Blog Jihlavských listů

Michal Stehlík
145- Historik a patriot. V letech 2006-2014 děkan Filozofické fakulty UK v Praze, od roku 2014 náměstek ředitele Národního muzea. V roce 2009 hlavní kurátor Dolnorakouské zemské výstavy v Telči, v letech 2010-2013 vedoucí týmu tvorby expozic Muzea Vysočiny Třebíč. Zastupitel města Dačic. Volný čas? Trocha fotografování a hlavně šest dětí.

Toufar, ne Gottwald…

Michal Stehlík | Neděle, 28. 2. 2016 v 18:54

V minulých dnech bylo vzpomenuto dalšího výročí 25. února 1948 jako historického zlomu, po kterém se československá společnost vydala na cestu totality, diktatury, vlády jedné strany. Po tomto datu a komunistickém uchopení moci následovala vlna perzekucí, justičních vražd, spuštění železné opony, bezpříkladné likvidace dosavadních sociálních struktur – to vše ve jménu revoluce. Není ani tak důležité, zda aktuální ideologičtí pohrobci hovoří v politických floskulích o ústavním postupu či nikoliv. Události let 1948 a první poloviny let padesátých tento alibistický argument mažou dosti jasně.

Když však nahlédneme do veřejného prostoru roku 2016, vyvstane logicky otázka po našem vnímání tohoto data jako skutečně klíčového. Neztratil se vzdáleností mnoha desítek let jeho význam? A pokud ne přímo jeho význam, nevytratila se závažnost jeho připomínání? Nepřipomínáme si jej pouze v úzké skupině lidí, zatímco většinu nějaká „příliš dávná minulost“ prostě nezajímá? Navíc, v době, kdy je žijeme v pohledu na naše dějiny téměř absolutní možnou relativizaci. Což platí ovšem i o aktuální politice. Ještě před deseti lety by bylo veřejné zpochybňování nebezpečí ruského vlivu na střední Evropu téměř nepředstavitelné. Nyní je to jeden z možných pohledů na věc. Na jedné straně to může svědčit o skutečně bohaté škále názorů ve společnosti, na straně druhé je to mnohem pravděpodobněji záležitost našeho zmatení, kdy nevíme, kde se nacházíme a kam patříme. Kdo neví „čí je“ – sebevědomě a jasně – o to jednodušeji naskakuje na tekuté písky propagandy. V něčem se tak únoru 1948 vlastně přibližujeme. Zmatení postojů, pojmů a stanovisek se blíží maximu. Puč může být ústavním krokem, lež mystifikací, krádež odkloněním, bodrost manipulací… V tomto světle aktuálního zmatku se pak může jevit připomínání únorových událostí jakousi nepochopitelnou stafáží ideologických dinosaurů zamrzlých v primitivním antikomunismu.

Jenže. Ale. Ve stejném zmatku nyní promlouvá již několikátým rokem do veřejného prostoru příběh číhošťského faráře a rodáka z Arnolce u Jihlavy Josefa Toufara. Prostého a v nejlepším slova smyslu obyčejného kněze, který se stal obětí komunistického režimu. Zároveň obětí konkrétního estébáckého vyšetřovatele, jemuž umožnila doba a režim utlouct duchovního v ambiciózní představě důležitého politického procesu. Příběh Josefa Toufara promlouvá i po těch mnoha desetiletích mnohem jasněji, důrazněji – a hlavně – nezpochybnitelně. Nejsou to žádné politické intriky, zákulisí, dohody a kompromisy. Je to kněz, kterého semlela totalita. Konkrétní živý člověk ležící celý fialový a žlutý na operačním stole Borůvkova sanatoria v Legerově ulici v Praze. Umírající, kterému se dostane na desetiletí posledního odpočinku v hromadném hrobě ďáblického hřbitova. Shodou okolností a historickou absurditou umírá Josef Toufar také 25. února, dva roky po komunistickém puči. O desítky let později se pak našel badatel a spisovatel Miloš Doležal, který dokázal jeho příběh představit v mimořádné barvitosti veřejnosti. Nejen představit. Zaujmout. Donutit k přemýšlení. Pozastavit se. Nad sebou samými, našimi dějinami. A jak doufám, také nad tím, co žijeme dnes a kde jsou reálná rizika dneška i budoucnosti.

Únoru 1948 hrozí, že se stane během dalších let jen stínem skutečně prožívaného připomenutí nebezpečí totality. Stane se tak v rámci dlouhodobé relativizace, ale i jistého logického „vyčpění“ vzdalujícího se odkazu velkých dějin. Naše naděje v poučení se z minulosti a v životaschopném připomínání rizik, které přináší každá nesvoboda, jsou v Josefu Toufarovi. V té obyčejnosti, konkrétnosti i tragédii. Dokáže přes půlstoletí hovořit mnohem silněji než řvoucí Gottwald na Staroměstském náměstí. Bude to mnohem pravděpodobněji do budoucna Toufarův únor, ne Gottwaldův. A to je dobře.

111 komentářů k článku “Toufar, ne Gottwald…”

  1. Svatopluk Beran říká:

    Jestli váš vzkaz patří mě pna Berka, tak s vámi naprosto souhlasím že je zbytečná každá smrt, ať byla z východu či západu Evropy, z Japonska či Ameriky. Avšak neučit a neinformovat pravdivě a kompletně o proběhlých historických událostech je nezbytné, protože jinak se posouvají pohledy nezúčastněných do oblastí neexistující fantazmagorie. Když dnes slyšíte od děcek že Američané byli v Evropě z důvodu aby zachránili svět před Hitlerem a Stalinem a teď si ještě pan Furbacher a jiní přisadí že je škoda že tu nepoužili atomovky na civilisty jako v Japonsku, tak to je vrchol zla v uvažování dnešní americké populistické ideologii, stejně jako u nás byla stupidní honorace bývalého Sovětského Svazu za vlády jedné strany v tom, že z drtivé většiny jenom SSSR má zásluhu na světovém poražení fašistického Německa. Nezlobte se na mě, ale jestli bude někdo tvrdit že nás osvobodili Američané, (kterým se Němci na konci války v ČR s chutí vzdávali), a že mají stejné zásluhy stejně jako Rusové a Rumuni, tak je u mne buď cílený manipulátor, nebo vědomý lhář a neví o historickém osvobození ČR na konci 2SV vůbec nic.

  2. Svatopluk Beran říká:

    Co je podle vás Honzo osvobozování? Osvobozování je podle vás vzdávání se a utíkání k jednomu, protože mám být potrestán za svou brutalitu od toho komu jsem ji způsobil. Američani za to co jim Japonci udělali Perl Harber, Okinava a podobně, tedy několi stotisíců vojáků, upálili a vypařili 300 tisíc Japonských civilistů. Kolik by asi měli v podobném poměru upálit Rusové Němců za své minimálně 20milionové ztráty a zdevastovanou zem. To se to na území ČR OSVOBOZOVALO američanům, když Němce vlastně ochránili před spravedlivou odplatou, kterou si oni sami na Japoncích dodnes pochvalujou a klepou se za Hirošimu a Nagasaki po ramenou. TOMU CO VY A PAN FURBACHER TU PROSAZUJETE SE JEDNODUŠE ŘÍKÁ FARIZEJSTVÍ A MANIPULACE S HISTORÍ, HODNĚ BLÍZKÁ TÉ KOMUNISTICKÉ

  3. honza říká:

    S.Berane, nastudujte si historii válek a potom tady kažte takovéto demagogické úvahy. Je vidět že jste zaslepen amerikánstvím ve všech směrech. Těch vámi „vypařených“ 300000 japonských civilistu bylo vyváženo mnohem větším počtem obětí jak ze strany Japonců tak ze strany Američanů a Rusů v případě pokračování války při obsazování Japonského ostrova.. Ono odsuzovat tato historická fakta v současnosti a relativně v klidné době je jednoduché , ale realita té doby byla jiná.

  4. honza říká:

    Oprava- špatná formulace : „Těmi 300000 „vypařených“ japonských civilistu bylo ZABRÁNÉNO ……. „.

  5. honza říká:

    S.Berane, ještě trochu historických faktů které jsem si nevymyslel a proto citace „Velení americké armády si dobře uvědomovalo, co bomby v husté obydlené zástavbě v oblasti Hirošimi způsobí. Nikdo neměl zájem na velkém masakru, a proto bylo na 14 japonských měst (mezi kterými byla vybraná místa atomového útoku) dva dny před náletem informováno o nadcházejícím bombardování pomocí 720 000 ks letáků shozených z bombardérů. Jenže zmínky o atomové bombě v nich scházely a Japonci tomu nevěnovali větší pozornost.“
    „Použití atomové bomby byl pro Japonce šok a navíc jim 8.srpna 1945 vyhlásil válečný stav Sovětský svaz. Císař Hirohito začal o této situaci považovat přijetí Postupimské deklarace za nutnost, ale řada generálů stále nechtěla o kapitulaci slyšet. Jelikož žádná okamžitá odpověď z Japonska nepřicházela, rozhodli se Američané provést druhý jaderný úder“. Tolik historie.

  6. Svatopluk Beran říká:

    Honzo, možná máte nastudováno kolik váží které letadlo, jako má spotřebu a jak silný má který tank pancíř. O válečných právech a zodpovědnosti však toho asi moc nevíte. Dokážu si představit že se člověk někdy ve stresu chová jak zvíře ve smyslu oko za oko. Honzo, váš dnešní mravní postoj na začátku třetího tisíciletí je však FUJ, FUJ, FUJ a vrací celou právní a možnou mravní hodnotu války do otrokářské a feudální doby před Vestfálský mír, tedy šestnácté století, kdy bylo poprvé řečeno, že civilisté nesmí být terčem, štítem ani následným mravním pošpiněním ve a po válce. Váš a pana Furbachera obdiv k nihilistické vyjádření amerických generálů i presidenta Trumena je v dnešní moderní době skutečně odsouzeníhodný. Jste se svým pohledem na použití civilistů k obraně a zachování vojenské síly některé z válčících stran minimálně 350 let zpět. Už jsme to tu jednou rozebírali, nevím jestli zrovna s vámi, ale voják je vycvičen a vyzbrojen k boji. Civilista nemá žádnou šanci se bránit a proto nesmí být zneužit k vojenským cílům. To ale neznamená že se to neděje. Je to však následně posouzeno naší křesťanskou společností jako VÁLEČNÝ ZLOČIN , ,, je zakázáno užívat civilisty jako bezbranný terč,, a jako ospravedlnitelné právo u křesťanské společnosti k ochraně vojenské síly. Začal řešit poprvé Vestfálský mír v sedmnáctém století, následně pak Haagské a Ženevské dohody v devatenáctém a dvacátém století. Skutečností je, že to vítězové nikdy nerespektují a to jak společnosti nedemokratické, tak především z podivem i společnosti demokratické a to je právě hrůza, protože právě na těchto mravních hodnotách náš transatlantický val existuje. Byly to právě Spojené Státy které vyrostly na tom že každý člověk a to i ten nejpravděpodobnější zločinec má právo na spravedlivý soud až teprve potom potrestání. Dodnes však, ačkoliv posílají Spojené Státy kdekoho k mezinárodnímu válečnému soudu, tak samy jako nejdemokratičtější zem světa, tyto dohody nepodepsaly a nehodlají nikdy nikoho před tyto soudy vydat. Na začátku třetího tisíciletí dokonce začali porušovat své vlastní zákony a vystavěli si zákony nové. Mají právo mučit, mají právo bez soudu zabít svého občana, mají právo unést kteréhokoliv občana jakéhokoliv státu, mají dokonce právo vyvraždit ženy děti i rodiče svých politických nepřátel. To už snad není ani sedmnácté století, to je prvobytně pospolná společnost tlup.

    Nikdo neměl zájem na velkém masakru, a proto bylo na 14 japonských měst (mezi kterými byla vybraná místa atomového útoku) dva dny před náletem informováno o nadcházejícím bombardování pomocí 720 000 ks letáků shozených z bombardérů. Jenže zmínky o atomové bombě v nich scházely a Japonci tomu nevěnovali větší pozornost.“

    Pokud je to pravda, jakou tomu měli podle vás měli Japonci věnovat pozornost? Co byste udělal vy?

    A za druhé, Hirošima i Nagasaki nezažili nikdy žádné soustředěné bombardování a Spojené Státy si je nechávali cíleně téměř nezničené, aby mohly správně posoudit schopnosti a zničující rozsah atomových bomb. Neříkejte mi nic o tom že nešlo o nutný masakr. ŠLO PRÁVĚ O MASAKR A O DEMONSTRACI NOVÉ NEOMEZENÉ VOJENSKÉ SÍLY Spojených Států, VEDLE JIŽ PROSAZENÉ DOMINANCE AMERICKÉHO DOLLARU JAKO SVĚTOVÉ REZERVNÍ MĚNY, NA Bretonwodské schůzce.

  7. honza říká:

    S.Beranw a zase ta špatná Amerika a dolar. Jsem rád že vy, takový všeználek víte o válečných právech a zodpovědnosti všechno a nejste ochoten přistoupit na některá fakta v kontextu té doby.
    Jinak jenom odpovím na vaši otázku „Co byste udělal vy“ – odpovím „nevím“, ale jako odstrašující příklad bombardování Tokia, kde zahynulo na 100 0000 obyvatel města mělo „možná“ být signálem „opustiti město“.
    A poslední odpověď na váš komentář. Nekomentuji současné dění ve světě, ale historické události, takže vaše opět obsáhlá slovní omáčka byla zbytečná.

  8. honza říká:

    S.Berane, s vaším vyjádřením „Civilista nemá žádnou šanci se bránit a proto nesmí být zneužit k vojenským cílům“ nelze nesouhlasit dokonce (asi budete překvapen že zastávám tento názor). Ale co války válkami jsou, tak vždy trpěli a nesli oběti civilisté a na tom nezměnili žádné deklarace, smlouvy a dohody. Je to smutné a zavrženíhodné, ale je to tak.

  9. XXXXX říká:

    Historie říká, že amerika je plná vrahů. To je vše.
    Teda omlouvá je 720 000 letáků.
    A tebe muže omluvit jen krátkozrakost, protože seš blbej jak daleko vidíš.

    Berane ty seš masochista? Neznáš pořekadlo „bav se s volem bez klacku“?

  10. honza říká:

    XXXXX :Možná že nejsem tak inteligentní jako ty, největší vulgární hovado široko daleko, ale od tebe jsem nečetl zatím nic lepšího než urážky.

  11. XXXXX říká:

    trefená husička???

Zanechte komentář




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I