přemýšlel nad významem slova „vlast“. Co je to vlastně vlast ? Je to místo, kde jsem se narodil, kde jsem prožil dětství, kde žili moji předkové ? A nebo je to místo, kde se cítím opravdu doma, bezpečně a jsem tam rád ?

Naše země je jistě krásná. Nemáme moře ani ledovce, ale mě osobně je kolikrát podvečerní procházka po českém smíšeném lese plně nahradí. Jenomže když zapnu televizi, začínám propadat malomyslnosti. Je to země, kde je naprosto normální, pokud kancléř hlavy státu nemá bezpečnostní prověrku. Země, kde největší podnikatel v zemi dělá ministra financí a nejde prý o střet zájmů. Země, kde kupčení s tučnými manažerskými posty prý není korupce, ale běžná součást politiky. Země, kdy odcházející prezident veřejně řekne, že krást se může, pokud má člověk peníze na právníky a čas pro čekání na amnestii. Země, kde se zloděj beztrestně vysmívá dvěma stovkám obětí, které si musely svoje vysněné bydlení zaplatit hned dvakrát, přičemž doteď není jasné, jestli jim jejich domy vůbec zůstanou. Země, kde tajné služby (opět prý zcela legálně) řídí zhrzená milenka předsedy vlády. Země, jejíž lidé roní slzy u Pošty pro Tebe, a přitom se drsně vysmívají fotkám utopeného dvouletého uprchlíka. Země, kde mírný daňový únik je považován za šikovnost. Země, která těch pár hrdinů, kteří za ni doopravdy bojovali, dokázala akorát tak zavírat do vězení a teprve na prahu devadesátky jim sem tam šoupnout nějaký hliníkový metál. Je tohle kruci ta moje vlast o níž klasik pravil „Opustíš-li mne, nezahynu – opustíš-li mne, zahyneš“ ? Je tohle ta rodná vlast, za kterou by byl člověk ochoten vzít do ruky zbraň, začít z ní střílet a případně snad nedej bože i položit život ?

Omlouvám se za tento příspěvek plný samých otazníků. Případné ctěné komentátory bych chtěl poprosit – i když vím, že je to v mnoha případech marné – aby zkusili pochopit, že to vůbec není povídání o uprchlické krizi, o ekonomických uprchlících, ani o příčinách konfliktu v Sýrii a ani o míře mých sympatií k českým prezidentům. To byl jenom takový odrazový můstek, abych na něj mohl nějak navázat. Šlo mi jen o to zjistit, jestli i vy ostatní byste za tuto současnou nemocnou zemi byli v případě potřeby ochotní doopravdy tak jako vrchní velitel naší armády (jinak majitel modré knížky) na nějakou tu barikádu s puškou v ruce vylézt…

137 komentářů k článku “Pušku v ruce, s ohněm v srdci…”

  1. Svatopluk Beran říká:

    honza říká:
    Středa, 2. 1. 2008 v 0:04

    Pane Berane, mohl byste se blíže představit. Co děláte, kde bydlíte, a o co Vám vlastně jde ……..

    Honzo jste to stále vy, kdo po mě a o mě ve stylu komunistických estébáků zháněl informace? Pokud ano, veškerémé články o Kubě a jejich historických zkušenostech s imperiálními choutkami Spojených Států od roku 1898, kdy bylo Spojeným Státům závěry Přížské mírové smlouvy po ukončení Španělsko Americké války, jasně nřízeno opuštění území Kuby, které neoprávněně a jak už je pro ně dnes typické vojensky OBSADILY a následně ekonomicky VYDÍRALY A HOSPODÁŘSKY VYSÁVALY. Pokud si již moje odpovědi nepamatuhete a nechce se vám je hledat, rád vám je překopíruji ať si také jiní mohou přečíst o typickém americkém hospodářsko imperiálním terorismu, zajišťovaném vojenskou okupací, které jsem tehdy vedl s městským zastupitelem za ODS Radkem Vovsíkem.

  2. XXXXX říká:

    honza: no finančně na tom možná dobře jsi, ale mentálně je to o dost horší.

  3. Honza říká:

    Pro 5X: „Vidíš-li, že se někdo mýlí, nehněvej se naň. Pomni, že není možné mýlit se schválně“ (L.A.Seneca).
    Od sprostého hulváta tvého ražení se mne nemůže nic dotknout.

  4. Honza říká:

    Pro S.Berana „Pane Berane, mohl byste se blíže představit. Co děláte, kde bydlíte, a o co Vám vlastně jde….“. Mne vůbec nezajímá na co se vás ptal Honza 2.1.2008, mne pro mne jsou nepřijatelné vaše názory a vidění světa. Toť vše.

  5. Honza říká:

    S.Beran -Kuba velmi krátce : Historie Kuby je velmi zajímavá a velmi pestrá a do roku cca 1900 dosti „divoká“.
    Od roku 1900 se dá říci že díky okupační správě byla snaha vylepšit školství, zdravotnictví a veškeré mezinárodní vztahy byly na základě smluv. Byla snaha vytvořit demokratický systém založený na výsledku voleb. Střídali se vlády s pravicovým a diktátorským programem a vše toto bylo ukončené revolučním, vojenským vpádem Castra na Kubu v roce 1958. Po zvolení Castra do vedení státu bylo přikročeno ke znárodňování amerického majetku (cukrovarů, rafinerií), začala pozemková reforma a zaváděny socialistické „vymoženosti“, např. redukce výplatních mezd a více se spoléhat na dobrovolnou práci zaměstnanci. Zároveň Castrova zahraniční politika směřovala k SSSR a na to samozřejmě USA musely reagovat. Takže opět NE jednobarevné vidění vývoje Kuby, ale reálný pohled na historický vývoj.

  6. XXXXX říká:

    REGULOVAT

    ty seš fakt vůl

  7. Venca říká:

    „Zároveň Castrova zahraniční politika směřovala k SSSR a na to samozřejmě USA musely reagovat. “

    a jak by zněla věta třeba :

    „Zároveň Jaceňukova zahraniční politika směřovala k USA a na to samozřejmě Rusko muselo reagovat. “

    Je to pořád a všude to samý. Neexistuje hodnej a zlej. Existujou jenom zlí.

  8. Svatopluk Beran říká:

    Ano Honzo, je to velice krátce a opět velice překroucené a instalované od doby počátku okupace Spojených Států Kuby, přičemž vůbec nevíte o tom že se jednalo o OKUPACI. Ano, jednalo se o osvobozenecký boj Kubánců za samostatnost od Španělského imperia, do kterého vstoupili Spojené státy během svém teritoriálním boje v Karibiku, s tehdy nejsilnějším britským impériem. Svou samostatnost nad Brity si již vybojovali občané USA dříve. Nyní však stejnou vizi svobody Kubáncům zasraně ukradli, tak jak to dělají po celém světě dodnes. Američané měli právo být svobobodní, Kuba však nikoliv. My vám pomůžem od těch kdo vás tyranizují, ale teď už si vás HOSPODÁŘSKY BUDEME VYDÍRAT A VYSÁVAT SAMI ZA PŘISPĚNÍ VAŠICH VLASTNÍCH ŘIŤOLEZCŮ DO NAŠICH PRDELÍ.

    Takže historie osvobození Kuby se nezačíná americkou invazí na Kubu v roce 1892 při válce mezi USA a Španělskem, od kteréžto americké okupace začínáte dějiny Kuby vy, nýbrž dvěma válkami mezi kubánským obyvatelstvem a Španěly o samostatnost Kuby a osvobození od španělského impéria v letech 1868 až 1878 a 1895 až 1898 do kterých vstoupily Spojené Státy svým typickým imperiálním hospodářským terorismem. Hlavní osobností těchto dvou válek, především pak té druhé byl kubánský básník a politik José Martí. Nespokojenost s koloniálním Španělským režimem totiž neustále během 19 století narůstala. Kubánským obyvatelům vadilo mnoho, omezené volební právo, špatná situace ve školství, úplatnost úřadů atd.. Impuls k boji za nezávislost dodal pak právě kubánský básník a politik José Martí. Prosazoval myšlenku „Hispánské Ameriky“, která se musí ubránit konkurenci anglosaské Ameriky (hlavně USA) v oblasti kulturní, politické i ekonomické. Velký ohlas vzbudily i jeho názory na rasovou rovnoprávnost. Svými myšlenkami inspiroval mnoho příslušníků svého národa, velkou podporu získal i celé v Latinské Americe. Této války mezi Kubánci a Španěly za samostatnost Kuby využili svou první významnější – kauzou beli – Spojené Státy. Na nejnovějším vojenském křižníku Mein totiž vybuchl parní kotel, který zničil a potopil tento křižník, jenž kotvil v Havanském přístavu a měl sloužit k evakuaci amerických obyvatel z válčícího Kubánského ostrova. Americká vláda přisoudila tento výbuch Španělům, což jí dalo důvod k rádoby oprávněnému vojenskému vstupu na již téměř osvobozenou Kubu Kubánci od Španělů. (všichni dobře známe z historie podobné smyšlené americké nebo německé záminky k válkám. Požár ŘÍŠSKÉHO SNĚMU v nacistickém Německu svedený na komunisty, nebo vymyšlené bombardování amerických vojsk v TONKINSKÉM ZÁLIVU s následným odůvodněním ke spravedlivé celoplošné válce ve Vietnamu, či řízené letecké útoky americkou vládou George Busche v září 2001 na americkou půdu, k potřebě destabilizace středního a blízkého východu – Afganistan, Irák, Sýrie, k pokusu o získání geopolitické nadvlády na ropných trzích této oblasti pro americké nadnárodní společnosti). Kubánci měli v době vstupu amerických vojsk osvobozené již téměř 3/4 části Kubánského ostrova, na kterých již vznikaly vlastní kubánské poštovní úřady či samostatné školy. Američané vyhnaly Španěly z nedobyté zbylé čtvrtiny a vojenskou technologií obsadily i již jednou osvobozené 3/4 Kuby. Do slavnostní přehlídky dokonce nepustili ani kubánské osvobozenecké jednotky, které se několik desetiletí snažili o smostatnou svobodnou Kubu. Pařížská mírová smlouva v roku 1898 jasně nařizovala Spojeným Státům vojensky opustit tento ostrov. To však USA vojensky neprovedlo, protože tento ostrov potřebovalo ze strategických důvodů, ke svým vojenským a hospodářským operacím v karibské oblasti (MONREOVA DOKTRÍNA) a následným světovým výbojům. Z vojenského hlediska byl tento ostrov nezbytný pro americké námořnictvo z hlediska uhelných základen, které byly nezbytné pro tehdejší válečné lodě. Spojené Státy jich na Kubě vybudovali celkem pět. Jedna z nich je dnes známá celému světu a to pod jménem Guantanámo, kde nejdemokratičtější země světa drží a mučí bez soudů kulturní odpůrce svých teroristických hospodářských světových vizí. Vztahy mezi zástupci americké vlády a kubánskými politiky nebyli po okupaci Kuby Spojenými Státy v roce 1898 vůbec dobré. Okupační správa se na jednu stranu sice snažila vylepšit ostrovní školství, zdravotnictví a vybudovat státní správu, do které zapojovala od začátku místní představitele blízké americkým majitelům plantáží. Cílem Američanů bylo ovládnout zdejší ekonomiku a připoutat ji k vlastnímu hospodářství. V roce 1900 byly v zemi uspořádány volby, ve kterých zvítězily strany, jež nebyly nakloněny další spolupráci s USA. Ale kubánští představitelé, pokud chtěli ukončit pobyt okupační armády, neměli jinou možnost než budoucí podmínky Spojených států přijmout. K formálnímu podřízení Kuby sloužil USA tzv. Plattův dodatek – dokument, který se stal součástí vznikající kubánsko-americké smlouvy a také kubánské ústavy. Pojmenován byl po jeho navrhovateli americkém republikánském senátoru Orvillu Plattovi. Spojeným státům umožňoval kontrolovat kubánskou zahraniční politiku a prosazovat její ekonomické zájmy na ostrově. Součástí dodatku bylo nejen právo na vybudování vojenských základen na Kubě, ale i nemožnost podepsání vojenské smlouvy s jinou zemí než Spojenými Státy a jakékoliv hospodářské a ekonomické styky s jinou zemí než Spojenými Státy. Po podepsání dohody se 20.5. 1902 Kuba stala samostatným státem a pobyt americké armády zde oficiálně ukončen. Pokud se v budoucnu Kuba pokusila diverzifikovat a přiblížit hospodářsky s jinými zeměmi, byla vždy opětovně napadena a okupována americkými vojsky, které si dosadily své diktátory, kteří po tisícovkách lidských obětí, za tolerance vlád Spojených Států, fyzicky likvidovali nespokojené domorodé obyvatelstvo. Tak se stalo, že i poslední diktátor Batista dosazený Spojenými Státy, již nebyl i pro USA se svým vražděním přijatelný. Neměli tedy nic proti tomu, aby se vlády opět ujal někdo jiný. Doufali, že s rodinou Castrů, což byli jedni z největších boháčů Kuby, nebudou mít opět žádné problémy v drancování tohoto ostrova a že si Castrovci budou po jasném naznačení od amerických vládců hledět jen svého vlastního byznysu. Možná že by to tak i dopadlo. Jenže vláda USA se nechtěla s nimi po jejich vítězství spojit a čekala až přijdou Castrovci s prosíkem. K tomu ovšem nedošlo a tak je vlastně nahnala do spárů sovětských komunistů. (něco podobného jako když bombardováním severní Kambodže, při likvidaci tajných přepravních stezek Vietkongu zavraždili Američané téměř 800 tisíc Kambodžanů, čímž zbytek Kambodžanů nahnali do rukou Pol Pota a Rudých Kmérů). SSSR pak po instalaci amerických raket na své přímé hranici s Tureckem (znamenalo to že americké rakety se dostaly na nejtěsnější kontakt s SSSR) začal budovat své raketové základny na Kubě, což přešlo do tzv. Karibské krize. Během oddělování se od americké ekonomiky, která například na Kubě vlastnila ještě z dob – PLATTOVA DODATKU – veškeré poštovní úřady, část energetiky i další strategické podniky, bylo ze strany CIA provedeny na Kubě tisíce TERORISTICKÝCH AKCÍ, VE KTERÝCH BYLY ZAVRAŽDĚNY STOVKY KUBÁNCŮ A ZNIČENO MNOHO ZEMĚDĚLSKÝCH SUROVIN I PODNIKŮ. STEJNĚ TAK JAKO V DALŠÍCH ZEMÍCH LATINSKÉ AMERIKY.

  9. Svatopluk Beran říká:

    Tady jsem udělal chybu v letopočtu.

    Takže historie osvobození Kuby se nezačíná americkou invazí na Kubu v roce 1892.

    Patří tam být uveden letopočet – 1898 – věta má tedy znít.

    Takže historie osvobození Kuby se nezačíná americkou invazí na Kubu v roce 1898.

    Samozřejmě že historie kubánského lidu není ani zdaleka tková jak ji dodnes komentovali a i nadále vnucují představitelé české proamerické lobby. Jsem stoprocentně přesvědčen že komunisti o Kubě lhali a zatajovali skutečné historické pravdy méně.

    Jistota je ža za bídu na Kubě nesou historicky plnou odpovědnost Spojené Státy Americké, svým typickým přístupem k nekjbližším a nejslabším zemím u kterých jim nikdy nešlo o jejich nezávislost a svobodu, nýbrž jen a jen ekonomické prostituování na potenciálně slabším sousedovi.

  10. Honza říká:

    S.Berane zase ta strašně zlá Amerika, myslíte vůbec na něco jiného. Mimochodem to co jste napsal v tom rozsáhlém článku jsem četl už někde jinde. Dějiny Kuby jsou prezentovány na mnoha stránkách, jenom tam nejsou tak tendenčně jednostranně a zaslepeně líčeny tak jako z vaší strany. Vím že vás nepřesvědčí při vaši rudo revolucionářské povaze nikdo. Takže s Kubou končíme. Jenom k té vaší větě „Jsem stoprocentně přesvědčen že komunisti o Kubě lhali a zatajovali skutečné historické pravdy méně“-chcete tvrdit že tam kde socialismus exportovaný velkým bratrem SSSR byl informačně průzračně čistý, že totalita na Kubě v čele s Fidelem vedla kubánský lid k světlým zítřkům. Kolik tisíc kubánských emigrantů za vlády Fidela skončilo v USA. Že by se jim bylo na Kubě tak zle? Ale nyní již skutečně dost.

  11. Svatopluk Beran říká:

    Schopnost ameriké ekonomiky, vědy a sportu je úžasná a záviděníhodná. Způsob jak prostředky k těmto svým výmečnostem zjískává jsou však zavrženíhodné až odporné. To co vy obdivujete, obdivuji i já. Jenž vám narozdíl odemne nevadí co to stojí životů a lidského ponížení.

    Původcem a iniciátorem veškerého startovacího zla na KUBĚ jsou Spojené Státy. Jestli znáte story Fidela, tak ten neměl s komunisty původně nic společného. Stačilo aby s ním amerika jednala jako rovný s rovným a ne jako s nějakým domorodým cucákem. To Spojené Státy nahnaly Fidela do náruče sovětských komunistů. Stačilo aby amerika přestala vysávat Kubu a aby Kuba zůstala Kubáncům bez United Fruit a podobných pijavic, které chráněny vládou a armádou Spojených Států, se spolu s místními diktátory chovli ke Kubáncům stejně jak Stalin doma v SSSR nebo v satelitních východních zemích Evropy. Nevím, jak vy ale následující písňí Donalda Trumpa při primátorkách se docela bavím, ale pan Furbacer zřejmě dojetím slzy roní. Je to docela dobrá agitka na ameriku, přibližně tak padesátá svazácká léta.

    Text písně Volání svobody

    Ustrašenost? To myslíš vážně?
    Omlouvat se za svobodu? To poslouchat nebudu!
    Když volá svoboda, tak odpověz.
    Na nohy a zpříma stůj!
    Spojené státy, svoboda leží na našich bedrech.

    Nepřátelé svobody, to se vám vrátí.
    Pojďte, chlapci, dostaneme je.
    Prezident Donald Trump ví,
    jak z Ameriky učinit zase úžasnou zemi.
    Jednej z pozice síly, nebo tě pokaždé rozdrtí.

    Tady (USA!)
    i tam (USA!).
    Svoboda a volnost,
    kam se podívám.

    Mohu říct,
    snadné to není,
    ale stát se musí zpříma
    a odpovědět, když svoboda volá.

    USA (USA!)
    USA (USA!)
    Jsme zemí lidí svobodných
    a otčinou statečných
    USA!

    Hvězdy a pruhy vysoko letí,
    oslavme svou svobodu.
    Buďme hrdým vzorem svobody
    celému světu.

    Americké postoje (USA!),
    americká hrdost,
    to je přístup.
    Takoví jsme my,
    zpříma stojíme.

    Rudá, bílá, modrá,
    urputně svobodní, to jsme my.
    Naše barvy neprchají,
    to, pane, ne.

    Tady (USA!)
    i tam (USA!).
    Svoboda a volnost,
    kam se podívám.

    Vidíš,
    že to snadné není,
    musíme však zpříma stát
    a odpovědět, když svoboda volá.

    Procento nejbohatších už vlastní více než zbytek lidstva.

    Rozdíl mezi menšinou nejbohatších a zbytkem obyvatel se v posledních 12 měsících neobyčejně prohloubil, uvedla nevládní organizace Oxfam. Před tradičním Světovým ekonomickým fórem v Davosu vyzvala jeho účastníky, aby se postavili proti zvyšování této nerovnosti.
    Hlavní zprávy

    Procento nejbohatších lidí světa začalo v roce 2015 vlastnit více než zbylých 99 procent obyvatel planety. Uvedla to dnes podle agentury AP nevládní organizace Oxfam, která začátkem loňského roku předvídala, že se tak stane v roce 2016, tedy o rok později.

    „Rozdíl mezi menšinou nejbohatších a zbytkem obyvatel se v posledních 12 měsících neobyčejně prohloubil,“ uvedla organizace. Ve zprávě krátce před tradičním Světovým ekonomickým fórem v Davosu vyzvala jeho účastníky, aby se postavili proti zvyšování této nerovnosti, především ukončením takzvaných daňových rájů.

    Podle autorů se bohatství chudší poloviny populace propadlo mezi lety 2010 a 2015 o 41 procent. Celkové jmění 62 nejbohatších osob světa se ve stejném období zvýšilo o 500 miliard dolarů na zhruba 1,76 bilionu dolarů.

    Ale nyní již skutečně dost. Historii vy ani nikdo jiný nezmění.

  12. Honza říká:

    S.Berane, nyní fakt ke Kubě naposled a krátce. Možná že Amerika chtěla ochránit její, Kubou znárodněné investice. Ale podle vás to asi bude trochu jinak. KONEC

  13. Svatopluk Beran říká:

    Investice podložené tištěnými prostředky směny, okupací cizího území, zapojením nezbytné domácí páté kolony, mučením tisíců a mrtvolami nesouhlasících tisíců? V podobě dnešního arabského světa pak milionů? Máte Honzo zvláštní představu o lidské svobodě lemovanou mrtvolami? Svoboda podnikání bezuzdnou maximalizací zisku bez ohledu na osobní morálku a životů ostatmních to ovšem je, to máte úplnou pravdu. Nic proti vašemu osobnímu gustu, myslím že rozumím vašim osobně nastaveným pravidlům vaší svobody.

  14. Libor Furbacher říká:

    Kuba.

    Pane Beran,omacka stranou,

    predstavte si rok 1948, po gotwaldove komunistickem prevratu,kdyby tyto lidi co utikaly mely moznost jit v nemecku do americkeho boot campu,vycvicit se ,dostat zbrane a vyrazit do ceska a pokusit se sesadit komunisti a nastolit demokracii.Jak by jste tyto cechy nazyval ?Bojovnici za svobodu?Vlastenci? Teroristi?CIA agenti?

    Cechum to byl odepreno.Ale kubansti exiles tu moznost meli.

  15. Honza říká:

    S.Berane, podle mého názoru jste naivní zaslepený idealista, který se upnul na Ameriku jako největší zlo vývoje lidstva. Jenom by mne zajímalo zda jste byl celý svůj život spravedlivý, neúplatný s citem a pomocí pro chudé a utiskované. Nevím kolik je vám let, ale možná by bylo zajímavé vědět kdy jste dozrál v takovéhoto revolucionáře (i vy jste v jednom článku psal že by bylo dobré některé skupiny obyvatelstva postřílet – to je ten lidský a solidární přístup, nebo dvojí vidění světa?).

  16. XXXXX říká:

    Furbacher: kdyby byly v prdeli ryby, nemuseli by bejt rybníky
    Honza: Není řeč o Beranovi, ale o posraný americe, Berana do toho netahej ten Irák bezdůvodně nenapadl.

  17. Svatopluk Beran říká:

    Honzo překopírujte článek celý ať si to vysvětlíme.

  18. Venca říká:

    No von mimochodem ten „gottwaldův komunistickej převrat“ – to je něco jako anexe Krymu. KSČ bohužel získala ve volbách nejvíc hlasů a díky tomu, že říkala „ANO, bude líp“, tak jí výrazná většina národa doopravdy tehdy podporovala. To je prostě historický fakt. Pro čechy je to ostatně typické – když jim někdo slíbí koláče bez práce, vynesou ho na ramenou do strakovky.

  19. Svatopluk Beran říká:

    Kuba.

    Pane Beran,omacka stranou. Myslíte pane Furbacher následnou US omáčku? Pokud s ní ale souhlasíte, co vám vadilo na komunistech vy svobodomyslný demokrate?

    Od počátku 19. století počítaly Spojené Stýty se začleněním Kuby do svazku Spojených států amerických. V roce 1823, těsně před vyhlášením Monroeovy doktríny, která v podstatě proklamuje ideu Amerika Američanům, (myšleno Karibská oblast, Střední a Jižní Amerika jako majetek obyvatel USA), přišel tehdejší státní tajemník John Quincy Adams s doktrínou tzv. „politiky uzrálého plodu“, podle které, dříve či později, z důvodů geografického sousedství a rychlého rozvoje amerického hospodářství, Kuba spadne jako zralý plod do klína Spojeným státům.

    Během osvobozování se domorodců Kuby od Španělského impéria se v roce 1898 Spojené státy rozhodly do konfliktu zasáhnout. V dubnu 1898 schválily poslanecká sněmovna a senát společnou rezoluci, která zmocnila prezidenta k intervenci na Kubě a její okupaci. Odstavec 4 této rezoluce říká, že po pacifikaci ostrova USA předají vládu a dominium nad Kubou jejímu lidu. Po porážce Španělů na zbytku ostrova, následovala rychlá okupace celého ostrova Spojenými Státy. Pařížskou mírovou smlouvou v roce 1898 jsou Spojené Státy vyzvány, aby jeho vojenské jednotky opustily Kubu. Což neučinili a začli Kubánce pod hrozbou trvalé vojenské okupace vydírat. V roce 1900 proběhly na Kubě pod dozorem amerických vojsk volby do Ústavodárného shromáždění, které mělo vypracovat ústavu a vyjádřit názor, jak mají být upraveny vztahy mezi Kubou a USA. Na první schůzi tlumočil americký vojenský guvernér Leonard Wood zvoleným delegátům požadavek vlády Spojených států amerických, aby text ústavy nebo dodatek k ní obsahoval tyto body:

    1/Kuba musí žádat o souhlas USA v otázkách dohod s cizími mocnostmi, při jednáních o veřejném dluhu.

    2/Uzná právo USA intervenovat za účelem ochrany Kuby a stability její vlády.

    3/Uzná platnost všech aktů okupační správy.

    4/Poskytne části svého území ke zřízení uhelných a námořních stanic za účelem plnění předchozích závazků a zajištění vlastní ochrany.

    Pane Beran,omacka stranou.

    Ústavodárné shromáždění odmítá tyto požadavky, které znamenají omezení státní suverenity, přijmout. Americký senát a sněmovna reprezentantů potom schvalují tzv. Plattův dodatek k zákonu o financování americké okupační armády, jehož obsahem jsou právě zmíněné požadavky. Prezident William McKinley zákon okamžitě podepisuje. Guvernér Wood pak oficiálně sděluje předsedovi Ústavodárného shromáždění, že prezident McKinley byl autorizován senátem a sněmovnou, aby přenechal vládu a kontrolu nad Kubou jejímu lidu hned poté, co bude na ostrově ustavena vláda opírající se o ústavu, ve které budou vzájemné vztahy s USA upraveny dle Plattova dodatku. Jinými slovy, jestliže dodatek bude odmítnut, prodlouží se okupace až do doby, kdy jej nějaký nový orgán schválí. Pod tímto nátlakem je v červnu 1901 připojen Plattův dodatek ke kubánské ústavě, schválené 21. února. Pro posouzení platnosti smlouvy o pronájmu Guantanáma je třeba podtrhnout, že Ústavodárné shromáždění přijalo cizí zákon jako dodatek k ústavě republiky pouze z přinucení, jako jediný prostředek k dosažení konce okupace ostrova a vyhlášení Republiky Kuba. Navíc tento akt přesahoval rámec kompetencí, které Ústavodárné shromáždění podle výnosu o svém zřízení mělo. V červenci 1903 byla mezi Kubou a USA podepsána dohoda, upravující pronájem námořních a uhelných stanic v Guantanámo a Bahia Honda. Tato dohoda neobsahuje přesný termín pro ukončení své platnosti. V článku I. se Spojené státy pouze zavazují platit Kubě roční nájem dva tisíce pesos ve zlatých mincích „po celou dobu, po kterou by okupovaly a používaly zmíněné rozlohy území z titulu dohody“. PRAKTICKY ŠLO O VNUCENOU VOJENSKOU OKUPACI NA VĚČNÉ ČASY a instalaci domorodých diktátorů, kteří s vědomím americké vlády a amerických obchodníků likvidují po desítkách tisíc kubánské občany.

    Pane Beran,omacka stranou.

    V roce 1934 vyhlašuje prezident Spojených států amerických Franklin Roosevelt pro oblast styků se zeměmi Latinské Ameriky doktrínu „dobrého sousedství“. V souvislosti s ní byla v květnu téhož roku mezi USA a Kubou podepsána Smlouva o vzájemných vztazích, která obsahuje i ustanovení týkající se pronájmu základen. USA vrátily Kubě přístav Bahía Honda a prosadily za to rozšíření základny Guantanámo o 10 km² na dnešních 117,6 km². V preambuli nové smlouvy se prohlašuje, že jejím smyslem je „posílení přátelských vztahů mezi oběma národy“. Obě strany zároveň potvrdily platnost smlouvy z roku 1903. Pokud jde o dobu platnosti smlouvy, nový článek III stanoví: „Dokud Spojené státy americké neopustí uvedenou námořní základnu Guantanámo…“.

    Pane Beran,omacka stranou.

    V roce 1959, vyjádřili nejvyšší představitelé Kuby na mezinárodních fórech nesouhlas s další existencí cizí základny na svém území. Od roku 1959 nepřevzala Kuba ani jediný šek za pronájem základny, které ukládá vláda USA každoročně u švýcarské banky. Převzetím šeku by totiž potvrdila, že uznává platnost smlouvy z roku 1934. Konečně kubánská ústava, schválená lidovým referendem v roce 1976, v kapitole I, článku 11 stanoví: „Republika Kuba odmítá a považuje za nelegální a nulitní smlouvy, dohody nebo koncese uzavřené za NEROVNOPRÁVNÝCH PODMÍNEK, jakož i ty, které neuznávají nebo omezují její SUVERENITU a ÚZEMNÍ CELISTVOST.“ Podporu Kubě v tomto směru vyjádřila v závěrečné rezoluci např. i Konference nezúčastněných zemí v Alžíru a celá řada zemí v komuniké při vrcholných návštěvách.

    Pane Beran,omacka stranou.

    Současná situace ohledně Guantanama

    Kdyby dnes Kuba využila možnost, kterou nabízí Charta OSN a předložila tento spor Valnému shromáždění, skončí v nejlepším případě v Radě bezpečnosti, kde mají USA právo veta.

    V roce 2002 administrativa prezidenta USA George W. Bushe na základně zbudovala věznici Guantánamo (v angličtině detention camp – zadržovací tábor) pro osoby které byly označeny za „militantní bojovníky“ zadržené v Afghánistánu a Iráku.Bushova administrativa až do 11. července 2006 zastávala stanovisko, že na tyto vězně se nevztahuje jakákoliv ochrana Ženevské konvence. Tehdejší ministr obrany, Donald Rumsfeld, rozšířil směrnici FM 34-52 Intelligence Interrogation o metodách výslechu o 16 technik klasifikovatelných jako forma mučení. V důsledku toho byli ve věznici zadržení i brutálně mučeni po řadu let pouze na základě podezření z terorismu, ANIŽ BY BYLO PROTI NIM VZNESENO JAKÉKOLIV OBVINĚNÍ.

    Pane Beran,omacka stranou.

    Ve zprávě Amnesty International z roku 2005, bylo zařízení nazváno „Gulag NAŠÍ DOBY“, organizace označila situaci za „skandál lidských práv“ v sérii zpráv. Americká agentura IMAP dospěla v roce 2013 k závěru, že zdravotníci pracující s vojenskými a zpravodajskými službami „navrhovali a podíleli se na krutém, nelidském a ponižujícím zacházení a mučení zadržených osob“. Zacházení bylo v rozporu s World Medical Association a American Medical Association. Podle inspektorů Červeného kříže byly zadržené osoby mučeny, včetně odepření spánku, bití, hladovění a zamykání ve stísněných a studených buňkách.

    Mauritánec Mohamedou Ould Slahi vydal v lednu 2015 knižně jeho Deník z Guantánama (Guantánamo Diary), které dokončil v roce 2005. Slahi líčí, jak ho vyšetřovatelé bili, sexuálně zneužívali, připravovali o spánek, vystavovali ho zimě či jinak trýznili. Na Guantánamu je vězněn už od roku 2002 i přes to, že nikdy nebyl odsouzen. V roce 2010 soud rozhodl, že proti němu neexistují důkazy a federální soudce nařídil jeho propuštění, vláda se ovšem odvolala.

    Od ledna 2002 bylo dopraveno na Guantánamo 780 lidí. NA VĚZNĚ NEMUSELO BÝT VZNESENO ŽÁDNÉ OBVINĚNÍ. Odhaduje se, že 17 až 22 osob zde zadržených bylo mladších 18 let, bylo prohlášeno, že je to v rozporu s mezinárodním právem. OD ROKU 2002 ZDE ZEMŘELO OSUM LIDÍ Z TOHO ŠEST SPÁCHALO SEBEVRAŽDU. Podle zprávy amerického Centra pro politiku a výzkum v roce 2006, nebyla většina zadržených osob přidružená s organizacemi na amerických teroristických seznamech.

    Téměř 200 vězňů bylo propuštěno v polovině roku 2004, aniž by došlo k přezkoumání zda byli jedinci oprávněně drženi jako nepřátelští bojovníci. (je potřeba mít stálena zřetelu se nejednalo o okupaci USA Iráčany, ale o okupaci USA v rozporu s chartou OSN a cíleně vylhaných zpráv o Iráku). V červenci 2005 bylo z Guantánama propuštěno 242 zadržených osob, z toho 173 jich bylo propuštěno bez jakéhokoliv obvinění. 69 jich bylo převezeno do vazby vlád jiných zemí. Do května 2011 bylo propuštěno okolo 600 zadržovaných.

    predstavte si PANE FURBACHER ROKY 2002 AŽ 2016, kdyby tyto lidi, co američané unesli a přivedli přitom bezdůvodně jejich zem ke kolapsu, přičemž se z 5 milionů jejich spoluobčanů stali bezdomovci JEJICHŽ ČÁST TEĎ MÍŘÍ DO EVROPY a ze sta tisíců mrtvoly a oni by měli možnost jít třeba do čínského boot campu,vycvicit se ,dostat zbrane a vyrazit do USA a pokusit se sesadit NA VÁLKÁCH A VRAŽDĚNÍ PROSPERUJÍCÍ AMERICKOU VLÁDU, Jak by jste tyto arabské občany nazval? Bojovnici za svobodu? Vlastenci? Teroristi? Čínští agenti?

    Pane Beran,omacka stranou.

    VYSVĚTLETE MI PANE FURBACHER CO VY JSTE TO ZA DEMOKRACII A ZA NÁROD NA ZAČÁTKU TŘETÍHO TISÍCILETÍ, KDYŽ SI NECHÁTE VYSTŘÍLET PO DESÍTKÁCH VLASTNÍ DĚTI VE ŠKOLÁCH, ČI SI PĚSTUJETE NEJVĚTŠÍ KRIMINALITU VLASTNÍCH OBČANŮ NEBO JEŠTĚ LÉPE ORGANIZUJETE VLÁDOU JEJICH FZYICKOU LIKVIDACI? CO JSTE TO ZA NÁROD, KDYŽ FYZICKY LIKVIDUJETE CELÉ KOMPLETNÍ RODINY SVÝCH ODPŮRCŮ I S DĚTNMI, ŽENAMI A STARCI? KDE SE TEN HNUS A CHUŤ VRAŽDIT PO CELÉM SVĚTĚ VE VÁS POŘÁD BERE? TOHLE MÁ BÝT DEMOKRACIE BUDOUCNOSTI? TENHLE TYP VAŠÍ DEMOKRACIE SI UŽÍVEJTE NA SVÉM VAŠEM OSTROVĚ MEZI OCEÁNY A NETAHEJTE TO DO SVĚTA DRUHEJCH LIDÍ. NEZAPOMEŇTE SI PŘITOM DOMA KAŽDÉHO ODPOSLOUCHÁVAT, ČÍST JEHO POŠTU NATÁČET A RENGENOVAT?

  20. Venca říká:

    Hoši, s e r t e už na to.

  21. Libor Furbacher říká:

    Pane Beran kdyz nekdo jde z boot camp osvobozovat vlastni zemi je rozdil nez kdyz jde treba strilet civilisty do evropy ,USA a nebo kamkoliv jinam.To by jste mohl pochopit i vy!

  22. XXXXX říká:

    seru

  23. Honza říká:

    S.Berane – 14tý řádek a NE výmluvy že to bylo myšleno …. .

    Svatopluk Beran říká:

    Sobota, 2. 1. 2016 v 20:27

    Honzo na řízení světové ekonomiky studuje po celém světě desetitisíce studentů. Vy chcete po mě jednoduché řešení, pokud ho neuslyšíte tak tu budete dělat chytráka, přestože dobře víte že to není o tom, že si vezmete na meduzu zrcadlo jako Perseus. Jednoduché řešení neexistuje, protože každá změna potřebuje vypilovat stovky detailů. Pokud bych mohl něco organizovat vyhledal bych si vysokoškolsky vzdělané občany z celého světa, kteří by tržní systém postavili na principu Evropského poválečného, ale i amerického, který prosazoval před svou smrtí presiden T. D. Roosevelt. To je, že stoupající nebo klesající HDP každé země by kopírovali ve stejné souměrnosti s křivkou stoupající nebo klesající HDP i zisky jak podnikatelům tak manažerům i pracujícím. Startovací rovina odměny za podílení se na výkonu by samozřejmě nebyla ve stejné výši. To by pak znamenalo že bohatství nebude jednosměrně kumulováno do pouhých několika rukou a ostatní nebudou sloužit jenom jako otroci, kteří když dostanou pouze nažrat, teplo a světlo (což je bráno elitou jako již dostatečné k životaschopnosti při výrobě) a že zbytek bude jen na půjčky. Sociální systém pak bude převážně dotován ze zisků podnikatelů a pracující i inteligence si do něj bude přispívat menší částkou než bude poměr ze zisku podnikatelů. Tím se například zamezí takzvanému – DOBÝVÁNÍ RENTY -, ze sociálního systému. Postupně odstranit Swapy, dále trest smrti zástupcům ratingových agentur, kteří budou dávat do oběhu vědomně falešné informace a doživotí s propadnutím majetku těm kteří prokáží že to nebyl úmysl, ale pouze neprofesionalita. Za další se již jasně prokázalo že nemusí být vždy skutečností že podnikatel je úspěšnější než stát. Dále by energie nikdy neměla patřit do rukou jednotlivců, zrovna tak voda a od určité hodnoty i komodity které nevytvořil nikdo jiný než příroda. Jako je například ropa. Podnikate by měl mít z komodit které nevytvořil, pouze určitý procentní díl za vytěžení. Nadnárodní společnosti se nikdy nesmí dostat do situace že by by byly schopny zničit stát či zneužívat obyvatele. To co jsem zde uvedl je sotva tisícina z toho jak by bylo potřeba nastavit tržní systém tak aby v něm nevdělávala NESOUMĚŘITELNÉ zisky pouze elita, čímž se snižuje kupní síla ostatních. Pokud je svět již unášen tím, že spotřeba je nepostradatelná k výrobě a ne výroba ke spotřebě, musí mít všichni ekonomickou svobodu aby to mohlo spravedlivě fungovat pro všechny.

    Ještě jednou – vámi požadovaná okamžitě proveditelná fakta neexistují – . Ty může požadovat v dnešním světě snad jen jednoduchý člověk. Já mám za sebou pouze učební obor, ale nikdy by mě nenapadlo požadovat po vás JEDINĚ PROVEDITELNÁ FAKTA. Doufám že tak blbej jak vy jste chytrej nejsem. Až vystudujete vysokou školu ekonomie, budete tak akorát jedním ze statisíců podílníků na možnosti něco změnit. Zbytečně se tady snažíte dělat chytráka se svým souvětím o tom že – Ale NE prosím slovní teoretické výlevy ALE proveditelná fakta. Tak p. Beran do toho. – Proveditelných faktů jsou tisíce, jak vyrovnaně pro celou lidskou populaci tak i výhodně pouze pro výmečné nebo pouze pro běžnou populaci. Důležité je jestli jste u vesla a jaký si k sobě postavíte personál. Já zastávám určitý pohled na svět a ten zde prosazuji, snažte se o totéž z vaší strany. Pokud bychom se někdy sešli při řízení státu můžeme se pak bavit o našich osobních FAKTECH a jejich EKONOMICKÉ PROVEDITELNOSTI a následně sledovat jestli budou života schopná. To však určí pouze a opět jen čas.

    Již předem děkuji za vaší velice chytrou odpověď o tom, že jsem se pouze vykecal ale vám neposkytl vůbec žádný argument, který by vás jasně a PROVEDITELNĚ vedl pouze k těm nejlepším

  24. Honza říká:

    S.Berane, ten váš poslední článek je fakt síla.

  25. Svatopluk Beran říká:

    (i vy jste v jednom článku psal že by bylo dobré některé skupiny obyvatelstva postřílet – to je ten lidský a solidární přístup,

    Honza říká:
    Úterý, 19. 1. 2016 v 21:34

    S.Berane – 14tý řádek a NE výmluvy že to bylo myšleno …. .

    14 řádek vámi vybraného příspěvku odemne
    přispívat menší částkou než bude poměr ze zisku podnikatelů. Tím se například zamezí tak zvanému

    Honzo může te mně více objasnit konotaci vašich myšlenek?

  26. Svatopluk Beran říká:

    Libor Furbacher říká:
    Úterý, 19. 1. 2016 v 20:49

    Pane Beran kdyz nekdo jde z boot camp osvobozovat vlastni zemi je rozdil nez kdyz jde treba strilet civilisty do evropy ,USA a nebo kamkoliv jinam.To by jste mohl pochopit i vy!

    Pane Furbacher znamená výše vámi napsaná replika že Iráčané kteří nesouhlasí z okupací své země vašimi řadovými vojsky i najatými žoldnéři, jenž cíleně rozvrátili jejich zem na podkladě vykonstruované KAUZE BELI (zámince) a poštvali proti sobě Irácké protestanty (sunity), proti katolíkům (šíty), a husity (Kurdy), z důvodu možné ztráty hodnoty – PETRODOLARU -, což vygenerovalo 5 milionů bezdomovců, staisíce mrtvol, rozvrácené školství, zdravotnictvé, desetitisíce sirotků či doživotních fyzických i mentálních mrzáků, že mají právo se bránit a střílet vás ve své zemi po výcviku nějakém v Čínském – BOOT CAMP -? Unášet vaše občany z vaší země a věznit je a mučit je bez soudů na nějaké své základně v zemi kterou hospodářsky blokují a vydírají, třeba v Kuvajtu“? Mají na to právo, nebo to výsadní právo na celém světě mají jen občané USA?

  27. Honza říká:

    S.Berane. asi jsem se spletl při počítání řádků a vaši myšlenku jsem vyjádřil expresivně výrazem „střílet“ místo vašeho „trest smrti“. Ale výsledek je stejný a pro mne nepřijatelný.
    Tak nyní přesně – zkopírovaného z vašeho článku.
    „………Postupně odstranit Swapy, dále trest smrti zástupcům ratingových agentur, kteří budou dávat do oběhu vědomně falešné informace a doživotí s propadnutím majetku těm kteří prokáží že to nebyl úmysl, ale pouze neprofesionalita………“

  28. Svatopluk Beran říká:

    Honzo střílet jen tak samovolně lidi a nebo nastavit jasná právní a trestní pravidla ve světě, který je ekonomicky založen na dluzích a dluhopisech, je NESOUMĚŘITELNÝ rozdíl. Tento náš svět a tvorba prostředků směny, již neexistuje na hodnotě prostředků směny oceněné za komodity nebo půdu. Tyto dvě veličiny v dnešním světové monetaristické ekonomice již slouží pouze jako procentuelní jistiny k tvorbě dluhopisů a následně tištěných papírků, které kolují mezi občany. Ten kdo cíleně svým dobrozdáním, (vlastně aniž ho k tomu kdokoliv zvolil), zapříčiní světovou hospodářskou krizi, při které umírají tisíce lidí a pár světových občanů si stahuje výsledky práce a majetky zbytku světa jen pro sebe, musí být po zásluze souzen a následně vynesen trest. Pokud však tito lidé nenesou před zákonem žádnou zodpovědnost za svou činnost, je to špatně. Proto musí fungovat i spravedlnost a právo, před kterým budou mít strach o svůj život a MOŽNÁ jim tento strach omezí jejich podvody destabilizující SOUTĚŽIVÉ TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ. Možná že vám se líbí ,,expresivní střílení lidí,, já ale mluvím o SOUDU, VINNĚ A TRESTU ZA DESTABILIZACI SVĚTA PŘI CÍLENÉM STAHOVÁNÍ VYTVOŘENÝCH HOSPODÁŘSKÝCH HODNOT CELÝM SVĚTEM, NA ÚZKÝ OKRUH VÝMEČNÝCH OBČANŮ. To je asi tak všechno k tomu trestu smrti za cílené zneužívání ratingu.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Rating

  29. Honza říká:

    Nesouhlasím s trestem smrti za cokoli, ale souhlasím, že v případě prokázaní viny za „něco“ ať je dotyčný pravomocně odsouzena dojde k propadnutí jeho majetku ve prospěch poškozených.

  30. Svatopluk Beran říká:

    V podstatě s vámi Honzo souhlasím. Trest smrti NE. Prosazuji též jako vy doživotí, s propadnutím majetku.

    Přičemž doživotí v nejtěžším skupině a ve stylu USA. To je že za výši ztráty i odpovídající počet roků. Dnes například psali že nějaký zloděj ukradl historický hudební nástroj za 10 milionů a může za to dostat až 10 let. Pokud se tedy nějaký manažer, dejme tomu ratingové agentury dopustil zatajení minusových skutečností (Jak to například provedla Goldman Sachs v Řecku při zatajování ekonomických skutečností hospodaření Řecka, potom co byla požádána o pomoc Řeckem po přechodu Řecka od diktatury k demokracii a cíleně tak položila z hlediska USA minu do E. U. ), nebo je cíleně přecenil, přičemž ztráta je několik miliard či bilionů dolarů. Následná hospodářská krize, doprovázená sebevraždami občanů, což doprovází maximalizace zisku nejbohatších a války.Viděl bych to tak na tisíc let bez možnosti zkrácení na polovinu za dobré chování.

    Zároveň propadnutí majetku odsouzeného plus celé rodiny i nejbližších příbuzných. Zbytkem rodiny jsou myšleny děti, manželka, milenka, rodiče, bratr, sestra atd., kteří vlastní majetek na který si nikdy nemohli vzhledem ke svým příjmům vydělat. Zůstane jim musí ale takový majetek, který není a nebyl výsledkem trestného činu odsouzeného.

  31. Honza říká:

    No jsem rád že jste přehodnotil „…..trest smrti zástupcům …“, já bych zase přehodnotil to, že trest smrti za vraždu dítěte bych podpořil.

  32. Svatopluk Beran říká:

    http://euro.e15.cz/archiv/pribeh-o-dvou-hrisnicich-jak-banka-goldman-sachs-pomahala-rekum-lhat-1217073

    Příběh o dvou hříšnících. Jak banka Goldman Sachs pomáhala Řekům lhát.

    Jaber George Jabbour je svého druhu renesanční člověk. Utekl z rodné Sýrie, v Británii vystudoval práva, vynalezl – a nechal si patentovat – vlastní fonetickou abecedu a v barvách britské Konzervativní strany se pustil do politiky; ve třiatřiceti letech má za sebou tříleté angažmá u investiční banky Goldman Sachs (GS) a dnes vede vlastní firmu Ethos Capital.

    Poslední dvě položky jeho barvitého životopisu spolu souvisejí. Coby bankéř u Goldmanů se naučil rozumět finančním derivátům a způsobu, jímž banka tyto produkty používá při jednání s méně zběhlými obchodními partnery. Když jej z GS v roce 2009 propustili, začal tyto znalosti používat po svém: radil vládám, jak se v první finančnické lize bránit uzavírání smluv jen zdánlivě výhodných.
    V červenci oslovil svoji dosud největší rybu: řeckou vládu. Nabízí, že jejím jménem podá na banku Goldman Sachs žalobu kvůli způsobu, jímž si jeho bývalý zaměstnavatel vedl, když v prvních letech 21. století pomáhal Řecku zakrýt skutečný stav veřejných financí. Více než deset let starý příběh tak znovu poutá mezinárodní pozornost, mimo jiné proto, že na světlo neustále vyplouvají jeho nejrůznější detaily.

    Právě o detaily jde v onom příběhu, jejž současný šéf řeckého úřadu pro státní dluh Spyros Papanikolau popsal jako „velmi sexy historku o dvou hříšnících“, více než o co jiného. Kontury jsou zřejmé: na přelomu tisíciletí měla řecká vláda co dělat, aby se její země tak či onak vešla do maastrichtských kritérií pro přijetí společné evropské měny. Problémy znějí dnešnímu čtenáři povědomě: rozpočtový deficit ve výši čtyřnásobku povolených tří procent, celkový dluh zhruba dvojnásobný.

    Za premiéra Kostase Simitise (1996 až 2004) dosáhli Řekové jistého stupně virtuozity v klamání evropských úřadů; jednou například z účtů úplně vynechali armádní rozpočet, aby červená čísla nebyla moc vysoká. V roce 2000, těsně před přijetím eura, potřebovali nutně dvě věci: zaprvé hotové peníze, zadruhé zbavit se alespoň části dluhů, aby jejich evropští partneři viděli, že země jde správným směrem.

    Nabídka banky Goldman Sachs přišla na podzim roku 2000 jako na zavolanou. Objevila se v podobě Addy Ludiadisové, razantní řecké rodačky s britským finančním vzděláním, jež tehdy vedla divizi Goldman Sachs pro obchod s měnami, cennými papíry a komoditami. Za Řeky s ní jednal šéf úřadu pro státní dluh Kristoforos Sardelis – a jak později sám přiznal agentuře Bloomberg, vůbec neměl ponětí, co se na něj chystá.

    Sardelis i jeho nástupce Papanikolau tvrdí, že Atény prostě nerozuměly tomu, k čemu se zavazují. V každém jiném oboru by to znamenalo redefinici pojmu příčetnost.
    Ludiadisová nabídla Aténám prima kšeft, kterému se v příslušných kruzích říká cross-currency credit swap. Jeho podstatu je nejjednodušší popsat příkladem. Britská firma bude chtít dělat byznys v Japonsku, ale nebude mít dobrý přístup k tamním úvěrům.
    Půjčí si tedy na pět let miliardu jenů od spřátelené japonské firmy; sama jí naopak půjčí ekvivalent v librách. Dvakrát ročně si oba dlužníci/věřitelé navzájem splácejí úroky ze svých zrcadlových dluhů podle dohodnutých sazeb pro tu kterou měnu. Po pěti letech si vypůjčené částky vrátí a jdou každý po svém.

    Až sem na tom není nic divného – a také by to Řekům moc nepomohlo. Goldman Sachs však transakci (jejíž kompletní výši dosud veřejnost nezná) obohatil o nestandardní prvky, díky nimž je příběh „sexy“. Zaprvé Ludiadisová nabídla Řekům tři roky odkladu prvních splátek. Zadruhé půjčila Řekům eura za fiktivní nižší kurz. Jinými slovy, Atény dostaly do ruky minimálně o miliardu eur více, než podle platného kurzu vůči dolaru dostat měly. Co za to? Celkem šest set milionů dolarů. Sardelis se navíc musel zavázat, že se nepůjde nikam přeptat, jestli je to dobrá nabídka, či nikoli, jinak ji Goldman okamžitě stáhne.

    Zatřetí, co je nejdůležitější, kus řeckého dluhu (podle Bloombergu 1,6 procenta) touto operací účetně zmizel. Jak to? Umožnila to maastrichtská pravidla svou nelogickou klasifikací finančních úkonů; zatímco běžná půjčka by se objevila pod kolonkou „dluh“, cross-currency swap lze uvádět pouze jako „transakci“, která se v dluhu bůhvíproč neobjeví. V podstatě šlo o to, že Řekové dostali do ruky peníze, s nimiž mohli volně nakládat, ale jejich vlastní závazek (splatný původně do roku 2017) v účetnictví nefiguroval. Ejhle, dvě a tři čtvrtě miliardy eur bylo na světě. Evropské úřady Řeky poplácaly po osmahlých ramenou a drachma šla do stoupy; vítej, euro.

    Zanedlouho však přišlo 11. září a po něm prudký propad světových burz, větší poptávka po státních dluhopisech, a tím pádem propad jejich výnosů. A protože sazba, podle níž mělo Řecko splácet Goldmanům svoji část dluhu, se odvíjela právě od výnosů dluhopisů, začali Řekové masivně tratit. Na jaře 2002 tedy požádali Goldmany o změnu podmínek transakce.

    Banka jim vyhověla, navázala ovšem výši splátek místo na dluhopisy na výši inflace. Výsledek byl pro Řeky ještě nevýhodnější než původní stav: do roku 2005 dosáhl jejich dluh u GS astronomické výše 5,1 miliardy eur. (V kontextu stamiliardového řeckého dluhu to nevypadá jako mnoho, ale je to ilustrativní.) V tu chvíli se Goldman Sachs pohledávky zbavil prodejem Řecké národní bance.
    Co z toho plyne? Sardelis i jeho nástupce Papanikolau tvrdí, že Atény prostě nerozuměly tomu, k čemu se zavazují. V každém jiném oboru by to znamenalo redefinici pojmu příčetnost, ale vysoké finance jsou holt vysoké finance. Bývalý ministr obchodu USA Robert Reich, jenž se ani tolik nezabývá Řeckem, jako má pifku na Goldmany, píše, že banka podobně naložila s mnoha svými státními/obecními klienty nejen v USA, nýbrž například i ve Francii a v Libyi a že celou dobu dobře věděla, co dělá.

    Zastánci banky (konkrétně ekonom William Cohan v New York Times) zase tvrdí, že se nelze divit, že obchod s rizikem s sebou nese riziko, a že koneckonců právě riziko je to, čím se firmy na Wall Street živí, což má vědět každý. Goldman Sachs vydal – až v roce 2010 – prohlášení, jehož podstata spočívá v tom, že „vše proběhlo podle platných zákonů“.

    Co se dělo dále, je známo. Světem se přehnala finanční krize, během níž Goldman Sachs od Obamovy administrativy vyinkasoval (a rychle splatil) deset miliard dolarů pomoci.
    Jeho akcie, v roce 2007 na 53 dolarech, se dnes prodávají za 205 dolarů. Řecko pokračovalo v utrácení, až je musel zbytek Evropy třikrát po sobě vyplatit z nejhoršího. Ačkoli má dnes nejúspornější rozpočet z celé EU, dluh ve výši 400 miliard eur nesplatí nikdy, ať už Goldmany na radu právníka Jabboura zažaluje, nebo ne. Na řeckou finanční budoucnost by nikdo nevsadil ani zlámanou drachmu.

    Řecko a Goldman Sachs

    1981 Řecko vstupuje do Evropského hospodářského společenství, předchůdce EU.

    1992 Maastrichtská smlouva dává oficiálně vznikout Evropské unii a její budoucí společné měně; pro její přijetí stanovuje kritéria, jež obsahují požadavky držet deficit státního rozpočtu pod třemi procenty HDP a dluh pod 60 procenty HDP.

    1999 Vzniká euro jako dosud bezhotovostní společná měna dvanácti zemí EU (včetně Itálie).

    2000 Řecko se připravuje na vstup do eurozóny; jeho rozpočtový deficit činí 13 procent a dluh 136 procent HDP; Goldman Sachs nabízí Aténám transakci téhož typu, jaký předtím využila Itálie.
    Prosinec 2000 Řecko nabídku přijímá, záskává 2,8 miliardy eur a opticky snižuje dluh o 2,3 procenta; GS automaticky vydělává 600 milionů dolarů; evropské úřady řecké účty odsouhlasí, Evropské komisi tehdy šéfuje Romano Prodi, bývalý mezinárodní poradce u banky Goldman Sachs leden 2001 Řecko přistupuje k euru.

    Září 2001 Výnosy z dluhopisů, jedno z kritérií, jež určuje výše plateb, k nimž se Řecko zavázalo transakcí s GS, po 11. září prudce klesají, řecký dluh u GS se prodražuje; Řekové žádají o změnu podmínek.

    2002 Goldman Sachs řecké žádosti vyhovuje, jako klíčové kritérium výše řeckých splátek je stanoven vývoj inflace; Mario Draghi odchází z Itálie do Londýna, kde se stává šéfem Goldman Sachs International, pobočky GS, která má řeckou transakci na starost.

    2005 Sázka na inflaci nevychází, řecký dluh vystoupal na téměř dvojnásobek původní částky; Atény znovu žádají změnu podmínek; GS prodává už fixní dluh 5,1 miliardy eur Řecké národní bance (komerční ústav); Mario Draghi z GS odchází do čela italské centrální banky.

    2012 Postupně vychází najevo povaha účetního fíglu ve spolupráci GS a Řecka, jeho detaily ovšem zůstávají skryty; ukazuje se, že GS sázel na řeckou neschopnost splácet dluhy.

    2015 Právník Jaber George Jabbour, někdejší bankéř u Goldman Sachs, navrhuje řecké vládě, že jejím jménem podá na banku žalobu za to, že v průběhu sporné transakce nedostatečně hájila klientské zájmy.

    Nezapomeňme všichni na Míru Kalouska a jeho pohádku o tom jak důchody státních řeckých zaměstnanců zničili Řeckou ekonomiku.

    Nezapomeň též že poradcem pro východní oblast Evropy Goldman Sachs, je nynější šéf české Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, bývalí předseda komunistické buňky v bývalém Prognostickém Ústavu, který následně coby ministr hospodářství po roce 1989 navrhl bankovního úředníka Václava Klause na prfoesora. Takže pan profesor Klaus svou profesuru nemusel obhajovat, on ji dostal. Pouze ji snad dodatečně potvrdil vymyšlením tunelování poskomunistické ekonomiky.

    Nezapomeň me též že například dalším poradcem Goldman Sachs je nynější ředitel Evropské Centrální Banky – Mario Draghi. A tak dále a tak dále.

  33. Svatopluk Beran říká:

    S těmi tresty smrti je problém v tom že se může jednat o justiční omyl, kterých se nám dnes například ze Spojených Států valí stovky. Samozřejmě že kdyby to byla nespochybnitelná jistota, bylo by toho víc co by stálo za trest smrti.

  34. Honza říká:

    S.Berane, nestačil by jenom odkaz na článek ?

  35. Honza říká:

    A česká justice je neomylná – viz. Kájínek.

  36. XXXXX říká:

    kájínek je najisto šmejd, protože normálnímu člověku by se to neprihodilo, podle mě se cpal mezi mafiány a lehce se přepočetl. A jak je tomezi justicí a policejní mafií, to už bych si netroufl hodnotit vůbec.

  37. Svatopluk Beran říká:

    No asi jo. Měl stačit. Je tost pravděpodobné že jsem si tím odsoudil k nečtení můj vlastní dovětek. Dovolím si ho tedy uvést ještě jednou.

    Nezapomeňme všichni na Míru Kalouska a jeho pohádku o tom jak důchody státních řeckých zaměstnanců zničili Řeckou ekonomiku.

    Nezapomeň též že poradcem pro východní oblast Evropy pro Goldman Sachs, je nynější šéf české Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, bývalí předseda komunistické buňky v bývalém Prognostickém Ústavu, který následně coby ministr hospodářství po roce 1989 navrhl bankovního úředníka Václava Klause na profesora. Takže pan profesor Klaus svou profesuru nemusel řádně obhajovat, on ji dostal. Pouze ji snad dodatečně potvrdil vymyšlením tunelování poskomunistické ekonomiky.

    Nezapomeň me též že například dalším poradcem Goldman Sachs je nynější ředitel Evropské Centrální Banky – Mario Draghi. A tak dále a tak dále.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I