Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

ARCHITEKT BOŘEK ŠÍPEK SE DO ČECH VRÁTIL KVŮLI HAVLOVI.

Zdeněk Gryc | Pátek, 19. 2. 2016 v 10:59

ARCHITEKT BOŘEK ŠÍPEK SE DO ČECH VRÁTIL KVŮLI HAVLOVI.

Vyrovnaný, tichý, zřejmě introvertní, ale zároveň velkorysý člověk, s ohromným přehledem v mnoha různých oborech, vzpomíná na zesnulého Bořka Šípka architekt Adam Gebrian. „Byl středobodem celého prostoru. Měl jsem pocit, že mi byla udělena audience vladařem,“ uvedl. S úctou o Šípkovi hovoří i další kolegové.

Bo-řek Ší-pek, proslavil to jméno po celém světě. Je ve všech učebnicích designu, dokonce se kvůli němu v zahraničí naučili psát háčky a čárky. Na tom trval. Stejně jako věděl, že se musí v devadesátých letech vrátit do Čech, aby pomohl Václavu Havlovi zlidštit Hrad.
——————————–
Zlé jazyky povídaly, že prý Václav Klaus brzy po svém nástupu nechal všechno, co bylo od Šípka a dalo se strhnout a odšroubovat, odstranit.
To byl trik, už ve starém Egyptě, nechat stesat některé nápisy předchozího vládce, aby ten stávající více vynikl. Je to něco podobného, jako současné dehonestující ataky na Václava Havla.
Umělci a architekti nejenom na pražském hradě jeho architekturu navrhli a doplnili artefakty.
Renesance Rudolfa II.

Pozval na hrad umělce a vědce. Dal nejenom hradu, ale i své době věhlas tolerance. Katolíci, protestanti, židé. Možná, že trochu romanticky, ale krásně to uvedl Werich v císařově pekaři.
Renesance hradu TGM.
30. Prosince 1965, vyšla kniha: MODERNÍ ŽENA OSA PRAHA – BRNO.
Tato zajímavá publikace propojuje snahu TGM povznést architekturu pražského Hradu a emancipaci ženy. V knize je to presentováno osobností dcery TGM Alice Masarykové, která byla výkonným a styčným důstojníkem při spolupráci s architektem Plečnikem. Úvodní text na str. 25:
„Přeměně pražského hradu, uskutečněné ve druhém desetiletí 20. Století, byla koncem minulého století věnována značná pozornost. V osmdesátých a devadesátých létech se uskutečnilo několik mezinárodních výstav, jež představily slovinského architekta Jana Plečnika, jeho vztah k nově se rodící demokracii i k rodině TGM. . . Nemálo pozornosti bylo věnováno také přínosu a činnosti Masarykovy dcery Alice, která spolupracovala také s architektem Janem Vaňkem, který je z více důvodů pozoruhodnou osobností. Podrobněji závěrem, nebo dodatkem.
Podle Hany Benešové, která na Hradě rovněž žila, vedla Alice „domácnost s nesmírným taktem a vytvořila atmosféru nádherného domova, jenž měl vnitřní kvalitu vyznačující se láskou a obrovskou úctou ke všem, kdo pracovali pro prezidenta za bdělého dohledu paní domu.”
——————————–
Zpět k Šípkovi:

Hodně lidí nechápalo, proč si Havel oblíbil zrovna jeho.

Tvrdili, že je „přešípkováno“. Jenže když měl člověk možnost poznat Bořka trochu blíž, pochopil, proč ho měl Havel rád. Nejen jako architekta, designéra, skláře, filozofa a polyglota, ale navíc také jako člověka, který na vernisážích rozbíjí své vázy, přivede na Hrad černošské modelky, přestrojí se za Číňana a navaří skvělé asijské jídlo.
Když jsme večer táhli z hospody — kde vařil pro skláře a kamarády a pak jsme až do noci hráli kulečník —, vtrhli jsme do jeho krásně zrekonstruované lindavské chalupy
21. prosince 2015 • 17:52
A zatímco jsme pili jeho skvělý zelený japonský čaj, běhal hutí ve svých oranžových kalhotách, jež ladily s ohněm v peci, a pot z něj tekl. Z hospody sice odcházel poslední, v huti byl ale jako první.
Ta část Bořka Šípka, která žila na chalupě, kde pěstoval byliny, krmil jednookého kocoura a založil rybníček, byla tichá, klidná a zahloubaná do práce. Druhá část osobnosti, jež se sem tam svlékla na vernisáži, opila nebo ztropila nějakou výtržnost, k němu patřila také.
Ze světa luxusu afrických panovníků a asijského byznysu volně přecházel k přátelství s mentálně postiženým cikánským sklářským pomocníkem Luigim, který Bořka něžně oslovoval Procesore (od slova profesore). Bořek slíbil, že pojedeme s Luigim do Číny. K tomu už nedošlo, protože mezitím rozdělal tisíce dalších projektů.
Když měl volnější měsíc, letěl dvakrát do Ameriky, dvakrát do Afriky a desetkrát po Evropě. To mu ale nezabránilo volat z Libanonu, co udělá zítra k večeři. Naše zaujetí jeho osobou, rozhledem, smyslem pro humor, životním stylem a laskavostí se proměnilo v natáčení nekonečného sedm let trvajícího časosběrného dokumentu.
Spolu jsme cestovali, vařili, piji, jedli, odpočívali, mlčeli, obhlíželi a natáčeli nové restaurace, ateliéry, byty i ženy, otevírali vernisáže a trávili nekonečné hodiny v huti (v hutích). Bořek na chalupě byl úplně někdo jiný než Bořek ve světě.
Když mi loni zavolal, že se vrátil z Číny a ať honem přijdu, že má vymyšlený konec filmu, nelenila jsem a běžela za ním na Kampu, kde najednou řekl, že má rakovinu.
„Chtělas vždycky nějaký dobrý konec, máš ho mít.“
Strávili jsme pak spolu ještě několik dalších dní natáčením, povídáním, vzpomínám, řečmi o léčení a neléčení, alternativní medicíně, víře, Bohu, smyslu toho všeho. A když už to začínalo vypadat, že je na všechno pozdě, odjeli jsme spolu na výlet, nic netočili a jen si povídali. Skončit natáčení s někým, s kým je člověk tak dlouho a zná ho ze všech stran, je přinejmenším stejně těžké jako opustit někoho, koho máme rádi.
Při jedné z posledních příležitostí, byl na veřejnosti, při přednášce v Knihovně Václava Havla v listopadu.
Bořek nikdy nikoho nepomlouval, nikomu nezáviděl. Intriky světského světa mu byly na hony vzdáleny. Situaci s prezidentskou volbou ale nesl velmi těžce. Svět, v němž byl zvyklý žít, se hroutil a to mu příliš radosti do života nepřidávalo.
4. února 2016 • 17:05
„Mám před sebou půl roku života a pak zemřu. Půjdu za Václavem, stejně na něj každý den myslím.“ Jak řekl, tak udělal.
Autorka je režisérka a spisovatelka, Monika Le Fey 16. února 2016
Zlo-dějem, z jejího textu, je Ing. arch. Zdeněk Gryc, o architektu Vaňkovi, třebíčském rodáku dále v dotatku.
Více na http://www.reflex.cz/clanek/kultura/69368/na-dnesni-hrad-kreslo-leda-tak-elektricke-vzpominka-na-ticheho-bourlivaka-borka-sipka.html?utm_source=reflex.cz&utm_medium=copy

Jeden komentář k článku “ARCHITEKT BOŘEK ŠÍPEK SE DO ČECH VRÁTIL KVŮLI HAVLOVI.”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    DODATEK:

    1891
    Jan Valerián Vaněk se narodil 13. ledna v Třebíči jako druhorozený ze čtyř bratrů. Matka Marie, rozená Vábková, byla v domácnosti a věnovala se výchově dětí, otec Jan provozoval v Třebíči od roku 1884 stolařskou dílnu. Pílí i organizačními a obchodními schopnostmi se z původně malých poměrů otcova firma rozvinula tak, že v roce 1905 zakladatel podniku postavil v městské části Horka-Domky
    malou továrnu.
    1911
    Během března převzal otcovu firmu a přejmenoval ji na Ateliér pro umělecko-průmyslové práce nábytkové a dekorační Jan Vaněk, Třebíč. O rok později se název změnil znovu, a to na Umělecko-průmyslové dílny Jan Vaněk, Třebíč.
    1919
    Počátkem roku zadal architektu Josefu Gočárovi vypracovat projekt přestavby a dostavby objektu třebíčského podniku, realizace dokončena v roce 1922.
    1923
    Správní radou Spojených UP závodů byl jmenován vrchním ředitelem společnosti.
    Poprvé se osobně setkal s Adolfem Loosem, později mu zprostředkoval místo firemního zástupce v Paříži. Loosovi, který se stále potýkal s nedostatkem financí, tato pomoc jistě pomohla, ovšem Vaňkovi způsobila potíže s vedením podniku a navíc měla o několik let později soudní dohru.
    1925
    V březnu Vaněk opustil Spojené UP závody a založil Standard bytovou společnost (S. B. S.), která se zabývala projektováním a výstavbou rodinných domků s kompletní dodávkou vnitřního vybavení a dále tovární výrobou nábytku.
    1926
    Od října začal cyklus Vaňkových rozhlasových přednášek O bydlení moderního člověka v brněnském Radiojournalu:
    „Počin p. ředitele Vaňka je jistě pro celou veřejnost velmi vítaný.
    Kdo zná jeho práce z let předválečných, reprodukované v Českém interieuru,
    pozná, že už tehdy vybočoval z mezí všedního tvoření a snažil se o zosobnění lidského obydlí, které má býti něčím více než bytem, v němž se necítíme doma.“
    Vaněk se aktivně se zapojil do činnosti obchodní sítě a uskupení Krásná jizba (KJ), která tak rozšířila působnost i na oblast bytové kultury. KJ získala výhradní právo na výrobu a prodej doplňkových bytových zařízení navržených předními designéry. Jan Vaněk pro ni navrhl řadu variant typových knihoven, které byly velmi oblíbené a žádané. Jejich reprodukcese často objevovaly na stránkách dobových časopisů, odkud je znala. . .

    Alice Masaryková, která pozorně sledovala veškeré umělecké dění.

    1929
    Vaněk se podílel na založení časopisu Index společně s Bedřichem Václavkem, Jiřím Mahenem, Jaroslavem Králem a Josefem Ludvíkem Fischerem. Produkce Vaňkovy firmy byla zastoupena na brněnské Výstavě moderní ženy na Zemském výstavišti.

    Expozice si prohlédl 31. srpna i prezident T. G. Masaryk,

    kterého Jindřich Petr, předseda výstavního výboru a prezident Obchodní a živnostenské komory v Brně, přivítal těmito slovy: „Letošní výstava naše má skromnější cíle, než výstava loňská , kterou ráčil jste vzácnou návštěvou poctíti. Má ukázat význam našeho obchodu a moderní prostředky obchodní a v oddělení ,moderní žena‘ pak upozorniti na to, jak a ve kterých oborech se žena dneška uplatňuje.“
    Návštěvě T. G. Masaryka na Zemském výstavišti byl přítomen i Jan Vaněk.
    Společně s Bohuslavem Fuchsem připravil návrh rozšíření provozoven
    1929–1930
    Vaňkova firma S. B. S. se souběžně podílela na realizaci části vnitřního mobiliáře vily Grety a Fritze Tugendhatových v Brně od Ludwiga Miese van der Rohe a rodinného domu Milady a Františka Müllerových od Adolfa Loose v Praze.
    1930
    Stal se členem architektonické sekce Levé fronty.
    V podzimních měsících uzavřel Jan Vaněk smlouvu se Skupinou výtvarných umělců (SVU) v Brně. První společnou akcí byla v prosinci téhož roku prezentace díla Alfréda Justitze; v těchto prostorech dále vystavovali Jaroslav Král, Josef Šíma, František Muzika, Petr Dillinger, František Srp, Jan Zrzavý, Otakar Coubin a František Süsser.
    1931
    Vstoupil do KSČ, jeho činnost lze označit termínem „salonní komunista“.
    1932
    19. března až 10. dubna se uskutečnila výstava Jindřicha Štýrského a Toyen (Marie Čermínové) uspořádaná SVU v Brně v Galerii Vaněk.
    1933
    Zúčastnil se sjezdu levicových architektů; 10. února vzniká Svaz socialistických architektů, na kterém byl zvolen do Ústředního výboru.
    1935
    Od 23. dubna měl adresu trvalého bydliště v paláci Metro. Jeho ateliér a poradenské prostory ve III. patře a byt ve IV. patře se staly místy, kde se scházeli příslušníci zejména pražské politické a umělecké avantgardy třicátých let.
    1937
    V pražském Uměleckoprůmyslovém museu probíhala od 19. listopadu do 16. prosince výstava Vánoce 1937 s podtitulem Prostřený vánoční stůl. Vánoční dárky. Na architektonickém řešení Vaněk spolupracoval s profesorkou Boženou Rothmayerovou Hornekovou. Čestnou předsedkyní výstavy byla

    Alice Masaryková, předsedkyně Československého červeného kříže,

    která „napsala pořadatelstvu, že myšlenka pořádat tuto výstavu velmi se jí líbí a má o věc upřímný zájem.“
    6. prosince Vaněk žádá ředitelství UPM, „aby termín výstavy byl prodloužen nejméně do 20. t. m., neboť by byla škoda, aby zájmu obecenstva, který toto o výstavu jeví, nebylo dostatečně využito. Také paní Dr. A. G. Masaryková, která se vrátí asi 15. t. m., bude jistě chtít shlédnout jak celou výstavu, tak i laskavě zapůjčený interieur presidenta T. G. Masaryka.“ (K reinstalaci původního slavnostního vánočního stolu prezidenta z 24. prosince 1936 v Lánech, architekt Vaněk v katalogu výstavy uvádí: „Vyjadřuje svojí ušlechtilou prostotou celý prostý život Masarykův

    1939
    Stal se externím profesorem na Škole umění ve Zlíně, iniciované a založené Janem Antonínem Baťou
    1943
    Vzhledem ke stále větší pozornosti gestapa (bylo známo jeho levicové smýšlení a angažovanost) jej přátelé přemluvili, aby se na čas nechal hospitalizovat v nemocnici.
    1945
    27. října Dekretem prezidenta republiky o organisování lidové a umělecké činnosti vzniklo Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV), které bylo pověřeno organizováním a řízením této tvorby. Vaněk se stal členem předsednictva.
    1947
    Člen redakčního kruhu časopisu SČD a Zemské rady osvětové Věci a lidé společně s Josefem Grusem, Janem E. Koulou a Karlem Koželkou.
    Jmenovali jej předsedou subkomise při ministerstvu průmyslu pro standardizaci nábytku, jehož „typy mají býti stanoveny se zřetelem k nově projektovaným bytům ve dvouletce a k požadavkům praktickým a estetickým“.
    Spolupodílel se na založení Unie architektů ČSR.
    1948
    27. února se tendenčním provoláním SČD „…pevně staví do jednotné řady s pracujícím lidem za budovatelský program nové Gottwaldovy vlády.“
    Pod prohlášením byli podepsáni vedle Jana Vaňka Bohuslav Fuchs, Pavel Janák, Jindřich Halabala, Oldřich Starý a další.
    1950
    Působil v Ústředním výboru Komunistické strany Československa.
    1956
    V uznání za zásluhy prezident republiky Janu Vaňkovi propůjčil Řád práce.
    1962
    22. srpna Jan Vaněk ve věku jedenasedmdesáti let zemřel v Praze.
    V nekrologu uveřejněném v Tvorbě architekt Otakar Nový konstatoval:
    „Vaněk – nezapomenutelný pionýr vysokého standardu naší bytové kultury. Napřed v UP závodech, po osvobození jako generální ředitel Čs. závodů dřevozpracujících uvedl do pohybu sériovou výrobu typového nábytku. Byl otcem nejstarších sektorových stavebnic a univerzálního bytového zařízení. Usiloval vytrvale o to, aby se nejlepší výtvarníci stali modeláři průmyslově vyráběných zařizovacích předmětů a bytových doplňků, levných, krásných a účelných.“
    ————————

    Vybral z textů knihy, bez autorského svolení, přítele Jindřicha Chatrného: „Moderní žena – osa – Praha Brno“ Ing. arch. Zdeněk Gryc,
    autor: Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Třešť, který zde ve škole a internátě, ve spolupráci s Vývojem Třešť, /pan Maška/ a Interiérem Třešť /, pan Štěrba/, použili kvalitní sektorové výrobky z UP závodu v Rousínově.

    Byly součástí, vývojové řady, sektorového nábytku architekta Jana Vaňka, v tradici, započaté v Třebíči.

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I