Babický případ 1951 a Jihlava

Letos tomu bude přesně 65 let od události, která tragicky poznamenala nejen život na Vysočině, ale v konečném důsledku v celém Československu. Po vraždách v babické škole 2. července 1951 následovala obrovská vlna represí, politické procesy i justiční vraždy. Velká část těchto událostí je přitom spojena přímo s Jihlavou.

Nechám teď stranou doposud nerozluštitelnou záhadou, jakou roli měl takzvaný agent Ladislav Malý, chci se jen stručným výčtem podívat na „jihlavskou roli“ v celém případu. Bezpochyby je většina událostí spojena s aktivitou zdejší Státní bezpečnosti pod vedením štábního kapitána Zity. Po prostudování množství materiálu StB jsem však přesvědčen, že Státní bezpečnost nebyla při plánování akce v Babicích nijak aktivní, mnohem pravděpodobněji ji využila pro své cíle – perzekuci sedláků a církve na Vysočině. Každopádně je bezpečnost součástí celého případu svým způsobem od samotného počátku. Předně se zde prolíná hned několik případů. Jedním z nich je příběh odbojové skupiny koláře Smetany z Litohoře, kterou StB dlouhodobě sledovala. Po první akci Ladislava Malého v kraji v dubnu 1951 v Heralticích dochází k první vlně zatýkání a v jihlavské Hluboké ulici dochází po 30. dubnu k výslechům mnoha zatčených, k mučení, bití a psychickému týrání. Výsledkem byla příprava procesu s tzv. skupinou Smetana a spol. Do těchto událostí však zasahují další Malého aktivity na Vysočině, přepad v Cidlině, zapálení stodoly v Mikulovicích, to vše za pomoci dalších spolupracovníků. Státní bezpečnost sice dále zatýká, ale hodně tápe. Malý je totiž nevypočitatelný a chová se impulsivně a nelogicky. Mezi zatčenými je i babický farář Drbola, která je v jihlavské věznici od poloviny června, nemohl tedy mít žádnou účast na samotné babické vraždě o dva týdny později. Ostatně, od konce dubna, počátku května, jsou v jihlavské věznici zavřeni Antonín Škrdla, František Kopuletý a Drahoš Němec. Jejich jména zmiňuji proto, že budou zařazeni do babického procesu a dostanou též tresty smrti, jakkoliv byli v době vražd již více než dva měsíce vězněni…

Po akci Státní bezpečnosti z počátku července 1951 se rozběhla hektická příprava politických procesů. Státní bezpečnost zatýká Antonína Plichtu, faráře Františka Pařila, přechovavatele „teroristů“ Roupce, Stehlíka a další. Na samotný proces mají ode dne babických vražd 10 (!) dní – smutný rekord v dějinách české justice. Po vynucených přiznáních, dalším mučení a rychlé přípravě trestního spisu vznikne jeho první verze již 7. července 1951. Abychom navíc pochopili logiku tehdejší doby, samotným procesem se 10. července zabývá nejvyšší vedení KSČ – Gottwald, Slánský, Široký a Zápotocký. Ještě před začátkem procesu schválí na politické úrovni vynesení sedmi rozsudků smrti… Navíc, faráře Jana Bulu rozhodnou zařadit do dalšího procesu a také mu udělit trest smrti… propaganda už běží na plné obrátky, nejen Rudé právo, ale i jihlavská Jiskra věnují pozornost bandě „teroristů, záškodníků, vesnických boháč, zrádných kněží…“. Proces je v Jihlavě v Dělnickém domě zahájen dne 12. července. Na lavici obžalovaných sedí čtrnáct lidí, sedm z nich obdrží po dvou dnech procesu trest smrti… Shodou okolností se proces koná na stejném místě, kam jeden z odsouzených, Drahoš Němec, chodil ještě před pár měsíci do tanečních… Soudce Vojtěch Rudý a prokurátor Eichler hrají přesně podle not Státní bezpečnosti. K soudu chodí množství petic, jež požadují tresty smrti pro všechny. I tak je sedm rozsudků smrti, zvláště i pro dva faráře, šokem.

Žádosti o milost byly marné, stejný Gottwald, který před pár dny předem potvrzoval rozsudky smrti, logicky milost neudělil. Celá tragédie pak končí nad ránem 3. srpna 1951 na dvoře jihlavské věznice. Od třetí hodiny ranní postupně přicházejí Antonín Mityska, Antonín Plichta, Antonín Škrdla, František Kopuletý, František Pařil, Václav Drbola, Drahoš Němec, aby to byla jejich cesta poslední. Dle rozkazu bezpečnosti jsou pak jejich ostatky zpopelněny, aby z celého procesu nezůstalo vůbec nic. Navíc mají být rozptýleny na neznámém místě, ale správce brněnského krematoria projeví osobní statečnost a uschová je. V roce 1968 se je pokusí předat příbuzným… Babice nekončí tímto procesem – tresty smrti dostávají v následných procesech farář Bula, kolář Smetana a mlynář Melkus, mladý Stanislav Plichta – toho musí zraněného k šibenici v Praze donést na nosítkách na jaře 1953…

Babice jsou dodnes temnou skvrnou našich dějin ve 20. století, příběhem, který spojuje množství osudů – ty se proťaly na chodbě babické školy a poté u jihlavského soudu a na popravištích. Nehledě na více než stovku dalších odsouzených, vysídlených… Nezapomínejme přitom, že také tři funkcionáři zastřelení v babické škole, jsou oběťmi – i jejich rodiny ztratily své otce, sourozence a syny… Období 50. let 20. století svádí většinou k černobílému vidění světa. Jenže dějiny nejsou černobílé. A tak je to i s babickým případem, který si v půlkulatém výročí připomínáme právě v tomto roce.

Více informací o nových zjištěních v tomto případu si během tohoto roku můžete najít v mé nové knize, která by měla být vydána před prázdninami právě k tomuto výročí a pro jihlavské zájemce je možnost navštívit nyní 2. února od 17.00 přednášku v jihlavském muzeu.

Nezapomínejme ani na těžké momenty našich dějin, nezavírejme před nimi oči a zkusme se z nich alespoň trochu poučit.

c_123.1_delnicky_dum

17 Responses to “Babický případ 1951 a Jihlava”

  1. Zdeněk Gryc napsal:

    Vážený pane kolego,

    Jako autor post-kulturního domu v Babicích a pamětník na vězení na soudu
    a v budově Stavoprojektu jsem s úctou přečetl Váš článek.
    Osobně se mne dotýká snaha zavřít nad dobou babických vrahů vodu.
    V JL je jakési bratrstvo 7 statečných, které se snaží tím, že napadnou osobu autora odvést pozornost od merita věci a osobním dehonestací udělat z autora blbce.
    Dokladem jsou komentáře k článku:

    První část blahořečení pro komunisty popravené kněze skončila – Případ Babice

    U bolševického zločinu popravy dvou nevinných lidí nikdo z Vás bohudíky nebyl, takže mlčte.
    Má to tak někdo starosti !

    Ale proč by měli mít ausgerechnet kněží nějaká privilegia? Těch umučených nelidskými režimy, inkvizicí, nacisty, komunisty, islámem, režimy navenek se tvářícími jako demokracií bylo tolik, že by slavná biskupská kurie měla práci na staletí. Všichni jsme si rovni (nebo někteří jsou snad rovnější?) – ergo kanonizováni by tedy měli být všichni nevinně umučení a zavraždění bez ohledu na jejich zaměstnání, náboženství, či politickou příslušnost.
    čtenář | 2016-01-20 11:12:41 | Reagovat
    ———————————————-
    Vy jste snad pane Chroustíku popravy byl?

    Nebo jste projevil v této souvislosti nějakou aktivitu.
    Nedokážu mlčet na vložený komentář „čtenáře“, ani na jeho komentář Hyenismus,
    jak nazývá snahu o řádné pohřbení pátera Toufara.
    O něm jako spoluautor pomníku Romana Podrázského v Čihošti a z rozmluv s opatem Opaskem něco vím.
    V této církevní záležitosti pod záštitou Želivského kláštera jsem byl účasten nejen tam, ale zejména v jeho plenér-ateliéru u Přibyslavi.

    Smysl mých komentářů je dán jejich obsahem, tedy zachování jmenovité a adresné památku na tyto kněze.
    Byl jsem s Ing. arch. Jiřím Jirmusem na popravišti, když byla pořizována dokumentace prostoru.
    Dělo se tak pod zámkem, kdy jsme tam byli v prostoru zavřeni a kontrolováni.
    Pořídit fotodokumentaci nešlo, jak později vytýkali zástupci politických vězňů Jirmusovi.
    Výtka Jiřího dost rozčílila. Když prostory zaměřoval, tak část cel fungovala jako kriminál.
    Před Jiřího smrtí jsem se snažil alespoň zachovat jeho vzpomínky.
    Natočil jsem s ním jeho výpověď do digitální kamery.
    Vzpomínky Jirmuse na jeho práci, zaměření a vnímání prostoru popravišť.
    CD s tímto obsahem jsem předal zástupcům brněnskému biskupství na schůzi, publikované v JL,
    která se konala v původní budově soudu s cílem získat podklady pro blahoslavení těchto kněží.
    Jsem autorem kulturního domu v Babicích, kam jsem v rámci jeho realizace léta dojížděl a hovořil s pamětníky.
    Smyslem mého psaní je zachovat nezkalenou a adresnou památku těchto kněží, jejichž osobností,
    jak vím z rozmluv Babicích, si pamětníci-farníci velice vážili.
    Prosím uvědomte si, že vysochat pomník Toufara trvá měsíce a realizovat kulturák v Babicích léta.

    Během té doby se leccos dovíte a zažijete, snahou je zachovat sochařinou a verbálně památku na tyto 3 kněze.
    Ing. arch. Zdeněk Gryc

    Navštivte Číhošť a Babice, pohovořte s farníky.

  2. Zdeněk Gryc napsal:

    Dnes bude v Jihlavě přednáška autora článku.

    Je dobré, že další historik se dějinami v souvislosti s Jihlavou zabývá.
    Babické vraždy a vražda faráře Josefa Toufara. . .
    (14. července 1902 Arnolec – 25. února 1950 Praha byl český římskokatolický kněz a oběť komunistického pronásledování katolické církve v Československu. Církev v roce 2013 zahájila proces jeho blahořečení.)
    . . . kauzálně a časově souvisí. Odstup od události je tak velký, že autentických pamětníků je pramálo.

    Revokace událostí je nesnadná, je to možné alespoň na základě berličky autentických dat, tedy i k datu, kdy se Stavoprojekt nastěhoval do budovy po STB. V té době skončilo naše nevolnictví s arch. Hohausovou v Agroprojektu. Tam jsme nastoupili na základě umístěnky a pohrůžky prokurátorem, soudruha ředitele Agroprojektu Havelky. Agroprojekt byl zrušen a delimitován. V pracovní smlouvě je nástupní datum 1. 7. 1960. V této době se Stavoprojekt do budovy STB v Hluboké ulici přestěhoval. Začaly se zde bourat vězeňské kobky a vytvářet v suterénním stísněném prostoru, navazujícím na kotelnu pracoviště pro planografii. Po tomto datu dostal architekt Jirmus, se svou skupinou příkaz k zaměření soudu, který v době jeho práce ještě sloužil jako vězení.

    Druhé datum událostí ve Stavoprojektu souvisí s dobou těsně po okupaci v roce 1968. Po krátkém období pak nastala normalizace. Mezitím však proběhly tři významné události.

    PRVNÍ – Soudruh Prchal, pozdější starosta Jihlavy byl pověřen organizací práce na budově OV KSČ. V této souvislosti provedl vedoucí tajemník OV. KSČ soudruh Kožich s pochromovaným krumpáčem slavnostní výkop.
    DRUHÁ – Do Stavoprojektu přišli holandští filmaři, aby nafilmovali dvůr, kde si měli vězňové jako součást psychologického nátlaku kopat hroby. Filmaři se velmi zajímali o pověstné schody, navazující na chodbu, kudy vězňové procházeli se zavázanýma očima a pak, k potěše mučitelů se odehrávaly jejich pády. Tehdejší ředitel Milan Fiala jim dovolil tyto prostory nafilmovat. Synovec architekta Herzána, který ve Stavoprojektu pracoval, je autorem knihy UTAJENÉ DĚJINY 20 STOLETÍ, píše o tom na str. 25. – 26. v článku „Tajná věznice v budově jihlavské radnice“ .
    TŘETÍ – redaktor Jiskry soudruh Milan Dvořák vyzval rozhlasem, aby obyvatelé podávali informace o pohybu okupačních tanků, které v té době stály na poli pod Pístovem, s hlavněmi natočenými na město.

    Po krátké době bylo všechno jinak. Tři zmiňovaní soudruzi se přizpůsobili. Jako komunista zůstal pevný ve svém názoru Kožich.
    Jediný intelektuál, který sepsal a publikoval prohlášení umělců a kulturních pracovníků, PhDr. František Hoffmann nezradil. Jeho žena PhDr. Jaroslava Hoffmanová popsala události v Jihlavě.
    Její popis, může být také oporou k třem událostem, o kterých se zmiňuji.
    ———————
    Jak píše autor blogu:“Nezapomínejme ani na těžké momenty našich dějin, nezavírejme před nimi oči a zkusme se z nich alespoň trochu poučit.“
    ———————
    PhDr. Hoffmannová:“Žijeme v podivné době jakéhosi nového pokusu o normalizaci a umlčení pamětí. Děje se to pod komentáři, které píší zejména anonymové. Jejich obsahem je nejenom dehonestace autora, ale také opakované, vemlouvavé ujišťování, je „nikdo nečte a nikoho nezajímají“. To na jedné straně, na druhé pak štafetou sprostot a osobních invektiv od dobře organisované štafety asi 7 komentátorů. Jedná se o na blogy a články, které se týkají pomníku faráře Toufara v Číhošti a jeho autora Romana Podrázského, které jsou vloženy s ilustrativním foto do „dopisy čtenářů JL“.
    Paní doktorka Hoffmannová popsala události pohledem historičky v 25 stránkovém dokumentu:
    „Srpen 1968 v Jihlavě“ k tomuto dokumentu bychom se měli vracet jako berličce paměti. Měla by s ním být seznámena zejména mládež. Text dokumentu začíná takto:
    Lidská paměť je krátká, nespolehlivá a subjektivní. Ale v každém případě ti, kdo před 40 lety zažili invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy a první dny okupace v srpnu 1968, nezapomenou na mimořádné vzepětí většiny národa, ať jejich smýšlení bylo a je jakkoli různé.
    Jako historička nejsem zaměřena na nejnovější neboli soudobé dějiny, jimiž je u nás chápáno období od roku 1945, a nemám v úmyslu napsat odbornou historickou stať založenou na široce založeném bádání v relevantních archivních fondech, tištěných soudobých materiálech a s využitím dosavadní podstatné odborné literatury. Události v roce 1968 včetně srpnové okupace jsem prožila v Jihlavě.1 Píšu spíše jako pamětnice, jež s odstupem čtyř desetiletí otevřela vlastní diáře z roku 1968 a 1969. Mohla jsem také nahlédnout do dokumentace, kterou jsem sama pomohla zachovat a jež je dodnes, včetně mimořádných vydání denního a hlavně regionálního tisku, uložena ve Státním okresním archivu v Jihlavě (SOkA Jihlava).2 Dochované části zvukových záznamů vysílání ze srpnových dnů 1968, kdy se na celostátní rozhlasové „štafetě“ podílelo i jihlavské studio, jehož redaktorem byl Lubomír Daněk, jsem si poslechla v Archivu Českého rozhlasu v Praze (AČRo Praha).3 Z tehdejšího vysílání se však zachovalo jen torzo, neboť záznamy byly nejen ukrývány, ale brzy také ničeny, a to i proto, že mohly sloužit a sloužily jako podklady k následnému existenčnímu postihu zúčastněných osob. Záznamy jihlavského studia Českého rozhlasu ze srpnových dnů, uložené do Muzea Vysočiny v Jihlavě, byly nedlouho poté rovněž smazány a nevím o tom, že by se někde zachovaly. Ve službách okupantů ve dnech srpnové invaze začala vysílat rozhlasová stanice Vltava. Vojáci armád, které v srpnu vpadly do Československa, rozdávali tzv. Bílou knihu, propagandisticky zdůvodňující nutnost zásahu proti kontrarevoluci. Zásluhou Historického ústavu Československé akademie věd (HÚ ČSAV) v Praze byla textová i fotografická dokumentace ze srpnových dnů v hlavním městě nejen shromažďována, ale pohotově připravena k vydání v tzv. Černé knize.4 To byly hlavní prameny k tomuto mému pokusu o evokaci dění v roce 1968″. . .

    Ing. arch. Zdeněk Gryc, s přáním, aby osud její rodiny byl brán jako vzor občanské statečnosti a odborného náhledu na dějiny Jihlavy.

  3. Fejinka napsal:

    Není těch oslav „něčeho“, jak říkají Slováci „privela“. Pustíte TV (veřejnoprávní) a už se na vás valí samé, dnes moderní retro, všeho druhu. Jsou známá data, tak to slavme když to je aktuální, ale nikoliv o určitých „výročích mlet“ pomalu celý měsíc. Ono to bude mít spíše opačný vliv na posluchače a diváky, které to už otravuje. Když tam nejsou podobná výročí, tak jsou tam debilní americké filmy, či nekonečné plytké české seriály, dobrý džob akorát pro herce. Vždyť od r 1948 až po rok 1989 toho byla vymyšleno, napsáno a zfilmováno – hotová kvanta. A pořád je to málo. Asi se tím mnozí dobře živí. Ještě na to máme v Praze jeden takový úřad, kde se tím zabývají různí vědátoři (ÚSTR). Nepřehánějme to, má to opačný efekt, prosím.

  4. Frej napsal:

    To Fejinka…..chápu, že určitým lidem vadí připomínání zločinů komunistů. Mimochodem, Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je organizační složka České republiky určená k vědeckému zkoumání a objasňování éry obou totalitních režimů v Československu, komunismu a nacismu……vadí vám tedy doufám i připomínání zločinů nacismu. Tady bych od vás rád viděl konkrétní odpověď. Tato instituce je mimochodem velice užitečná a její badatelnu jsem sám osobně několikrát navštívil. Nemůžu se zbavit dojmu, že odpůrci tohoto archívu mají co skrývat. Jinak si to nedovedu představit. Proč vlastně nechcete připomínat zločiny nacistů a komunistů? Proč by se o nich neměla dozvědět mládež? Znáte to přísloví, že : Národ, který zapomene svoji minulost je odsouzen si ji zopakovat? Ale chápu některé lidi s máslem na hlavě, že by nejraději uvalili cenzuru ne téma zločiny a zločinci za dob totality. Co se týká amerických filmů, možná to nevíte, ale dnes nemusíme koukat na jeden program jako za komunistů, ale můžete si naladit i jistě pro vás kvalitní vysílání přímo z Ruska a pustit super inteligentní ruské filmy.

  5. XXXXX napsal:

    ÚSTR je jedna z nejzbytečnějších organizací v této zemi. Rozumněl bych tomu, že se všechny ty archivy zdigitalizují, a vyvěsí na netu, nebo předají nějaké knihovně a kdo chce ať si bádá. ÚSTR zatím vědecky nedokázal ani vybádat, jestli byl Bureš Babišem nebo Babiš Burešem a proto je dle mě k prdu.
    A to o historii, stejně budou mládežníci nuceni si ji zopakovat pokud razantně nezmění přístup k práci.

  6. Ladislav napsal:

    Pro několik x……..opravdu si myslíte, že digitalizace všech archivních dokumentů je práce na rok nebo dva? Vše probíhá souběžně, přístup k papírovým materiálům a zároveń digitalizace a tak to je v pořádku.

  7. Fejinka napsal:

    Re Frej: Mně to nevadí, ale ta kvanta, která se na Vás valí. Podívejme se raději už na tu dnešní dobu co se tady rozkradlo a převedlo do ciziny a do soukromých rukou. A nic se neděje. Důchodový fond zašantročen Klausem. Dnes – odsouzení Dalíka (5let) a směšná pokuta 5 melounů a on si řekl o půl miliardy, podělili se kamarádíčci a možná i soudci. A že toho je, jen to vše otevřít. To je výsměch všem slušným lidem.
    A ÚSTR to je opravdu podnik na zašívání takových chytráků je Žáček a jemu podobných.
    Mluvíte jak naše masmédia a opakujete fráze, které se vždy říkají. Je zajímavé, že spisy o Havlovi a „spáči“ nenávratně zmizeli z zemského povrchu a proto si hned pakovali majetečky. Že tam pánové nezasáhli.
    Srovnávat, že dříve jste měli jeden nebo dva programy, to je jako srovnávat, že za feudalismu se jezdilo koňmo a za raného kapitalismu začala auta. Proberte se. Něco jiného je Moskva, Petrohrad a něco tajgy na Sibiři (možná jsou tam lidé spokojenější).

  8. Frej napsal:

    To Fejinka, nespím. Pokud myslíte, že tam na východě jsou lidé spokojenější, co vám brání? Já mluvím jako naše masmédia a vy jako levičák co kdyby neměl Klause a Havla, tak si je musí vymyslet. Plácáte tady o nich pod článkem s úplně jinou tématikou. Ne….vy opravdu nikdy nebudete jiní, jak se zmíní minulost komunistů a jejich zločiny, tak se vám ježí chlupy. Já říkám, že zločiny ať nacismu tak i komunistů se musí připomínat a musí být umožněno se do svazků podívat. Nic se z toho ústavu na nikoho nevalí, každý si tam může dobrovolně dojít a nahlédnou do svazků těch zločinců. Jen se bohužel stále najdou lidé, co budou tu dobu bagatelizovat, chtít zapomenout a plácat tady o rozkradené zemi. Za vaše podělané životy opravdu nemůže Klaus a Havel. Já ve svém okolí neznám člověka, co by se měl hůř než za socialismu. kdo obehnal republiku drátama pod napětím a nechal střílet dvacetileté kluky do svých spoluobčanů, tak o tom by se nemělo mlčet, tak, jak o tom chcete mlčet vy.

  9. Libor Furbacher napsal:

    Pane Frej ,clanky jsou pekne napsane a k veci .Ano chteji zapomenout a kdyz to nejde,tak alespon zamlzit.

  10. Fejinka napsal:

    Pánové, jakmile má někdo jiný názor než ten váš, tak je nacista, komunista, xenofob, oportunista či co já vím ještě. Já jenom říkám, že čeho je moc, má většinou opačný vliv. I když jedno pořekadlo říká, 100x řečená lež umořila i …atd. Té se drží naše masmédia. A to si chcete říkat demokraté? Spíš pseudodemokraté. Hezký zbytek večera.

  11. Frej napsal:

    Tak jsem se přednášky zúčastnil a musím říct, že to bylo velice zajímavé a vyvážené. Škoda, že takové akce muzeum nepořádá někde, kam by se vešlo více lidí. Včera už si někteří neměli kam sednout a dokonce několik jich muselo odejít, protože se do sálu nevešli. To je velká škoda. Autorovi rozhodně patří dík, byly to zajímavé ukázky z archívů a vyvážený výklad. Někdy až mrazilo z toho, co dokázali komunisté i prostřednictvím justičních tribunálů. Oběsit lidi a dokonce kněze, kteří byli v době babické tragédie už ve vězení, oběsit ochrnutého muže….myslím, že takové zločiny by se měli připomínat bez ohledu na to, že někteří soudruzi by o tom nejraději nařídili mlčet.

  12. Frej napsal:

    To Fejinka…….kde vás kdo označil za nacistu a o jaké lži píšete ?

  13. Honza napsal:

    to Fejinku : „Kdo se z minulosti nepoučí, musí si ji zopakovat“

  14. Zdeněk Gryc napsal:

    HISTORICKÁ FAKTA

    Je povzbudivé jak velká část jihlavské veřejnosti má o událost zájem.
    Měřítkem je zaplnění sálu a jeho větrání.
    Naposledy byl sál obdobě naplněn a byl v něm interaktivní vztah obecenstva s přednášejícím na přednášce Profesora Putny.

    Tyto přednášky, doložené nastudovanými historickými fakty jsou velmi důležité.
    Nezájem a desítky let propagandy vykonaly své. Dost se programově zavřela voda.

    TGM říkal, že myšlení bolí.

    Myslím, že v úterý na přednášce hlava dost bolela, vyznat se v této hrůzo-strašné tragédii,
    i examinátor se s tím neskrýval.
    Při snaze vybavit si celý případ mi napadalo, že patrně nejsem sám, kdo se těžko orientuje.
    Bylo to vidno už z úvodního hlasování ke kterému Docent Stehlík vyzval.
    Story babických vražd, jak zdůrazni doc. Stehlík se odehrála v poměrně krátkém čase,
    na různých místech.
    Možná, že by se to dalo ilustrovat mapkou.
    Složeným a vloženým výkresem, který by udělal šikovný grafik. Možnosti ilustrace na stránce běžného formátu se to vymyká.
    Hlavní místa děje byly třeba ve čtvercích, podružnější, třeba pobyty osob a rodin v lese v kroužcích. Místa by byla pojmenována včetně dat a osob, které se tam v tom kterém okamžiku vyskytovaly.
    Každý z podstatnějších účastníků by měl barevně, či nějak graficky vyznačenou trasu pohybu, ve výskytištích s dopsanými daty.
    Za svůj pitomý návrh a chyby, které zde zase zřejmě naseká se omlouvá Zdeněk Gryc,
    který z toho má po přednášce pěkný zmatek.

    Tedy kdo, kde a kdy střílel na koho, o hypotetických důvodech nemluvě.
    Navíc jak jsem naznačil v úvodních komentářích, jsem se v prostoru pohyboval, přemejšlel .
    Dost o tom četl. dne 27. 3. 1973. probíhaly na staveništi přípravné práce.
    Buldozer projel domkem, který musel být zbořen. Zdola se objevil podobný pohled na půdu,
    jaký ukázal Doc. Stehlík.
    Tam na trámu visel závěs s háky a draky, jako byly nad pultem v krámku ve filmu bylo nás 5.
    Byla se mnou spoluautorka Kulturáku architektka Holoubková, která se svým milým šarmem se snažila s ženskejma povídat o Babických událostech. Babky hovořit nechtěly.

  15. Svatopluk Beran napsal:

    Plně souhlasím s pohledem Staníka k babickému případu a uvědomuji si jak složité muselo být pro něj i pro XXXXX, když jejich rodiny postihla kolektivizace. Něco, v menším se stalo i mému dědovi, když coby vyučenému sazeči za první republiky, byl po roce 1948, kdy si založil svou výrobnu razítek, byl záhy zlikvidován jako drobný živnostník i s tou malou tiskárnou na výrobu tazítek. Dál sice část jeho rodiny mohla v této odloučené výrobně pracovat, ale již pouze jenom jako zaměstnanec znárodněného státního podniku.

    Snad se Staníku nebudeš na mě zlobit že jsem použil následnou část tvého příspěvku. Chtěl bych to napsat podobně ale proč to vymejšlet dvakrát, když tohle je přesně mé uvažování v této problematice.

    Za další se tě chci zeptat když jsi tak hezky četl článek pana Stehlíka, jestli víš, že ti tři chlápkové a tátové od rodin který tam tenkrát zastřelili byli komunisti? Což je dle tebe v pořádku v rámci třídního boje že? No a ti další, kteří za to byli odsouzení byli ti dobří protože nebyli komunisti? Nebo jak to vidíš ? Jsem z tebe v rozpacích. Vražda je vždycky jenom vražda a mysli si o mně co chceš. Tudíž je mi líto všech zmařených životů v této kauze, komunistů i nekomunistů a jsem rád, že někdo jako pan Stehlík o tom napíše zajímavý článek a těším se i na jeho knihu.

    Rád bych se zeptal pana Freje co myslel tím že přednáška byla vyrovnaná? Že byla zajímavá to si umím představit, ale co se skrývá za pojmem vyvážená, v tom tápu. Děkuji za odpověď.

    ………musím říct, že to bylo velice zajímavé a vyvážené.

  16. Frej napsal:

    To Beran, měl jste přijít, já vám to tady opravdu vysvětlovat nehodlám. Tápejte dál, to je o vás tady celkem známé.Když tedy zrovna netapetujete. ..mimochodem, psal jsem vyvážené, ne vyrovnané .

  17. Svatopluk Beran napsal:

    Špatně jsem přepsal, správně přetapetoval. Omlouvám se. Odpověď jsem takovou nějakou čekal. Přesto děkuji aspoň za tento váš nicneříkající projev odpovědi směrem ke mě.

Leave a Reply